Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Vítězslav Schrek)
Možná právě proto si myslím, že jakákoliv norma ve formě zákona, předpisu, vyhlášky či jiného oficiálně ukotveného pravidla, které se týká některé z částí života naší společnosti, má být přijímána v takovém případě, kdy tato není společností vnímána jako většinově vlastní, kdy není přirozeně vymahatelná, kdy její nedodržování může nějak omezit fungování naší společnosti či její významné části, anebo kdy obecně může ohrožovat právo jiných osob, případně dalších subjektů.
Výkon funkce poslance Parlamentu České republiky, kterou může v naší zemi vykonávat zpravidla ve čtyřletých intervalech 200 osob zvolených občany naší země, považuji za skutečně jedinečnou, politicky i společensky vrcholnou funkci, která se pojí nejen s určitou exkluzivitou, ale především s odpovědností morální i tou společenskou. Zároveň jsem přesvědčen, že funkce poslance je v naší zemi pod kontrolou státu, jeho institucí, nezávislých autorit, veřejnosti i médií, a to v míře dostatečné, jak se na demokratickou zemi sluší a patří. Na každého z nás se vztahuje řada speciálních ustanovení, která mají zajistit řádný a zákonný výkon mandátu každého z nás. A asi netřeba zdůrazňovat, že tou největší kontrolu by nad námi měli mít vždy naši voliči, kteří mají možnost sledovat naši práci, aktivitu, naše vystupování i chování. To je koneckonců podle mého názoru tím hlavním kritériem, které ve finále rozhoduje o tom, zda ve volbách člověk získá podporu a stane se poslancem či nikoliv.
Co a jak se odehrává na samotné půdě Poslanecké sněmovny, především na jejím plénu, je vedle pravidel daných především jednacím řádem i nemalou záležitostí nás samotných. Poslanecká sněmovna je suverénním orgánem, jehož kulturu, klima a do jisté míry její zvyklosti vytváříme my, poslanci. Přiznám se, že mě dosud vlastně ani nenapadlo, že by třeba člen Poslanecké sněmovny Parlamentu neměl vykonávat nejdůležitější část své práce, tedy účastnit se pléna Sněmovny, jinak než ve střízlivém stavu. Považuji to za automatické, patřičné a vlastně normální. Myslím si, že pokud by snad někdo v našich řadách skutečně chodil do práce ve stavu nestřízlivém a byl například na jednání pléna opilý, považoval bych to za skutečně extrémní případ a zcela vážně bych se zamýšlel nad tím, zda je takový poslanec úplně zdráv, protože si zkrátka nedovedu představit, že by se taková věc mohla stát někomu, kdo třeba není na alkoholu závislý nebo netrpí nějakou jinou diagnózou?.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, už jsem to zde na plénu Poslanecké sněmovny, tuším, zmínil a zatím to stále ještě platí, považuji se i v tuto chvíli po více než půl roce fungování Sněmovny stále za nováčka a řada věcí, které se zde odehrávají je pro mě nová. A možná nejsem jediný, kdo slyšel v kuloárech někdy opravdu pikantní a dokonce až peprné historky o tom, co všechno se v thunovském paláci děje. Přiznám se ale upřímně, že tomu fakt nevěřím a že to tak trochu pokládám za jakési sněmovní urban stories, které kolují mezi lidmi jako taková ta lidová šuškanda. Já si totiž nedovedu vůbec představit, že by třeba někdo z poslanců mohl, podotýkám vlivem nadměrného požití alkoholu, snad třeba zneuctít obsahem žaludku tady ty krásné chodby potažené těmi skoro královskými běhouny pomalu jak v komnatách. Anebo že by třeba někdo při východu ze Sněmovny se zasekl v tom otáčivém turniketu a visel hlavou dolů. A už vůbec si nedovedu představit, že by se snad v Poslanecké sněmovně dělo v pozdně večerních hodinách cokoliv jiného než péče o tělo. Myšleno tím samozřejmě tedy o to vlastní tělo. Ne, dámy a pánové, nevěřím, a protože nevěřím, tak považuji jakékoliv návrhy na upravování pravidel takto navrženým způsobem za nadbytečné a tak trochu nedůstojné.
Já si opravdu nemyslím, že potřebujeme další zásahy do našeho každodenního fungování z důvodu, že si snad nejsme jisti sami sebou, že nejsme v rámci přirozené autority tohoto sněmovního orgánu schopni dodržovat běžná a standardní pravidla, která výkon našich mandátů poslanců vyžaduje. Obávám se totiž, že pokud bychom tohoto opravdu nebyli schopni, nebyla by to jen alespoň pro mě svým způsobem určitá dehonestace, ale vlastně by to otevíralo prostor pro nová a nová, možná až absurdní omezení, o kterých bychom mohli navzájem tady vést diskusi, zda jsou nebo nejsou potřebná. Nemohl by pak třeba někdo přijít a dožadovat se třeba dodržování nějakých standardů v oblasti například osobní nebo ústní hygieny, nebo nebylo by prospěšné zavést kontrolu počtu hodin které jsme před jednáním věnovali spánku, abychom byli dostatečně bystří, odpočinutí a neusínali tady. To přece také může poměrně zásadně ovlivnit kvalitu výkonu naší práce. Co nějaké speciální psychotesty? Zřízení etické komise? Přijde vám to, kolegyně a kolegové, moc? Ano, mně to přijde moc a hlavně mi to přijde nevhodné a nedůstojné této Poslanecké sněmovny, stejně jako navrhovat něco jako je lex střízlivost.
Ale dobře, ať jsem spravedlivý, a jsme pouze lidé chybující, občas klopýtající, stát se může každému z nás ledasco a připouštím, že ani přítomnost alkoholu možná nelze vyloučit. Pokud si však ale s takovou věcí v rámci vlastní suverenity neporadíme sami, pokud nejsme schopni v takových případech zasáhnout z pozic předsedů, místopředsedů Sněmovny, čelních představitelů poslaneckých klubů a politických stran či hnutí, pokud se nedokážeme vypořádat jistě s ojedinělými případy lidských pochybení způsobem, který propříště takové situace vyloučí anebo alespoň minimalizuje, tak mi dovolte zapochybovat o tom, zda jsme těmi správnými zástupci našich občanů a zda jsme ti, kteří považují za svou povinnost být ostatním dobrým příkladem v dodržování právě i těch nepsaných pravidel, které jsou naší společnosti vlastní. Já ale věřím, že toho schopni jsme, že toto můžeme snadno dokázat i bez podobných návrhů, které mohou působit z jedné strany možná líbivě, ale na druhou stranu tak trochu poodhalují naši slabost a neschopnost si s něčím tak běžným, jako je střízlivost v práci, poradit se ctí, kterou upřímně já bych od nás samotných, poslanců a poslankyň, fakt předpokládal.
Tedy prosím zvažme, nakolik jsme schopni se s případnými záležitostmi tohoto typu vypořádat jako odpovědní a dospělí lidé, kteří jsou si své role a svého postavení dobře vědomi. Děkuji Vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak budeme pokračovat faktickými poznámkami, jako první se hlásí k faktické poznámce pan poslanec Vondráček. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Libor Vondráček: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího panu poslanci Schrekovi za to, že to tady z mého pohledu velice vzletně a velice trefně pojmenoval. Jsem stejného názoru, přestože mi přijde úplně normální nechodit do práce, nechodit do Sněmovny omámený různými látkami, opilý alkoholem, tak považuji tento návrh, abychom ho vtělovali do jednacího řádu, za skutečně nedůstojný, zvlášť když přichází z řad poslaneckého klubu. STAN se ptám, jestli to náhodou není otevírání Overtonova okna pro další nápady, které z hnutí STAN zaznívají, jako že by se třeba měly více zdanit alkoholické výrobky nebo že by se měla zavést speciální daň na slazené nápoje. Anebo když se podíváme nakonec i do Evropské unie, skutečně tam jsou ve schválených dokumentech návrhy na zavádění speciálních výrobků, speciálních daní z masných výrobků a z cukrovinek. Myslím si, že tento návrh je nedůstojným vychováváním poslanců.
Myslím si, že každý poslanec má svůj mandát v první řadě vykonávat tak, aby se dokázal podívat do očí svým voličům, aby k němu přistupoval důstojně a nepovažuji za dobré, abychom takovýto návrh, aniž bychom současně jasně říkali, jak dodržování těchto pravidel budeme vymáhat, abychom ho schvalovali. ***
