Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Schůze pokračovala v 9 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji čtvrtý jednací den 29. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. Já osobně budu hlasovat s náhradní kartou číslo 6.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Adamec Ivan celý jednací den – zdravotní důvody, paní poslankyně Bačíková Jana celý jednací den – osobní důvody, paní poslankyně Brzesková Monika celý jednací den – z osobních důvodů, paní poslankyně Černochová Jana celý jednací den – z pracovních důvodů, paní poslankyně Demetrashvili Katerina celý jednací den – z osobních důvodů, paní poslankyně Dražilová Lenka celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Foldyna Jaroslav celý jednací den – ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Hoffmanová Andrea celý jednací den – z osobních důvodů, pan poslanec Hoppe Libor celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Jurečka Marian celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Karpíšek Pavel celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Krainer Jakub celý jednací den – z osobních důvodů, pan poslanec Krňanský Vojtěch celý jednací den – ze zdravotních důvodů, pan poslanec Kubíček Roman od 11.55 – z pracovních důvodů, pan poslanec Lipavský Jan celý jednací den – z důvodu zahraniční cesty, pan poslanec Mašek Jiří celý jednací den – ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Murová Jana celý jednací den – z pracovních důvodů, paní poslankyně Němečková Crkvenjaš Zdenka celý jednací den – ze zdravotních důvodů, pan poslanec Niemiec Bohuslav celý jednací den – pracovní důvody, paní poslankyně Oborná Monika celý jednací den – z osobních důvodů, paní poslankyně Pastuchová Jana celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Pražák David celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Ratiborský Michal celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Sadovský Petr celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Slovák Štěpán celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Strýček Jiří od 12.30 – z osobních důvodů, paní poslankyně Svárovská Gabriela od 13 hodin – pracovní důvody, pan poslanec Ševčík Miroslav celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Šmída Martin celý jednací den – z rodinných důvodů, pan poslanec Štolpa David celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Teleky Robert celý jednací den – pracovní důvody, pan poslanec Turek Libor celý jednací den – osobní důvody, pan poslanec Turek Filip celý jednací den – pracovní důvody, paní místopředsedkyně Urbanová Barbora celý jednací den – pracovní důvody, paní poslankyně Vesecká Renata celý jednací den – osobní důvody, pan poslanec Vojáček Jiří celý jednací den – ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Volfová Jitka celý jednací den – zdravotní důvody, pan poslanec Wenzl Lubomír celý jednací den – bez udání důvodu, pan poslanec Zuna Michal celý jednací den – z pracovních důvodů.

Z členů vlády se omlouvá: pan premiér Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, pan poslanec Bednárik Ivan celý jednací den – z pracovních důvodů, pan ministr Červený Igor celý jednací den – z pracovních důvodů, pan ministr Juchelka Aleš celý jednací den – pracovní důvody, pan ministr Oto Klempíř od 12 hodin do 14 hodin – z pracovních důvodů, pan ministr Plaga Robert celý jednací den – pracovní důvody, pan pan ministr Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, pan ministr Jeroným Tejc – z pracovních důvodů celý jednací den a nakonec pan ministr Zůna Jaromír celý jednací den – z důvodu zahraniční cesty.

Dnes bychom měli projednávat tyto body z bloku Zákony – třetí čtení: je to bod číslo 2, sněmovní tisk 144, novela cizineckého zákona, bod číslo 3, sněmovní tisk 187, novela zákona úsek vnitřní správy, bod číslo 4, sněmovní tisk 145, novela zákona o spotřebitelském úvěru a bod číslo 5, sněmovní tisk 113, novela zákona o ekodesignu výrobků.

Tak a nyní přijdou na řadu přednostní práva k pořadu schůze a jako první je přihlášena na paní předsedkyně klubu hnutí ANO Taťána Malá. Paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Hezké dobré ráno, kolegyně, kolegové, já mám dva návrhy – navrhuji, abychom upravili pořadí schválených bodů tak, abychom dnes jako první projednali sněmovní tisk 145, novelu o spotřebitelském úvěr. A druhý bod – abychom do pořadu této schůze zařadili sněmovní tisk 270, novelu zákona o důchodovém pojištění, a to dnes jako poslední bod po projednání třetích čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A jako další se hlásí s přednostním... Stahuje přednostní právo pan předseda Hřib. OK. Tak a paní poslankyně Olga Richterová taky stahuje. Tak další s přednostním právem je tady pan poslanec Matěj Ondřej Havel. Není. Tak případně propadá. A další přednostní právo – je tu pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob.

Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, za už necelý měsíc, tedy 9., 10. října, si občané České republiky zvolí nová obecní zastupitelstva. Budou rozhodovat o tom, kdo povede jejich obce, kdo bude rozhodovat o školách, dopravě, bydlení, sportovištích, veřejném prostoru nebo o obecních či městských financích. O věcech, které ovlivňují každodenní život. Jedna skupina obyvatel však u těchto voleb zůstane znovu stranou. Mladí lidé ve věku šestnácti a sedmnácti let. Jde přibližně o 200 000 lidí. Můžete se jim smát – tady nalevo ode mě (poslanci v levé části sálu se smějí), můžete říkat, jak vás názory mladých lidí zajímají, ale 200 000 lidí budete přehlížet, 200 000 mladých lidí, kteří v obcích žijí, chodí tam do škol, sportují, jezdí veřejnou dopravou, pracují na brigádách, pomáhají při kulturních a komunitních akcích. A často se velmi živě zajímají o to, jak jejich obec vypadá a kam směřuje.

Proto navrhuji zařadit sněmovní tisk 181 – návrh, který snižuje hranici aktivního volebního práva v komunálních volbách z 18 na 16 let. Zdůrazňuji – pouze práva volit, ne práva být volen a pouze v komunálních volbách. Tento návrh už samozřejmě nezmění pravidla letošních říjnových voleb. To ale není důvod, abychom debatu znovu odložili. Právě naopak. Komunální volby přirozeně obracejí pozornost veřejnosti k tomu, kdo má o budoucnosti obcí rozhodovat. Jestli chceme změnu připravit klidně, odborně a s dostatečným předstihem, musíme o ní začít mluvit už nyní. Ne několik týdnů před volbami v roce 2030. A dovolte mi uvést čtyři důvody, proč si tento návrh zaslouží řádné projednání. (Poslanci v levé části sálu hlasitě diskutují.) Tak já chápu, že některé mladí lidé nezajímají.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Poprosím kolegyně, kolegy i ten hlouček po levé straně, jestli by se mohli ztišit. A pane místopředsedo... děkuju, děkuju, že umožníte klidný průběh jednání.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Děkuju, taky kolegu Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího, by mladí lidé mohli zajímat.

Za prvé: mladí lidé nejsou pouze budoucností našich obcí, jsou jejich přítomností. O mladých se v politice mluví často. Mluvíme o tom, že potřebujeme jejich aktivitu, jejich nápady, jejich energii. Vyzýváme je, aby se zajímali o veřejné dění, chodili na veřejná projednání, zapojovali se do participativních rozpočtů, pomáhali spolkům i dobrovolníkům. V době voleb je rádi oslovujeme.

Jsou dost staří na to, aby pomáhali v kampani, aby rozdávali letáky, aby diskutovali o programu, ale když má přijít samotné rozhodnutí, řekneme jim: Váš názor si rádi vyslechneme, ale váš hlas ještě nechceme. To je zvláštní rozpor. Mladý člověk může v 16 letech pracovat. Pokud jeho výdělek podléhá odvodům, platí z něj daně a pojistné stejně jako dospělý. Při každém nákupu platí DPH. Právní řád mu už přiznává řadu práv i povinností, a přesto nemůže rozhodovat o tom, zda jeho obec vybuduje sportoviště, posílí autobusové spojení nebo vytvoří prostor, kde se mladí mohou setkávat.

Mladí přitom ponesou důsledky dnešních rozhodnutí nejdéle. Když obec schválí dlouhodobý úvěr, budou ho pomáhat splácet. Když zanedbá školy, bydlení nebo veřejný prostor, pocítí to při vstupu do dospělého života. Když naopak udělá správná rozhodnutí, budou z nich těžit i oni i jejich budoucí rodiny.

Právě v době, kdy naše společnost stárne, musíme dbát na to, aby hlas mladé generace nezanikl. Ne proto, že mají mít větší právo než ostatní, ale proto, že mají mít právo být součástí rozhodování, které se jich bezprostředně týká.

Za druhé, komunální politika je pro první volební zkušenost tím nejpřirozenějším místem. Jako bývalý starosta dobře vím, že obecní politika není vzdálená a abstraktní. Je zcela konkrétní. Je to cesta do školy, stav chodníků, kapacita školní jídelny, bezpečný přechod, hřiště, knihovna, kulturní program, autobus. Mladý člověk tyto věci zná z vlastní zkušenosti, nemusí studovat stovky stran státního rozpočtu ani rozumět mezinárodním smlouvám, aby věděl, co v jeho obci funguje a co ne.

To je také odpověď na otázku, proč začít právě u komunálních voleb. Je to záměrný a opatrný první krok tam, kde mají lidé k rozhodovaným otázkám nejblíže. Neznamená to, že každý šestnáctiletý bude dokonale informovaným voličem, ale řekněme si poctivě, to přece neplatí ani o každém čtyřicetiletém nebo sedmdesátiletém voliči. Volební právo se nepřiznává po sloužení zkoušky z politologie. Demokracie stojí na rovném právu občanů podílet se na rozhodování.

Za třetí, komunální volby můžou podpořit vztah mladých k demokracii. Je důležité vytvořit volební návyk v době, kdy mladý člověk často ještě žije ve své obci, v rodině a ve školním prostředí, má s kým diskutovat, má možnost porovnávat názory a může si spojit konkrétní rozhodnutí se svou vlastní zkušeností.

Zkušenosti ze zahraničí přitom neukazují, že by šestnáctiletí demokracii destabilizovali. Rakousko umožňuje volit od šestnácti let ve všech volbách. Volební účast šestnácti- a sedmnáctiletých tam byla v řadě sledování srovnatelná nebo vyšší než účast osmnácti- až devatenáctiletých. Obdobná úprava funguje také na Maltě a v části Německa.

Nejdeme tedy do úplně neznáma a nejde jen o jednu volební účast. Kdo začne volit dříve, má větší šanci vytvořit si návyk účastnit se voleb i v dalších letech. Nejde jen o hlas v jedněch komunálních volbách, jde o vztah k demokracii na desítky let.

Za čtvrté, námitky vlády jsou důvodem k debatě, nikoli důvodem k mlčení. Vláda ve svém nesouhlasném stanovisku tvrdí, že takové změně má předcházet důkladná odborná a celospolečenská diskuse. S tím souhlasím. Ale jak má taková diskuse vzniknout, když návrh nenecháme ani projít prvním čtení? Debata se nevede tím, že tisk zůstane měsíce na konci programu. Debata se vede zde, v prvním čtení, ve výborech, s odborníky, samosprávami, školami i s mladými lidmi samotnými.

Vláda také upozorňuje na legislativnětechnické otázky, na návaznost na zákon o obcích, zákon o hlavním městě Praze nebo na místní referendum. Toto jsou legitimní připomínky, ale jsou řešitelné. Technická připomínka může být důvodem zákon opravit, nemá být záminkou vůbec jej neprojednat.

A vláda sama zdůrazňuje, že jde přibližně o 200 000 nových voličů. Používá to jako argument, že změna není zanedbatelná. V tom má pravdu, není zanedbatelná. Právě proto o ní máme jednat. 200 000 mladých lidí není jakákoliv organizační komplikace, jsou to občané této země a nikdo z nás neví, koho by volili. Nejde o to, zda by jejich hlasy pomohly té či jiné straně. Jde o to, zda jim důvěřujeme.

Často se říká, že mladí budou snadno ovlivnitelní rodinou, školou nebo sociálními sítěmi. Ano, mladí lidé jsou ovlivňováni svým okolím stejně jako my všichni. Odpovědí na možné ovlivňování ale nemůže být vyloučení z volebního rozhodování. Odpovědí musí být kvalitní občanské vzdělávání, otevřená diskuse a vlastní zkušenost s demokratickým rozhodováním.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, za několik týdnů budeme mladým lidem znovu říkat, že se mají zajímat o svou obec, že mají sledovat programy, že mají být aktivní, že na jejich budoucnosti záleží. Neměli bychom zároveň odmítnout byť jen zahájit debatu o tom, zda mohou dostat skutečný hlas.

Letošní komunální volby už tento návrh nezmění. Mohou nám ale připomenout, proč je tato debata důležitá. Mladí lidé nejsou občany až od osmnáctých narozenin, jsou publikem politického rozhodování, jsou součástí našich obcí, jejich přítomností, jejich energií a hlavně jejich budoucností.

Nežádám dnes, abyste návrh bez diskuse schválili. Žádám, abyste dovolili, aby diskuse skutečně začala. Proto navrhuji pevné zařazení sněmovního tisku 181, tedy zákona o volbách do zastupitelstev obcí, na dnešní jednání jako první bod po již pevně zařazených bodech ve třetím čtení. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji a nyní budeme... To bylo poslední přednostní právo. Pan poslanec Havel se dostavil, takže ještě jedno přednostní právo. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Já bych jenom chtěl, abychom sněmovní tisk 135 zařadili dnes jako druhý bod po pevně zařazených bodech, sněmovní tisk 135 jako druhý bod po pevně zařazených bodech.

Já tedy navrhuji pevně zařadit první čtení tohoto tisku, což je náš návrh na zakotvení členství v NATO a Evropské unii do Ústavy. Myslím, že ten návrh tady leží v Poslanecké sněmovně už půl roku. Vláda k němu dala neutrální stanovisko, což dává naději, že by mohl být Poslaneckou sněmovnou nejenom projednán a já doufám, že jaksi dost důkladně projednán, ale taky přijat. Já si myslím, že to není otázka nějakého politického handlu. A je to nadčasová věc, protože jak jsme přesvědčeni, tak členství České republiky v Severoatlantické alianci a v Evropské unii jsou otázkou životaschopnosti a bezpečnosti vůbec České republiky.

Já si nemyslím, že by Ústava měla být měněna každou chvíli a že se má do Ústavy dávat tu právo na hotovost a třeba závazek, že manželství je pouze svazkem muže a ženy, to v žádném případě. Já si myslím, že Ústava je hlavní zákon tohoto státu a mají tam být ty hlavní věci, které stát si definuje, že má zajišťovat, že jsou tam ty hlavní zásady, jak se dělí moc ve státě, jak se získává moc, jak se kontroluje, jak se vykonává, a proto by tam taky mělo být, jaké jsou ty hlavní, jak jsem říkal, okolnosti bezpečnosti a životaschopnosti České republiky, což podle mého názoru rozhodně členství v Severoatlantické alianci a v Evropské unii je.

Taky si myslím, že v kontextu toho, co se pořád děje ve světě a vídáme to teďka každý den, a v kontextu toho, jak se vyjednává třeba o státním rozpočtu a jak vláda Andreje Babiše dává málo na obranu naší země, málo investuje, i když tedy slýchám pořád proklamace, že se na 5 procent výdajů na obranu HDP v roce 2035 dostaneme, tak i proto by snad v Ústavě měl být jako takový závazek, cíl, plán, ke kterému chceme směřovat, že členství v Severoatlantické alianci je pro nás důležité i závazkem nejenom pro tuto vládu, ale závazkem pro každou vládu, která přijde po ní, aby toto naplňovala, aby si toho byla vědoma, abychom si toho koneckonců byli vědomi všichni. Tak proto prosím o zařazení sněmovního tisku 135 jako druhého bodu po pevně zařazených bodech dnes. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju, pane poslanče A nyní vystoupí k pořadu schůze pan poslanec Sokol. Vašich 5 minut, pane poslanče. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Petr Sokol: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové. Včera se nepodařilo zařadit do programu Evropské okénko, tak já zůstanu u tohohle toho tématu, ač mě po projevu kolegy Jakoba, vaším prostřednictvím, pane předsedající, opravdu svrbí ústa, abych se vyjádřil k tomu návrhu na hlasování od 16 let. Trochu se divím, že z krajní pravice se ozýval smích, protože v Německu se ukázalo, že ta z toho vždycky profituje nejvíce. Ale zpátky k tomu, o čem jsem chtěl původně mluvit.

My jsme minulý týden na výboru pro evropské záležitosti vyslechli informace zástupců vlády k velmi důležité věci, která se teď na půdě Evropské unie děje, a to je vyjednávání o víceletém finančním rámci. A dozvěděli jsme se tam pro mě překvapující informaci, že stanovisko vlády v tom vyjednávání v tuhle tu chvíli je, že jsme k novým vlastním zdrojům Evropské unie, cituji, rezervovaní. Že vláda má postoj k těm novým evropským daním, protože ty vlastní zdroje nejsou nic jiného než daně, rezervovaný postoj. Tak jsem si říkal, jestli to není trochu málo. Myslím si, že nechceme daně tady, nechceme daně na evropské úrovni. A z toho důvodu předpokládám, že by vláda měla návrh na vlastní zdroje nové v Evropské unii jasně odmítnout.

My jsme se takhle také usnesli na jednání výboru pro evropské záležitosti, ač zástupci vlády nám to lehce rozmlouvali, tak jsme nakonec, a to, co je v dnešní době trochu překvapivé, hlasy napříč jak zástupců opozice, protože to byl můj návrh, tak zástupců koalice odhlasovali, že vyzýváme vládu, aby v rámci vyjednávání o víceletém finančním rámci za prvé odmítla nové vlastní zdroje, to jsou ty daně pro tabákový průmysl, evropské E-waste, taky je tam daň z firem větších a další týkající se Green Dealu, když to řeknu ve zkratce. A také jsme se usnesli, že by vláda měla při tom vyjednávání o VFR, Víceletém finančním rámci, odmítnout nějaké vytváření dalších společných dluhů. Ono už se to stalo, ale myslím, že Česká republika by neměla stát na straně těch, kteří by v tom chtěli pokračovat.

A z toho důvodu, že tady máme toto usnesení výboru pro evropské záležitosti a postoj vlády je diplomaticky řečeno nejasný, respektive je tam napsáno, že jsou rezervovaní, čemuž já nerozumím, že to je ano, ne, ne, že tady rezervovaný neznamená ne. Neznamená to jasné ne. A já bych si přál, aby Česká republika ty vlastní zdroje v tom vyjednávání, které se bude teď ke konci roku finalizovat, a je možné, že už to teď za irského předsednictví skončí, tak si myslím, že to je tak důležitá věc a tak ovlivní život v České republice, že bychom si zasloužili, aby se o této věci usnesla Sněmovna, abychom minimálně slyšeli jasný postoj vlády, zda ta pozice je rezervovaná nebo je ne.

Máme tady vládu tří stran, které jsou na evropské úrovni v ryze – skoro bych řekl – jako hodně euroskeptických skupinách. Ale pak jejich vláda říká, že jsou k zavádění nových evropských daní pouze rezervovaní.

Takže já navrhuji dnes jako třetí bod, aby se usnesla Sněmovna na tom všem, co tady chcete projednat, tak to dávám až jako třetí bod, ale navrhuji tedy bod Postoj vlády k novým v uvozovkách daním Evropské unie. Věřím, že to nebude problém, abychom si vyslechli informaci vlády tady k tomuto bodu a abychom k tomu zaujali nějaké stanovisko. Děkuju za podporu toho návrhu i za vaši pozornost. Na shledanou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A jako další vystoupí pan poslanec Berki, ten má několik přihlášek. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Milí zástupci vlády, milé kolegyně, milí kolegové, milí hosté na galerii. Já jdu navrhnout dva body, které jsem se pokoušel navrhnout i včera. Tentokrát jsem se poučil a vyndal jsem z toho ten jeden bod, o kterém jediném si myslím, že by diskuse byla, a to je ta mistrovská kvalifikace a zkouška, tu tedy dneska navrhovat nebudu. Ale poprosím vás opět, abychom zařadili a dnes pokud možno vyřídili tím dva tisky, u nichž to, že nám tu leží poměrně dlouho, nepovažuju za úplně šťastné.

Oba jsou z bloku mezinárodních smluv, což je blok, na který se nám moc často nedostává. A skutečně vás prosím, abyste tyto dva tisky a jejich předřazení podpořili. Navíc oba jsou zde předkládány jako vládní návrh, tak se domnívám, že by skutečně to nemusel být problém. Navíc se domnívám, že ani k jednomu z nich by nemusela probíhat dlouhá diskuse.

Ten první, který navrhuji, je tedy bod 126, je to sněmovní tisk 200. Jedná se o vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy jedna Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Znovu připomínám, že to je tisk, který je navržen v § 90 odst. 2, to znamená, abychom s ním vyslovili souhlas již v prvním čtení. A ten důvod je v podstatě prostý. Je to nekonfliktní tisk a navíc ta jeho účinnost byla předpokládána od 1. ledna 2026, což už uplynulo. To znamená, budeme ratifikovat něco, co už by mělo být v platnosti.

Znovu vás tedy prosím, abychom tento bod zařadili, a to dnes jako první bod, alternativně jako druhý bod toho jednání a abychom s ním vyslovili skutečně souhlas již v tom prvním čtení. (Otáčí se na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji.

 

Poslanec Jan Berki: A jako druhý bod, respektive druhý můj návrh, se týká bodu 114, což je sněmovní tisk 118. Jedná se o vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou o policejní spolupráci, podepsaná dne 6. února 2026 v Bratislavě.

Opět tady předpokládám, že k tomu vlastně příliš velká diskuse nebude, neboť se jedná už o druhé čtení. To znamená, máme to po projednání. V tom prvním čtení k tomu nebyly výhrady. V zásadě se jedná, připomínám, o smlouvu, která je upravována na základě požadavků celních orgánů obou stran. Tedy v zásadě opět předpokládám, že to není věc, která by byla nijak konfliktní.

Byla podepsána v únoru, myslím, že tady by se opět slušelo, abychom již teď, tedy v září projednali druhé čtení a tuto smlouvu ratifikovali. Proto ji navrhuju dnes jako třetí bod a prosím vás, abychom i tady trošku se pochlapili – omlouvám se teda za – poženštili, nevím jestli čeština v tomto smyslu zná, ale abychom tuto smlouvu schválili ve druhém čtení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče, i za dodržení času. A nyní je na řadě pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážené dámy, ministryně, na mě se včera nedostalo při ústních interpelacích vzhledem k počtu přihlášených. A šokovala mě neznalost ministra životního prostředí v záležitosti závazků, které má stát vůči proplácení újem zemědělců. A tak dneska chci navrhnout bod Informace vlády o nevyplácení zákonných nároků hospodářům a pokračování plateb společnostem skupiny Agrofert.

V České republice dnes zjevně neplatí pro všechny stejná pravidla. Jedni mají na peníze nárok ze zákona, splnili stanovené podmínky a v řadě případů již mají vydaná nebo pravomocná rozhodnutí, a přesto jim stát nezaplatil. Druzí čerpají veřejné peníze navzdory tomu, že jejich proplácení zpochybnila Evropská komise kvůli možnému střetu zájmů našeho předsedy vlády Andreje Babiše. Což to není drobný administrativní rozdíl, to je ukázka dvojího metru. V minulém volebním období jsme tady o tom dvojím metru mluvili často. Myslím, že tohle, ten příklad je zase ukázkou, jak se to české vládě daří. Zemědělci, chovatelé a další hospodáři stále čekají na zákonné náhrady za omezení hospodaření nebo za škody způsobené zvláště chráněnými živočichy. Čekají na peníze za rok 2025 za svou odvedenou práci, za omezení a škody, které si sami nezpůsobili a jejichž náhradu jim přiznává české právo. Stát jim přikazuje, co musí strpět. Stát jim stanovuje podmínky, stát kontroluje každý termín a každý formulář. A když ale přijde chvíle, kdy má zaplatit stát, najednou peníze nejsou. Pro obyčejného sedláka platí – čekejte, pro Agrofert platí – budeme hledat cestu, jak platit dál.

Evropská komise upozornila, že premiér Andrej Babiš může být ve střetu zájmů a přerušila proplácení části výdajů spojených se skupinou Agrofert. Státní zemědělský intervenční fond přesto oznámil, že administraci žádosti ani vyplácení podpor plošně nezastaví. Jinými slovy, Evropská komise zatahuje za brzdu, ale český stát přidává plyn. A pokud Evropská unie tyto výdaje nakonec neproplatí, nezaplatí je Andrej Babiš, ministr zemědělství ani Státní zemědělský intervenční fond, zaplatí je čeští daňoví poplatníci.

Vláda tedy nemá peníze na splnění zákonných povinností vůči hospodářům, ale má peníze na riskantní financování holdingu spojeného s premiérem. To je nepřijatelné. A prosím, aby nám vláda nevysvětlovala, že jde o různé právní režimy. To samozřejmě dobře víme. Právě proto je tento paradox tak skandální. Na jedné straně je zákonný nárok, který stát neplní, na druhé straně jsou dotace zatížené vážnou pochybnosti o střetu zájmů předsedy vlády, který stát dál administruje a vyplácí na vlastní riziko.

Pro rodinnou farmu se hledá administrativní chyba nebo důvod k odkladu. Pro Agrofert se hledá právní konstrukce, jak v platbách dál pokračovat. Proto žádám, aby vláda Poslanecké sněmovně předložila dvě základní čísla. Za prvé, kolik zemědělců, chovatelů, vlastníků půdy a rybářských hospodářů čeká na zákonné náhrady za rok 2025 a jakou celkovou částku jim stát dosud nezaplatil.

Za druhé, kolik peněz Státní zemědělský intervenční fond od vzniku výhrad Evropské komise vyplatil společnostem skupiny Agrofert a u jaké částky hrozí, že jí Evropská unie České republice neproplatí.

Ministr životního prostředí musí sdělit, proč jeho rezort neplní své zákonné povinnosti a kdy všechny oprávněné nároky uhradí. Ministr zemědělství musí vysvětlit, kdo rozhodl o pokračování plateb Agrofertu, kdo převzal odpovědnost za riziko a zda budou peníze ve společnostech skupiny Agrofert vymáhány, pokud je Evropská komise definitivně odmítne proplatit. A ministryně financí (je) přítomná (Otáčí se k ministryni.) – jsem moc rád, že je tady – musí říct, proč v rozpočtu nejsou peníze na zákonné nároky hospodářů, ale jsou v něm peníze na riziko spojené se střetem zájmů premiéra. Stát nemůže být tvrdý na slabší a servilní vůči mocným. Nemůže sedlákům dlužit peníze, na které mají ze zákona nárok a současně riskovat veřejné prostředky ve prospěch holdingu spojeného s předsedou vlády. Pokud vláda tvrdí, že žádný dvojí metr nepoužívá, má dnes příležitost předložit čísla a vysvětlit svůj postup. Proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu. Děkuji předem.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkujeme. A další v programu vystoupí pan poslanec Bureš. Prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, vážený pane místopředsedo, já mám tři návrhy. Ten první se týká sněmovního tisku číslo 103. Já se přiznám, že vím, že tady stojím už poněkolikáté. Je to téměř každou schůzi nebo možná opravdu každou schůzi, kdy navrhuji, abychom se věnovali tomuhle tomu bodu, který má za svůj cíl zavést datové schránky pro cizince, kteří pobírají sociální dávky z českého sociálního systému.

Odmítat rozumné návrhy jenom proto, že na sobě zrovna nemají vládní razítko, je luxus, který si myslím, že si tato země prostě dovolit nemůže. Když se podívám na to, jak dnes stát, český stát komunikuje se žadateli o sociální dávky, tak si občas připadám jako v nějaké staré černobílé české komedii z první republiky. Všude samé papírové spisy, obálky s pruhem, složenky, razítka. Občas si říkám, jestli zpoza toho stohu nevykoukne třeba Vlasta Burian a nezačne se svým gestem úřadovat. Jenomže ono to, co je vtipné na filmovém plátně, je v reálném životě, a konkrétně tedy i ve vztahu ke státnímu rozpočtu, možná spíš k pláči.

Ruku na srdce, každý rok takto vyhazujeme stovky milionů korun za papír, poštovné, i za lidi, kteří ty obálky lepí a potom marně řešíme jejich nedoručení.

Vláda ve svém stanovisku k tomuto sněmovnímu tisku, které máte ve svých materiálech, píše o možných obavách z diskriminace občanů Evropské unie a o technické nepřipravenosti systému. Tak dobře, tak se pojďme o tom bavit. Ale kde jinde můžeme takové obavy vyřešit, rozptýlit, dát na stůl než tady v Poslanecké sněmovně v otevřené rozpravě? My jako předkladatelé přece nejsme hluší k argumentům. A pokud někde hrozí kolize s unijním právem, tak to pojďme vyřešit. Máme na to dost nástrojů, druhé čtení, jednání na výborech a tak dále, kulaté stoly. Pokud Digitální a informační agentura potřebuje víc času, tak můžeme použít stejné nástroje a upravit účinnost. Ale proboha neshazujme tenhleten návrh ze stolu dřív, než o něm vůbec začneme jednat. Tady jde přece o základní bezpečnost a hlavně také o pořádek.

Neustále tady od kolegů slýcháme volání po přísnější kontrole vyplácení sociálních dávek a já s nimi souhlasím. Koneckonců jsem z regionu, kde s takovými věcmi máme bohaté zkušenosti a i občané to vnímají velmi citlivě.

A právě sněmovní tisk číslo 103 je přesně tím praktickým nástrojem, který má šanci vnést světlo do komunikace minimálně s cizinci, kteří pobírají právě státní podporu. Povinné datové schránky pro tuto skupinu osob znamenají definitivní konec éry fiktivních adres a nedohledatelných příjemců. Stát získá garantovaný kanál pro doručování rozhodnutí, výzev i kontrol.

A je to přece výhodné i pro ně. Ta komunikace s úřadem může být velmi snadná, snadné překlady prostřednictvím různých překladatelských nástrojů v moderní elektronické komunikaci a tak podobně Chceme skutečně efektivní kontrolu sociálního systému nebo o ní budeme jenom dál mluvit v předvolebních spotech? A pak na ně rychle zapomeneme. Každý měsíc odkladu znamená další tisíce zbytečně odeslaných dopisů a měsíce nepřehlednosti v systému sociální podpory. A tak navrhuji - pojďme to vyřešit hned.

Tak tedy mi dovolte, abych navrhl zařadit sněmovní tisk číslo 103 na pořad této schůze, a to na dnešek jako první pevně zařazený bod.

Kolegyně a kolegové, dámy a pánové, pojďme ten papírový skanzen konečně trochu zmodernizovat a posunout digitalizaci z programových prohlášení a z předvolebních slibů do praxe. Děláme to pro sebe, děláme to pro tento stát, děláme to i pro budoucnost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Jenom název toho bodu. Já jsem zaznamenal číslo, ale jestli byste mi řekl název.

 

Poslanec Jan Bureš: Je to je to předřazení sněmovního tisku číslo 103 na dnešek jako první bod.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A ten bod se jmenuje, ten tisk.

 

Poslanec Jan Bureš: Je to sněmovní tisk číslo 103. Paní kolegyně, je to novela zákona o elektronických komunikacích....a elektronických úkonech.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji.

 

Poslanec Jan Bureš: Počkám pane místopředsedo. Děkuji.

Druhý bod, který v tuto chvíli předkládám je pro mě takové velké deja vu. Je to sněmovní tisk číslo 129, kterým chceme zrušit zákon, který omezuje prodejní dobu v některých obchodech v některých vybraných svátcích. Když se člověk postaví k pultíku se stejným tématem poněkolikáté, hrozí, že sál prostě vypne a přestane poslouchat. Nedivím se. A proto vám dnes nebudu opakovat přesně ty stejné argumenty, které možná už znáte nazpaměť, protože vám je tady opakuji téměř každé jednání. Všichni víme, že tu sněmovní tisk číslo 129 leží. Zkusme se ale na něj tentokrát podívat z trochu jiného úhlu, z pohledu tvrdé praxe a elementárního selského rozumu. Mne, kolegyně a kolegové, nepřestává fascinovat ta legislativní obsese, kterou stanovili kdysi naši předchůdci, a možná i někteří z vás, kteří jste tu seděli, ta magická hranice 200 metrů čtverečních.

Tento zákon se neustále tváří jako velký ochránce pracujících, ale ve skutečnosti je to absurdní byrokratický metr, který bez jakékoliv vnitřní logiky řeže trh na dvě poloviny. A řeže je velmi tupě na dvě poloviny. Pokaždé si musím klást otázku, proč se stát tváří, že prodavač v obchodě, který má 201 metrů čtverečních, potřebuje nutně zachránit před prací o vybraném svátku, zatímco kuchař, řidič autobusu nebo obsluha podobného obchodu, který má to štěstí, že má jenom 199 metrů čtverečních, jsou mu úplně ukradeni. To přece nedává absolutně žádný smysl.

Za těch 12 let, co jsem měl tu čest stát v čele radnice, jsem vedl stovky debat s místními podnikateli i se samotnými zaměstnanci. A víte, co z těch debat jednoznačně plyne? Lidé nepotřebují, abychom je z těchto lavic vychovávali. Mnozí zaměstnanci o sváteční směny se stoprocentním příplatkem, anebo s možností vybrat si náhradní volno, vyloženě stojí, protože jim to i finančně pomáhá. A my jim tuto možnost tvrdě a paternalisticky zakazujeme.

Tváříme se, že umíme lépe než dospělý a svéprávný občan rozhodnout, co je pro něj a jeho rodinu dobré. U nás na Karlovarsku, kde jsme bytostně závislí na cestovním ruchu a na službách, je navíc tento zákon vyloženě ekonomickou brzdou. Představte si to v praxi. Přijedou k nám návštěvníci, cizinci, lázeňští hosté, přijedou lidé na wellness pobyt a chtějí mimo jiné podpořit i místní ekonomiku. Zakoupit si lokální produkty. Nemusí to být zrovna potraviny, mohou to být výrobky ze sklářského nebo keramického průmyslu, kterým je Karlovarský kraj tak proslavený. A protože zrovna obchod má 200 metrů čtverečních nebo více, narazí na zamčené dveře a cedulku: Zavřeno. Geschlossen. Closed. A to jenom proto, že zrovna je v kalendáři to správné datum. Takhle se přece nedá budovat sebevědomý region a stát, který si váží podnikavosti.

I samotná vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko. Vnímám to jako tiché přiznání faktu, že tento relikt zkrátka nemá věcné opodstatnění. Pojďme konečně sebrat odvahu a tenhle legislativní nesmysl vyškrtnout. Nenechme občany při každém státním svátku luštit kalendář, aby zjistili, co jim zrovna stát dneska dovolí a co ne.

Proto tedy předkládám následující procesní návrh. Žádám o pevné zařazení sněmovního tisku 129 na pořad této schůze, a to na dnešní den jako druhý bod, hned po sněmovním tisku číslo 103, který jsem před chvílí navrhl. Dejme, prosím, dnes lidem i podnikatelům šanci na větší svobodu, o kterou stojí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nakonec poslední.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo.

Tohle je novinka, se kterou jsem zde ještě nestál. Je to bod, je to sněmovní tisk číslo 261. A dovolte mi, abych vás požádal o jeho zařazení. Je to novela zákona o ochraně přírody a krajiny.

Tento návrh předkládám jménem skupiny poslanců a náš cíl je naprosto jasný. Chceme vrátit elementární respekt těm, kteří v oblastech našich národních parků skutečně žijí a pracují a jsou zastoupeni svými samosprávami, starostkami, starosty, radními, zastupiteli a dalšími. Z vlastní dvanáctileté zkušenosti z vedení radnice vím velmi dobře, jaké to je, když o vašem bezprostředním okolí rozhoduje někdo od stolu. Hlavním motivem předkládané novely je právě posílení role obcí a krajů v národních parcích. Cílem přitom v žádném případě není ochromit ochranu přírody nebo samotné řízení Národního parku.

Jde nám o systémové zvýšení tlaku na to, aby se mezi orgány ochrany přírody a místními samosprávami musel hledat skutečný funkční kompromis. Jak toho chceme v praxi dosáhnout? Tím, že do rozhodování Rady Národního parku vnášíme mechanismus, tak zvané - ve velkých uvozovkách - dvojkolejnosti. I když to není úplně přesný výraz, spíše bychom si řekli oddělené hlasování. Dnes se bohužel může snadno stát, že zástupci regionu jsou úřední většinou jednoduše přehlasováni. Náš návrh to mění. Aby byl jakýkoliv strategický dokument Radou schválen, bude muset získat nadpoloviční většinu jak u zástupců daných přímo zákonem, tedy obcí, krajů, či nově chceme, aby zde byly i zástupci Hasičského záchranného sboru, tak i u odborníků, které do rady jmenuje orgán ochrany přírody, tedy ředitel Národního parku. Tím vytvoříme vyvážené prostředí.

Ani jedna strana nebude moci tu druhou silově převálcovat. Obě skupiny budou nuceny spolu sedět u jednoho stolu a dohodnout se. S tím úzce souvisí právě náš další, přímo klíčový bod. Současný zákon nepočítá s obligatorním zastoupením Hasičského záchranného sboru v Radách parku, což je dnes vnímáno jako zásadní nedostatek. Proto do rady nově doplňujeme zástupce hasičů jako jejího pevného člena ze zákona. Vzhledem k potřebě protipožární prevence a krizového řízení je to krok, který jsme měli přece udělat už dávno.

Co se stane, když se zástupci samospráv a ochrany přírody v Radě přesto nedohodnou? I to se stát může. Stávající systém řešení sporu je vnímán jako nedostatečný. Náš návrh zavádí jasný postup. Po dvou neúspěšných pokusech o shodu v regionu předloží rada rozpor Ministerstvu životního prostředí, které ovšem o věci musí před svým konečným rozhodnutím jednat na úrovni vlády.

 

Odstraníme tak úřední alibismus. Zásadní rozhodnutí při nedohodě získá potřebnou politickou a celospolečenskou legitimitu, protože ministr a potažmo vláda za něj ponesou také plnou odpovědnost. Zároveň chápeme, že v mnoha regionech mohla být v minulosti narušena důvěra. Proto v novele zavádíme dvouleté přechodné období od nabytí účinnosti. Během této lhůty mohou zástupci samospráv nebo naopak i jmenovaní členové požádat o nové projednání klíčových dokumentů schválených v minulosti. Pokud na nich panuje shoda, projdou přece hladce znovu. Pokud ne, poskytne to samosprávám garanci, že jejich nově posílená role platí i pro tyto existující plány.

Vážené kolegyně a kolegové, tento návrh nebude mít žádný dopad na státní rozpočet ani na rozpočty obcí a krajů, nevyplývají z něj nové povinnosti pro občany ani firmy. Jde o procesní úpravu, která podle našeho názoru vrací do hry zdravý rozum a férovost. Dejme dnes prosím obcím a městům v národních parcích jasný signál, že s nimi počítáme jako s rovnocennými partnery. Žádám vás tedy o zařazení sněmovního tisku číslo 261 jako třetí bod na dnešní pořad této schůze. Jedná se o novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené paní ministryně, já si dovolím navrhnout 2 body, ten první už jsem tady vlastně tento týden potřetí a je to bod pod názvem Fiskálně strukturální plán aneb plán bez plánu. To, že jsem tady potřetí, tak to není nějaká moje svévole, ale tento dokument je velmi závažný, protože ukazuje trajektorii, kterou bychom měli kvůli evropské, nejenom kvůli nám, zejména kvůli nám, kvůli našim veřejným financím, ale také kvůli tomu, co po nás požaduje Evropská unie dodržovat – snižování salda veřejných financí. A vlastně tento plán by měl nám určit, jakým způsobem to budeme dělat. Já tomu rozumím, že to je subtilní materiál, ve kterém jsou jenom ta konečná čísla. Nicméně není tam ani náznak toho, jakým způsobem bychom to chtěli dělat, respektive jaká vláda má připravena konkrétní opatření.

Už jsem tady říkal, že jsme to projednávali několikrát na rozpočtovém výboru, kde jsme se na to konkrétně zástupců Ministerstva financí ptali a byly nám zodpovězeny vlastně 2 věci. První věc, že takto byla nastíněna čísla. Ne proto, ne proto, že máme taková opatření a tak se k tomu dostaneme, ale právě proto, aby to akceptovala Evropská unie. Takže jsou to jenom konečná čísla. A na otázku, jaké tedy opatření nás k tomu povede, tak jsme na to nedostali odpovědět.

Já jsem včera i v této souvislosti interpeloval paní ministryni financí a dozvěděl jsem se k mému vlastně smutku, že ta opatření zatím úplně nejsou známá, ale zejména jsem se dozvěděl ke svému smutku to, že my vlastně prezentujeme veřejně v plánu čísla – saldo veřejných institucí, které posíláme do Bruselu. A není to jenom kvůli Bruselu, ale ukazujeme to ekonomické veřejnosti, ukazujeme to investorům, ukazujeme to ratingovým agenturám. A vlastně ta čísla, saldo sektoru vládních institucí jsou už po odečtení té únikové doložky na obranu a kdoví, jak to bude v dalších letech, jestli bude započítána v roce 2028 úniková doložka, kterou jste si tady prohlasovali na dopravní infrastrukturu. Zkrátka ten fiskálně strukturální plán už dneska ani v těch číslech, které prezentuje, neodpovídá té skutečnosti, kterou vláda navrhuje ve veřejných financích a právě z toho důvodu si dovoluju navrhovat tento bod, protože když se budeme tvářit, že máme nějaká čísla a k nějakým číslům chceme dospět, ale vlastně k tomu nic nebudeme dělat, tak si akorát lžeme do kapsy my, lžete si do kapsy vy, lže si do kapsy tato vláda, lže do kapsy médiím, lže do kapsy ratingovým agenturám a našim a potenciálním investorům. A pokud máme jeden příklad, kdy to takhle už jedna evropská země dělala, že zkreslovala výsledky svého hospodaření a tvářila se, že na tom je lépe, než na tom skutečně je, a bylo to kdysi Řecko. A jak to tam potom vypadalo, víme všichni. Takže proto považuju tento dokument za závažný, protože má nám určit i nám Poslanecké sněmovně, jakým způsobem se máme rozhodovat o veřejných financích, jakým způsobem máme rozhodovat o budoucích rozpočtech a o zákonech, abychom se k těmto číslům, která jsou v tomto fiskálně strukturálním plánu navržena.

Proto považuju za velmi důležité, abychom tento plán neprojednali jen tak chvilku na rozpočtovém výboru, ale aby se to stalo samostatným bodem Poslanecké sněmovny, protože projednání tohoto plánu jako vlastně takového střednědobého výhledu musí předcházet, musí předcházet projednání rozpočtu na příští rok. Proto si dovoluji navrhnout tento bod pod názvem Fiskálně strukturální plán aneb plán bez plánu jako první bod dnešního jednacího dne.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji, to byl první, ještě jenom kolikátý bod jste říkal? (Poslanec Munzar: První.) První, tak ano. A ještě máte jednu přihlášku, jestli se nemýlím, tak prosím, můžete pokračovat.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. A druhý bod, ten může být trošku víc filozofický, nicméně postavený na základě konkrétních návrhů této vlády a tento bod má název Útok na soukromé vlastnictví jako politika této vlády. A já to hned vysvětlím, proč to navrhuji a co tím myslím. Jako červená niť se nese návrhy zákonů a vyjádření zástupců této vlády dokonce premiéra této země je právě omezování soukromého vlastnictví. Já vám tady dám několik příkladů. První příklad útok na soukromé vlastnictví je návrh na předkupní právo pro nájemce zemědělských pozemků. To útočí na vlastníky těchto zemědělských pozemků, na možnost zhodnocení při prodeji jejich pozemků.

Druhý bod je prolomení. Návrh na prolomení advokátního tajemství pro finančně analytický útvar. To je také útok na soukromí. Zákon o regulaci cen pohonných hmot bez faktické možnosti a příležitosti soudního přezkumu pro ty dotčené subjekty. To byl také útok na soukromé vlastnictví a nově se k tomu přidává ve vyjádřeních jak pana premiéra, tak paní ministryně financí, zdanění investičních bytů a to je přece také útok na soukromé vlastnictví. A druhá věc, která se také objevila ve vyjádřeních pana premiéra, je zdanění dividend.

A to je vlastně také útok a trestání soukromého majetku. Je to vlastně útok na lidi, kteří bez státu chtějí zajišťovat své majetkové zabezpečení na stáří, ale to bez státu. Je to útok na soukromé vlastnictví. Vy s velikou slávou přicházíte s lepším penzijkem a já nepopírám, že tam ve většině případů jsou skutečně změny k lepšímu v tom systému a zároveň těmito vyjádřeními a těmito návrhy vašimi dáváte najevo těm, kteří na ten stát nečekají, nečekají na jeho pobídky, nečekají na státní příspěvky, nečekají na rozhodnutí státu, tak vy jim dáváte najevo, že za jejich vlastní samostatnou snahu budou potrestáni u těch investičních bytů. Tak co jsou to investiční byty? Jsou to byty, které nabízejí bydlení těm, kteří z mnoha důvodů využívají nájemní bydlení a že se tím někomu hodnotí majetek, že do toho investoval místo něčeho jiného, že to neutratil třeba za dovolené, ale zakoupil investiční byt pro sebe, na stáří jako majetkové zabezpečení nebo pro své děti, tak za to je chcete trestat?

A zdanění dividend, to je vlastně ta samá písnička. Česká republika dlouhodobě trpěla nedostatkem využívání možností kapitálového trhu. To brzdilo a limitovalo naši ekonomiku a zároveň to limitovalo celou společnost, jednotlivé lidi, že nevyužívali možnosti zhodnocení vlastního majetku přes nástroje kapitálového trhu. Situace se zlepšuje, a to i podle dat České národní banky. Zase jsme o tom diskutovali na rozpočtovém výboru. Lidé se naštěstí učí využívat možnosti kapitálového trhu, který nabízí lepší zhodnocení než třeba spořicí účty.

Lidé investují a naučili se investovat do podílových fondů, nemovitostních fondů, ETF fondů, akcií. A vy do toho chcete, do toho zlepšujícího se prostředí, které pomáhá ekonomice, protože přináší do ekonomiky peníze, tak vy do toho chcete hodit bombu ve formě zvýšení zdanění dividend? To odradí od investování, sníží výnosnost z těchto možností a z těchto nástrojů a tím odradí lidi, aby znovu těch možností kapitálového trhu využívali.

A nezlobte se na mě, když jsem tady vyjmenoval těch pět věcí, které útočí na soukromé vlastnictví, tak z toho je patrná jedna věc. Vaše politika vaší vlády je samostatnost potrestat a zdanit a vše centralizovat pod jeden stát a pod rozhodování státu. Proto ten můj bod se netýká zdanění investičních bytů nebo zdanění dividend, ale týká se toho, kterým směrem bude směřovat naše společnost. Jestli chceme malý stát založený na svobodném rozhodování a vlastní odpovědnosti, nebo velký stát, který bude jenom paternalistický a my mu budeme podléhat. Proto navrhuji bod Útok na soukromé vlastnictví jako politika této vlády jako druhý bod dnešního jednacího dne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Další vystoupí pan kolega Hladík. Tak pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásný dobrý den. Chtěl bych mluvit o tématu, který pozná jednoduše každý řidič, když přijede k čerpací stanici a podívá se na cenu pohonných hmot. Proto jsem svůj příspěvek dnes nazval Cena pohonných hmot aneb Čí drahota to je?

Možná si ještě vzpomenete na rok 2022, na energetickou krizi, na ruskou invazi na Ukrajinu, na prudký růst světových cen pohonných hmot. A také na Andreje Babiše, který stál u tohohle pultíku 1. března 2022 a říkal: Benzín i nafta jsou v České republice po ruské agresi na Ukrajinu nejdražší v historii. Kolik stojí benzín a nafta? 40 korun za litr! A ptal se tehdy vlády, proč lidem nevrátí peníze. 40 korun. To byla podle tehdejší opozice katastrofa. Důkaz neschopnosti vlády. Hnutí ANO mluvilo o Fialově drahotě a jeho politici se fotili u čerpacích stanic

Podle aktuálních údajů průměrně v České republice stojí benzín 44 korun 22 halířů a 47 korun 79 halířů stojí litr nafty. Aktuálně.

Tak čí drahota je to dnes,? Když byl Andrej Babiš v opozici a benzín stál přes 40 korun, byla to vina vlády. Když dnes Andrej Babiš je v čele vlády a benzín a nafta stojí přes 44 korun, respektive necelých 48 korun, jednoduše slyšíme vysvětlení o světových trzích, o cenách ropy, o mezinárodní situaci, bla, bla, bla a tak dále.

A víte co? Ona to totiž je do značné míry pravda. Cena pohonných hmot opravdu záleží na mnoha mnoha parametrech. Na světové ceně ropy, na ceně ropných produktů, na kurzu, na daních, na maržích, na geopolitické situaci. Ne na tom, kdo sedí ve Strakově akademii.

Jenže jestli tohle platí dnes, platilo to už v roce 2022. Přesto Andrej Babiš říká a tehdy říkal, vládo, je to váš problém, udělejte něco, vraťte lidem peníze. Tak dobře. Dnes je Andrej Babiš premiérem. Tak ať použije stejný metr sám na sebe.

Naše vláda v roce 2022 zareagovala. Snížili jsme spotřební daň na pohonné hmoty o korunu padesát, začali jsme sledovat marže distributorů. Udělali jsme opatření pro dopravce a zrušili silniční daň pro vozidla nad 12 tun, do 12 tun. A ceny následně klesly. Pokud tehdy platilo to, co říkal Andrej Babiš, má to platit i dnes. Proto se ptám, proč vláda nechce vrátit lidem peníze? Pane premiére Babiši, dovolím si tedy dnes použít vaši otázku. Proč jim to nechcete vrátit? Pokud to platilo 2022, že vysoká cena benzínu je problém vlády, musí to platit i v roce 2026. Politika totiž nemůže fungovat tak, že když jsem v opozici, tak každý drahý litr benzínu je vina vlády. Ale když jsem premiér, je každý drahý litru vina světových trhů. Buď platí jedno, nebo platí druhé.

Já netvrdím, že vláda dokáže administrativním rozhodnutím udělat cokoliv a najednou snížit ceny pohonných hmot. Nedokázala to vláda Petra Fialy a nedokáže to ani vláda Andreje Babiše. Tvrdím ale, že vláda má odpovědnost za to, jak na krizi reaguje. Proto se znovu ptám, čí drahota to je, pane premiére? A možná je odpověď ještě jednodušší. Drahota nemá stranickou knížku, ale pokrytectví ano.

Já si dovolím, pane místopředsedo, přejít k druhému bodu. (Předsedající: Přejít k druhému bodu, ano.)

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci mluvit o informacích. My totiž máme zákon 123 o právu na informace o životním prostředí. Hned v § 1 říká, že občané mají právo na včasné a úplné informace o životním prostředí a že stát má podporovat jejich aktivní zpřístupňování. Dokonce máme § 10a a ještě další, kdy povinným subjektům ukládá vytvářet podmínky pro aktivní zpřístupňování informací a že veřejnost má právo na souhrnný úplný údaj o činnosti, které mohou mít vliv na stav životního prostředí. A také na hodnocení rizik týkajících se životního prostředí, pokud jsou zpracována. Ano, já chci teď mluvit, a proto navrhnu bod, který se jmenuje Prášily: Veřejnost má právo znát pravdu.

Veřejnost má právo znát všechny informace o tom, co se aktuálně děje v Národním parku Šumava. Proto vyzývám znovu, aby v kontextu zákona 123 ministr zveřejnil všechny zprávy. Tu z roku 2021, 2023 i 2020. Ne jejich interpretaci, ne tiskovou zprávu ministerstva, ne vybrané tabulky. Zveřejněte celé zprávy. Všechny tři zprávy i tu, kterou jste si napřímo objednal za 32 milionů u společnosti DEKONTA letos v červnu. Včetně laboratorních analýz, včetně stavu jednotlivých látek.

Proč? Protože pokud tyto zprávy existují, tak podle českých platných zákonů na ně veřejnost má právo. Jediný argument, který jste včera v Událostech, komentářích, když jsem vás vyzval ke zveřejnění těchto zpráv, použil, byl, že by se veřejnost dozvěděla o přesné lokalitě a že by ji mohla začít navštěvovat A víte co je největší paradox? V grafice lidé přesně mohli vidět špendlík místa té události. Žádný argument nemáte, proč tyto zprávy nezveřejnit Naopak veřejnost podle českého práva má na ně zákon. (právo?)

Filip Turek dnes v rozhovoru na Aktuálně.cz označuje situaci za ekologickou a bezpečnostní katastrofu. Jestli je ekologická a bezpečnostní katastrofa, jestli to je pravda, potom snad neexistuje jediný rozumný důvod, proč by odborné podklady a jejich rozsah neměla znát veřejnost. Naopak, znovu opakuji, veřejnost z českých právních zákonů má na ně právo.

A nejde jenom o veřejnost, jde o lidi, kteří na Šumavě žijí, kteří tam hodlají jet na výlet, kteří tam provozují penzion nebo prostě jenom tak tam mají svoje domovy nebo chalupy. Včera jste mi, pane ministře, utekl z otázky, kdy o tom se dozvěděli starostové, Vodoprávní úřad, Česká inspekce životního prostředí, správy povodí, kraj a další instituce.

Pokud je pravda, že se jedná o ekologickou katastrofu, která má dopad na bezpečnost a zdraví lidí nejenom v České republice, jak jste nazval svoji tiskovou konferenci, pak se vás ptám: Aktivoval jste krizové plány, které česká legislativa zná? Dejte na stůl fakta.

A jestli vláda sama tvrdí, že máme v jednom z nejcennějších území České republiky ekologickou a bezpečnostní katastrofu, a já to nezpochybňuji, že jste tam našli toxické látky, že jste tam našli území, které je kontaminované po armádě už desítky let a je potřeba to území dekontaminovat, tohle nezpochybňuji, ale jestli sami vytváříte ten pocit bezprostředního ohrožení, tak potom je nutné, abyste dali na stůl všechny informace, které máte – nejenom podle českých zákonů, ale také proto, že je to povinností vás jako vlády. Zveřejněte tyto zprávy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. A nyní vystoupí pan poslanec Schrek.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, včera jsem se tady v rámci interpelací na členy vlády dotazoval ministra práce a sociálních věcí pana Aleše Juchelky, kdo zaplatí chybějící peníze na sociální služby v tomto roce. To je mimochodem záležitost, kterou jsem se snažil zařadit jako opravdu důležité téma před pár dny na program schůze Sněmovny, a neuspěl jsem. Ale nebojte se, nehodlám se s tímto tématem znovu připomínat, protože už jsem včera vlastně všechny důležité a potřebné informace o chybějících penězích dostal.

Jenom tedy pro připomenutí, jedná se zhruba o 4 miliardy korun, což je deficit, který zčásti způsobila vaše vláda svým rozhodnutím o navýšení platů pracovníků v sociálních službách, na což jste ovšem v dotačním řízení nikterak nemysleli a neposkytli dostatek finančních prostředků a zčásti to způsobují další, byť zcela předpokládatelné, externí vlivy, především rostoucí náklady na služby, výpadky financování z evropských zdrojů v rámci individuálních projektů a samozřejmě potřeba rozšiřování objemu péče v důsledku stárnutí populace, o které jsme ale všichni, jak jsme tady, určitě velmi dobře informováni.

Musím upřímně ocenit, že se k mé interpelaci postavil pan ministr Juchelka opravdu čelem a čestně mi potvrdil, že chybějící 4 miliardy hodlá sanovat pouze z jedné čtvrtiny, tedy že dodá 1 miliardu. Nicméně co se týče těch zbývajících 3 miliard, tak u těch počítá s tím, že si je zaplatí kraje samy ze svých peněz, se kterými hospodaří v rámci svých daňových příjmů. Zase asi nemusím příliš připomínat, že je to po škrtnutí peněz na krajské silnice ze SFDI další zářez do rozpočtu krajů, respektive do peněz, se kterými hospodaří i vaše kraje.

Samotným hejtmanům, z nichž je dnes většina z vládnoucího hnutí ANO, to ale zjevně nijak nevadí, přestože v minulosti by podobnou záležitost rozhodně bez povšimnutí neponechali a na vládě by nenechali nit suchou. A podobně vyvozuji, vážení kolegové v levé části Sněmovny, že i vy evidentně sdílíte všichni názor pana premiéra, podle kterého mají kraje peněz dost, tak proč jim nějaké nesebrat, proč na ně nepřehodit odpovědnost za růst dalších nákladů, které ovšem paradoxně sami svými rozhodnutími minimálně zčásti způsobujete?

Jenom pro vaši představu, abychom si to mohli konkrétně ukázat na jednoduchém příkladu: pro Kraj Vysočina po tom, co jste definitivně zrušili podporu ze Státního fondu dopravní infrastruktury pro kraje na jejich silnice, po kterých ovšem jezdí všichni bez rozdílu, to představuje nutnost, kdy musí ze svého rozpočtu na úkor jiných služeb pro své občany dodat minimálně 200 milionů korun. A protože na sociální služby nám chybí v tuto chvíli dalších 200 milionů korun, a zhruba jednu čtvrtinu, jak jsem již zmiňoval, dodá Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem financí, tak celkem to pořád dělá 350 milionů korun, které bude muset náš kraj na zajištění svých veřejných služeb vynaložit.

Já chápu, že vy, poslanci vládních stran, včetně těch z vás, kteří jste se před volbami zaklínali sliby o snižování schodku veřejných financí a kteří momentálně zcela vážně uvažujete o schválení deficitu státního rozpočtu na příští rok ve výši 389 miliard korun, to můžete vnímat jako marginální záležitost. Ale já jsem v tomto případě poměrně přízemní. Především jsem zvyklý jako bývalý hejtman Vysočiny opravdu počítat každou korunu a 350 milionů korun považuji v ročním rozpočtu kraje za opravdu velmi významný objem peněz.

A proč to všechno říkám? Protože tato vaše vláda evidentně hodlá dělat i další kroky a rozhodnutí, které budou mít negativní finanční dopady na naše regiony. A protože bych rád podobným situacím předešel, navrhuji zásadní změnu rozdělení kompetencí a odpovědností mezi národní a samosprávnou úrovní, které se týká financování sociálních služeb.

Navrhuji proto zařadit na program dnešní schůze jako bod číslo 1 s názvem Zrušení dotačního řízení MPSV pro kraje a hlavní město Praha v oblasti poskytování sociálních služeb a přesun celého objemu finančních prostředků určených na toto řízení do rozpočtového určení daní dle stanoveného směrného čísla.

Současně s provedením této změny, kdy dojde k významným úsporám lidských zdrojů na Ministerstvu práce a sociálních věcí, což jistě bude vládní koalicí nejen kvitováno, ale dokonce vřele vítáno, se logicky nabízí další úsporný krok, který pevně věřím, by taktéž mohl v budoucnu najít i v řadách koaličních poslanců značnou podporu a pochopení, a sice zrušení celého Ministerstva práce a sociálních věcí a sloučení zbylých agend s Ministerstvem zdravotnictví, které by se mohlo přejmenovat na Ministerstvo zdraví a péče.

Myslím si a jsem dokonce přesvědčen, že touto změnou dosáhneme nejenom značných úspor, ale především toho, po čem v sociálních službách tolik let všichni voláme, a sice že budeme v krajích disponovat objemem peněz na pokrytí sociálních služeb, který bude konečně předvídatelný, což nám v regionech dobře a odpovědně jejich financování plánovat a zajistit v rozsahu, který bude mnohem lépe odpovídat potřebám našich obyvatel a zároveň možnostem, které budou jasné již od samého plánování rozpočtu na každý příští rok.

Děkuji vám za pozornost a samozřejmě věřím v podporu zařazení tohoto bodu. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí s návrhem k pořadu schůze paní poslankyně Moricová. Prosím, vašich 5 minut, paní poslankyně.

 

Poslankyně Michaela Moricová: I vám děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já před vás předstupuju s bodem, který se týká věci, jež mě v poslední době hodně trápí. A upřímně mě trápí čím dál tím víc. Bod se jmenuje: Andrej Babiš a záhada ztracené odpovědi. A myslím to opravdu vážně.

Předseda vlády je nejvyšší představitel výkonné moci v této zemi. Reprezentuje stát, reprezentuje vládu a do určité míry nastavuje tón veřejné debaty. Nemusí mít rád všechny novináře a určitě nemusí mít rád všechny otázky. Nemusí mít rád ani kritiku. Ale myslím si, že má povinnost na otázky odpovídat věcně. A má také povinnost respektovat, že novináři dělají pouze svou práci.

V posledních dnech jsme znovu viděli styl, který je pro pana premiéra Babiše bohužel velmi typický. Když se mu otázka zrovna nehodí, začne útočit. Když nechce odpovědět, zesměšňuje. Když se ho novinářka ptá na legitimní věc, přijdou urážky. A já se ptám opravdu tohle má být standard premiéra České republiky? Opravdu chceme, aby člověk v čele této vlády, této země dával občanům najevo, že když se vám nelíbí otázka, nemusíte vůbec odpovídat, stačí urazit člověka, který se vás ptá. Protože přesně takhle se ničí důvěra ve veřejnou debatu – ne jednou větou, ne jedním výrokem, ale opakováním a zvykáním si, tím, že se z urážek stane běžná pracovní metoda.

Premiér prostě není host v nějaké hospodské hádce. Premiér není ani anonymní účet v komentářích. A premiér není ani internetový troll. Premiér je člověk, který má vysvětlovat rozhodnutí vlády občanům této země. A novináři nejsou jeho nepřátelé jen proto, že se ptají na nepříjemné otázky. Svobodná média nejsou dekorace, ale je to kontrolní mechanismus demokracie. A pokud se náš premiér bojí otázek, utíká před nimi, nebo místo odpovědi napadá ty, kteří se ptají, tak to opravdu není ukázka jeho síly, ale je to jeho slabost, protože tím ukazuje, že není schopen obhájit si vlastní práci.

Když premiér místo odpovědi útočí na novináře, neposiluje tím svou autoritu, ale právě naopak. Ukazuje tím, že otázka trefila velmi citlivé místo. Ukazuje, že nemá věcnou odpověď. A ukazuje, že místo argumentů raději volí urážky. To opravdu není chování sebevědomého lídra.

Silný premiér odpoví, slabý premiér uráží. Silný premiér unese kritiku, slabý premiér hledá viníka v novináři. Silný premiér chápe, že veřejná funkce znamená veřejnou odpovědnost, slabý premiér se tváří, že kontrola moci je osobní útok.

Jenomže tady nejde jenom o novináře, jde také o občany, protože novinář se neptá sám za sebe, ptá se za veřejnost, ptá se na věci, které mají právo vědět lidé v této zemi, na střet zájmů, na veřejné peníze, na bezpečnost, na rozhodnutí vlády, prostě na to, kdo nese odpovědnost. A premiér z mého pohledu se opravdu nemá takovým otázkám vysmívat. Má na ně odpovědět. Politika může být ostrá. Jenomže rozdíl mezi ostrou debatou a ponižováním, tady je docela rozdíl. Mezi nesouhlasem a dehonestací je rozdíl. Mezi politickým sporem a útokem na člověka, který dělá jenom svou práci, je rozdíl. A předseda vlády by ten rozdíl měl znát, a pokud ho nezná, je to problém. A pokud ho zná, a přesto jedná tak, jak jedná, tak je to možná ještě horší.

Proto navrhuji, aby se Sněmovna zabývala tím, jaký standard chování očekáváme od předsedy vlády vůči médiím, veřejnosti a především lidem, kteří mu kladou legitimní otázky, protože premiér opravdu nemusí být dokonalý, ale měl by být schopen alespoň jedné základní věci: odpovídat na dotazy ohledně práce pro Českou republiku bez urážek. Děkuju. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Baxa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, paní vicepremiérko, milé kolegyně, milí kolegové, já navrhuji na pořad dnešní schůze Poslanecké sněmovny bod s názvem Proč chce vláda zrušit funkční státní kulturní politiku? A rovnou avizuji, že jej navrhnu zařadit jako šestý bod dnešního jednání Poslanecké sněmovny.

Je to téma, které může působit zdánlivě odtažitě. Proč by se měla Poslanecká sněmovna zabývat státní kulturní politikou, jedním ze strategických dokumentů, který vláda standardně projednává na základě nějaké přípravy, která probíhá na příslušném ministerstvu. Takto se také zpracovávala platná účinná státní kulturní politika, kterou přijala vláda Petra Fialy v říjnu roku 2025 a která nabyla účinnosti v letošním roce. Je to státní kulturní politika na léta 2026 až 2030. Tento dokument vznikal tak, jak mají vznikat strategické dokumenty. To znamená, na začátku bylo jasné silné zadání – má vzniknout strategie, jíž se má řídit nejenom vláda České republiky, ale měly by se jí velmi intenzivně zabývat i jiné orgány veřejné správy v naší zemi, samosprávy a další. Měla velkou analytickou část a poté, to jsem chtěl teď zdůraznit, prošla také velmi širokou komunikací s kulturní veřejností. Je absurdní, že by strategický dokument pro celou oblast měl vznikat bez spolupráce těch, jichž se týká. Je to pro mě úplně jako nemožná představa. Státní kulturní politika má vzniknout tak, že se Ministerstvo kultury, které je za její přípravu zodpovědné, má bavit s těmi, kteří kulturu vytvářejí, v kultuře pracují, pro které je kultura důležitá a kteří skrz kulturu také vytvářejí skvělé jméno naší země v zahraničí. To se všechno v době, kdy jsem stál v čele Ministerstva kultury, stalo, takto státní kulturní politika vznikala a já jsem do ní nijak politicky nezasahoval. Vznikala od samého počátku jako expertní dokument a v těch posledních měsících, kdy vlastně vznikla ta verze, kterou potom vláda projednala a schválila, tým pod vedením mého náměstka Davida Kašpara vlastně prováděl stovky různých konzultací, proběhlo 5 kulatých stolů, proběhla celá řada expertních setkání, on-line příležitostí, prostě všechno to, co má mít u strategického dokumentu prioritu, se opravdu stalo.

Najednou se zničehonic uprostřed léta objevila zpráva, že ministr Oto Klempíř chce prosadit novou státní kulturní politiku, bez jakéhokoliv předchozího v uvozovkách varování, bez jakéhokoliv avíza, bez jakékoliv komunikace, dokonce veřejně přiznal nebo řekl, sdělil, že tento návrh tohoto dokumentu, který já odmítám nazývat státní kulturní politikou, napsala jeho tisková mluvčí Barbora Šťastná. Takový dokument není strategickým dokumentem státu, nemůže být, nesplňuje základní podmínky k tomu, aby byl považován za strategický dokument.

Na Oto Klempíře se snesla veliká kritika, přesto Oto Klempíř velmi sveřepě pokračoval v projednávání státní kulturní politiky tím způsobem, že v nějakém neveřejném připomínkovém řízení všechno to, co se v něm objevilo, na Ministerstvu kultury smázli a takzvaně vypořádanou státní kulturní politiku předložili vládě. A tam Oto Klempíř už podruhé narazil na Andreje Babiše. Andrej Babiš shodil pod stůl jeho zákon o médiích veřejné služby. Teď Andrej Babiš shodil ze stolu státní kulturní politiku. A také Andrej Babiš se potkal s kulturními aktéry. Uskutečnila se schůzka s velmi reprezentativní sestavou, schůzka, kterou Oto Klempíř neudělal a Andrej Babiš vyslechl argumenty, které mu předložili kulturní aktéři. A já pevně věřím, že Andrej Babiš tak, jako to už jednou udělal, tak teď znovu řekne Otu Klempířovi, tenhle dokument jsem předkládat nebudeš, je konec. Možná se to změní, možná ne, ale v tomhle případě bych si přál, aby Andrej Babiš zasáhnul tak, jak už jednou zasáhnul.

Není zřejmé, zda o tomto dokumentu bude jednat vláda v pondělí. Já proto navrhuji, aby když se Oto Klempíř nebaví s kulturní obcí, alespoň v Poslanecké sněmovně, v uvozovkách v Poslanecké sněmovně, jíž vláda odpovídá přednesl to, proč celou tuto věc dělá, a proto navrhuji tento bod. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Bartošová. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Bartošová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já navrhuji zařadit na pořad této schůze nový bod s názvem Kdy už bude líp? A navrhuji ho zařadit jako první bod dnešního jednání. Ten název není moje invence. Je to otázka, kterou si začínají lidé pokládat, když jdou do banky pro hypotéku, když čtou, co se chystá s daněmi. Před rokem jim totiž bylo řečeno, že bude prostě líp. A proč právě teď? Ministryně financí představila 31. srpna návrh rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard korun, druhým největším v historii této země. Vláda ho pravděpodobně schválí 21. září a do konce září ho pošle sem do Sněmovny. Ten rozpočet je účet za prvních 9 měsíců vlády, a než ho dostaneme, tak si myslím, že bychom se měli podívat na to, na jakých slibech stojí. A vezmu tři, které slyšel úplně každý.

Za prvé hypotéky. Slibovalo se, že budou dostupnější, že budou levnější. Jenže průměrná sazba je v srpnu zhruba 5,5 procenta. Rostla pátý měsíc v řadě. Je nejvyšší za 2 roky. Samozřejmě nebudu tvrdit, že vláda nastavuje sazby hypoték, to se nedovolím, ale když stát oznámí, že si půjčí na příští rok 389 miliard, tak to může nastartovat inflaci, a to samozřejmě trh zohledňuje. Ekonomové to po zveřejnění schodku říkali otevřeně. Vláda hypotéky nezlevňuje, vláda svým rozpočtem přidává důvod, proč vlastně mohou zdražovat. Pro mladého člověka, který nemá na výběr mezi nájmem a hypotékou, protože nájemní trh je ve složité situaci, každá desetina procenta rozhoduje.

Za druhé energie. Tady samozřejmě musím být férová, regulovaná složka ceny elektřiny od ledna klesla o zhruba 15 procent, protože stát převzal platbu za podporované zdroje. To vláda udělala, ale řekněme si, kolik to je. Podle Energetického regulačního úřadu ušetří byt, kde se na elektřině vaří, zhruba 388 korun za rok, rodinný dům zhruba 445 korun za rok. Když vezmeme dohromady ty hypotéky, kdy ročně ty rodiny zaplatí o několik tisíc korun navíc, tak v porovnání mezi mezitím – ty čtyři stovky a těch několik tisíc korun ročně navíc, prostě tomu se říká, že je líp? Tohleto celé je prostě vlastně na dluh. Mladý člověk dnes ušetří a za 20 let zaplatí i s úroky ze svých daní. A to nejsou levnější energie, to je prostě bohužel odložená faktura.

Za třetí daně. Při představení programového prohlášení premiér v této Sněmovně řekl, že se daně zvyšovat nebudou, že se budou snižovat. Slibovalo se snížení daně firmám. 3. září paní ministryně financí potvrdila, že některé daně se pravděpodobně budou muset zvyšovat – za hazard, zahřívaný tabák, nikotinové sáčky, investiční nemovitosti.

Nevyčítám vládě, že hledá příjmy, ale myslím si, že ten způsob, jakým to skládá dohromady, tak vlastně není vůbec jako šťastný. Nejdříve prohloubíme schodek o 79 miliard oproti letošku a pak vlastně lidem oznámíme to, že to zaplatí na těch daních, protože se jim pravděpodobně zvýší. Takhle se sliby neplní. A navíc ve chvíli, kdy máme ekonomický růst, tak si právě myslím, že toto není ta správná cesta, není toto správné se skládání tak, jak bychom my měli fungovat. My máme prostě šetřit ve chvíli, kdy ekonomika roste a inflace je nízká. Hypotéky nejsou levnější, energie zlevnily o čtyři stovky ročně na dluh, daně půjdou pravděpodobně nahoru. No, myslím, že na otázku, jestli je líp, si lidé odpovídají sami. A mám pocit, že Sněmovna by si ji měla položit také, proto navrhuji tento bod jako první bod dnešní schůze.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano Eviduji. Tak ještě jeden bod budete navrhovat. Tak dalších pět minut ano, tak prosím, můžete.

 

Poslankyně Lucie Bartošová: Tak děkuji. Navrhuji zařadit za pořad této schůze další bod s názvem Projídnání budoucnosti dalších generací a navrhuji ho zařadit jako druhý bod dnešního jednání. Opět se budu opakovat. Vláda navrhuje rozpočet na rok 2027 se schodkem 389 miliard. Vyšší byl jen v roce 2021 uprostřed pandemie, což bylo nějakým způsobem pochopitelné. Dnes ale žádná pandemie není, ekonomika roste, inflace i nezaměstnanost jsou nízké, a přesto si chce stát půjčit skoro 400 miliard korun. V tom reálu je to přes 400 miliard korun.

Podívejme se na jednu kapitolu, která se v žádné tiskové zprávě úplně neobjeví. Úroky ze státního dluhu – letos 110 miliard, v návrhu na rok 2027 je to 130 miliard. Za šest let trojnásobek. Celý rozpočet Ministerstva školství na příští rok je 292 miliard. Úroky jsou skoro polovina toho školství, což je teda naprosto šílený. A úroky jsou jiná položka, kterou vlastně nikdo nenavrhuje, o které se nehlasuje a která roste nejrychleji. Rostou proto, že dluh z doby nulových sazeb se dnes refinancuje za sazby kolem pěti procent. Průměrná sazba státního dluhu je nejvyšší od roku 2012. Každá miliarda, kterou si stát půjčí, přijde dráž než kterákoliv za posledních 15 let.

Vláda říká, že schodek je za investice. Investice rostou o 26 miliard, schodek roste o 79. Investice tedy vysvětlují třetinu nárůstu. Dvě třetiny jsou platy, rostoucí počet státních zaměstnanců a 18 miliard na dotaci elektřiny. Dluh na dálnici nebo jaderný blok se splácí tím, co přinese. Dluh na provoz se splácí z daní. Tedy mladý člověk z něj nemá ani metr silnice, má jen splátku. A předseda Rozpočtové rady dodal, že sama vláda ve svém fiskálním plánu s žádným mimořádným růstem do roku 2030 nepočítá. Argument o růstu vyvrací dokument, který vláda sama poslala do Bruselu.

Jsem jedna z nejmladších v tomto sále. A až se bude splácet tento dluh, budu to já a budou to moji vrstevníci. 130 miliard ročně na úrocích, schodek 389 miliard v době, kdy ekonomika roste. Proto navrhuji bod Projídání budoucnosti dalších generací jako druhý bod dnešního programu a prosím o podporu obou návrhů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně, my jsme se mezitím vystřídali v řízení schůze. Já vám přeju pěkný den. A poslední s přihláškou je paní poslankyně Renáta Zajíčková, která má dva body. Já – než sem přijde – přečtu omluvy s dovolením. Hana Ančincová od 12 hodin – z pracovních důvodů, Jiří Havránek celý jednací den – rodinné důvody, Zuzana Majerová od 13 hodin – pracovní důvody, Jindřich Reichl do 12 hodin – pracovní důvody a Robert Stržínek do 12 hodin – pracovní důvody. Malý moment, já vám musím spustit stopky a máte je tam.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobré dopoledne všem, můj bod nese název Plošný zákaz mobilních telefonů a bude se týkat jednoho poměrně důležitého momentu, který zatím v debatě, která se vede o plošném zákazu mobilních telefonů na základních a střední školách, nehovoří. Já bych tady chtěla hovořit o speciálním typu našeho vzdělávacího systému, a to jsou víceletá gymnázia.

Víceletá gymnázia jsou považována v našem vzdělávacím systému jako střední školy. Přestože žáci toho nižšího gymnázia plní povinnou školní docházku, tak jsou ale studenty střední školy. Tak vlastně je po celou dobu na tyto žáky pohlíženo, počítá se, že tito žáci jsou vyspělejší, vyzrálejší, samostatnější, a proto víceletá gymnázia, ty nižší ročníky, nedostávají takovou systémovou podporu, jako dostávají běžné základní školy. Hovořím třeba o systémové podpoře školních psychologů. Počítá se tedy prostě s tím, že tyto děti už si svoje třeba problémy dokážou daleko lépe řešit, jak jsem řekla, že jsou vyspělejší, vyzrálejší. Ale najednou v momentu, kdy se tady hovoří o plošném zákazu mobilních telefonů pro teda děti školou povinné, se vlastně děti, studenti, žáci, abych byla úplně nejpřesnější, žáci těchto víceletých gymnázií hází do jednoho pytle s těmi žáky ze základní školy. Považuju to za velmi nešťastné a řeknu proč .Je to z mnoha důvodů. Ten jeden důležitý bod je, že vlastně ten mobilní telefon těm studentům slouží pro to, aby vlastně vůbec mohli fungovat jako plnohodnotní studenti toho gymnázia. Musíme vzít v potaz, že to jsou zpravidla žáci, kteří dojíždějí z větších dálek, nemají víceleté gymnázium za rohem tak, jako třeba žák základní školy, a i z tohoto důvodu, třeba z důvodu nějaké dopravní situace je pro ně důležité, aby mobilní telefon měli vlastně neustále u sebe. Musíme vnímat, že na středních školách, na víceletých gymnáziích ten mobilní telefon je často využíván jako pracovní nástroj a ne jako hračka. Ti studenti v průběhu třeba přestávek si připravují prezentace, protože mají možnost si dělat zápisky do tabletů, mají možnost využívat čtečky, dělají různé projekty. Ti učitelé pro výuku využívají QR kódy a podobně. A v momentu, kdy vlastně studentům víceletých gymnázií znemožníme používat mobilní telefony na školách, významně vlastně omezíme tu práci ve škole jako takovou. A já řeknu ještě jednu věc, která je velmi zajímavá, která vlastně – to je moje osobní zkušenost – my jsme měli na jaře letošního roku Českou školní inspekci a samotné inspektorky chodily mezi žáky našeho víceletého gymnázia a rozdávaly těm žákům QR kódy s tím, že vlastně přes ty QR kódy mají vyplnit, jaké je klima ve škole, jak se jim ve škole líbí, jak jsou motivovaní a podobně.

Já to tady říkám všechno pro to, protože si myslím, že až začneme hovořit o plošném zákazu mobilních telefonů na našich školách, měli bychom už mít prodiskutovanou vlastně otázku, zdali žáci víceletých gymnázií mají spadat také do této kategorie, pro kterou bude ten plošný zákaz mobilních telefonů na školách platit. Z tohoto důvodu navrhuji dnešní bod do našeho programu, ten bod nese název Má platit – tedy říkám, pane předsedající, název toho bodu Má platit plošný zákaz mobilních telefonů i pro žáky víceletých gymnázií? A pro tuto debatu bych ráda upozornila některé z vás – dostali jste do svých poslaneckých emailů dopis od Asociace ředitelů gymnázií, který jednoznačně tam vysvětluje, proč není žádoucí, aby žáci víceletých gymnázií nemohli používat ve školách telefony. A tím nemyslím jenom výuku jako takovou, ale tím myslím i přestávky. Tak to je první bod do dnešního programu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: A ano, pardon, takže já to mám napsané teda jinak, než jak jste to měli teda původně vy. Takže... Má platit plošný zákaz používání mobilních telefonů i pro studenty na víceletých gymnáziích?

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Přesně tak. Proto jsem na to upozorňovala, protože to je jiný název, než jak jsem napsala.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: A teďka mám tady druhý bod Rozpočet MŠMT.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Ano. A tady se to také bude jmenovat jinak, pane předsedající, ten bod druhý, s kterým přicházím, se jmenuje Nutná změna financování regionálního školství.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Nutná...

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Ano, Nutná změna financování regionálního školství. Ono to samozřejmě ten bod souvisí s rozpočtem, který je naplánovaný pro rok 2027, ale uvedu to.

V roce 2020 došlo v našem regionálním školství k poměrně velké reformě. Těch reforem v našem vzdělávacím systému neproběhlo zase tolik, ale v tom roce 2020 to reforma byla, a to byla reforma financování regionálního školství. Do té doby naše školy byly financovány tak, jak je to všude jinde ve světě běžné – na žáka. Čili žák dostal do baťohu peníze, a ty si přinesl do té konkrétní školy, do které chodil. Od roku 2020 je naše vzdělávání financováno úplně naprosto unikátním způsobem, kdy se opustilo od toho kritéria žák a kritériem pro financování je počet odučených hodin. Říkám to velmi zjednodušeně, on samozřejmě ten výpočet je o něco složitější – on nám tam taky hraje roli počet žáků – ale tím hlavním kritériem jsou počty odučených hodin.

Jak jsem řekla, je to světový unikát, je to velmi drahé a se ukazuje, že žádný ministr, zdůrazňuji, žádný ministr nebude schopen nikdy vyjednat dostatečný počet finančních prostředků pro svůj rezort školství a je to způsobeno právě způsobem toho financování. Ty takzvané PHmaxy, což je tedy to kritérium právě té odučené hodiny, totiž způsobují neustále zvyšující se požadavky na rozpočet Ministerstva školství. A je to dáno tím, že ty PHmaxy umožňují ředitelům škol například dělit žáky na skupiny. Ano, mohlo by se říci učit v menších skupinách je určitě výhodné pro žáky samotné, pro toho učitele. Ano, do jisté míry ano. Ale ze studií, které udělala několikrát Velká Británie, jednoznačně vyplývá, že ten efekt, který přináší výuka v menších skupinách, není tak velký, jak by se očekávalo a je neúměrný k tomu, kolik taková výuka stojí.

A navíc je tady ještě další důležitý faktor. Učitel, který neučí dobře, neučí dobře 25 dětí, ale neučí dobře ani 12 dětí. Takže ty PHmaxy vedou nebo nutí toho ministra školství chtít stále více a více peněz a samozřejmě těch peněz se nedostává.

Navíc dnešní výsledky, spisy jednoznačně ukazují, že dražší škola neznamená chytřejší děti. Příkladem je Lucembursko, které leje miliardy peněz do (svého?) vzdělávání, a přesto ve výsledcích žáci Lucemburska propadli.

Bohužel pan ministr Plaga narazil na to, co sám zavedl. Dneska ho změna financování dobíhá jak bumerang a výsledkem tedy je, že v roce 2026 ze státního rozpočtu šlo na vzdělávání 11,7 procenta a v roce 2027 to bude pouhých 11,3 procenta. (V sále narůstá ruch, zatímco poslanci hromadně vchází do sálu.) Sám pan ministr školství Robert Plaga říká, že mu schází minimálně 6 miliard, z toho jsou to peníze na soukromé školy...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já poprosím o klid. Pardon, paní poslankyně. Kolegyně, kolegové, co jste přišli do sálu na moji výzvu, protože se bude hlasovat, tak vás poprosím o ztišení. (I pana...)

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Takže sám pan ministr Plaga si stěžuje, říká, že mu schází 6 miliard, z toho 3 miliardy na soukromé a církevní školy, pak to jsou peníze na ostatní pedagogy, což jsou právě ti školní psychologové, sociální pedagogové, speciální pedagogové, a pak to jsou peníze na investice na výstavbu třeba svazkových škol, jak jistě víme, že svazkové školy jsou nějakou cestou pro zefektivnění naší vzdělávací soustavy, ale taky asi víme, že malé obce nejsou schopny postavit školu za miliardu.

Přestože tedy je tenhleten fakt, vláda navíc naši republiku zadlužuje, víme tedy, jak to s rozpočtem školství vypadá. A já právě proto, aby další ministři neměli takové peklo při tvorbě rozpočtu kapitoly Ministerstva školství navrhuji bod, který nese název Nutná změna financování regionálního školství. Oba dva body navrhuju zařadit jako první a druhý bod. Děkuji. (Potlesk od ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji.

Já jsem vás nechal dopovědět, protože jsem to přerušil kvůli tomu hluku. Mám to všechno napsané. Všechny jsem tady svolal, nikdo další přihlášen k programu schůze není.

Nechám tedy o těch navrhovaných změnách hlasovat. Nejprve vás všechny i bez ťukání odhlásím. Přihlašte se svými identifikačními kartami. A v této chvíli začneme hlasovat podle toho pořadí, jak byly ty změny navrženy.

Já poprosím o ztišení.

 

Tak první návrh byla změna, se kterou přišla předsedkyně klubu ANO Taťána Malá – předřadit sněmovní tisk 145, novela zákona o spotřebitelském úvěru dnes jako první bod.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 63, bylo přihlášeno 136 poslanců, pro 80, proti 5. Návrh byl přijat.

 

Druhý návrh Taťány Malé bylo dát nový bod na tuto schůzi – sněmovní tisk 270, důchodové pojištění. Nejprve o tomto budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 64, bylo přihlášeno 139 poslanců, pro 80, proti 21. Návrh byl přijat.

 

Nyní tedy budeme hlasovat podle návrhu Taťány Malé, že by to byl dneska poslední bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 65, bylo přihlášeno 139 poslanců, pro 81, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Jako třetí návrh je návrh předsedy Jana Jakoba – sněmovní tisk 181 jako nový bod do této schůze o volbách do zastupitelstev obcí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 66, přihlášeno 139 poslanců, pro 55, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

Dále zde máme návrh pana předsedy Matěje Ondřeje Havla – sněmovní tisk 135, Zakotvení České republiky v EU a NATO do Ústavy. Budeme hlasovat o zařazení tohoto nového bodu.

(Zahajuji hlasování.) Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 67, bylo přihlášeno 140 poslanců, pro 58, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh je návrh pana poslance Petra Sokola s názvem Postoj vlády k evropským daním.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto nového bodu do této schůze? Ať zvedne rukou a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 68, přihlášeno 141 poslanců, pro 56, proti 79. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh je pana poslance Jana Berkiho – sněmovní tisk 200, Souhlas s ratifikací Mezinárodní úmluvy proti dopingu zařadit jako nový bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 69 bylo přihlášeno 141 poslanců, pro 61, proti 78. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu pana poslance Jana Berkiho, je to sněmovní tisk 118, smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o policejní spolupráci.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 70. Bylo přihlášeno 142 poslanců, pro 61, proti 75. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní zde budeme hlasovat o návrhu pana poslance Petra Bendla, Informace vlády k nevyplacení zákonných nároků hospodářům a pokračování plateb společnostem skupiny Agrofert, jestli jsem to přečetl správně, jako nový bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 71 bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 60, proti 79. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o třech návrzích pana poslance Jana Bureše. První je zařazení nového bodu na tuto schůzi, sněmovní tisk 103, Novela zákona o elektronických úkonech.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 72 bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 61, proti 79 poslanců. Návrh nebyl přijat.

 

Druhý návrh poslance Jana Bureše, sněmovní tisk 129, zákon o prodejní době.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto nového bodu do schůze? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 73, bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 43, proti 79. Návrh nebyl přijat.

 

Poslední návrh pana poslance Jana Bureše, sněmovní tisk 261, Novela zákona o ochraně přírody a krajiny

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 74 bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 21, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o dvou návrzích poslance Vojtěcha Munzara. První nový bod s názvem Fiskální strukturální plán aneb plán bez plánu, třikrát plán.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 75 bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 57, proti 79. Návrh nebyl přijat.

 

Druhý návrh pana poslance Vojtěcha Munzara s názvem Útok na soukromé vlastnictví jako politika této vlády.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto nového bodu na tuto schůzi. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 76, bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 58, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o dvou návrzích pana poslance Petra Hladíka. První nový bod s názvem Ceny pohonných hmot aneb čí drahota to je?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 77, bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 60, proti 81. Návrh nebyl přijat.

 

Druhý návrh pana poslance Petra Hladíka s názvem Veřejnost má právo znát pravdu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 78, bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 59, proti 78. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní zde mám návrh pana poslance Vítězslava Schreka. A já to teda přečtu z té pozvánky anebo pan poslanec bude trvat, abych to přečetl v té nové podobě. Ten název původní je zrušení dotačního řízení MPSV v oblasti poskytování sociálních služeb, jestli takhle s tím spokojen? Nebo mám přečíst tak, jak to bylo nahlášeno? Já vám děkuji, pane poslanče.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto nového bodu do této schůze. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 79, bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 60, proti 79. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Michaely Moritzové, Andrej Babiš a záhada ztracené odpovědi.

Zahajují hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 80 bylo přihlášeno 143 poslanců, pro 59, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Martina Baxy s názvem Proč chce vláda zrušit funkční státní kulturní politiku jako nový bod.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 81, přihlášeno 143 poslanců, pro 59, proti 78. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o dvou návrzích paní poslankyně Lucie Bartošové. První: Kdy už bude líp?

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 82, bylo přihlášeno 144 poslanců, pro 61, proti 78. Návrh nebyl přijat.

 

A jako druhý návrh s názvem Projídání budoucnosti dalších generací. Zahajuji hlasování o tomto novém bodě. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 83, bylo přihlášeno 144 poslanců, pro 60, proti 78. Návrh nebyl přijat.

 

Máme poslední dva návrhy od paní poslankyně Renaty Zajíčkové. První: Má platit plošný zákaz mobilních telefonů i pro víceletá gymnázia?

Zahajuji hlasování? Kdo je pro zařazení nového bodu? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 84, přihlášeno 144 poslanců, pro 59, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

A poslední návrh změny programu s názvem od Renaty Zajíčkové Nutná změna financování regionálního školství.

Zahajuji hlasování o návrhu tohoto nového bodu do této schůze. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 85, přihlášeno 144 poslanců, pro 38, proti 78. Návrh nebyl přijat.

 

 

Tím jsme se podle mých poznámek, poznámek místopředsedy, který řídil přede mnou, vypořádali s návrhy změn programu.

A můžeme tedy zahájit dnešní jednání schůze (bodem)

Aktualizováno 13. 9. 2026 v 15:21.