Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Evropská unie přece Čínu zároveň označuje za partnera, konkurenta, a to ve zpravodajské zejména oblasti v systémového rivala a zdůrazňuje nutnost reciprocity k snižování kritických závislostí. To je velmi důležité. Odpor k nátlaku v tchajwanském průlivu a obavy třeba o lidská práva v Singapuru, Sin-ťiangu, Tibetu nebo třeba Hongkongu. Já bych se zastavil u té závislosti na čínských technologiích. Je to věc, před kterou nás přece varuje Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost dlouhodobě, že čínské technologie prostě jsou pro Českou republiku i pro Evropu riziko.

Já myslím, dámy a pánové, že Česká republika má s Čínou komunikovat. Jednoznačně ano, samozřejmě, ale ta otázka zní, jakým způsobem má komunikovat demokratická a hodnotově ukotvená země s autoritářskou velmocí? Já myslím, že jestli jako sebevědomý stát, který si chrání své zájmy, bezpečnost a hodnoty, chceme vystupovat, tak se k tomu ale máme postavit racionálně, do jisté míry pragmaticky, ale zejména racionálně. Chceme být, nebo přece nechceme být státem, jehož předseda Sněmovny jede do Pekingu s hlavní ambicí přivést čínské turisty a dejme tomu hezkou fotografii pro svoji domácí propagandu. A právě v tom já vidím problém cesty Tomia Okamury a Renaty Vesecké do Číny. Když pan Okamura říká dobře, půjde o turisty, půjde o letenky, půjde o obchod, tak já k tomu říkám, ale zahraniční politika není jenom katalog cestovních kanceláří. Zahraniční politika je také otázka naší bezpečnosti, strategických partnerství, investic, rozvoje pokroku, vědy, průmyslu a tak dále. Předseda Poslanecké sněmovny přece není obchodní zástupce cestovního ruchu navenek, to by bylo příliš málo, co bychom mohli od předsedy Poslanecké sněmovny očekávat.

Česká republika má s Čínou jednat. Ano, už jsem to řekl, ale nesmí si plést pragmatismus se servilitou. Pragmatismus znamená podle mého názoru obchod, ano, ale s ochranou bezpečnostních zájmů. Pragmatismus znamená dialog, jistě ano, ale s požadavkem reciprocity. Pragmatismus také znamená jednání, ano, ale pozor ne mlčení o lidských právech Tchaj-wanu, kybernetických hrozbách a ekonomickém nátlaku. A to, co předvádí pan Okamura, to není realismus, to je návrat k politice Miloše Zemana. Velká slova o miliardách čínských investic, o ekonomickém zázraku. A na konci nic kladná nula, ale ostuda a závislost. Zvláštní je tedy podle mého názoru i složení té delegace. Předsedu Sněmovny má doprovodit Renata Vesecká, jak jsem už říkal, předsedkyně ústavně-právního výboru.

Ústavně-právní výbor, který má v České republice hájit kvalitu práva, právní stát a ústavnost, tak jede prostřednictvím své předsedkyně do země, kde o nezávislé justici, o svobodných médiích a politické pozici nemůže být přece ani řeč. Já myslím, že to by samo o sobě nemuselo být tak špatně, kdyby tam jela s jasným mandátem mluvit o právním státu, mluvit o lidských právech, mluvit o mezinárodních závazcích. Ale to z logiky věci nepřipadá v úvahu, protože o tom se Čína jistě bavit nechce. Z dostupných informací slyšíme tedy hlavně, že tam jede ta delegace kvůli turistům, letecké lince, nějaké hospodářské spolupráci, která je taková mlhavě vylíčená. A znovu poukazuju na to, že Čína není úplně důvěryhodným partnerem v těch jednáních, protože pokud to nebyl vysloveně záměr, tak musíme říct, že Miloš Zeman naletěl v těch svých kontaktech s Čínou, o které se pokoušel, protože z toho prostě nic, vůbec nic nebylo.

Dovolím si tady drobná srovnání. To první z roku 2020, když třeba Miloš Vystrčil odcestoval na Tchaj-wan, tak tam jel s jasnou zprávou. Česká republika je suverénní, svobodná a demokratická země. Doprovázela ho devadesátičlenná delegace, devadesátičlenná delegace a významnou část tvořili podnikatelé, akademici, zástupci vědy, zástupci kultury anebo také regionu. Cílem pochopitelně byla hospodářská spolupráce. Cílem byly inovace, pokrok, věda a zároveň obrana suverenity a demokracie. Vyjádření tohoto postoje vůči Tchaj-wanu a přihlášení se k lidským právům, které Česká republika uznává. Já myslím, že ten předseda Senátu ukázal, že hodnoty a ekonomické zájmy prostě nejsou protiklady. Ukázal to, co říkal dlouhodobě Karel Schwarzenberg. Ukázal to, co TOP 09 reprezentuje na české politické scéně a uznávám, není v tom sama. Je to dobře.

Ukázal, že se dá dělat politika, která přináší kontakty, ale přináší také investice a přináší a buduje mezinárodní respekt. A je to respekt v civilizovaném a demokratickém světě, pro pána krále, kde jinde než v takovém světě by Česká republika v zájmu své budoucnosti měla být respektována. A to je přece ten zásadní rozdíl. Předseda Senátu jel posílit českou autoritu. Předseda Sněmovny, ten současný Tomio Okamura riskuje, že ji pojede rozmělňovat. Musím se také přihlásit a zmínit tady cestu bývalé předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové na Tchaj-wan o tři roky později, v roce 2023, a to taky nebyla žádná výletní delegace, jak jsme tady slyšeli v tom minulém volebním období, z tohoto místa od pultíku, že se tam jede na výlet, tak to ani náhodou. Šlo o jednu z největších podnikatelských misí za poslední roky. Byli tam opět zástupci firem, a to dokonce z oblasti nanotechnologií, umělé inteligence, inovací ve zdravotnictví, energetiky, ICT, cirkulární ekonomiky a tak dále. Prostě mohl bych pokračovat, ale když jsem zmínil tu AI, tak přece všichni musíte uznat, že to jsou technologie budoucnosti, že se Česká republika prostřednictvím své tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny v tom diplomatickém jazyce hlásila k budoucnosti, k bezpečné budoucnosti a k lidským právům.

Byla to moderní hospodářská diplomacie, založena na technologiích, inovaci, strategických oborech a vědění univerzitách. Nebyla to žádná politika závislosti, ale byla to politika spolupráce mezi demokratickými partnery a jasně jsme se k tomu prostřednictvím předsedkyně Sněmovny přihlásili. Nebyla to cesta za příslibem turistů za konkrétními (?) to byla cesta v kontakty v odvětvích budoucnosti. (?) Tedy podtrženo, sečteno, žádné poklonkování Pekingu, ale navazování vztahů s demokracií, která je klíčová pro globální technologické řetězce. Víte, co někdo třeba může říct, vy jezdíte na Tchaj-wan, oni jedou do Číny, tak v čem je rozdíl, v čem je problém? Vždyť se to přece doplňuje. Tak to není pravda. Ten rozdíl je dost zásadní. Tchaj-wan je demokratický partner, je to technologická velmoc a země, která v České republice vytvořila skutečně tisíce pracovních míst.

Jak připomněl letos třeba Miloš Vystrčil, tak tchajwanské investice v Česku vytvořily více než 24 000 pracovních míst. Čína oproti tomu, to je autoritářská velmoc, kterou naše vlastní bezpečnostní strategie popisuje jako aktéra zpochybňujícího mezinárodní řád, pro pánajána, naše vlastní bezpečnostní strategie. S Čínou obchodovat lze. Samozřejmě všichni to činíme. Předpokládám, že řada z vás má telefon, který byl vyroben v Číně. Ano, to je možné. Nicméně nesmíme předstírat, že jde o běžného partnera, který s sebou nenese žádná bezpečnostní, ekonomická, notabene hodnotová rizika. A už vůbec se nesmíme tvářit, že česká zahraniční politika má být postavena na tom, koho zrovna Peking pozve. Čili tato cesta podle mého názoru nezapadá do nějakého izolovaného výstřelku Tomia Okamury s cílem přivést sem více čínských turistů. Zapadá to do širšího posunu této vládní většiny. Proč od hodnotové zahraniční politiky ustupujete? Proč ustupujete od té havlovské tradice? Proč ustupujete pryč od sebevědomého postoje demokratické země a místo toho od vás slyšíme nebudeme dělat hodnotovou politiku, to je zbytečné. Budeme dělat hodnotovou politiku pragmatickou. Politika pragmatická našemu státu něco přináší. Ale dámy a pánové, bez hodnot žádný skutečný pragmatismus přece neexistuje. Stát, který neví, kým je, neprosadí ani své ekonomické zájmy. Stát, který se bojí pojmenovat rizika a dělá, že nejsou, tak se dříve nebo později stane obětí takových rizik. To nás učí mimo jiné historie. Pokud tedy pan Okamura jako předseda Sněmovny do Číny pojede, měl by nám jasně říct, že Česká republika je suverénní země a Peking k nám nebude určovat, s kým se smíme setkávat. Měl by říct, že jakýkoliv nátlak vůči Tchaj-wanu je nepřijatelný.

Měl by říct, že obchod musí být vyvážený, férový, ale také reciproční, že Česko nebude závislé na čínských technologiích klíčové infrastruktuře. Jasně to deklarovat. ***