Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Kateřina Stojanová)
Dochází k přesunům lidskoprávních a adiktologických agend z Úřadu vlády. Dochází k rušení odborných útvarů a odchodům lidí, kteří se po dlouhé roky věnovali konkrétním oblastem veřejné politiky.
A tady se možná zastavme, protože obhájci tohoto zákona často říkají, že přece každá vláda musí mít možnost i skrze personální obsazení ministerstev realizovat svou politiku. Ano, samozřejmě, měla by mít, ale státní správa nesmí být personálním nástrojem této politiky. Je zásadní chybou, a vnímala jsem to taky často od vás v těch proběhlých debatách, vnímat úředníka jako nějakého politického protivníka, jako nějakou překážku, kterou je třeba odstranit ve chvíli, kdy má třeba úplně jiný odborný názor. Právě proto byl ten služební zákon v minulosti přijat. Právě proto vznikaly pojistky. Právě proto existuje ta nezávislá státní služba. A pokud vidíme, že už dneska jsou reorganizace využívány jako nástroj personálních změn, tak bychom měly být mimořádně opatrní při přijímání zákona, který tyto mechanismy ještě daleko více usnadňuje. Vždyť i odbory státních zaměstnanců upozorňují, že se ruší místa i tam, kde třeba úřady dnes už trpí nedostatkem lidí, kde agenda roste a kde zaměstnanci dlouhodobě pracují na hranici svých kapacit. Upozorňují, že ty změny probíhají bez analýz a bez včasné možnosti nějaké opravdu kvalitní a odborné debaty a diskuse, která by na přesně tyto slabiny upozornila a snažila se najít efektivní řešení, které by tomuto zabránilo.
A to je podle mě velmi podstatné, protože to podle mě naprosto jasně ukazuje, že ta vaše honba za údajnou efektivitou státní správy neznamená mechanické snižování počtu zaměstnanců, ani to, že se zbavíme lidí a teprve potom budeme přemýšlet, kdo jejich práci převezme, že zrušíme odborné útvary a až následně budeme řešit ty dopady. Ta efektivita, za kterou vy byste se měli hnát, především znamená, že stát bude schopen dlouhodobě poskytovat opravdu kvalitní služby občanům, k čemuž ale ovšem potřebujeme právě lidi, kteří znají agendy, znají evropské programy, znají i často velice komplikovaná nelehká správní řízení, která pokud jsou tedy vedena podle pravidel a jsou vedena odborníky, tak pak ideálně nekončí samozřejmě u správních soudů, kde se může stát, že stát prohraje, a tím pádem jsou znovu mrhány prostředky daňových poplatníků.
Odcházejí lidé, kteří 10 nebo 15 let budovali odbornou expertízu, a stát tuto expertízu následně bude buď znovu dlouhé roky budovat, nebo si ji draze, velice draze externě kupovat. A možná nejvíce varující je zkušenost zemí, které se podobnou cestou vydaly už před námi. Opět, mohli jsme mít nějakou mezinárodní komparaci úpravy státní služby, pokud byste tomu věnovali tu potřebnou péči, a znovu to říkám, nešili takovou obrovskou systémovou změnu horkou jehlou na koleni. Bohužel nemáme.
Odborníci upozorňují, že oslabování služebních zákonů, rozšiřování politické kontroly nad úřady a personální česky po změnách vlád vedly v některých zemích střední a východní Evropy ke zhoršení kvality státní správy, oslabení odbornosti a růstu korupčních rizik. Jako příklady mohou být uváděny Slovensko a Maďarsko. A ukazuje se, že i po volbách, kdy se třeba v Maďarsku promění ta politická reprezentace, tak už se pak takový systém, který právě dlouhé roky bujel a fungoval v prostředí rostoucí korupce, střetu zájmů, neodbornosti a dosazování těch politických kamarádů, tak se opravuje hrozně komplikovaně a hrozně dlouho a možná některé slabiny už v danou chvíli nelze opravit vůbec, protože samozřejmě to, jak jednotliví lidé a úředníci v takové atmosféře, v takovém nastavení zákona dlouhodobě fungují, se prostě z paměti a ze stylu práce vymazat nedá.
To znamená, jestliže my zde dnes přijmeme zákon o státních zaměstnancích, který de facto ruší celý ten zákon o státní službě, tak to bude taková změna, která opravdu, opravdu se bude opravovat velice těžko. Tak zásadní změnou to je. I když jsme tu víc jak 10 let fungovali v systému zákona o státní službě, snažili jsme se systém státní služby budovat na odbornosti a nezávislosti, a samozřejmě ten zákon o státní službě prošel už řadou pozměňovacích návrhů a úprav, které se snažily reagovat na ty jednotlivé slabiny, které prokazatelně měl, to je přece standardní a typickým úkolem poslanců a poslankyň reagovat na nějaká zjištění toho, že by státní správa mohla fungovat lépe a efektivněji, a tedy jít tomu naproti a novelizovat zákony. To je úplně legitimní cesta. Ale nerozumím a nechápu, proč tuto státní službu teď, nyní chcete občanům a občankám této země destruovat tímto způsobem. Způsobem, který bude v podstatě, a já tu obavu znovu opakuji, protože jsem o ní hluboce přesvědčena, způsobem, který bude nenávratný. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Načtu omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Hoffmannová Andrea – celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan místopředseda Nacher Patrik od 12 do 14 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Zajíčková Renáta se omlouvá od 12.30 hodin z osobních důvodů.
Budeme pokračovat v rozpravě, do které je v tuhle chvíli přihlášen pan poslanec Dvořák. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Dvořák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi v rámci třetího čtení několik poznámek k zákonu o státních zaměstnancích. Už to tady padlo mnohokrát. Vlády se mění, politické většiny se mění, stát však zůstává. A právě proto by změny pravidel fungování státní správy měly vznikat na základě širší odborné diskuse, a pokud možno i s určitou mírou politické shody napříč politickým spektrem. Neprojednáváme totiž pouze zákon o pracovněprávních vztazích uvnitř úřadů, projednáváme zákon o tom, jak bude fungovat stát, jak bude schopen připravovat kvalitní legislativu, reagovat na nové výzvy využívat evropské prostředky nebo poskytovat občanům služby.
Dovoluji si připomenout, že státní správa nepatří jedné vládě, ani jednomu volebnímu období. Slouží státu a občanům této země. Právě v tom podle mě spočívá podstata profesionální státní služby. Úředníci mají být loajální státu a jeho institucím, nikoliv bezvýhradně sloužit momentální politické reprezentaci. A schopnost rozlišovat mezi těmito dvěma rolemi je jedním ze znaků kvalitní státní správy.
Předkládaný zákon bohužel neprošel odpovídající odbornou diskusí a nevznikal ani na základě širší politické shody. Naopak způsob jeho přípravy a předložení vyvolává dojem, že cílem byl přesný opak. Bohužel. A to považuji za mimořádně nešťastné. O to více ale oceňuji debaty, které jsme na toto téma vedli napříč politickým spektrem, ať už na semináři státní služba a plánované změny, který jsem pořádal spolu s paní poslankyní Veseckou pod záštitou ústavně-právního výboru na půdě Poslanecké sněmovny, nebo třeba v úterý tohoto týdne na panelové diskusi poslední zhasne v rámci festivalu kreativní byrokracie, kdy se měl možnost a čest toto téma diskutovat s poslancem Haasem nebo s paní poslankyní Ožanovou.
Tyto debaty totiž ukazují, že jsme schopni vést věcnou a konstruktivní diskusi o základních otázkách fungování státní správy, a o to víc mě mrzí, že právě taková diskuse přípravě toho zákona nepředcházela, byť měla. A to jsou asi v úplné největší abstraktnosti ty důvody, pro které nemohu návrh toho zákona podpořit.
Na druhou stranu vnímám politickou realitu i odhodlání vládní koalice zákon přijmout. Mou snahou proto není pouze kritizovat předložený návrh, byť mnoho z těch argumentů, které padly třeba v tom předcházejícím vystoupení, velice sdílím a podporuji, ale já bych rád upozornil i na problémy, které českou státní správu skutečně trápí, které bychom měli řešit a které je potřeba řešit bez ohledu na výsledek dnešního hlasování. V průběhu odborných debat, seminářů i diskusí nad studií státní služba 2.0 zaznívala totiž jedna důležitá věc. Česká státní správa se i nadále potýká s řadou problémů; problémů, nad nimiž bychom neměli zavírat oči. ***
