Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.50 hodin)
Poslanec Vít Rakušan: Hezký den. Díky za slovo, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, poslední dny nám ukazují, jak vypadá vláda, když je premiér jako rukojmí držen svými koaličními partnery. Je držen v šachu a nemůže dělat žádné prudké pohyby. To, co sledujeme, není série nějakých náhod. To je vzorec. To je vzorec toho, jak tahle vláda funguje. Koneckonců, tahle vláda vznikla jako koalice nevydávání. Nevydávání dvou předsedů dvou koaličních stran k trestnímu stíhání. To byl ten první šach. To bylo to první postavení na šachovnici, kde se vzájemně koaliční partneři postavili tak, že se holt v nejrůznějších momentech držet musí a jinak to nejde.
Jenomže to nesedí k jedné věci. Když někdo někoho drží v šachu, tak o sobě ten někdo nemůže tvrdit, že je silný premiér. Dovolte mně pár konkrétních příkladů, které jsme zažili v posledních dnech. Premiér Babiš prostě potřebuje hlasy SPD a Motoristů k tomu, aby udržel vládní většinu. To víme všichni, umíme všichni počítat. O vydání k soudu jsem mluvil, ale všechno pokračuje dál. Ministr zahraničí Macinka označí rozhodnutí Ústavního soudu za puč. Ještě jednou, vicepremiér vlády téhle země, tedy ten, kdo by měl jednoznačně stát za tím, že hájí systém a už z principu a podstaty své funkce by měl být tím, kdo chrání a brání instituce, označí legitimní, dle práva učiněné rozhodnutí Ústavního soudu za puč.
Pokračujeme dál. Ten samý ministr, který napadá i prezidenta a jeho poradci posílá zprávy určené samozřejmě panu prezidentovi, které by určitě minimálně v tom verbálním chápání mohly být brány za výhrůžné. Společně s ministrem kultury Klempířem potom jedou dát fakt lekci lidem na folklorní festival. My jim to tam natřeme, my je vychováme, my se nacpeme k mikrofonu a my těmhle lidem řekneme, že politizují. My se tam nacpeme a řekneme: Vy politizujete. Ty maminky s těmi kočárky, jak ho tam (nesrozumitelné) ti pánové, co se těšili na verbuňk, všichni ti, kdo mají rádi celé tohle tradiční představení, které se každý rok ve Strážnici koná. Tak tihle lidé to zpolitizovali. Jeli, dali jim to, dostali kázání, kázání od všemocné palácové vlády, která ví všechno nejlépe a má lidem říct, co si mají myslet a co si naopak myslet nemají. No, že ti ministři sklidili pískot a tu svoji reakci na něj úplně nezvládli.
Pan předseda Sněmovny Okamura potom hovoří s Helenou – abych nezkomolil jméno – Truchlou. Je to profesionální zpravodajka v Německu. Co on udělá? Přirovná redaktorku České televize k nacistům. Ve slušných demokraciích se za tohle odstupuje.
Ale mě teďka až tak nezajímají solitérní kroky těchhle aktérů na politické scéně. Tohle ostudné představení, tahle plejáda, ten řetěz, který se skládá dohromady a dělá prostě jednoznačně ostudu téhle zemi. Mě zajímá, co dělá premiér Babiš, kde je, jakým způsobem tohle bude řešit? Tak jeho výroky. K Macinkovi řekl, že situaci bude řešit na vládě. Ke Strážnici řekl, že to nebylo úplně šťastné. K výrokům předsedy Okamury neřekl nic. Tak já se ptám, kde je premiér, aby udělal nějaké manažerské rozhodnutí? Nikde, mlčí, schovává se, nechodí sem, jako by se ho to netýkalo, jako by to nebyla jeho věc. Ale ono se ho to týká přímo, protože tohle jsou jeho ministři, tohle je jeho koalice, kterou si vysnil. Tohle je jeho vláda, kterou on reprezentuje tím, že stojí v jejím čele.
Pan premiér šel do politiky s jedním argumentem, který v počátku jeho politické dráhy zněl přesvědčivě. Jsem úspěšný manažer, nemám rád politikaření, nemám rád, když se dělají zbytečné věci. Jsem tady proto, aby všechno fungovalo efektivně a budu stát řídit jako firmu. Jak říkám, marketingově tenhle argument fungoval skvěle. Lidé mu to uvěřili, lidé unaveni politikou řekli: Teď přichází někdo, kdo bude manažersky řídit tuhle zemi.
Část lidí tomu tvrzení věří doteď, ale podívejme se, jak to ve skutečnosti vypadá. Představme si manažera firmy, představme si šéfa, který reálně nese odpovědnost. Já bych jenom chtěl říct, že každý silný premiér by reálně měl nést odpovědnost za svoji vládu. Když někdo udělá chybu, tak za ni zaplatí. Když udělá šéf chybu, tak je často vyměněn nebo odchází sám. Takhle to u nás nefunguje. Nefunguje to tak záměrně. Stát má totiž ve svém principu nějaký systém, systém brzd a protivah, kde nikdo nemá mít absolutní moc a je to tak správně. Kde jsou soudci nezávislí, kde soudci mají právo učinit verdikt, který by neměl být napadán, a konkrétně námi politiky jakožto těmi, na které je samozřejmě zaměřena veřejná pozornost.
My bychom měli jít příkladem. My bychom každé soudní rozhodnutí, ať se nám líbí nebo ne, měli komentovat jen a pouze tím, že ho respektujeme, ať je to okresní soud, krajský soud nebo soud ústavní, samozřejmě. Ty dovětky bychom si opravdu měli odpustit a měli bychom si je nechat. Co dělá Andrej Babiš? Ve chvíli, kdy soud rozhodne v jeho prospěch v jeho kauzách, tak říká, že zaplaťpánbůh žijeme v právním státě. Pokud rozhodne v jeho neprospěch, tak je rozhodnutí soudu zpolitizované.
Potom slyšíme výroky od Motoristů typu: Ústavní soud by se měl zrušit. To je absolutní nepochopení toho, jak tenhle systém funguje, že je právě založen na třech mocích, které se vzájemně v tom státě kontrolují. Když jedna začne uzurpovat svoji moc na úkor druhé, tak je to systémové nebezpečí pro tu zemi jako takovou, tak je to systémové nebezpečí pro demokracii jako takovou. Jestli tohle nechápou vládní představitelé, tak se dostáváme opravdu na tenký led.
Ale pokračujme dál. Jsou tady média, svobodná média, nejenom ta veřejnoprávní, veškerá. Co média dělají a mají dělat? Klást nepříjemné otázky, Otázka: Co váš střet zájmů, pane premiére? Nebudu se vyjadřovat. Ale bylo by dobré říci, co se myslíte o tom návrhu vašich poslanců? Už jsem vám řekl, nebudu se vyjadřovat. Tohle slyšíme, tohle je reakce na otázky, to je chápání médií a jejich role ve společnosti. K těm veřejnoprávním se za chvilku ještě dostanu specificky.
Tohle, že v našem systému je nezávislé soudnictví, nezávislá média, to jsou pojistky systému. Zaplaťpánbůh za ně a každý, kdo je demokrat, demokratickým politikem, demokratickým premiérem demokratické vlády, tak by je měl respektovat, měl by si jich vážit, protože bez nich holt moc korumpuje. Pro Andreje Babiše jsou tyhle pojistky, ty klasické pojistky demokratického systému, jenom překážky v tom, aby si tuhle zemi vzal pro sebe.
Ale tohle je jenom první vrstva problému. Tohle mě znepokojuje, ale neděsí. Co mě skutečně děsí, je to, že všechna tahle vystoupení, kterými se zabýváme, všechno půjčování letadel, hádání se o místo u okna, kdo pojede, nepojede, respektování, nerespektování výnosu Ústavního soudu, šaráda ve Strážnici, kdy prostě je záměr provokovat lidi, to je všechno děsivá, ale stále fraška. Tohle je clona, to je kouřová clona pro to, co se děje za tím. Za tím je tady Sněmovna, kde se rozhoduje a v té Sněmovně se reálně rozhoduje a řeší věci.
Jaké se řeší? Média veřejné služby. Vidíme, že se tady systematicky rozkládají pojistky demokratického státu, krok za krokem. Možná nenápadně, ale zatraceně rychle. Ministr kultury Klempíř připravil zákon, který ubírá finance České televizi a Českému rozhlasu. Přesouvá celkově financování na státní rozpočet. Pan poslanec Nacher přichází s dalším výpadkem a navrhuje to od poloviny roku. Rada ČT se má dokonce stát orgánem televize, který má mít vliv na skladbu vysílání.
Ale vezměme i to, co sami říkají. Pan ministr Klempíř ve Strážnici... Já nevím, co dělal. Vyhrožoval? Protože řekl větu na folklorním festivalu: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Řekl to o folklorním festivalu, který je financován samozřejmě i ze státních peněz, ale princip je přesně ten samý, který chystají pro média veřejné služby. Dáme vám peníze ze státního rozpočtu a vy budete zpívat naši píseň. To nejsou moje slova. To jsou slova ministra kultury. Ano, uvádím tady korektně, že je řekl ve Strážnici o folklorním festivalu. ***
