Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Pokud bude každá vláda je měnit podle toho, jak se jí to politicky bude hodit, tak je to další hřebíček do rakve profesionální státní správy v této zemi. Takže doufám, že nakonec třeba si to ještě rozmyslíte a ten návrh zákona neprojde.

A já tady opět konstatuji, u poslaneckých návrhů není důležité to číslo, počet, ale jak klíčové zákony, v jakém tempu jsou měněny. Na jedné straně tu měníte rozsáhlé klíčové technické normy, (?) stavební zákon, na druhé straně tu měníte třeba trestní zákoník poté, co novela je účinná jeden měsíc. Změna vyživovací povinnosti poté, co většina současných vládních poslanců pro to hlasovala v minulém volebním období, pro Blažkovu reformu trestního zákoníku, a teď, měsíc poté, co to je účinné, už to zase měníme, už to zase přepisujeme bez toho, že bychom vyhodnotili nějaké statistiky, jaký dopad má omezení kriminalizace neplacení výživného, reálného stavu neplacení výživného, bez toho, že bychom aspoň trošku pracovali s fakty, empirií, čísly, když novelizujeme tak klíčovou normu jako je trestní zákoník, tak dneska nebo kdy na plénu bude druhé nebo kolikáté čtení této novely, kterou tady vládní poslanci předkládají, a budeme trestní zákoník zase měnit.

Takže prosím, není to jen o počtu, ale o významu, jak významné zákony měníme. A já si myslím, že takové věci, jako jsou zákony, které (řeší) strukturu státní správy v této zemi, jako je trestní zákoník, jako je stavební právo, by fakt měly projít ministerstvy, připomínkovým řízením. Kladu si tedy otázku, jestli vůbec máme platit, poté, co jste zrušili lidskoprávní agendu nebo ji výrazně restrukturalizovali – asi je řada (Otáčí se vlevo do ministerských lavic.), pane ministře, na zrušení Legislativní rady vlády. Já bych to tak viděl, protože nevím, co tam tedy budete dělat, když klíčové zákony prodáváte takhle.

Takže já úplně nerozumím tomu, proč jste přesunuli lidskoprávní agendu a tím ji rudimentalizovali, ale radím tady nebo navrhuji v takovémto případě – samozřejmě s dávkou ironie – zrušte Legislativní radu vlády, taky stojí peníze, nebo omezte počet jejích členů, udělejte z toho takovou minivládničku, nějakou miniradičku, protože v zásadě všechno klíčové, pokud půjde tímto směrem, pak Legislativní radu vlády nepotřebujeme. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem pan poslanec Jurečka. Prosím, máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem rád, že tady je jak pan ministr spravedlnosti Tejc, tak i pan místopředseda Sněmovny Barták. Mrzí mě, že odešla kolegyně Peštová, protože i k ní by chtěl tady část svého vystoupení směřovat.

My tady projednáváme novelu zákona, které říkáme zákon o státní službě, a doprovodné zákony. Já se ve svém vystoupení podívám na to, co se tady děje nejenom u tohoto tisku, ale za poslední čtyři pět měsíců, jaké to má bohužel praktické dopady na fungování tohoto státu, správné, efektivní fungování a co to vlastně znamená pro běžného občana, to znamená, pro rodinu, pro běžnou firmu a podobně.

Tady nastoupila vládní koalice, která už to udělala jednou v roce 2018, kdy prostě část lidí, kteří slouží tomuto státu, ze státní služby vyházela. Já jsem to tady zmiňoval – byli to lidé jako třeba Ondřej Závodský, člověk, který se zasloužil opravdu za to, že jsme tady výrazně omezili, zregulovali hazard, bedny a tak dále. Byli to další lidé, kteří byli vyhozeni v rozporu s tehdy platným zákonem, protože prostě nebyli pohodlní tehdejší vládě Andreje Babiše.

Teď nastoupila tato vláda a pod vedením stejného premiéra znovu v trošku jiné vládní koalici, ale se stejnými praktikami, prostě s estébáckými praktikami: kdo mně neslouží, kdo mně nepochlebuje, kdo se vymezí, řekne nějaký kritický zákon, upozorní na to, že je něco v rozporu se zákonem, tak je vyhozen, je vymeten. To se stalo i vlastně, když se podíváte na proměny lidí v poslaneckém klubu hnutí ANO za ty roky, kteří přišli s nějakým nadšením v roce 2013, tak vlastně byli postupně odejiti, byli postupně sundáni z čelných kandidátních míst a někteří to pochopili sami a odešli třeba a dneska fungují v politice za někoho jiného nebo odešli úplně.

A tady touto novelou zákona se vlastně podtrhuje to, co udělala tato vláda na začátku svého vládnutí teď v lednu, v březnu a v dubnu: Vyházela nejenom vrchní ředitele, to nebyl jenom případ Leo Steinera, ale i další lidi z dalších ministerstev, ředitele odborů, ale šli až na úroveň třeba, řekněme, vrchních řadových úředníků. Já to tady využiju v tom příkladu, když jsem zmiňoval Ondřeje Závodského, který působil na Ministerstvu financí jako náměstek, pak působil za mého působení na Ministerstvu práce a sociálních věcí jako člověk, který nebyl ani vrchní ředitel, ani ředitel odboru, ale měl na starosti oblast sociálního podnikání, protože té oblasti rozumí, sám je člověk s handicapem, který ho provází celý život a je schopen opravdu vnímat potřeby těch lidí a nastavení systému nebo ekosystému sociálního podnikání. Byl vyhozen, protože prostě tito lidé tam být nemohou, pokud je Andrej Babiš premiérem. Je smutné, že jeho tým vládní mu tohle toleruje a nikdo mu neřekne: Premiére, předsedo vlády, šéfe, bossi, tohle prostě je za hranou – jo?

A teď tady přichází tento návrh zákona, který to zjednodušuje v tom, že vládní koalice už do budoucna nebude muset nosit na jednání vlády systemizaci, kde to musí nějak vysvětlit, kde musí napsat nějaké odůvodnění – a je to trošku nepohodlné, byť dosáhnou stejného výsledku plus minus, tady tímto si vládní koalice pro příští roky výrazně zjednoduší život, že bude moct ze státní správy, u lidí, kteří jsou pod státní službou, je takhle jednoduše vyhazovat. Na koho si ukážou, toho prostě budou schopni poměrně jednoduše poslat ven. A ještě k tomu přidávají návrhy poslanecké, kterými to chtějí rozšiřovat na úroveň krajských a městských úřadů, na to, aby si mohli vyměnit po komunálních volbách tajemníky, ředitele krajských úřadů, jo?

A celé se to děje, a proto se tady obracím na pana ministra spravedlnosti, který i v minulých čtyřech letech byl pod Pavlem Blažkem na rezortu spravedlnosti, působil tam – mě jako fascinuje, že teď pan ministr Tejc chodí a ve veřejných vystoupeních kritizuje předchozí vládu, když byl součástí toho vedení rezortu spravedlnosti, čtyři roky byl součástí týmu Pavla Blažka – a dneska se tváří jakoby tam čtyři roky vůbec nepůsobil, jako kdyby byl úplně odstřižen a chodí a kritizuje něco, co sám mohl měnit, sám mohl chodit a říkat: Já to chci jinak. To mně vadí, když se toto děje. A vadí mně to, že on i z titulu ministra spravedlnosti a šéfa Legislativní rady vlády neřekne, že prostě není normální, že polovina zákonů, které za ten půlrok projednala tato vládní koalice, jsou poslanecké vládní návrhy zákonů.

To, o čem jsme se tady přeli s kolegyní Peštovou, je ten rozsah – já jsem si to nechal spočítat – 50 procent zákonů, které máte doteď ve Sbírce zákonů jsou poslanecké návrhy. Vládní, koaliční poslanci to předkládá jako poslanecké návrhy. Když jsem se podíval do minulých období – obracím se teďka na pana ministra spravedlnosti a předsedu Legislativní rady vlády – udělejte statistiku a férově řekněte, jak se to dělo v předchozích obdobích, nejenom v minulém, předminulém, ale v těch dalších. Bylo to zhruba do 20 procent.

Vy jedete úplně jiným stylem: Vy prostě destruujete systém, destruujete proces, který je tady nastaven proto, že garantuje nějakou kvalitu. Proč máme připomínková řízení, která – na rovinu – žádného ministra úplně netěší, že jeho úředníci, ale i on sám, musí vypořádávat někdy i stovky připomínek, vést k tomu různá odborná i politická jednání, dohadovat se se zástupci krajů, měst a obcí, Hospodářské komory a dalších povinných připomínkových míst, s odbory? Ale přece to je tam právě proto, aby se vychytaly nedostatky, chyby, legislativně-technické chyby, abychom tady pokud možno dělali co nejkvalitnější práci. Vy na to úplně kašlete. To je úplně stejné, jako kdybychom řekli: Opravuju barák, nebudu dělat pořádné lešení, nebudu tam mít nikoho, kdo dohlíží na bezpečnost práce, ale postavím si žebřík prostě na dva kýble, a když to spadne, tak se potom divím, že jsem spadl. Tak takhle vy přistupujete k něčemu, podle čeho má fungovat tento stát, podle čeho mají fungovat občané, podle čeho mají fungovat firmy – i takovýmto amatérským způsobem jako Pat a Mat děláte řízení tohoto státu.

A můžete tisíckrát říkat, že vám jde o rychlost a o to to doručit – to nikdo nerozporuje, to tady máme chtít všichni a vždycky – ale vy to děláte způsobem, tedy dopředu říká, že z toho prostě vzejde ve většině případů zmetek, nedokonalý zmetek, se kterým tady zase (?) muset někdo fungovat do doby, než to zase a znovu bude opravovat. A fakt nestačí říkat argument: Vy jste to dělali taky. Já to říkám opakovaně: Jestliže dělám chybu nebo blbost, tak normální, příčetný člověk se z toho snaží poučit. Vám je to úplně šumafuk. ***