Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Velmi zajímavé. Tentýž mechanismus. Nejprve cílová částka a pak dopočítaný vyměřovací základ je popsán i v důvodové zprávě k tomuto tisku.

Nejzajímavější ovšem z tohoto období je citace jiného ministra, aktuálně taky z listopadu, z roku 2019, ministra financí. Andrej Babiš oponoval, že peněz je dost a jen se plýtvá. To je tak jako zajímavost.

Samozřejmě zmíním tady i stálici českého zdravotnictví, prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, který panu ministru Němečkovi tehdy řekl: Hlavní problém jsou peníze a ty jako jediné lze řešit hned. Další kroky, jako reforma, jsou řešení na mnoho let. Prognostik.

Pak bychom se mohli dostat tedy k prvnímu mandátu pana ministra. Jenom jednu citaci třeba v týdeníku Echo 18. 10. 2019: Nedává logiku přidávat peníze plošně, a tak dále a tak dále.

Tím se dostáváme tedy dál. To byl historický exkurs. Dostáváme se k tomu, jak to vlastně v minulosti bylo s platbami za státní pojištěnce. Například v prvním mandátu. Už to tady padalo. 2019 – plus 5 procent, 2020 – plus 50 procent a něco, 2021 – plus 12 procent, 2022 – plus 11 procent. Prostě je to osvědčený mechanismus.

Já tedy potřebuju říct, že v momentě, ve kterém se nacházíme v tomto bodě, tak se nacházíme na místě, kde jsme za uplynulé dvě dekády stáli už mockrát. Tedy nikoliv v minulém období. Předkládaná novela pro rok 2027 jednorázově zvyšuje vyměřovací základ pro platbu státu za státní pojištěnce na 18 362 korun, čímž má podle důvodové zprávy zvýšit příjmy systému přibližně o 21 miliard a pokrýt očekávaný rozdíl mezi příjmy a výdaji.

Současně odkládá použití automatického valorizačního mechanismu až při stanovení vyměřovacího základu pro rok 2029, tedy jej na dva roky vypíná. Z ekonomického pohledu to takto lze chápat jako předsunuté financování systému veřejného zdravotního pojištění. Místo postupného růstu příjmů prostřednictvím nějakého automatického systému dochází k jednorázovému výraznému navýšení platby státu už pro příští rok. Valorizace se vypíná.

Já jsem pro, jak jsem tady deklaroval, já to podpořím. Myslím si, že je vždycky dobře ve zdravotnictví mít více zdrojů. Mám spoustu priorit. Budu lobbovat za zdravotní péči v sociálních službách, dětské hospice a podobně. Takže aspoň víme, že pan ministr má kde brát.

Ovšem je třeba neustále připomínat – přidám se ke kolegům – že české zdravotnictví není přefinancované ani ze světového nebo evropského pohledu. Já jsem tady připravil pro kolegy, co to nesledují tak aktivně, graf, který vydává OECD. Česká republika se nachází spíše v poslední třetině výdajů na zdravotnictví a ty se pohybují většinou k deseti procentům HDP. My jsme aktuálně třeba něco přes osm. Ale co je zajímavé, většina zemí půl peněz skládá ze státních nebo veřejných a soukromých výdajů. Kdybychom počítali veřejné výdaje jenom jako Česká republika a s nimi se rovnali, tak jsme na špici nebo rozhodně v první třetině toho, co český stát našim pojištěncům platí. To je samozřejmě dobře, ale podle mého názoru to pochopitelně dělá neustálý tlak na veřejné rozpočty.

Už budu končit. Tady to jsem chtěl, abychom tady zmínili. Ale OECD právě opakovaně říká, nedoporučuje nějaký konkrétní výdaj, ale opakovaně říká, že je potřeba posílit primární a preventivní péči, rozvíjet jednodenní, ambulantní a domácí formy péče na úkor zbytečných hospitalizací, reformovat úhradové mechanismy, a tak dále a tak dále. Takže to, na čem se tady všichni shodují, se nám tady pořád opakuje. Je to ve všech důvodových zprávách a stále postupnými drobnými krůčky k tomu přicházíme. Ovšem někdy výrazně pomaleji, než by bylo potřeba.

Typickým příkladem – na závěr – restrukturalizace lůžkové péče, kdy máme, nevím, podle OECD 6,4 lůžka na tisíc obyvatel, zatímco evropský průměr je 4,2. Nám zase všichni doporučují restrukturalizovat. V minulém období došlo ke změně zhruba dvou tisíc lůžek nebo přeměně, transformaci, třeba na lůžka následné dlouhodobé péče. Ovšem ambice byla 5 000 lůžek.

Dneska z tohoto měsíce ve Zdravotnickém deníku (?) si můžete přečíst článek Velká lůžková revoluce. Škrtá se ve velkém. Ovšem, když si to přečtete, tak to jsou čtyři lůžka tam, deset lůžek vedle, dvanáct lůžek někde jinde. Prostě jde to velmi pomalu. Když se to někomu nebude líbit... Já jsem to zažil, protože jsem v exekutivě byl. Například pojišťovna navrhne transformační plán 20lůžkové interny na třeba následnou péči. To vám píše hejtman, senátor, starosta, petice na pojišťovnu a poslanec. Vy za chvilku přijdete o čas, abyste něco takového vůbec změnili.

Takže, jsme v mimořádně náročné situaci a jde to velmi pomalu. Proto si myslím, že je na místě tady za opozici povzbuzovat pana ministra, aby spěchal s těmi návrhy, protože faktem je, že reformní okno nebo okno pro změny máme v následujících dvou letech a pak to bude pryč. Vzpomeňte prosím na svého pana šéfa. Ten v roce 2029 rozhodně o žádných reformních krocích rozhodovat nebude.

Předposlední věc. Škoda, že už tady není pan ministr Šťastný, protože se tady zmínil o zákonu o zdravotně sociálním pomezí, který označil jako nedostatečný nebo jakým způsobem. Souhlasím s tím – protože jsem ho měl na ministerstvu na starosti – že byl přijat v těžce vyjednané, takzvané kompromisní, nedokonalé variantě. Není to nejlepší možná varianta, ale rozhodně varianta, na které se dá stavět a která byla možná.

Chci se tady ohradit proti tvrzení, že to bylo jenom proto, že byla zde ve vzduchu určitá nabídka financí z Národního plánu obnovy. To rozhodně byl jeden z důvodů, kdy někteří aktéři byli svolnější k dohodě, ale tady jak demonstruju – když tak si to můžete najít na internetu – první pracovní skupina mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a zdravotnictví k řešení sociálně-zdravotní lůžkové péče vznikla v roce 1994. Tam byly čtyři roky. Přes roky 1995, 2008 až 2010, 2010 až 2011, 2012 až 2013, a tak dále. Skupiny vznikaly, návrhy se psaly. Všechno to padalo pod stůl.

Můžeme si připomenout třeba jak mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a zdravotnictvím za pana ministra Vojtěcha a Jany Maláčové chodil dokonce provazochodec. Pak přišel covid a provazochodec nikam nedošel. Takže 4. 12. 2024 v těžce vyjednané podobě byl schválen zákon o sociálně zdravotní péči jako první po 30 letech. Takže, když tady pan ministr je připraven rychle něco kritizovat – pan ministr Šťastný – tak jsem přesvědčen, že taky rychle přijde s nějakou vlastní inovací v tomhle smyslu.

Na závěr. Co tedy potřebujeme ke změnám ve zdravotnictví a čeho se dnes nedostává? Jsem tedy přesvědčen, že čeho se dlouhodobě nedostávalo, je konstruktivní opozice. Já mám za čtyři roky schované printscreeny, co opozice, současná vládní koalice, říkala o Válkovi, říkala o nás, co jsme dělali.

Vzpomeňte si, co říkal váš stínový ministr zdravotnictví – což nikdo z vás neví, kdo dneska je – když se oznámila restrukturalizace nemocniční sítě nebo když se měly transformovat nemocnice. Jak strašil tím, že Válek zavírá malé nemocnice. Ani jedno nebyla pravda. Ani jedno my nebudeme dělat. Nebudeme z reformních kroků a snah dělat třicetikorunové poplatky, protože nejsme populisti. Panu ministrovi v tohle dáváme prostor – nebo já osobně to takhle říkám – aby tedy měl možnost ty změny udělat, na kterých se všichni shodujeme. Protože i jako opozice jsem přesvědčen, že v tomhle máme hrát důležitou roli.

Nicméně, pan ministr a vláda často argumentují tím, že jsou teprve půl roku ve vládních funkcích. Což je pravda. No, ale od voleb už je to rok. Až se sem po prázdninách vrátíme, tak už vám budou zbývat jenom tři roky a rok 2029 bude volební, takže fakticky času je spíše míň než víc. Takže nezbývá, než popřát panu ministrovi hodně štěstí. Těšíme se na materiály, co předloží. Děkujeme pěkně.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Eva Šrámková. Připraví se jako poslední pan poslanec Tom Philipp. Prosím.

Poslankyně Eva Šrámková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegyně, vážené kolegové, necelé dva dny. Tak dlouho by vydrželo české zdravotnictví, kdyby se dnes zastavily jeho příjmy. Systém veřejného zdravotního pojištění utrácí za péči každý den víc, než 1,5 miliardy korun a podle zdravotně pojistných plánů zbude na konci letošního roku v základních fondech všech sedmi pojišťoven dohromady 2,8 miliardy. Rezerva na necelé dva dny provozu. To je polštář, na kterém dnes leží péče o více, než 10 milionů pojištěnců.

Vystupuji dnes podruhé. Před chvílí jsem za náš klub mluvila o symptomatické léčbě, o Paralenu za 21 miliard, ke kterému vláda nepředepsala antibiotika. Teď to chci jako lékařka a poslankyně doložit čísly. Především, všechna čísla, která uslyšíte, jsou z vládní důvodové zprávy. Nejsou to čísla opozice. Jsou to čísla pana ministra a trošku jsem to zkrátila. ***