Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.30 hodin)
(pokračuje Hana Ančincová)
Domnívám se, že právě tento návrh – se jedná o technickou, ale velmi důležitou úpravu, která posiluje vnitřní logiku systému a odstraňuje zjevné nespravedlnosti vznikající při výpočtu normativního nájemného.
A poslední pozměňovací návrh, který tady ještě v krátkosti představím, tak najdete pod číslem 1496, který řeší situaci studentů, a to těch, kteří bydlí mimo domácnost rodičů sami a vedou vlastní domácnost. Právě nedostatek vysokoškolských kolejí i dalších dostupných forem ubytování dostává řadu studentů do složité situace, a to už nyní, ještě předtím, než do vysoké školy nastoupí populačně silnější ročníky. Mnoho studentů je totiž nuceno bydlet mimo domácnost svých rodičů a současná právní úprava ale tuto situaci neřeší úplně dostatečně jednoznačně.
Zákon dnes výslovně stanoví, že zletilé nezaopatřené dítě není členem domácnosti rodičů, pokud žije s manželem, partnerem nebo jinou osobou, se kterou společně hradí náklady na své potřeby. Neřeší však jasně situaci studenta, který bydlí mimo domácnost rodičů, sám vede vlastní domácnost. Právě tuto mezeru navrhovaný pozměňovací návrh odstraňuje. Výslovně stanoví, že zletilé nezaopatřené dítě nemusí být posuzováno jako člen domácnosti rodičů ani tehdy, pokud mimo jeho domácnost skutečně samostatně hospodaří. A nejde přitom o vytváření nových pravidel pro posuzování domácností. I nadále tady bude platit, že student musí splnit podmínky stanovené zákonem, musí mít právní titul k bydlení a zároveň musí samostatně hradit náklady.
Navrhovaná změna je potřebná také proto, že zákon dnes obsahuje ustanovení, podle kterého se osoby považují za společně bydlící tehdy, pokud se některá z nich přechodně zdržuje mimo domácnost, například z důvodu studia.
A právě smyslem toho návrhu a ustanovení ale nikdy nemělo být bránit tomu, aby byl student posuzován samostatně, pokud mimo domácnost rodičů skutečně žije, má k bydlení právní titul a právě sám si hradí veškeré životní náklady.
Navrhovaná úprava tedy pouze zpřesňuje pravidla pro posuzování domácností. Reaguje na reálnou životní situaci studentů, kteří jsou nuceni bydlet mimo domov a odstraňuje výkladové nejasnosti, které současná právní úprava obsahuje. Všechny pozměňovací návrhy, které jsem zde přednesla, mají společný cíl, aby systém lépe odpovídal skutečným životním situacím lidí a fungoval spravedlivěji. Já se k nim ještě přihlásím v podrobné rozpravě a děkuji Vám za pozornost a podporu našich návrhů. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Blišťanová a připraví se paní poslankyně Martínková Španihelová. Omlouvám pana poslance Jakuba Jandu od 19.45 hodin z osobních důvodů . Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes projednáváme sněmovní tisk 198, tedy novelu zákona o státní sociální podpoře. Její základní myšlenka je správná. Stát má pomáhat rodinám s dětmi v době, kdy se potýkají se zvyšujícími se životními náklady, někdy nejistotou a obavami z budoucnosti. Rodina je základem každé společnosti a v době, kdy Česká republika čelí rekordně nízké porodnosti, je podpora rodin důležitější než kdy dříve. O to více to platí pro regiony, jako je například Jesenicko a další hospodářsky a sociálně ohrožené oblasti, odkud mladí lidé odcházejí a kde se rodí stále méně dětí. Pokud chceme, aby mladé rodiny měly děti a měly důvod zůstat, musíme jim vytvářet podmínky, které jim dají jistotu a perspektivu. Proto tuto novelu podporujeme.
Vítám zvýšení rodičovského příspěvku. Každá pomoc rodinám je dnes potřebná. Současně ale musíme otevřeně říci, že systém stále není dostatečně spravedlivý, chybí automatická valorizace a zvýšení se bude týkat pouze rodičů dětí narozených od roku 2027. Je proto zřejmé, že dnešní novela nemusí být posledním krokem.
Ministerstvo argumentuje tím, že automatická valorizace je složitá. Jsem ale přesvědčena, že právě předvídatelnost podpory je pro mladé rodiny jednou z nejdůležitějších věcí. Rodiny potřebují vědět, že stát bude reagovat na vývoj životních nákladů a že jejich podpora nebude záviset na tom, kdy se právě podaří schválit další novelu.
Stejně tak vítám prodloužení ochrany osamělých rodičů. Zvýšení věkové hranice dítěte ze sedmi na patnáct let lépe odpovídá realitě života. Dítě v patnácti letech stále potřebuje péči a podporu svého rodiče a samoživitelé patří mezi skupiny nejvíce ohrožené chudobou.
Za velmi důležitou považuji také změnu výpočtu příspěvku na bydlení podle jednotlivých okresů. Dosavadní systém rozdělení pouze podle velikosti obcí často neodpovídal skutečným nákladům na bydlení. Nové nastavení je spravedlivější vůči lidem žijícím v regionech. Cenové mapy by tak měly odpovídat reálnému trhu.
Dovolte mi také připomenout pozměňovací návrhy, které předkládala kolegyně Pavla Pivoňka Vaňková, které jsem také podpořila. Spojuje je jedna myšlenka a to je spravedlnost. Spravedlnost pro rodiny s nejnižšími příjmy, kdy se navrhuje odstranit nelogický rozdíl ve výši bonusu na dítě. Spravedlnost pro vícegenerační domácnosti, aby povinnost pracovní aktivity nesli skutečně rodiče dítěte, nikoliv všichni dospělí členové domácnosti. A spravedlnost pro lidi, kteří chtějí pracovat, splácet své dluhy nebo podnikají. Proto navrhujeme spravedlivější započítávání příjmů u osob v insolvenci i u osob samostatně výdělečně činných.
Všechny tyto návrhy mají společný cíl, aby sociální systém nebyl jen štědrý, ale také spravedlivý, motivační a srozumitelný.
Dovolte mi říct ještě jednu obecnější poznámku. Podpora rodin s sebou přirozeně nese významné výdaje ze státního rozpočtu. A je to správně. Peníze investované do dětí a rodin nejsou běžným výdajem, jsou investicí do budoucnosti České republiky.
Právě proto ale musíme jako zákonodárci přistupovat k veřejným financím maximálně odpovědně. Nemůžeme na jedné straně hledat miliardy korun na podporu rodin a současně na druhé straně oslabovat možnosti státu vymáhat peníze, kde byly vyplaceny neoprávněně. Proto mne znepokojuje, že současně projednáváme novelu zákona o střetu zájmů, která navrhuje zkrátit dobu pro vymáhání neoprávněně čerpaných dotací z deseti let na čtyři roky.
Podle mého názoru není správné, aby stát dobrovolně omezoval svou možnost získat zpět prostředky, které patří daňovým poplatníkům. Jestliže dnes říkáme, že chceme podporovat rodiny, tak musíme být stejně důslední i při ochraně veřejných financí. Každá koruna, kterou stát nevymůže tam, kde byla čerpána neoprávněně, může jednou chybět právě na podporu rodin. Skutečně odpovědná rodinná politika totiž není jen o tom, kolik peněz dnes rozdělíme, je také o tom, v jakém stavu předáme veřejné finance našim dětem a vnukům . Nemůžeme jim dát jednou rukou vyšší podporu a druhou rukou zanechat dluhy, které budou po desetiletí splácet. Za TOP 09 říkáme – podpoříme tuto novelu i některé pozměňovací návrhy, které ji činí spravedlivější. A současně říkáme – chraňme veřejné prostředky se stejnou odpovědností s jakou chceme chránit české rodiny. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí paní poslankyně Martínková Španihelová a připraví se pan poslanec Hladík. Paní poslankyně, prosím.
Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Krásný dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám krátce představila pozměňovací návrh k sněmovnímu tisku 198. Týká se zdánlivého detailu, který má ale v praxi často fatální dopad na ty nejzranitelnější lidi. Jsou to lidé se zdravotním postižením nebo senioři. ***
