Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jiří Barták)

1.
Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů
/sněmovní tisk 90/7/ – vráceno prezidentem

Jednání bylo přerušeno 25. 8. 2026 na 29. schůzi Poslanecké sněmovny.

A ten, kdo byl při svém vystoupení přerušen, je pan předseda Jakob. (Paní ministryně Schillerová se hlásí o slovo.) A po panu předsedu Jakobovi si přednostní právo vyžádala paní vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju, pane místopředsedo. Tak nejprve zareaguju na to, co se tady dělo od 9 hodin. Tak máme jasně stanovený termín hlasování no a jak dlouho se projednával tento bod? Já jsem byl první, kdo začal hovořit, začal jsem hovořit včera zhruba ve 20.05. Byl jsem striktně – nemyslím si, že úplně v souladu s dohodou předsedů klubu – utnut v 21.55. 55 minut jsme se tomu doposud věnovali. Odsouhlasili jste si hlasování na 13.30, takže celkově se budeme o této velmi závažné věci bavit – teď je 9.27 – zhruba 5 hodin. To je opravdu nedůstojné vzhledem k tomu, že se týká o tak zásadní téma, které ovlivní život v této zemi na příští generace.

Co mě včera ještě překvapilo, zarazilo, tak že poměrně precizním argumentům pana prezidenta, kterými zdůvodňoval nebo zdůvodňuje to svoje veto, tak se nikdo z koalice nevěnoval – na úvod projednávání tohoto bodu ani paní ministryně financí, ani paní zpravodajka, kdy si myslím, že ta by se tomu minimálně věnovat měla.

Při tom mém včerejším proslovu tady paní ministryně téměř celou dobu bohužel nebyla. Na těch jediných 55 minut, co jsme projednávali tento bod, když jsem byl přerušen, tak mi říkala, že to mám dneska celé zopakovat. No opakovat to nebudu. Já jsem tady přednesl, poměrně podrobně vysvětlil sedm nezodpovězených otázek.

Trochu mě mrzí, že paní ministryně mě opět nevnímá, když tady včera nebyla... (Poslankyně Schillerová odchází s poslancem Kupkou od stolku zpravodajů, hovoří s ním pak v jednacím sále). A bohužel dokonce i odchází. No tak, ale já bych si tady na plénu – já myslím, že – já se ale omlouvám. To je zásadní bod, který předkládá paní ministryně financí a myslím si, že by primárně měla vysvětlovat a vnímat to, co zazní u tohoto pultíku. Tak já budu asi vyčkávat, než mě začne vnímat, protože jsem jí chtěl ve stručnosti shrnout to, co jsem tady říkal.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já si myslím, že není potřeba vyčkávat... (Poslanec Jakob: Je.) ... protože za prvé paní ministryně je v sále a za druhé jsou přítomní členové vlády a můžeme pokračovat ve vystoupení.

 

Poslanec Jan Jakob: Já bych alespoň tři minuty, dvě minuty vyžadoval pozornost paní ministryně, protože jsem tady včera přednášel sedm zásadních otázek, které jsou nezodpovězeny. Za celou tu dobu projednávání tady v Poslanecké sněmovně, v Senátu, tak nezazněly odpovědi na tyto otázky. Nezazněly ani ve veřejném prostoru. Stejně tak jsem tady říkal řadu výmluv, které naopak zaznívají a které nejsou vůbec relevantní. Na to navázala paní ministryně velmi stručně před malou chvílí. Je evidentní, že paní ministryni parlamentní diskuse vůbec nezajímá. Já jsem si tedy tady připravil pro ni těch sedm otázek, na které není schopna odpovědět a které jsou zcela zásadní pro budoucnost naší země. Tak já jí to dám tady k pultíku. (Poslanec Jakob pokládá písemný materiál na stolek zpravodajů, zároveň se vrací poslankyně Schillerová.) Tak. No, ale já myslím, že ta diskuse probíhá tady, v tuto chvíli tady, na půdě Sněmovny, u pultíku a to je důležité. Tady máte sedm otázek, na které jste nebyla schopna odpovědět a které jste včera neslyšela, protože jste tady nebyla.

A já si dovolím tedy dokončit závěr toho mého, troufnu si říct, důležitého proslovu. Vážené kolegyně, vážení kolegové, při tom minulém projednávání tady na půdě Poslanecké sněmovny jsem řekl, že zákony buď platí, nebo neplatí, že nemohu platit pro občany, ale ne pro vládu, že pravidla bez následků jsou jen doporučení. Dnes k tomu musím dodat ještě jednu věc. Kontrola buď existuje, nebo neexistuje. Nemůže být silná v projevech a slabá v zákoně. Nemůže být důležitá před volbami a na obtíž po převzetí moci. Nemůže být označována za základ demokracie, dokud vládu neomezuje a za zbytečnou administrativu ve chvíli, kdy ji omezovat začne. Prezidentské veto není útokem na vládu. Je ústavní pojistkou. Není překážkou budoucího rozvoje. Je varováním před nevratnou chybou. Není vítězstvím opozice, jak se nám teď snaží vnutit paní ministryně. Je příležitostí pro celou tuto Poslaneckou sněmovnu, příležitostí vrátit se o krok zpět, oddělit evropskou harmonizaci od domácích výjimek, vyčíslit dopady, obnovit parlamentní kontrolu a přijmout pravidla, která budou fungovat nejenom pro tuto vládu, ale i pro všechny vlády budoucí. Senát nás varoval. Národní rozpočtová rada nás varovala. Prezident republiky nás varoval. Dvacet nezávislých ekonomů nás také varovalo.

Teď už nejde říct, že jste o rizicích tohoto návrhu nevěděli. Pokud veto přehlasujete, uděláte to s plným vědomím těchto rizik, s plným vědomím, že infrastrukturní výjimky nevyčíslíte. Neumíte to. S plným vědomím, že národní pravidla mohou být volnější než ta evropská. S plným vědomím, že vláda může získat možnost zásadně zvýšit výdaje bez předchozího souhlasu Sněmovny. S plným vědomím, že oslabujete pojistky nezávislých institucí. S plným vědomím, že omezujete parlamentní pravidelnou kontrolu. Takové rozhodnutí nebude možné omlouvat nedostatkem informací. Bude to vědomé politické rozhodnutí. A účet za něj nemusí přijít dnes. Nemusí přijít vlastně ani příští rok s tím s rozpočtem s obrovským schodkem. Ale jednou přijde. Přijde v podobě vyšších úroků, přijde v podobě menšího prostoru pro obranu, školství nebo třeba i zdravotnictví. Přijde v podobě daní, které bude muset zvyšovat některá z budoucích vlád, až narazíme na dluhovou brzdu. Přijde v podobě škrtů, které budou bolet občany. Dluh totiž žádné veto nemá. Dluh čeká a potom vystaví účet.

Proto prosím každého z vás, zejména v koalici: neschovávejte se dnes za koaliční většinu, neschovávejte se za slovo investice, neschovávejte se za evropskou harmonizaci, neschovávejte se za tvrzení, že jiná cesta neexistuje. Jiná cesta existuje: čistá harmonizace, samostatná debata o výjimkách, jasné limity, vyčíslené dopady, silná parlamentní kontrola, skutečný korekční mechanismus, pravidla, která vládu opravdu zavazují. Dnes nerozhodujeme o tom, zda chceme investice. Rozhodujeme o tom, zda chceme investovat odpovědně. Nerozhodujeme o tom, zda má být stát akceschopný. Rozhodujeme o tom, zda má být zároveň kontrolovatelný. Nerozhodujeme o tom, zda vláda smí mít priority. Rozhodujeme o tom, zda kvůli nim smí odstranit mantinely. A nerozhodujeme jen o jednom rozpočtu. Rozhodujeme o pravidlech pro mnoho dalších příštích rozpočtů. Proto vás žádám, nepřehlasujme dnes prezidentské veto. Vraťme fiskálním pravidlům váhu. Vraťme Parlamentu kontrolu. Vraťme veřejným financím důvěryhodnost, protože odpovědnost nezačíná u slibů. Začíná u hranic, které jsme ochotni dodržet i tehdy, když jsou nepohodlné.

Dnes ve 13.30 hodin se chystáte spáchat když ne zločin, tak rozhodně zlý čin vůči příštím generacím, vůči našim dětem a našim vnukům. Naši zemi povedete k nárazu do zdi, k momentu, kdy bude aktivovaná dluhová brzda. Co to bude znamenat? Naprosto nezbytné zvyšování daní, brutální, rychlé škrty, které ohrozí nejen investice, ale i zdravotnictví, vzdělávání a sociální smír, tedy vše, čím teď mylně argumentujete, vše, čím se teď oháníte. To budete mít na svědomí. Ještě máte chvíli času, necelých pět hodin k této katastrofě, před kterou varovala Národní rozpočtová rada, Senát, prezident, nezávislí ekonomové. Máte čas tomu zabránit. Děkuji za pozornost. (Potlesk části opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji za vystoupení panu předsedovi Jakobovi, jehož vystoupení jsme přerušili včera. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů obsadila i zpravodajka garančního výboru, poslankyně Jana Murová. Připomínám, že stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 90/8. Ještě tedy připomínám, že pozměňovací návrhy nejsou přípustné.

Nyní tedy s přednostním právem požádala o vystoupení vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová a potom zde mám ještě přednostní práva, stanoviska klubů, to znamená v pořadí: paní poslankyně Vendula Svobodová, pan paní poslankyně Lucie Sedmihradská a pan poslanec Vojtěch Munzar. Máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já si dovolím, teď už v řádně otevřeném bodě, zareagovat na některé věci, zejména z posledních vašich slov, pane předsedo Jakobe, a samozřejmě i na některé věci, které zazněly před otevřením bodu. Nemáte pravdu, pane předsedo Jákobe, Jakobe, promiňte, nemáte pravdu, omlouvám se, to nebylo určitě úmyslně ,nemáte pravdu v tom, že jsme se o tomto bodě bavili pouze 55 minut. Není to pravda. Byla vaše volba, jak jste využili čas před otevřením bodu. My jsme se sešli na této řádné schůzi zejména proto, abychom přehlasovali, a mluvili o tom, a přehlasovali následně, naše koalice, veto pana prezidenta. Já jsem měla poměrně obsáhlý projev jenom na toto téma, ničemu jinému jsem se nevěnovala, protože to je ta agenda, která měla, která měla dnes a včera zaznívat. Takže ten čas jste využili vy, samozřejmě tak jak máte právo. To je bezesporu, ale jak jste vy uznali za vhodné. Někdo mluvil k tomu, ale většinou jste se věnovali velkému spektru jiných problémů než těch, které tady jsou hlavním předmětem na této řádné schůzi A myslím si, že to také vyjadřuje určitý váš postoj k tomuto tématu. Že pro vás asi není tak kruciální, když jste včerejší den věnovali spoustě jiných problémů, než právě je zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a o veřejných rozpočtech.

Samozřejmě, že jsme se věnovali, a já to až vystoupím potom na závěr nebo možná i v průběhu dne, uvidíme to, já tady budu sedět a budu pečlivě sledovat ta vystoupení a my jsme se tomu věnovali v prvním, ve druhém, ve třetím čtení. Pak jsem byla v Senátu, to sem nepočítám, tam byla také velmi dlouhá obsáhlá debata. Byla jsem samozřejmě na výborech, jak rozpočtovém ve Sněmovně, tak v hospodářském v Senátu, kam chodím pravidelně, protože ho také považuji za gesční výbor Ministerstva financí. Pak to byla vratka ze Senátu, věnovali jsme se tomu opět a ty hodiny jsem si nechala teď spočítat, takže je tady určitě připomenu ještě během dnešního dne. No, a teď se tomu věnujeme znovu. Kolik vy z toho času vyčerpáte na skutečnou debatu o této materii, je zcela vaše věc.

Nicméně já shrnu a klidně to mohu zopakovat, já tady mohu mluvit 3 hodiny o těch argumentech, já je shrnu, ale nechci vám ubírat, vím, že je přihlášených 24 poslanců, a nechci vám ubírat váš čas. Takže já shrnu ty základní argumenty, zopakuji, jak jsem se včera vyjádřila, když jste řekl, že jsme se nevěnovali argumentům pana prezidenta. Tak já jsem se ve svém dlouhém a obsáhlém projevu věnovala i argumentům pana prezidenta a tuto část svého projevu tady zopakuji, abych vám to připomněla. Chápu, že ten projev byl dlouhý a že možná jste to nezaregistroval, nebo jste tu možná nebyl. Já nevím, nesledovala jsem to tak pečlivě, takže vám to raději přednesu znovu. Shrnu ty základní argumenty, ke každému z nich mohu hovořit dlouho. Takže já bych teď byla schopna vyčerpat ten čas do hlasování, ale neudělám to z respektu a z úcty k vám, abyste dostali prostor v co největším množství hovořit, byť jste ho dostali už v prvním, ve druhém, ve třetím čtení, při senátní vratce a nyní při vetu prezidenta. Já tento zákon obhajuji včetně Senátu dnes po šesté. A je to jedno, budu ho obhajovat do roztrhání těla, dokud to bude nutné.

Takže shrnu základní argumenty. S dovolením vezmu si vodu. (Bere si vodu.) Děkuji za pochopení.

Shrnutí těch základních aktuálních argumentů. My potřebujeme upravená pravidla rozpočtové odpovědnosti a rozpočtová pravidla, aby bylo možno sestavit odpovědný, realistický a transparentní rozpočet. Znovu vám opakuji, takové rozpočty jste tu nedělali a já bych tady mohla o tom psát romány. Mluvila jsem včera i o rozpočtu na rok 2025, jaké měl prostě nedostatky. Mluvila jsem tady o tom dlouho a pan prezident ho přesto podepsal. Připomněla jsem a osvěžila všem paměť. Pokud by dnes, a to se nestane, nebylo prezidentské veto přehlasováno, tak zůstává v účinnosti stávající právní úprava. Já si to vysvětluj srozumitelně, i pro ty z vás, kteří se nevěnují této oblasti. Vy se jí věnujete, vy jste člen rozpočtového výboru, dokonce nevím jestli nejste i místopředseda rozpočtového výboru, nejste dobře, to nevadí, ale jste dlouholetý člen, opakovaně, rozpočtového výboru, tak se v té materii, já předpokládám, orientujete, tak platí stávající právní úprava a podle té schodek rozpočtu musí na rok 27 být 150 miliard,150 miliard.

To znamená, že bychom z 300 miliardového schodku, a ten nám zanechala vaše vláda, protože ten schodek nebyl žádných 250 miliard. Ale víte, jak skončil, skoro 300 miliard, měli mít 150, takže konsolidace o 100 procent. A kde? To tady nezaznělo? Já jsem pečlivě včera poslouchala všechny projevy a které jsem nestihla, tak jsem si, tak jsem si přečetla v monitoringu nebo ve stenozáznamu, ale samozřejmě zajímaly mě jenom ty, které se týkaly této materie, nepřišly jste se žádným návrhem. Nenavrhli jste, kde tedy máme škrtat? Nečetla jsem to tam, kde? A já nebudu dělat vylhané rozpočty jako vy. Nebudu si vymýšlet a dívat se na to, jak se schválí rozpočet SFDI. Ano, vedli jsme tvrdou debatu s panem ministrem dopravy. Nedostal všechno, co chtěl, ale dostal hodně a dostal víc, než má letos. Ministr obrany 191 miliard, jsou dvě procenta HDP, nestačí co říkáte. Je to málo měli byste přidat, pan prezident říká, je to málo, přidejte pár desetinek. Každá desetinka je skoro 10 miliard. Každá desetinka je skoro 10 miliard. Opakuji, abyste věděli, o čem mluvíte, když to budete příště hájit v médiích a tady na mikrofonu. Nebo to mám vzít tomu zdravotnictví, které jste už zdecimovali takovým způsobem, že jsme tam dneska museli nalít peníze a zachraňovali jsme to prostě ještě letos tím, že jsme přerozdělovali peníze mezi pojišťovnami. Nebo tomu školství, kde jste vylhali, kdy jste vylhali platy učitelů a z nich se muselo brát na ty asistenty a ty další? Musela jsem tu díru dorovnat. V rozpočtu na rok 27 je to 3,7 miliardy. Mám to v hlavě, protože jsem hodiny s nimi trávila. To jsou ty PR schůzky, jak vy říkáte. Ne, PR, to jsou tvrdá jednání o číslech, kde musím mi dokladovat ti ministři nejen potřeby rozpočtu, ale musí mi dokladovat, že to, co nárokují v roce 2027 skutečně utratí, že to neskončí v nespotřebovaných nárocích, tak jako některé rezorty to v nespotřebovaných nárocích mají. Tak o tom je vyjednávání rozpočtu, to je ta tvrdá debata. To nejsou žádné PR schůzky. Já jsem to šla shrnout na jednu tiskovou konferenci, protože tam byli novináři a požadovali to a chtěla jsem se k nim chovat zdvořile. Takže rozhodně to žádné PR není. To je ta práce, to já dělat nebudu, nebudu, nebudu lhát.

A my prostě sestavujeme svůj první rozpočet na nějakém stavu, a vy jste neměli nikdy ty schodky takové, jaké jste deklarovali, protože váš exministr financí, a já mu to tu řekla několikrát do očí, jel jenom PR, jel jenom PR v tom směru že prostě si vyfabuloval nějaké číslo deficitu státního rozpočtu a pak tomu přizpůsoboval tu nafouknuté příjmy, tu podfouknuté výdaje a my to teď prostě narovnáváme, Takže ta reálná čísla, a nakonec schodek za rok 2025 to ukázal, že byl téměř 300 miliard, protože byl prostě pravdivý a můžete to tam brát zeširoka, zdaleka i experti vám řeknou, že se prostě vykazuje, že se vykazuje účetně prostě ten zůstatek. Myslím, že to říkal i váš exministr financí. Pokud si vzpomínám, veřejně se vyjádřil, že se to takto dělá. Takže já myslím, že jsme se od tohoto nijak neodchýlili, od té staré dobré praxe, dobrého rozpočtování, poctivého rozpočtování. A teď bez ohledu na politické priority. Někdo je má tam, jiný je má onde, o tom je politika, to já vůbec nezpochybňuji a nikdy se nezpochybňovala.

 

Já sestavuju dnes... Já jsem sestavovala, teď já nevím, jestli sedmý nebo osmý rozpočet včetně novel, nepočítám tam 2026, protože ten jsme jenom opravovali. Takže já mám za sebou nějakou zkušenost. Můžete se smát jak chcete, pane Jakobe, jak chcete. Já se (?) samozřejmě s veškerým respektem k politickým preferencím každé strany, ať vyhraje volby a sestavuje svůj politický rozpočet, to je legitimní, a tak se to děje po léta.

Ale všichni, včetně vašeho exministra, jsme dělali poctivý rozpočtový... Myslím exministra Kalouska, aby náhodou nedošlo k mýlce. Jediný exministr Stanjura prostě toto pravidlo porušil, to byl ideolog, ale bohužel pro vás, vy jste u toho svítili, vy jste pro to zvedali ruce. A vy jste měli ta varování, a když ne ode mě, chápu, politická oponentka, možná jste to nebrali vážně, rozumím tomu, i když já naslouchám i politickým oponentům a minimálně o tom přemýšlím, byť nesouhlasím. Proto mám na svém Xkovém účtu - nesouhlasím s tím, co říkáte, do smrti budu hájit vaše právo to říkat. Proto jsem zvonila těmi klíči v roce 1989, a hodně z vás tam zvonilo někde, já na jižní Moravě v Tišnově, vy každý někde jinde. To byl ten důvod. Samozřejmě byly i další jiné důvody, ale ty si necháme na jindy, do jiné debaty. A tohle my teď narovnáváme.

A že začneme na vyšším deficitu na 2027, ano, Evropská komise to pochopila a dala nám doporučení. Byla to tvrdá jednání zejména expertů Ministerstva financí, za což jim tímto děkuju. Stejných expertů, jací tam seděli, nebo většina z nich, za vašeho exministra. I za vašeho, pane Jakobe. Většina z nich je tam pořád stejných, až na nějaké malé výjimky, ale to je nepodstatné, to je život. A tvrdě bojovali a tvrdě vysvětlovali, kde jsme. A tvrdě si vyjasňovali podmínky, doporučení a tak dále, a bylo to opakovaně, a tak dále. Já jsem jednala několikrát s panem komisařem Dombrovskisem, děkovala jsem mu za velice otevřený, vstřícný přístup. Pan premiér s ním jednal. Šlo nám o to, narovnat to, co vy jste provedli. To, co vy jste nechali schválit. Ano, je to novinka. Je to od roku 2024, kdy Evropská komise každé členské zemi stanoví fiskální strukturální plán a řekne, takovouhle budete mít trajektorii, tohle byste měli. Debatují s vámi o opatřeních a tak dále. A vy jste to nastavili tak, že bychom to nemohli dát. A vy byste to také nedali. Vy jste to dokonce přiznali, váš exministr, ještě za jeho dosluhování jste to dali v listopadu 2025, kdy bylo jasno, jak už volby dopadly a že převezmeme moc v této zemi, tak v listopadu 2025 jste na stránky Ministerstva financí, a podívejte se, já nelžu a jde to tam dohledat, já jsem nesundala nic, všechno tam je tak, jak bylo. A tak jste tam dali na stránky, že se odchýlíte od té trajektorie, že bude vyšší ten deficit, ale neodpovídalo to těm evropským pravidlům. A já nechci dělat něco proti... Protože naše vláda to nechce. Proto se i premiér zapojil do těch jednání a vysvětlovali jsme, já jsem byla u jednání, kdy jednal s panem komisařem Dombrovskisem, kdy jsme jednali společně, pan první vicepremiér tam seděl také, a kdy jsme dojednávali a vysvětlovali prostě, v jaké jsme situaci. A nakonec ta Evropská komise, po té sérii těch složitých jednáních, a náročných, nám dala v červenci doporučení, je písemné, dohledatelné jak na stránkách Evropské komise, tak na stránkách Ministerstva financí. Doporučení Evropské radě, aby tento nový fiskálně strukturální plán, aby ho schválila. A bude to Evropská rada ECOFIN, čili rada ministrů financí, první řádné zasedání, protože září je neformální ECOFIN v Dublinu, tam se to neprojednává, a v říjnu bude první řádné zasedání ECOFINu a tam to bude schváleno.

Já jsem absolvovala už několik schválení pro jiné země. Je to vždy formální, pokud to Evropská komise doporučí, a to máme písemně, tak je to formální, ale bude to podle podle pravidel. Takže my pojedeme podle toho fiskálně strukturálního plánu. 2027 budeme někde výš,pak postupně budeme snižovat. Samozřejmě připravuji balíček opatření, ale ten si probereme nejdřív na politické úrovni, probereme si ho na úrovni koaliční, a bezesporu se dostane jednoho krásného dne i sem do Poslanecké sněmovny.

Ano, budeme muset dělat i zásahy na výdajové straně a tak dále Nemyslete si, že spím na tom Ministerstvu financí. Opravdu ne. Pracuji na tom a jsem si tohoto všeho vědoma.

No a teď si to zasaďme, stejně (?) jsme tady říkali do reálného rámce, tak si to do něho zasaďme. Když jsem začala připravovat rozpočet, byla jsem povinna samozřejmě přijmout novelu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. K tomu nás nutí Evropská unie částečně, on byl předpřipraven a my jsme ho, já jsem ho prostě stáhla a připravili jsme nový, protože jsem věděla, už jsem v té chvíli měla reálná všechna čísla a reálné argumenty, vedla jsem debaty s experty Ministerstva financí a s dalšími experty, v Evropě jsem vedla debaty, protože už jsem věděla, kde jsme. A věděla jsem, my jsme začali jednat s tou Evropskou komisí někdy v březnu, my jsme to nenechali na poslední chvíli, možná v únoru. Určitě bych to dohledala. Nejdřív jsme si prostě připravovali podklady. Oni nám řekli, co všechno chtějí nachystat. Byla to celá řada různých, prostě účetních a jiných makroekonomických dat. O každém tom datu vedli ti experti Evropské komise s našimi experty debatu, o každém způsobu metodice, jakou k těm datům dospějeme a tak dále. Tak jenom abyste si nemysleli, že to je nějaké prostě povídání si u kafe. Není, je to tvrdá práce, exaktní, odborná. Za kterou děkuju kolegům znovu, protože si myslím, že to chce velké znalosti a velkou odbornost, aby se tohle zvládlo a obhájilo.

Jenomže jsem v té době také věděla, že budu muset sestavit rozpočet na rok 2027. Věděla jsem už o těch všech dírách, které jste nám zanechali, které budeme muset prostě dořešit a otevřeně se k nim postavit čelem. To jsem všechno věděla. A v takovém případě jsem ale nevěděla, jak dopadnou jednání s Evropskou komisí. Věděla jsem, že bude limit, jasný limit pod třemi procenty HDP. To je jasné. Nikdo nechce jít vstříc řízení o nadměrném schodku. Já jsem nedávno o tom mluvila. Mám velmi dobré vztahy se svým protějškem na Slovensku, panem ministrem financí Kamenickým, známe se ještě z mého prvního působení, on také byl tehdy ministrem financí, tak jsme se tak nějak jakoby míjeli, ne přesně v čase, ale známe se. A oni jsou v té situaci a popisoval mi, jak to v praxi probíhá. A určitě to není nic, čemu bychom chtěli jít naproti. Jenomže jsem nevěděla, jak dopadne jednání s Evropskou komisí. Také jsem nemohla vědět, věřila jsem, že obhájíme svůj postoj. Věřila jsem si v tomhle směru, ale nikdy nevíte a nemůžete diktovat Evropské komisi, jak rychle má postupovat a jak to má rychle udělat. Nevěděla jsem, jestli to stihneme tak, abych byla schopna v intencích zákonných sestavovat rozpočet na rok 2027, kdy ještě prostě nefungují naše opatření, kdy logicky ještě nemohla, některá nejsou legislativně podložena, některá prostě ještě nezačala fungovat, logicky, jsme u moci, já nevím, ani ne tři čtvrtě roku, tak nebudu se vymlouvat, já zrovna za svůj rezort můžu říct, že se nemám za co stydět. Ale prostě ty podmínky pro to nebyly. Takže jsem byla nucena, abych byla schopna sestavit ten rozpočet, přijít s právní úpravou národní, tak abych v případě, že Evropská komise, dejme tomu se protáhne to jednání, také mohli rozhodnout až na podzim. Já jsem samozřejmě byla u pana komisaře pečená vařená. Kdykoliv jsem byla na ECOFINu, jakkoliv, dělali jsme si schůzky, psali jsme si, esemeskujeme si spolu dneska už. Takže já jsem mu neustále prostě vysvětlovala tu situaci, ve které jsem a jak bych to nutně potřebovala, a dopadlo to dobře. Dopadlo to prostě dobře, ale také nemuselo. A teď co?

A teď co prostě? 150 miliard, jak bych to udělala? Nezvládli byste to, nedělejte frajery, 1,2 bilionu za vás mluví ty čtyři roky. Takže chápu, budu spravedlivá. My jsme měli covid, vy na to zapomínáte. Vždycky když mi tady předhazujete ten 400miliardový schodek, tak zapomínáte, že jsme měli covid, já si dobře pamatuju, někteří z vás tady jsou a byli tady i v té době, tak si pamatuju, jak jste se tehdy chovali - někteří.

Na to se zapomenout nedá. Vy jste zase měli energetickou krizi, kterou jste teda bohužel nezvládli. Tím pádem jste způsobili obrovskou inflační krizi a tak dále. To je jiný příběh. Určitě se k němu budeme vracet, protože neskončil a občané si to dobře zapamatovali.

Dobře, každý jsme měli, ať už hodnotíme způsob řešení a nechám to teď na jindy, každý jsme měli nějakou černou labuť. My jsme měli covid, vy jste měli tohle. To je ta černá labuť pověstná. A pak je otázkou, jak se k ní postavíte. Ale 150 miliard byste neseškrtali. Nemáte kde, když máte prostě nějakých 96, 97 procent mandatorních výdajů. Kde byste to vzali? Kde byste to vzali?

Ano, já vím, že se musí být opatření, že tak na mě máváte, pane Jakobe, já to vím a taky jsem o tom mluvila. Takže jenom proto bych chtěla vysvětlit, proč jsem přišla s tou úpravou a proč tam jsou ty věci tak, jak jsou. Protože jsem samozřejmě mohla být dnes v situaci, kdy potřebuji navrhnout rozpočet na rok 2027, ale neměla bych schválený nový fiskální strukturální plán. Takže by nastupovala národní pravidla a ta národní pravidla bychom použili.

A zase co mně vyčítáte? Obranu? Vždyť to jste tam dali vy, tu únikovou doložku. Vy jste dali do zákona nad dvě procenta HDP, že se nezapočítává do výdajových rámců. Já jsem udělala jedinou věc, že jsem to z roku 2033 posunula na rok 2036. Teď to nepotřebuju, nepotřebujeme, protože máme únikovou doložku evropskou. To vy určitě bezesporu víte, jako expert rozpočtového výboru, takzvaná říká se jí COFOC, a ta platí do roku 2028 a má přednost, počítá se velice složitým mechanismem, který vám teď tady vysvětlovat nebudu, protože je to hrozně složité, děláme to na základě čísel Ministerstva obrany, Ministerstvo financí, počítá se to podle metody, kterou stanovuje Evropská komise, Evropská unie, a platí do roku 2028. Takže tato úniková doložka, kterou já jsem jenom prodloužila o tři roky, tu vaši doložku. Ale teď je to špatně, tehdy to bylo dobře. Dokonce já mám pocit, že když to exministr financí Stanjura navrhl, že jsem pro to hlasovala, protože mi to dávalo smysl. Ale teď je to špatně.

No, teď to stejně potřebovat nebudeme, protože máme ten COFOC. On platí do roku 2028 a já už jsem zaslechla v kuloárech, jak takhle jezdím do Bruselu, v kuloárech, že snad se bude prodlužovat, ale teď platí do roku 2028. A  bezesporu se shodneme, dámy a pánové, že asi v roce 2028 neskončí potřeba investovat do obrany, do armády. To věřím, že aspoň na tom se shodneme. Takže buď se prodlouží COFOC, pak stejně tohle potřebovat nebudu, nebudeme, anebo to potřebovat budeme. Takže nevím o čem, co vám na tom tak vadí?

No, infrastruktura, tam bych na vašem místě se teda vůbec ani možná neozývala, ale ozývete se, jak chcete. Já nemám právo vám cokoliv diktovat. Vy mně pořád říkáte, mlčte, tohle už neříkejte, tohle nikdy neříkejte. Ne, já vás zklamu. Ne, vy ne, to říkal pan předseda Kupka. Já neříkám, neříkám, že vy tam jako vy jako opozice. Já si budu říkat, co já budu chtít, tak jako vy si říkejte, co budete chtít, to je ta demokracie. A my jsme tady zvolení zástupci, já jsem stejně zvolená jako vy nebo jako kdokoliv jiný. A tady si budeme říkat to, co uznáme za vhodné a to, co prostě považuji, já teda říkám to, co považuji i za správné a čemu věřím hlavně. Protože já kdybych tomu nevěřila, tak nejsem přesvědčivá. Já musím té myšlence věřit. A věřím všemu, co vám tady říkám.

No, takže ty investice, nekryté výdaje 37,2 miliardy, to se nedá odkecat. Prostě jste si schválili rozpočet SFDI a akorát jste zapomněli, že se tam musí dát peníze. Taková maličkost. Já seděla opakovaně několik hodin s panem ministrem Bednárikem a prostě jeli jsme po těch stavbách a jeli jsme po těch potřebách, co prostě musíme, co se nedá zastavit. Protože ono, když ty stavby – někdy tady slyším, tak tolik nestavte, někdy to čtu i od některých expertů – no, ono to zakonzervování té stavby taky něco stojí. A chceme to? Vždyť tu infrastrukturu chceme dobudovat páteřní do roku 2036. Už bychom si to teda fakt zasloužili. Podívejte se do Polska, podívejte se kamkoliv. I když na druhé straně, když si řekneme ten příklad toho Polska, slyším to často, podívejte se, kolik investují do obrany, podívejte se, jaké jsou tam dálnice. Klobouk dolů. Ale musíme dodat, že mají taky myslím že 6 nebo 6,5 procenta HDP deficit. Abychom si vždycky, když řekneme to a, tak si musíme říct b.

Takže, že musíme budovat infrastrukturu, páteřní síť, o tom není pochyb. Že jste tam nechali díru, o tom není taky pochyb. To jsou všechno doložitelná, dohledatelná data. Takže samozřejmě teď jsem stála před řešením, co s tím, kdyby náhodou ten fiskální strukturální plán prostě neprošel. No a prostě jednali jsme o tom, že by se do té doby, nebo jsem navrhla do toho roku 2036, kdy se dobuduje ta páteřní síť, tak aby se liniové stavby tam nezapočítávaly. Samozřejmě všechno má své limity. A vy to víte, vy jenom manipulujete v těch svých vystoupeních. Všechno má své limity a tím limitem jsou tři procenta HDP, což je mantra Evropské unie. Pod ty přesně my nechceme jít. A my také i ten fiskální strukturální plán tak máme nastavený, proto, Takže stejně, i kdybychom tuto doložku použili, my ji teď nepoužijeme, protože máme už téměř schválený fiskální strukturální plán, tak pořád bychom byli pod třemi procenty.

To je prostě jednoduché. Chci sestavit ten rozpočet v souladu se zákonem, evropským přednostně, což se pravděpodobně podaří. To už já jsem takový člověk pokorný, takže říkám pravděpodobně, i když to schválení na Ecofinu už by měla být jenom formalita. Podstatný byl ten papír z Evropské komise, který mám na Ministerstvu financí a který si můžete dohledat ve veřejných zdrojích, anebo národních. To je celé, to je naprosto celé. Já nic jiného jsem tím nesledovala.

Dukovany? Sedí za mnou první vicepremiér, pan ministr průmyslu a obchodu Havlíček. Ten by o tom tady mohl mluvit hodiny. Nikdy Česká republika nedělala takovouto investici jako je výstavba jaderných bloků. Všichni se tady shodujeme. Není tady nikdo z vás, kdo by řekl, že to nechce. Naše vláda to začala. Vaše vláda v tom pokračovala. My jsme navázali na vaši vládu, to je v pořádku. Takhle to má být. Jenom to bude stát stovky miliard, které vy dobře víte, že v rozpočtu nejsou. A to, že to bude mimo rozpočet, protože to půjčka stát půjčí EDU II, to je ta společnost, co to bude stavět, ta se vytvořila za vaší vlády, takže ji určitě kritizovat nebudete, a ta to bude vracet. A to celé se bude v souladu s metodikou ESA myslím že 2011, možná to číslo říkám špatně, je to metodika Eurostatu, bude odehrávat mimo rozpočet, protože by to v rozpočtu udělalo jenom chaos.

To není nic proti ničemu. Vždyť přece chceme všichni mít tady levnou energii, chceme tady mít jaderné bloky, chceme je postavit. Chceme prostě, aby to fungovalo, ale chceme to i profinancovat. A to, co jsme zvolili, znovu opakuji, je v souladu s metodikou Eurostatu. Dokonce jsem byla mile překvapená a znovu tady musím to zdůraznit, když jsem byla v Senátu na hospodářském výboru nejdřív několik hodin a pak několik hodin na plénu. Neříkám, že všichni, ale bylo tam pár senátorů, kteří si to nastudovali na rozdíl od vás. A mluvili naprosto věcně. Vzpomínám si a budu ho jmenovat, já už jsem mu říkala, pane senátore, já jsem vám asi dala polibek smrti, protože za ODS, protože jsem vás jmenovala na plénu Sněmovny, byl to pan senátor Paparega. On, když si vyslechl mou argumentaci k Dukovanům, protože jsme dlouho o tom debatovali, on se doptával. On říkal, nebudu načítat pozměňovací návrhy, to dává smysl. Nebudu. A tak to zaznělo i u více věcí.

Nakonec ty pozměňovací návrhy, které se vrátily z toho Senátu, tak měly nějaké ratio. Já jsem potom vysvětlovala, proč nemohu podpořit tu senátní vratku. Vysvětlovala jsem to tady poměrně podrobně, i jsem to vysvětlovala tvůrcům toho pozměňovacího návrhu, protože mi to za to stálo, protože tam byla věcná debata o té věci. Vy tady jedete politiku, vy jste si rozšířili nějakou komunikační kartu zadlužování dětí a tohle a támhleto a dokola a tak dále, ale na tu podstatu prostě tady nejde nikdo z vás. Tak jako třeba jsem s některými těmi senátory prostě tam zažila.

A já se snažím být v tomhle spravedlivá, kdy jsme se bavili, kdy oni to vrátili, dokonce to ani nenavrhli zamítnout, pokud si dobře vzpomínám. Vrátili to s pozměňovacím návrhem, který vlastně ještě nám dával větší možnost pro tu infrastrukturu nezapočítat do výdajových rámců. Když jsme to přepočítali, to jedno procento HDP, tak jsme si říkali, to bychom nikdy ani nepotřebovali, co navrhl ten Senát, ale pak tam dali ještě... Ale bylo to poměrně technicky komplikované, tak já jsem se nakonec po poctivém, já vždycky poctivě si to proberu s experty, rozhodla to nepodpořit a dali tam ten takzvaný důchodový účet nesmyslný. Zase to tady včera zaznělo pořád dokola. Prosím vás, já ruším jenom naprosto nesmyslné reziduum.

Někdy 20, 25 let zpátky říkám expertům, kteří tam jsou tolik let: Prosím vás, proč to tam je v tom zákoně? No my nevíme, to někdo kdysi vymyslel a nikdo vlastně neví proč. To je takový nesmysl. My nemáme důchodový účet. Znovu to, znovu to opakuji. Jestli máte někdo zájem to vyslechnout, já se skutečně snažím být maximálně exaktní. Byla jsem tedy ráno naštvaná, když jsem zase slyšela ty urážky, ale jak říkám, politika není pro slečinky, musí tu člověk něco vydržet. Takže k tomu se teď vracet nebudu a vysvětlím to. My nemáme důchodový účet, my máme jenom sociální, které vybereme a z toho, co vybereme, platíme důchody a teď vám mohou nastat dva scénáře. Buď vám něco zbude, protože vyberete víc, to se nám děje teď, protože nám roste objem mezd a platu, tím pádem i sociální. Takže vlastně vyberete víc než na ty důchody vyplatíte, anebo to se dělo vám, vyberete míň, protože jste měli největší pokles reálných mezd vlastně v novodobé historii a ze všech zemí OECD a vyplácíte víc. My jsme teď v situaci, že vybíráme víc, protože roste objem mezd a platů.

A ten paragraf, který nechávám rušit a ty peníze, co se vyberou, jenom abyste viděli z hlediska cash flow státu, ty nejdou nikam, ty jdou normálně do příjmů státního rozpočtu a tam se zapojí do cash flow. To jinak nefunguje, ani nemůže. A ten nesmyslný paragraf říká, že když vyberete víc, tak byste si další rok měli půjčit na to víc, ty peníze utratíte v tom cash flow, ty nejdou na žádný, tam není žádná úprava ani není možná podle rozpočtových pravidel, že by se někde schovaly do nějakého šuplíčku, ne, tak ten paragraf nesmyslný říká, příští rok si půjčte víc samozřejmě za nemalý úrok, co dělal ten nadvýběr. Úplný nesmysl, nesmysl, reziduum, debatovalo se o tom dlouho. Nikdo nenašel odvahu. Já říkám, proč by to tam mělo být? Vždyť to je vyšší zadlužování. To vám nevadí? To je vyšší zadlužování.

Tak jdu zpátky. Pak novela reaguje na...těch 10 procent. Já ještě až znovu vám přečtu, pane předsedo, Jakobe, protože jste říkal, že jsem se tomu nevěnovala ze svého včerejšího projevu tu část, kde se věnuji argumentům pana prezidenta, tak jenom řeknu těch 10 procent, o kterých může rozhodnout vláda, to je skutečně pro případ extrémního bezpečnostního rizika. Nepodezírám nikoho v tomhle sále, nikoho, že by si ho přál. Skutečně nikoho vás nepodezírám. Nikdo nechceme válku, nikdo nechceme útok, nechceme válečný konflikt, ale kdyby nedejbože, protože máme už tady přes 6 let kousek od hranic válečný konflikt a určitě tady všichni i podporujeme Ukrajinu, v tomhle směru jsme se také shodli, tak my prostě toto ustanovení a kuriózní je, že ho připravoval můj předchůdce, exministr financí Stanjura, dokonce s ním došel až na vládu. A tam už prostě nepochodil asi s přihlédnutím k tomu, že bylo před volbami. Takže to vychází ze stejných expertních závěrů, když by došlo nedejbože k nějakému bezpečnostnímu útoku, ohrožení válečnému nebo něčemu, tak není čas chodit do Sněmovny, není čas na nic. Nastupuje krizové řízení státu, samozřejmě musí tam být bez doporučení Bezpečnostní rady státu. To jsou převážně, vy jste říkali, tam jsou politici, tam jsou převážně složky zpravodajské. To určitě víte, vy bývalí členové vlády, dokonce ti zástupci bezpečnostních složek, kteří převážně si myslím, že tam pracovali i za vaší vlády, jsou to experti, určitě nebudeme nikoho z nich tady zpochybňovat, tak dokonce nabízeli, že to přijdou hájit toto ustanovení do výboru, že přijdou hájit, abyste to ustanovení tam neatakovali. A víte z čeho vyplývá? Víte, kdo to po nás požaduje? Požadují to po nás závěry bezpečnostních cvičení Obrana 2024 a CMX25 a je to doporučení bezpečnostních služeb, proto s tím přišel už váš bývalý ministr. A mě překvapuje, že tohle vadí vrchnímu veliteli ozbrojených sil panu prezidentovi Pavlovi. Měla jsem to včera ve včerejším projevu. To mě překvapuje, protože já předpokládám, že on to ví, že on se účastní těch cvičení, sleduje je. Takže toto mě tedy velmi překvapilo. To je jediná... prostě reagovat, mít možnost reagovat pružně na nenadálá zhoršení bezpečnostní situace. Stejně pak ty věci doputují do Sněmovny.

Ale na tuto situaci, která já věřím, že nikdy nenastane, modlím se jako věřící člověk, aby nikdy nenastala, ale ať tam je kdyby nedejbože se něco stalo.

No útok na omezení parlamentních kapitol, na to, že zaznívá z vás, z vašich úst, zaznělo to myslím, že i od pana prezidenta. Já to ještě shrnu jednou. To je, víte, co je nejvíc kuriózní? Že my tam navrhujeme jenom to, co vlastně si vyžádala praxe a co jsme občas od těch parlamentních kapitol i slyšeli, že by to potřebovaly, protože se v červnu schválí na rozpočtovém výboru jejich rozpočet. To se stalo, parlamentní kapitoly mají už rozpočet na rok 2027 rozpočtovým výborem schválený. Dívám se na dva členy rozpočtového výboru, pan místopředseda Munzar kýve, že říkám pravdu, děkuji. A jiná změna a vězte, že oni někdy tu změnu potřebuji, to není z naší strany, oni někdy volají po tom, chtěli bychom něco změnit, upravit a tak dále, je možná až ve druhém čtení, což samozřejmě už máte zafixované příjmy, výdaje, nemusí to vždycky být tak jednoduché, no a to ustanovení, to nevinné ustanovení, které jste si vzali jakoby na mušku, jenom říká, že se souhlasem té kapitoly, protože znovu opakuji, často po tom volá ta kapitola, abychom věděli, o kom se bavíme – Senát, Poslanecká sněmovna, Kancelář prezidenta republiky, však víte, co jsou parlamentní kapitoly, tak se souhlasem té kapitoly a Ministerstva financí se může udělat změna. Co je na tom špatně? Kde omezujeme vaše práva? Stejně to budete vy, my, kteří budeme rozhodovat o tom rozpočtu jako celku. Nevím, nerozumím tomu.

Tak a teď ještě si dovolím, pane předsedo Jakobe, speciálně pro vás zopakovat ze svého včerejšího projevu tu část, chápu, že byl dlouhý, zopakovat tu část, kdy jsem se věnovala vetu pana prezidenta. Prezident ve svém stanovisku, které jste všichni již před měsícem obdrželi, čtu znovu tu část toho projevu, uvádí, že k vetu ho vede zejména obava z dopadů v oblasti veřejných financí. Je to však přesně obráceně. Současné nastavení pravidel neumožňuje sestavit odpovědný rozpočet zaměřený na investice a bezpečnost. Naše vláda respektuje pravidla a proto připravila jejich dílčí úpravu tak, aby to bylo reálné. Fiskální odpovědnost nestojí na formálních limitech, ale na odpovědné, aktivní a realistické politice, na příjmové i výdajové straně. Budu opakovat možná něco, co jsem před chvílí řekla, ale omlouvám se, ať je to vcelku.

Připomínám, že hned po mém nástupu do funkce začala příprava nového odpovědného fiskálně strukturálního plánu, který Evropská komise již doporučila Radě ke schválení. Minulá vláda, jak jsme si řekli, po sobě zanechala plán, který by znamenal kolaps české ekonomiky, jejího zdravotnictví, obranyschopnosti a zastavení prorůstových investic.

K údajnému oslabení Sněmovny možností mimořádně zvýšit výdaje až o 10 procent při zhoršené bezpečnostní situaci uvádím: Tato úprava nevznikla z rozmaru Ministerstva financí, vychází ze závěrů národních a aliančních cvičení Obrana 24 a CMX 25 a z doporučení bezpečnostních institucí, připravovala se už za minulé vlády. Je určena pro situaci, kdy nebezpečí bezprostředně hrozí, ale ještě nebyl vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav – pro situaci, kdy se nerozhoduje v týdnech, ale v hodinách.

Dodatečné výdaje navíc nelze uvolnit jen tak. Musí navazovat na opatření připravené Bezpečnostní radou státu. Jako vrchní velitel ozbrojených sil by měl pan prezident velmi dobře vědět, že bezpečnostní hrozba nepočká, až si parlament najde termín na několik kol jednání. Stát tedy má dokonale napsané procedury, ale není schopen včas jednat, své občany neochrání.

A znovu zdůrazňuji, konečnou kontrolu Poslanecká sněmovna neztrácí. Vláda se jí ze svého hospodaření odpovídá a Sněmovna má všechny nástroje politické i rozpočtové kontroly.

Stejně nepřesná je obava o takzvané parlamentní kapitoly, tedy například Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky nebo Národní rozpočtovou radu, ale můžu dodat: Senát, Poslanecká sněmovna a tak dále. Jejich rozpočet může Ministerstvo financí v průběhu přípravy změnit pouze podle této úpravy po dohodě se správcem, takže ne jednosměrně, ne jenom ze strany Ministerstva financí. Po dohodě. Kdo nesouhlasí, s tím dohoda nevznikne. Dohoda je přece dvoustranná věc. A konečné slovo nad celým státním rozpočtem má opět Poslanecká sněmovna.

Novela jen napravuje nepraktický stav, kdy přes léto nelze pružně reagovat ani na oprávněný požadavek samotné dotčené instituce. Proto to vzniklo, protože jsme se s tím opakovaně a Ministerstvo financí setkávalo, protože rozpočtový výbor standardně nezasedá. Prostě vyžádala si to praxe. Vydávat dohodu dvou stran za jednostranný diktát Ministerstva financí je opravdu zvláštní právní konstrukce.

Musím bohužel konstatovat, že ve všech třech deklarovaných důvodech se pan prezident ztotožnil s vaší – za mě pokryteckou – opoziční rétorikou a ve skutečnosti vetoval jenom hospodářský růst, obranyschopnost, po které tak často volá, výstavbu nových jaderných bloků, které všichni chceme, a naši snahu o rozpočtovou transparentnost. Tolik znovu citace z mého včerejšího projevu a respektive části, kde jsem se věnovala důvodům veta pana prezidenta.

Jak jsem byla ráno taková trošku v ráži, tak jsem chtěla ještě reagovat na celou řadu útoků, které tu zazněly, ale mezitím jsem touto konstruktivní věcnou debatou vychladla a vrátila jsem se k tomu, co mám nejraději, a to jsou jasné argumenty. Děkuji vám, že jste mě vyslechli. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A mám zde čtyři faktické poznámky. S tou první přichází pan vicepremiér Karel Havlíček, potom pan předseda Jan Jakob, potom pan předseda Marian Jurečka a potom pan poslanec Jiří Horák. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Dobrý den všem. Děkuji paní ministryni za důkladné představení a argumenty a s úsměvem jsem si vyslechl pana předsedu Jakoba. Vy chcete diskutovat, pane předsedo? Po celou dobu, kdy tady hovořila s úvodním slovem paní ministryně a detailně všechno představovala, tak tady byli za ODS jeden až dva lidé, za TOP 09 dva tři lidé, za KDU-ČSL dva tři, v rychlosti počítám, za STAN tuším jeden. Zvítězili Piráti – čtyři lidé. Tomu říkáte diskuse? Vy nechcete diskutovat.

Proč jste včera neotevřeli tu diskusi? Celý den jsme tady byli. Čekali jsme na to, že se bude diskutovat. Vláda tady byla vyskládaná argumentovat vám o to, co byste požádali. Celý den jste to obstruovali. Nebo se domníváte, že když tady vystoupí vaši poslanci z opozice a chtějí v rámci tohoto zákona diskutovat heřmanickou haldu, že se to týká toho tématu? Já ji rád budu diskutovat. Já rád ukážu na ty zlodějiny, které se tam děly v tom minulém období. Je to skvělé téma. A udělejme si tady na to samostatné setkání.

Ale prosím, řekněte mně teď na mikrofon, co má heřmanická halda do činění s tím, co tady teď říkala paní ministryně? Ani jednou jste včera nezareagovali na to, co jsme chtěli tady řešit. Vyobstruovali jste to a den je pryč. A teď vás tady sedí pár jak do mariáše. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou přichází pan předseda Jan Jakob. Vaše dvě minuty, pane předsedo.

 

Poslanec Jan Jakob: Já to zkusím stručně, abych dal prostor i ostatním. To je jeden argumentační faul za druhým. Přece bylo schvalování programu. Paní ministryně neřekla žádné úvodní slovo k tomu bodu. Mluvila k programu. Ale já jsem poslouchal. A ty otázky, které jsem jí dneska dal, tak tady na ně nepadla odpověď ani teď. Byl to jeden faul za druhým, ať už se to týká programu schůze a projednávání tady, tak i těch výmluv tak, jak jsem měl v tom svém proslovu, který asi paní ministryně neslyšela, říkal. Ale zaznělo tady – sice argumentační faul, ale vlastně – přiznání, že potřebujete tu změnu, aby bylo možné vůbec sestavit rozpočet, jinak toho nejste schopni. Ukažte nám, jak?

Já jsem to říkal v tom proslovu. Musíte udělat reformy. Neudělali jste žádnou. (Reakce paní ministryně.) Je dobře, že o tom víte, ale žádnou neuděláte. EET není žádná reforma, která by upravila mandatorní výdaje. Musíte hledat úspory. (Reakce paní ministryně.) My jsme neukázali kde? Při projednávání státního rozpočtu na tento rok jsem podal spolu s kolegy z TOP 09 pozměňovací návrhy, které by rozpočet uvedly do souladu se zákonem a zároveň by i navýšily výdaje na obranu. Nebo musíte zvýšit příjmy. Nebo, a to je politika, určit priority.

To jsou všechno fauly argumentační, které tady zaznívají, které možná tolik nebolí. Ale fauly, které budou bolet, to jsou ty neomezené výjimky. Těch 10 procent výdajů bez kontroly Poslanecké sněmovny. Oslabování kontroly. A hlavně to, že vedete zemi k budoucímu nárazu na dluhovou brzdu. To bude bolet. To jsou fauly, které budou bolet. A nebudou bolet vás, možná někdy vaše svědomí. Ale budou bolet příští generace, naše děti a naše vnuky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas. Děkuji, pane předsedovi za dodržení času. Nyní faktická poznámka – pan předseda Marian Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Vážený pane místopředsedo, já ve faktické poznámce na pana vicepremiéra Havlíčka, který zrovna odchází. Tak za prvé, pane vicepremiére, včera byla řádná schůze svolána po pěti týdnech vládních a parlamentních prázdnin. Řádná schůze, která má běžet úterý, středa, čtvrtek, pátek. Je naprosto obvyklé, je to zvyklost tady ve Sněmovně, že vždycky první den se tady jedná i o změnách programu schůze. Dělali jste to vy, když jste byli v opozici, děláme to i my a patří to ke standardu.

Kdybyste si svolali mimořádnou schůzi, tak byste nám mohli vyčítat, že tady vedeme nějaké debaty s přednostním právem, protože by nebylo v zásadě o čem, protože je to jasně dáno tím programem, který nelze měnit. Ale je to řádná schůze ve variabilním týdnu na čtyři dny. První poznámka.

Druhá poznámka. Když jste tam byli oba dva s komisařem Dombrovským, tak řekli jste mu, jak to máte vymyšleno s tou důchodovou reformou, kterou jste říkali, že zrušíte hned po volbách? Řekli jste mu to? Vysvětlili jste mu, že chcete v roce 2028 a 2029 zásadním způsobem zasáhnout do výdajů veřejných financí ve státním rozpočtu? Nebo jste to vymlčeli? Proto vy to odkládáte, protože na tyhle odpovědi ze strany Evropské komise nemáte nebo na tyhle otázky nemáte odpověď.

A můžete tady říct na mikrofon, když chcete poslední rok vaší vlády konsolidovat zhruba o 1 procento HDP, jak to uděláte? Jaké to budou reformy? Pojďte to tady vysvětlit. Pojďte tady těm lidem říci, teďka máme plán: 2026 zadlužujeme, 2027 zadlužujeme, 2028 zadlužujeme, zvyšujeme deficity. Deficit budete mít i v roce 2009 (2029?), ale chcete 1 procento konsolidovat. Pojďte tady říct lidem. Pojďte to říct nám. Jak to uděláte? Co to bude za konkrétní reformy, že dokážete zkonsolidovat zhruba 1 procento HDP za jeden rok, navíc ještě ten předvolební. Pojďte to vysvětlit.

A já jsem paní ministryni kladl včera jednoduché otázky. Ani na jednu, pane vicepremiére, neodpověděla. Ani na jednu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Horák. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Horák: Pane předsedající, dámy a pánové, já musím předeslat, že nejsem ekonom, odborník na rozpočty, sestavoval jsem jenom městské rozpočty. Je ale pochopitelné, že když se člověk podívá na strukturu toho státního rozpočtu, tak ty mandatorní a quasi mandatorní výdaje nejdou jednoduše seškrtat. To asi zjevné. Asi bychom se mohli bavit o tom, jestli nějaké plánované slevy a rušení poplatků tomu pomáhají, tomu dluhu, nebo nepomáhají. Ale asi je jasné, že chceme-li mít dobré výdaje na obranu a investovat do infrastruktury, do komunikací, do dálnic, silnic první třídy, obchvatů, to všichni chceme, takže to seškrtání asi nebude tak jednoduché. S tím bych jako souhlasil. Ale paní ministryně řekla, to mě zaujalo, že těm věcem, co dělá, věří, musí jim věřit, to je, to je správné. A k nějaké konsolidaci – jsem pochopil, má teda dojít nějaký třetí rok. Zaznělo, abych to parafrázoval, že asi musí dojít k nějakým úsporám, k nějakým úsporám výdajů, ale já se chci zeptat úplně. A opravdu mě to zajímá, jestli si paní ministryně dovede představit konsolidaci těch veřejných financí bez zvyšování příjmů, čili daní některých? Jak o tom hovoří například bývalý prezident Zeman, který určitě je levicový politik, ale ten říká, že ten strukturální schodek se nedá řešit bez zvyšování daní. A to by mě opravdu zajímalo – názor vlády, respektive paní ministryně, jestli si to ona dovede představit nebo ne. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A s faktickou poznámkou je přihlášený pan vicepremiér Karel Havlíček. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Pane poslanče Jurečko, vy velmi dobře víte, co se tady včera odehrávalo. Velmi dobře víte, že jsme se tady setkali zejména proto, abychom řešili vratku. Velmi dobře víte, že se paní ministryně financí hned v úvodu vzala slovo a snažila se nakopnout tu diskusi tím, že vlastně to téma otevřela a zevrubně tady vysvětlovala, proč postupujeme tak, jak postupujeme. Vy jste tady poté následně přednášeli v rámci změny programu jednu věc za druhou, přičemž valná část těch věcí s tím neměla vůbec, vůbec co dočinění. Víte, že tady byli členové vlády, víte, že jsme o tom chtěli diskutovat. Víte, že jsme na to byli připraveni. Měli jsme na to tiskovou konferenci. A vy jste to v podstatě vyobstruovali. Já neříkám, že na to nemáte právo, a já dokonce ani neříkám, že my jsme to nedělali v té době minulé. Já pouze reflektuji to, co zde říkal pan předseda Jakob, který tady už opět není, o tom, že jste chtěli diskutovat. Vy jste nechtěli diskutovat, vy jste chtěli obstruovat. Já tomu rozumím, že chcete obstruovat. Ale potom netvrďte, že my jsme něco zdržovali, to je to, o co mi šlo. A jinak samozřejmě to, co říkáte, na to je férová diskuse, je možné diskutovat o tom, že musíme hlídat hospodářský pilíř, inflační hospodářský pilíř, rozpočtový hospodářský pilíř hospodářského růstu. To je to, co jste podcenili. Soustředili jsme se na inflaci. Máme druhou nejnižší inflaci mimo jiné i díky tomu, že jsme zasáhli do cen energií, což vy jste vyignorovali. Ano, stojí nás to něco v rozpočtu, ale díky tomu držíme inflaci mimořádně nízko. Jsme druzí nejlepší. A to je dneska největší hrozba, která je, a není způsobena dneska naším politickým kláním, je způsobena tím, co se odehrává na Blízkém východu. Pokud bychom na to nereagovali, tak dneska máme výrazně vyšší inflaci. To je to, co se třeba vám nepodařilo v té době minulé. Takhle si tady můžeme klidně argumentovat, ale prosím pěkně neříkejte, že jste chtěli včera diskutovat o tomto. Chtěli jste to normálně regulérně vyobstruovat tečka. (Potlesk koaličních poslanců).

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou je přihlášený pan předseda Marian Jurečka. Než přijde, tak tady mám tři omluvy. Omlouvá se pan poslanec Martin Baxa od 9.30 do 12 – pracovních důvodů, paní poslankyně, místopředsedkyně Barbora Urbanová celý jednací den – ze zdravotních důvodů a pan ministr Martin Šebestyán celý jednací den – z pracovních důvodů. Tak nyní vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Pane vicepremiére, první poznámka. Vláda tady seděla v okamžiku zahájení schůze. Pak několik hodin jste se tady střídali vždycky po jednom. To se podívejte. Já vám udělám klidně sestřih a pošlu vám ho. A pak jste přišli na závěrečné hlasování. Takhle to tady vypadalo. Já jsem tady mluvil, když jsem měl svůj projev, který byl velmi konkrétní s konkrétními otázkami, na které jsem ani teď ve vystoupení paní ministryně Schillerové nedostal ani jednu jedinou odpověď. Já to zopakuji. Jsem rád, že reagujete. Tak mi řekněte vy –  kolik vzroste za vaší vlády celkový dluh České republiky, respektive ten státní dluh, za který je zodpovědná vláda, o kolik a kolik nás to bude stát na dluhové službě? To řekněte mně a občanům této země. Jednoduchá otázka. Jestli říkáte, že ty věci máte strategicky promyšlené, odpovězte na to, co to ty občany bude stát. Protože 17 miliard korun, které dáváte jako tu skvělou věc, že říkáte těch 100 až 150 korun ušetříte i rodinám, které to vlastně vůbec nepotřebují, třeba rodiny poslanců, stojí to 17 miliard korun. Tak na současné úrokové sazby dluhopisů, které si půjčíte na 10 let, nás to stojí 8 miliard korun jenom na té dluhové službě. Ale odpovězte mi na otázku, o kolik za čtyři roky vaší vlády vzroste dluh tohoto státu? O kolik vzroste zadlužení? A řekněte mně za ty čtyři roky – to musíte mít zhruba propočítané – kolik to bude stát na dluhové službě? Děkuju za ty konkrétní odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní faktická poznámka pan vicepremiér Havlíček. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak v rychlosti – postupně. Přesně na tom jste ukázal to, že nerozlišujete to, jak funguje rozpočet, hospodářský růst a souvztažnost s inflací, protože krásně jste řekl jednu věc – to, že jsme zrušili zelenou daň, jinými slovy ten solární tunel z let 2010, 2011 – stejně nás bude stát 600 miliard korun a drtivá většina zemí Evropské unie už to nenechala platit ani obyvatele, ani firmy, protože logicky ta energetická krize způsobila ještě navíc to, že potom by byly ty ceny extrémně vysoké – tak jsme zrušili a ano, uvolnili jsme tím ventil pro podnikatelský sektor, který, když si to dopočítáte, a konečně ty výsledky už dneska jsou vidět, tak to tomu státu vrátí. Jinými slovy – samozřejmě, že to padne 17 miliardami na vrub státního rozpočtu do výdajů, to nikdo nikdy nezpochybňoval, ale rozpočet není jenom o výdajích, pane poslanče. Rozpočet je rovněž o příjmech. A pokud ten firemní sektor nám to vrátí na dani z příjmů, vrátí nám to na příjmech jejich zaměstnanců, protože to je základní ekonomická násobilka, logicky potom na sociálním, na zdravotním, na výši investic, na výši exportu, tak vám garantuji, že toto se nám vrátí. Je to naprosto správný krok, který nás zařadil dneska alespoň na průměr Evropské unie v cenách energií. My jsme slíbili, že nebudeme mít jedny z nejvyšších cen energií, a to striktně plníme. A díky tomu se nám podařilo uhlídat nejnebezpečnější faktor současného hospodářství, který by se mohl zhoršovat, a to je inflace. Já samozřejmě nemůžu teď říct – ta druhá část té vaší otázky nebo poznámky, o kolik celkově vzroste dluh za čtyři roky. Já můžu říct, jak to bylo v těch letech minulých. Víte, že jsme ho snižovali v dobách, kdy bylo „hezky“ v uvozovkách tedy, kdy rostla ekonomika, takže jsme nezvyšovali dluh. Snížili jsme zadluženost ze 44 na 29 procent. Poté přišel covid. Vy jste křičel jeden z prvních – dávejte víc, dávejte plošně, dávejte všem. Dávali jsme, udrželi jsme ekonomiku. A pak přišla vaše vláda a udělala 1200 miliard schodek. To jsou čísla za minulost, která se dají ověřit.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak poprosím o dodržení času. Já vám přeju pěkné dopoledne. Vyměnili jsme se při řízení schůze. Další faktická poznámka. Marian Jurečka, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Takže, pane vicepremiére, vy mně chcete říct, že vy – slovy Aleny Schillerové – který jste byl u těch jednání, vy, Alena Schillerová, Andrej Babiš s komisařem Dombrovskisem, kdy jste představovali ten střednědobý výhled, tak vy, který tak často si zakládáte na tom, že se díváte na věci strategicky s výhledem dopředu, tak vy neumíte dneska při číslech, která jste tady prezentovali slovy Aleny Schillerové, říct, o kolik vzroste dluh České republiky za vaší vlády? Vy to víte. Vy to víte. Bude to minimálně víc jak 1,2 bilionů korun. Minimálně. Jestli to vidíte jinak, jestli se pletu, tak to přijďte říct a řekněte – Jurečko, nemáte pravdu. Přijďte to říct. Já jsem tady říkal v lednu, že deficit na příští rok budete mít minimálně 350 miliard korun. Teď to budu upravovat. Budete ho mít minimálně 360, 370 miliard korun. Za pár týdnů se tady střetneme. Tak to pojďte mi to říct. Jestliže víte, jaký chcete mít způsob konsolidace veřejných financí, tak musíte i říct, s jakým celkovým nárůstem dluhu počítáte. A vidíte zhruba dnešní úrokové sazby. Tak pojďte říct, co to ty lidi bude stát. Ale to vy vlastně těm lidem říct nechcete. A vy jste tady seděli ve Sněmovně, vy jste byli členové třeba rozpočtového výboru, vy jste viděli přesně a velmi dobře, jak je na tom zdravotnictví.

Mimochodem paní ministryně Schillerová říkala, jak to zdravotnictví musíte zachraňovat. Tak vy jste byla a váš kolega Andrej Babiš 8 let ve vládách, kde jste potom sedmý rok museli víc jak 6,5 miliardami korun sanovat některé fakultní nemocnice. To byl výsledek vaší vlády, mimo jiné. Mimo jiné i vaší vlády, místo abyste donutili, aby ony opravdu zlepšily své hospodaření, tak vy jste to tam normálně nalili a řekli jste: v pohodě, hospodařili jste blbě, jiné fakultky hospodařily skvěle a 6,5 miliardy z peněz daňových poplatníků jste tam v roce 2020 nasypali. Tak si to pojďme říct.

Tak to jsou některé věci, když vy říkáte A, tak já doplňuju to B, aby bylo jasné, jak kdo tady opravdu hospodařil a kde jsou slova, kde jsou činy.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli máme dvě faktické poznámky. Nejprve Karel Havlíček a potom Karel Haas. Takže, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vy jste zde zmínil 1 200 miliard dluhu v následujících třech, respektive čtyřech letech. Já to nevím, jak to bude, protože do značné míry to bude skutečně záviset na tom, jak se nám podaří rozhýbat ekonomiku. To je to, co vy jste stále ignorovali. Vy jste se soustředili pouze na jednu jedinou věc toho hospodářství a každým dalším slovem i potvrzujete, že to, co jsme říkali, byla absolutní pravda, a to je rozpočet, rozpočet, rozpočet, a to ještě pouze jeho výdajová strana. Jestliže budete neustále řezat, řezat, řezat a nebudete se starat o příjmy, tak v určitou chvíli dojdete prostě na konec a poté už se to nedá nikdy uřídit.

My potřebujeme rozhýbat příjmovou stranu. Proboha svatého napříč politickými stranami, snad to každý chápe! A pokud se nám nepodaří ty příjmy nastartovat, a nastartuje nám je jedině ten podnikatelský sektor, ten, který jste hodili přes palbu, ten, který jste před chvílí potvrdil to, že byste ho i nadále házeli přes palubu, protože tvrdíte, že ty obnovitelné zdroje energie má platit ten podnikatelský sektor, má platit ta domácnost a zase byste je dusili. Kde chcete ty příjmy brát, proboha? Já rozumím, že se dá řezat i nadále, ale poté si musíme říct, že tedy nebudeme dávat do obrany těch 200 miliard, že nebudeme dávat do dopravy 180 miliard korun, že nebudeme dávat do energetiky, jinými slovy, že nebudeme stavět elektrárny a tak dále. Vždyť to přece velmi dobře víte. Víte, jaké jsou mandatorní výdaje. A tak se tady chcete shodnout na tom, že teda nebudeme ty elektrárny stavět? A souhlasíme s tím, že budeme dávat na obranu 100 miliard korun? A souhlasíme s tím, že přestaneme stavět klíčové dopravní stavby? Vždyť to přece musíte vědět! Vy přece velmi dobře víte, že i vy jste s tím měli zásadní problém. Proč jste narozpočtovali do Státního fondu dopravní infrastruktury částku, kde vám potom v zásadním rozpočtu, v hlavním rozpočtu chybělo 38 + 7 45 miliard korun, protože jste věděli, že vám to nevychází. (Předsedající: Čas!) Ale báli jste se to říct voličům. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, pane ministře. V této chvíli je na řadě Karel Haas, připraví se Marian Jurečka a Michal Kučera. Takže tři faktické poznámky. Pane poslanče, dvě minuty.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo. Pane vicepremiére, vás mohu oslovovat takhle napřímo. Nikdy bych vás nepodceňoval z nedostatku inteligence a pracovitosti. Tím jste pověstný. Ale vy používáte, a vy to dobře víte, jakou hrůzu tady dneska schvalujeme, dobře to víte a jako mantru používáte takovou tu výmluvu: My se z toho dluhu proinvestujeme, my se z toho chceme proinvestovat. Tak mně odpovězte na tři výhrady.

První výhrada, a potvrdí vám to každý ekonom, každé odborné pracoviště. Dá se z dluhu proinvestovat, ale co musí platit? Jednoduchá rovnice, že dlouhodobá míra růstu ekonomiky musí dlouhodobě převyšovat cenovku, kterou ten stát platí za ten dluh. My aktuálně platíme za desetileté dluhopisy, teď mě neberte za setinky procenta, 4,95, 4,92, něco takového. Dlouhodobá míra růstu české ekonomiky je někde kolem 2 procent. Takže první věc, tahle rovnice neplatí.

Druhá věc. Jste hodně v kontaktu s průmyslem, tak dobře víte, že pak dalším limitem jsou reálné kapacity, ať lidské, nebo technické té dané ekonomiky. A česká ekonomika nemá kapacitu na růst, který by se blížil cenovce, kterou platíme za státní dluh. To je ta druhá výhrada.

A třetí výhrada k těm investicím. Paní ministryně se často ohání schváleným fiskálně strukturálním plánem. A co tam máte na straně 13 o národně financovaných investicích? Budou růst? Nebudou růst. V tabulce 3.2 je stálá míra růstu – ne růstu, přímka, vodorovná přímka oscilující mezi 4,1 a 4,0 procenty národně financovaných investic. Tam není žádný růst národně financovaných investic. Zůstávají stabilní na 4 procentech. Tak na tyto tři výhrady, snad naprosto věcné, bych poprosil o vaši reakci. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli pozvu k faktické poznámce Mariana Jurečku, připraví se Michal Kučera. Tak, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. První věc chci poděkovat, že tady jste a že s námi diskutujete. Vážím si toho a je to debata, která má fakta a má nějaký spád. Ale na co chci reagovat? Shodneme se oba dva na tom, že ekonomika má vždycky nějaké zpoždění v reakci na to, co dělá jakákoliv vláda. To znamená, když něco udělá v prvním pololetí, neprojevuje se to hned v druhém pololetí. Má to nějaké zpoždění.

Ale když se podívám na to, jak rostla česká ekonomika v rámci zemí Evropské unie, v roce 2024 a 2025 zhruba plus 3,9. Průměr Evropské unie byl plus 2,6, to znamená, my jsme rostli zhruba o 1,3 procentního bodu nad průměr Evropské unie. V roce 2025 jsme patřili mezi jednu třetinu zemí Evropské unie s nejvyšším růstem hospodářského růstu. Je to rok 2025. Daří se zaplaťpánbůh české ekonomice i v roce 2026. Může za růst do roku 2025 vaše vláda? Evidentně nemůže. Tak neříkejte, že vy teď tady přicházíte k nějaké spálené zemi, která potřebuje něco nastartovat. Ano, potřebuje rozvíjet ten růst, který se podařilo nastartovat po roce 2020, 2021, 2022 a 2023. To bez debaty. Tak to jako první poznámka.

A druhá poznámka. Já na rovinu vlastně říkám, mně vadí některá opatření, která děláte. Tak já jsem udělal reformu sociálních dávek a vy jste přišli a plošně jste řekli, že to zpátky rozdáte, těch 10 miliard korun v tom, že navýšíte ten paušál na bydlení. Já jsem říkal, dejme to přes pracovní bonus, motivujme ty lidi k práci. To jste odmítli. Přijdete a říkáte, prostě slíbíte těm voličům, rozdáme plošně peníze na slevy v dopravě. Dejme ty slevy v dopravě, ale opravdu těm, co to potřebují. Dneska na to máme data, umíme to změřit, umíme to doručit. Proč to dáváme plošně? To jsou ty rozdíly v tom, jestli rozdávám plošně peníze, anebo dělám adresnou, zodpovědnou a sociální politiku. A v tom se zjevně nepotkáváme.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Michal Kučera. Pane poslanče, připraví se ministr Karel Havlíček. Tak, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den. Děkuju za slovo. Já řeknu to obligátní: nechtěl jsem vystupovat, ale musím. No, ta ekonomická představa – proinvestujeme se k prosperitě, ona samozřejmě má své místo. Většinou tedy nedopadne dobře, ale třeba v představách Karla Havlíčka nakonec ano. Já mu to nechci nějakým způsobem upírat.

K té inflaci jako takové. To, že samozřejmě ceny energií – souhlasím s tím, že jsou takovým tím jedním z hlavních inflačních faktorů, ale dalším je třeba spotřeba, že? To se asi na tom shodneme. A dalším je, a s tou spotřebou samozřejmě jsou spojeny i ceny potravin. Na tom se shodneme taky. Proto jsem třeba mimochodem tady včera navrhoval ten bod Informace k suchu, kdy jsem čekal, že tady odpovědní vládní činitelé vystoupí a během 30 minut řeknou, jaké dopady to bude mít právě i třeba do tohoto tématu, o kterém se tady bavíme, to znamená do hospodaření České republiky, protože na cenách potravin se to promítne bohužel velmi výrazně a pravděpodobně teda i na – ne pravděpodobně, ale určitě i na inflaci.

K těm cenám energie, tady bohužel to nemáme moc času. Děláte všechno pro to, abyste je naopak zdražili právě tím připravováním zestátnění ČEZu. Je pravda, že ještě pár lidí věří, že v okamžiku, když se zestátní ČEZ, že bude levnější energie. To si myslím se shodneme, že to pravda není, že to snad tady nemyslí vážně vůbec nikdo v Poslanecké sněmovně, že to je možná jen takový nějaký marketingový pohled, ale energie naopak spíše zdražovat budou, bohužel, protože ČEZ samozřejmě nebude prodávat na volný trh, že? To asi to asi víme.

A už to tady říkal správně Karel Haas a víceméně mě v tom jakkoliv předběhl a potvrzuji, v těch vašich plánech ty investice skutečně nerostou. Ony rostou na těch vašich přednáškách (Předsedající: Čas!), na těch vašich prezentacích Hospodářské komory, ale ve vašich plánech ne.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, pane poslanče. Poprosím o dodržení dvouminutového limitu. V této chvíli je na řadě pan ministr Karel Havlíček, připraví se Marian Jurečka. Vaše dvě minuty, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Díky. Já to spojím všechno v rychlosti v jedné věci. Celá ta podstata je v tom – jinak samozřejmě máte pravdu, že ta situace není dneska nějak excelentní s ohledem na dluhovou službu a s ohledem na růst. V celé Evropě. Je to důsledek covidu, je to důsledek energetické krize a teď je jenom otázka, jakým způsobem se z toho Evropa bude dostávat. A já zásadně tvrdím a vytesám to do každé skály, která je, že se to stane jedině tehdy, pokud uvolníme ventil tomu privátnímu sektoru. Ten jediný nám může přinést růst. A není to dneska o jeho obratu, zjednodušeně řečeno; to je to, na co jste narážel, pane poslanče, ve smyslu kapacit, je to o přidané hodnotě toho průmyslu, je to o přidané hodnotě těch firem.

To znamená, na to se soustřeďme, o tom je celá hospodářská strategie a tu přidanou hodnotu já docílím jedině tehdy, pokud budu mít solidní výstupní ceny a pokud budu mít dobré vstupy. A ty dobré vstupy jsou mimo jiné dány tou energetikou. Strašně důležitá věc.

Tu strategii, tu jsem nepřipravoval já ve smyslu Karel Havlíček všechno dával dohromady. Dávali to nejschopnější lidé z byznysu, nejschopnější lidé z výzkumu. Vždyť to přece musíte vědět. A ti lidé za ní stojí a důsledně za ní stojí. Takže to je k té struktuře vlastně toho dluhu a té výkonnosti.

Jinak co se týká investic, neměřme to pouze nominálně, co je investice do té hmoty. Investice je přece i do toho, když dáváme do výzkumu a do vědy, kde zvyšujeme, protože jste to tam zase zabrzdili. Investice je přece stejně tak do zdravotnictví, které nám vytváří nějakou odolnost a které nám vytváří v čase rovněž nějaký ekonomický benefit. Nemůžeme se na to dívat čistě jenom že se podívám na ten beton, kolik se do toho nalilo.

Jinak co se týká toho ČEZu, té energetiky, nezlobte se, to fakt nemá cenu se k tomu ani vyjadřovat. Je to přesně opačně než říkáte. Jediné, v čem máte pravdu, tak v tom, že samozřejmě vlastník či nevlastník ČEZu nerozhoduje dneska o ceně elektřiny na konci. To je pouze za předpokladu, že je mimořádná situace, zatáhne se za ruční brzdu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane ministře, poprosím všechny, abyste dodržovali dvě minuty limitu faktických poznámek. Zatím poslední faktická poznámka, Marian Jurečka. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já se určitě shodnu v tom, že důležité pro růst ekonomiky jsou za prvé vstupy energetické, elektřina a plyn. Za druhé otázka dostupné kvalifikované pracovní síly. Za třetí infrastruktura. Za čtvrté byrokratická zátěž. V tom asi nebudeme mít zásadní spor, nebo minimálně my tři, kteří tady vedeme tu diskusi v poslední faktických poznámkách.

Ale když budu tyto věci rozebírat konkrétně, tak se bavme o tom, co dělá Česká republika kromě dostavby pátého a šestého bloku a případně třetího a čtvrtého bloku v Temelíně pro to, abychom opravdu měli dobrý energetický mix, dostupnou a levnou energii do budoucna. Vy se spolu nejste schopni v koalici shodnout ani na té otázce například využití větru. Přitom všechny země racionálně do toho investují, včetně Polska, které to staví docela i slušně, nejenom v oblasti Baltského moře.

Druhá poznámka. Když se budeme bavit například o kvalifikované pracovní síle, tak za první pololetí loňského roku my jsme dali za naší vlády na rekvalifikace, investice do vzdělávání, do digitálního vzdělávání, podporu, která znamenala 65 000 rekvalifikovaných lidí za pololetí. Vy máte rekvalifikovaných 4 500 lidí a pan ministr práce a sociálních věcí říká, no, prostě vzrostla nezaměstnanost a podívejte se, ve kterých strukturách a kde. Právě proto, že ty lidi neumíme rekvalifikovat a dostat je do té kvalifikované pozice pro ty zaměstnavatele. No a když tam nedáte ty peníze, které si mimo jiné oni platí v odvodu pojištění, odvod na politiku zaměstnanosti je pojištění, vy ty peníze od těch lidí vyberete a přehandlujete do jiných částí rozpočtu. Vy to nevrátíte těm lidem na podpoře v nezaměstnanosti a především na té rekvalifikaci. Vy jim vrátíte naprostý zlomek, a to jsou potom ty věci, můžete tady bájit o tom, že chceme mít opravdu úspěšnou českou ekonomiku, ale bez kvalifikované pracovní síly, bez podpory lidí 50+, aby ti lidé měli šanci se na tom trhu, který dynamický, uplatnit, to prostě půjde asi fakt těžko.

Tak to jsou potom ty rozdíly zase v tom, jestli se soustředíme jenom na jednu velkou věc bez debaty, jádro je důležité, v tom jsme měli shodu, ale potom v tom, co děláme jako ty další důležité věci kolem.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas. Děkuji. Zatím poslední faktická poznámka pan ministr Karel Havlíček, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Takže přímé odpovědi na to, co se dělá pro energetiku. Pokračuje se ve velkém jádru, realizujeme malé modulární reaktory, rozšířili jsme destinace z Temelína rovněž na Tušimice a na Dětmarovice. Tak to je ta jaderná větev.

Za B, dokončila se notifikace takzvaných kapacitních mechanismů pro plynové zdroje, spouští se dneska nyní ten mechanismus tak, aby se tady dal konečně budovat zásadní důležitý stabilní zdroj, který nebude zřejmě na věčné časy, ale bude nepochybně důležitý.

Co se týká obnovitelných zdrojů, tak tam to jede přirozenou cestou, to znamená, nic se nezastavilo zásadního a my považujeme obnovitelné zdroje za důležitý zdroj budoucnosti, který bude balancovat ty zdroje jaderné, jinými slovy zdroje stabilní a zdroje nestabilní.

K tomu všemu jsme udělali ty klíčové věci o energetické bezpečnosti, založené nejenom na cenách, ale i na tom, že diverzifikujeme dodávky například plynu, vyjednáváme se Spojenými státy, s Ázerbájdžánem, jedeme do Norska, tak abychom měli dostatek plynu. Takže to je jenom krátce k té politice energetické.

Co se týká trhu práce, souhlasím, bez toho se nedá hnout dále. A taky se podívejte, jakým způsobem jsme začali připravovat mimo jiné dlouho diskutovaná technická vzdělávání. Mistrovská zkouška schválená vládou. Předmět polytechnická výchova, který jste zazdili, je opět ve školních osnovách od roku 2028. Připravujeme takzvané technické střediskové, specializované základní školy. První už jede v Českých Budějovicích. Pokud se schválí novela vysokoškolského zákona Roberta Plagy, tak tam bude kontraktové financování pro opět specifické obory. Neznamená to, že to je jenom o technických oborech, může to být o jakýchkoliv jiných oborech.

A pochopitelně reflektujeme i to, že pokud budou firmy potřebovat zahraniční pracovníky, i zde to zásadním způsobem urychlujeme.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Je dobře, že si Vendula Svobodová sedla, protože jsou ještě dvě faktické poznámky, takže poprosím Michala Kučeru, připraví se Věra Kovářová. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo. Já jsem rád, pane ministře, že tady mluvíte o té energetické politice. To je věc, která je naprosto klíčová. A je klíčová právě ta kontinuita, která tam v ní běží. A mě trošku překvapuje, že si tam celou řadu těch věcí jako nějak přisvojujete, že to je vlastně vaše zásluha a že předtím se jako nestalo nic. Ne, všichni víme, že to je samozřejmě absolutní nesmysl. A mrzí mě to, protože kdybyste chodil v minulém volebním období do hospodářského výboru, nemusíte být jeho členem, můžete se tam aspoň zúčastnit u těch zásadních energetických klíčových zákonů, které tam proběhly, tak byste věděl, že tyto zákony, ať to byl Lex OZE 1, OZE 2, OZE 3, naprosto zásadní energetické zákony, debata o dostavbě právě Dukovan, tak ty tam probíhaly velmi intenzivně napříč všemi poslaneckými kluby, napříč politickým spektrem. A co považuju za zásadní, v naprosté shodě, v naprosté shodě.

To znamená, že to, co se udělalo v tom minulém období, já si netroufnu říct, že to je výsledek jenom naší práce nebo koalice SPOLU. Je to jednoznačně výsledek na základě shody napříč politickým spektrem. A když se podíváte na to hlasování třeba zpětně, jakým způsobem se hlasovaly právě energetické zákony tady v Poslanecké sněmovně, tak si jistě vzpomenete, pokud jste nebyl někde na nějakém výjezdu volebním, tak si tak si vzpomenete, že byly hlasovány všemi hlasy Poslanecké sněmovny, to znamená i opozičních poslanců.

A já si toho vážím. Já si toho vážím, že jsme dokázali jako tehdejší koalice najít společnou řeč s opozicí v tak závažném tématu jako energetika. A pokud jste aspoň trochu soudný, tak něco stejného se vám podaří i v tomto volebním období, že budeme jednat v souladu, protože energetika, to je přesně věc, která nemá být politická, nemá být zpolitizovaná. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak máme tady tři faktické poznámky. Poprosím paní poslankyni Věru Kovářovou, připraví se Karel Havlíček a Benjamin Činčila.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já budu reagovat krátce na pana ministra Havlíčka. Ohledně nominálních částek investic a toho, jak budete masivně investovat, jenom připomenu. V roce 2025 částka činila 262 miliard, byla vyšší o 50 miliard oproti roku 2024. Na letošní rok se plánuje 267 miliard a já se táži, jak tedy masivně budete navyšovat tyto investice.

Co se týče té kapacity, tak všichni jasně říkají, že pokud by to stát přehnal, a to jsou experti České národní banky a další, tak říkají, pokud by to stát přehnal s těmi investicemi, tak je zřejmé, že ty kapacity stavební nebudou opravdu stačit poté pro firmy, o kterých vy říkáte, že jsou základem hospodářského růstu. A já s tím rozhodně musím musím souhlasit.

Pak bych se dále chtěla zeptat, jakým způsobem tedy budete podporovat vědu. Podpora vědy, výzkumu a inovací je základem toho hospodářského růstu.

Já jsem ovšem zaznamenala po jednání s ministryní financí předsedu Akademie věd, který hovořil o tom, že tam jsou obrovské výpadky v řádu stovek milionů korun.

A já se táži, jak tedy masivně budete navyšovat tyto investice?

Co se týče té kapacity, tak všichni jasně říkají, že pokud by to stát přehnal, a to jsou experti České národní banky a další, tak říkají, (že) pokud by to stát přehnal s těmi investicemi, tak je zřejmé, že ty kapacity stavební nebudou opravdu stačit poté pro firmy, o kterých vy říkáte, že jsou základem hospodářského růstu a já s tím rozhodně musím souhlasit.

Pak bych se dále chtěla zeptat, jakým způsobem tedy budete podporovat vědu? Podpora vědy a výzkumu a inovací je základem toho hospodářského růstu. Já jsem ovšem zaznamenala po jednání s ministryní financí předsedu Akademie věd, který hovořil, že tam jsou obrovské výpadky v řádu stovek milionů korun. Tak se táži, zda skutečně tento trend, který je opačný oproti tomu, co jste zde dnes vyjádřil?

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za dodržení času. Poprosím pana ministra a jeho faktickou poznámku.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak co se týká té vědy, tak víte, že věda za vaší vlády klesala, výdaje vůči HDP. My jsme se dostali za naší vlády předcházející z 1,64 procent skoro na dvě procenta. Vy jste to dokázali otočit na 1,82 procenta, což se mimo jiné dotklo i Akademie věd. Navíc tam docházelo ke švindlům v tom posledním rozpočtu, kdy jste tam 2 miliardy hodil na vědu, ačkoliv to byly peníze na kosmický průmysl, ty tam potom chyběly na kosmonauta a tak dále. Tak to jsme dali do pořádku a vědě přidáváme vůči příštímu roku.

Ale to, co je zásadní, a to, co zde říkala paní poslankyně Kovářová – zase se točíme jako vítr v bedně. Nemůžete se dívat jenom na nominál těch investic. Já tvrdím, že peníze, které jdou do armády, ať se tady hádáme o to, jestli (těch?) 180 nebo 200 miliard je de facto všechno, de facto investiční peníze, protože investujeme do nějaké bezpečnosti, a já už tam potom nechci rozlišovat to, co jde do tanku, a to, co jde do armády ve smyslu provozu. Jsou to peníze, které z drtivé většiny jsou pseudoinvestičního charakteru. Stejně tak peníze, které jdou do vědy, jsou svým způsobem investice do budoucnosti.

A takhle můžeme rozebírat jednu částku za druhou. Velmi dobře víte, že ta armáda je zcela zásadní ve smyslu – nebo ne armáda, ale Ministerstvo obrany nebo celý rozpočet, který je čtyřnásobně, pětinásobně větší než byl někdy v roce 2014. A já jenom celou dobu říkám, že tyhlety vyšší výdaje na obranu ke 200 miliardám, na dopravu ke 200 miliardám, do těch elektráren, kterým dáváme, tady nebývaly v takovéhle míře. Jsou dneska a rostou rychleji, než roste příjem toho státu.

A máme dvě možnosti – buď se více zadlužíme, anebo začneme rychle dohánět příjem toho státu. A v tom mezidobí tu musíme nějakým způsobem vybalancovat, protože nemůžeme přece tyhlety výdaje všechny seškrtat. Teoreticky můžeme, ale prakticky to dopadne buď na bezpečnost, nebo se nám to ve finále vrátí právě na tom nepříznivém hospodářském růstu, který bohužel za vaší vlády byl opravdu nízký. (řídící: Čas.) To, že tady Marian Jurečka říkal, že v tom posledním roce se to nadechlo, (řídící: Čas, pane ministře.) stále málo vůči (Polsku?). Omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím skutečně o dodržení času.

Dvě faktické poznámky Benjamin Činčila, připraví se Vojtěch Munzar.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Dobrý den. Děkuju za slovo, pane předsedající. Paní ministryně, pane ministře, já velmi děkuju za to, že tady věcně vystupujete a diskutujete s námi o českém hospodářství. Myslím, že to je opravdu důležité, ale přece jenom projednáváme tady zákon o rozpočtové odpovědnosti. Myslím si, že bychom se k tomu měli vrátit.

Já ten zákon považuji za jeden z nejdůležitějších v tomto volebním období. Je to zákon o vyšším zadlužování, o tom, že pokládáme ta pravidla rozpočtové odpovědnosti zcela dolů, tak si myslím, že by bylo fajn, kdybychom se k němu vrátili.

Já tuhle diskusi i já osobně velmi rád s vámi povedu někdy jindy, ale myslím si, že všichni tady sedíme kvůli zákonu o rozpočtové odpovědnosti – opravdu jeden z nejdůležitějších zákonů v tomhle volebním období – a myslím si, že bychom se k němu měli vrátit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. Zatím poslední faktická poznámka Vojtěch Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: (Ministr Havlíček se vzdaluje směrem ke dveřím, ale nakonec se vrací zpět před lavice poslanců ANO.) Pan ministr chce odejít, takže já budu velmi stručný.

Ale mě trochu vyprovokovala k té faktické poznámce ta poznámka, že ekonomický růst byl velmi nízký. My bychom si samozřejmě všichni přáli, aby byl vyšší, aby byl jeden z nejvyšších v Evropské unii. A vy, pane ministře, dobře víte, že tím limitem pro ten ekonomický růst v naší zemi, ten potenciál, který se dá vykalkulovat, tak není nedostatek peněz v české ekonomice, abychom si ty peníze museli brát z budoucnosti. Ale naráží to zejména na nedostatek pracovních sil na pracovním trhu, zejména například ve stavebních profesích. A stane se jedna věc, pokud stát bude investovat – a vy vlastně chcete investovat pouze na dluh, protože si chcete uvolnit finanční prostředky na ty ostatní výdaje, například do dopravní in infrastruktury si chcete půjčovat, aspoň k tomu má sloužit ta výjimka, kterou si chcete tady dneska prosadit – tak samozřejmě v ekonomice, kde je nějaký omezený počet pracovníků, tak stát bude soutěžit s obcemi, s kraji, s firmami o jednu kapacitu, a pokud se to nevybalancuje dobře, tak ten váš krok bude znamenat zvýšení stavebních prací, zvýšení cen materiálů pro všechny v celé ekonomice a to dalším způsobem bude tu ekonomiku brzdit.

Takže pokud jsme na hraně ekonomického potenciálu, který bohužel není vysoký z těchto důvodů, tak i Česká národní banka zkrátka říká, že ty dluhy nepovedou k vyššímu nastartování ekonomického růstu, ale jsou proinflačním tlakem, kvůli kterému musí zachovat vyšší úrokové sazby. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času.

V této chvíli jsme vyčerpali faktické poznámky. Já vám řeknu jaké bude pořadí i po dohodě s Věrou Kovářovou, která má přednostní právo místopředsedkyně u klubu STAN. Nicméně ona dala přednost poslancům se stanoviskem klubu, takže vystoupí v této chvíli Vendula Svobodová se stanoviskem klubu Pirátů, poté Lucie Sedmihradská se stanoviskem klubu STAN, pak Věra Kovářová a pak budou další stanoviska klubu v tom pořadí, jak jste se přihlásili.

Tak. Takže v této chvíli poprosím Vendulu Svobodovou, která už tady je, a připraví se Lucie Sedmihradská.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Já děkuji za slovo. Jsem moc ráda, že jsem se dočkala. Já už tady na to svoje vystoupení čekám druhý den, tak asi chápete tu moji už netrpělivost.

Nicméně já také krátce zareaguju na paní ministryni. Využiju tohoto prostoru, aby už jsme se necyklili v nějakých dalších faktických poznámkách. Paní ministryně tady řekla, že nechce lhát, ale zároveň pak nám druhým dechem dodala, že jste pouze opravovali ten rozpočet na rok 2020 – tak to určitě není pravda. Byl to váš rozpočet nový a stál mimo zákon právě proto, že přesahoval ty limity. To je potřeba si říct.

Ale ono taky to není vždycky o tom, že by někdo lhal, ale ono stačí, že se neříká všechno. A vy jste tady říkala, že... Mluvila jste o fiskálním plánu, kde máte uvedené, že nebudete překračovat ta tři procenta HDP. Ale zároveň v tom fiskálním plánu uvádíte, že pokud k tomu dojde a ta tři procenta se překročí, tak to půjde právě za tou obranou. Takže to budou obranné výdaje, na které se využijete ta úniková doložka. Takže vy tam pracujete s tou variantou, že překročíte ta tři procenta HDP, pracujete s ní.

A stejně tak se s touto variantou pracuje u schváleného střednědobého plánu Státního fondu dopravní infrastruktury, kde se uvádí to samé – že ty investice, které budou přes určitou míru, tak půjdou právě do těch obranných.

A já se tady tomu budu věnovat ještě v té své řeči, ale vlastně jste řekla, paní ministryně, že ty investice, které vám poskytovala ta senátní verze, že byste ani nepotřebovali, že byly vysoké. Ta senátní verze tam nechávala Dukovany. A jediný důvod, který jste uvedla, proč... (Ministryně Schillerová tlumeně hovoří se zpravodajkou Murovou a po ztišení řečnice hovor přerušuje.) (Ministryně Schillerová: Omlouvám se.) Proč jste tu senátní verzi zamítli, tak byl ten důchodový účet. Já to nepovažuju za relevantní argument, já tomu nevěřím, protože to je skutečně drobnost. Protože pokud by vám vadilo, že si musíte půjčovat na nějaké částky na dluh, který vzniká z toho důchodového účtu, tak by vám ale mnohem víc měl vadit ten deficit celkový. Takže tohleto já vůbec nepovažuju za nějaký relevantní argument, je to spíš taková zástěrka, protože – a to já ještě tady zmíním – pokud byste skutečně chtěli odpovědně investovat, tak ta senátní verze vám nabízela velký prostor a mohli jste ji klidně přijmout a nebyli byste ničím omezováni. Jen samozřejmě by tam byly zaručené ty transparentní pojistky, které předpokládám se vám zas tak nelíbí.

A teď už se dostávám k té své řeči. Takže ještě jednou dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, a já tedy musím konstatovat, že tu opět máme ten zákon, ten sněmovní tisk 90, kterému se zkráceně říká zákon o rozpočtové odpovědnosti, či neodpovědnosti chcete-li, možná to více přiléhá celému tomu znění zákona. Celý ten zákon se nazývá vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. A musím říct, že je to nejdůležitější zákon nejen tohoto roku. A dnes máme poslední možnost se k němu vyjádřit a znovu zopakovat ty naše obavy, které plynou právě z toho znění, které bylo přijato tou vaší koaliční většinou. Jen jeho malá část je přijetí evropské směrnice – co jsme tady slyšeli, že je to prakticky jako... Ze začátku jsme slyšeli, že (je) to prakticky celé jenom přijetí té směrnice – tak víme, že to pravda není. Samozřejmě s tou evropskou směrnicí my bychom problém neměli, ale to, co následuje dál, tak to už je příprava na nějaký rozpočtový mejdan s velmi nehezkou kocovinou. Za klub Pirátů podporujeme veto prezidenta a sdílíme jeho obavy stejně jako dvacítka renomovaných ekonomů nebo třeba Senát.

A teď blíže popíšu právě jednotlivé problémy toho zákona. Tak problém číslo 1: Tak to jsou investice do dopravní infrastruktury, které mají jít mimo státní dluh. Co to udělá s tím rozpočtem? Je to vlastně jednoduché.

Do rozpočtu si zahrnete plánované stavby, postavíte je mimo tabulku a tím si vyrobíte prostor třeba 80 miliard, taková částka. A těchto 80 miliard pak můžete použít na dárečky, které jste slíbili svým voličům nebo na ústupky svým extremistickým koaličním partnerům, jako je třeba neustále diskutované přesunutí poplatků za televizi a rozhlas do státního rozpočtu. Ten výsledný účet bude 80 miliard za dopravní infrastrukturu, který se oficiálně do deficitu nezapočítá a nových 80 miliard výdajů na libovolné kratochvíle. A pokud nebudou tyto výdaje kryté příjmy, budeme si na ně muset půjčit. A je opravdu jedno, do jaké tabulky je dáte. To je prostě fakt. A tu částku 80 miliard, tu jsem tady použila záměrně, zkuste si ji zapamatovat, ještě s ní později budu pracovat.

A samozřejmě ten dluh nám přináší problém číslo dva a to jsou zvyšující se úroky právě za tento dluh. A říkám náš dluh, protože je to dluh nás všech, i když na něj na rozdíl od vás, paní ministryně, máme skutečně pramalý vliv. Půjčujeme si a v letošním roce byl ten deficit 310 miliard, 310 miliard, které v návrhu nenašly krytí příjmy, a celkem pak okolo 110 miliard pouze na obsluhu dluhu, což znamená na splácení úroků. A to je dost a bude to samozřejmě horší.

Končí splatnost dluhopisů, které měly výrazně výhodnější úrok, než za jaký si půjčujeme nyní. Z hodnot mezi jedním až dvěma procenty se nyní dostáváme na pětiprocentní úrok a mohlo by to být pro většinu lidí celkem abstraktní číslo. Ale oněch pět procent se propisuje lidem přímo do hypoték, protože tady platí jednoduché pravidlo. Člověk si totiž nemůže půjčovat levněji než stát. A jelikož žádné konsolidační snahy nevidíme a nevidí je ani ti, kteří vám půjčují, tak moc dobře vědí, že budeme potřebovat další peníze a tak si ty úroky mohou zvyšovat. A oni si je zvyšují, právě i z těchto důvodů. A to tedy skutečně nejsou ty vaše slibované levnější hypotéky. Vy jich prostě takto nedocílíte. Ty úroky z dluhů naše, tak jsou čtvrté nejvyšší v Evropské unii. Dráž už si půjčují jenom Poláci, Rumuni a Maďaři.

A tady se dostávám k problému číslo tři. To jsou obranné výdaje jen podle pocitu Bezpečnostní rady státu. Na začátku je potřeba si říct, kdo je ta Bezpečnostní rada státu. To není žádné odborné těleso. Je to těleso vrcholně politické. Členové jsou: Andrej Babiš, Karel Havlíček, Jaromír Zůna, Petr Macinka, Alena Schillerová, Lubomír Metnar, Jeroným Tejc a Ivan Bednárik. Takže stačí, aby tito lidé vyjevili obavu ze zhoršené bezpečnostní situace a vláda si může sáhnout bez souhlasu Poslanecké sněmovny na zhruba 240 miliard korun. Ano, 240 miliard korun. To je těch 10 procent. Já jsem včera slyšela ještě vystoupení paní Malé na ČT24, kde ona říkala: vždyť je to pouhých 10 procent. Ale těch 10 procent je 240 miliard a deficit máme 310 miliard. Je to opravdu velká částka. Není to pouhých deset miliard, které se někde ztratí. To bychom si tady měli říct, že je to 240 miliard.

A není to, tady to čerpání těchto obrovských peněz, tak není podmíněno žádným usnesením, ani přímým navázáním na obranné výdaje dle metodiky NATO. Já jsem mimochodem tohle přímé navázání navrhovala ve svém pozměňovacím návrhu, aby nebylo možné ty peníze čerpat tak nějak na cokoliv, když ta Bezpečnostní rada státu se vyjádří, že má pocit, že je zhoršená bezpečnostní situace. Ale zároveň musím dodat, je fér říct, že může se stát, že se dostaneme do nějakého bezprostředního ohrožení. Ta situace není dobrá bezpečnostní, máme tu stále trvající vojenskou agresi Ruska na Ukrajině, ruské drony narušují vzdušný prostor v Polsku celkem často. To už je náš soused samozřejmě, takže je to velice blízko.

Ale pro tyto výdaje, tyto mimořádné výdaje ta vláda možnosti má, a proto není nutné tu Poslaneckou sněmovnu obcházet a argumentovat nějakou časovou tísní. My když si vezmeme ten argument, který byl použit proti tomu mému pozměňovacímu návrhu, tak se použily přesčasy policistů, protože policisté samozřejmě nespadají do těch obranných výdajů. No ale řekněte mi, jaká situace by musela nastat, aby policisté upracovali tolik hodin přesčasů, že už by na ně v rozpočtu se v žádné rezervě nenašlo nic a zároveň jak dlouho by ta situace musela trvat nebo jak by byla mimořádná, že by se v té době nestihla sejít Poslanecká sněmovna a tady to řádně prodiskutovat. Já si tu situaci neumím představit. To by to musela být dlouhodobá krize, která kdyby nastala v polovině roku, tak v tom rozpočtu pořád ty peníze máte a zároveň ta Sněmovna má čas se sejít, řádně to prodiskutovat, probrat, co je skutečně potřeba na tyto výdaje uvolnit. To by bylo za mě správné opatření a správné řešení. Není v pořádku otevírat tady balík 240 miliard s takovýmto lichým argumentem.

Protože ono to obsahuje jeden problém, který jsem tady myslím ještě ani nezaznamenala od ostatních řečníků, ale ani od paní ministryně, od nikoho. Protože pokud bychom se například bavili o těch přesčasech policistů kvůli ochraně hranic, tak jak nám zaručíte, že se nestane situace, kdy bude právě tady z tohoto důvodu potřeba třeba zhruba 200 milionů a vy si těmito 200 miliony otevřete možnost překročit celkové výdaje státního rozpočtu o těch 10 procent a tedy o víc než 200 miliard. To v tom návrhu zákona není. Tam není, že si můžete z toho rozpočtu vzít pouze to, co je nutné. Vy to vlastně otevřete ten balík a můžete si z toho tahat, dokud tam asi něco bude, nebo dokud to půjde. A to si myslím, že je závažný problém. A tady to jste si mohli upravit tím pozměňovacím návrhem. Mohli jste si to upravit, aby tam bylo zcela jasně napsáno, že to jsou pouze ty peníze, které jsou skutečně nutné na pokrytí této situace.

Ovšem pořád dodávám, že by byl čas to schválit i tady v Poslanecké sněmovně. Já myslím, že jsme tady inteligentní a zodpovědní lidé, že by tady nenastala situace, aby tady někdo z nás, z kolegů, kolegyň blokoval jakoukoliv pomoc, jakékoliv financování právě třeba na přesčasy policistů, pokud by byla zhoršená bezpečnostní situace. To si prostě neumím představit. Určitě by se to nestalo. Ale vy tady potřebujete mít nějaké otevřené dveře k tomu utrácení. A tohleto je jeden z těch způsobů. A jak jsem říkala, tohleto v tom zákoně nenajdeme. A právě, kde je v tom zákoně napsáno, že takto vytvořený dodatečný prostor musí vláda skutečně použít pouze na výdaje související s danou bezpečnostní situací? To tam prostě není. To tam není.

A dostávám se k problému číslo čtyři, kdy vrácený rozpočet nemusí splňovat zákonné limity. A tady vlastně já cítím další takovou, řekla bych, flignu, protože pokud Sněmovna vrátí ten rozpočet, tak tím prostě nemá vzniknout nové kolo, ve kterém vláda dostane volnější fiskální mantinely. I přepracovaný návrh má respektovat pravidla rozpočtové odpovědnosti, protože jinak si můžete udělat takovou clonu řekněme, kdy předložíte i podle vás nějaký nedokonalý rozpočet, nějakou nedokonalou verzi rozpočtu. Necháte ho tady námi rozdiskutovat, což samozřejmě se dá předpokládat, že rozpočet se bude diskutovat, že v něm budeme hledat to, co tam bude chybět. Takže i my vám vlastně pomůžeme v té kritice toho rozpočtu, který vy můžete označit za nějakým způsobem nedokonalý. Pak uznáte ty opoziční argumenty a rozpočet jednoduše neschválíme. Neschválíme ho všichni; vašimi hlasy, našimi hlasy. My ho neschválíme a ten rozpočet se vám vrátí, vy ho přepracujete už bez jakýchkoliv pravidel a ten rozpočet nám se do Sněmovny vrátí ještě v horší podobě, ale už právě bez těch omezení rozpočtovými pravidly a bude samozřejmě schválen tou vaší většinou. Takže tady opět nemáme záruku, že když se vymaže tohle pravidlo, že na vrácený rozpočet už se nevztahují ta pravidla rozpočtová, tak my nemáme žádnou záruku, že ten vrácený rozpočet bude nějakým způsobem lepší. Spíš tam cítím tuto past.

Pak máme problém číslo pět; oslabení takzvaných parlamentních kapitol a to znamená také oslabení rozpočtu nezávislých institucí jako je Národní rozpočtová rada, Ústavní soud, NKÚ, ombudsman a ochránce práv dětí a další, další. My už jsme to tady slyšeli několikrát. Ty úpravy v rozpočtu už nebudou putovat na rozpočtový výbor a paní ministryně tady říkala, že z praxe vychází, že stejně se to domlouvalo u nich na ministerstvu, že tam ti správci kapitol chodili. Ano, oni tam chodili a museli se domluvit. Ale tady vzniká další takový prostor, protože ten správce kapitoly vždycky bude v horší pozici vůči zástupci ministerstva, vůči tomu ministerstvu, vždycky tam přijde takzvaně s čepicí v ruce a bude žádat nějaké navýšení.

A my jsme už teď na rozpočtovém výboru viděli, že u všech tady těch parlamentních kapitol došlo ke snížení těch jejich výdajů, ačkoliv ty požadavky měli, někde se musely zastavit i celkem, řekla bych progresivní projekty. Například Ústavní soud musel zastavit projekt digitální, kdy chtěl začít zpracovávat AI vlastně rozsudky, to musel zastavit. Měli tam také problém s nějakým technickým vybavením.

Tyhle instituce vyčerpaly veškeré finance, které v průběhu let nějakým způsobem uspořily. Teď jsou na nule a pokud příští rok budou mít opět snížené výdaje tak můžeme očekávat opět nějaké pozastavení projektů které by je posouvaly, které by tyto nezávislé instituce posouvaly, posouvaly dál. A má to právě ještě jednu obrovskou nevýhodu, protože bez projednání na tom rozpočtovém výboru, nebude upřena ta pozornost na tu změnu toho rozpočtu, nebude se tomu věnovat. Nebudou se tomu věnovat média, nikdo vám nebude moci říci, že takhle třeba ne. A tím pádem i ta vyjednávací pozice těchto parlamentních kapitol bude slabší, ty změny mohou probíhat potichoučku a vy je můžete jednoduše držet, v šachu. A se znalostí těch konfliktů, které má současná vláda například se Senátem, s prezidentem, s Ústavním soudem, s dětským ombudsmanem nebo s Národní rozpočtovou radou, by asi nikoho nepřekvapilo, kdyby se do jejich rozpočtu zasahovalo jako trest za jejich kritiku či rozhodnutí, která se vám líbí, nelíbí nebo spíš nehodí.

Takže to, co znamená právě tato změna ohledně parlamentních kapitol, tak je méně transparentnosti, aby nebylo na vaše kroky vidět, aby se ztratily ve změti dalších dokumentů. A to sledujeme také u toho problému číslo 6, ke kterému se plynule dostávám, kdy se ruší čtvrtletní zprávy o plnění rozpočtu, které chodí na rozpočtový výbor a pololetní zpráva pak půjde pouze na výbor, už nebude tady ve Sněmovně. Opět se tomu upírá nějaká pozornost, která tomu mohla být věnována. Mělo by se to tady diskutovat, protože plnění rozpočtu, tak to už je pak ta zodpovědnost té vlády a je fér si to tady otevřeně říct, aby to všichni mohli slyšet a věděli to. Ten rozpočtový výbor nemusí být v tomto natolik otevřeným fórem a nemusí být natolik vidět.

Tak, a to bylo takové moje malé shrnutí těch problémů, které já vidím v tomto zákoně.

A vlastně takovým plynulým přechodem se dostávám k Senátu, to co Senát upracoval na tom zákoně. Senát na něm odvedl, na tom zákoně to, co nám vrátil, na tom pozměňovacím návrhu, tak upracoval opravdu velkou velkou práci. A od vládní koalice slýchám, že ten Senát, jen další opoziční instituce, která stojí proti proti vám. Ale označovat všechno kritické za opoziční je celkem jako jasná strategie, která má za cíl jediné, a to je neřešit věcnou podstatu argumentů, protože pokud jste opoziční, tak jste proti a hotovo. Jenže tady skutečně Senát vládě vlastně pomohl. Na zákoně, upracoval velkou část té práce a tento opravdu špatný návrh, který tam putoval z Poslanecké sněmovny, vylepšil na nějaké maximum možného. Nebyl ideální, to si tady můžeme říkat, a to jsme si tady říkali, on nebyl ideální, ale skutečně na maximum možného se nějakým způsobem upravil, a hlavně vycházel z dosavadních argumentů, které tady zazněly, právě od vládní koalice, od paní ministryně a od dalších.

Takže ten Senát to udělal vlastně velice chytře. On zareagoval na ty vaše argumenty a poslal sem návrh, dá se říci podle vašeho přání, a vlastně byly tam zajištěné ty finance na provoz státu i bezpečnost země. A byl to prostě kompromis. Nevyslyšel sice vše, co tady zaznívalo od nás jako od opozice, ale vyslyšel to, co zaznívalo od vás jako od koalice. A víte, co se stalo? Byli jsme všichni tady, i tento návrh koalice zamítla. A tady si myslím, že vás usvědčili ze lži. Pokud by skutečně šlo o provoz státu a investice na infrastrukturu a Dukovany, který tenhle návrh senátní zachovával, tak by vám ten návrh nemohl vadit. Proto by vám nemohl vadit. On pouze nastavoval nějaké limity, sice nijak zásadně, ale nastavoval, a tady se nám v celé nahotě odhalila ta touha této vlády, a to je utrácet, utrácet tak, aby na to nikdo neviděl, aby do toho nikdo nemluvil a aby se z toho zodpovídaly až ty další vlády, až už tady nebudete A samozřejmě nejdřív ta následující, která se bude muset potýkat s konsolidací nějakým způsobem nastíněnou ve fiskálním plánu, ale pak taky ty další vlády, které přijdou dlouho po tom, co už právě vy tady třeba nebudete muset sedět. A tyhle vlády, ty budou muset uklidit. A to tedy značně. Budou muset zaplatit ty vaše dluhy a nastavit taková pravidla, aby bylo možné udržitelně hospodařit.

A myslíte si, že bude ještě líp? Já si tak trošku myslím, že dobře už je, ale jenom někomu.

Tak. Pokud bych totiž měla pravdu, to co tady říkám o té senátní verzi, tak ona by vám skutečně nevadila, ona vytvářela prostor pro dopravní infrastrukturu, zhruba 100 miliard. A teď se vraťme k těm 80 miliardám, o kterých jste mluvila úplně na začátku, které jste si měli zapamatovat a jestli jste si zapamatovali. Takže ta dopravní infrastruktura by vycházela zhruba na jedno procento, což by bylo těch 100 miliard, které by se nezapočítávaly do deficitu. Při znalosti schváleného střednědobého výhledu na roky 2027 a 2028 Státního fondu dopravní infrastruktury, by to byly zcela vyhovující finance, protože pro rok 2027 tam máte navržené výdaje ve výši 76,6 miliardy a pro rok 2028 79,9 miliardy korun. Takže vám by ten senátní limit stačil. Úplně by vám stačil a zároveň tenhle senátní návrh ponechával tu výjimku na Dukovany jakožto bezemisní zdroj energie.

No a dál ten Senát řešil oněch 10 procent na mimořádné výdaje na obranu při ohrožení bezpečnosti státu a Senát chtěl, aby ta Bezpečnostní rada státu přijala usnesení a výdaje byly právě navázané na obranné výdaje dle NATO. Aby se ty peníze nedali použít na nic jiného, abyste si je nemohli pro ně jen tak sáhnout a použít je zase na nějaký dáreček a schovat to jenom pod zhoršenou bezpečnostní situaci. Mimochodem to jsem chtěla i já, tohle přímé navázání, ono to totiž dává smysl a je to asi hned první, co vás napadne, když ten zákon čtete. Ale to se vám také nelíbilo. Tu senátní verzi jste zamítli a teď jsme tady. Teď jsme tady a nevím o žádném stanovisku nezávislé fiskální instituce, která by tu sněmovní podobu těchto výjimek všech podpořila. Naopak Národní rozpočtová rada i další odborníci před tímto nastavením varovali. A paní ministryně, ukažte mi jedinou ekonomickou autoritu, která tuhle podobu zákona podporuje, protože proti ní se společně postavili dva bývalí guvernéři České národní banky Jiří Rusnok a Zdeněk Tůma.

Postavil se proti ní současný předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, její členové, bývalí členové NERV a další přední ekonomové. Celkem 20 ekonomů napříč institucemi a profesním zázemím se postavili proti této verzi. To jsou odborníci. A jejich výhrady nejsou obecné. Jmenují přesně ty infrastrukturní výjimky, PPP projekty a mimořádné navyšování výdajů. Jsou velice konkrétní a zároveň ty argumenty tak nějak pokrývají to, co už tady zaznívalo. Protože my jako opozice ty argumenty nějakým způsobem nefabulujeme. My také komunikujeme s odborníky, my vám tady nepotřebujeme něco vymýšlet. Vycházíme z toho, co i právě ti odborníci říkají, protože my si odborníků, my si odborníků vážíme. A znamená to tedy, že těchto 20 ekonomů, tak to jsou také opoziční, nějací ekonomové jsou také opoziční lidé, že kritizovali tento návrh. Úplně si to nemyslím.

My za Piráty si vážíme názoru odborníků, a proto podporujeme to veto prezidenta. Jeho názor se totiž nevymyká názorům odborné veřejnosti a je taky posledním varováním před přijetím tohoto zákona, který zadluží naše děti na dlouhou dobu dopředu. A tahle vláda prostě není pro mladé, to víme, stará se jen o své krátkodobé sliby a budoucnost nechá řešit prostě někoho jiného.

A ještě bych se chtěla vyjádřit k tomu, že jste argumentovali, samozřejmě, že plníte programové prohlášení vlády. Nicméně to programové prohlášení vlády, stejně jako vaše programy, to není žádné desatero tesané do kamene. To je váš politický program. Je to politický materiál, který jste jako politici vytvořili. Vy jste se pod něj podepsali, vy jste si ho schválili. A pokud jste tak nezodpovědně vytvořili programové prohlášení vlády, které má značnou částku na výdajové straně a na té příjmové zase dost chybí, tak my se jako nemůžeme divit, že vlastně máte tyto projídací opatření a potřebujete rozvolnit ten zákon o rozpočtové odpovědnosti. To nás nemůže překvapovat, ale zároveň vás nemůže pak překvapovat tahle naše kritika, protože my skutečně nevidíme žádná konsolidační opatření. A pokud jediná věc, která má přinést příjmy EET, tak s těmi všemi navázanými daňovými úlevami se to prostě nestane Tak, to je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěla říci. Veto podporujeme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, já děkuji za vystoupení, které vyvolalo jednu faktickou poznámku, poprosím Bereniku Peštovou. A mezitím přečtu omluvu,Vít Rakušan od 9 do 11.30 z pracovních důvodů. Tak, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já samozřejmě předem říkám, že se nechci zúčastnit žádné přestřelky faktických poznámek. To předem říkám. Takže jestli tady vystoupíte, nebudu na to reagovat. Já jsem plně poslouchala. Možná jste se rozhlédla, protože jsem to tam nahlas trošku řekla já, protože jak jsem vás poslouchala, tak samozřejmě ta reakce ode mě přišla, takže je fér, abych to řekla i zde na mikrofon.

Vy jste samozřejmě neustále varovala před tím, co my způsobíme do budoucna, kdo to bude platit a neustále jste to tady akcentovala. Já jenom, jestli jste si někdy položila, a jenom říkám, seďte v lavici a zkuste si nad tím zapřemýšlet, jestli jste se zamyslela nad tím, kdo zaplatí ty vaše dluhy. Jo, vy neustále varujete před tím, že naše děti nebo děti našich dětí a děti dětí našich dětí zaplatí ty dluhy, které my jsme ještě nezpůsobili, ale způsobíme. Říkám, nebudu reagovat na žádné faktické poznámky, ale zkuste si tak jenom v hlavě srovnat, kdo zaplatí ty dluhy, které připravila nebo které způsobila vláda, která tady byla čtyři roky. Jo, protože ty dluhy jsou obří.

Takže jako pokud chcete být spravedlivá, tak také řekněte, že ty dluhy také jednou se budou muset zaplatit. Nejenom ty dluhy, které my jednou způsobíme, ale ty dluhy, které už tady teď v současné době jsou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji za dodržení času. Poprosím o faktickou poznámku Vendulu Svobodovou.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Ano, děkuji. Já tedy zareaguju. Já jsem moc ráda, že jste pozorně poslouchala, toho si toho si skutečně vážím. A vy jste tady řekla jednu důležitou věc, dluhy naše, vaše. Ve výsledku ony jsou nás všech, budeme to muset vymyslet. A vy jste řekla, že si mám sednout do lavice a zapřemýšlet. Já tady u toho zákona jsem nedělala skoro nic jiného, než že jsem seděla v lavici a přemýšlela jsem. Jenomže víte co, my si na to musíme sednout všichni. My si na to musíme sednout všichni, zamyslet se, co s tím budeme dělat, protože ty dluhy jsou velké. Tu trajektorii, kterou nastavujete teď, tak to zadlužení se skutečně bude zvyšovat, dostaneme se do nějaké spirály, a my si musíme všichni sednout a říct, co s tím budeme dělat. Ale víte co? My vám tady říkáme, řekla bych, relevantní argumenty, které jsou podpořeny i názorem té odborné veřejnosti, těch ekonomů, ale vy nás neposloucháte. Takže my si tady sedneme, něco vymyslíme, pak vám to řekneme, ale vy nás neposloucháte a uděláte si stejně, co budete chtít. Takže já vlastně nevím, jestli mám využít té vaší rady, sednout si, trávit tedy nějaký čas nad nějakým řešením, které pro vás stejně nebude dost dobré a uděláte si to tak, jak budete chtít. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji za dodržení času. Mám tady ještě jednu faktickou poznámku, Jan Berki. Tak, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já bych lehce, vaším prostřednictvím, paní poslankyni ale odpověděl. My jsme nad tím přemýšleli, proto ta předchozí vláda také se snažila ty finance konsolidovat, byť pro některé nedostatečně, byť některým se to nelíbilo. Ale ta odpověď je, že my jsme nad tím přemýšleli, jestli nad tím přemýšlí tato vláda, o tom mám lehkou pochybnost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji, to byla tak rychlá poznámka, že jsem se ani nestačil napít. V této chvíli žádná faktická poznámka není. Poprosím tedy se stanoviskem klubu STAN paní poslankyni Lucii Sedmihradskou. Pak se připraví Věra Kovářová s přednostním právem a pak je už připraven Vojtěch Munzar se stanoviskem klubu ODS. Takový je plán.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Takže dobrý den, přeji všem hezké téměř poledne. Vystupuji se stanoviskem klubu Starostové a nezávislí. Chci uvést, že nepodpoříme novelu zákona v této podobě a nepřijetí senátní verze zákona vnímáme opravdu jako promarněnou příležitost. I v návaznosti na tu diskusi, která tady právě proběhla, co víme z literatury, ze zahraničí, z výzkumu, že fiskální pravidla jsou skutečně účinným nástrojem, který pomáhá konsolidaci veřejných rozpočtů a tím pádem i snižování dluhu.

O to méně je pochopitelná ta současná situace. Já jenom rychle zrekapituluju. Ta diskuse, co tady byla, o hospodářské strategii, politice a tak dále, byla velmi zajímavá a určitě bychom ji měli vést i na jiném místě. Tady přece jenom na to nebyl úplně prostor.

Co dneska řešíme, je skutečnost, že se mění víc zákonů, ale dva jsou hlavní. První jsou pravidla rozpočtové odpovědnosti, kde je prováděna transpozice evropské směrnice. Paní ministryně tady velmi dobře vysvětlila návaznost na fiskálně strukturální plán a moc děkuji za aktuální informace o tom, jakým způsobem, v jaké fázi jsme u toho nového fiskálně strukturálního plánu, budeme ho příští týden také projednávat na rozpočtovém výboru, takže tam můžeme být techničtější (?). Tam je naprosto legitimní, že nová vláda připravila nový fiskálně strukturální plán a to tu bylo popsáno, takže to nebudu opakovat.

Druhý zákon, který se významně mění, jsou rozpočtová pravidla. Tam je těch změn opravdu velké množství. Lze je rozdělit do dvou hlavních skupin. První je rozvolnění nebo možná až vynulování pravidel rozpočtové odpovědnosti. A ta druhá část je oslabení parlamentní kontroly.

Čemu nerozumím, a nerozumím tomu vlastně od začátku, je to, že je tady neustále opakován slib, že schodek veřejných rozpočtů nepřekročí tři procenta HDP. Pokud využijeme nejnovější čísla a dopočteme to, tak se bavíme o tom, že schodek v roce 2027 by neměl překročit částku 273 miliard. Bavíme se o schodku akruálním podle metodiky ESA. Bavíme se o schodku za celý veřejný sektor. To číslo je relativně nízké především ve vztahu k tomu, co se objevuje ve veřejné debatě.

Tady si ještě dovolím pak upozornit na jednu věc. Během posledních několika týdnů proběhla ohromná debata o hospodaření samospráv, Objevují se nejrůznější tlaky na rozpočty samospráv. Ten schodek, ta tři procenta HDP jsou schodkem celkových veřejných rozpočtů, tedy včetně územních samospráv. Pokud bude přístup k samosprávám takový, jaký je, lze asi velmi těžko očekávat, že v roce 2027 budou hospodařit s vysokými přebytky.

Co se týká nějakých odpovědí na otázku, kterou jsem si položila, proč se tohleto všechno děje, my se tady bavíme o sněmovním tisku 90, paní ministryně ho obhajuje už pošesté, předpokládám, že tak přesně to je, ale co jakoby vidíme stále dokola, je, že všichni, kdo rozumí ekonomii a veřejným financím, jsou si vědomi toho, že ten zákon je skutečně nebezpečný pro Českou republiku, pro naši budoucnost. Dvacet předních českých ekonomů napsalo vládě společné prohlášení. Národní rozpočtová rada vydala k této novele velmi kritické stanovisko, a to opakovaně. Své nesouhlasné stanovisko připojilo i Centrum veřejných financí, organizace, kterou se jinak paní ministryně ráda zaštiťuje. Návrh, nebo ten zákon nejprve vrátil Senát a nyní i prezident.

My jako opozice, to říkáme od samého začátku, tenhle zákon je pro Česko špatně, nikdo se s námi ale nebavil. Uplatnili jsme vše, co jsme mohli. Byla vytvořena oponentní zpráva. Podávali jsme řadu pozměňovacích návrhů. Konstruktivně k této novele přistoupil i Senát, jeho připomínky ale nebyly bohužel vzaty v potaz. Ta kritika zákona z odborných kruhů je skutečně velmi rozsáhlá.

Jestli je tahle vláda v něčem opravdu dobrá, potom je to vytváření a vyprávění příběhů. Ty se ale většinou nezakládají na pravdě. Zhruba od dubna posloucháme příběh o pasti v podobě rozpočtových pravidel, která na tuto vládu nastražila vláda předchozí. Vláda tento příběh vykonstruovala tak věrohodně, že mu snad ministři a ministryně sami uvěřili. Daří se vytvořit dojem, že vláda je obětí celospolečenského spiknutí, které jí jen hází klacky pod nohy, tentokrát v podobě rozpočtových pravidel. Tak to opravdu není.

Skutečnost je totiž taková, že tato vláda od prvního dne přesně věděla, do jakých právních a fiskálních mantinelů vstupuje. Pravidla zákona o rozpočtové odpovědnosti i fiskální strukturální plán nebyly žádným překvapením schovaným někde v šuplíku, tak jak se snaží současná koalice svým voličům namluvit. Tyto mantinely, v rámci kterých se hospodaření státu má pohybovat, byly jasně dané. Když představitelé dnešní vládní koalice z hnutí ANO a SPD působili v opozici, principy fiskální konsolidace a snižování schodků sami deklarovali jako svou prioritu a nastavená pravidla akceptovali. Tehdy jim tyto limity nevadily, protože se jim hodily do politické rétoriky.

Po volbách v roce 2025 však převzali plnou odpovědnost za správu státu, a to kompletně se všemi platnými zákony i rozpočtovými mantinely. Převzít vládní mandát znamená přijmout závazek řídit stát podle platné legislativy, nikoliv si po pár měsících stěžovat na pravidla, která sami dobře znali. Označovat dnes schválený a předem známý zákonný rámec za past a pokoušet se o jeho rozvolnění je alibismus. Není to žádná past nastražená předchozí vládou. Je to jen neschopnost a nevůle současného kabinetu hospodařit v hranicích, které byly všem předem známé.

Rozpočtová pravidla jsou nepříjemná pro každou vládu. A právě proto mají smysl. Mají zamezovat vládám, aby utrácely více, než si mohou dovolit. Tuhle novelu nyní nepodporuje kromě vlády a koaličních poslanců nikdo. Kromě expertů ji nepodporuje ani veřejnost. Jen 28 procent občanů souhlasí s touto změnou. Tak proč chce vláda tenhle špatný krok za každou cenu a přes veškerou kritiku udělat?

Je to vlastně hodně jednoduché. Zatím jde asi o 75 miliard korun, možná o 80. Asi tolik peněz vláda každý rok potřebuje, aby mohla rozdat všechny svoje předvolební dárečky, ať už se jedná o poplatky za obnovitelné zdroje energie, navýšení odvodů za státní pojištěnce, zrušení koncesionářských poplatků, zmrazení odvodů OSVČ nebo dálničních známek, daňové úlevy, které prakticky vynulují dodatečné příjmy získané EET a tak dále. Takže těch minimálně 75 miliard na volební dárečky, to je ta skutečná motivace vlády. To je důvod, proč byl zákon už podruhé vrácen do Sněmovny.

Ten příběh je trošku jiný, než jak ho tady prezentuje paní ministryně. Vláda prostě potřebuje za svoje dárečky utratit víc, než jí aktuální pravidla dovolují. Problém, na který odborná veřejnost upozorňuje, je ten, že tento kabinet si nepůjčuje primárně na dlouhodobý a promyšlený rozvoj naší země, půjčuje si na běžný provoz.

Vypínání fiskálních pravidel a vyčleňování některých výdajů mimo jasně dané výdajové limity totiž neslouží k ničemu jinému než k tomu, aby si vytvořil zadní vrátka pro další utrácení. Místo konsolidace veřejných financí v podobě strukturálních reforem se dočkáme jen rozvolnění pravidel. Je to jako léčit horečku tím, že rozbijete teploměr. Rozpočtová pravidla nejsou příčinou problémů, jen ukazují, že problém máme.

Předseda vlády o víkendu v médiích prohlásil, že konsolidace veřejných financí je možná, teprve až bude mít Česko perfektní nemocnice, dokončenou dopravní síť a zajištěné vysoké platy vojáků a policistů. Jinými slovy, až naprší a uschne. Nikdy. Všechny ty řeči o šetření a konsolidaci veřejných financí prostě nebyly pravda. Místo alibistického ohýbání zákonů konečně ukažte politickou odvahu. Odvážné totiž není posouvat rozpočtová pravidla ve chvíli, kdy vám přestanou vyhovovat. Skutečně odvážné by bylo předstoupit před své voliče a otevřeně jim vysvětlit, že některé výdaje si tento stát jednoduše nemůže dovolit a že slibovat úlevy v době fiskálních problémů je neodpovědné.

Hnutí ANO má přitom ohromnou výhodu. Disponuje voliči, kteří jsou schopni akceptovat a odpustit i vysvětlení, jež jsou v přímém rozporu s původním volebním programem. Proč této výhody nevyužijete a nevysvětlíte lidem, kteří vám bezmezně věří, tvrdou rozpočtovou realitu?

Chytil jste se do pasti vlastních populistických výroků. Tak dlouho jste kritizovali předchozí kabinet za nesplněné sliby, ke kterým byly objektivní důvody, až jste sami uvěřili, že si u svých voličů nemůžete dovolit ustoupit ani o krok. Vy si to ale dovolit můžete, musíte jenom najít odvahu říci, mýlili jsme se, udělali jsme chybu a státní rozpočet tyto dárečky prostě unést nemůže.

Takže až se za pár bude řešit, proč jsou české veřejné finance v tak špatném stavu a proč je jejich náprava zase o něco bolestivější, nebude možné říkat, že to nešlo předvídat Šlo, příčina bude zřejmá. Byli jste na to upozornění opakovaně a velmi hlasitě. Je to vaše rozhodnutí, vaše odpovědnost. Kvůli miliardám na splnění politických slibů jste ochotni změnit pravidla, která mají chránit zájmy dnešních a budoucích generací právě před tímto způsobem hospodaření.

Ráda bych ještě velmi rychle zareagovala na včerejší vystoupení paní ministryně, kde si dovolím lehce parafrázovat to, co řekla a totiž že pan prezident ve skutečnosti vetoval mimo jiné snahu vlády o rozpočtovou transparentnost. Tady bych ale ráda připomněla, co všechno je součástí tohoto zákona, konkrétně úpravy rozpočtových pravidel a jaký dopad to má na transparentnost. Za prvé vláda navrhuje zrušení povinnosti předkládat Sněmovně čtvrtletní zprávy o hospodaření rozpočtu. Za druhé dochází k omezení nezávislosti rozpočtů parlamentních kapitol. Za třetí větší prostor pro rozpočtová rozhodnutí vlády jsou dávána mimo původní schválený rámec, jedná se o tu bezpečnostní výjimku. A za čtvrté, když bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura v létě 2024 nezveřejnil pracovní návrh rozpočtu, paní ministryně nebo dnes ministryně Alena Schillerová mluvila o atentátu na transparentnost přípravy rozpočtu. Můj pozměňovací návrh, který by vracel praxi před rok 2023, neprošel. K dobré praxi třeba i bez zákona se paní ministryně rovněž nevrátila. A tak dnes 26. srpna stále neznáme ani základní parametry státního rozpočtu na rok 2027. Celá tahle novela promarnila příležitost rozpočtovou transparentnost skutečně zvýšit.

Já jsem o tom poměrně dlouze mluvila v prvním čtení, takže tady jenom připomenu dva hlavní směry, kterými se posouvá vnímání dobré praxe rozpočtové transparentnosti. První souvisí s tím, že transparentnost je požadována v průběhu celého rozpočtového cyklu, a druhým významným trendem je posílení legislativního nebo chcete-li parlamentního dohledu tak, aby parlament a jeho výbory měly podstatné pravomoci pro zajištění efektivní kontroly při nakládání s veřejnými financemi.

Když už vláda tak zásadně mění rozpočtová pravidla, proč současně neposiluje zveřejňování informací o tom, jaké výsledky veřejné výdaje přinášejí, jak jsou jednotlivé programy vyhodnocovány a zda skutečně poskytují odpovídající hodnotu za peníze pro naše občany? Toto jsou nástroje skutečně odpovědné a transparentní rozpočtové politiky, kterou tato země potřebuje. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně, za vaše vystoupení. V této chvíli je na řadě s přednostním právem Věra Kovářová, připraví se se stanoviskem klubu ODS již dlouhou dobu připravený Vojtěch Munzar. Žádná faktická poznámka není, ani omluva. Takže paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: A pak se říká, že se nemůžeme pochválit. Teď mně tady paní ministryně pochválila můj oděv. Takže vidíte, že i opozice a koalice, pardon, moje šaty, takže opozice i koalice se občas na něčem může shodnout. A já vám oplatím tu pochvalu – také jste se dnes nad tento důležitý zákon takzvaně vyšvihla. (Ministryně u stolku děkuje. Zpravodajka Murová reaguje: Musíme se pochválit, nikdo to za nás neudělá.) A nyní věci. Ano, přesně tak. To bylo na začátek a nyní přejdu k trošku jiné rétorice.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já budu v podstatě také reagovat i na to, co zde zaznělo z vašich úst včera a pro mě ten váš výklad měl podle mě opravdu jednoduchý závěr¨. A ten zní: Pokud takto vláda nebude moci sekat obrovské dluhy, není schopna sestavit nevylhaný pravdivý státní rozpočet.

Paní ministryně Schillerová říká, že odmítá předložit nezákonný rozpočet. S tím samozřejmě souzním. To je velmi důležitá informace. Jen bych ale připomněla, že váš rozpočet na rok 2026 skutečně byl v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti podle stanoviska Národní rozpočtové rady. Ale i kdybychom tento postoj paní ministryně na chvíli přijali, řešením přece není změnit pravidla tak, aby se do nich vláda vešla. Řešením je překopat vlastní priority, zamyslet se nad svou politikou a předložit rozpočet, který bude odpovídat platným zákonům A už vůbec není řešením tvrdit, že vám prezident republiky hází klacky pod nohy? To jsme tady skutečně slyšeli a já to považuji za matoucí.

Slyšeli jsme také, že prezident vetoval hospodářský růst, obranyschopnost, výstavbu jaderných bloků nebo fungování školství, ale prezident nic z toho, co zde bylo zmíněno z vašich úst paní ministryně ale přece nevetoval. Prezident vetoval novelu zákona, která této vládě výrazně a nebezpečně rozvolňuje pravidla pro hospodaření s veřejnými penězi. Prezident totiž nesestavuje státní rozpočet. Prezident neurčuje priority jednotlivých ministerstev. Prezident nerozhoduje, kolik miliard půjde na obranu, kolik na školství a kolik na jiné vládní programy. Za hospodářskou politiku této země odpovídá vláda. Za státní rozpočet také odpovídá vláda a za to, že vláda není schopna své výdaje vměstnat do současných pravidel rozpočtové odpovědnosti opravdu nemůže prezident republiky. Takže prosím, nepředstírejme, že se tady střetává vláda, která údajně jediná rozumí ekonomice s prezidentem a opozicí, kteří jí údajně brání v rozvoji této země. To zkrátka a dobře není pravda. A právě tady vidím jeden zásadní rozpor. Paní ministryně nám říká, potřebujeme vyšší schodek, potřebujeme investovat, potřebujeme hospodářský růst, potřebujeme strategické investice do budoucnosti a tak se tedy podívejme, kam ty peníze skutečně směřují.

Vláda Andreje Babiše se nám snaží namluvit, že potřebuje rozvolnit pravidla rozpočtové odpovědnosti právě kvůli strategickým investicím. Ale to je jen kouřová clona. Skutečným důvodem je další vyprazdňování státní kasy a snaha zafinancovat si předvolební sliby na dluh. Vláda zcela zatím rezignovala na reformy. Pravidla rozvolňuje jen proto, aby si otevřela dveře pro uplácení svých voličů. Zástěrka takzvaných prorůstových investic reálně skrývá jen nesystémové dotování cen elektřiny a rozdávání peněz bez jakéhokoliv rozvojového potenciálu. A toto bych podtrhla. Dostali jsme se do stavu, kdy si stát půjčuje peníze na běžný provoz a o tom není pochyb. Je to v tomto roce 50 miliard, obrazně řečeno, na placení každodenních složenek. Vyčleňování výdajů mimo zákonná pravidla slouží jen k tomu, aby si vláda udělala prostor na další běžné utrácení. A podívejme se, kde je onen zakopaný pes. Vrátím se trošku pár let zpátky, kdy došlo ke zrušení superhrubé mzdy. Nechci zde diskutovat o tom, zda to nechalo více peněz lidem v peněžence. Ale co je jasné a to nikdo nemůže popřít bez náhrady došlo k výpadku každoročně v řádu sto až 150 miliard korun. A když to vynásobíte, tak se podívejte, kolik to dělá. Tehdy bylo řečeno a také jste tím podvedli trochu pana prezidenta, že toto opatření je pouze na 2 roky. Nechci tuto diskusi otvírat zda to bylo správné či nesprávné, ale čísla hovoří jasně, jaká díra do státního rozpočtu byla tímto rozhodnutím způsobena a s tím se potýká každá vláda. Potýkala se s tím nejenom ta naše, ale v podstatě, a to vidíme, se s tím potýká i ta vláda vaše.

A nyní se pojďme podívat na konkrétní účet této vlády, která připravila ta opatření v letošním roce a chystá na další roky. Máme zde jasný přehled toho, za co vláda tyto peníze utrácí a o jaké příjmy se dobrovolně připravuje. Toto jsou ty skutečné důvody, proč dnes chtějí přehlasovat prezidentské veto a můžeme začít u vyčíslení nesystémových výdajů. Dotování cen energií. Plným přenosem poplatků za podporované zdroje energie na stát dělá vláda líbivé gesto, které ale státní rozpočet stojí opravdu hodně peněz. Je to 17 miliard. Ale nejvíc vyčítáme tomuto opatření jeho plošnost.

Dalším bodem je nafukování mandatorních výdajů bez reforem. Jde o navýšení plateb za státní pojištěnce bez jakýchkoliv strukturálních změn ve zdravotnictví a to spolkne 24 miliard korun. A pak zde máme důchodový populismus. Vláda pravděpodobně zamýšlí mimořádné zvyšování důchodů nad rámec zákonné valorizace – 10 miliard korun.

Dále mohu hovořit o tom, že média se převádějí na účet státu – 8 miliard a když už vláda říká, že provede opatření a mohla by z nich mít nějaké příjmy v případě EET, tak současně okamžitě tyto peníze, těch 14 miliard vydá na zrušení všech opatření z konsolidačního balíčku. O tom, že se konsolidovalo, není pochyb.

Dalším opatřením jsou zmrazené odvody OSVČ – 4 miliardy a pak tu máme dálniční známky. Zrušení plánované indexace dálničních známek vysekne do fondu dopravy díru zhruba 1 miliardu korun, které budou chybět krajům na opravy silnic. A já se ptám, to jsou ty prorůstové investice? A odpověď zní ne, nejsou.

A nyní bych si dovolila shrnout a říci částku, o kterou se tato vláda připravila těmito nerozvojovými opatřeními, je to částka téměř 74 miliard korun. To nejsou peníze, za které se postaví nové dálnice, školy nebo vysokorychlostní tratě. Jsou to peníze, které vláda projí a rozdá, aby si koupila přízeň voličů, přičemž účet nechá zaplatit naše děti a to je prostě také pravda.

A nyní mi dovolte říci dva příklady, jak to asi může vypadat. Jednou z nejdůležitějších strategických investic státu je bezpochyby školství a vzdělávání. Právě probíhají jednání o rozpočtu na příští rok s Ministerstvem školství. A zdá se, že panu ministrovi Plagovi budou v jeho rozpočtu chybět desítky miliard korun. A tak se ptám, proč vláda na jedné straně rozdává a na druhé straně tvrdí, že potřebuje rozvolnit rozpočtová pravidla a zadlužovat stát o další desítky a stovky miliard kvůli strategickým investicím, ale na druhé straně není schopna zajistit dostatek prostředků právě pro školství. Kde je ten hospodářský růst, který údajně prezident svým vetem ohrožuje? Kde jsou ty strategické investice, kvůli kterým musíme rozvolnit pravidla a dál zvyšovat zadlužení? Protože jestli chceme mluvit o investici do budoucnosti, pak je to například vzdělání a to takovou investicí je.

A nyní jeden konkrétní příklad, který si musím opravdu tady přihřát, ne vlastní polívčičku, ale polívčičku mnoha obcí, rodičů a dětí, které nemají kam dávat své děti do školy. Je připraveno téměř 10 projektů výstavby velkých základních škol. Je jasné a to trvá pět let než takový projekt připravíte, je jasné, že stát takovéto velké investice musí podpořit, protože obce tyto obrovské investice skutečně nejsou schopny ustát, i když do nich dávají opravdu desítky milionů korun.

A v současné době na tyto školy peníze nejsou, je to 600 milionů korun ročně. A když zde hovoříme o strategických investicích, tak se ptám, toto není strategická investice, kde mají děti kam chodit a ty školy, které se postavily za posledních 10, 15 let, jasně ukazují, jak má vypadat školství 21. století. Je to šance pro všechny děti, a proto já žádám vás tímto, i když je to trochu mimo tento zákon, paní ministryně, abyste se zamyslela a podpořila ve státním rozpočtu tuto strategickou investici a za to vám předem děkuji.

Na závěr mi dovolte říci, že rozpočet je především o prioritách. Proto prosím netvrďte, že jediným důvodem, proč potřebujete desítky a stovky miliard druhů, jsou dálnice, Dukovany, obrana a školy. Je to vaše rozhodnutí, jaké priority ve svém rozpočtu budete preferovat. A to, že se připravíte o 75 miliard, je jasný signál toho, že se musíte dále zadlužovat.

Na konci mého projevu, než vyslovím poté poslední spíše osobní přání, musím konstatovat, že tento zákon, komentáře k tomuto zákonu ze strany Ministerstva financí pro mě dávají jasný signál – vláda tímto říká, pokud nebudou obrovské dluhy, pokud nebudou obrovské schodky, tak nejsme schopni vládnout. A to je pro mě velmi nebezpečné. A to je to, čemu věříte, paní ministryně.

Závěrem trošku vstřícnější gesto a reakce na poznámku, že opozice nepředložila žádné návrhy, nemá žádné nápady. Mám takový osobní návrh. Pojďme občanům společně říct pravdu o stavu veřejných financí. Řekněme jim, že 95 procent výdajů tvoří mandatorní výdaje. Řekněme jim, že máme dobrý rozsah veřejných služeb: školství, sociální služby, doprava a zdravotnictví. A společně jim řekněme, že rozsah těchto služeb chceme zachovat. Ale na druhou stranu jim ještě připomeňme, že chceme také budovat dopravní infrastrukturu, že chceme mít bezpečný stát, chceme podporovat vědu, výzkum, inovace, chceme tu mít úspěšné firmy. Ale zároveň jim musíme říci tu pravdu, že bez reforem nám příjmy, které v současné době máme, absolutně nestačí. To je fakt. A je to prostě pravda.

A pojďme se tedy společně opozice, koalice shodnout na tom, co pro to společně uděláme, jaké reformy, jakým způsobem budeme zvyšovat příjmy, kam budeme směřovat tuto zemi, ale s udržitelnými financemi. Protože je jasné, když jim tuto pravdu řekneme, tak to občané jistě při společném postupu pochopí. A je jasné, že pravda vítězí. Ale není to jednoduché. K tomu je potřeba odvahy. K tomu je potřeba zodpovědnost a také rozum. Pojďme vzít tedy rozum do hrsti a společně zvyšme příjmy, udělejme reformy, občanům řekněme pravdu a já věřím, že se dopracujeme k udržitelným financím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně. A vím, že Vojtěch Munzar se těší na svůj výstup, ale musí ještě počkat, protože k faktické poznámce je přihlášená paní poslankyně Jana Berkovcová. A já se potom zatím rozloučím, protože zase předávám slovo dalšímu předsedajícímu. Takže vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: A děkuji, pane předsedající. Jenom v rychlosti zareaguji na paní poslankyni Kovářovou. Paní kolegyně, při vší úctě, a vy víte, že si vás vážím, ale vy jste tady už včera a dnes opakovaně apelovala na to, že máme málo základních škol, které nám praskají ve švech, a že je potřeba stavět nové základní školy. Já mám pocit, že tenhle referát jste vytáhla někde z doby možná před pěti lety, protože dneska je situace v základních školách úplně jiná.

Ano, teď jsou ještě školy plné. Možná se nám plně zaplní ještě tento rok první třídy. Ale pak už ta demografická křivka klesá. Určitě vám nejsou známá data. V posledních dvou letech se nám narodilo nejméně dětí za historii naší země. Takže naopak, za pět let bude problém naplnit první třídy a ty základní školy se nám začnou vylidňovat, vyprazdňovat. Takže zřizovatelé základních škol mají úplně opačný problém. Řeší, kdo jim do jejich základních škol bude chodit, a naopak mají obavy, že budou své školy zavírat. Takže nemyslím si, že bychom měli základních škol málo. Budeme mít spíše málo dětí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Taky děkuji. Dobré odpoledne. Jsem zpět a předávám dvě minuty s faktickou poznámkou paní poslankyni Věře Kovářové.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji. Já jsem také zpět. Jenom musím reagovat na kolegyni Berkovcovou, a nechci tedy být neslušná, ta situace je trošku jiná. Nemůžete situaci posuzovat pohledem z jednoho kraje. Ta situace je následující. Jsou regiony, a není to jenom Středočeský kraj, kde je skutečně obrovská potřeba stavět nové školy. To není, že se někdo podívá z okna a řekne, že se postaví nová škola. To jsou dlouhodobé demografické analýzy, dlouhodobá příprava. A můžete si tyto informace ověřit na Ministerstvu školství. Máte pravdu, že jsou regiony, kde skutečně bude docházet k tomu, že bude málo dětí. Ale jsou regiony, kde chybí tisíce míst. A bude chybět dalších 20 až 25 let. A dokazují to demografické průzkumy. Ta situace je opravdu taková. Říkám: střední Čechy, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Pardubický kraj, Liberecký kraj. A těch škol neustále bude přibývat, ale pouze v některých regionech.

Proto si myslím, a nechci, aby docházelo zde k nějakému sociálnímu pnutí mezi regiony, jasně si musíme říci, kde ty školy chybí, kde je to podložené, a to se musí podpořit, a pak podporujme ty obce a města, které svým způsobem budou muset školy slučovat. A já jsem včera mluvila s kolegou ze Vsetína, kde se to například děje. Čili nechci tady odbíhat od tématu, ale ráda vám ukážu veškeré analýzy, veškerá data. A můžeme se potkat i s některými starosty, protože ten problém je obrovský a skutečně pořád se řeší a bude se dalších 20 let řešit kapacita základních škol v některých regionech. A já podporuju, aby vznikaly i svazkové velké školy v těch regionech, kde ty kapacity samozřejmě jsou nadbytečné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Také děkuji. Máme tady omluvu: celý jednací den z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Lenka Dražilová. A nyní tedy pokračujeme ve stanoviscích klubů. S tím prvním přichází pan poslanec Vojtěch Munzar, s tím dalším potom pan poslanec Michal Kučera a s posledním stanoviskem pan poslanec Benjamin Činčila. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Začnu tím, co asi pro nikoho v tomto sále i mimo tento sál nebude překvapením, že my nepodpoříme jako poslanecký klub přehlasování veta prezidenta republiky. Ale dovolte mi, abych vám sdělil několik důvodů, které nás k tomu vedou.

První důvod. Žádná společnost dlouhodobě nezbohatla na zvýšení přerozdělování a na nekonečném zadlužování. A vládní návrh, který vy se snažíte prosadit, si pro oboje dělá předpolí. Tím, že chcete vykostit fiskální pravidla, paní ministryně, tak tím si chcete zvýšit možnost pro vyšší dluhy a vyšší zadlužování a přerozdělovat tím zdroje z kapes budoucích daňových poplatníků na vaše dnešní sliby. Kdybych použil vaši rétoriku, tak zkrátka chcete účet za peníze pro naše lidi poslat našim dětem.

Fiskální pravidla nejsou jen technickou novelou. Fiskální pravidla mají chránit ekonomické zdraví státu nejenom pro nás, ale i pro budoucí generace. Mají chránit i současnou ekonomiku před negativními projevy, jako je růst úrokových sazeb a proinflační tlaky, které brzdí ekonomický růst. Fiskální pravidla jsou brzdou. A rozpočtově rozmařilá vláda chce brzdy vymontovat, aby si užila rychlejší jízdu, ale náraz do zdi bude o to tvrdší a bolestivější. Když se vládě pravidla nehodí, tak nehledá cesty, jak se do nich vejít, ale hledá cesty, jak je vypnout. A z fiskálních pravidel tak dělá jenom prázdnou právní schránku, která nenaplňuje ducha zákona.

Fiskální pravidla mají tři funkce: ekonomickou – chrání dlouhodobé zdraví veřejných financí, politickou – nutí vládu vybírat priority v omezených zdrojích a za třetí ústavní – omezují výkon veřejné moci a chrání kontrolní roli parlamentu. Paní ministryně, i Mezinárodní měnový fond považuje fiskální pravidla za jako omezení fiskální a korekci systematických deficitů a přirozeného sklonu každé vlády ke zvyšování výdajů. Právní stát nestojí jen na existenci pravidel. Stojí na respektu k jejich smyslu. Pravidlo, které si veřejná moc změní pokaždé, když ji začne skutečně omezovat, přestává být omezením veřejné moci. A vy tím vypnutím fiskálních pravidel, paní ministryně, a celou vaší argumentací, do které to zabalujete, děláte ještě jednu nebezpečnou věc. Učíte veřejnost, že žít na dluh je normální. Učíte lidi, že zdroje jsou nekonečné a že stát může zaplatit vše. Zvykáte společnost na to, že žít si nad poměry je normální. Vy vlastně, vytváříte, spoluvytváříte nárokovou společnost a tímto vším společnost vedete špatným směrem.

Chtěl bych připomenout, že předchozí vláda zdědila tempo zadlužování 5 procent deficitu veřejných rozpočtů vůči HDP v roce 2021 a podařilo se ho snížit na 2,1 procenta v roce 2025. A co slibujete vy? V letošním roce růst tempa zadlužování plánujete na 2,6 procent, podle nejnovějšího vývoje ekonomiky to vypadá ještě hůře. Pro příští rok odhadujete sami nárůst na 2,8 procenta a Česká národní banka a mnohé ekonomické analýzy dokonce odhadují, že překročíte dokonce 3 procenta deficitu vůči hrubému domácímu produktu.

To nejsou jen statistická čísla. Má to své ekonomické důsledky, které pociťujeme my všichni v naší ekonomice. Za prvé, ten první důsledek. Ekonomické vysvědčení vládě dávají již dnes finanční trhy. To, že u desetiletých dluhopisů máme jednu z nejrychleji rostoucích úrokových sazeb v Evropě, téměř 5 procent, to zvyšuje úroky v celé ekonomice. Prodražuje to půjčky pro firmy na investice a zdražuje to hypotéky pro lidi. Dražší půjčky pak brzdí pochopitelně ekonomický růst. Říkáte, že musíte nastartovat ekonomiku, přitom ji svými dluhy budete sami brzdit. Vláda tvrdí, že dluhem ekonomiku nastartuje. Česká národní banka současně říká, že dluhové financování vyšších veřejných výdajů vytváří tlak, na který musí reagovat přísnou měnovou politikou. Vláda přidává plyn a Česká národní banka musí brzdit. Výslovně zástupci bankovní rady uvádějí, že jedním z proinflačních tlaků je zvyšování zadlužování státního sektoru a říkají tím jednoznačně, že musí kvůli tomu chladit a brzdit ekonomiku. Takže další důkaz o tom, že prakticky ekonomiku svou fiskální politikou brzdíte.

Loni jsme zaplatili 98 miliard korun za obsluhu státního dluhu. Letos už státní rozpočet počítá se 110 miliardami. To je například dvojnásobek rozpočtu Ministerstva průmyslu a obchodu a všech jeho organizací a téměř tolik, kolik nás stojí celý rezort Ministerstva vnitra včetně policie a hasičského sboru. Kombinace růstu úrokových sazeb a samotného růstu dluhu bude znamenat další rapidní nárůst výdajů na obsluhu státního dluhu a o to méně zbude na vše ostatní, na budoucí potřebné investice, na budoucí potřebné výdaje, na školství, zdravotnictví, dopravu a tak dále.

Prezident vetoval zákon ze dvou základních důvodů. Je to dlouhodobá udržitelnou veřejných financí a oslabení parlamentní kontroly nad rozpočtovými procesy. A, paní ministryně, z vaší strany, ze strany vašich kolegů ve veškerých veřejných debatách se objevují k tomu velmi manipulativní a nepravdivé výroky a já tady minimálně tři chci rozebrat.

První nepravdivý a manipulativní výrok je následující. Potřebujeme údajně únikovou doložku, abychom mohli investovat. Kdo je proti vašemu návrhu, nechce investice. Tak to je velká manipulace. Každý, každá politická strana chce investovat, i my chceme investovat. A za naší vlády se investice nezastavily, naopak. Investice například do dopravní infrastruktury byly jednou z priorit. My se ale na rozdíl od vás nechceme tvářit, že jediná možnost, jak investovat, je, že si na vše musíme půjčit, a vytvářet si tak prakticky prostor pro růst těch dalších výdajů státu. Nechceme se tvářit, že investice mají být na dluh a běžné příjmy státu se mají projíst, dát je místo investic na poplatky České televize, na snížení ceny dálničních známek, na příspěvky na dopravu nebo na poplatky za obnovitelné zdroje energie. Je to, jako když si představíte, že by domácnost chtěla ze svých měsíčních příjmů, ze svých platů platit pouze jídlo, nájem a dovolené a na nákup jakéhokoliv spotřebiče do domácnosti by si musela půjčovat.

Vy tu únikovou doložku chcete právě proto, že si chcete na investice půjčit, nechcete dělat priority a chcete si tím uvolnit ruce pro růst ostatních výdajů státu. Největším nepřítelem investic nejsou fiskální pravidla. Největším nepřítelem investic jsou běžné výdaje, které rok za rokem ukusují stále větší část rozpočtu. A vy sami ve svých plánech říkáte, že nějaký investiční boom se vlastně konat nebude. Neříkáte to slovně, ale říkáte to ve svém fiskálně strukturálním plánu, protože tam stále plánujete stále stejný podíl investic, kapitálových výdajů na HDP – zhruba 4 procenta každý rok. Žádný masivní investiční boom neplánujete, plánujete jen boom půjček na investice.

A k té návratnosti investic. Není pravda, že jedna koruna na dluh vyvolá několik korun růstu ekonomiky, a tím se proinvestujeme k prosperitě. Samotný váš vládní plán pracuje s odhady investičního multiplikátoru mezi 0,3 a 0,71. Jedna koruna dodatečného výdaje tedy podle vašich odhadů vašeho ministerstva nepřinese několik korun dodatečného výnosu v ekonomice, přinese řádově desítky haléřů z jedné koruny. Ekonomické perpetuum mobile z dluhu totiž nikdy opravdu nevzniká.

Navíc je potřeba vnímat, já už jsem to tady říkal ve faktické poznámce, že stát není jediný, kdo se uchází o kapacity stavebních firem, pracovníků, materiálu. Investuje v ekonomice spolu s firmami, podnikateli, domácnostmi, obcemi a kraji. Když to stát v uvozovkách přežene, tak může nejen zvýšit cenu stejné kapacity pro všechny ostatní, ale ve finále i sám pro sebe. I proto je třeba vážit a dělat priority i ve státních investicích.

Druhý manipulativní výrok, který se tady včera i dnes objevuje z vašich úst, je, že se neomezuje tím vaším návrhem kontrola parlamentu. Samozřejmě, že se omezuje! Zmocnění vlády navýšit sama podle vlastní vůle výdaje až o 10 procent v případě velmi vágní formulace zhoršení bezpečnostní situace. Odkazujete se na Bezpečnostní radu státu, která je ale sama složena z vybraných ministrů, z části vlády. To je vlastně úsměvná argumentace. Pokud vláda přichází s požadavkem na změnu rozpočtu, tak ji musí dnes dopředu Sněmovně zdůvodnit. Musí s tím seznámit, s těmi důvody, jak poslance koalice, tak opozice. O té změně se hlasuje, má to svá pravidla. Vy chcete ta pravidla vypnout a nechat si dát zákonný bianco šek. Takže role parlamentu a kontrola parlamentu se jednoznačně umenšuje.

Pro příklad nevím, jestli se podívali třeba do sousedního Německa. Tam mají ústavní pojistky pro přírodní katastrofy či mimořádnou nouzi, ale ta vyžaduje většinu členů Spolkového sněmu a rozhodnutí spojené s plánem splácení. Pokud se tedy jedná o peníze všech daňových poplatníků, měla by o těchto vysokých položkách rozhodovat Poslanecká sněmovna, tedy zástupci zvolení občany, o jejichž peníze se jedná. Vy tomu říkáte, že potřebujete větší flexibilitu. Já to přeložím do češtiny, potřebujete větší prostor pro větší dluhy, bez zdržování se parlamentem. A je to vlastně a mělo by to vlastně naopak. Čím větší prostor dostává vláda utrácet, tím silnější musí být kontrola parlamentu.

Rozpočtové právo parlamentu není formalita, je to jednou ze základních pojistek dělby moci. A zároveň váš návrh ruší čtvrtletní zprávy o plnění rozpočtu pro rozpočtový výbor, pololetní zprávy přesouvá z pléna pouze na výbor a tato kombinace dále snižuje kontrolní roli parlamentu.

A třetí manipulativní výrok, který tady zaznívá – jsme pod průměrem zadluženosti zemí Evropské unie, takže máme prostor se zadlužit. Jsme sice pod průměrem zadluženosti zemí Evropské unie, to je pravda, ale to přece nemá být pro nás výzvou, abychom ty více zadlužené země rychle dohnali. Fiskální prostor není kreditka pro vaši vládu k vyčerpání. Fiskální prostor je rezerva pro případné krize. Smyslem fiskálních pravidel je předem zkrotit sklon k deficitům, který vzniká jednoduše. Politický užitek je vidět hned, zatímco náklady se rozloží do budoucích rozpočtů. Čím rychleji se dnes zadlužíme, tím menší manévrovací prostor necháváme svým nástupcům. Pokud vytváříme vysoké deficity v době, kdy ekonomika není v recesi, nezachraňujeme žádný bankovní systém, nečelíme pandemii, je to mnohem závažnější signál pro kapitálové trhy a investory než samotná současná výše dluhu. Vy si dnes připravujete návrh rozpočtu. Co se týká deficitu, tak my zatím nevíme – a nevím, jestli to už víte i vy – kolik nakonec bude. Ale pokud bude vyšší než v letošním roce, což je 310 miliard korun, a sami říkáte, že bude pod čtyřmi sty miliardami korun, tak přinejlepším, paní ministryně, přinejlepším to bude čtvrtý nejhorší deficit v historii České republiky. Bez covidu, bez povodní, bez energetické krize, bez nějaké nové krize. A to se prostě okecat, když to řeknu lidově, nedá.

Já jsem rád, že tady je pan předseda Motoristů. Motoristé měli ve svém programu heslo, které bych jednoznačně podepsal. Dnešní dluhy jsou budoucí daně. Vy si je dneska chcete odhlasovat. Dokonce jste před volbami chtěli, aby deficit na tři procenta schvalovala třípětinová většina všech poslanců. Dnes podporujete zákon, který v mimořádné situaci umožňuje vládě zvýšit zákonem schválené výdaje bez nového souhlasu Sněmovny. To je velmi pozoruhodný vývoj od posilování parlamentní kontroly k jejímu oslabování. Vaše vyprázdnění – teď mluvím k celé koalici – fiskálních pravidel narušuje udržitelnost veřejných financí. Vy jste dostali množství varování před tím, že váš návrh povede k rapidnímu růstu zadlužení, že zvýší výdaje na obsluhu státního dluhu, že může ohrozit finanční stabilitu a přiblížit nás dluhové brzdě, že narušuje institucionální rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou a že rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti není správnou cestou pro budoucnost České republiky. Tyto výhrady zazněly nejen tady ve Sněmovně, v rozpočtovém výboru, od opozice, nejen v Senátu, od Národní rozpočtové rady, ale také od ekonomů a od odborné veřejnosti a nyní i ve vetu prezidenta republiky. Pokud dnes Sněmovna váš návrh přijme, přehlasuje veto prezidenta, nebude ani jeden ze členů koalice moci říci, že hlasoval v nevědomosti. Bude hlasovat s plným vědomím rizik, která tato změna přináší. A každý, pro kdo pro ni zvedne ruku, převezme odpovědnost za to, jaký účet tím nechává budoucím generacím.

Já si také nakonec dovolím, paní ministryně, jednu věc velmi mile. Já jsem si všiml, že jste si koupila novou růžovou kalkulačku – na sítích. Vy jste řekla, že na rozdíl od té odéesácké neumí jenom mínusy, a ukazovala jste plusy. Tak já mám pro vás jeden dárek, protože modrá je dobrá, tak vám věnuju modrou kalkulačku, která má i pokročilejší funkce, než jsou plusy a minusy. (Poslanec předává modrou kalkulačku do rukou ministryně Schillerové.)

Děkuju za pozornost a hezký den. (Ministryně: Nevím, jestli to můžu přijmout.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Já jsem ráno chtěl říct, že komunikace mezi mezi poslanci a mezi vládou vypadá, že skutečně funguje. A vidím, že teď to funguje tím, že si předáváme dárečky. Každopádně bych poprosil poslance v sále, aby využívali ke komentování standardní postup, to znamená faktickou poznámku, se kterou se přihlásil pan vicepremiér a ministr Petr Macinka. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Petr Macinka: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji. Já tady musím zareagovat na poznámku pana kolegy poslance Munzara. Ano, máte pravdu. My jsme, my jsme vždycky měli přístup k fiskální zodpovědnosti poměrně konzervativní a jasný. Od začátku ten přístup náš se nezměnil. Také musím říct, že Motoristé vznikli částečně také dílem i nebo dílem i z toho důvodu, že kdysi pravicová ODS právě tady tyto principy opustila. Pokud byste tak neučinili, tak možná bychom tady nebyli. Já myslím, že je třeba vnímat to v souvislostech. Českou republiku bohužel v uplynulých letech postihla, řekl bych, humanitární katastrofa nebo možná sebevražedný atentát na veřejné finance v podobě působení vašeho ministra. A pokud vy teď zavíráte oči a říkáte, nic takového nebylo, udělejme tlustou čáru, přece máme prázdný stůl a začněme se teď chovat, jako by to nebylo, tak bylo by to krásné, ale bohužel, tam nějaká, nějaké souvislosti to má. My jsme měli v programu – ano, chtěli jsme a myslíme si to pořád – že je správné, aby vysoké deficity byly schvalovány v případě, že je nějaká krize nebo nějaká jednotlivá událost, tak aby byly schvalovány. Na tom se nic nemění. Také ale my máme nějakou sílu v té Sněmovně. Máme, měli jsme nějaký výsledek, ten byl šest procent, ne 66 procent. Ale mohu vás ubezpečit, že tento rozpočet na příští rok je pro nás problém, ale nedá se nic dělat, ale ty další, další budeme podmiňovat strukturálními změnami v celé..., ve všech možných oblastech tak, aby už k tomu nedocházelo. (Předsedající: Čas.) A já doufám, že tyto naše návrhy potom i vy jako opozice podpoříte.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, pane ministře, a nyní tedy máme faktické poznámky v pořadí Vojtěch Munzar, Petr Sokol, Michal Kučera, Jan Skopeček, Benjamin Činčila. Tak a první dvě minuty pro pana poslance.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuju, pane ministře, že jste i zareagoval na to, co jsem tady říkal. No víte, vy jste použil teďko zajímavý vlastně rétorický oblouk. My jsme vznikli proto, že jsme nesouhlasili s vysokými deficity, a naše reakce na to jsou ještě vyšší dluhy. To mi přijde jako vlastně takový zvláštní politický přístup. Já bych čekal, že vlastně z toho vašeho programu, s kterým jste, jak jste říkal, vznikli, prosazovali jste ho, že dnes tady budete první u tohohle pultíku a budete říkat – nemáme vyprazdňovat fiskální pravidla, nemáme se snažit zadlužit na investice od každé koruny, nemáme přenášet mnoho poplatků na stát a zvyšovat výdaje státního rozpočtu. Řekl bych, že tady budete říkat – musíme šetřit nejenom v provozu státu, ale musíme dělat reformy, abychom snížili mandatorní, quasimandatorní výdaje, které jsou dneska nějakých 93, 94 procent z příjmů státního rozpočtu.

No a vy jste mi vlastně tady řekl, my jsme vznikli proto, že vy jste sice snižovali ty deficity, ale podle nás málo. Měli jste mít vyrovnanější rozpočty, ale my hrdinně teďko odhlasujeme vykostění fiskálních pravidel, a budeme hlasovat pro rozpočty ještě s vyššími dluhy. To je velmi zajímavá politická reakce. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji za dodržení času. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Petr Sokol. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Sokol: Děkuji, pane předsedající. Já si také dovolím zareagovat na pana vicepremiéra Macinku. Tak vy jste tady říkal, že v programu jste něco napsali, a pak jste tady mluvil o nějaké údajn, jako katastrofě rozpočtové. Tak si musím říct, tak vy jste to před volbami nevěděli? Vy jste se to dozvěděli až po volbách? Nebo nám tady teď budete vyprávět, že pak, když jste tam přišli, tak jste najednou zjistili, jak stát funguje, a předtím jste to nevěděli? No, to je možná pravda, ale pak tím prosím, neargumentujte.

A druhá poznámka. Vy jste tady říkal, že tento rozpočet vás štve, když to budu parafrázovat. Říkáte, že ty příští už podpoříte, jenom když tam budou nějaké jednoznačné změny. A tenhleten slib platí stejně, jako platí ty vaše předvolební sliby, že odstraníte Fialu. To se vám podařilo v rámci teda podpory levice v České republice. A k tomu jste říkali, že budete hlídat Babiše. A místo toho tady svítíte k takovýmhle rekordním, rekordním deficitům. Tak nám tady tyhlety věci, prosím vás, nepovídejte a řekněte prostě – my to nesplníme a my jsme jenom chtěli podvést voliče. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Dalším v pořadí s faktickou poznámkou je pan poslanec Michal Kučera. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Já děkuju za slovo. Ono se tomu, pane ministře Macinko, říká, nebo většinou socialisté tomu říkali, že předvolební sliby nebyly zasazené do reálného rámce. To tak většinou jak oni používali tenhleten termín, takže myslím si, že to můžete taky využít jako jako taková řeknu socialistická strana nebo aspoň tak se dneska už profilujete jako socialistická strana, takže sliby nebyly zasazené do reálného rámce.

Já možná, pokud využiju tu vaši argumentaci o tom, jak jste přebírali zemi, připomenu, v jakém stavu jsme přebírali zemi my, kdy jsme zemi přebírali v covidu po těch obrovských dluzích, které tady byly. Byla tady rozjetá dramatická rostoucí inflace, kterou jsme museli zkrotit v bezprecedentní energetické krizi. To si myslím, velice dobře pamatujete a udivuje mě, že jste to nezaznamenali jako Motoristé v tom sestavování programů a v těch programových slibech, které jste měli, protože jste museli vidět, že ta situace skutečně nebyla jednoduchá.

Nám se inflaci podařilo zkrotit. Předali jsme zemi skutečně s nízkou inflací a s klesající inflací. Dnes se tím chlubí jak ministryně financí paní Schillerová, tak ministr průmyslu Havlíček. Vykládají všude, jak máme nízkou inflaci. Ano, díky koalici SPOLU máme nízkou inflaci. A díky za to.

My jsme dali zemi do pořádku, předali jsme ji ve velmi dobrém stavu. A vy byste v tom měli pokračovat. Bohužel my vidíme tady úplně opačný trend. To znamená, místo abyste pokračovali ve spravování našich financí, tak to kormidlo auta otáčíte směrem k ještě většímu zadlužování a destrukci české ekonomiky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Jan Skopeček, potom se může připravit pan poslanec Činčila a potom pan vicepremiér Macinka.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za slovo. Mě zaujalo to hodnocení předcházející vlády, respektive její fiskální politiky z úst pana ministra Macinky, kdy použil slovo katastrofální. Tak já jenom chci říct, že v rámci tohoto slova katastrofální docházelo, pane ministře, k tomu, že my, když jsme přišli před těmi pěti lety k vládní odpovědnosti, tak jsme převzali rozpočet, který měl deficit minus 5 procent hrubého domácího produktu. Každoročně ten deficit byl snižovaný k číslu 2 procenta deficitu. Tak jestli tu cestu z pěti procent na dvě procenta nazýváte katastrofickou, OK, já bych byl taky radši, aby to tempo konsolidace za naší vlády bylo rychlejší, aby se ještě více odehrávalo na výdajové straně, ale i my jsme, pane ministře, měli nějaké koaliční partnery, kteří něco tlačili.

Na straně druhé ale vy považujete za katastrofický pokles deficitu z pěti procent na procenta dvě a teď otvíráte ve vládě, ve které jste, ve které jste koaliční partner, tak otvíráte dveře k tomu, že se vaše vláda chystá vytvářet deficity na úrovni covidových deficitů v letech, kdy ekonomika poroste a nezaměstnanost bude nižší.

Takže my jsme zápolili s energetickou krizí, s válkou na Ukrajině, a přesto jsme dokázali snižovat deficity veřejných financí směrem ke dvou procentům. Vy nastupujete za ekonomicky dobrého počasí, růstu nízké nezaměstnanosti, deficity se oproti té předchozí éře otočí, ten trend otočíte a ty deficity porostou. A to je co, tedy? To je megakatastrofický nebo jakým způsobem to zdůvodníte? Není přece v době růstu nic pravicového na tom, aby rostly deficity veřejných financí. Proč? Proč to děláte?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další faktická poznámka pan poslanec Benjamin Činčila. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo. Dámy a pánové, pane ministře, já děkuju, že jste vystoupil. Já budu poměrně stručný. Chápu, že tenhle letošní schodek státního rozpočtu, že rádi jako vláda říkáte, že to je teda ještě ten Fialův rozpočet. Tak tenhle ne, ten další pro ten rok 2027 co chystáte, tak ten vás štve, ale předpokládám, že ten 28 vás bude stejně tak štvát, protože bude zřejmě ještě vyšší, ale ale hlavně proč tedy Motoristé, kteří máte nějakou omezenou možnost k tomu vystupovat, ale přece jste v té vládní koalici a vy přece budete teď za chvíli zvedat ruce pro to, abyste tady zrušili rozpočtová pravidla, úplně je položíte, ty mantinely, místo toho, abyste třeba řekli a vyjednali si, že je jenom nějakým způsobem rozvolníte, abyste tedy mohli teď zadlužovat tu zemi víc. Třeba byste mohli nachystat nějaké reformy, ale o žádných neslyšíme. Ale prostě vy ty mantinely úplně pokládáte. Tohle mně nejde do hlavy. Proč tedy, pokud jste hlásali před volbami ty obrovské sliby o vyrovnaných rozpočtech, což byl samozřejmě nesmysl, tak proč teď aspoň nebojujete za to, aby tady byla nějaká fiskální pravidla, ale vy je prostě úplně zcela pokládáte. To mi nejde na hlavu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Pokračujeme ve faktických poznámkách. Jenom prosím, až faktické poznámky skončí, tak budeme pokračovat se stanovisky klubů. S tím prvním potom přijde pan poslanec Michal Kučera a s tím druhým potom pan poslanec Benjamin Činčila. A nyní, pane vicepremiére, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Petr Macinka: Děkuji. Tak já si dovolím tady nějak souhrnně zareagovat na pana poslance Munzara. Víte, když říkáte o tom, co jsem měl na mysli, tak vy to redukujete na deficity. Kvůli tomu jsme nevznikli. My jsme vznikli nejenom kvůli tomu, my jsme také kritizovali daně, kritizovali jsme zelené poplatky a regulace, které jste nechávali projít, kritizovali jsme různé emisní pasti, do kterých jste naši republiku zatahovali a které jste mohli zablokovat a vazalsky probruselsky jste to neudělali.

Také my jsme nepřišli s tím, že jsme řekli na začátku volebního období, že deficit bude 300 miliard a pak každý rok až do konce volebního období. To myslím, že já asi bych s tím něčím takovým nesouhlasil, Takže to je něco, co já nazývám katastrofou.

Za druhé ale i náš vládní projekt je čtyřletý, nebo minimálně čtyřletý. Takže já se na to snažím dívat, protože veřejné finance jsou vážná věc, je to vážná disciplína. Proto je potřeba se na to dívat trošku z dlouhodobějšího pohledu a sledovat také trendy.

Musím zareagovat tady na pana poslance Kučeru prostřednictvím pana předsedajícího, který říká, že předvolební sliby nebyly zasazeny do reálného rámce a hovoří o socialismu. No tak já teda si také vzpomínám, jak před předchozími volbami se dušoval téměř až hystericky pan dnešní poslanec a předseda, tehdejší předseda vlády Fiala, že nebudeme zvyšovat daně, nebudeme zvyšovat daně. Takže ano, to byly předvolební sliby ODS, které zjevně nebyly zasazeny do reálného rámce, a tudíž já jsem opravdu rád, že v této souvislosti hovoříte o socialismu.

Dále, abych to stihnul, ještě kolega Skopeček. Víte, problém jsou nominální versus reálná čísla. Vám ty rozpočty nikdy nevyšly. Vy jste si řekli deficit, který ve finále skončil o desítky miliard jinde. My aspoň lhát nechceme.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak s další faktickou poznámkou je přihlášený pan místopředseda Skopeček, potom pan poslanec Munzar a potom paní vicepremiérka a ministryně Schillerová. Tak vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: No, já určitě Motoristům nebudu radit, s kým mají dělat v koalici nebo ne. Ale je trošku zajímavé a zvláštní, že pokud vašimi slovy jste vznikli proti zeleným nesmyslům, zelené politice a vedle toho pro zdravější veřejné finance, tak je zajímavé, že jste vytvořili koalici s hnutím ANO a s předsedou Andrejem Babišem, který jako premiér schválil v Bruselu Green Deal a jste s nimi v koalici, přestože v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti se otočí trend konsolidace veřejných financí a v nadcházejících letech to poroste.

Takže jestli jste hovořil o tom, že pejorativně o tom nikdy nebo dříve pravicová ODS a tak Motoristé nebyli pravicoví od první minuty, kdy zasedli v lavicích Poslanecké sněmovny, možná maximálně na těch billboardech a plakátech, ale v realitě se prostě podílíte na tom, že se tady destruují jakákoliv fiskální pravidla, která omezovala jakoukoliv vládu před tím, aby zadlužovala tuto zemi nadmíru.

Kdybychom měli věřit vašim slovům, že tento rozpočet... U toho minulého jste se vymlouvali na předchozí vládu, tenhle už nicméně tvoříte od první minuty, od první koruny sami a bude samozřejmě horší, než byly ty za Fialovy vlády. Ale kdybyste to skutečně myslel vážně, že ta reforma nebo to ozdravení veřejných financí má přijít v nadcházejících letech, tak přece nezrušíte to postupné tempo snižování strukturálního deficitu, které v těch pravidlech bylo. Třeba ho upravíte, zpomalíte, oddálíte o jeden rok – to by mělo smysl a to bychom vám věřili, že čekáte na ty další roky a na další strukturální reformy. Ale vy jste vypli to snižování schodku po celé volební období a představa, že jakákoliv vláda začne řešit veřejné finance a šetřit v době předvolební, tomu nevěříte ani vy přece.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Zvyšuje se nám počet žádostí o faktické poznámky. Tak já nyní tak, jak je to aktuální: Vojtěch Munzar, Alena Schillerová, Michal Zuna, Petr Macinka.

Tak vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Tak, pane ministře, víte, já věřím, že vy znáte ekonomický princip západky. Pokud vy ve vládě hlasujete a připravujete v rámci koalice zákony, které mají spoustu plateb přesunout do státního rozpočtu – to znamená, (že) zatížíte tím daňové poplatníky, a protože už dneska jsme v deficitech, tak si na to stát musí půjčovat – tak samozřejmě dobře víte, že výdaje se velmi jednoduše – vlastně takhle (luskne prsty) – mohou zvyšovat. Velmi těžko, velmi těžko se redukují, protože jakýkoliv škrt se někoho dotkne.

A vy tady děláte jednu věc, vy říkáte: Teď to zvýšíme a pak to možná snížíme. A jak to chcete udělat, když jsme neviděli ani od vás, od vaší koaliční strany, ani od celé koalice žádný návrh zákona, žádný návrh zákona, který by měl vést k nějakému radikálnímu snížení výdajů státního rozpočtu. Vy spoléháte na jednu věc – že si získáte politické efekty za to, že uděláte v uvozovkách dobře na účet budoucích generací. Přesně to, co vy jste kritizovali. A vy jste kritizovali naši předchozí vládu, že příliš pomalu konsolidovala veřejné finance, že příliš pomalu snižovala deficity. No a první věc, co uděláte, (je), že budete tvořit rozpočet, který bude – a já jsem to tady říkal ve svém projevu – přinejlepším, přinejlepším čtvrtý nejhorší v historii České republiky.

A já chápu, že (za) předchozí Babišovy vlády přišel covid. Vy zase musíte pochopit, že okamžitě po našem nástupu přišla neočekávaná věc – agrese Ruska na Ukrajinu a s tím spojená energetická krize v Evropě. Ale co máte teď vy tak mimořádného, že musíte udělat čtvrtý nejhorší deficit – přinejlepším čtvrtý nejhorší deficit – v historii České republiky?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji.

Tak nyní 2 minuty pro paní vicepremiérku a ministryni financí Alenu Schillerovou.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: No co máme mimořádného? Ty díry po vás v tom rozpočtu. To máme mimořádné. Mám za sebou teď projednávání, to máme mimořádné. Ten váš vylhaný rozpočet a to, jak jste tam ty peníze nedali.

Panu místopředsedovi Skopečkovi se pořád chlubíte tím snižováním strukturálního deficitu. Prosím vás, pane místopředsedo – já bych si tedy netroufla vás poučovat, protože vy neustále říkáte, jak jste ekonomický expert strany a ekonomický odborník, takže já jenom řeknu ta čísla. Za vaší vlády, a to vy dobře víte, byla brutální inflace, řekli jsme si stokrát. Podle nás jste ji nezvládli, ale jenom konstatuju fakta. Díky inflaci došlo k růstu HDP, který uměle snižoval poměr HDP a deficitu, protože deficit veřejných financí se mezi léty 2022 a 2026 nominálně – a to prosím čerpám z čísel a z údajů České národní banky, která to prezentovala v jedné ze svých predikcí – mezi léty 2022 (a) 2026 jste deficit veřejných financí snížili nominálně o 17,2 miliardy. Takže prosím, to je celá pravda.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak dalším poslancem, který vystupuje s faktickou, je Michal Zuna, potom Petr Macinka a potom Vojtěch Munzar.

Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Michal Zuna: Já děkuju za slovo. Já tady navážu na tu rozpravu. No, já mám za to, že Motoristé rezignovali na nějakou rozpočtovou odpovědnost hned od prvního dne, co nastoupili do vlády. Já si také velmi dobře pamatuji na ty sliby, jak do čtyř let budeme mít vyrovnaný rozpočet, a dokonce přebytkový rozpočet, ale všechny kroky, ať už v rozpočtu na tento rok nebo na ty následující nebo u tohoto tisku k rozpočtové neodpovědnosti děláte přesný opak. A vy nejenom jako Motoristé, ale celá koalice hnutí ANO a SPD dnes máte dvě možnosti. Tou první možností je ta náročnější varianta, ta poctivá a odpovědná. To znamená sednout si nad rozpočet, nahlédnout do něj, určit si priority, hledat úspory. Anebo potom ta druhá varianta, ta, která je výrazně pohodlnější a jednodušší pro vás, a to je namísto přizpůsobení se realitě a stávajícím pravidlům, tak vy přizpůsobujete pravidla svým výdajům. A vy jste se rozhodli jít tou druhou cestou, tou pohodlnější. Pohodlnější pro vás, ale rozhodně není výhodnější nebo zajímavější pro Českou republiku. (A) pro Českou republiku je to varianta velmi neodpovědná a je to varianta, která způsobí rozpočtový Armagedon, který budou splácet ještě příští generace.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším je pan vicepremiér a ministr Petr Macinka. Vaše 2 minuty.

 

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Petr Macinka: Děkuji. Rád bych zareagoval tady na ten Green Deal, jak říkal tady pan kolega místopředseda Skopeček. Tak já si pamatuju květen 2021 – Petr Fiala, úžasná reklama ODS: Green Deal je realita, už se s tím nedá nic dělat. Nevím... My jsme s tím tehdy nesouhlasili, vy jste to přijali. V roce 2022, předsednictví ODS. Viděli jsme velkou skepsi vůči tomu začínajícímu předsednictví v radě v radě Evropské unie ze strany různých zelených nátlakových organizací. Přesto na konci jste byli chváleni, protože jste prosadili 9 z celkem 13 klimatických politik, které po vás chtěl Brusel. Já být chválen zelenými aktivisty nebo Fransem Timmermansem, tak asi skočím z okna. Vám to nevadilo.

Často tady teďka zaznívalo slovo energetická krize. Ano, Rusové napadli Ukrajinu a hned z toho byla energetická krize. Akorát jste si nevšimli, že první energetické společnosti krachovaly už půl roku před válkou. Vzpomeňme na Bohemia Energy. Takže myslím, že energetickou krizi způsobil bohužel Green Deal, na kterém vy jste se podíleli.

Kolega tady říká... Volá po reformách. Ano, my budeme připravovat strukturální reformy, protože víme, že tímto způsobem není možné se prodlužovat donekonečna. Takže já se těším na to, že naše návrhy budete podporovat, a použil bych větu, kterou ráda říkala moje babička, tedy: Dočkej času jako husa posvícení.

A na pana kolegu Zunu – nevím tedy, teď se omlouvám, nevím, ze které politické strany – ale ano, my jsme slibovali nebo nabízeli jsme voličům před volbami cestu k vyrovnanému rozpočtu, ale znovu opakuji: Dostali jsme 6,7 procenta. Proto myslím, abychom byli příště úspěšnější, tak budeme potřebovat i hlasy vašich liberálně demokratických voličů. Třeba nám je dají místo vám a bude to lepší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji za dodržení času.

A s poslední faktickou poznámkou pan místopředseda Jan Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Pane ministře, máte pravdu. Pan předseda Fiala skutečně říkal, že Green Deal je realita, ale to právě vycházelo z toho, že Green Deal byl schválen na summitu Evropské unie za předsednictví a za vlády Andreje Babiše. A tehdy Andrej Babiš měl, protože tam byla potřeba jednomyslnost, poslední šanci Green Deal pro Českou republiku zastavit, případně za jeho souhlas vyjednat nějaké výjimky pro Českou republiku třeba (tak), jako to udělali Poláci. Nestalo se tak, Green Deal odhlasoval, Česká republika se připojila ke všem ostatním evropským zemím a Green Deal se stal realitou. Proto to Petr Fiala říkal.

A když jste zmiňoval to, že ho pochválil pan Timmermans, tak možná byste měl ty noviny dočíst do konce, ale ve stejném rozhovoru, a dokonce možná i ve stejném nadpisu, pan Timmermans pochválil i pana premiéra Babiše. Takže zatímco vám to vadí u opozičního klubu a u opozičního poslance pana Fialy, tak u vašeho předsedy vlády, který nese exekutivní roli, vám chvála Timmermanse nevadí.

Tak tady je vidět to selektivní hodnocení těch politik a těch jednotlivých kroků. A paní ministryni financí, která se vrací, (ministryně Schillerová se vrací na místo předkladatele) ona vždycky ráda používá zrovna tu metriku, která se jí hodí.

 

Když potřebuje, tak argumentuje deficity v procentech, když se jí to hodí, tak bere veřejné finance jako celek včetně obcí a krajů, když se jí to nehodí, tak jenom státní rozpočet, když se jí to hodí, mluví v absolutních číslech, když se jí to nehodí, mluví v relativních číslech. Ale, paní ministryně, ano, my jsme opravdu na rozdíl od vás, která má za sebou historicky největší schodek v historii České republiky, byli v době války a energetické krize schopni ten deficit skutečně snižovat. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak a posuneme se dál. Nyní tedy stanovisko poslaneckého klubu TOP 09, se kterým přichází pan poslanec Michal Kučera.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak ještě jednou dobrý den. Dámy a pánové, já než přistoupím k tomu stanovisku, tak já možná ještě zmíním dvě věci tady v reakci na pana ministra Macinku. Jsem rád, že on tady připomenul Bohemia Energy, kdy vlastně před volbami díky vládě Andreje Babiše začaly krachovat první energetické firmy. Jsem rád, že tady připomenul, že vláda na to nebyla dostatečně schopná reagovat. Ano, vláda Andreje Babiše na to skutečně nebyla schopná reagovat a my jsme zdědili situaci, kdy energetické firmy začaly krachovat a poté ještě nastala válka na Ukrajině. Takže tato situace nebyla vůbec dobrá. Nám se s ní podařilo vypořádat a to neblahé dědictví, které jsme tady zdědili po vládě Andreje Babiše, jsme dali do pořádku a zemi jsme předali v poměrně dobrém stavu s klesající inflací a v dobré ekonomické kondici.

Když tady zmiňoval ještě pan ministr Macinka, kdo vlastně je zodpovědný za Green Deal, tak já jsem si tady jenom v rychlosti vytáhl pár konkrétních dat. Oficiální souhlas dal v prosinci 2019 Andrej Babiš. Hlasoval pro závazek, aby se Evropská unie stala od roku 2050 klimaticky neutrální. Tak, pane Macinko, s Andrejem Babišem vládnete vy. Zpřísnění cílů poté proběhlo v prosinci 2020, kdy Andrej Babiš podpořil další cíl; snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. To znamená, zase vládnete spolu v této vládě. To vám zřejmě nevadí. A, pane Macinko, potom ještě bych možná zmínil, že Andrej Babiš neuplatnil žádné veto ani výjimky na rozdíl od Polska, které si v roce 2019 vyjednalo výjimky právě na uhelné elektrárny. A já, ačkoliv jsem řeknu ekologicky velmi silně zaměřený, tak vnímám charakter našeho průmyslu a myslím si, že jsme si taky zasloužili podobnou výjimku jako mělo Polsko, protože náš charakter průmyslu a Polska je právě v oblasti energetiky, nebo v té době byl velmi, velmi podobný.

Tolik jenom má reakce na vystoupení pana ministra Macinky a já přistoupím k stanovisku poslaneckého klubu TOP 09 k projednávanému bodu veřejných rozpočtů a vetu prezidenta. Omezme se pouze na fakta. Shrnu jednotlivé argumenty, které už tady mnohokrát zazněly. Proč klub TOP 09 nepřehlasuje veto prezidenta, a vyzývám k tomu i ostatní poslance, samozřejmě i z opozice, to se má za samozřejmé, ale možná i ty ekonomicky odpovědné poslance, možná třeba i z řad Motoristů, kterým se trošku aspoň zdánlivě připomene ten jejich volební program.

Dnešní hlasování totiž nastaví pravidla, podle kterých budou hospodařit současné i budoucí vlády až do roku 2036. Dopad tohoto zákona výrazně přesahuje jeden státní rozpočet, jednu vládu i jedno volební období. Rozhodujeme o tom, kolik dluhů mohou vlády vytvářet, jaké výdaje mohou vyvést mimo běžné rozpočtové limity a jakou kontrolu nad jejich rozhodováním si ponechá Poslanecká sněmovna. Vláda předložila tento zákon 27. ledna jako předlohu, jejímž hlavním účelem mělo být promítnutí nového evropského fiskálního rámce do českého práva. Zavedení Národního fiskálně-strukturálního plánu a posílení role nezávislých institucí jsou potřebné změny. Během projednávání však zákon dostal úplně jiný rozsah. 14. dubna předložila ministryně financí dva zásadní pozměňovací návrhy, které přinesly nové výjimky pro infrastrukturu: prodloužení výjimky pro obranné výdaje, změny ve výdajových rámcích a potom samozřejmě tolikrát diskutované větší pravomoci pro vládu a Ministerstvo financí. Samozřejmě je třeba připomenout, že tyto změny neprošly standardním připomínkovým řízením, nebyla k nim zpracována plnohodnotná RIA a dopady na zadlužení státu nebyly tedy řádně vyčísleny. Operuje se tady pouze s jakýmisi dohady, které tady přednášejí jednotliví zástupci vlády. Senát na tuto novelu zákona reagoval velmi správně, kdy 17. června vrátil zákon i s balíkem 21 změn. Poslanecká sněmovna senátní pojistky 7. července odmítla. Prezident republiky následně 22. července využil své ústavní pravomoci a zákon vetoval.

Já tady připomenu ty dva hlavní důvody, které prezident uvedl, a to je ohrožení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a významné oslabení parlamentní kontroly nad rozpočtovým procesem. Musím říct, že s oběma důvody souhlasím já i celý klub TOP 09. Chtěl bych zmínit několik problémů. První problém je výrazné rozvolnění výdajových rámců. Zákon umožňuje vyvést mimo tyto rámce výdaje na dálnice, silnice první třídy, železnice, vodní infrastrukturu, vodní cesty a stavby pro energetickou bezpečnost, které jsou uvedeny v příloze liniového zákona. Výjimka zahrnuje také platby za dostupnost u PPP projektů. Seznam je mimořádně široký. Podle Centra veřejných financí Univerzity Karlovy pokrývá oblasti dopravy přibližně ze 65 až 85 procent plánovaných výdajů Státního fondu dopravní infrastruktury v příštích letech. To mi připadá mimořádně nebezpečné. Pro infrastrukturní výjimku zároveň zákon nestanoví žádný spodní práh. U obranných výdajů se výjimka uplatní až na dvě procenta HDP. U dopravní, vodní a energetické infrastruktury lze z výdajových rámců vyjmout celou příslušnou částku.

Cítíte sami, že toto je skutečně až na hranici únosnosti. To má zásadní důsledek. Když každý stát vyvede velkou část investic mimo výdajový rámec, uvolní se uvnitř rámce prostor pro další výdaje. Nikde přitom není stanoveno, že tento nový prostor musí vláda použít na investice. Může jej využít i na běžný provoz, dotace nebo nové mandatorní výdaje. I k tomuto se upisuje strana Motoristé sobě. Rozpočtový deficit tak může prohloubit, přestože vláda bude veřejnosti tvrdit, že pouze financuje dálnice, přehrady nebo energetickou bezpečnost. Zvláštní problém představují platby za dostupnost u PPP projektů. Tyto platby začíná stát hradit po dokončení projektu a jeho uvedení do provozu. Mají charakter dlouhodobého, prakticky povinného výdaje. Patří proto do státního rozpočtu a do střednědobých výhledů, aby bylo zřejmé, jaké závazky stát převzal. Jejich vyvedení mimo výdajové limity snižuje přehlednost budoucích závazků. Senát ve svém návrhu přitom navrhl rozumné řešení. Navrhl, aby se u těch infrastrukturních výdajů výjimka uplatňovala až na částku přesahující jedno procento HDP. Zároveň požadoval předchozí projednání v rozpočtovém výboru a u staveb financovaných prostřednictvím SFDI také stanovisko tohoto fondu. To znamená, apeloval na opět posílení toho parlamentního rozměru přípravy rozpočtu. Tato úprava by zachovala možnost mimořádně vysokých investic a současně by chránila rozpočtové mantinely. Sněmovní většina, Motoristé sobě, SPD a ANO, ji odmítla.

Druhý problém, který považuju za zásadní, představuje možnost překročit zákonem schválené výdaje státního rozpočtu až o 10 procent. V letošních podmínkách jde o zhruba nějakých 240 miliard korun. O aktivaci tohoto mimořádného režimu může vláda rozhodnout na základě návrhu Bezpečnostní rady státu. Bezpečnostní rada státu je pracovním orgánem vlády. Vláda si tedy prostřednictvím vlastního pracovního orgánu vytvoří podklad, na jehož základě může sama překročit výdaje schválené Poslaneckou sněmovnou až o stovky miliard korun. Jistě sami usoudíte, že když si to takhle řeknete třeba i pomalu, tak to přijde jako poměrně dost nelogické a nesmyslné. Vláda něco navrhne, vláda si sama sobě něco doporučí a vláda si o tom i sama rozhodne. A Poslanecká sněmovna se na to může pouze dívat. Takové uspořádání podkopává úplně smysl výlučné rozpočtové pravomoci Poslanecké sněmovny a vyvolává vážné otázky z hlediska dělby moci.

Já věřím, že k tomuto se bude vyjadřovat i Ústavní soud, protože to je skutečně postaveno až na hranu. Já samozřejmě podporuji, a celý klub TOP 09 podporuje, zvýšené výdaje na obranu. Česká republika musí plnit své závazky vůči NATO a reagovat na ruskou agresi i další bezpečnostní hrozby.

Právě proto musí být krizová pravidla napsána přesně. Aby byly prostředky na obranu chráněny před zneužitím pro jiné účely. Senát potřebnou flexibilitu zachoval. Současně přesněji definoval, kdy lze mimořádný režim použít.

Senát požadoval, aby návrh projednal rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny do sedmi dnů. Sedm dnů v situaci, kdy se má jedním rozhodnutím otevřít prostor pro dodatečné výdaje až 240 miliard korun, představuje rozumnou pojistku. Krizovou reakci státu by taková lhůta zcela jistě neparalyzovala. Vláda odmítla ovšem i tuto pojistku.

Třetí problém se týká oslabování kontroly Poslanecké sněmovny. Zákon ruší čtvrtletní zprávy o plnění státního rozpočtu, které Ministerstvo financí dosud předkládalo rozpočtovému výboru. Ministryně financí těmto změnám říká zvýšení transparentnosti. V účetnictví se přitom průhlednost obvykle neobvykle nezvyšuje odebráním výkazů. Zákon dále posiluje postavení Ministerstva financí vůči takzvaným parlamentním kapitolám. To znamená, týká se to Poslanecké sněmovny, Senátu, Kanceláře prezidenta, Ústavního soudu, Nejvyššího kontrolního úřadu, veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí a Národní rozpočtové rady.

Rozpočtová nezávislost těchto institucí má chránit jejich schopnost kontrolovat vládu a rozhodovat bez ekonomického tlaku výkonné moci. Senát proto navrhl, aby změny jejich rozpočtu mohly být prováděny pouze na základě písemného návrhu nebo předchozího písemného souhlasu správce příslušné kapitoly. Senát také navrhl zachovat zvláštní účet rezervy důchodového pojištění a výslovně potvrdit, že pravidla rozpočtové odpovědnosti platí pro návrh státního rozpočtu. Vláda ovšem i tento celý balík odmítla.

Další problém představují dlouhodobé dopady na státní dluh. Prezident na svém ve svém odůvodnění připomíná hodnocení Národní rozpočtové rady, podle které české veřejné finance při dosavadní trajektorii narazí na dluhovou brzdu kolem roku 2037. Aktualizované stanovisko Centra veřejných financí upozorňuje na ještě vážnější scénář.

Pokud by vláda plně využila prostor vytvořený touto novelou, mohl by dluhový poměr překročit hranici dluhové brzdy 55 procent HDP už v letech 2031 až 2033. Vyšší dluh znamená vyšší náklady na úroky. A na to upozorňují jednotliví ekonomové, že náklady na obsluhu státního dluhu za posledních šest let se zdvojnásobily přibližně na 1,4 procenta HDP. Výsledkem bude rozpočet, který bude méně přehledný, hůře kontrolovaný a dražší. Každá miliarda zaplacená na úrocích chybí ve školství, zdravotnictví, obraně, dopravě nebo sociálních službách. Vláda opakuje, že chce udržet deficit veřejných financí pod třemi procenty DPH. Současně prosazuje zákon, kterým umožňuje tuto hranici různými výjimkami překračovat.

Prezident výslovně upozornil, že česká národní pravidla mohou být po přijetí tohoto zákona benevolentnější než pravidla evropská. Česká republika by tak dobrovolně odstranila vlastní pojistky a spoléhala se pouze na zásah z Bruselu. To je zvláštní představa národní rozpočtové suverenity.

Kritika zákonů přichází, a už to tady bylo mnohokrát zmiňováno, samozřejmě také z okruhu odborníků. Ti podepsali společnou výzvu a bylo tady zmíněno, že tito ekonomičtí odborníci nepředstavují nějaký politický či jednotný politický proud či pohled, ale skutečně představují pohled odborný a ekonomický. A tito se shodli, že prezidentovo veto je opodstatněné a že řešením rozpočtových problémů vlády nemůže být zpochybnění samotných pravidel odpovědného hospodaření.

Vláda tvrdí, že bez novely by musela v příštím roce snížit schodek na 150 miliard korun a že takový krok poškodí ekonomiku. Pokud vláda považuje současnou konsolidační trajektorii za příliš rychlou, může předložit přesnou a časově omezenou změnu, může doložit její dopady, projednat ji s národní rozpočtovou radou a hledat širší politickou shodu. Centrum veřejných financí navrhuje rychle přijetí opravené transpoziční novely. Senátní znění nabízí konkrétní základ. Alternativa tedy existuje a může být projednána bez několikaměsíčního zdržení. Vládní návrh však otevírá několik výdajových cest. Současně oslabuje kontrolu Sněmovny a nastavuje limity až do roku 2036. Ministryně financí také říká, že samotný zákon nezvýší deficit ani o korunu. Klíč od trezoru sám žádné peníze neutratí, ten klíč neutratí žádné peníze. Rozumní hospodáři jej přesto nesvěří bez pravidel a kontroly. A to teď právě dělá Poslanecká sněmovna. Ten klíč od toho trezoru ten svěřuje ministryni financí bez toho, aniž by ji byla ochotna jakkoliv kontrolovat.

Vládní výklad rozpočtové odpovědnosti lze shrnout jednoduše. Když rozpočet nesplňuje pravidla, upraví se pravidla. Takový postup připomíná rychlostní limit, který se předepisuje podle údaje na tachometru.

Dámy a pánové, já nejsem natolik naivní, že bych se domníval, že se tady najde zhruba 8 poslanců, když se dívám na motoristy, kteří mají 8 poslanců, tak 8 poslanců, osm minimálně, takže mají 13, takže dokonce možná i 13 poslanců se tady najde, kteří by se nepřidali k přehlasování prezidentského veta a kteří by si zachovali aspoň tu, řeknu, základní rozpočtovou odpovědnost.

Že vyslechnou odpověď na varování prezidenta, Senátu, Národní rozpočtové rady, ekonomů, Univerzity Karlovy a samozřejmě i bývalých ministrů financí. Tento zákon bude totiž platit i pro vlády, které dnes sedí v opozici třeba už příští volební období. Jednou může totiž stejnou pravomoc překročit rozpočet o 10 procent použít vláda, které vy nebudete důvěřovat. Může Ministerstvo financí vést člověk, kterému byste takto široký prostor nikdy dobrovolně nesvěřili. A já se tady i zeptám pana ministra Macinky, svěřil byste tyto rozpočtová pravidla třeba ministru Stanjurovi?

Třeba ano, třeba ne. Je to řečnická otázka, ale je důležité za tím vidět, že skutečně toto prodlužujete i pro další vlády, které mohou být jakékoliv, které mohou mít ministry financí, kteří mohou být jakýkoliv, premiérům, kteří mohou být jakýkoliv. A dokonce se nemusí líbit ani jednomu z nás.

Rozpočtová pravidla se totiž píší právě pro takové situace, mají platit bez ohledu na momentální složení vlády. Já tedy chci vyzvat všechny, abyste prezidentské veto nepřehlasovali. Bezprostředně poté můžeme přijmout potřebné evropské transpoziční změny, využít senátní verzi a odstranit ustanovení, která oslabují fiskální disciplínu a parlamentní kontrolu.

Dámy a pánové, chci říct, že Klub 09 při hlasování nepodpoří návrh, aby Poslanecká sněmovna na vráceném zákonu setrvala. Podpoříme veto prezidenta. Ty důvody jsem tady uvedl a shrnul v celkem přehledném a stručném projevu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já také děkuji. Před stanovisky klubu má samozřejmě ještě přednostní právo paní vicepremiérka  ministryně, která o něho požádala. A potom by se stanoviskem klubu vystoupil pan poslanec Benjamin Činčila. A než přijde paní vicepremiérka tak omlouvám, nebo do 12 hodin byla z pracovních důvodů omluvená paní poslankyně Anežka Nedomová. Máte slovo.

 

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych ještě přece jenom využila toho, že jste tady mluvili o různých otázkách, myslím si, že by si to zasloužilo, a činím tak nyní, abych to udělala ještě v rozpravě a měli jste případně možnost na mě zareagovat. Nebudu už dlouhá, já jsem mluvila dnes dlouho, včera jsem mluvila také dlouho, tak jenom shrnu ještě některé věci.

No, já tady stojím před vámi u toho řečniště a myslím si, že je dobře, že ve 13.30 ukončíme společně tady to jedno velké divadlo. A chci připomenout, že je to divadlo, jehož scénář napsala minulá vláda a v němž pan prezident k mé velké lítosti přijal roli dalšího protagonisty.

A pojďme si, prosím znovu, byť jsem to udělala včera i dnes, pojďme si, prosím, tu opoziční nebo respektive prezidentovu rovnici spočítat přímo tady před zraky veřejnosti ještě jednou. Ta rovnice totiž beznadějně nevychází.

Pan prezident, podporován potleskem z opozičních lavic, požaduje rekordní výdaje na obranu. Chce dokonce ještě víc, než 2 procenta HDP. Mluví o tom, že máme jít o několik desetin výše. Já chci připomenout, že každá jedna desetina přitom znamená téměř 10 miliard korun ve výdajích navíc. Jen ta samotná 2 procenta, která mám v rozpočtu zabezpečena, dělají v příštím roce v kapitole Ministerstva obrany, chci ještě zdůraznit, dělají v příštím roce astronomických 191 miliard korun přímo v té kapitole, znovu opakuji, Ministerstva obrany. Není to s dalšími případnými výdaji v jiných kapitolách, přímo v kapitole 191 miliard, rekordní suma, o které se opozici, která tady čtyři roky vládla a která tvrdila, že to je její priorita, tak se mohlo jenom zdát.

A teď druhá strana rovnice, jedním dechem nás pan prezident i vy v opozici žádáte, abychom ponechali v platnosti staré nereálné národní mantinely. To by se stalo, kdybychom teď nepřehlasovali prezidentovo veto, a podle podle kterých má schodek pro 2027 činit nanejvýš 150 miliard korun.

Rozumíte té matematice, dámy a pánové? Chcete z roku na rok seškrtat deficit o polovinu, z 300 miliard zhruba na 150 miliard a zároveň jen na obranu - jenom na obranu! - přidat další desítky miliard.

Ptám se pana prezidenta, bohužel jsem tak nemohla učinit osobně, protože mě nepozval. Ptám se i vás. Kde chcete těch chybějících 200 miliard vzít? Kterých výdajů se má tato země vzdát? Zastavíme výstavbu všech rozestavěných dálnic a železnic? Ani to by nestačilo. To by nestačilo! Já ta čísla znám, dámy a pánové. Snížíme všem zaměstnancům v České republice čistou mzdu o 7 procent návratem superhrubé mzdy? Ani to by nestačilo. Způsobíme si tady recesi, ze které se budeme vzpamatovávat dekádu, možná dvě dekády? To chcete?

Nebo máme začít podvádět s rozpočtem, jako to dělala čtyři roky Fialova vláda se svým exministrem Stanjurou? Takzvaná konsolidace na papíře, film Podraz v přímém přenosu? Díra 37,2 miliardy ve Státním fondu dopravní infrastruktury? Díra ve zdravotnictví 15,5 miliardy a závazky zdravotních pojišťoven po splatnosti a zdravotnictví jako celek na hraně kolapsu? Díra v rozpočtu na platy učitelů, když školství je budoucnost národa, jak tady často říkáte, a já s tím souhlasím?

Nebo padesátimiliardová megadíra ve státním rozpočtu 2025 kvůli postřelené (?) podpoře obnovitelných zdrojů a nadhodnocení příjmů z emisních povolenek?

Všechny ty lži a triky, na které jsme jako opozice čtyři roky upozorňovali, které potvrdil i vlastní prezidentův poradce pro rozpočet, který mu odmítl doporučit podpis vašeho vylhaného rozpočtu a později ukončil s Hradem spolupráci. Vy chcete mluvit o rozpočtové odpovědnosti?

Prosím, nebuďte směšní. Je to fakt trapné. Trapné divadlo. Tak.

Co jsem tady ale za ty dva dny, nebo den a půl neslyšela, byla jakákoliv reakce na tyto otázky.

Co jsem poslouchala však neustále, byl proud urážek. Já je nebudu opakovat, už jsme si to tady ráno vyříkali. Zvlášť pikantní byla ta od pana místopředsedy Skopečka. No, jak říkám, politika není pro slečinky, já jsem už prostě zvyklá na cokoliv. A myslím si, že všichni sledujeme, co vám se podařilo za ty čtyři roky dosáhnout a s jakými kauzami jsme se tady potýkali z vládních lavic. No, řekli jsme si to ráno. Ctím presumpci neviny, počkáme, jak rozhodne nezávislý soud.

Pane poslanče? On tady není pan poslanec, ale to (toho?) nemyslím, děkuju za tu kalkulačku, kterou jsem dostala. Jenom opatrně, myslím pana poslance Munzara, který mi věnoval modrou kalkulačku. Protože si všiml, že mám růžovou, tak mi věnoval modrou. Já bych jenom chtěla – opatrně s těmi modrými kalkulačkami. Já jsem poměrně pamětník, možná někteří v sále také, pamatuju si že ODS kdysi měla modré kolečko. Pak to stálo jednoho ministra financí za ODS místo, modré kolečko, protože by to modré kolečko ze snížení daní z příjmů na 15 procent stálo, jak zjistil tehdejších Senát, 120 miliard, tak modré kolečko rychle opustili. Pak tam bylo pravítko pana místopředsedy Skopečka. Takže teď evidentně jste přešli na modrou kalkulačku, tak opatrně. Opatrně!

No, a pak jsme tady měli kreditní kartu. No, pane předsedo – nepřítomný – Hřibe, možná si ji raději schovejte. Já vím, že matematika je u Pirátské strany jen doporučená literatura, ale za ty průšvihy ve stavebním řízení, za paralýzu bytové výstavby v Česku kvůli neschopnosti vašeho exministra Bartoše dlužíte mladým rodinám nejen pořádnou omluvu, ale také pořádný balík peněz. Je to vaše vina, kolik teď stojí byty, vaše vina, kvůli tomu, že se kvůli zpackanému stavebního řízení nemohly stavět. A my to napravujeme.

Já se ale nebudu k žádným urážkám tohoto typu schylovat, ani mí kolegové, za což jim děkuji.

Stejně tak se nebudeme ale schylovat k rozpočtovým podvodům jako dnešní opozice a nedovolíme, aby se Česká republika a její občané chytili do pasti nastražené nejvíce nekompetentní vládou od listopadu 1989.

Znovu opakuji, my nabízíme realistickou a odpovědnou konsolidační dráhu schválenou Evropskou komisí, která počítá s postupným poklesem deficitu při respektování investičních a bezpečnostních potřeb Česka. Je to dráha, která udrží Česko mezi rozpočtově odpovědnými zeměmi EU. To je skutečná odpovědnost, která ochrání hospodářský růst, obranu, dálnice i platy našich učitelů a lékařů. Ne absurdní pravidla, kterým se vaši vlastní úředníci vysmívali v oficiálních materiálech Ministerstva financí.

Znovu opakuji, my dnes nebudeme hlasovat proti vetu prezidenta republiky. Budeme hlasovat pro možnost sestavit zákonný, realistický a pravdivý rozpočet. Odmítám předložit rozpočet, o kterém předem vím, že je nezákonný, nebo který by znamenal ekonomické harakiri této země.

Pojďme, prosím, přehlasovat toto veto, ukončeme už opoziční divadlo a ukončeme s ním i potěmkinovské rozpočtování. Ukažme prosím, že to s budoucností a bezpečností České republiky myslíme opravdu vážně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji. A máme tady faktickou poznámku, pan poslanec Benjamin Činčila. A pokud nebude další faktická, tak už tu, prosím, můžete zůstat i pro stanovisko klubu. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo. Paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, já jsem chtěl vystoupit se stanoviskem klubu KDU-ČSL, nicméně toho času už nezbývá mnoho a rád bych, kdyby případně i paní ministryně měla prostor ještě zareagovat, protože já vlastně jsem to svoje vystoupení shrnul do pár vět, nebo do několika čísel spíše. Vy jste říkala, paní ministryně, že politika není pro slečinky, tak snad to nebudete brát zbytečně osobně, nicméně jsou to vaše čísla.

Rok 2018 přebytek 2,9 miliardy, 2019 28,5 miliardy schodek už 367,4, to byl schodek v roce 2020. V roce 2021 to bylo 419,7 miliardy. To je čistý součet 812,7 miliardy. Když k tomu připočteme letošních 310 a vámi plánovaných něco pod 400, dejme tomu 370, vy máte ráda tak nominální čísla stejně jako celá vládní koalice, tak je to 1,5 bilionu korun. Paní ministryně, vy jste nejdražší ministryně České republiky v historii. Vy jste opravdu drahá, nejdražší Alena Schillerová, ministryně České republiky, vy jste zadlužila tuhle zemi úplně nejvíc. Tohle je ten problém. A místo toho, abyste se chystala hospodařit efektivně, hospodárně, pro budoucnost téhle země, abyste připravila daňovou reformu, reformy ve zdravotnictví, abychom tam každý rok nemuseli nalívat 24 miliard korun, tak místo toho pokládáte rozpočtová pravidla téhle země. Já to považuju za nebezpečné a mrzí mě, že takhle hospodaříte a že takhle plánujete hospodařit do budoucna. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji a žádná faktická poznámka tu není, pane poslanče, to znamená, že máte prostor pro přednesení stanoviska klubu. Já potom ve 13.30 vás budu muset přerušit. Máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Myslím, že jsem to podstatné řekl. Nicméně shrnu ještě jednou to, co mi vadí opravdu na téhle zákonné úpravě, protože tenhle zákon opravdu, já jsem dřív hrál hokej, představte si ty mantinely, já bych dokázal pochopit, že vláda se rozhodne, protože má nějaké předvolební sliby, že bude zadlužovat třeba více, že bude z důvodu toho, že plánuje nějaké reformy do budoucna, plánovat vyšší schodky státního rozpočtu, ale to by znamenalo, že si ty mantinely posunu a ne, že je zcela složím. A tohle je věc, kdy ty mantinely fiskální politiky zcela pokládáme.

Já jsem to zmínil, myslím si, že Česká republika potřebuje nutně daňovou reformu, neustále se mluví o snížení zdanění práce, ale to samozřejmě znamená také navýšení některých jiných daní spotřebních, možná daní z majetku. Nevím. Myslím si, že tohle jsou věci, které bychom měli napříč politickým spektrem diskutovat. Měli bysme udělat daňovou reformu, která opravdu povede k růstu. Já jsem tady několikrát zmiňoval, že některé věci v hospodářské strategii Karla Havlíčka jsou poměrně dobré, ale k tomu, aby tenhle wish list, tenhle seznam přání, abychom ho mohli začít naplňovat ve prospěch České republiky, tak k tomu potřebujeme změny ve zdravotnictví.

My víme také, že dneska je tady zhruba 2 300 000 seniorů, důchodců, do 10 let jich tady bude o 800 000 víc. A kde na to myslí současná vládní koalice? Kde jsou ty investice do sociálních služeb, do zdravotnictví? Letos se tam nasypalo 24 miliard, to znamená, že příští rok zase nasypeme 24 miliard korun a další rok zase nasypeme 24 miliard korun? A nebudeme se ptát, jestli jsou tam nasypány správně, jestli to má být víc, míň, jestli nemáme udělat nějaké konkrétní změny?

No a pak neposlední věc, která vychází z dlouhodobých plánů například Hospodářské komory. V posledních letech vlastně mluví jenom o dvou věcech. Snížit byrokracii a zavést měření toho, co zavádíme. To znamená, pokud děláme nějakou novou legislativu, tak plánujeme nějaké její konkrétní efekty, výsledky a ty se v průběhu toho měří a v případě, že se to nedaří, tak se pak ta legislativa upraví nebo celá zruší.

Vy jste, paní ministryně, bohužel na Ministerstvu financí, pokud vím dobře, tak jste zrušila odděleni výkonového rozpočtování. My jsme, myslím, že už jediná země v rámci OECD, která nemá výkonové rozpočtování. Myslím, že tady mám někde i citaci z Ministerstva financí, které říkalo, že to je užitečná věc, jak nastavit hospodaření toho státu, protože se můžete přestat na to dívat horizontem jenom jednoho účetního roku, kdy prostě na začátku roku se nějak díváte a nějak na konci to skončí. Ne, vy můžete říct, že nastavujete tu politiku tak, abyste ji po tom mohli vyhodnocovat, abyste ji mohli měřit. A to je něco, po čem třeba podnikatelé dlouhodobě volají. Protože oni za prvé nevědí, co jedna vláda zavede, druhá zruší a za druhé nevědí, jestli ta politika, která se zavádí, jestli má ty konečné výsledky, jestli má ty kýžené výsledky.

Já jsem to tady zmínil v té své faktické poznámce. Opravdu tohle považuju za velmi nebezpečné. Nebudu se tady, už jsem to říkal v jiné faktické, zmiňoval o Motoristech, kteří slibovali vyrovnané rozpočty. Samozřejmě to byl nesmysl, ale hlavně nerozumím tomu, pokud teď kývli na jeden obrovský schodek, plánuje se další obrovský schodek, na který kývnou, že kývou i na to na to rozvolňování těch rozpočtových pravidel, přitom mají ve svém vlastním programu napsáno, že by se ta rozpočtová pravidla měla zpřísnit. Tak nerozumím tomu, proč jdete přesně opačným směrem. Nicméně to je vaše zodpovědnost.

Ještě jednou děkuju za pozornost. Paní ministryně, budu rád, když třeba zareagujete aspoň na to oddělení toho výkonového rozpočtování, protože i vy jste tímto způsobem na rozpočtovém výboru v minulosti argumentovala, že to je důležité se takhle začít dívat. Ostatně opravdu jako ta mezinárodní doporučení jsou v tomhle myslím vypovídající. A to není nějaký ideový spor, to je prostě konkrétní požadavek, jak už jsem několikrát zmiňoval – hodně o to stojí podnikatelé, hodně o to stojí neziskový sektor a myslím si, že by to Českou republiku posunulo. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, v tuhle chvíli tady nemáme žádné faktické poznámky, žádné přednostní právo a v tom případě je prostor pro vystoupení pana poslance Jana Papajanovského. Pane poslanče, budu vás potom muset přerušit po těch pěti minutách.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za upozornění a děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem s napětím očekával do poslední minuty, zda se tedy dočkám toho svého vystoupení. Dočkal jsem se, tak zkusím v těch čtyřech minutách a deseti vteřinách, které mi zbývají, říct alespoň něco málo z toho, co jsem měl připraveného.

Já jsem pochopil z té diskuse, která tady probíhala jak dneska, tak včera, že paní ministryně je vlastně bezradná. Že paní ministryně neví, jak si s tou situací poradit. Zaznělo to tady i dneska tedy, že není možné ten deficit snížit o nějakých těch 150, 100 miliard a tak dále. Tam asi to konkrétní číslo není důležité, protože je nutné říct, že paní ministryně s těmi čísly nepracuje úplně korektně, protože když se jí to hodí, tak pracuje s čísly, která v sobě zahrnují tu obrannou výjimku. Poté zase po chvilce pracuje s čísly, která v sobě tu obrannou výjimku nezahrnují. A ta obranná výjimka samozřejmě existovala už v době těch předcházejících rozpočtových pravidel.

Nicméně já tady zopakuji to, co jsem opakoval už několikrát a co my jako starostové říkáme dlouhodobě: Pokud paní ministryně neví, jak snižovat deficit státního rozpočtu a zároveň podporovat hospodářský růst, no tak my jako Starostové jsme připraveni paní ministryni poradit. My jsme tady ve Sněmovně předložili celou řadu našich vlastních daňových návrhů. Můžu třeba připomenout návrh na zavedení daňového bonusu. Byl to návrh na úpravu časových testů zdanění kapitálu. Byl to návrh na zrychlení odpisů v případě firemních investic. Byl to třeba návrh mojí kolegyně Pavly Pivoňka Vaňkové na zrušení slev na nepracujícího manžela nebo manželku a nahrazení mnohem efektivnější slevou na dítě, která dokonce může být překlopená do bonusu. Tohle všechno jsou věci, které, kdyby byly přijaty, tak zásadním způsobem podpoří hospodářský růst v České republice a tím pomůže snížit ten deficit státního rozpočtu.

Je pravda, že od voleb uplynulo relativně málo času a mohl by někdo argumentovat, že na to zkrátka nebyl čas přijmout reformy. No ale když se podíváme na to, co ta vláda stihla od voleb, tak vidíme, že to bylo leccos. Vidíme, že jste stihli protlačit nebo skoro protlačit, mimo jiné tahle rozpočtová pravidla. Viděli jsme, že jste skoro stihli protlačit stavební zákon a celou řadu dalších legislativních počinů, které bohužel pro naši zemi nejsou pozitivní a nebudou pozitivní. No, kdybyste místo toho protlačování všech tady těch změn věnovali ten čas a věnovali tu energii skutečným reformám, z nichž nějakou část já jsem vám teď popsal, ale můžeme uvažovat o celé řadě dalších opatření, no tak pak by to pro Českou republiku bylo mnohem lepší, protože za takových okolností bychom zvládali ten deficit snižovat, aniž bychom zaškrtili v České republice hospodářský růst.

Takže znovu opakuji, vážená paní ministryně, pokud potřebujete poradit, pokud si nevíte rady, pokud jste skutečně tak bezradná, jak se zdá tady u pultíku, že jste bezradná, tak pak my jsme připraveni vám poradit. My s vámi rádi ty reformy, my s vámi rádi ty daňové zákony prodiskutujeme a pomůžeme vám ten deficit do budoucna začít snižovat. Díky za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. No a máme tady minutu, ale pan poslanec Haas nechce. Pan poslanec Zuna na tu minutu nechce. Pan poslanec Banjamin Činčila ne. Takhle se asi poprozeptám asi až do konce. A hlásí se s přednostním právem pan předseda Hřib. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Pardon, já se omlouvám, já jsem tedy přihlášený v řádné rozpravě, ale přijde mi skutečně jako naprosto absurdní tento postup, kdy se ptáte těch přihlášených, jestli tedy chtějí se přihlásit na minutu a když tak je jako mažete z té fronty. To přece takhle není, jo, ti lidé jsou tam přihlášení, chtěli tady něco říct k tomuhle tématu. Mimochodem já jsem také ještě k tomuto bodu nevystupoval meritorně. Teď tady vystupuju se záležitostí spíše procesního charakteru, protože mi přijde, že ten váš postup má jako vadu, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nejsem si jistý, že by měl tento postup vadu. Každopádně je 13.30 hodin a podle rozhodnutí Poslanecké sněmovna stanovila, že hlasování o nyní probíraném zákonu proběhne dnes, ve středu 26. června 2026 od 13.30 hodin.

A nyní bychom tedy měli hlasovat o ukončení rozpravy. Já vás nyní všechny odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. A v dalším hlasování už bude pan místopředseda Skopeček, se kterým se nyní střídáme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak hezké odpoledne, dámy a pánové, skutečně, jak zaznělo ve 13.30 jsme si schválili pevné hlasování. Kolega vás odhlásil, nicméně mám zprávy, že hlasovací zařízení nefunguje. Čili já vás ještě jednou všechny odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili. Tak je to v pořádku? Je to v pořádku.

Čili počet přihlášených se ustálil, jak naznačoval pan místopředseda Barták. Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna stanovila, že hlasování o zákonu proběhne dnes od 13.30, měli bychom nyní hlasovat o ukončení rozpravy.

Já tedy zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro ukončení rozpravy? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 59, bylo přihlášeno 172 poslanců, pro hlasovalo 101, proti 70. Návrh byl přijat.

 

Tak a v tuhle chvíli budou na řadě závěrečná slova. Ptám se paní ministryně financí, zda si přeje pronést závěrečné slovo? Paní ministryně závěrečné slovo nikoliv. Ptám se paní zpravodajky? Také nikoliv. (Poslanec Benda sděluje, že některým poslancům nefunguje hlasovací zařízení.) Jo, jo. Tak ještě je tady problém s hlasovacím zařízením, tak chvilku, chvilku počkáme.

Nicméně já zatím načtu, o čem budeme hlasovat. Čl. 50 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinu všech poslanců, zákon se vyhlásí, jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Já poprosím, aby bylo nastaveno potřebné kvorum. Jenom se zeptám, je hlasovací zařízení v pořádku nebo nikoliv? Není, tak je mi líto, ale jde o docela důležité hlasování, tak já poprosím pětiminutovou pauzu, než se podaří kolegům vyřešit problém s hlasovacím zařízením. Je 13.34, budeme pokračovat ve 13.39.

 

(Jednání přerušeno od 13.34 do 13.39 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 13.39 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je 13.39, měli bychom pokračovat. Měli bychom pokračovat v hlasování. Ptám se pana předsedy Bendy, který... (Poslanec Schrek se hlásí o slovo.)

Pan poslanec Schrek, prosím.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající. K poslednímu hlasování mi nezareagovalo hlasovací zařízení. Hlasoval jsem proti, na sjetině mám „zdržel se“, tím pádem nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, tak to je pro stenozáznam. (Poslankyně Richterová se hlásí o slovo.)

Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Jenom technicky, aby to bylo na stenozáznamu. Došlo tady asi nějakým nedopatřením ke smazání těch 29 přihlášených do rozpravy, tak jenom aby bylo zaznamenáno, že prostě bylo ještě přihlášeno 29 nebo 30 lidí do rozpravy, kteří nemohli hovořit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, bylo. I pro stenozáznam, nebyl jsem to já z pozice řídícího, který by ty poslance odmazal. To jenom aby také na mikrofon zaznělo.

 

Ale přejděme k hlasování. Budeme hlasovat o následujícím návrhu usnesení, který nyní přednesu: „Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, podle sněmovního tisku 90/7.“

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takové usnesení? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 60, bylo přihlášeno 176 poslanců, pro hlasovalo 104, proti 72. Konstatuji, že usnesení bylo přijato a zákon bude vyhlášen.

 

S přednostním právem se hlásí z místa pan poslanec Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Čeho jsme byli svědky? (Smích v sále.) Tohle nepochybně bylo jedno z nejdůležitějších hlasování tohoto volebního období, protože určuje mantinely pro to, jak se bude vláda chovat, a třeba nejenom tato vláda. Co jste ukázali? Že vám jsou úplně jedno názory nezávislých ekonomů, že je vám úplně všechno jedno, že víte, že jedete na červenou, ale stejně tak prostě jet chcete. Začíná rozpočtová demolice. Začíná faktický konec odpovědného vládnutí a odpovědných rozpočtů. Jste hrobaři rozpočtu. Jste hrobaři mimo jiné... (Potlesk zprava.) Zasahujete do ústavního uspořádání sil v České republice. Proto budeme podávat ústavní stížnost jako všechny opoziční strany, protože nám není jedno, kam táhnete Českou republiku. Na tyhle kroky nedoplatí jenom Poslanecká sněmovna. Na tohle především doplatí české rodiny, české domácnosti a český průmysl. Pád do dluhových pastí znamená především špatnou zprávu pro všechny, kteří v České republice pracují, kteří se zajímají o to, jak bude vypadat Česká republika pro příští generace. Vy jste právě odsoudili spolu s uvolněním těch stavidel budoucí generace a děti k tomu, že budou platit vaše dluhy. Tohle je práce reálných hrobařů rozpočtu. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S přednostním právem se nyní hlásí paní poslankyně Malá a paní poslankyně Schillerová, tak záleží na tom, jak si dáte přednost. (Ministryně Schillerová opouští řečnický pultík.) Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo. Přicházím nejprve s procedurálním návrhem, abychom tuto schůzi přerušili do 9. 9. (do) 9 hodin.

Kromě toho chci poděkovat za tuto velice konstruktivní debatu, za ty vaše skvělé návrhy a nápady ze strany opozice. Jenom je škoda, že jste na ně přišli až po volbách, protože kdybyste je aplikovali za poslední čtyři roky, tak jsme tady dneska nestáli. Na shledanou. (Potlesk z lavic ANO. Ministryně Schillerová přistupuje k řečnickému pultíku.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní ministryně, zazněl procedurální návrh. Já musím dát nejdříve hlasovat o procedurálním návrhu na přerušení schůze.

 

Kolegyně, kolegové, návrh zazněl od paní předsedkyně Malé.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 61, bylo přihlášeno 176 poslanců, pro hlasovalo 156, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Přerušuju 29. schůzi Poslanecké sněmovny.

 

(Schůze přerušena v 13.45 hodin.)

Aktualizováno 27. 8. 2026 v 9:06.