(pokračuje Patrik Nacher)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 246/ – prvé čtení

Než se do toho pustím, jenom připomenu, kolegyně, kolegové, že ve 12.55 budeme mít pauzu do 14 hodin a já pak i vám řeknu, co se bude odehrávat ve Státních aktech.

V této chvíli z pověření vlády poprosím, aby předložený návrh uvedl ministr dopravy Ivan Bednárik. Prosím, aby se ujal slova.

A pak budeme hlasovat o změně zpravodaje. Prosím, abyste neopouštěli sál, říkám to dopředu, protože vás bych svolával, bude se měnit zpravodaj, protože to je v prvním čtení, tak musíme o tom hlasovat. Martin Kolovratník tady není.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych Vám představil návrh, kterým rušíme automatickou valorizaci cen elektronických dálničních známek. Jinými slovy, cena dálničních známek a jejich předvídatelnost už nebude každoročně automaticky růst podle vzorce. A právě tu předvídatelnost to přinese nejenom pro veřejnost, ale taky spekulativní nákupy před koncem roku a zkracování 365denní lhůty. Současně se odstraní nutnost každoročního zveřejňování výše sazeb ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

Je to podle mě férový krok vůči řidičům osobních automobilů. V posledních třech letech totiž cena roční známky vzrostla z 1 500 korun na dnešních 2 570, tedy o více než 71 procent. Pokud bychom nic neudělali, od příštího roku by se znovu automaticky zvýšila.

Často slýchám, že bez dalšího zdražování nebude dost peněz na dopravu, nebo že pokud teď zastavíme automatické zdražování dálničných známek, zaplatíme to všichni ze svých daní a jde jen o další příklad populismu téhle vlády. Pokusím se na to odpovědět.

Pokračovat v dosavadním tempu zdražování dálničních známek pro řidiče osobních automobilů v době, kdy je páteřní dálniční síť stále ve výstavbě a na řadě míst je provoz kvůli stavebním pracím výrazně omezen, je něco, co prosazovat nechci a ani nebudu. Ano, kvalitní dopravní infrastruktura potřebuje stabilní financování. Jenže se často zapomíná na to, že příjmy z jejího užívání netvoří jen dálniční známky. Jako zapomeňte, že z 500 milionů korun z dálničních známek rozdílu ve výběru meziročně postavíte nějakou dálnici.

Významnou část představuje také mýtné – mýto a placení mýta jako takové. Když si vezmu tu diskusi nebo to, co jsem si vyslechl před chvílí, tak rozpočtové díry, vytváření rozpočtových děr, nepoděkování za vše dobré, co tady předchůdci přinesli – tak jo, děkuju za vše dobře, za vše dobré. Děkuju. Ale za vše špatné? To prostě změním. A nevím, cestná (?) daň 761 milionů korun, v roce 2023 výnos, který byl výnosem do Státního fondu dopravní infrastruktury. Od roku 2024 nula – ten samý příklad.

Já osobně si myslím, že pokud tady se bavíme otevřeně o tom, jestli chceme, aby na konci volebního období stála dálniční známka 3 200 korun za předpokladu, že naplníme všechno to, co je rozestavěno, a za předpokladu, že inflace bude v nějakých normálních číslech, je něco, co se mně nelíbí. A proto taky přináším návrh, že zastavujeme valorizaci, protože v takovém případě bychom byli jednou z nejdražších krajin za dálniční známky v Evropě.

Na závěr, není naším cílem vybírat stále více peněz, ale hospodařit efektivněji a lépe využívat prostředky, které dopravní systém už dnes generuje. To jsou slevy z provozu mýta, které plánujeme. Taky to tady zaznělo. Jsou to ostatní soutěže, které soutěžíme mnohem transparentněji a mnohem se nám více daří ušetřit několik miliard.

Současně se do předkládaného návrhu pokusíme formou pozměňovacího návrhu připojit návrh, který nyní řeší již předložená senátorská iniciativa – sněmovní tisk číslo 171. Jedná se čistě o praktickou změnu. Její platnost skončí o půlnoci bez, je to dálniční známka 24 hodin, ať to vyjasním, a ne jednodenní, ale 24hodinová. Dnešní jednodenní známka je ve skutečnosti kalendářní, její platnost končí o půlnoci bez ohledu na to, kdy si ji koupíte. Nově zavádíme skutečnou 24hodinovou známku. Když si to pořídíte například v jednu hodinu odpoledne, bude platit přesně do jedné hodiny následujícího dne. Myslím, že právě takto má jednodenní známka fungovat a že je to vůči řidičům mnohem férovější, a proto ve výborech to zkusíme takhle načíst, ať to urychlíme, prostě ať ta účinnost 1. 1. je u obou návrhů.

Věřím vám, že tento návrh podpoříte. A není to o sociálním systému a různých věcech, které jsem si teďka vyslechl. Je to skutečně prostý fakt. Chcete, aby dálniční známka v České republice stála 3 200 korun za tři roky? Tohle je jednoduchá odpověď. Budeme vidět, jak se nám to povede načíst. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji vám, pane ministře. V této chvíli poprosím, budeme hlasovat za omluveného poslance Martina Kolovratníka, aby zpravodajem byl Marek Novák. V této chvíli o tom nechám hlasovat. Já jsem vás tedy přivolal zpátky, nicméně všem jsem to řekl dopředu, abyste věděli a neopouštěli (sál). Předpokládám, hlasovali jsme před chvilkou, že nemusím vás odhlašovat.

 

Budeme hlasovat o změně zpravodaje pro nově příchozí. Nový zpravodaj by byl Marek Novák.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, bylo přihlášeno 122 poslanců, pro 95, proti 5. Zpravodajem je Marek Novák.

 

Poprosím, aby se ujal slova. Poté otevřu obecnou rozpravu, do které mám jedno přednostní právo a dvě stanoviska klubu a poté budou na řadě poslanci, jak je vidíte na obrazovce. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jedná se o sněmovní tisk 246, je to vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 13, o pozemních komunikacích. Obdrželi jsme ho dne 30. června 2026, byl přiřazen výboru hospodářskému a zpravodajem byl určen Martin Kolovratník, kterého nyní zastupuji.

Co se týká zákona jako takového, pan ministr vám přednesl, čeho se týká. Je to jednoduché. Týká se vlastně zmrazení cen za dálniční známky. Je to v souladu s programovým prohlášením vlády. Není to žádná složitá materie. Já se těším na rozpravu, do které se tímto hlásím, abych mohl načíst návrh na zkrácení lhůty. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak to vás pak poprosím, pane poslanče, abyste se přihlásil potom z místa.

Já v této chvíli otvírám obecnou rozpravu, a ať je to úplně jasné, vám přečtu pořadí: Jan Jakob s přednostním právem, Jan Sviták se stanoviskem klubu STAN a Michal Kučera se stanoviskem klubu TOP 09. Takže mezitím někdy se přihlásí i zpravodaj.

Mezitím já přečtu ještě dvě omluvy, ať to máme tady vyčištěné. Matěj Gregor od 12.25 – pracovní důvody a Petr Sokol od 12.50 z pracovních důvodů.

V této chvíli tedy první s přednostním právem Jan Jakob. A pak tedy v tom případě jestli pan zpravodaj s přednostním právem by šel potom po panu předsedovi Jakobovi. Tak pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, na první pohled se může zdát, že dnes projednáváme jednoduchý návrh – zmrazení cen dálničních známek.

Kdo by nechtěl, aby lidé platili méně? Jenže právě proto si k tomu musíme říct trochu více, protože ve skutečnosti dnes nejednáme jen o ceně dálniční známky. Jednáme o tom, jak má stát přistupovat k veřejným financím. Jednáme o tom, jestli má být financování dopravní infrastruktury postaveno na předvídatelných pravidlech, nebo na okamžitých politických gestech. A právě proto s tímto návrhem nemohu souhlasit.

Neobhajuji zdražování pro zdražování. Neříkám, že se musí každoročně zdražovat. Říkám něco úplně jiného.

Jestliže jsme před dvěma lety přijali systém, který automaticky zohledňuje inflaci a rozšiřování dálniční sítě, pak bychom ho neměli po dvou letech bourat jen proto, že se někomu politicky přestal hodit.... (Odmlčuje se pro hluk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já poprosím, kolegyně, kolegové, můžete ten kroužek tady... Jestli můžu poprosit buď venku, anebo se ztišit. Já se omlouvám, ale... (Poslanci vlevo se omlouvají a ztišují.)

Vlevo, vpravo... Vpravo je klid. (Zleva se ozývá: Tam skoro nikdo nesedí.) Tam skoro taky nikdo nesedí, vlevo je hluk. Tak pane předsedo, můžete pokračovat.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo.

Současný systém je jednoduchý, je předvídatelný. Každý ví, podle čeho se cena vypočítá. Nezáleží na tom, kdo zrovna sedí na Ministerstvu dopravy nebo kdo vede vládu. Cena se mění podle předem známého vzorce. Stejně jako se valorizují důchody, stejně jako se valorizují jiné veřejné platby. To přece není chyba. To je vlastnost stabilního systému.

Vy dnes tento systém rušíte. Nahrazujete ho systémem, kdy každé budoucí zvýšení ceny bude záviset pouze na momentální politické vůli. To podle mého názoru není krok kupředu, ale výrazný skok zpátky.

Vláda tvrdí, že tím chrání občany. Jenže chrání je skutečně? Podívejme se na to bez politických sloganů.

Výpadek příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury odhaduje sama vláda na téměř půl miliardy korun už v roce 2027 a téměř tři čtvrtě miliardy korun o rok později. A to mluvíme pouze o prvních dvou letech. Potom bude rozdíl dál narůstat. To nejsou moje čísla, to jsou čísla vlády.

A teď přejděme k nejdůležitější otázce: Kdo ten výpadek zaplatí? Možnosti jsou pouze tři. Buď se opraví a postaví méně silnic a dálnic. Nebo se peníze vezmou ze státního rozpočtu. A konečně, nebo se stát více zadluží. Žádná čtvrtá jiná možnost neexistuje. Peníze totiž nevznikají tím, že odhlasujete levnější dálniční známku.

A tady se dostáváme k podstatě celé věci. Vláda říká řidičům: My vám cenu nezvýšíme. To zní dobře. Jenže současně vůbec neříká, kdo to zaplatí? To už tak dobře totiž nezní. Pokud výpadek bude zaplacen ze státního rozpočtu, znamená to jednu velmi jednoduchou věc. Na provoz dálnic budou nově více přispívat i lidé, kteří po dálnicích vůbec nejezdí. Bude na ně přispívat zdravotní sestra, která do práce jezdí autobusem. Bude na ně přispívat senior, který už dávno auto nevlastní. Bude na ně přispívat i student. Bude na ně přispívat člověk z malé obce, který dálnici za celý rok ani jednou nevyužije. A paradoxně to budou často právě lidé s nejnižšími příjmy. Ti, kteří si vlastní automobil často ani nemohou dovolit.

Takže vláda prezentuje návrh jako pomoc lidem. Ve skutečnosti ale pouze přesouvá účet z uživatelů dálnic na všechny daňové poplatníky. To není žádná sleva, to je pouhé přerozdělení.

A ještě jedna věc. Státní rozpočet dnes přece žádné přebytečné peníze nemá, ba naopak. Máme dlouhodobé schodky, máme rostoucí státní dluh, máme rostoucí náklady na jeho obsluhu. Takže když dnes vláda říká, že někde vybere méně, aniž by zároveň řekla, kde stejně ušetří, znamená to jediné – rozdíl zaplatíme dluhem. A dluh nikdy není zadarmo. Dluh znamená úroky. Takže voliči nakonec nezaplatí jen samotnou dálniční známku, zaplatí i úroky. A to už není levnější politika. To je dražší politika odložená v čase.

Přiznám se, že mě překvapila ještě jedna věc. Důvodová zpráva tvrdí, že automatická valorizace není správná, protože cena může růst, aniž by rostla kvalita infrastruktury. To zní možná hezky, ale ekonomicky to nedává žádný smysl. Inflace přece nezvyšuje jen cenu známky. Inflace zvyšuje cenu asfaltu, oceli, stavebních prací, energií, zimní údržby, mzdy zaměstnanců. To všechno roste. Proč by jediný cílený poplatek, který financuje dopravní infrastrukturu, měl zůstat navždy stejný?

Navíc se dálniční síť rozšiřuje. Řidič dnes může využít více kilometrů dálnic než před několika lety. A příští rok jich bude samozřejmě zase více. Je tedy logické, že se mění i výše příspěvku na jejich financování. To není žádná nespravedlnost. To není něco nezdůvodnitelného. To je princip uživatelského a hlavně udržitelného financování. Kdo službu využívá, přispívá na její provoz. Vy tento princip chcete oslabit.

Další problém je systémový. Současný mechanismus je předvídatelný. Každý ví, co se stane příští rok. Po přijetí tohoto návrhu nebude vlastně vědět nikdo nic. Cena může být pět let stejná. Potom může během jediného roku roku vyskočit o několik set korun.

To není větší stabilita, to je menší předvídatelnost, jen se místo pravidelných malých změn dočkáme jednou za několik let velkého zdražení.

Musím také říci, že mě zklamala kvalita hodnocení dopadů v důvodové zprávě. RIA v podstatě porovnává pouze dvě krajní možnosti, buď všechno ponechat, nebo všechno zrušit. Nikdo se vážně nezabýval tím, jestli by nebylo možné například valorizovat pouze o inflaci, nebo zavést maximální meziroční strop, nebo aspoň dočasně tu valorizaci pozastavit. Takové varianty by byly jistě legitimní, ale vláda je vůbec nehodnotí. Jako by od začátku existovalo jen jediné správné politické zadání.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, politika není o tom, rozdávat iluze. Politika je o tom, říkat lidem pravdu. A pravda je jednoduchá. Když stát někde vybere méně, musí někde jinde vybrat více, nebo si půjčit. Žádná třetí cesta neexistuje. Proto si myslím, že správnou cestou je zachovat současný valorizační mechanismus. Je objektivní, předvídatelný a transparentní. A hlavně udržuje financování dopravní infrastruktury na principech, které nejsou závislé na momentální politické popularitě. Možná není dokonalý, ale funguje. A pokud někdo tvrdí, že není ideální, má přijít s lepším systémem, ne s jeho úplným zrušením bez náhrady.

Dovolte mi závěrem jednu poznámku. Tento návrh se tváří jako pomoc motoristům, tedy těm s malým m. Ve skutečnosti ale pouze přesouvá účet jinam, na státní rozpočet, na všechny daňové poplatníky, na lidi, kteří dálnice vůbec nevyužívají. A protože stát dnes žádné volné peníze nemá, velmi pravděpodobně i na budoucí generace prostřednictvím dalšího zadlužení. Vláda nezmrazí náklady na dálnice, zmrazí pouze účet, který vidí řidič. Zbytek přesune na státní rozpočet, na lidi, kteří po dálnici vůbec nejezdí nebo na budoucí vlády a budoucí generace. A protože na to stát dnes nemá peníze, zaplatí to občané nakonec i s úroky.

Proto jednoznačně tento návrh nemůžu podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. V této chvíli s přednostním právem zpravodaj, a pak, omlouvám se, a potom s přednostními právy, byť o úroveň níž, jak jsme si to vyjasnili, zástupci dvou klubů se stanovisky klubu.

Pane zpravodaji, počkejte, ještě mám tady dvě omluvy. Gabriela Svárovská od 12 do 16 hodin z pracovních důvodů. A Samuel Volpe od 11.45 do 11.50 z pracovních důvodů. Tak, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, já tady mám víceméně jeden návrh, který je spíše pro formu, nicméně považujeme za důležité jej načíst, a to je zkrácení lhůty na projednávání mezi prvním a druhým čtením o devět dnů na 51 dnů. Je to vzhledem k termínu konání hospodářského výboru v září, jenom kvůli tomu, aby potom nedošlo k nějakým nesrovnalostem, tak abychom to mohli bez problémů zařadit a vyhlásit termíny pro podávání pozměňovacích návrhů. Takže proto tento návrh a jak říkám, pro formu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji. V této chvíli poprosím se stanoviskem klubu STAN pana poslance Jana Svitáka a připraví se Michal Kučera Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Sviták: Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vládní návrh na zmrazení cen dálničních známek, o kterém tady teď budu hovořit, by se dal v učebnicích politologie vyučovat v kapitole s názvem Krátkozraký populismus v praxi. Koalice tady předvádí ukázkové marketingové pokrytectví, protože cenu, kterou ještě před pár lety v opozici označovala za nehoráznou zlodějinu, nyní natrvalo zafixovala a vydává ji za splněný slib a dárek řidičům.

V roce 2023 byla podle hnutí ANO cena 2 300 korun za dálniční známku již zmiňovaná zlodějina a nehoráznost. A v roce 2026 je ta samá, respektive ještě vyšší cena najednou v naprostém pořádku. Ve skutečnosti to znamená, že vláda tímto jistě líbivým gestem doslova vysekne do Státního fondu dopravní infrastruktury sekyru přes 1,2 miliardy korun během pouhých dvou let.

Vláda nám předkládá zákon, jehož jediným účelem je splnit slib o takzvaném zmrazení ceny dálniční známky na 2 570 korun. Lidem se pak snaží namluvit, že jde o obrovskou úlevu pro jejich peněženky, ale ve skutečnosti se jen natrvalo fixuje přesně to navýšení, které bylo dříve tak ostře kritizováno.

To, co je důležité, je, že koalice tímto zákonem zcela ruší stávající automatický mechanismus valorizace, který dával naprostý ekonomický smysl. Dosavadní model byl totiž maximálně spravedlivý a předvídatelný. Řidiči si připlatili pouze v závislosti na inflaci a především na tom, o kolik nových kilometrů dálnic ten rok ta síť vzrostla. To znamená, že čím více nových dálnic a obchvatů se řidičům odevzdalo do užívání, tím větší byla hodnota známky. Vláda však tento transparentní a rozpočtově odpovědný systém ničí jen proto, aby si koupila krátkodobý potlesk svých voličů.

Vláda také záměrně zamlčuje reálné účetní dopady tohoto líbivého gesta. Přímo z vládních materiálů a odhadů vyplývá, že zmrazení příjmů připraví Státní fond dopravní infrastruktury v roce 2027 o bezmála půl miliardy korun a v roce 2028 to bude dokonce zhruba 740 milionů korun. Dohromady se tedy z rozpočtu na naše silnice a dálnice během dvou let prostě vypaří více než 1 miliarda a 200 milionů korun. Tedy částka, která sice není astronomická, ale dala by se například smysluplně využít jako příspěvek státu na rekonstrukce krajských silnic a mostů, na které letos v rozpočtu nezbyly peníze.

Vláda tak řidičům nabízí větší síť s vyššími náklady na údržbu, ale příjmy na ni budou zmrazeny. Zopakuje se tak chyba z let 2012 až 2024, kdy dvanáctileté zmrazení cen vedlo k masivnímu vnitřnímu dluhu na našich silnicích. A tady se přímo nabízí otázka, kde tyto chybějící peníze současná vláda vezme. Omezí se běžná zimní údržba, zastaví se nutné opravy zchátralých mostů, zpomalí se už tak hodně pomalá výstavba nových dálnic nebo tento propad bude, tak jak teď bohužel bývá dobrým zvykem, zalepen tím, že se zvětší státní dluh případně se schová tato částka za únikovou doložku.

Za poslanecký klub hnutí STAN říkám jasné ne a tento populistický návrh nepodpoříme a budeme hlasovat proti. Důvod je jasný. Dlouhodobě prosazujeme rozpočtovou odpovědnost a udržitelné financování naší strategické infrastruktury. Nechceme dělat politiku, u které sice ten krátkodobý potlesk pro vládu nakonec v plné výši zaplatí naši občané, a to buď v horší kvalitě a bezpečnosti našich silnic, anebo v obřím státním dluhu.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že naše dopravní infrastruktura potřebuje stabilní a předvídatelné peníze na rozvoj našich regionů a nikoliv prázdná marketingová gesta. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. V této chvíli poprosím a pozvu sem k řečništi Michala Kučeru, který přednese stanovisko klubu TOP 09, a poté už budou na řadě poslanci, jak je vidíte na obrazovce. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jsem si se zájmem vyslechl úvodní projev pana ministra dopravy Bednárika, který nám řekl: Zdroje jsou, máme z čeho stavět a peníze nepotřebujeme. To je pro mě zajímavá informace vzhledem k tomu, že ten samý ministr škrtem tužky zrušil celou koncepci výstavby vysokorychlostních tratí s odůvodněním, že nemá peníze. To je něco, co mi opravdu k sobě nějak nejde. To znamená, peníze na dálnice nepotřebuje, protože jich má evidentně dost, na druhou stranu mu nezbývají peníze ani na zadání prováděcí studie na vysokorychlostní tratě, které jsou nezbytné – a ty zrušil s odůvodněním, že nemá, nemá peníze.

To, co se stalo s vysokorychlostními tratěmi, to znamená, škrtem tužky se zrušila celá koncepce, která se připravovala mnoho let, dokonce několik volebních období, a to upozorňuji – i za ministrů z hnutí ANO, to znamená, že byly kompletně vyřazeny celé úseky vysokorychlostních tratí, tak to se pravděpodobně může stát i v budoucnu s dálniční sítí, kdy s odůvodněním – nemám peníze – se prostě škrtne výstavba dálniční sítě bez jakékoliv přípravy, bez jakékoliv studie, bez jakékoliv debaty k tomuto tématu. Viděli jsme, že vláda tohle udělat umí, předvedla nám to u vysokorychlostních tratí. Proto je tady obava z toho, že vláda sama sobě škrtá příjmy s tím, že, v uvozovkách, peněz bude dost. Možná tady vychází ze slavného výroku ministra sportu, který nám sdělil, že: Peníze jsou – a když byl dotázán, kde ty peníze tedy má, tak řekl, že jsou v rozpočtu, že tam je určitě najde. Takže pravděpodobně vláda předpokládá, že tyto peníze na dálnice najde v rozpočtu – upozorňuju, že ten je v dramatickém dluhu a každým měsícem tato vláda zasekává tu sekyru hlouběji a hlouběji. Plus samozřejmě rozdává další a další dárky, protože kdybychom si ty dárky, které tady vláda rozdala za poslední měsíce či ten půlrok, kdy vládne, tak v každé jedné novele zákona je nějaký dáreček, kdy si škrtá příjmy a rozdává peníze.

Pravděpodobně není nikdo na vládě, který by dal vedle sebe všechny sliby, které vláda tady přednesla a sečetl je. Já si dám jednu tu práci a nebudu dalek od toho, že tady se jedná skutečně o desítky a desítky miliard, které vláda rozdala jenom v tomto krátkém volebním období, tuším, půl roku, kdy je kdy je u moci.

Vláda tady argumentuje ke zvýšení, respektive ke zrušení navýšení dálničních známek. Tu změnu zdůvodňuje především tím, že cena roční známky vzrostla z 1 500 korun v roce 2023 na 2 570 v roce 2026. To samozřejmě údajně vede k tomu, že je nutno zrušit valorizaci – a má to přinést jakýsi bonus pro řidiče.

Tento argument má samozřejmě slabinu, protože to zvýšení, těch tisíc – nebo něco přes tisíc korun, nezpůsobila ta samotná valorizace, ale jednorázové navýšení, kdy se navyšovala cena dálniční známky z patnácti stovek na, tuším, 2 300, a to bylo v roce 2024. Upozorňuju, že tam se to navyšovalo po 12 letech. Byl to přesně dopad toho takzvaného populistického zmrazení těch známek v roce 2012. Pak se to muselo řešit skokově, bylo to velmi politicky nepříjemné, bylo to politicky nákladné, ale přesto se to muselo udělat, aby výnos z těch dálničních známek aspoň trochu odpovídal realitě.

Takže tohleto přesně, pane ministře, teďka budete dělat vy. To znamená, teď zmrazíte valorizaci, známky se nebudou navyšovat, respektive pokud se budou navyšovat, tak to bude čistě politickým rozhodnutím a v nějakém čase, pokud budete u vlády – a já doufám, že ne – tak ta další vláda bude muset přijít s rozhodnutím skokově navýšit cenu dálničních známek, aby odpovídala realitě. To je přesně výsledek této vaší práce, to teď děláte.

Peníze z dálničních známek jsou příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury a slouží k údržbě, výstavbě komunikací. V roce 2025 se prodalo zhruba za 8,7 miliardy korun 10,3 milionu známek. Jak už tady zaznělo, RIA, která je k tomu zpracována, řeší jenom dvě varianty – a jedna z nich je, že 488 milionů v roce 2027 se (?) 39 milionů v roce 2028 – jak už tady pan ministr řekl: Co to je, půl miliardy – no, tak dohromady to je tedy už za ty dva roky... to je miliarda a něco. Jak jsem říkal, třeba by za ty peníze mohly být udělány prováděcí studie k vysokorychlostním tratím a aspoň by byl nějaký základ do budoucna, aspoň bychom věděli, kde ty tratě mají na sebe navazovat a jaká má být příprava – a nemusí se stavět, ty tratě se budou stavět někdy v roce 2050, ty odbočné větve, například vysokorychlostní trať Poohří, o které Andrej Babiš řekl, že je velmi důležitá, protože obsluhuje regiony, které jsou v transformaci a které potřebuje podpořit. Takže tam aspoň za ty peníze mohla být udělaná prováděcí studie.

Ty náklady samozřejmě poté, co se zruší valorizace, se přesunou z řidičů na všechny daňové poplatníky a pokud vláda nechce omezovat výstavbu nebo údržbu dálnic, tak bude muset chybějící prostředky nahradit ze státního rozpočtu, což samozřejmě znamená, že se ještě více zadluží, protože ve státním rozpočtu žádné zbytečné peníze nejsou. Možná, že je najde paní ministryně financí někde na chodbě či někde jinde, protože ta slavná věta pana premiéra Babiše – Alenka to někde najde – tak ta platí stále. Takže možná, že někde na Ministerstvu financí se válí zhruba 1 miliarda navíc a doteče tam, kam má, to znamená, na výstavbu dálnic.

Současná valorizace spojuje výši poplatků nejen s inflací, ale také s rozšiřováním dálniční sítě. Čím více kilometrů stát postaví a musí udržovat, tím více přispívají uživatelé systému. Po zrušení mechanismu budou náklady na údržbu růst s inflací a s délkou sítě, zatímco cena známky může zůstat politicky zmrazena. To je, jak už jsem tady zmiňoval, návrat k politickému stanovování cen – a s tím se jednoznačně nemůžu smířit. Pevná částka v zákoně působí na první pohled předvídatelně, ale může vést k opačnému výsledku. Vlády budou odkládat nepopulární zvýšení, cena nebude několik let reagovat na inflaci, následně bude nutné provést velký jednorázový skok – a to se přesně stalo, jak už jsem o tom mluvil, v roce 2024, kdy roční známka stala patnáct stovek a následovalo jednorázové zvýšení (na) 2 300.

Tehdy jsme za to dostali pěkně za uši (Gestikuluje do pléna.), tady kolegové z SPD tehdy měli s tím obrovský problém, 2 300 – naprosto nehorázná cena, tu cena, kterou teď tady zmrazíte a dáte ji jako, v uvozovkách, dárek motoristům, kteří budou platit těch 2 300 korun, tedy tu částku, na kterou jsme to museli navýšit my a za které (kterou?) jsme nesli politické náklady.

Samotné zrušení valorizace neříká, odkud budou nahrazeny chybějící příjmy. Zákon neobsahuje, zda se jedná o kompenzaci ze státního rozpočtu, nebo zda SFDI získá nový příjem, zda se omezí plánování investic – to předpokládám že je ta správná odpověď – a neobsahuje ani závazek, že výpadek nebude financován dluhem – to je druhá varianta. To znamená, buďto bude stavěno z rozpočtu, to znamená, z dluhu a navyšováním dluhu, anebo omezí se plánované investice, tak jak se stalo u vysokorychlostních tratí.

Vláda oznamuje nižší příjem, ale neříká, kterou výdajovou nebo příjmovou položkou jej nahradí. Rozumné je připustit, že automatické mechanismy nemusí být nedotknutelné a že je legitimní kontrolovat, zda nevytvářejí nepřiměřený růst cen.

Pouhé zrušení valorizace je ale krátkodobé politické řešení, nikoliv dlouhodobá dopravní politika. Už tady, myslím, zaznělo od mých předřečníků, že jsou vhodnější postupy. To znamená, zachovat automatickou valorizaci, ale zavést její roční strop, nebo valorizovat pouze podle části inflace nebo cenu upravovat jednou za dva nebo tři roky. Současně stanovit minimální podíl příjmů, který musí být použit na údržbu dálnic, zveřejňovat každoročně, kolik peněz výběr známek přinesl a na co byly použity. Tam je celá řada možností, které tato vláda nevyužila jenom proto, aby, v uvozovkách, svým voličům doručila předvolební slib.

Vláda neruší náklady na výstavbu a údržbu dálnic. Ruší pouze způsob, jakým na ně přispívají jejich uživatelé. Chybějící peníze pak bude muset zaplatit státní rozpočet, tedy všichni daňoví poplatníci. Automatickou valorizaci lze upravit nebo zastropovat. Její úplné zrušení bez náhradního modelu financování ale znamená návrat k politickému zmrazování cen, po němž zpravidla následuje velké jednorázové zdražení.

Dámy a pánové, já jsem tady uvedl několik příkladů, které říkají, jak se klub TOP 09 dívá na tuto novelu zákona o pozemních komunikacích. Všechny mé argumenty, které tady zazněly, vedou k jedinému. Tento zákon skutečně není hodný podpory klubu TOP 09, proto bych jménem klubu TOP 09 chtěl vznést dva návrhy. První návrh je vrátit tuto novelu zákona předkladateli k zpracování (?dopracování). Druhý je návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Mám tedy napsáno: Návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování a zamítnutí předloženého návrhu. Dobře.

V této chvíli už s přednostním právem ani se stanoviskem klubu tady nikoho nemám. Takže poprosím paní poslankyni Lucii Sedmihradskou. Připraví se Petr Hladík. Jinak rozprava už je dávno otevřena pro ty, co by chtěli reagovat faktickými poznámkami. Připomínám, že ve 12.55 přerušíme jednání do 14 hodin na základě dohody předsedů klubu. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dnes tu projednáváme novelu zákona o pozemních komunikacích, která je veřejnosti představována velmi jednoduše. Plníme programové prohlášení, kde slibujeme zmrazení ceny dálničních známek. To zní na první poslech logicky. Proč ale stejně aktivně neplníte i další body programového prohlášení? Zde cituji: Vláda bude prosazovat stabilitu veřejných financí. Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilanci, a to bezpečně pod hranicí tříprocentního deficitu. V delším horizontu pak i fakticky vyrovnaného či přebytkového hospodaření státu.

Nyní zde navrhujete zrušení automatické valorizace dálničních známek, tedy mechanismu, podle kterého se cena dálniční známky upravuje podle dvou objektivních kritérií – podle inflace a podle změny délky dálniční sítě. Ano, vláda tímto návrhem plní jeden konkrétní bod svého programového prohlášení, kde se píše, že vláda srovná podmínky pro elektromobily a klasická vozidla, včetně dálničních známek, zmrazí jejich cenu a zavede doplňkový režim flotilových dálničních známek.

Vláda si z úzkého dopravního bodu vybírá ale jen tu nejpopulárnější část, zmrazení ceny. Naopak podmínky pro elektromobily a klasická vozidla tato novela nesrovnává. Předvolební slib a programové prohlášení zde totiž narazily na realitu evropských závazků. Osvobození bezemisních vozidel bylo podmínkou splnění milníku v Národním plánu obnovy, za který už Česká republika dostala peníze, a jeho zrušení před vyplacením poslední splátky by mohlo znamenat sankci ze strany Evropské komise. Režim flotilových dálničních známek, který je ve stejném programovém bodu, tato novela také neřeší.

Hlavně, programové prohlášení vlády není jen jedna věta o ceně dálničních známek. V dopravní části vláda slibuje moderní, ekonomicky udržitelný a spravedlivý dopravní systém, stabilní a dlouhodobé investice a dokončení páteřní dálniční sítě. Právě s těmito cíli je tato novela v rozporu.

Dálniční známka je uživatelský poplatek. Platí ji ten, kdo dálnici používá. To je důležité nejen kvůli financování, ale i kvůli spravedlnosti. Princip je jednoduchý. Kdo má z dané služby přímý prospěch, ten na ni má také přiměřeně přispívat. Pokud tento příspěvek politicky zmrazíme, náklady nezmizí. Pouze se přesunou jinam, do státního rozpočtu nebo do dluhu.

Rychle si připomeňme, proč byla valorizace zavedena. Cena roční známky byla od roku 2012 až do roku 2024 na úrovni 1 500 korun ročně. Po celé ty roky se její nominální výše neměnila, ale reálná hodnota klesala, a to tolik, že valorizovaná historická cena byla v roce 2023 už 2 300 korun ročně. Jinými slovy, valorizace nebyla zavedena proto, že by někdo chtěl řidiče každý rok trestat. Byla zavedena proto, aby se neopakovala situace, kdy se cena 12 let nemění, zatímco náklady na výstavbu, údržbu a opravy infrastruktury rostou.

Samotný valorizační vzorec není nahodilý. Stojí na dvou kritériích. Prvním je inflace, tedy ochrana reálné hodnoty poplatku. Druhým je potom délka dálniční sítě v provozu, tedy zohlednění rozsahu služby, kterou stát řidičům poskytuje. Delší dálniční síť není jen více kilometrů, po kterých se jezdí. Je to také více kilometrů, které se musí udržovat, opravovat, obnovovat, značit, kontrolovat a v zimě uklízet.

Tady připomínám, že inflační doložka je nyní zastropována nejvýše na 10 procentech, takže nejde o neomezený automat. Právě růst délky dálniční sítě je v této debatě podstatný. Očekává se, že do roku 2029 bude otevřeno dalších více než 260 kilometrů dálnic. Pokud se rozšiřuje dálniční síť, je logické, že má existovat mechanismus, který to promítne i do financování. Rozpočtový argument je pro mě klíčový. Zmrazení ceny není zadarmo. Peníze z dálničních známek jdou zpět do výstavby a údržby dálnic. Pro rok 2026 se očekává výnos zhruba 9 miliard korun. To jenom, abychom si uvědomili, o jakých částkách se bavíme.

Jestliže tedy vláda říká, že uživatelé dálnic mají platit relativně méně, musí zároveň říct, kdo rozdíl zaplatí. Zaplatí ho všichni daňoví poplatníci, i ti, kteří dálnice nevyužívají? Zaplatíme ho vyšším dluhem a tím vyšší dluhovou službou v dalších letech? Nebo ho zaplatíme horší údržbou a odloženými opravami? To jsou otázky, na které důvodová zpráva nedává uspokojivou odpověď.

Dalším problémem je předvídatelnost. Automatická valorizace odstranila potřebu opakovaných ad hoc rozhodnutí. Zajistila, že se cena dálniční známky upravuje podle známých, objektivních a předem daných pravidel. Tato novela nás vrátí zpátky do situace, kdy se o ceně dálniční známky nerozhoduje podle předem známých pravidel, ale podle politické odvahy nebo politické pohodlnosti konkrétní vlády. To není stabilní financování. To je návrh systému, který už jednou vedl k tomu, že cena zůstala 12 let nominálně stejná a reálně se propadala.

Pan ministr tady řekl, že nechce v roce 2029 za dálniční známku platit 3 200 korun ročně. Pojďme se tedy bavit o úpravě valorizačního mechanismu, ne o jeho zrušení. Jednou z jednoduchých variant je snížit limit započítávané míry inflace, třeba na pět procent. To je určitě věc k diskusi.

Další možností je zavést regionální známky. Podobně jako to známe z pražského systému parkovacích zón, kdy si mohu koupit buď kartu na celý rok v naší městské části za 1 200 korun, anebo jen pro část městské části, která potom stojí polovinu. Těch možností je určitě mnohem více a určitě stojí za to se o nich bavit a najít kompromis, který umožní zachovat princip valorizace, který je nesmírně důležitý pro stabilitu financování sítě dálnic a jejich udržování.

Co se týká dalších argumentů, které padly, jak dnes, tak především v nějaké mediální debatě. Došlo k neustálému porovnávání ceny české dálniční známky s Rakouskem. Otázkou je, proč to srovnání nebylo třeba se Slovinskem, kde roční dálniční známka stojí 2 850 korun po přepočtu, což je prakticky totožné s tou českou, byť dálniční síť je kratší. V Maďarsku s podobnou dálniční sítí stojí po přepočtu dálniční známka přes 4 100 korun. Takže určitě toto není argument, který ospravedlňuje zastropování a zrušení valorizace dálniční známky.

Chci se ještě rychle vrátit k sociální a nějaké spravedlnostní otázce, protože zmrazení dálniční známky je plošná sleva, pomůže stejně domácnosti s nízkými příjmy jako domácnosti s příjmy vysokými a vůbec nepomůže těm, kteří dálnice nepoužívají. Ti ale případný výpadek zaplatí v daních, dluhu nebo ve zhoršené infrastruktuře stejně jako ostatní. Pokud chce vláda pomáhat lidem s dopravními náklady, má hledat cílenější nástroje. Plošné zmrazení ceny dálniční známky je politicky líbivé, ale není sociálně cílené a není rozpočtově odpovědné. Tento návrh podle mě není odpovědnou politikou. Je to návrat k politickému zmrazování cen, které vedlo k propadu reálné hodnoty dálniční známky. Je to oslabení předvídatelného příjmu pro dopravní infrastrukturu v době, kdy vláda současně slibuje a zatím naštěstí i realizuje dostavbu dálniční sítě. Pokud vláda ruší valorizaci, musí jasně říct, kde vezme peníze na výstavbu, údržbu a obnovu dálnic. Nestačí říct, že řidič v příštím roce nezaplatí více. Politická odpovědnost znamená říct i to, kdo zaplatí rozdíl. Já tento návrh nepodpořím a připojím se k návrhu na zamítnutí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně. V této chvíli poprosím pana poslance Petra Hladíka, kterého v sále nevidím, tak ho dám na konec.

Tudíž se na 1. místo dostává pan poslanec Jan Bauer, kterého vidím. Připraví se Jan Bureš.

Mezitím přečtu dvě omluvy: Anežka Nedomová celý jednací den – pracovní důvody, Zdenka Crkvenjaš Němečková celý jednací den – pracovní důvody.

I vám připomenu, že ve 12.55 vyhlásím pauzu do 14 hodin. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi pár poznámek k vládnímu návrhu novely zákona o pozemních komunikacích. Je to návrh krátký, v podstatě 3 novelizační body, 2 strany textu a já hned na úvod avizuji, že budu navrhovat jeho zamítnutí. Ne proto, že bych chtěl dražší dálniční známky, ale proto, že tento návrh nemá vyřešené financování. A protože stojím za valorizačním mechanismem, který zavedla vláda Petra Fialy a který chce tato vláda zrušit. Tímto návrhem se vláda snaží zanést do zákona pevné sazby dálniční známky a jsou to mimochodem přesně ty sazby, které platí dnes. Nikdo nic nezlevňuje, nikdo nikomu nic nevrací. Vláda bere současnou cenu, kterou nastavila minulá vláda a zmrazuje ji. Ve druhém bodě ruší odst. 6 až 8 v §21 a tam je podle mého názoru jádro celé věci, protože tam je zmíněný valorizační mechanismus. Ten stojí na dvou veličinách, na inflaci a to stropem 10 procent a na procentní změně délky silnic v  provozu, tedy na tom, o kolik kilometrů dálnic řidič oproti loňsku skutečně dostal navíc. A myslím si, že je to poctivý vztah. Platíte za to, co používáte a platíte víc, když toho dostanete víc.

Ten vztah chce dnes vláda přerušit. Nová dálnice se zprovozní, řidič ji dostane a nezaplatí vůbec nic navíc. Před zavedením valorizace se cena roční dálniční známky a bylo to tady už dneska několikrát řečeno 12 let nezměnila, opakuji 12 let. 12 let, během kterých rostly ceny stavebních prací, rostly náklady na údržbu a přibývaly bez jakékoliv vlády stovky kilometrů dálnic a cena byla stále stejná. A pak se musela zvednout skokem, už to tady také dnes zaznělo, o 800 korun najednou. Dobře si pamatuji, že tehdy i Národní ekonomická rada vlády přitom doporučovala, že to zdražení by mělo být ještě o něco vyšší.

Právě proto minulá vláda zavedla současně se zdražením i valorizaci, aby se tenhle příběh už neopakoval, aby cena nešla najednou nahoru za dekádu skokem, ale v malých předvídatelných krocích každý rok. A podívejme se na to, co valorizace, kterou chce vláda zašlapat do země ve skutečnosti a v praxi udělala. Je to 140 korun v roce 2025, 130 korun v roce 2026 a pro rok 2027 to bude zhruba 120 korun, tedy 10 korun měsíčně.

Tohle je to zdražování, které jste přišli zastavit? Tento sněmovní tisk jsem prošel opravdu velmi pečlivě a zjistil jsem, že vláda dnes stojí před volbou, ve které máte jen dvě možnosti a podle mého názoru jsou obě špatné. Paradoxně předkladatelé si sami popisují obě dvě ty varianty v hodnocení dopadu na regulaci. Je tu první možnost. Cenu za pár let zase zvednete. V tabulce rizik u rizika snížení příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury uvádíte jako opatření jeho zmírnění a tady cituji „případná úprava sazeb v dalších letech.“ A v kapitole o přezkumu píšete, že dojde a opět cituji „k následné korekci výše sazeb mocí další legislativní úpravy.“ To znamená, že tohle není zmrazení, to je jen odklad zvýšení cen. A takový odklad nekončí zvýšením o 120 korun, většinou končí skokem o 800 korun. Je to přesně tak, jak jsme to museli udělat my, protože 12 let nikdo nesáhl na cenu, která už dávno neodpovídala realitě. Vy chcete dnes začít tentýž problém a jen ho posíláte pravděpodobně do dalšího nebo přespříštího volebního období.

Pak je tu druhá možnost, cenu nezvednete, ale pak budou chybět peníze na infrastrukturu a také to tady dnes již zaznělo. Toto jsou opět vaše vlastní čísla. 488 milionů korun v roce 2027, 739 milionů v roce 2028 a doslova dodáváte, že pokles příjmů se v dalších letech bude dále navyšovat rok co rok. Ta mezera se nezavírá, ale ta se rozevírá. A následně píšete, že vycházíte z předpokladu, že výpadek nebude kompenzován ze státního rozpočtu a že reálným dopadem je proto a opět cituji „snížení rozpočtových možností Státního fondu dopravní infrastruktury projevující se v omezení prostředků na opravy, údržbu, modernizaci a investice do dopravní infrastruktury, případně v odkladu některých akcí.“

Proto bych se vás chtěl otevřeně zeptat, vážený pane ministře, kterou z těchto dvou cest půjdete, jestli zdražíte za pár let skokem nebo řeknete lidem, že se místo toho nebude opravovat a stavět a pokud tvrdíte že ani jedno, pak nám prosím řekněte konkrétně, kdo tu půlmiliardu a příští rok tři čtvrtě miliardy a pak víc skutečně zaplatí. Bude to daňový poplatník nebo to zaplatí ŘSD a bude to znamenat, že se o něco méně postaví nebo něco opraví?

Úplným závěrem já nechci dávat knížecí rady už v žádném případě této vládě, ale z mých politických zkušeností funguje několik zlatých pravidel v politice. Když se dostanu k moci, tak neměním to, co funguje. Když se mají dělat nepopulární, ale nutná opatření, ať to raději dělá politická konkurence, protože ona za to ponese politické náklady a ponese negativní body.

A přiznám se, že my jsme v tom minulém volebním období ty nepopulární věci udělali, přineslo nám to nepopulární věci i nepopulární body a proto vůbec nechápu, proč s tímto návrhem přicházíte na plénum Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče, v této chvíli je na řadě pan poslanec Jan Bureš. Připraví se Ivan Adamec. Tak máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Pane předsedající, moc děkuju za slovo. Já ještě než se pustím do toho projevu, tak bych chtěl poprosit pana ministra, jestli by byl tak hodný a mluvil tady klidně slovensky. Slovenština je tak krásný jazyk, tak libozvučný jazyk a navíc dokonce i tak nakažlivý jazyk, že by bylo možná tisíckrát lepší vás tady, pane ministře, slyšet mluvit slovensky a mít projev slovensky, než mluvit husákovštinou. Omlouvám se, já to nemůžu jinak nazvat, protože jsem ještě pamětník toho, kdy generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident republiky, tedy byl takto označován na 1. místě. Generální tajemník doktor Gustáv Husák měl svoje projevy a mě to vždycky tahalo hrozně za uši a říkal jsem si, proč nemluví slovensky. Byli jsme tehdy ještě Československo a já vás chci upřímně o to poprosit. Neberte to nějak ve zlém. Ale když jsem vás tady slyšel před chvílí mluvit ten projev a slyšel jsem výrazy jako cestná daň, což v češtině takový výraz vůbec neexistuje, máme cestní síť a tak dále, silniční síť a podobně, tak mě to hrozně tahalo za uši. Tak nebojte se, pane ministře, nestyďte se, mluvte slovensky, mluvte svým rodným jazykem, já budu za to hrozně rád a myslím si, že nejenom sám.

A znova říkám, nemyslím to vůbec nijak ve zlém, ale myslím to fakt hezky a upřímně, jak to říkal jeden náš politik tady český, že to taky myslí upřímně. A teď tedy dovolím si přistoupit k projevu, který mám připraven na téma sněmovního tisku 246.

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, další členové vlády tu nejsou, milé kolegyně a vážení kolegové, předstupuji dnes před vás s projevem, který si vyžádá váš čas, a věřím, že i vaši plnou pozornost. Je to projev k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Tento tisk je veden pod číslem 246 a k němu nemohu vystoupit pouze s krátkou glosou. Tento návrh je totiž krystalickou ukázkou toho, jak současná vláda přistupuje ke správě naší země, k veřejným financím a taky k naší budoucnosti. Jako zástupce Občanské demokratické strany a taky opoziční poslanec musím tento návrh z pozice zodpovědné pravicové politiky jednoznačně a taky kategoricky odmítnout.

Dovolte mi nyní v několika obsáhlých blocích rozebrat, proč je tento návrh ekonomicky škodlivý, koncepčně prázdný a jak zapadá do širšího rámce vládního legislativního chaosu.

Část první – konec systémového řešení a nástup čistého populismu. Vláda nám předkládá zákon, jehož hlavním a v podstatě jediným cílem je naplnit politický slib z programového prohlášení, takzvané zmrazení ceny dálniční známky. Ale co to znamená v praxi? Vláda se rozhodla zrušit automatický valorizační mechanismus, který jsme teprve nedávno pracně a se vší zodpovědností zavedli. Dovolte mi krátký exkurs do historie. Před zavedením valorizace se o ceně dálniční známky rozhodovalo ad hoc, většinou podle toho, jaký byl zrovna politický tlak. Když bylo před volbami, tak se nevalorizovalo. Když bylo po volbách, tak se valorizovalo výrazněji a podobně. A byli to právě především mnozí ze současných vládních poslanců, například někteří kolegové z hnutí ANO a tehdejší nezávislí odborníci, kteří tehdy správně argumentovali, že takový systém je dlouhodobě neudržitelný. Pamatuji si na vystoupení, kdy tito stejní lidé, kteří dnes sedí ve vládních lavicích, horovali pro systémové řešení. A tehdy říkali: potřebujeme předvídatelnost, musíme reagovat na růst nákladů a nesmíme z dálnic dělat politické téma před každými volbami. A dnes? Dnes svá vlastní slova popírají jen proto, aby získali levné politické body.

Tento mechanismus přitom nebyl žádným byrokratickým výmyslem. Byl to vysoce racionální, ekonomicky podložený nástroj, který zajišťoval, že se cena za užívání dálnic bude odvíjet od dvou jasných a nezpochybnitelných parametrů: Za prvé, od vývoje úhrnného průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, tedy od inflace, a za druhé, od procentuální změny délky dálnic, které jsou reálně v provozu. Pravicová politika je založena na tom, že věci mají svou hodnotu. Pokud stát buduje nové kilometry dálnic a pokud rostou náklady na jejich údržbu kvůli inflaci, je naprosto logické a spravedlivé, aby se tato skutečnost odrazila taky v poplatku za jejich užívání. Zrušením tohoto mechanismu se vracíme do dob, kdy o ceně dálniční známky nerozhoduje ekonomická realita, ale to, jak blízko jsou zrovna volby. Z dálničního poplatku děláte opět nástroj politického marketingu.

Zde, vážené kolegyně a kolegové, si dovolím odbočku k samotnému principu uživatelského placení. Pravice vždycky stála na principu, že službu platí ten, kdo ji využívá, nikoliv plošně všichni daňoví poplatníci. Tímto zmrazením de facto přenášíte náklady na ty, kteří dálnice vůbec neužívají, protože ten výpadek se bude muset zaplatit z jiných daní, které vyberete buď teď, anebo je budete vybírat od našich dětí a vnuků, tedy na margo státního dluhu.

Část dvě – zodpovědnost za veřejné rozpočty a ohrožení Státního fondu dopravní infrastruktury. Podívejme se na tvrdá data, která nám dodala sama vláda v závěrečné zprávě RIA. Zrušení valorizačního mechanismu bude mít obrovský negativní dopad na rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. V roce 2027 odhadujete propad reálných příjmů o 488 milionů korun, v roce 2028 se tento propad prohloubí na 739 milionů korun. Tento pokles se bude v dalších letech kumulovat a dále navyšovat.

Dámy a pánové z vládní lavice, kde tyto stamiliony až miliardy vezmete? Zpráva RIA jasně konstatuje, že pokud tento výpadek nebude kompenzován ze státního rozpočtu, tedy na dluh zřejmě, bude to znamenat méně investic do výstavby, modernizace a oprav dálniční a silniční sítě. Kvalita naší dopravní infrastruktury se zhorší.

Pane místopředsedo, já myslím, že teď mě asi musíte přerušit?

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, teď vás musím přerušit. Děkuji, že jste sám ukončil tu větu. Na základě dohody z dnešního grémia vyhlašuji pauzu, kdy my se sejdeme ve 14 hodin.

Zároveň vás informuji, že jménem meziparlamentní skupiny Česká republika – Spojené státy proběhne číše vína s velvyslancem Spojených států Nicholasem Merrickem u příležitosti 250. výročí nezávislosti Spojených států zde ve Státních aktech.

My se tedy zde setkáme znovu ve 14 hodin a v poznámkách pro příštího předsedajícího mám, že byl přerušen pan poslanec Jan Bureš, který bude pokračovat, a pak teprve přijdou na řadu všichni ti, kteří jsou na obrazovce. Já vám všem děkuji a přeju případně dobrou chuť. Sejdeme se tady ve dvě hodiny.

 

(Jednání přerušeno v 12.56 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci... Předpokládám, že se objeví i někdo z vlády, abych ho mohl také přivítat.

Zahajuji tedy odpolední jednání Poslanecké sněmovny a než přijde někdo z vlády, tak vyřeším omluvy: od 12.30 hodin do 14.30 se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Renáta Zajíčková. (Do sálu přichází ministr dopravy Bednárik.)

Nyní tedy vítám pana ministra dopravy a můžeme pokračovat v projednávání bodu Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 246/ – prvé čtení.

Tak nikoho s přednostním právem tu přihlášeného nemám v tuto chvíli. Mám tady do obecné rozpravy přihlášeného jako prvního pana poslance Adamce. Jenom se ptám, jestli... (Poslanec Bureš se hlásí o slovo.)

Ano, ale to já tady nemám poznačené, proto se ptám. A nyní pokračujeme tedy v přerušeném vystoupení. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Tak pane místopředsedo, ale to je skandál, protože váš předchůdce u toho pultíku, pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher, říkal: Píšu to tady dalšímu člověku, který mě bude následovat, že jsem vás musel, pane poslanče přerušit, aby vám dal slovo. Takže doufám, že se už to nebude opakovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ale vidíte, že jsem se o to zajímal, že to vyšlo a pokračovat můžete.

 

Poslanec Jan Bureš: Tak. Musel jsem se silou své osobnosti nakonec o ten řečnický pult přihlásit. Tak já si dovolím pokračovat tedy ve svém projevu. Jestli chcete, můžu ho začít od začátku, ale asi o... (Projevy nesouhlasu z lavic ANO.) Ano?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové, prosím, (Poslanec Bureš: Výborně, kolegové chtějí, abych začal od začátku, tak...) Vydržte prosím, pane poslanče, vydržte. Já si tady ještě trošku zklidním Poslaneckou sněmovnu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, probíhá obecná rozprava. Kdo byste měli jiná témata, která chcete probírat, tak se prosím přesuňte do předsálí. A prosím, aby reakce, které jsou na ty, kteří mluví, probíhaly standardním způsobem přes faktické poznámky. Děkuji.

A nyní máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Nicméně pokavaď by byl zájem, klidně můžu začít od začátku, já jsem skutečně vstřícnost sama. Ale pokud ne, tak budu tedy pokračovat ve svém projevu, a to třetí částí.

Tu jsem si dovolil nazvat Dopady na regiony, doprava jako tepna, nikoliv bariéra. Ten výpadek financí, o kterém jsem mluvil ve své předchozí části, se totiž fatálně propíše především do našich regionů. Doprava musí být tepnou rozvoje, nikoliv bariérou, která náš rozvoj brzdí. A zvláště u nás v Karlovarském kraji a sousedních obvodech to cítíme velmi palčivě. Bez peněz ve Státním fondu dopravní infrastruktury oddalujete řešení kritických problémů, které reálně omezují náš rozvoj.

Podívejme se konkrétně na situaci u nás – dálnice D6 a obchvaty. Stále čekáme na kompletní dostavbu D6, která je klíčová pro rychlé a bezpečné spojení Karlovarského kraje s Prahou. Ale nejde jen o dálnici. Zásadně nám chybí peníze na modernizaci silnic I. třídy, které spojují naše města s okolními regiony a se Spolkovou republikou Německo. Každý rok zpoždění znamená více nehod, více zplodin v obcích a menší atraktivitu pro investory (a) silnice II. tříd podfinancované ze strany státu. A co teprve silnice nižších tříd. Kraje často musí suplovat stát v místech, kde je infrastruktura zoufale zastaralá. Peníze, které nyní vládním populistickým krokem chybí ve Státním fondu dopravní infrastruktury, by mohly jít na podporu krajských investic do silnic II. tříd – například na kritické úseky propojující Ostrov se sousedními obcemi a horskými oblastmi Krušných hor, které jsou klíčové pro turistický ruch, ale i pro každodenní dojížďku za prací.

Také dostupnost pro zaměstnavatele je dalším tématem. Bez kvalitní infrastruktury k nám nepřijdou firmy s vyšší přidanou hodnotou. Rychlé napojení průmyslových zón na Sokolovsku a Chebsku na německou dálniční síť a na vnitrozemí je absolutní nutností. Když zkrátíte rozpočet SFDI, přímo tím podvazujete ekonomický potenciál Karlovarského kraje. Žijeme vedle jednoho z nejbohatších regionů Evropy, Bavorska a Saska, ale s takovýmto přístupem k financování klíčové infrastruktury se chováme, jako by mezi námi stále stála zeď.

Část čtyři: Širší selhání vládní politiky v regionech a na venkově. Tento návrh bohužel není ojedinělým excesem, ale zapadá do širšího rámce vaší politiky, která poškozuje naše regiony a venkov. Venkov nesmí být skládkou problémů, ale místem pro život. Zatímco se tu bavíme o populistickém zmrazení cen dálničních známek, v regionech nám unikají zásadní problémy, na které by vláda měla upřít svou pozornost.

Určitě za prvé odliv mozků – naše kraje nesmí být jen noclehárnami pro Prahu nebo levnou montovnou pro Německo. Potřebujeme lákat firmy s vysokou přidanou hodnotou. Za druhé služby na venkově – udržení škol a lékařů v menších obcích musí být prioritou, nikoliv položkou k seškrtání. Za třetí hrozby v území a jaderné úložiště – musíme mít jasný postoj a respektovat místní obyvatele. Digitální venkov – aby u nás mladí profesionálové zůstávali, potřebujeme špičkový internet všude, aby práce na dálku byla realitou. Za čtvrté legislativní chaos a centralizace jako vládní modus operandi – a konečně se dostávám k tomu nejzávažnějšímu, ke způsobu, jakým tato vláda tvoří legislativu. Zmrazení dálničních známek je jen jedním dílkem obrovského a chaotického puzzle, které se na nás z vládních dílen valí.

Rád bych zde připomněl naše zásadní výhrady k dalším vládním krokům, které s tímto stylem vládnutí úzce souvisejí, a to k chystaným novelizacím stavebního zákona, které hrozí naprostou paralýzou. Podívejme se na konkrétní dopady vládní centralizace stavebního. Za prvé rozvrat fungující správy – například rušení místní příslušnosti stavebních úřadů v obcích. Snaha převést agendu na superúřady odtrhne rozhodování od lidí. Dnes, když mladá rodina chce stavět dům u nás v Ostrově nebo na vesnici, jde na místní úřad, kde znají místní poměry, územní plán a historický kontext. Nově navrhované změny a schválené změny centralizace znamenají, že o jejich domě bude rozhodovat anonymní úředník v krajském městě, ne-li přímo v Praze, který danou lokalitu v životě neviděl. Namísto slibovaného zrychlení se kvůli nepřipravené digitalizaci a chaotickému převodu kompetencí mezi úřady řízení neúměrně natáhne. Rodina, která má schválenou hypotéku a potřebuje začít stavět, bude čekat měsíce na to, až se jejich spis vůbec najde v novém centralizovaném systému. A jaký je výsledek? Čas jsou peníze. Než úřady novou strukturu stráví, ceny materiálu i úroky z hypoték mohou vzrůst. Pro mladé rodiny to znamená jediné – dostupné bydlení se stane nedosažitelným luxusem, protože nedokážou ufinancovat průtahy způsobené státem. To je přímý důsledek snahy centralizovat něco, co mohlo dál fungovat na lokální úrovni s efektivní digitalizací, kterou však tato vláda nezvládla.

Na závěr prosím. Vážené kolegyně a vážení kolegové, shrnu to. Dnes zde máme hlasovat o tisku 246. Z papíru se to tváří jako malá, pro občany líbivá změna. V reálu je to demontáž předvídatelného ekonomického systému, vytvoření stamilionové pasti v rozpočtu fondu dopravy a jasný signál, že vláda rezignovala na koncepční rozvoj naší infrastruktury. Občanská demokratická strana odmítá politiku, která kvůli krátkodobým politickým bodům obětuje dlouhodobou prosperitu a rozvoj našich regionů. Ať už jde o dálnice, které chybí v Karlovarském kraji, nebo o stavební zákon, který brání lidem stavět.

Z výše uvedených ekonomických, regionálních i legislativních důvodů vládní návrh nepodpoříme a budeme trvat na zachování zodpovědného přístupu ke státním financím. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Ještě jednou se omlouvám. Já si myslím, že ta poznámka o tom, že pokračujete, bude v písemné podobě. Byla zakomponována přímo do textu. Teď jste mi trošku dostal i vy, když jsem si myslel, že jsem přeskočil ke stavebnímu zákonu. Ale vidím, že se držíme dál zákona o pozemních komunikacích. Tak další, kdo je v pořadí, tak je pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Takže já děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já se pokusím držet meritu věci. Víte, tady jsme rozdělení samozřejmě na ty, kteří podpoří zastavení té inflační doložky, a na ty, kteří s tím mají problém, protože samozřejmě je to o tom, že inflace se netýká jenom dálniční známky. Ta se týká vlastně všech hodnot peněz ve společnosti, a že vlastně když opustíme ten inflační koeficient, tak hodnota toho poplatku neustále bude klesat. A samozřejmě společnost reaguje na to tak, že pokud je inflace, tak každý rok se navyšují platy, dělají se všechna opatření tak, aby ten národ nezchudl. A tady vlastně to vytváříme jako jeden bod a tváříme se, že to je středobod financování dopravní infrastruktury.

Já bych se možná vrátil do historie. Ono je potřeba si to říct, jak je to vlastně vcelku. Pan ministr tady hovořil o tom, že se bude snažit získat peníze úsporou při různých výběrových řízeních. Já si myslím, že třeba v oblasti železnic s ním naprosto souhlasím, tam si myslím, že ho čeká obrovský kus práce. Co se týká těch silnic, tak tam bych byl opatrnější. Víte, ono u nás v České republice je takový trend, že se posuzuje kilometr dálnice, který stojí v České republice tolik peněz, kolik stojí v Polsku, kolik stojí v Německu a podobně. Vůbec se nebere v potaz, jak vypadá geomorfologie území, jak je zasídlená krajina, kolik je potřeba udělat odbočovacích křižovatek. Prostě jsou to nesrovnatelné věci. A ten mýtus o tom, jak v Čechách jsme strašně drahý, prostě může mít nějaký reálný základ v některých stavbách, ale obecně to tak prostě neplatí.

Víte, před pěti lety jsem se vlastně dostal do dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury a tehdy vlastně jsem pochopil, že tím, jak jsme tady schválili zákon číslo 416, a tam jsem byl také v té partě, tak jsme vlastně odblokovali výstavbu liniových staveb. Ono to na první pohled tak nevypadalo, ale ukázalo se, že odblokování té konečné fáze je velmi významné a že se nám ty stavby začínají prostě dařit realizovat. No ale co se stalo? Začaly se rozvírat nůžky rozpočtu právě ve Státním fondu dopravní infrastruktury, protože každý rok prostě stoupaly náklady na finance, na investice do dálnic a do železnic. Jo, dneska bychom potřebovali samozřejmě těch peněz daleko víc. A možná když tady pan ministr říká, že ta půl miliarda – no, já to chápu, je tam součást těch peněz, ale těch peněz potřebných je daleko víc. Ale já se k tomu vrátím.

Takže to se nám podařilo. A podařilo se už za předminulé vlády tohle realizovat. To nebyla jenom ta minulá vláda. Už i ta předminulá vláda měla stejný problém. A teď je problém v tom, zda tak jak financujeme ten Státní fond dopravní infrastruktury, jestli je to udržitelný stav financování do budoucna. Já si myslím, že ne. Že prostě nelze pořád zvyšovat jenom ze státního rozpočtu finance do Státního fondu dopravní infrastruktury. Prostě stav státního rozpočtu tomu neodpovídá a řekl bych výkon ekonomiky také ne. Protože jestli se vám zvedne třeba ekonomický výkon o dvě až tři procenta, tak to neznamená vůbec, že do toho Státního fondu automaticky přitečou ty peníze, které jsou tam potřeba. A já si myslím, že je potřeba se nad tím zamyslet a je potřeba vlastně zvážit, jak to dělat, jak to financovat. Jestli ta struktura těch státních společností, těch firem, je takhle dobře nastavená, protože vlastně když ten stát někde vezme peníze a dá je do toho SFDI a ti to dají na Ředitelství silnic a dálnic, tak vlastně pořád se to zapisuje do státního dluhu a vykazuje se to v dluhové službě, která rozhodně není příznivá. Všichni to známe, tady kritizujeme, jaký je schodek státního rozpočtu každý rok a prostě je to začarovaný kruh.

Já si myslím, že když budeme dělat nějaké změny, tak bychom měli nejdřív vyřešit tento problém. Systémově to vyřešit. Systémově. A to se tady zatím nestalo. Ono to totiž není úplně jednoduchá věc, my jsme nějaké představy měli, ale problém je, že všechny ty peníze, které v řadě případů tady jsou, leží na účtech a bylo by dobré je zužitkovat, tak ten stát to neumí udělat, protože se mu to zapíše okamžitě do státního dluhu, to znamená do té dluhové služby, a je to špatně. Takže já bych spíš se snažil vyřešit tohle a pak se bavme o tom, které ty položky je potřeba upravit.

Já se omlouvám. Mně taky připadá jako prostě odstranění inflační doložky v době, kdy je málo peněz, takže to není dobře tohleto. A říkat, že za několik let to bude přes 3 000 korun ten dálniční poplatek – no, bude, ale taky budou jiné platy těch lidí. No a za službu se prostě platí. Tak jako řekněme si na rovinu, a neporovnávejme to moc s okolními zeměmi, protože porovnáváme jablka a hrušky, každý ten stát to má jinak. Němci historicky mají dálnice bezplatně, ale tam byla společenská shoda a doteď, doteď jsou tam diskuse o tom, jestli je to správně a jestli by se neměly nasadit dálniční známky nebo nějaké mýtné, prostě cla. To tam prostě takhle je teďka v tuhle chvíli. Němci si to vydobyli, oni to dálniční síť mají hotovou vlastně podstatně dřív než my. My jsme tady dvacet let spali, nebyli jsme schopni legislativně vyřešit ty stavby těhletěch liniových staveb. A když jsme to teďka vyřešili, tak prostě narážíme na nedostatek peněz. No, tak to je prostě realita.

A nebo já jsem si projel Polsko, tak ty státní dálnice jsou zadarmo. No jo, ale pak přijedete na místa, kde jsou soukromé dálnice a budete platit prostě ten mýtný poplatek. Když to nasčítáte, tak se dostanete do čísel, která se vám vůbec nebudou líbit. Kdo jezdí do Chorvatska po dálnici, tak ví, jak to funguje. A dneska ty mýtnice – vlastně už není potřeba obsluha tolika lidí, protože máme dneska na to digitální věci, všechno jde udělat přes mobil, přes počítač, bez problémů. Dokonce ty průjezdy se dají automatizovat. Tak když máte aplikaci do mobilu, tak to automaticky načítá ty peníze a odečítá vám to z účtu a vůbec jako to nemusíte registrovat. Ale prostě každá země to má jinak. A já si myslím, že ani v jedné zemi to nestačí na ty investice, to, co se vybere z těch dálničních poplatků. Ani v jedné zemi. Tak to neporovnávejme.

Já musím říct, že pro mě by bylo podstatně snazší rozhodování, kdyby tady pan ministr a jeho ministerstvo nám nastavilo systém, který vyřeší systémově to financování dálniční sítě, a taky údržbu, protože jak i narůstají kilometry, tak prostě je potřeba je udržovat. Já bych nerad, abychom dopadli jako v jedné nejmenované asijské zemi, kde mají krásné dálnice, akorát problém je, že můžete jet jenom v jednom pruhu, protože v tom druhém pruhu je to pro tanky. Prostě neopravujou. V Asii se to dělá běžně. Postaví se infrastrukturální stavby a pak si jich nikdo nevšímá, dokud to nespadne. A když to spadne, tak je vždycky z toho velký problém.

Takže myslím si, že říkat, že ta půlmiliarda, pak 0,7, když se to bude sčítat, že nás spasí z těch dálničních známek. Nespasí. Ale je to o tom principu, když prostě používáme nějakou službu, tak si ji platím. A nelze říkat, že ta cena bude pořád stejná i do budoucna. Já chápu, že to může být tak, že prostě jste teď – a ona si to samozřejmě prosadí tady koalice, protože máte většinu. Teď se zruší ten koeficient, že ta cena bude vždycky takhle trvalá. Ale přijde doba, kdy prostě najednou prostě skončí tyhle dárečky, protože ten stát už na to nebude mít a prostě bude to chtít po těch občanech, kteří využívají tu dálnici, aby si za to platili. A ty skoky budou výrazně vyšší, než je to pomocí té inflační doložky. To říkám zcela otevřeně. Takhle to prostě bude.

Takže já v tuto chvíli samozřejmě nemohu podpořit tento návrh, protože mi tam chybí systémovost, prostě je to ad hoc. Já když jsem poslouchal dneska pana předsedu Okamuru, tak jsem se docela na jednu stranu vyděsil, co říkal, a pak jsem se i pobavil, to jest říkat, že tohle prostě zlevní lidem život... No dobře, tak když se bavíme o té dopravě, tak máme před sebou ETS dvojky. A teď si vezměte, že tahle vláda řekla, že je nikdy nepřijme. No, to já jsem na to tedy zvědavý. A víte, co to bude znamenat v důsledku? To nebude jenom těch 4,50 v průměru za litr benzínu nebo nafty. To bude zdražení celého života celé společnosti, bude to mít neuvěřitelný dopad na střední třídu. A je úplně jedno, jestli je přijmeme nebo ne. A pak budeme zase dělat nějaké takovéhle ústupky? Jako z čeho ten rozpočet naplníme potom? Z čeho to budeme platit? Já si myslím, že je prostě potřeba se na to dívat systémově, je potřeba připravovat ty změny systémově a ne ad hoc, že se to zrovna líbí voličům.

Pan Okamura tady řekne, že máme levnou energii. No, protože je léto. Je jí dost. Ale počkejte v zimě, to se budeme divit. Počkejte za rok, jak se budeme divit, kolik bude stát proud, kolik budou stát služby za proud.

A mohl bych tady jmenovat cokoliv. Levné máslo – to ho pobavilo úplně. Já vím, že ten trh s potravinářskými komoditami je hodně regulovaný, ale pořád tam fungují nějaké tržní mechanismy, což je dobře. Ukázalo se, že prostě v sezoně ta cena klesá, je toho dost. Když toho bude málo, no tak to bude dražší. Ale žádná vláda to nezastaví. To takhle bylo za komunistů, kdy se určovaly ceny. A jak jsme dopadli? Já si myslím, že to jsou zbytečné populistické řeči. Já to chápu, že každý tady mluví ke svým voličům. Já to beru ryze technicky i pragmaticky.

Myslím si, že není to dobrý nápad v tuhle chvíli to takhle udělat. Není to dobrý nápad. Ale abychom tady říkali, že prostě je to to, co prostě nás zničí, nebo že to je strašné a vyčítali tady všechno od A až do Z vládě, to si nemyslím, že je to tenhle případ. Ale rozhodně je to součást toho vládního příběhu. To tedy je. A moc mě to mrzí, že to takhle děláme, že dokonce na to máme mimořádnou schůzi, jako by prostě padal svět. Žádný svět nepadá.

Já chápu, že to chcete stihnout od příštího roku. Já tomu rozumím. Ale na druhou stranu, co se stane, když to nebude? Podle mě vůbec nic.

A ještě mi dovolte, abych si vzpomněl, když byl covid a tehdy byla první energetická krize v oblasti paliv, kdy stál litr benzínu kolem 50 korun skoro, někde už to i přelezlo. Co se stalo na těch silnicích? Ti naši chudí občané, jak o nich tady občas ráda koalice mluví – no, ty dálnice byly plné. Byly plné silnice. Nikdo nepřestal jezdit. Já chápu, že to je nepříjemné.

Mně taky vadí, že dálniční poplatek stojí tolik, co stojí. Mně vadí, kolik stojí litr benzínu a nafty jako každému normálnímu občanovi. Proč mám za to dávat víc peněz, když za to žádnou lepší službu nedostanu? Ale prostě to je realita. Žijeme v globálním světě. Jsme závislí na tom, jak situace kolem komodit vypadá nejenom v Evropě, ale na celém světě. Tak se s tím smiřme.

A jestli si myslíme, že všechno ufinancuje státní rozpočet, tak to tedy brzo narazíme do zdi. A jen tak mimochodem, existuje taková krásná lidová pranostika a s oblibou ji používají naši bohatí občané, miliardáři, multimilionáři, oni říkají: Halíře, ty přece dělají talíře. A teď nemám na mysli nikoho tady z Poslanecké sněmovny. A tak to prostě je. Když se budeme chovat úsporně, šetrně, tak na tom nemůžeme prodělat.

Dámy a pánové, děkuju vám za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším vystupujícím v obecné rozpravě je pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuju za slovo. Čím víc bychom měli halířů, tím víc bychom měli ve Sněmovně talířů. To mě teď tak napadlo. To by si možná KDU-ČSL přálo.

Dovolte i mně, abych se vyjádřil k téhle materii, která i z mého pohledu vypadá navenek jako hrozně jednoduše. Zastropujeme dálniční známky. Vždyť je to krásná věc. Všichni by to měli přivítat. Nicméně já bych také se k tomu rád vyjádřil. Nemyslím si, že to je takhle jednoduché. Myslím si, že i pan ministr si to velmi dobře uvědomuje a uvědomuje si i úskalí celého tohohletoho návrhu. A já tady nestojím proto, abych úplně za každou cenu obhajoval automatické zdražování dálničních známek, a už vůbec nechci občanům vysvětlovat, že každé další zvýšení ceny je správná věc.

Po výrazném růstu ceny dálniční známky je zcela legitimní diskutovat o tom, zda její cenu pro příští rok nezvýšit. Jenže projednávaný materiál není pouze rozhodnutím, že v roce 2027 dálniční známka nezdraží. Vláda navrhuje úplně zrušit automatický valorizační mechanismus a vrátit cenu dálničních známek zpět do prostoru politického rozhodování na úrovni Poslanecké sněmovny. A to je podstatný rozdíl. Jednorázové zmrazení ceny můžeme věcně diskutovat. Trvalé zrušení pravidla bez náhrady, ale něco úplně jiného.

Rozumná hospodářská politika totiž není automatické zdražování. A tomu rozumím. Není ale ani politické zmrazování cen bez ohledu na skutečné náklady, rozsah poskytované služby a stav veřejných financí. Odpovědná politika je především poctivý účet. A musíme lidem říci, kdo službu využívá, kdo ji platí a co za své peníze dostává. Dálniční známka je uživatelský poplatek. Jejím prostřednictvím přispívají řidiči využívající dálniční síť na její výstavbu, provoz a údržbu.

Pokud příjem z dálničních známek nebude v budoucnu odpovídat rostoucím nákladům a rozšiřování dálniční sítě, potřeba peněz stejně nezmizí. Někdo je bude muset zaplatit. Buď se omezí výstavba a údržba silnic a dálnic, to už tady padlo. Nebo se Státní fond dopravní infrastruktury více zadluží, to už tady taky padlo. Anebo bude rozdíl doplacen ze státního rozpočtu, to taky padlo.

Ale u každého tohoto návrhu to znamená nějaké zvýšení a fakticky odcházíme od systému, že neplatí ten, kdo využívá, ale platí vlastně všichni. Každá stokoruna, kterou stát nevybere od uživatele dálnice, se neztratí, jen se přesune na účet někoho jiného, což není argument pro automatické zdražování. Je to argument pro transparentnost a odpovědnost.

Česká republika je průmyslová exportní země ležící ve středu Evropy. Pro naši konkurenceschopnost je rozhodující, zda budou dokončeny klíčové dálniční tahy, zda se zboží dostane včas k zákazníkům, zda zaměstnanci nebudou stát hodiny v kolonách a zda firmy budou moci spolehlivě plánovat své dopravní služby.

Hospodářské škody České republiky nevznikají především tím, že dálniční známka stojí o stokorunu více nebo méně. Vznikají nedokončenými dálnicemi, kolonami, objížďkami, zanedbanými opravami a nejistotou, zda stát dokáže své investiční plány financovat. Proto bych očekával, že vláda spolu se zrušením příjmového mechanismu předloží také jasný plán, jak budou výstavba a údržba dálnic dlouhodobě financovány. Takový plán ale v rámci tohoto důležitého materiálu předložen nebyl. A místo přesných čísel slyšíme od pana ministra argumenty, které se při bližším pohledu rozcházejí s veřejnými dostupnými údaji, někdy dokonce s údaji jeho vlastního ministerstva.

Například, pane ministře, dne 19. května jste prostřednictvím tiskové zprávy svého ministerstva uvedl: „Roční známka v České republice stojí v přepočtu více než v Rakousku.“ Jenže rakouská roční dálniční známka stála 106 eur a 80 centů a podle kurzu České národní banky v den vašeho výroku to odpovídalo přibližně 2 595 korunám. Česká dálniční známka přitom stála 2570. Česká známka – ano – tedy nebyla dražší než rakouská. Nebyla dražší než rakouská. Byla, můžu připustit, že byla přibližně stejně drahá, ale určitě ne dražší. A to je potřeba si srovnat.

O něco více než měsíc později 29. června už vaše ministerstvo použilo jinou formulaci. Už jste netvrdil, že česká známka je dražší než rakouská. Řekl jste pouze: „... se cenou blížíme Rakousku.“ Ale je to jiné tvrzení, než které jste používal předtím. A když už používáte Rakousko jako hlavní argument pro změnu českého systému, měl byste také dodat druhou polovinu informace – Rakousko cenu dálničních známek pravidelně valorizuje podle inflace a vláda tedy používá rakouskou cenu jako argument proti valorizaci, přestože samotné Rakousko valorizační mechanismus používá. Vybíráte si z rakouského systému pouze tu část, která se vám hodí do politického sdělení. Rakouskou cenu ano, rakouská pravidla už ne.

Navíc rakouský systém není úplně srovnatelný s českým. V Rakousku se na některých nákladných alpských úsecích platí vedle dálniční známky ještě samostatné mýto. Rakouská dálniční známka proto sama o sobě neumožňuje za jednu cenu využít bez dalšího poplatku všechny významné dálniční tahy. Pane ministře, jestliže chcete český systém porovnávat s Rakouskem, porovnávejte jej celý, nikoliv pouze jedním vybraným číslem, které se vám momentálně hodí.

Ještě závažnější rozpor vidím ve vašem vysvětlení, čím chcete nahradit chybějící příjmy. Na tiskové konferenci vlády jste byl dotázán, zda zrušení valorizace nebude problémem pro veřejné rozpočty. Odpověděl jste, cituji: „Tady to budeme kompenzovat právě na úsporách v mýtu.“ Jenže vaše vlastní Ministerstvo dopravy uvádí, že změna mýtného systému se týká až období po roce 2029.

Nejprve má proběhnout přechodné období a plně nový systém má začít fungovat teprve v prosinci 2032. Zrušení valorizace dálničních známek ale navrhujete už od 1. ledna 2027. Proto se ptám, pane ministře: Jak chcete v letech 2027, 2028 a 2029 a případně i v dalších letech kompenzovat výpadek úsporou ze systému, který ještě nebude existovat? Navíc ani deklarovaná úspora není jistým příjmem. Ministerstvo uvádí, že nový systém by mohl přinést úsporu až kolem 480 milionů korun ročně. Slova „mohl“ a „až“ nejsou rozpočtovým krytím. Jsou pouze odhadem budoucí možné úspory.

Nemůžete rušit konkrétní příjmový mechanismus od roku 2027 a vydávat za jeho náhradu hypotetickou úsporu, která má vzniknout o několik let později. To se na mě nezlobte, ale tohle odpovědné financování rozhodně není. To je jenom účetní slib, který časově ani věcně nevychází.

Další problém vidím ve způsobu, jakým pracujete s růstem ceny dálniční známky. Na tiskové konferenci jste uvedl – cituji: „Pokud si myslíte, že je úplně normální o 70 procent zdanit takovýmto poplatkem obyvatele České republiky, tak podle mě to je nesprávné.“ Konec citace. Ano, cena roční dálniční známky vzrostla z 1500 korun na 2 570, což je přibližně 71 procent. Jenže z tohoto nárůstu připadalo 800 korun na jednorázové zvýšení ceny po 12 letech, kdy se cena dálniční známky vůbec neměnila. Samotné dvě automatické valorizace zvýšily cenu z 2 300 na 2 570 korun, tedy o 270 korun. Jinými slovy, přibližně tři čtvrtiny celkového růstu ceny vůbec nebyly způsobeny mechanismem, který dneska rušíte. Vy ale používáte celý nárůst z 1 500 korun na 2 570 jako hlavní argument proti valorizaci.

A současně je třeba dodat ještě jednu podstatnou věc. Váš zákon cenu dálniční známky nesnižuje. Navracíte ji na 1 500 korun. Nevracíte ji ani na 2 300 korun. Necháváte ji na 2 570 korunách. Využíváte tedy sedmdesátiprocentní zdražení jako hlavní politický argument, ale váš návrh z tohoto zdražení neruší ani jednu korunu. Rušíte pouze pravidlo pro budoucnost.

Jestliže je podle vás dnešní cena výsledkem nesprávného sedmdesátiprocentního zatížení občanů, proč je tedy ponecháváte v plné výši? A pokud dnešní cenu považujete za správnou, proč používáte celý předchozí růst jako důkaz nespravedlnosti systému? Buď je problémem dnešní výše ceny, a potom ji vláda měla navrhnout snížit, nebo je problémem pouze způsob budoucího stanovování ceny, a potom není poctivé směšovat tento problém s jednorázovým zvýšením, ke kterému došlo před zavedením první valorizace.

A nakonec tvrdíte, že návrh má řidičům přinést stabilitu a předvídatelnost. Ano, zmrazení ceny přinese stabilitu pro rok 2027. Ale zrušením předem známého pravidla dlouhodobou předvídatelnost tedy nepřináší. Nebo to mi vysvětlete jak. Křišťálovou koulí? Že budu každý rok přemýšlet o tom, co si zrovna vláda vymyslí nebo ministr dopravy sem přinese?

Současný mechanismus říká předem, podle čeho se cena bude měnit. Zohledňuje vývoj spotřebitelských cen a rozšiřování dálniční sítě.

Můžeme zcela – a je to legitimní – diskutovat o tom, zda je vzorec nastaven správně. Můžeme stanovit maximální meziroční růst. Můžeme valorizaci na rok přerušit nebo mechanismus pravidelně vyhodnocovat. Ale pořád jde o předem známé pravidlo. Po jeho zrušení nebude nikdo vědět, kdy vláda navrhne další změnu a o kolik se cena změní. Cena se stane výsledkem momentální politické nálady nebo situace. Několik let může zůstat zmrazená, protože žádná vláda nebude chtít nést politickou odpovědnost za zvýšení, její reálná hodnota bude mezitím klesat a potom jednou přijde další skokové zdražení. Přesně to jsme totiž už jednou zažili. Od roku 2012 do roku 2023 zůstávala cena na těch 1 500 korunách a potom přišlo jednorázové zvýšení o 800 korun.

Tohle není přece dlouhodobá předvídatelnost, to, co předvádíte. To je odkládání rozhodnutí a následné skokové řešení problému. sem zvědavý, jak jej vysvětlíte.

Navíc jste, pane ministře, sám upozorňoval, že rok 2027 bude pro financování dopravy složité, protože se sníží dostupnost evropských prostředků. To jste říkal. Právě od roku 2027 ale navrhujete odstranit pravidlo, které zajišťuje jeden z vlastních příjmů dopravní infrastruktury. Jestliže sám varujete, že rok 2027 bude kritický kvůli úbytku evropských peněz, proč právě od tohoto roku oslabujete vlastní příjmový mechanismus?

Neříkám, že dálniční známka musí v roce 2027 zdražit. Dokázal bych si představit její jednorázové omezení. Dokázal bych si představit úpravu valorizačního vzorce, stanovení maximálního meziročního růstu nebo pravidelnou revizi cen parlamentem. Dokázal bych si představit také pravidlo, podle kterého by se valorizace neuplatnila v roce, kdy by příjmy z prodeje známek díky růstu počtu uživatelů dostatečně pokryly zvýšené náklady. To by ale byla věcná debata o správném nastavení systému.

Vláda ale navrhuje pravidlo jednoduše zrušit a ničím jej nenahradit. Řidičům slibujete úsporu řádově několika korun měsíčně, ale neříká jim, kdo za ně chybějící peníze zaplatí.

Není rozumné zvyšovat cenu jen proto, že to umožňuje vzorec. S tím souhlasím. Stejně tak ale není odpovědné uměle držet cenu, rozdíl skrýt ve státním rozpočtu a následně jej vybrat na jiných daních od všech občanů.

Odpovědná hospodářská politika je poctivý účet a ten tady dneska chybí. Proto vás, pane ministře, žádám o konkrétní odpovědi: Jaký dopad bude mít zrušení valorizace na příjmy Státního fondu dopravní infrastruktury v jednotlivých letech 2027 až 2030? Jak bude tento výpadek nahrazen předtím, než začne fungovat nový mýtný systém? Kolik konkrétně má stát ušetřit v každém jednotlivém roce? A proč k prosazení zákona používáte tvrzení o rakouské ceně v sedmdesátiprocentním růstu a úsporách na mýtu, která jsou buď neúplná, nebo se rozcházejí s údaji vašeho vlastního ministerstva?

Nechci po vládě, aby dálniční známky automaticky zdražovaly. Chci po ní, aby předložila pravdivá čísla a řekla, kdo zaplatí výstavbu a údržbu silnic, jestli současný příjmový mechanismus zruší. Dálnice se nepostaví z tiskové konference a to snad víte. Neopraví ji ani politické heslo a jejich náklady nezmizí tím, že je vláda přestane uvádět na účtu řidiče. Dálnice nejsou předvolební leták.

Pokud chceme hospodařit odpovědně, musíme hájit nejen přiměřené ceny pro občany, ale také stabilní veřejné finance, pravdivou politickou argumentaci a schopnost státu dlouhodobě investovat.

A ještě jednu věc považuju za potřebné zmínit, a tou je elektromobilita. Vláda ve svém programovém prohlášení slíbila, že srovná podmínky pro elektromobily a klasická vozidla včetně dálničních známek. Pan ministr následně veřejně prohlašoval, že elektromobily mají platit stejnou cenu jako benzínová a dieselová auta, protože dálnice využívají a spotřebovávají stejně. Dá se to i dohledat a citovat. V předloženém zákoně ale nic takového není. Elektromobily a vodíková vozidla mají dálnice nadále zdarma, plug-in hybridům zůstává čtvrtinová sazba a vozidlům na zemní plyn nebo biometan sazba poloviční. Neříkám nyní, zda je zachování těchto výhod správné, nebo nesprávné. Ale upozorňuji na zjevný rozdíl mezi tím, co vláda slíbila, co ministr veřejně prosazoval a co nakonec skutečně předložil Poslanecké sněmovně. To jsou všechny tři úplně jiné materiály.

Vláda ustoupila poté, co zjistila, že by zrušením zvýhodnění mohla porušit závazky České republiky v rámci Národního plánu obnovy a ohrozit evropské prostředky. To je legitimní důvod k opatrnosti. Není ale legitimní předstírat, že vláda svůj původní záměr uskutečnila.

Ve skutečnosti dnes projednáváme pouze zmrazení cen. Slíbené srovnání podmínek jednotlivých pohonů vláda z návrhu vypustila.

Děkuju vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Já vám přeji hezké odpoledne, vystřídali jsme se v řízení schůze, takže vás zdravím a budeme pokračovat.

V rozpravě nyní by s přednostním právem se stanoviskem klubu měla vystoupit paní předsedkyně Šebelová. Paní předsedkyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Já využiju svého přednostního práva k výzvě, která možná jenom zdánlivě souvisí s tímto zákonem, ale týká se bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

A mně to nedá, já jsem se do této chvíle jsem zdráhala komentovat včerejší autonehodu Filipa Turka, poslance této Poslanecké sněmovny. Ale s ohledem na nově vzniklé skutečnosti, já respektuju to, že nehodu vyšetřuje policie a že musíme počkat na závěry toho vyšetřování, ale pokud byly zveřejněny záběry, které ukazují, že pan poslanec předjížděl kolonu odbočovacím pruhem, kterým jet neměl, rychlostí, jakou jet neměl, vlastně předjížděl, tedy obcházel pravidla, tak prostě to nemůžeme jako poslanci této Sněmovny vymlčet, to prostě není možné. Já tady vyzývám pana poslance Filipa Turka, aby složil poslanecký mandát.

Pokud to neučiní, je to jako zajímavé, je to motorista (Motorista?), projednáváme zákon, který se týká motorismu, pokud tak neučiní, tak vyzývám Andreje Babiše, za Starosty a nezávislé, aby odvolal Filipa Turka aspoň z pozice vládního zmocněnce! To prostě není možné! Vy budete tolerovat toto papalášské chování! To je facka do tváře všem obyčejným občanům! Nehledě na to, že všichni máme povinnost, vozidlo záchranné služby, které houká, mu dát přednost. Mohl... Viděli jsme záběry, jak mohlo dojít ke zranění osob, stály tam na chodníku, uskočily úplně těsně, to auto je... Bylo jenom štěstí, že se nikomu nic nestalo. Bylo jenom štěstí, že ten pacient který akutně čekal na převoz té krve, ji nakonec dostal. Ale ty záběry, které byly dneska zveřejněny, které ukazují, že pan poslanec jede prostě v kruhu, ve kterém nemá co dělat, vjede do křižovatky, aniž by se pořádně podíval, ono to není náhoda, všechna ta ostatní auta tam stála a že tam nevjela. Protože když dáváte pozor, tak prostě slyšíte sanitku, tak prostě vidíte. A normální je nepředjíždět a nechovat se jako papaláš.

Vy, Filipe Turků, ručník do ringu, nebo složte poslanecký mandát. A pokud na to nenajdete odvahu, tak by ji měl najít premiér této země Andrej Babiš. Filip Turek nemá být poslancem této Sněmovny, pokud se neumí chovat a my bychom nikdo neměli tolerovat toto jeho papalášské chování. (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, další v rozpravě je přihlášen pan poslanec Munzar, než dorazí, načtu jednu omluvu. Omlouvá se paní místopředsedkyně Urbanová od 14 hodin z pracovních důvodů. Tak, pan poslanec má slovo, prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já jsem se do rozpravy přihlásil na základě vašeho úvodního slova. To mě k tomuto vystoupení motivovalo, nějak dopředu jsem si ho nepřipravoval. Ale vy jste mě hrozně navnadil hned v prvním úvodu, když jste řekl, že nám odpovíte na dotazy k financování a vysvětlíte nám to. Tak jste mě navnadil.

Já jsem čekal během úvodního slova na to vaše vysvětlení. No, a nikdo jsme se tady mimo (?) vysvětlení nedočkali o tom, jak systémově budete financovat investice do dopravní infrastruktury. Dozvěděli jsme se z vašeho vystoupení pouze dvě věci.

Jedna věc, už to tady zmiňovali kolegové, to je ten výpadek 500 milionů korun do Státního fondu dopravní infrastruktury, které se nedají použít ve státním rozpočtu na nic jiného, pouze na dopravní stavby, tak jsme se vlastně od vás dozvěděli, když budu parafrázovat, že to žádnou stavbu dálnice nespasí. A nespasí to toto financování. Možná nespasí, ale ty peníze budou chybět zejména proto, že se nedají ty peníze použít na něco jiného a vy budete mu nucen jít na Ministerstvo financí a žádat o navýšení příspěvku ze státního rozpočtu pro Státní fond dopravní infrastruktury. A bude záviset na vůli, či nevůli jakéhokoliv dalšího roku vašich kolegů ve vládě, kolik vlastně na dopravní infrastrukturu přispějí.

To určitě není systémové řešení, jak říkám, kromě toho principu, který tady zmiňovali kolegové, že dálniční známka vlastně slouží k tomu, aby vlastně přispívali ti, co ty dálnice užívají, ti, co používají dálnice, aby přispívali nejenom na investice do nových, ale i na provoz a údržbu těch stávajících. Tak ten princip, kdo využívá, tak platí, to bylo vetknuto do dálniční známky. Vy vlastně chcete ty náklady přesunout na všechny daňové poplatníky a zcela nesystémově si každý rok říkat o nějaké peníze.

A druhá věc, kterou jsme se tady od vás v tom úvodním slově dozvěděli, mě tedy překvapila, protože vy jste tady de facto zkritizoval to zrušení silniční daně, které bylo za naší vlády. Já k tomu řeknu dvě věci, respektive tři věci. Tak jedním z důvodů zrušení této daně byla velmi nízká efektivita jejího výběru v porovnání s náklady. Vás to jako ministra dopravy sice – v uvozovkách - jakoby trápit nemusí, protože vy byste měl jenom výnosy, nicméně stát to trápit musí. A to byl jeden z důvodů, proč se zrušila silniční daň pro vozidla do 12 tun. A zrušila se v době vysoké vysoké inflace, zrušila se v době, kdy klesaly reálné mzdy a rostly náklady těch podnikatelů. A byl to způsob, jak reagovat na tu neblahou možná v té době ekonomickou situaci a snížit zejména administrativní zatížení těch malých podnikatelů, které jim ta silniční daň přinášela.

Vlastně mě překvapuje, že zástupce této vlády, která nás neustále kritizovala, tu předchozí, za konsolidační balíček, za příjmy, tak najednou kritizuje, že jsme nějakou daň zrušili. Jako překvapuje mě to a je to tedy známka určité nekonzistence ve vyjádření představitelů této současné vlády.

Ale zpět k tomu financování. Mě to totiž skutečně zajímá jako člena rozpočtového výboru a rád bych znal, pane ministře, na to vaši odpověď, protože vy jste udělali jako vláda několik kroků.

My jsme minulý týden v Poslanecké sněmovně, respektive vy, my ne, vy jste přehlasovali Senát, co se týká pravidel rozpočtové odpovědnosti, fiskálních pravidel. Kde jste si vlastně jako vláda, prostřednictvím paní ministryně financí, odsouhlasili únikové doložky na dopravní infrastrukturu, abyste se mohli více zadlužovat, abyste si mohli víc půjčovat na investice.

K mému překvapení, a proto se na to ptám, když jsem se podíval na fiskální strukturální plán, který vy jste jako vláda schválili, i vaším, nemýlím-li se, hlasem, tak tam zjistíme, že každý rok má být na investice dáváno v poměru vůči HDP stále stejně, že žádný boom investic nás nečeká, jak jsme tady slýchávali od tohoto pultíku, když se obhajovala ta úniková doložka. Naopak v tom strukturálním fiskálním plánu, který vy jste schválili, vaše vláda, tak se pohybují každý rok celkové investice ze státního rozpočtu ve výši 4 až 4,1 % každý rok, stále stejný podíl, žádný investiční boom se tedy v tomto případě nechystá.

Takže mě zajímá vlastně systémové financování, protože, nezlobte se na mě, pane ministře, dělat se líbivým a snižovat, respektive stropovat cenu dálniční známky, pak si říkat o výdaj (?) ze státního rozpočtu, který má omezené zdroje, aby se se pak zjistilo, že se na to musí půjčit, nezlobte se na mě, takhle rozhodovat umí každý. Nicméně do budoucna to samozřejmě podtrhne nohy budoucím daňovým poplatníkům, protože každé dluhy se musí zaplatit, a musí se zaplatit i s úroky.

Proto mě velmi zajímá, jakým způsobem máte vůbec promyšleno financování dopravní infrastruktury na ty čtyři roky, protože my jsme se to zatím nedozvěděli od nikoho, ani od vašich kolegů, a vy byste nám mohl říci, jakým způsobem to chcete financovat.

Možná ještě řeknu jednu věc. Já samozřejmě nepléduju za skokové zvyšování dálniční známky. My se můžeme vrátit do roku 2019, kdy váš kolega, který tady dnes bohužel není, pan kolega Kolovratník, navyšoval (navrhoval?) skokové zvýšení z patnácti set na dva tisíce dálniční známky. Tehdy to Sněmovna neodsouhlasila (?). Tak vlastně vy se sám dostáváte tímto návrhem do pasti, protože pak, když by se chtělo zvýšit dálniční známku a nebude tam valorizační mechanismus, tak musí tady někdo aktivně přijít a zaplatit politický náklad za to, že to navrhne, že navrhne to zvýšení, stejně jako pan kolega Kolovratník, který nakonec nezískal podporu ani vlastní strany, ale mu (?) zaplatil za to politický náklad. Takže každý, kdo sem přijde, buď vy, nebo někdo z vašich kolegů, když zjistíte, že vám peníze chybí a budete chtít zvýšit dálniční známku, tak tady ten návrh někdo musí udělat.

Jenom chci zdůraznit, že dneska jsme v jiné situaci, než jsme rušili třeba silniční daň, kterou jste zmínil. Tehdy byla skutečně vysoká inflace, snižovaly se reálné mzdy, dneska jsme v situaci jiné, reálné mzdy se zvyšují, to znamená, i je potřeba přemýšlet, když se stanovuje cena (dálniční?) známky, na určitém balanci mezi tím, jaký je to náklad pro občany, a tím, co státní rozpočet potřebuje na investice, respektive Státní fond dopravní infrastruktury potřebuje na investice, provoz a údržbu. Já držím palce, že na investice se peníze najdou, ale ne z půjček, ale ze stávajících daní – a možná i z dálniční známky i těch 500 milionů určitě někde bude chybět. Takže děkuju za odpověď, věřím, že mi odpovíte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče A s přednostním právem se přihlásil pan ministr.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji. Zaznělo hodně dotazů a asi by bylo nefér, kdybych odpověděl v závěrečné řeči a nemohli byste zareagovat. Takže dovolte, ať to nějak shrnu – a pokusím se nebýt dlouhý anebo mluvit husákovštinou. Takže v roce 2023 jsme na mýtě vybrali 14,4 miliardy korun, v roce 2025 18,169 miliardy korun. Celkový nárůst na mýtě byl kolem 3,8 miliardy. Nikdo, kdo zapínal automat zdražování dálničních známek, nepočítal s tím, že mu takhle poroste mýto. Tohle je to, co vám pokryje ty výpadky 500 milionů korun. Tohle si musíte skutečně uvědomit, že celkový nárůst plus 7 miliard, i když v roce 2023 se někdo rozhodl – to byla má reakce na mého předchůdce – kdy vysvětloval, že vytváříme rozpočtové díry. Tak jsem si dovolil shrnout, že v roce 2023 byl výnos Státního fondu dopravní infrastruktury obohacen o 716 milionů korun z výběru silniční daně, i když pro mě cesta nebo silnice skutečně, skutečně nehraje až takový rozdíl.

Co se týče ostatních doporučení, jako zvýšením další valorizace – nebo další valorizace z dálničních známek si vykrýt přípravou (přípravu?) vysokorychlostních tratí, tak tohle mě skutečně zarazilo, protože míchat jablka a hrušky u dopravní infrastruktury skutečně nejde a zatěžovat občany nebo zatěžovat ty, kteří si kupují dálniční známky, ještě tím, že z výnosu z dálniční známky se bude dělat vysokorychlostní trať nebo její projektová příprava, tak to skutečně nestojí za to, abych se nad tím pozastavoval.

Co se týče celkových předpokladů ve vývoji na rok 2026, ať tomu rozumíte, ať zkusím ještě ta čísla, tak v roce 2023 29 miliard byl výnos Státního fondu dopravní infrastruktury, očekávání plánu roku 2026 36,6 miliardy, celkový nárůst řádově 7 miliard. Ale to, co je důležité – teď vám řeknu, kolik jsme zaplatili za údržbu. V roce 2022, v té době to bylo tedy ještě s DPH, tak si to dovolím číst bez DPH, protože tam se měnil zákon a přeplácelo se v první části, úpravy a údržba, a pak provozní platba – v principu peníze zůstaly stejné, jenom se to jinak jmenovalo.

Takže v roce 2022 jsme proplatili za údržbu a opravu, za odhrnování sněhu nebo cokoliv jiného, co souvisí s údržbou silnic prvních tříd a dálnic, 11,277 miliardy, v roce 2025 14,980 – nárůst 3 miliardy, to je to, co vám vysvětluju. Nárůst výběru na mýtě a na valorizaci dálničních známek je více jak 4 miliardy korun, když to očistím, jenom rok 2023, 2025 versus 2,5 miliardy a nárůstu na investicích. Já to vykryté mám, nemusím si na to půjčovat peníze, nemusím nikoho ochuzovat, že ti, kteří nevyužijí dálnici, budou zatíženi nějakým výnosem daní. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo nějaké faktické poznámky, začneme první z nich. První v pořadí vystoupí pan poslanec Kučera s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Hladík. Pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo Samozřejmě, pane ministře, všichni víme, že peníze z dálničních známek nelze použít na výstavbu vysokorychlostních tratí nebo na jejich přípravu. Na druhou stranu, co jsem chtěl svým vystoupením říct je to, že pokud vám budou chybět peníze na opravu či výstavbu dálniční sítě, tak je budete muset takzvaně dosypat odjinud – jak říká klasik: peníze jsou jenom jedny. Pokud dosypete odjinud, tak vám budou chybět tam, kde třeba by mohly být, to znamená, třeba na studie proveditelnosti. To je celkem jednoduchá rovnice. A hlavně jsem tady vyjádřil obavu, aby dálniční síť nedopadla stejně jako vysokorychlostní tratě, abyste v jistém okamžiku nezjistil, že nemáte peníze a neškrtl přípravu další dálniční sítě, respektive výstavbu dalších dálnic stejně tak, jak jste to bez rozmyslu učinil právě u vysokorychlostních tratí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hladík a připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju. Pane ministře, já jsem rád, že jste to tady řekl, že jste porovnal ta dvě čísla, vlastně jak je to s tím výběrem, protože vy v té důvodové zprávě populisticky používáte 70 procent. Tak si spočítejte ta svá čísla a řekněte nám, kde je těch 70 procent?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bendl, připraví se pan poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Já jsem těch otázek položil víc, pane ministře, ale netrvám na tom, že na ně máte odpovídat hned, jenom prosím, abyste na ně odpověděl nejpozději při druhém čtení, ideálně třeba při projednávání v hospodářském výboru, kam doufám, že se tenhle materiál dostane.

A k těm číslům – aspoň, co jste teď uvedl. Jestli si to dobře pamatuju, rok 2023 výnos z dálničních známek 29 miliard, rok 2026 36,6. Mě by zajímalo, kolik přibylo dálničních úseků, které jsou zpoplatněné, ad jedna, protože přesně to jsme od toho systému chtěli, aby postupně, tak jak dálnice přibývají, se staly atraktivnější pro ty, kteří přes Českou republiku jezdí, a aby se jejich výnos tím pádem zvýšil. To přece, to byla jedna z těch důležitých věcí, že chceme investovat do dálniční infrastruktury proto, aby se nám to v byznyse České republiky, zjednodušeně obchodování, prostě vyplatilo – a vy teď říkáte, že to vlastně stačí: 3,6 plus 3,6 údržba, (tak je?) rozdíl, tak co bychom se namáhali, my už to víc nepotřebujeme. To jste tedy nezlobte, ale to jste mimo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. (Ministr Bednárik se hlásí o slovo.) A poslední s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Munzar – eviduju, pane ministře, vaši přihlášku, ale faktické poznámky mají přednost.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Tak já na úvod chci, pane ministře poděkovat, že jste vystoupil a odpověděl jste nám na naše dotazy. Na druhou stranu já musím tady navázat na svého ctěného kolegu Petra Bendla, vaším prostřednictvím, protože on to tady řekl... něco pod podobného, co chci říct já.

Vy jste, pane ministře, tady porovnával účetní čísla, výnosy za nějaké roky a náklady. Nicméně kromě těch nákladů, že samozřejmě s důvodem zdražení stavebních prací tak roste provoz a údržba jako taková, i s růstem samozřejmě platů a mezd, tak také rostou náklady, nicméně ten záměr... a ten záměr, který podle mě byl společný, jak předchozí vlády, tak doufám, že i té vaší, je rozšiřování dálniční sítě, což samozřejmě má vliv potom i na provoz a na údržbu, ale zejména na (prvotní?) investice.

Proto já se obávám, že i když vy tady říkáte, že to máte pokryto, tak ale do toho vašeho pokryto podle mě nezapočítáváte nutné prostředky na investice – a na to já jsem se ptal, jak chcete vlastně systémově řešit nejenom provoz a údržbu, ale celkově financování, to znamená, včetně investic, protože těch projektů není připraveno málo a pokud je chceme realizovat, je potřeba na ně mít peníze. A zase není možné si donekonečna na všechno půjčit (půjčovat), protože samozřejmě to potom bude – ovlivňuje náklady na půjčky, nákladné peníze, dluhovou službu, takže je potřeba v tomhletom vždycky používat zejména na zdroje, které stát má, ne ty, které nemá.

To znamená ty, které vybere od daňových poplatníků. Ne ty, kterými zatíží budoucí daňové poplatníky. Proto mě zajímalo, jakým způsobem vlastně vy máte to financování promyšleno. Trošku mě mrzí poznámka, že to pokryto máte, protože vytahujete jenom dvě účetní položky z vašeho rozpočtu, ale je potřeba na to myslet globálně. (Čas, pane poslanče.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se dostává ke slovu pan ministr s přednostním právem, prosím.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Budu rychlý. Doplním ty odpovědi samozřejmě ve druhém čtení. Pokud chcete větší detail, budete ho mít. Co se týče diskuse nad tím, jestli potenciálně ohrožuji údržbu dálnic, tak to jsme si asi vysvětlili, že ne. Diskuse o tom, že na to potřebujeme investice řádově 100 miliard korun ročně, abychom dostavěli dálniční síť, protože není páteřní dálniční síť dostavěna, tak tohle budeme diskutovat u tvorby rozpočtu, pokud si ho vydiskutuju s kolegy ve vládě. Ale tohle není tady na to fórum. Vysvětluju akorát to, kolik a jak pokrýváme údržbu z dálniční známky a kolik z mýta. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Já už jenom krátce. Opravdu chci poděkovat za odvahu pana ministra vystoupit a říct, že tedy nám odpoví nebo aspoň moc o to prosím. Chytnu vás za slovo. Pokud by to mohlo písemně zpracovat ministerstvo, byl bych moc rád.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Munzar s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuju, pane ministře. Nicméně můj názor je skutečně takový, že se to oddělit nedá. Peníze jsou jenom jedny, jak ve Státním fondu dopravní infrastruktury nebo ve státním rozpočtu. Závisí na tom, jak se potom následně přerozdělí. To znamená, říci si, my si můžeme dovolit zastropovat cenu dálniční známky, nevalorizovat ji, protože tím máme pokrytou cenu dálniční známky a mýto, provoz a údržbu, to jenom jedna část vašeho rozpočtu. Druhá část jsou investice a nedá se to dělit.

Řeknu to úplně lidově. Čím méně budete mít vlastních prostředků ve Státním fondu dopravní infrastruktury, tím více budete muset žádat ze státního rozpočtu. Vím, že 500 milionů není žádná částka, která by změnila investiční chování Ministerstva dopravy a českého státu. Na druhou stranu, jak jsem řekl, budou někde chybět a vy je budete muset nahradit. To je vše, co jsem chtěl říct.

Ještě k vaší poznámce. Právě toto je prostor, který je určen k této diskusi o tom, jak systémově financovat plány vaše, vašeho ministerstva, protože na vládě to skutečně nestačí. Toto je půda, kde se mají diskutovat systémová řešení. Ale děkuju za odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Hladík. Načtu dvě omluvy předtím. Pan poslanec Talíř bere zpět svou omluvu na celý jednací den z pracovních důvodů. Později napsal od12.30 hodin se omlouvá z pracovních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju moc za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, pane předsedající, krásné dobré odpoledne. Já jsem poslouchal tady vašeho předsedu Poslanecké sněmovny Tomio Okamuru a pana ministra a musel jsem si – pomohu si citátem Karla Čapka: „Každá demagogie v první řadě hledí dokázat, že všechno, co se přítomně děje, je samá lumpárna, zlodějina, zrada a špatnost. V čím horších barvách je vylíčena skutečnost, tím bujareji kvete pšenice těm, kteří přicházejí ukončit konec těmto nesnesitelným poměrům. Je to starý a primitivní trik a přece ještě pořád účinný.“ Takto Karel Čapek před 90 lety glosoval to, jak demagogie hledí dokázat, že všechno je špatně, aby ona sama mohla nabídnout rychlé, levné a hlavně jednoduché řešení.

Tohle přesně, pane ministře, je to, co jste semka předložil. Tohle totiž tady dnes my projednáváme. Ten populismus v nejesenciálnější struktuře, kterou jste tady mohli předvést. Místo zodpovědnosti, místo nechání běžet automat, který zohledňuje míru inflace, délku dálniční sítě, která se dává na údržbu silnic, na jejich rozvoj, tak přicházíte se záměrným populistickým řešením, kterému, ano, lidé mohou tleskat, ale ve výsledku to zaplatí všichni v našich daních. Omlouvám se. Tohle je opravdu špatný návrh. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan ministr s přednostním právem se hlásí. Pak bude na řadě pan poslanec Niemiec.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji, pane předsedající. Pane poslanče Hladíku, za pomoci pana předsedajícího, prosím, já vím, co je slovo demagogie. Ale taky by mě zajímalo, jak jste myslel tu 1/35, když jste rozhodl a teďka kasační soud rozhodl, že tu stavbu musíme schvalovat EIA úplně nanovo. Silnice, kde celý Jičín čekal, že se začne stavět, bude teďka čekat pět let na novou EIA. Děkuju za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Já to rád vysvětlím. Jsem rád že jste to semka zmínil, protože nemusíme čekat na interpelaci. Já bych se vás na to zeptal. Jako ministr zodpovědný za životní prostředí... Do rozkladové komise byl předložen materiál, který jednoznačně řekl a externí právní experti v něm řekli, že posudky, především biologické hodnocení, byly učiněny špatně, v rozporu se zákonem. Na základě těchto názorů, těchto právníků, jsem jako odvolací orgán zrušil EIA.

Já se vás ptám na něco jiného. Proč státní firma provedla tu EIA špatně? Proč státní firma, byť zná legislativu, že není možné se odvolat proti rozkladu ministra, nevyužila ten čas pro to, aby zpracovala novou EIA? Proč utrácela, pane ministře, státní peníze za to, aby podala kasační stížnost, když věděla – a její právníci moc dobře věděli – že to u soudu nemá smysl?

Tak vy jste vynaložili státní peníze, státní firmy, za zbytečnou věc. Pane ministře, kdyby se totiž šlo odvolat proti rozhodnutí ministra – vy to víte moc dobře, jestli to nevíte, tak nemáte být ministr – tak bychom nepostavili ani kilometr dálnic.

Já jako ministr životního prostředí jsem ve 28 případech rozhodl ve prospěch EIA, která se týká dálnic v České republice. V tom jednom jediném – protože ta EIA byla zpracována špatně – jsem rozhodl proti na základě odborných věcí. Vy to moc dobře víte. Místo toho utrácíte státní peníze za věc, kdy jste mohli už půl roku mít zpracovanou EIA novou. Tomu nerozumím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová. (Ke stolku přichází ministr Bednárik.) Pane ministře, faktická poznámka má přednost. Eviduji vaše přednostní právo, ale s faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče Hladíku, ne, že se nedá odvolat. Vy nejste poslední instance. Jsou tam stále opravné prostředky. Vy nejste poslední. Dá se dát žaloba. Prostě může se jet dál. To je jedna věc. Nejste poslední, nejste. (Poslanec Hladík pokřikuje na poslankyni Peštovou.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, prosím, případně se přihlaste s faktickou

 

Poslankyně Berenika Peštová: Pane poslanče Hladíku, ne správní zákon, ale správní řád, když už jsme u toho. Když už si tedy něco chceme říkat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, prosím, abychom se oslovovali prostřednictvím předsedajícího.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Prostřednictvím pana předsedajícího. Já vám jenom chci říct, že nejste poslední. Vy možná jste poslední v té řadě, ale tam opravné prostředky jsou další. Tam může být další žaloba, akorát že se to bude prodlužovat.

Rozumím tomu, že vy vydáte a přikloníte se tomu, co vám říkala rozkladová komise. Ta rozkladová komise je z někoho složená. Jsou tam právníci. Ano, máte tam experty za vás, tedy docela dost. Na ministerstvu se rozbujela ta zelená větev. Když už jsme u toho, měli jste tam pana Vondrouše z Hnutí DUHA a další a další.

V každém případě všichni víme, kdo jsme na ministerstvu dělali, že i v průběhu se tam objeví zvířátka, které tam nikdy nebyly. Třeba Křeček třeba.

A najednou vás to zasekne a musíte dělat roční průzkumy na to, jestli toho Křečka ovlivníte, neovlivníte a stojíte další rok. Jo, to vám potvrdí kdekdo, prostě stane se to, jo? Takže jako vy říkáte, mohli jste se na to připravit. Ono ve své podstatě takového chřástala a podobně, ono se můžete připravit i nemusíte, že jo. Ten Křeček se tam taky třeba objevil najednou přes noc třeba. Takže ono potom ty studie, které jsou s tím spojené, tak to není časově jako že by to trvalo jeden měsíc, ale ono to trvá podstatně víc těch měsíců, protože ho musíte zkoumat třeba v průběhu půl roku. Takže ono... Já vám rozumím, ale ono občas nejde vůbec takhle reagovat, jak si myslíte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan kolega Hladík se odhlásil a nyní je na řadě pan poslanec Niemiec a zdravím pana ministra pro sociální věci, který okamžitě začal rušit. Tak pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já vás také zdravím a už jsem se trošku bál, že se nedostanu ke slovu, protože vždycky faktické poznámky kolegů, paní Peštové a pana Hladíka, prostřednictvím pana předsedajícího, jsou vždycky dlouhé a výživné. Pane ministře, já už nebudu opakovat otázky, které tu byly, ale určitě se připojím k té prosbě, kterou tady řekl můj ctěný kolega Petr Bendl, pokud by to šlo zaslat, budu velmi vděčný. Já jsem hodně dlouho přemýšlel, když jsem četl tento návrh zákona, jakým způsobem se k tomu postavit, co vlastně ten zákon říká nebo neříká. Pak jsem v rámci té debaty, která tu proběhla, intenzivně poslouchal, co se tu děje. Pana předsedu Okamuru si dovolím nekomentovat. A potom v rámci vašeho vystoupení prostě některým věcem nerozumím. Opravdu nechápu v téhle fázi, když řešíme rozpočtovou zodpovědnost, řešíme, že opravdu nemáme peníze na spoustu věcí, na spoustu projektů, tak tady si sami sobě snižujeme možné příjmy.

Dobře, nějaké vysvětlení tu padlo. Otázka je té proporcionality, jestli to dává smysl nebo ne. Když si to přepočítáme, tak je to 11 korun měsíčně. Opravdu navýšení pro dálniční známky. Mě by ještě zajímal, a ten údaj asi možná nebude, kolik procent z toho jsou třeba zahraniční řidiči, kteří si kupují dálniční známky pro průjezd Českou republikou z toho objemu peněz, které v rámci těch dálničních známek vybereme? A také jak jsem poslouchal dnešní tiskovou konferenci hnutí ANO, tak jsem se dozvěděl, že vlastně v rámci soutěží dopravních staveb infrastrukturních ušetříme té půl miliardy a v tom druhém roce těch 800 milionů na to, abychom stavěli levněji, efektivněji, úžasněji. Tak na to jsem zvědavý, na to se těším, tam bych to rád nějakým způsobem zkontroloval. Já mám trošku pocit, že tady převažuje opravdu nějaké jako politikaření nebo politikum nad ratiem a budu se těšit opravdu na to projednávání ve druhém čtení, protože pojďme opravdu jako řešit tu naši dálniční síť. Já jsem její intenzivní uživatel, protože bydlím v Moravskoslezském kraji, druhý nejvzdálenější poslanec od Poslanecké sněmovny, takže tu dálniční síť využívám každý týden prakticky velmi, velmi intenzivně a rád. A velmi se těším na to, až konečně dostavíme tu dálnici přes Hradec směrem do Prahy, přes Olomouc, protože jet přes to Brno je někdy opravdu složité. A kdyby se to zrychlilo, kdyby už ta síť byla dávno, tak opravdu ty ekonomické přínosy té sítě jsou daleko vyšší než tady ty poplatky, o kterých se tady bavíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Tak byl jste zatím poslední přihlášený v rozpravě. Chci se zeptat, zda se někdo další hlásí do rozpravy, případně z místa v sále? Nikdo. Končím tedy obecnou rozpravu. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova ze strany předkladatele a zpravodaje? Je tomu tak. Tak pan ministr ano, prosím.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Takže děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, zkusím být víceméně faktografický a pokusím se neopakovat tu úvodní řeč. Ale za mě pokusil jsem se vysvětlit... vyslechl jsem si velice pozorně dotazy opozice na nehospodárný a populistický návrh ministra dopravy. Moji reakci jste si vyslechli před chvílí. Myslím si, že je dostatečně racionální, ať se dá taky pochopit.

Co se týče odpovědí, které jste se mě dotazovali na investice do dopravní infrastruktury, tak taky děkuji za to, že při schvalování rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury zvítězilo nepolitikaření a měli jsme více jako 140 ZACH. Takže předpokládám, že si na tohle vzpomenete, když budeme řešit potřebné financování liniových staveb v roce 2027. Za mě – vracím se k té úvodní řeči a to je jedna jediná fáze. Chci tady tu změnu, protože mám hrůzu z toho, že se bude platit dálniční známka na úrovni, která nebude zodpovídat tomu, jak vypadá infrastruktura v České republice. Velice shrnuto, zkráceno. A to je vlastně celé, co jsem chtěl říct v mé závěrečné řeči. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane ministře. Ptám se, zda je zájem o závěrečné slovo ze strany zpravodaje? Je tomu tak.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já jenom v rychlosti všem poděkuji za proběhlou rozpravu a dle mých záznamů a poprosím, pane předsedající, případně mě zkontrolujte, padl tady návrh na vrácení k přepracování, padl tady návrh na zamítnutí a dále tady máme návrh na zkrácení lhůt, takže potom poprosím o hlasování a ještě jednou díky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. To byly závěrečná slova.

Nejprve budeme hlasovat o návrzích na vrácení a zamítnutí předloženého zákona. Nejdřív tedy budeme hlasovat návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, který zazněl 14. července 2026 a navrhl jej pan poslanec Michal Kučera. Tak eviduju váš zájem o odhlášení, všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně.

Počet poslanců se pomalu ustálil. Jenom zopakuju, že nyní budeme hlasovat návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Já zahajuji hlasování a ptám se kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, bylo přihlášeno 113 poslanců, pro hlasovalo 45, proti 68. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh na zamítnutí předloženého návrhu, který zazněl od pana poslance Kučery, paní poslankyně Sedmihradské a pana poslance Bauera.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, bylo přihlášeno 114 poslanců, pro hlasovalo 46, proti 67. I tento návrh byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho takového nevidím.

Přistoupíme tedy k hlasování. A já se ptám, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu výboru? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, bylo přihlášeno 114 poslanců, pro hlasovalo 114, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Není tomu tak.

V obecné rozpravě zazněly i návrhy na zkrácení lhůt. Pan poslanec Novák navrhuje zkrácení o 9 dní na 51 dnů.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh na zkrácení lhůt k projednání? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, bylo přihlášeno 114 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 45. Návrh byl přijat.

Tím jsme se, jestli se nemýlím, pane zpravodaji, vypořádali se všemi návrhy, které byly hlasovatelné, a já ukončuji projednávání bodu číslo 1. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodajovi.

Paní poslankyně, páni poslanci, projednali jsme stanovený pořad 28. schůze Poslanecké sněmovny, kterou tímto končím, a připomínám, že za 5 minut budeme pokračovat v přerušené 27. schůzi.

 

(Schůze skončila v 15.21 hodin.)

Aktualizováno 15. 7. 2026 v 15:21.