Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.20 hodin)
(pokračuje Bohuslav Niemiec)
A také, a to je ten evergreen, o kterém pořád dokola mluvím – a tady bych vás velmi poprosil o podporu – chceme zrušit možnost legalizace černých staveb. Chceme jasný vzkaz, že pravidla platí pro každého. Proto žádáme o vypuštění tohoto ustanovení, které by umožnilo dodatečně legalizovat nepovolené stavby i s argumentem, že jejich odstranění by bylo nepřiměřené.
Tento gumový pojem by v praxi znamenal masovou legalizaci černých staveb. Tento pojem vlastně dává stavebníkům návod, jak obcházet stavební zákon, a to v rámci legislativního procesu dobře není. Stavebník má být veden k tomu, aby dodržoval ustanovení zákona, a právě ten úředník a ten proces ho mají navádět k tomu, aby to bylo jednoduché a aby – pokud možno – ten proces prošel s ním v rámci nějaké podané ruky.
Dalším a už čtvrtým tématem, ke kterému se chci vyjádřit, je strategická infrastruktura a celková vyváženost zákona. Poslední skupina návrhů dává na stavební právo z náhledu strategických potřeb státu. Zrychlením výstavby v energetice a těžbě prostřednictvím mezitímního rozhodnutí chceme výrazně urychlit výstavbu klíčové energetické, těžební a související dopravní infrastruktury. Chceme sjednotit tento proces s pravidly, které již platí pro jiné typy strategických dopravních staveb. Energetická soběstačnost a bezpečnost vyžadují rychlá jednání.
Širšími a spravedlivějšími pravidly pro přístupnost staveb – už jsem tady o tom hovořil – chceme narovnat definici přístupnosti staveb. Bezbariérovost se nesmí rigidně týkat pouze osob se zdravotním postižením, protože ve veřejném prostoru musíme projektovat tak, aby opravdu všichni s omezenou schopností pohybu nebo orientace byli schopni tento veřejný prostor využívat, protože ten veřejný prostor je opravdu prostor nás všech.
Dámy a pánové, dovolím se přiblížit se k závěru svého projevu, už jsem ho zkrátil na základě našich faktických poznámek a diskuse, která tady velmi intenzivně probíhala, ale mám trošku pocit, že někdy k tomu opravdu přistupujeme způsobem, který není vhodný. To znamená bereme sbíječku a chtělo by to spíš pinzetu.
Záměr zrychlit stavění v České republice nebo výstavbu v České republice je správný a tenhle zákon se prostě nepovedl. Šije se horkou jehlou na míru, dle mého názoru, velkým firmám, obyčejnému člověku, který staví rodinný dům, papíru neubude, ale bere mu zastání. Proto se přikloním k tomu názoru, který tady řekl můj předřečník, a myslím si, že by stálo za to ještě se vrátit zpátky do druhého čtení, podívat se na to důkladně, popřemýšlet o tom ještě jednou a nastavit ten stavební proces lépe. Jak už jsem říkal, nemělo by to být politikum, nemělo by to být o nějakém střetu koalice nebo opozice. Na to tady máme dost jiných politických témat, ve kterých se můžeme střetávat. Tady u tohoto zákona bychom měli opravdu procesně, odborně hledat nějakou shodu napříč politickým spektrem tak, abychom se posunuli, aby ta legislativa tady vydržela více než jedno volební období, dvě nebo tři, a abychom na tomto procesu, na této legislativě měli shodu napříč politickým spektrem. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem paní poslankyně Kovářová se stanoviskem klubu. Paní poslankyně, máte prostor.
Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, celá novela je vedena tak, jak byla představena na podzim formou roadshow – stejně marketingovým a povrchním způsobem, jakým se podomním prodejem prodávají hrnce. Vyzvednete několik pozitivních detailů, přidáte růžové příběhy, pozvete seniory na výlet a večeři, představíte jim váš úhel pohledu a až se hrnce prodají, přidáte k tomu paklík podrobnějších informací drobným písmem, kde napíšete všechny problémy a rizika.
To byla ta roadshow, která takto odbyla kontakt s komorami a samosprávami. Zpracování bez mezirezortního řízení způsobilo, že ministerstva se vyjádřila mnohými připomínkami. Kam se poděly? Kde je vyjádření, které připomínky se zpracovaly a které ne a vysvětlení proč? Stejně tak, nehledě na tu úspěšnou roadshow, přišla stanoviska od odborných komor jak architektů, tak především autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě, od místních samospráv, od Národního památkového ústavu, od Zeleného kruhu a mnohých dalších organizací i jednotlivců. Kde je vypořádání těchto připomínek? Každá diskuse byla shozena ze stolu a všichni zúčastnění opakují stále totéž: Naše připomínky nebyly vypořádány. A opakovali to i na těch mnohých kulatých stolech, seminářích a dalších akcích, na kterých jsem také byla. Tomu také odpovídalo projednávání na hospodářském výboru, které, jak jsem již zmínila, probíhalo bez stanovisek ministerstev, bez informací, co si o jednotlivých pozměňovacích návrzích ministerstva myslí. A co se stalo na začátku roku? Kolegové z koalice si všimli, že tento zákon, který je z podstaty věci velice špatně srozumitelný, že se k němu otevírá 41 dalších zákonů, a že si tedy nikdo nevšimne dalších změn a pozměňováků. Takže se otevřelo 8 dalších zákonů a počet zákonů, které měníme touto novelou, je nyní po komplexním pozměňovacím návrhu 50.
Zde byl právě prostor ke kreativní činnosti. Něco se vysvětlilo a doplnilo v rámci komplexního pozměňováku, něco koaliční poslanci a jejich lobbisty napadlo až po 16. dubnu, a tak doplnili ještě řadu pozměňovacích návrhů sami. Takže nyní máme změť různých návrhů, jak si zkrátit cestu k rychlé výstavbě pro developery. Novela zcela nesystémově a zcestně odhazuje z cesty všechny veřejné zájmy a nechává pouze na povaze stavebníků, které veřejné zájmy budou chtít nadále respektovat. V systémovém nastavení se toho moc nemění. Pořád bude potřeba obepisovat mnohé informace bokem a naopak ty, se kterými potřebujeme mluvit již na začátku přípravy projektu, přesune na konec. Některé agendy, které se integrují do stavebních úřadů, jdou proti logice projektování. Když máte splnit požadavky požárníků nebo památkové ochrany je potřeba diskutovat na rozpracovaným návrhem, nikoliv nad hotovými výkresy.
Je dobré, že se v zákoně v tom komplexním pozměňovacím návrhu objevila možnost diskuse. Ale nechápu, proč se tam ti pracovníci z dotčených orgánů vůbec přesouvají. Pokud šlo v novele o zjednodušení získávání pozitivních stanovisek (k) projektům, změna závazných stanovisek na jednoduché vyjádření toto mohla splnit a nemuseli jsme dotčené orgány ještě stavět do situací propouštění úředníků, které zaměstnají na úřadu rozvoje území, snad, jestli budou. V aktuální situaci, kdy se mění služební zákon, není takový přechod pod státní správu z městského úřadu něco, po čem by toužil například rodič malého dítěte nebo úředník, který je před důchodem. Je potřeba naopak tlačit na dokončení digitální technické mapy, dokončení rozpracované digitalizace, která v této formě nemůže plnit cíle, které měla.
Plná digitalizace byla jedním z milníků, na které bylo navázáno čerpání finančních zdrojů z národního plánu obnovy. Ve chvíli, kdy byl milník splněn, digitalizace přestala být na pořadu dne. Po odchodu Ivana Bartoše se systém takřka nedopracovával a úředníci i stavebníci se denně musí vyrovnávat s mezerami v systému, které jsme už mohli mít dávno dokončené. Proč novela posouvá digitalizaci až na další volební období do roku 2030, nechápu.
Je smutné, že se věnovalo tolik energie na rozvrácení stávajících procesů místo toho, aby se dokončily zahájené úkony, které patří do 21. století a které v okolních státech považují za standard. Hlavním posláním této novely je zhasnout. A kdyby si náhodou někdo posvítil baterkou, tak mu přitáhneme čepici přes hlavu, aby neviděl. Procesy jsou složité, no tak je zrušíme. Proč by se měl stavitel zaobírat právy sousedů nebo ochranou veřejných zájmů? No tak třeba proto, že ochrana zdraví a života obyvatel, například formou požární ochrany, formou ochrany životního prostředí či hygienickými normami, to je snad povinnost státu, která z podstaty vyplývá z Listiny základních práv a svobod. ***
