Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.00 hodin)
(pokračuje Pavla Pivoňka Vaňková)
My netrváme nutně na našem konkrétním legislativním znění. Jde nám o věc. Jde nám o rodiny, o děti. Pojďme proto společně opozice – koalice zasednout k jednomu stolu a najít funkční řešení, které dá rodičům jistotu do budoucna.
Další pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 1486, stejný bonus 1 000 Kč pro děti v nejchudších domácnostech.
Tento pozměňovací návrh opravuje parametry dávky státní sociální pomoci a chce z ní odstranit vyložené nespravedlnosti.
Navrhujeme, aby byl bonus na dítě v superdávce nastaven na pevnou částku 1 000 korun pro všechny domácnosti bez ohledu na jejich příjem. Současný vládní návrh totiž vytváří absurdní paradox. Část nejchudších domácností dostává pouhých 500 korun, zatímco domácnosti s o něco vyšším příjmem dosáhnou na 1 000 korun.
Z jakého logického důvodu má být dítě v nejchudší rodině pro stát levnější než dítě v rodině s vyšším příjmem? Samozřejmě že to je nesmysl. Tyto děti v chudších rodinách naopak potřebují co největší pomoc.
Náš návrh nemění horní hranici nároku ani pravidla pro domácnosti nad trojnásobkem životního minima, pouze narovnává podporu uvnitř nejnižších příjmových pásem. Z pohledu rozpočtu jde o malou změnu, ale pro rodiny v materiální nouzi a samoživitele to bude změna obrovská.
Dalším pozměňovacím návrhem pod číslem sněmovního dokumentu 1483, dětský bonus nemá záviset na aktivitě každého dospělého v domácnosti.
Čtvrtým pozměňovacím návrhem reagujeme na nastavení pracovní aktivity u dětského bonusu také v superdávce. Navrhujeme, aby se pracovní aktivita posuzovala pouze u rodičů dítěte, a nikoliv u každého dospělého člena, který s nimi sdílí domácnost.
Vůči vícegeneračním a složeným rodinám je stávající vládní návrh vyloženě nefér. Dítě přece nemá přicházet o podporu a dětský bonus jen proto, že s rodinou pod jednou střechou bydlí zletilý sourozenec, strýc nebo prarodič před důchodem, jehož pracovní situaci nebo aktivitu rodiče nemohou nijak ovlivnit. Pracovní aktivitu chceme vyžadovat tam, kde to dává smysl. Za výchovu jsou zodpovědní rodiče, nikoliv každý příbuzný ve stejné domácnosti.
Dalším pozměňovacím návrhem pod číslem sněmovního dokumentu 1485, spravedlivější dávky pro lidi v oddlužení.
Pátý návrh se týká práce, poctivosti a lidí v insolvencích. Chtěli bychom, aby se při výpočtu superdávky reálně zohledňovalo, kolik peněz lidem poctivě splácejícím dluhy reálně zůstává po insolvenčních srážkách. Současný systém lidi za navýšení příjmů doslova trestá. Vyšší legální mzda jim tak rychle sebere dávky, že se jim práce nebo vyšší výdělek přestane vyplácet.
Chceme, aby se lidem vyplatilo dluhy poctivě řešit, ne je schovávat. Pokud jim vyšší legální výdělek v důsledku přinese méně peněz v kapse, vytváří jim systém přímou motivaci utíkat do šedé ekonomiky. Poctivá práce musí přinést víc než práce načerno. Je to v zájmu dlužníků, jejich dětí, věřitelů i státu. Jeden z hlavních pilířů reformy dávek měla být právě motivace k práci. My s tím určitě souhlasíme, ale dodávám, měla by to být motivace k legální práci.
A ten poslední pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 1484, spravedlivější posuzování OSVČ v dávkovém systému.
U osob samostatně výdělečně činných navrhujeme v rámci superdávky snížit fiktivní minimální příjem z 80 na 60 procent průměrné mzdy. V praxi to znamená, že se jim pro výpočet započte minimálně 30 000 korun čistého namísto současných 38 500 Kč.
Stát nemá malému živnostníkovi automaticky počítat příjem, který ve skutečnosti nemá. Souhlasím s tím, že stát nemá automaticky doplňovat příjem, když se živnostníkovi podnikateli nedaří. Ale pokud se podíváme třeba na matku samoživitelku, která je kadeřnice, a měsíčně jí zůstane třeba 25 000 čistého, nevidíme úplně důvod, proč by jí měl stát pro účely dávek počítat jako fiktivní příjem skoro 40 000.
Pomáháme poctivým, ale nízkopříjmovým živnostníkům mimo paušální režim, jejich skutečný zůstatek po nákladech je nízký. Zároveň ale chráníme systém před účelovým podhodnocováním příjmů u osob v paušální dani, a proto navrhujeme zvýšit fikci pro první pásmo paušálního režimu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr mi dovolte shrnout to nejpodstatnější. Plníme náš program a předkládáme řešení, která mají jeden společný a jasný cíl. Chceme, aby stát podporoval všechny rodiny a nejen jednu jedinou tabulkovou představu o domácnosti. Skutečný život se totiž do ministerských škatulek nevejde. Stát musí začít pomáhat tam, kde je pomoc reálně potřeba, dětem v chudých rodinách, rodičům malých dětí, lidem poctivě splácejícím dluhy, pracujícím samoživitelům, nesezdaným párům a drobným živnostníkům. Dítě v té nejchudší rodině nesmí dostávat méně podpory jen proto, že jeho rodiče mají méně peněz. A poctivá práce, každodenní péče a snaha postavit se po problémech na vlastní nohy se lidem v České republice zkrátka musí vyplácet.
Proto žádám o podporu našich pozměňovacích návrhů, které za nás dávají smysl a pomohou těm, kteří to opravdu potřebují. V podrobné rozpravě se k nim posléze přihlásím. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně A nyní vystoupí paní poslankyně Gajdová Karin.
Než dorazí, načtu jednu omluvu. Pan poslanec Kučera se od 19 hodin omlouvá z osobních důvodů.
Tak a paní poslankyně prosím, máte slovo.
Poslankyně Karin Gajdová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se také zapojila do dnešní rozpravy. Zaměřím se především na navržené zvýšení rodičovského příspěvku.
Když se bavíme o rodičovském příspěvku, nebavíme se jen o jedné sociální dávce. Bavíme se o tom, jakou hodnotu má pro Českou republiku rodina a jaké podmínky vytváříme lidem, kteří se rozhodnou přivést na svět děti.
V posledních letech mladé rodiny čelily mimořádně náročnému období. Vysoká inflace, zdražování potravin, energií i bydlení zasáhly právě domácnosti s malými dětmi velmi citelně.
Každý rodič ví, že výdaje spojené s péčí o dítě nejsou malé a inflace je ještě zvýšila. Proto považuji navržené zvýšení rodičovského příspěvku za správný krok. Nevyřeší všechny problémy mladých rodin, ale pomůže jim lépe zvládnout období, kdy jeden z rodičů pečuje o dítě a příjmy domácnosti jsou zpravidla nižší.
Současně bych ale byla nerada, kdybychom si mysleli, že tím naše práce končí. Podpora rodin totiž není jen o jedné dávce, je také o dostupném bydlení, je o dostatku míst v mateřských školách a dětských skupinách, je o možnosti vracet se postupně do zaměstnání, jeho flexibilních pracovních úvazcích. Je také o podpoře a motivaci rodičů, kteří chtějí zůstat pracovně aktivní a skloubit péči o děti s pracovním životem. A především také o jistotě, že stát bude partnerem rodin, nikoliv překážkou. ***
