Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Lucie Sedmihradská)
Chci se ještě rychle vrátit k sociální a nějaké spravedlnostní otázce, protože zmrazení dálniční známky je plošná sleva, pomůže stejně domácnosti s nízkými příjmy jako domácnosti s příjmy vysokými a vůbec nepomůže těm, kteří dálnice nepoužívají. Ti ale případný výpadek zaplatí v daních, dluhu nebo ve zhoršené infrastruktuře stejně jako ostatní. Pokud chce vláda pomáhat lidem s dopravními náklady, má hledat cílenější nástroje. Plošné zmrazení ceny dálniční známky je politicky líbivé, ale není sociálně cílené a není rozpočtově odpovědné. Tento návrh podle mě není odpovědnou politikou. Je to návrat k politickému zmrazování cen, které vedlo k propadu reálné hodnoty dálniční známky. Je to oslabení předvídatelného příjmu pro dopravní infrastrukturu v době, kdy vláda současně slibuje a zatím naštěstí i realizuje dostavbu dálniční sítě. Pokud vláda ruší valorizaci, musí jasně říct, kde vezme peníze na výstavbu, údržbu a obnovu dálnic. Nestačí říct, že řidič v příštím roce nezaplatí více. Politická odpovědnost znamená říct i to, kdo zaplatí rozdíl. Já tento návrh nepodpořím a připojím se k návrhu na zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně. V této chvíli poprosím pana poslance Petra Hladíka, kterého v sále nevidím, tak ho dám na konec.
Tudíž se na 1. místo dostává pan poslanec Jan Bauer, kterého vidím. Připraví se Jan Bureš.
Mezitím přečtu dvě omluvy: Anežka Nedomová celý jednací den – pracovní důvody, Zdenka Crkvenjaš Němečková celý jednací den – pracovní důvody.
I vám připomenu, že ve 12.55 vyhlásím pauzu do 14 hodin. Máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi pár poznámek k vládnímu návrhu novely zákona o pozemních komunikacích. Je to návrh krátký, v podstatě 3 novelizační body, 2 strany textu a já hned na úvod avizuji, že budu navrhovat jeho zamítnutí. Ne proto, že bych chtěl dražší dálniční známky, ale proto, že tento návrh nemá vyřešené financování. A protože stojím za valorizačním mechanismem, který zavedla vláda Petra Fialy a který chce tato vláda zrušit. Tímto návrhem se vláda snaží zanést do zákona pevné sazby dálniční známky a jsou to mimochodem přesně ty sazby, které platí dnes. Nikdo nic nezlevňuje, nikdo nikomu nic nevrací. Vláda bere současnou cenu, kterou nastavila minulá vláda a zmrazuje ji. Ve druhém bodě ruší odst. 6 až 8 v §21 a tam je podle mého názoru jádro celé věci, protože tam je zmíněný valorizační mechanismus. Ten stojí na dvou veličinách, na inflaci a to stropem 10 procent a na procentní změně délky silnic v provozu, tedy na tom, o kolik kilometrů dálnic řidič oproti loňsku skutečně dostal navíc. A myslím si, že je to poctivý vztah. Platíte za to, co používáte a platíte víc, když toho dostanete víc.
Ten vztah chce dnes vláda přerušit. Nová dálnice se zprovozní, řidič ji dostane a nezaplatí vůbec nic navíc. Před zavedením valorizace se cena roční dálniční známky a bylo to tady už dneska několikrát řečeno 12 let nezměnila, opakuji 12 let. 12 let, během kterých rostly ceny stavebních prací, rostly náklady na údržbu a přibývaly bez jakékoliv vlády stovky kilometrů dálnic a cena byla stále stejná. A pak se musela zvednout skokem, už to tady také dnes zaznělo, o 800 korun najednou. Dobře si pamatuji, že tehdy i Národní ekonomická rada vlády přitom doporučovala, že to zdražení by mělo být ještě o něco vyšší.
Právě proto minulá vláda zavedla současně se zdražením i valorizaci, aby se tenhle příběh už neopakoval, aby cena nešla najednou nahoru za dekádu skokem, ale v malých předvídatelných krocích každý rok. A podívejme se na to, co valorizace, kterou chce vláda zašlapat do země ve skutečnosti a v praxi udělala. Je to 140 korun v roce 2025, 130 korun v roce 2026 a pro rok 2027 to bude zhruba 120 korun, tedy 10 korun měsíčně.
Tohle je to zdražování, které jste přišli zastavit? Tento sněmovní tisk jsem prošel opravdu velmi pečlivě a zjistil jsem, že vláda dnes stojí před volbou, ve které máte jen dvě možnosti a podle mého názoru jsou obě špatné. Paradoxně předkladatelé si sami popisují obě dvě ty varianty v hodnocení dopadu na regulaci. Je tu první možnost. Cenu za pár let zase zvednete. V tabulce rizik u rizika snížení příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury uvádíte jako opatření jeho zmírnění a tady cituji „případná úprava sazeb v dalších letech.“ A v kapitole o přezkumu píšete, že dojde a opět cituji „k následné korekci výše sazeb mocí další legislativní úpravy.“ To znamená, že tohle není zmrazení, to je jen odklad zvýšení cen. A takový odklad nekončí zvýšením o 120 korun, většinou končí skokem o 800 korun. Je to přesně tak, jak jsme to museli udělat my, protože 12 let nikdo nesáhl na cenu, která už dávno neodpovídala realitě. Vy chcete dnes začít tentýž problém a jen ho posíláte pravděpodobně do dalšího nebo přespříštího volebního období.
Pak je tu druhá možnost, cenu nezvednete, ale pak budou chybět peníze na infrastrukturu a také to tady dnes již zaznělo. Toto jsou opět vaše vlastní čísla. 488 milionů korun v roce 2027, 739 milionů v roce 2028 a doslova dodáváte, že pokles příjmů se v dalších letech bude dále navyšovat rok co rok. Ta mezera se nezavírá, ale ta se rozevírá. A následně píšete, že vycházíte z předpokladu, že výpadek nebude kompenzován ze státního rozpočtu a že reálným dopadem je proto a opět cituji „snížení rozpočtových možností Státního fondu dopravní infrastruktury projevující se v omezení prostředků na opravy, údržbu, modernizaci a investice do dopravní infrastruktury, případně v odkladu některých akcí.“
Proto bych se vás chtěl otevřeně zeptat, vážený pane ministře, kterou z těchto dvou cest půjdete, jestli zdražíte za pár let skokem nebo řeknete lidem, že se místo toho nebude opravovat a stavět a pokud tvrdíte že ani jedno, pak nám prosím řekněte konkrétně, kdo tu půlmiliardu a příští rok tři čtvrtě miliardy a pak víc skutečně zaplatí. Bude to daňový poplatník nebo to zaplatí ŘSD a bude to znamenat, že se o něco méně postaví nebo něco opraví?
Úplným závěrem já nechci dávat knížecí rady už v žádném případě této vládě, ale z mých politických zkušeností funguje několik zlatých pravidel v politice. Když se dostanu k moci, tak neměním to, co funguje. Když se mají dělat nepopulární, ale nutná opatření, ať to raději dělá politická konkurence, protože ona za to ponese politické náklady a ponese negativní body.
A přiznám se, že my jsme v tom minulém volebním období ty nepopulární věci udělali, přineslo nám to nepopulární věci i nepopulární body a proto vůbec nechápu, proč s tímto návrhem přicházíte na plénum Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika opozičních poslanců.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče, v této chvíli je na řadě pan poslanec Jan Bureš. Připraví se Ivan Adamec. Tak máte slovo.
Poslanec Jan Bureš: Pane předsedající, moc děkuju za slovo. Já ještě než se pustím do toho projevu, tak bych chtěl poprosit pana ministra, jestli by byl tak hodný a mluvil tady klidně slovensky. Slovenština je tak krásný jazyk, tak libozvučný jazyk a navíc dokonce i tak nakažlivý jazyk, že by bylo možná tisíckrát lepší vás tady, pane ministře, slyšet mluvit slovensky a mít projev slovensky, než mluvit husákovštinou. Omlouvám se, já to nemůžu jinak nazvat, protože jsem ještě pamětník toho, kdy generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident republiky, tedy byl takto označován na 1. místě. Generální tajemník doktor Gustáv Husák měl svoje projevy a mě to vždycky tahalo hrozně za uši a říkal jsem si, proč nemluví slovensky. Byli jsme tehdy ještě Československo a já vás chci upřímně o to poprosit. Neberte to nějak ve zlém. Ale když jsem vás tady slyšel před chvílí mluvit ten projev a slyšel jsem výrazy jako cestná daň, což v češtině takový výraz vůbec neexistuje, máme cestní síť a tak dále, silniční síť a podobně, tak mě to hrozně tahalo za uši. Tak nebojte se, pane ministře, nestyďte se, mluvte slovensky, mluvte svým rodným jazykem, já budu za to hrozně rád a myslím si, že nejenom sám. ***
