Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(0.00 hodin)
Poslanec Petr Hladík: Tak já chci upozornit, že takovýhle paskvil fakt přijmout nemůžeme. Až se implementuje to nařízení, které zavádí čipování psů a koček, a bude jasné, kdo je majitelem té kočky nebo kocoura, tak nechť potom řešíme všechny ty kočky, které majitele nemají. Já s tím úplně souhlasím. Protože jestliže něco je kočka, tak je také nejenom krásné domácí zvíře a mazlíček, ale je to také obrovský predátor. Jestli je někdo obrovským obrovským problémem pro naši biologickou rozmanitost a především pro ptáky, tak jsou to kočky. Kočky z mé osobní zkušenosti jsou – a potvrdí vám to také ornitologická společnost – poměrně zásadním predátorem českého ptactva.
Takže souhlasím s tím principem jako takovým. Ale vyzývám, vyzývám znovu předkladatele, aby neprojednávali dál tuto novelu, ale aby ji zastavili, nejlépe stáhli, a abyste počkali na implementaci nařízení a v souladu s nařízením potom upravili ty následné body, které já považuji za dobré i smysluplné.
A vyřešili asi i tu kastraci, ale jenom těch koček, které objektivním způsobem pána nemají. Umíte si představit tu situaci, že ten starosta bude postaven do situace, kdy někdo z občanů mu donese kočku a bude chtít po tom starostovi, aby tu kočku vykastroval, a ten starosta nebude vědět, když se dívá na tu kočku, jestli je opuštěná, toulavá, má pána, nebo pána nemá? A bez toho prostě nebude moci tu kočku vykastrovat, protože kdyby náhodou se jednalo o nějakou chovnou kočku, tak také podle odborníků, se kterými jsem to konzultoval, se může jednat o kočky, které mohou mít hodnoty desetitisícové, dokonce statisícové. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Jana Patková a připraví se paní poslankyně Marie Kršková. Tak prosím máte slovo.
Poslankyně Jana Patková: Děkuji. A já vám popřeju rovnou krásné dobré ráno, vážené kolegyně a vážení kolegové.
Jsem opravdu ráda, že se problematika týrání zvířat na půdě Poslanecké sněmovny otevírá. Případů týrání zvířat totiž přibývá a věřím, že všichni v tomto sále víme, že musíme jednat. Potřebujeme ale skutečně funkční řešení. Nástroje, které reálně pomohou policii i veterinární správě v terénu. Musíme konečně posílit ochranu zvířat a efektivně zasahovat proti bezohledným množírnám psů nebo nelegálním chovům velkých šelem.
Jenže právě tahle předložená novela toto nesplňuje. Místo promyšleného řešení přináší nové problémy a rizika. Proto je nepochopitelná snaha vládních poslanců prosadit ji ve zrychleném řízení. Pokud vynecháme řádnou odbornou debatu, zvířatům tím nepomůžeme. Výsledkem nebude lepší ochrana zvířat, ale právní nejistota, problémy při vymáhání zákona a zbytečný chaos. Právě proto bychom měli této novele věnovat standardní legislativní proces a důkladnou diskusi.
Pojďme ale k faktům. Co si musíme vyjasnit? Návrh doplňuje do zákona o Policii České republiky oprávnění vstoupit do obydlí při pouhém důvodném podezření, že se uvnitř nachází týrané zvíře. Nemáme přitom na stole ale žádnou seriózní analýzu dopadů této změny. Máme tak schválit něco absolutně naslepo. Jak reálně bude policista postupovat při takovém důvodném podezření? Jak chcete zabránit tomu, aby se z tohoto zákona nestal nástroj pro šikanu v sousedských sporech? A jak zajistíte, aby soudy nakonec nemusely řešit řadu zbytečných sporů, které tato právní nejistota vyvolá?
Dalším zásadním problémem je ustanovení, podle kterého zvíře automaticky propadá státu, pokud majitel do 30 dnů neuhradí zálohu za péči. Dochází zde k trvalé ztrátě vlastnictví, nikoliv za prokázané týrání, ale za nezaplacenou zálohu a ještě v neuzavřeném řízení. Majitel přitom prostě může jen ležet v nemocnici nebo mít jiný objektivní důvod, proč nedokáže včas zaplatit. Ale o své zvíře definitivně přijde dřív, než se vůbec rozhodne o jeho vině.
Navíc novela opět obsahuje i oblíbenou disciplínu vládní většiny, a to přenášení finančních nákladů a rizik na města a obce. Podle novely se obec stává vlastníkem opuštěného zvířete doslova ve vteřině, kdy se o něm dozví, a to bez jakékoliv možnosti volby.
Hranice mezi zvířetem zatoulaným a skutečně opuštěným je v tomto případě nesmírně tenká. Pokud obec zvíře označí za opuštěné a za týden se přihlásí majitel, kterému jen uteklo, dostáváme se do velmi složité právní situace, zvláště když na obec od první chvíle přechází plná odpovědnost za škody, které toto zvíře způsobí.
Chcete další příklad přenášení odpovědnosti na města a obce? Je jím problematika kastrace koček. Plošné kastrace jsou samozřejmě potřeba, ale způsob, jakým jej předkladatelé navrhují, je recept na katastrofu. Předkladatelé v důvodové zprávě sami přiznávají, že netuší, kolik to bude stát, ale obcím to chtějí nařídit povinně, a to bez jediné koruny v rozpočtu a bez jakékoliv metodiky, která v terénu skutečně rozliší toulavé kočky od těch, které někomu patří. Pokud obec omylem odchytí a vykastruje venkovní kočku, která má svého majitele, dopustí se zásahu do cizího vlastnictví a bude muset řešit náhradu škody.
Novela zkrátka ignoruje realitu v terénu. Zavádí možnost uložit předběžný zákaz chovu zvířat, ale stát stále nemá funkční a propojený centrální registr chovatelů ani jednotnou evidenci čipovaných zvířat. Tedy alespoň u psů má začít centrální evidence fungovat od 1. 7., ale aktuálně sami veterináři ještě nevědí, jak do ní metodicky zapisovat.
Výsledek? Zákaz bude v praxi jen na papíře. Člověk se zákazem si i bez problémů pořídí nebo zaregistruje zvíře jen o pár kilometrů dál ve vedlejším městě či okrese a úřady to nezjistí.
Už v úvodu jsem zmiňovala nelegální chovy velkých šelem. A právě u nich narážíme na další zásadní problém. Novela sice říká, že zabavené zvíře nově propadne státu, ale stát pro ně nemá žádné chovné zařízení, jednoduše je nemá kam dát. Pokud stát nemá vlastní kapacity, hrozí, že tato náročná zvířata skončí v nějakých pochybných zookoutcích, a tím černý trh a šedou zónu naopak jen podpoříme. A to už nám tady jen kvete.
Cesta přece musí být opačná. Nejprve musíme vybudovat a finančně zajistit síť oficiálních záchranných center. Bez této infrastruktury je celý zákon jen prázdnou proklamací. Ale papír snese všechno.
V oblasti ochrany zvířat dlouhodobě narážíme na selhání státu. Zoufale nám chybí specializovaný politický útvar pro kriminalitu, který se bude zabývat zvířaty a environmentální politikou obecně.
Lidé v terénu sice dělají maximum, ale spousta kauz se kvůli chybějícím kapacitám a chybějícím specializovaným vyšetřovatelům vůbec nedotáhne do konce.
Zkrátka zvířata si zaslouží skutečnou promyšlenou a funkční ochranu, nikoliv řešení šité horkou jehlou. Návrh s takto zásadními dopady musí nejprve projít důkladnou a širokou diskusí. Musíme najít řešení které bude v praxi skutečně pomáhat, a ne plodit jen chaos.
Z těchto důvodů uplatníme veto proti projednání tohoto zákona ve zkráceném řízení a žádáme, aby tisk prošel standardním řádným legislativním procesem, kde budeme moci uvedené chyby odstranit. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášená do rozpravy paní poslankyně Kršková. ***