(pokračuje Tomio Okamura)

90.
Návrh poslankyně Bereniky Peštové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 193/ – prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 1. července 2026 na 24. schůzi. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali navrhovatelka poslankyně Berenika Peštová a zpravodaj pro prvé čtení poslanec Matěj Gregor.

Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě.

A já tedy nejdřív přečtu omluvy: Adamec Ivan od 14.30 – rodinné důvody, Baxa Martin od 11.15 – pracovní důvody, Doležal Tomáš od 13 hodin – pracovní důvody, Hřib Zdeněk celý jednací den – pracovní důvody, Jurečka Marian do 11 hodin – pracovní důvody, Kolovratník Martin od 10 do 13 hodin – pracovní důvody, Němečková Crkvenjaš Zdeňka od 9.45 do 11.30 – pracovní důvody, Pražák David celý jednací den – osobní důvody, Strýček Jiří od 14.30 – zdravotní důvody, Šebelová Michaela celý jednací den – osobní důvody, Válek Vlastimil od 11 do 12.30 – pracovní důvody, Výborný Marek do 10 hodin – pracovní důvody, Ženíšek Marek celý jednací den – zdravotní důvody, Macinka Petr celý jednací den – zdravotní důvody, Schillerová Alena do 11 hodin – pracovní důvody.

Nyní tady tedy nejprve mám faktickou poznámku – paní poslankyně Berenika Peštová a potom se připraví Helena Langšádlová, protože mám tady pověření nově přednést stanovisko poslaneckého klubu, takže tam by bylo přednostní právo. Prosím, vaše 2 minuty a prosím o klid v jednacím sále.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom chtěla všem předřečníkům sdělit, že já nemám přednostní právo, tudíž nemůžu reagovat vždycky na ty vaše dotazy, protože určitě to bude delší jak 2 minuty, tak já se přihlásím úplně dozadu, protože nic jiného mi nezbývá a tam až teprve budu moct zareagovat na všechno to, co tady bude řečeno. Bohužel říkám, nejsem ministr, nemám přednostní právo a můžu reagovat pouze faktickými poznámkami a to bychom se nikam nedostali. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jinak jenom upozorňuju tady paní navrhovatelku, že můžete dostat pověření se stanoviskem klubu, ale to je jednorázový a to byste mohla samozřejmě přeskočit potom všechny, tak, jako to teď udělá v souladu s jednacím řádem paní poslankyně Helena Langšádlová.

Takže ale už je tady tedy mezi tím faktická poznámka. Pardon, pan poslanec Hladík mi tam naskočil, tak to se omlouvám. Tak pan poslanec Hladík tedy má jednu faktickou, tak prosím vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Jenom krátká reakce. Krásné dobré dopoledne vám všem, pane předsedající, paní kolegyně Peštová, mě vlastně mrzí to, že včera tedy nevysvětlila v tom svém úvodním slově všechny ty věci, které já jsem tady zmiňoval. To mě jako mrzí, že vlastně na celou těch řadu věcí, prostě v tom úvodním slově nebylo zareagováno. Já děkuji, pokud vystoupíte na konci budeme o tom moci debatovat. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak paní poslankyně Berenika Pešová navrhovatelka se již přihlásila k faktické. znovu. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Tak já ještě jednou. Pan poslanec Hladík to zřejmě nepochopil. Já jsem svoje úvodní slovo zkrátila, protože jsem o to byla požádána. Ano, určitě se vyjádřím k službě hospodářského významu nebo obecné služby hospodářského významu a její definici. Ano, určitě se vyjádřím k tomu stanovisku nebo respektive k tomu soudnímu rozhodnutí, soudnímu rozhodnutí Soudního dvora, které bylo mezi Slovinskem a Interserohem, což vám tady včera dělalo menší problém. K tomu se taky vyjádřím a rozeberu určité věci. Určitě se vyjádřím k PPWR, kdy se dostáváte tvrdě do rozporu s tím, co tady vy říkáte. To znamená, vy chcete liberalizovat a PPWR říká ne, ne ne, budete ve všech vesnicích a všude budete třídit. Ano, tak si to nastudujte to nařízení, ale udělám to v závěru, protože opravdu 2 minuty mi na to nestačí a abych tady lítala pokaždé se stanoviskem klubu, nezlobte se, to je zbytečné. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní jednu omluvu přečtu: pan poslanec Filip Turek se omlouvá do 11.45 z pracovních důvodů.

A teď tedy paní poslankyně Helena Langšádlová, máte slovo a připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážená paní předkladatelko, dámy a pánové, dovolte mi vyjádřit stanovisko klubu TOP 09 k předloženému návrhu zákona. Náš systém je velmi komplexní a má mnoho aktérů, ať už se tu jedná o firmy, producenty obalů, obce, občany, ale samozřejmě i pozice autorizované obalové společnosti v tuto chvíli EKO-KOMu pouze a já jako bývalá komunální politička, starostka jsem si velmi vědoma toho, jak je důležité tento systém mít dobře nastavený, toho, aby byl co nejefektivnější, ale také vyvážený mezi jednotlivými aktéry systému. Navíc pocházím z města Černošice. Naše město bylo vyhodnoceno v oblasti třídění obalů jako jedno nejlepší v České republice a to jak systém je nastaven, má opravdu potom dopady i na to, kolik platí obce, kolik platí producenti, ale kolik vlastně a jaké služby mají jednotliví obyvatelé, jak jsou vlastně tím systémem motivováni opravdu k dobrému třídění.

A vím, že na tomto poli máme ještě kus práce před sebou a jsem si vědoma i přínosu EKO-KOMu a jeho práce. Třídění sama velmi důsledně vyžaduji po svých blízkých a je to pro mě opravdu hodně důležité a tak mi na tom systému a jeho nastavení opravdu záleží a věřím, že paní předkladatelka ho v dobré vůli předkládá, ale já se s ním žel nemohu úplně ztotožnit, jakým směrem vlastně bychom měli jít. Ten systém musí být, jak jsem říkala, vyvážený, efektivní a systém ovlivňuje chování jednotlivých aktérů. A když už se podíváme vlastně na stanovisko vlády, tak už to stanovisko vlády nám jasně říká, že jsou tam některé nedostatky. Už v návrhu toho...nebo v počátku toho stanoviska vlády je naprosto jasně řečeno, že navrhovaná úprava střetu zájmů by mohla přinášet aplikační potíže, neboť vymezovaný pojem vertikálně integrované skupiny je nejasný.

Dále se v tom stanovisku dozvíme, že návrh zákona je v řadě případů formulován v rozporu s ustálenými legislativně technickými zvyklostmi. Samozřejmě je tady i ta problematika, že se jedná o ryze poslanecký návrh, což je samozřejmě v souladu se všemi pravidly, ale víme, že tyto návrhy zkrátka neprochází připomínkovým řízením. Myslím si, že zejména v tomto případě je to opravdu velký problém, že tady není vyjádření Legislativní rady vlády, že nebyla provedena RIA. Co se týče stanoviska některých firem, které nám přichází, i z nich samozřejmě můžeme cítit některé výhrady a s některými z nich se i ztotožňuji. Je to otázka zejména protiústavního, pravděpodobně protiústavního nuceného převodu akcií za cenu stanovenou zákonem. Opravdu je to věc velice sporná a mohla by asi skončit i u nějakého soudního řízení co je samozřejmě velmi důležité abychom se podívali na otázku služby obecného hospodářského zájmu bez jasného zdůvodnění. Určitě paní předkladatelka se k tomu ještě vyjádří, ale já se k tomu ještě vrátím, protože k tomuto by opravdu mělo docházet výjimečně v případě tržního selhání určitě určitě jsou další otázky, které by měly být měly být zohledněny. Ale co je pro mě důležité?

Já jsem zastáncem toho, že to, co není odůvodněné, má zůstat v prostředí tržním a tento návrh jde proti tomuto principu, který vede k nejlepším cenám a nejlepší kvalitě pro spotřebitele obecně.

Jak již jsem říkala, nejsem přesvědčena, že bylo prokázáno selhání trhu, a tím je neodůvodněné zavádět autorizovanou obalovou společnost do pozice služby obecného hospodářského zájmu. Navíc, pokud toto v návrhu je, tak by k tomu měly být i odpovídající kontrolní mechanismy veřejné kontroly odpovídající tomuto kroku. To, že tomu tak není v tomto návrhu, považuji za velký nedostatek, pokud bychom se vydali touto cestou. To znamená, že bychom (?kdybychom) tady měli v tuto chvíli autorizovanou obalovou společnost v režimu služby obecného hospodářského zájmu, tak jsem přesvědčena, že bychom v té úpravě ještě museli posílit veřejnou kontrolu.

Určitě tady byla vedena i diskuse a určitě paní předkladatelka se k tomu vrátí, že vlastně je tam výhrada nebo je tam požadováno omezení vertikální integrace. To přesto, že to není nějak detailně odůvodněno, a to přesto, že víme, že v jiných oblastech k této vertikální integraci dochází. Tak buďto by to muselo platit obecně třeba pro potravinářství nebo jiné segmenty, anebo nevidím tady důvod, proč by toto nebylo možné v oblasti odpadového hospodářství.

Co se týče obecních pravidel evropských, není nutné toto takto vymezovat. Určitě je znepokojivé, že novela přichází v době, kdy probíhá řízení Evropské komise ve věci soutěžního nastavení českého systému autorizované obalové společnosti. Je určitě závažné to, že je zde podezření z porušování pravidel hospodářské soutěže právě v této oblasti. Je potřeba, abychom toto brali v potaz i při projednávání tohoto zákona.

Já bych to shrnula do několika bodů, které vlastně již zazněly. Jsem přesvědčena, že se nejedná úplně o vhodný navrhovaný model. Je tady ještě problém se sběrem a rizikem zneužití dat, které by narušilo volnou soutěž jednotlivých aktérů a zdá se, že tato data by měla být pod kontrolou státu. Jedná se o posílení monopolizace. Jak jsem již říkala, jsem opravdu zastáncem trhu všude tam, kde je to možné, protože je to trh, který vede k lepším cenám i kvalitě služeb.

Jsem přesvědčena že v rámci návrhu dochází k nerovnovážnému postavení jednotlivých aktérů systému. Podezření z porušení ústavnosti v oblasti výkupu akcií určitě by také mělo být vysvětleno a jasné zhodnocení dopadů na jednotlivé aktéry systému mi zde chybí. To je velmi důležité, protože, jak jsem říkala, jedná se i o obce, občany, firmy. Proto to vyhodnocení dopadů by mělo být jasné. Proto budu navrhovat vrátit návrh k přepracování. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady vidím faktickou poznámku, paní poslankyně Berenika Peštová, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji. Já se pokusím tedy co nejrychleji. Ve své podstatě když vznikal zákon o obalech nebo respektive, než vznikl EKO-KOM – vracíme se zpátky do roku 1997 – tenkrát – tím to začalo – se dávaly nějaké společnosti dohromady, vznikala nějaká sdružení, bylo 10 akcionářů, kteří měli podíl statisícový, takže dohromady měli kapitál jeden milion, postupně se přidávaly další firmy. Už tenkrát to nastavení bylo špatně. Už tenkrát nastavení ve smyslu toho, že to je akciová společnost, bylo špatně.

Když to procházelo Legislativní radou vlády... To byl požadavek pana profesora Dědiče, byť mu bylo řečeno, že akciová společnost není klasickou akciovou společností a nechová se tak, protože oni musí být ze zákona neziskoví. Oni opravdu dělají pouze servis pro výrobce uvádějící na trh a ty peníze, které od nich dostávají, jsou potom rozdělovány mezi obce, mezi edukace, mezi třídící linky, mezi recyklátory. Takže, ve své podstatě oni jsou ze zákona neziskoví. Viděli jste někdy akciovou společnost, která by byla založena za účelem nevytváření zisku? Žádná taková neexistuje. To je právě důvod, že tady žádná taková forma komerčního neziskového subjektu neexistovala a současně ještě neexistuje.

To znamená, že bychom se měli možná poučit a taková forma by měla vzniknout. Ale bohužel jsme v situaci, kdy máme akciovou společnost, ořezáváme ji ze všech stran a děláme, tváříme se, že je akciovou společností, ale ona to není akciová společnost ve smyslu vyplácení dividend, zisků a tak dále. Ne, ona není. Je tam 10 akcionářů. Já akcionářskou strukturu otevírám. Říkám, že jich nebude 10. Bude akcionářů – já říkám 34. Můžeme se bavit o tom, jestli to bude 150, jestli to bude podle toho, co říká rozsudek Soudního dvora, víc jak 51 výrobců, kteří uvádějí na trh. Ale to už jsme v 11 tisících. (Předsedající: Čas.) Jak jsem říkala, já si jdu říct asi o to povolení. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Asi jo. Nicméně to je jednorázové povolení, ale určitě budete mít dostatek prostoru. To si určitě řekněte. Jinak, povolení by měl podepsat předseda klubu, že vás zmocňuje (nesrozumitelné) ke stanovisku klubu. Je to standardní.

Takže, faktická poznámka pan poslanec Petr Hladík a následně Helena Langšádlová taky na faktickou. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Prostřednictvím pana předsedajícího k paní kolegyni Peštové. No, ale to přece nedává smysl. Vy říkáte: „Nezisková akciová společnost tady neexistuje. Je to špatně, že to vlastně vzniklo jako akciová společnost. Proto ve svém návrhu navrhuji rozšířit počet akcionářů.“ Je to oxymóron. Vy si protiřečíte, paní kolegyně. To je první věc.

Druhá věc. Vy říkáte: „Je to špatně, že to v devadesátých letech takhle vzniklo.“ Tak my máme zákon o obalech a v zákoně o obalech je přesně napsáno v několika paragrafech – vy je znáte – jak vznikají autorizované obalové společnosti a co musí autorizovaná obalová společnost měnit. Místo toho, abychom se zabývali tím principem, tak tady jdeme kanonem na brabce (?vrabce) a říkáme: Autorizovaná obalová společnost je to samé jako městská hromadná doprava nebo třeba kultura a budeme ji dotovat. Tohle přece vůbec nedává smysl. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí Helena Langšádlová. Přečtu dvě omluvy. Rakušan Vít do 13 hodin – pracovní důvody, Volpe Samuel od 11 do 11.30 – osobní důvody. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Prostřednictvím vás, pane předsedo, paní předkladatelce. Máte pravdu, neměla EKO-KOM, tato společnost, vzniknout jako akciová společnost. O tom není pochyb. O tom, že není všechno úplně dobře upraveno, také není pochyb. Jenom máme zkrátka výhrady, které máme, které zazněly ode mě nebo od ostatních kolegů k tomu, jak ten návrh k tomu přistupuje. Co mně přijde nešťastné, že tady je opravdu podezření z porušení principů hospodářské soutěže. To také musíme zohledňovat, protože jak jsem říkala, za mě tržní hospodářství, práce trhu, je tou nejlepší cestou, přestože je to specifická služba. O tom vůbec nepochybuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já tedy rychle zareaguju. Už jsem si požádala o to zmocnění, abych mohla říct stanovisko klubu. V každém případě, ještě se vrátím k tomu, co tady říkal pan Hladík. Vy jste to nepochopil, pane poslanče. Vy jste to vůbec nepochopil. To, že je tam 10 akcionářů... Ti akcionáři si ve své podstatě nemůžou dělat nárok na to, že vlastní ten kapitál, který tam je. To není jejich kapitál, rozumíte? Já tím, že snižuji na částku 2 milionů vlastního jmění ten kapitál, tak ale neříkám že jim beru peníze. Já jenom snižuju hodnotu té akcie, aby právě mohlo být těch akcionářů víc.

Oni tenkrát v tom roce 1997 založili autorizovanou obalovou společnost. Bylo 10 akcionářů. Dneska jsme v situaci, že akcionáři ze 62 nebo 63 procent jsou nápojáři. Takže máte 10 akcionářů a z toho 63 procent jsou nápojáři.

Vy jste tady se vlastně vzpílal (?) a říkal, že tam musí být zastoupeny všechny segmenty a nejde to o tom, aby to jenom někdo vlastnil. Dneska máte 63 procent mají nápojáři a že nekřičíte, že nekřičíte, že vám je to jedno. Já říkám, otevřeme tu strukturu, aby tam právě těch akcionářů bylo víc. Ano, můžeme se bavit potom, jestli jich bude 34 nebo jestli jich bude 150 nebo jestli jich bude 11 000, jak říká ten rozsudek Soudního dvora, který říká, že musí být víc jak 51 procent všech výrobců uvádějících na trh v té dané zemi. Už jak vy jste tady říkal: No jak se domluví těch 34?  Ale jak se domluví těch 11 000, pane poslanče? Jak se domluví těch 11 000? To bude ještě horší.

 

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Čas! Tak nyní přečtu omluvu. Paní poslankyně Eva Decroix celý jednací den osobní důvody. A pan poslanec Petr Hladík na faktickou. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Prostřednictvím pana předsedajícího ke kolegyni Peštové: My se neposloucháme nebo vy mě neposloucháte. Já jsem tady včera řekl, že je to problém, že 10 akcionářů, kteří drží malou část toho trhu plateb do EKO-KOMu, tak ten EKO-KOM ovládá. Já s principem toho, že tady malá část akcionářů ovládá vlastně ten EKO-KOM, souhlasím. Ale to řešení je prostě blbě. Vy prostě říkáte, z 10 akcionářů udělám 34, my máme legitimní pochybnosti, zda to je prostě jako ústavní nebo ne. Vy vůbec neříkáte v kontextu toho rozsudku a já ten rozsudek znám, že zajistíte to, aby akcionářská struktura obsahovala alespoň 50 procent trhu. Kdybyste to udělala segmentově, kdybyste se o tom bavila o těch věcech, kdybyste využila pozměňovací návrh, který já jsem měl připravený, nic z toho jste prostě neudělala.

A stále tady máme ten oxymoron, který tady zmiňujete. V devadesátých letech vznikla akciovka, Je to blbě, ale já navrhuji rozšířit počet akcionářů. Tady v tomhletom je prostě jako logický rozpor. Tak já když budu citovat ten § 18, který navrhujete změnit, podíl jednotlivého akcionáře nebo akcionářů jednající ve shodě na základním kapitálu autorizované společnosti nebo na hlasovacích právech autorizované společnosti musí být menší než tři procenta. Jasně, z toho vychází těch 34 procent. Ale nikde tam nezajistíte, že těch 34 akcionářů dál nebude mít jenom třeba 15 procent toho trhu. Tohle tam prostě nikde nezajišťujete. Chápete.

A druhá je otázka, proč v jiném zákoně, třeba v zákoně o výrobcích s ukončenou životností taky máme. autorizované osoby, to znamená EPR systémy, (Předsedající: Čas, pane poslanče!) a tam po nich nepožadujeme to samé. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji za dodržení času. Poprosím s faktickou paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, já nevím, jestli ten rozsudek Soudního dvora znáte, ale já vám řeknu ty závěry. Vyžaduje, aby tato organizace vykonávala svou činnost na neziskovém základě. To jsem tady řekla, že to musí být neziskové, ta forma, že je zvolená špatně. Akciová společnost z povahy věci je vytváření zisku a není neziskovou organizací. Takže nám tady chybí ta jiná formule, kterou mají třeba v Belgii, v Holandsku, my ji nemáme v právním řádě. Takže by chtělo možná do budoucna se zamyslet nad tím, aby nějaká taková formule neziskového sdružení nebo jak tomu budeme říkat, aby tady existovala.

Dále stanoví, že výrobci, na které se vztahují povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobců a kteří uvádějí na trh alespoň 51 celkového množství výrobků stejné kategorie, které uvádí. To znamená to, co říkám já, že v tom těch akcionářů musí být víc jak 51 procent všech výrobců, které uvádějí na trh. Já si to nedovedu představit, kdyby to EKO-KOM měl udělat, tak je to 11 000. 11 000 by muselo sedět, protože mají 22 000 ,víc jak 22 000, tak by muselo sedět v představenstvu. To si vůbec nedovedu představit.

Dále říká, stanoví, že akcionář této organizace musí být výrobce v dané zemi. To je to, co jste říkal včera vy, z čeho máte strach, že akcionář nebude. Ne, musí být v dané zemi! Dále zakazuje těmto výrobcům vykonávat činnost sběru a zpracování odpadů a zakazuje kapitálové nebo jiné rodinné vazby mezi touto organizací. To je to, co já tam navrhuju, to je to, co já tam navrhuju. To, co vy jste mi tady napadal tu vertikalizaci a horizontální, to vy mi tady napadáte ten přímý a nepřímý, ale v tom rozsudku to je, já jsem to opřela o ten rozsudek. Já vám říkám, že jsem čekala na ten rozsudek, který vyšel v roce 2025 v létě. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Všichni jsme na něj čekali a o něj jsem to opřela.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji za dodržení času. S další faktickou pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Prostřednictvím paní předsedající k paní kolegyni Peštové – no my se nepřeme o tom rozsudku. Ten rozsudek známe a je jasný. Já jenom nerozumím tomu, nerozumím tomu, kdy vy říkáte, má to být na základě neziskového sektoru a já vaším návrhem dělám dál akciovku, jenom zvyšuji počet akcionářů. (Poslankyně Peštová reaguje.) Ale je jiná forma, paní kolegyně. Ale máme zapsané spolky třeba například. Jako máme jinou právní formu prostě v našem právním řádu.

Tak vy jste předložila prostě nedokonalý poslanecký návrh, nezasáhla, tak jestli jste to chtěla řešit komplexně, tak jste to měla udělat normálně ministerským návrhem, měla jste třeba otevřít občanský zákoník a mohli jsme debatovat širší jakoby způsob. Ale proč to děláte v jednom zákoně? My máme víc autorizovaných společností. Mám vám je tady jmenovat? Vy je všechny znáte. (Poslankyně Peštová polemizuje od stolku.) Nejsou obalové, ale jsou třeba na (Předsedající: Prosím nepokřikovat na sebe v sále!) bílé elektro, no jsou, máme jsou kolektivní a jsou to autorizované společnosti. (Předsedající: Pane poslanče, paní poslankyně, komunikujeme spolu prostřednictvím předsedající a zároveň na sebe nepokřikujeme navzájem v sále. Moc děkuji. Můžete mluvit a já vám trošku natáhnu čas.)

Děkuji. Já jsem chtěl jenom zdůraznit, že my i v jiné legislativě máme proceduru, jakým způsobem se dojde ke kolektivním systémům. A není to jenom v obalech. Já chci zdůraznit, že tady máme kolektivní systém na pneumatiky, bílou elektroniku, černou elektroniku, baterie, fotovoltaické panely, vajgly a já nevím, kde co všechno. A budeme mít do budoucna na textil, to moc dobře víte. Jsem zvědav, jestli to ministerstvo stihne. Ta legislativa byla napsána už za mě, má to být do konce roku 2027, už moc času teda nemáme. Bude určitě kolektivní systém na velkoobjemový nábytek, bude kolektivní systém na boty a tak dále a tak dále. Vždyť jsem o tom včera prostě hovořil.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče, já jsem vám trošku natáhla ten čas. A nyní paní poslankyně s faktickou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Pane ministře, vy když jste byl ministr, tak jste byl ministrem v době, kdy se dávalo dohromady nařízení PPWR. Jestli jste ho četl, to nařízení PPWR, tak jde proti tomu, co chce DG Competition. DG Competition po vás chtělo, abyste byli liberální. Vy místo toho, abyste DG Competition řekli, nezlob se na mě, drahá komise, já mám tady komisi DG Envi, která teďko vydala nařízení PPWR, které bude od srpna v platnosti, a to mi jednoznačně říká, že musím třídit, zahušťovat a musím to mít v každé vesnici. A to, co ty po mně chceš, abych liberalizoval trh, abych ve své podstatě dal možnost vznikání dalších, které ve své podstatě nebudou naplňovat to nařízení PPWR, tak jsem v rozporu. Já se s tebou nemám o čem bavit, drahá komise, protože pro mě je nařízení podstatné, které vyjde v srpnu a já se jím musím řídit.

Místo toho vás zajímalo zálohování, na tohleto jste se vykašlal a teď já tímhletím ve své podstatě to napravuju. Já napravuju to, kam jsme se jako Česká republika dostali. A my už nemáme jinou možnost než jít vlastně tímhletím způsobem. To znamená, že uděláme, že to je služba veřejného významu hospodářského. Jinou prostě možnost už nemáme. My už nemáme jak z toho vybruslit, protože jde po nás DG Competition a na druhé straně máme DG ENV a DG ENV říká, tady je nařízení a to platí od srpna tohoto roku. Takže vy se podle toho republiko zařiďte jinak máte se mnou velký problém.

Takže já vám říkám, že tato možnost je jediná možnost, kterou můžeme udělat. A já neříkám, že nemůžou být další autorizované obalové společnosti. Já vůbec nic takového neříkám v tom zákoně, (Předsedající: Čas!) ale musí mít všichni stejná pravidla. Všichni.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Prostřednictvím paní předsedající k paní kolegyni Peštové. Vy jste udělala kulatý stůl, na něm vystoupila celá řada odborníků, já jsem tam byl také. A víte, co tam zaznělo? Cíle se nemění, cíle jsou stejné. PPWR je technická norma a ano, je blbě, že k ní nebyly vydané prováděcí předpisy – na tom se shodneme. Dokud nebudou vydány, má se to posunout – na tom se taky shodneme. Ale nemění se ty třídící a recyklační cíle? Ty jsou, paní kolegyně, stejné, kdybyste poslouchala a nemluvila s předsedkyní poslaneckého klubu. A... a to je důležité... My tady přece máme – a DG Competition neříká – udělejte monopoly. DG Competition ve svém rozsudku a v tom, co tady vedeme v otázce (?), je přece: tak buďto upravte váš zákon o obalech, aby tady opravdu byla možnost rovné soutěže, nebo si vyberte ten centralistický způsob řešení. Jsou tady obě dvě ty možnosti, ale vy svým návrhem neděláte ani jedno, vy jenom prostě monopolizujete EKO-KOM, ale vlastně se tváříte, že tady furt by ještě nějaká možnost pro někoho dalšího byla, a to na základě obecného hospodářského zájmu, který se prostě v jiných zemích Evropské unie pro obalovou legislativu nepoužívá.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. A nyní budeme pokračovat v obecné rozpravě. Přihlášená je paní poslankyně Svárovská.

Než dorazí k pultíku, tak načtu omluvy: omluven je pan poslanec Schrek od 14.20 z osobních důvodů.

Paní poslankyně, máte prostor.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Děkuji paní předkladatelce, že mně umožnila přednést projev, protože myslím, že jsme skočili přímo do jádra věci, a některým méně ponořeným kolegům a kolegyním, myslím, že se můžou ztrácet některé souvislosti.

Takže, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme novelu zákona o obalech a otevíráme velmi podstatnou otázku, kdo bude v České republice kontrolovat systém třídění, sběru a recyklace obalových odpadů, kdo bude rozhodovat o toku peněz, kdo bude vykazovat data a kdo ponese odpovědnost za to, jestli skutečně plníme recyklační cíle. Odpad, zejména plastový odpad, je jeden z viditelných projevů neudržitelné ekonomiky, která zbytečně plýtvá surovinami, zatěžuje obce i veřejné rozpočty, zvyšuje emise a zanechává za sebou materiál, který v přírodě přetrvává desítky, stovky let a možná ještě déle.

Když vloni na jaře ve Středočeském kraji hořela skládka u Rynholce na Rakovnicku, šlo převážně o skládkované plasty. Hasiči tehdy vyhlásili zvláštní stupeň poplachu. Lidé v okolí několika kilometrů nemohli několik dnů větrat kvůli toxickému kouři, kontaminovaná hasební voda byla složitě zachytávána, aby se omezilo riziko znečištění půdy a povrchových i podzemních vod. Byla to velmi konkrétní ukázka toho, jak se špatně zvládnuté nakládání s plastovými odpady a s odpady vůbec nakonec vrací jako významný zdravotní, environmentální i finanční problém.

Chci říct hned na začátku, že nejsem principiálně proti tomu, aby v oblasti rozšířené odpovědnosti výrobců existoval jeden stabilní, celostátní a dobře fungující systém. Rozumím argumentu obcí – obce nechtějí roztříštěný systém, nechtějí několik různých operátorů, několik různých smluv, několik různých metodik a několik různých míst, kam budou posílat data. To je legitimní obava. Systém má být pro obce jednoduchý, předvídatelný a administrativně zvládnutelný. A tady mám k návrhu některé zásadní výhrady.

Paní předkladatelka se opírá o nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci slovinského systému rozšířené odpovědnosti výrobců. Soudní dvůr připustil, že členský stát může zvolit model jedné neziskové organizace, která plní povinnosti výrobců v oblasti nakládání s odpady. Ale sdělil také, že monopolní nebo výlučný systém je slučitelný s evropským právem jen tehdy, pokud skutečně slouží veřejnému zájmu, pokud je neziskový, pokud je nastaven podle jasných environmentálních cílů a pokud podléhá přísné veřejné kontrole. Jinými slovy, evropské právo neříká jednoduše: monopol je v pořádku, ale říká, že pokud už stát vytvoří nebo potvrdí výlučné postavení jednoho systému, musí být schopen doložit, že je to nezbytné, přiměřené, transparentní a že systém skutečně plní cíle a bude plnit cíle ochrany životního prostředí.

A právě to je otázka, kterou si musíme položit a rozebrat při novelizaci českého systému a konkrétně u EKO-KOMu. EKO-KOM je dnes fakticky výlučný operátor českého systému obalových odpadů. Obsluhuje tisíce firem, spolupracuje s tisíci obcí a jeho systém pokrývá prakticky celou Českou republiku. To je obrovská systémová moc. A s takovou mocí musí jít ruku v ruce také odpovědnost, dohled a transparentnost. Leckomu se zdá, že systém funguje, protože lidi třídí. Češi opravdu třídí docela dost, obce v tom odvádějí velký kus práce, ale třídění není totéž co recyklace. Ve žlutém kontejneru cesta plastového odpadu nekončí, ale začíná. Pro stát, pro evropské cíle, které jsou zároveň i naším českým zájmem, i pro životní prostředí je rozhodující, kolik materiálu se skutečně recykluje, kolik plastů se vrací do výroby, kolik končí ve spalovnách nebo jako výmět a kolik nerecyklovaného plastu nakonec zaplatíme z veřejných peněz. A tady už je obrázek mnohem méně nadějný.

Kritici systému dlouhodobě upozorňují, že Česká republika má problém zejména s materiálovou recyklací plastu. Návrh může dále upevnit faktický monopol EKO-KOMu, který je předmětem širší regulatorní a evropské debaty. Přichází v době, kdy obalové hospodářství prochází největší transformací za poslední dekády v souvislosti s novým evropským nařízením o obalech a obalových odpadech, tedy dnes i včera tady mnohokrát zmíněnému PPWR. To je velmi podstatné. Komu vyhovuje současný systém, pro koho je výhodný, ať už z jakéhokoliv důvodu, je podružné.

Ani tržní logika není samospasitelná. Zájmy odpadových firem nejsou rozhodující a neměly by nezdravě vstupovat do rozhodování a stejně tak zájmy výrobců plastů a těch, kteří je uvádějí na trh. Musíme rozhodovat podle veřejného zájmu – na tom se určitě s paní předkladatelkou shodujeme. A veřejný zájem je jasný: méně obalového odpadu, více skutečné materiálové recyklace, plnění recyklačních cílů, nižší účet pro státní rozpočet a systém, na který se mohou spolehnout obce, výrobci i veřejnost. Proto se nechci v této debatě automaticky stavět na jednu stranu sporu mezi stávajícím systémem, obcemi, odpadovými firmami a recyklátory.

Obce legitimně říkají, že nechtějí roztříštěný systém, který jim přidá administrativu. Recyklátoři ale stejně legitimně upozorňují, že faktický monopol nesmí být zabetonovaný, bez jasné odpovědnosti za skutečnou materiálovou recyklaci. A stát má povinnost rozhodnout podle toho, co nejlépe a nejpříměji povede k plnění recyklačních cílů. Proto nestačí říct, že jeden operátor vyhovuje obcím. Pokud má být jeden operátor zachován, musí být jeho fungování mnohem tvrději svázáno s výsledky. Musí být jasné, kolik plastu se skutečně materiálově zrecykluje, kolik skončí jako výmět, kolik se spálí a za kolik nerecyklovaného plastu nakonec zaplatí stát v takzvaném plastovém odvodu, který nás stojí zhruba 2 až 2,5 miliardy korun ročně, a to už po započtení toho, co systém vykazuje jako recyklaci, a o způsobu vykazování těch dat také panují určité pochybnosti.

A musí být jasné, kdo tato data nezávisle ověřuje. Návrh obsahuje některé správné prvky. Oceňuju snahu omezit střet zájmů mezi autorizovanou obalovou společností a odpadovými podnikateli. Oceňuji snahu zabránit tomu, aby systém, který má sloužit sběru a recyklaci, byl přímo ovládán těmi, kdo mají ekonomický zájem na určitém způsobu nakládání s odpadem, ale současně vidím riziko, že novela fakticky posvětí monopolní postavení EKO-KOMu, aniž by nastavila dostatečně silné veřejné pojistky.

Monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud je striktně neziskový. A myslím, že na to je potřeba se ještě podívat, jakkoliv paní předkladatelka si je tohoto faktu vědoma. Nejen formálně totiž, nejen tak, že nevyplácí dividendy, ale tak, že žádná hodnota neodtéká skrytě přes poradenství, služby, marketing, smluvní vztahy, personální vazby nebo neprůhledné náklady.

Monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud jsou jeho data důvěryhodná. Ne, pokud si systém sám nastavuje metodiky, sám sbírá data, sám je interpretuje. Veřejnost má jenom věřit, že všechno sedí. Potřebujeme veřejnou metodiku, nezávislý audit, kontrolu surových dat a jasné rozlišení mezi tím, co bylo vytříděno, co bylo dotříděno, co bylo energeticky využito a co bylo skutečně materiálově recyklováno.

Monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud je měřen podle výsledků, ne podle počtu kontejnerů, ne podle toho, kolik lidi správně vytřídí, ale podle toho, jestli skutečně snižuje množství nerecyklovaného plastového odpadu, jestli plníme evropské recyklační cíle, jestli vzniká kvalitní druhotná surovina a jestli se výrobcům skutečně vyplatí uvádět na trh méně odpadu a lépe recyklovatelné obaly.

A konečně, monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud stát nebude jeho rukojmím. Ministerstvo životního prostředí nesmí být v pozici, kdy kontroluje systém převážně prostřednictvím dat, metodik a interpretací, které mu dodává sám kontrolovaný subjekt. To není dostatečný dohled nad infrastrukturou veřejného významu. Evropské zkušenosti ukazují, že nejde o jednoduchý spor: jeden operátor versus více operátorů. Některé země pracují s centrálním nebo v podstatě centralizovaným systémem, jiné s více tržně konkurenčním. Rozhodující ale je, jak má stát nastaven přístup k datům, jak vypadá nezávislý registr, jak se ověřují materiálové toky a jestli operátor nese odpovědnost za skutečnou recyklaci, nejen za sběr.

Německo ukazuje význam nezávislého centrálního veřejného registru. Belgie ukazuje, že jeden silný systém může fungovat, ale musí být měřen podle výsledků. Francie ukazuje, jak EPR musí tlačit i na ekodesign a prevenci vzniku odpadu. Nizozemsko ukazuje, že u některých toků musí být stanoveny konkrétní cíle a operátor musí být nucen na jejich neplnění prakticky reagovat. To jsou standardy, podle kterých můžeme posuzovat i možné české řešení. Ne podle toho, komu vyhovuje současné uspořádání, ale podle toho, zda prokazatelně povede k menšímu množství plastového odpadu a k vyšší skutečné recyklaci.

Mám k dispozici také stanovisko Asociace recyklace plastu. Nepřebírám ho nekriticky jako svůj vlastní závěr, ale zaznívají v něm závažné právní a věcné pochybnosti, které nelze v prvním čtení jen tak přejít. Zaznívají tam závažné právní pochybnosti. Asociace upozorňuje mimo jiné na zásah do akcionářských práv a na otázku nuceného převodu akcií za jmenovitou, nikoliv tržní cenu. To je právní námitka, kterou nikterak nevydávám za svou, ale myslím, že ji nelze v prvním čtení jen tak lehce odbýt. Stejně tak nelze odbýt námitku, že označení činnosti autorizované obalové společnosti za službu obecného hospodářského zájmu musí být řádně odůvodněno. Nestačí prohlásit, že existuje veřejný zájem. Musí být vysvětleno, proč by bez zvláštního režimu systém nefungoval, proč je navržené řešení přiměřené a jak přesně bude stát zajišťovat kontrolu. A právě tady je podle mě návrh slabý. Přichází jako poslanecký návrh do velmi složité a citlivé oblasti, do oblasti, kde se protínají zájmy obcí, výrobců, odpadových firem, recyklátorů, spotřebitelů a státu, do oblasti, kde Česká republika zároveň musí reagovat na evropské požadavky na PPWR, na recyklační cíle a na problém, ten nejzávažnější problém, nerecyklovaných plastových obalů.

Takto důležitou změnu bychom neměli přijímat bez důkladné analýzy dopadů, bez vypořádání soutěžních rizik, bez jasné odpovědi na stanoviska obcí i recyklátorů. Vláda k návrhu sice nakonec přijala souhlasné stanovisko, ale nijak ochotně, ani jednoznačně. A u takto zásadního zásahu do systému EPR považuji za nezbytné, aby zde jasně zaznělo i odborné stanovisko Ministerstva životního prostředí, jak návrh přispěje k plnění recyklačních cílů. Jak řeší faktický monopol EKO-KOMu? Jak reaguje na výhrady Evropské komise a jak zajistí nezávislou kontrolu dat?

Neříkám, že máme systém ze dne na den rozbít. Neříkám, že máme obcím přidělávat byrokracii, a nechci nikomu podsouvat žádné neprokázané úmysly. Říkám ale, že jestli má Sněmovna potvrdit silné postavení jedné autorizované obalové společnosti, musíme současně do zákona vložit mnohem tvrdší podmínky veřejného zájmu. Proto budu v dalším projednávání novely zákona požadovat zejména striktní a vymahatelnou neziskovost autorizované obalové společnosti, nezávislý veřejný audit dat a materiálových toků, veřejnou metodiku výpočtu skutečné recyklace, jasné oddělení třídění, dotřídění, energetického využití a materiálové recyklace, výkonnostní cíle zaměřené na snižování nerecyklovaných plastových obalů, promítnutí nákladů za nerecyklované plasty do systému rozšířené odpovědnosti výrobců, nikoliv do státního rozpočtu, silnější dohled státu nad náklady, smluvními vztahy a střety zájmů a takové nastavení, které nebude brzdit rozvoj skutečné recyklace a trhu s druhotnými surovinami.

Tento návrh proto neposuzuji podle toho, jestli více vyhovuje EKO-KOMu, recyklátorům, odpadovým firmám nebo obcím. Posuzuji ho podle toho, jestli nás přibližuje k plnění recyklačních cílů. A v současné podobě mě zatím nepřesvědčuje. Neprokazuje dostatečně, proč je navržený monopolní režim nezbytný, přestože, jak jsem řekla, ho neodmítám. Nezajišťuje dostatečně nezávislou kontrolu dat a myslím, že všichni, kdo se v tomto sektoru nějak pohybují, vědí dobře, na co narážím. Neváže výlučné postavení autorizované obalové společnosti dostatečně na skutečnou materiálovou recyklaci a neodpovídá přesvědčivě na otázku, proč za nerecyklované plastové obaly dál platí státní rozpočet a nikoliv ti, kteří obaly uvádějí na trh. Jeden operátor není automaticky problém. Problém je jeden operátor bez nezávislého registru veřejně ověřitelných dat a odpovědnosti za skutečné recyklační výsledky. Pokud má mít EKO-KOM výlučné postavení, musí nést výlučnou odpovědnost datovou, finanční a environmentální.

Naším cílem není chránit pohodlí ani praktičnost monopolu. Naším cílem je méně odpadů, více skutečné recyklace, menší účet pro státní rozpočet a systém, kterému mohou věřit obce, výrobci i veřejnost a myslím, že to je takové základní východisko, na kterém se shodneme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Bureš.

Než se dostaví k pultíku, tak já načtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Králíček od 14.30 do 18 hodin z osobních důvodů, pan místopředseda Skopeček bere zpět svou omluvu na celý jednací den z pracovních důvodů. A to je vše.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, je škoda, že pan kolega Králíček se omluvil, protože já bych mu dneska udělal určitě radost, protože on mi vždycky říká, že mám hrozně dlouhé projevy, tak dneska mám zrovna takový krátký projev, tak se budu možná asi i vymykat z toho seznamu, který tady byl. Tak o co bude ten můj projev kratší, tak o to doufám, že bude stručnější a výstižnější, možná obsáhlejší, tedy obsahově, nikoliv délkou.

Dovolte mi tedy, abych se vyjádřil k předloženému návrhu novely zákona o obalech. Jako poslanec ODS se na tento tisk dívám optikou podpory férové hospodářské soutěže, transparentnosti a ochrany tržního prostředí před deformacemi. V principu tento návrh podporuji a navrhuji jej propustit do druhého čtení. Ono je totiž nepopiratelné, že současný systém rozšířené odpovědnosti výrobců v České republice, kde fakticky dominuje jediný subjekt, vykazuje určité systémové vady.

Myšlenka striktního oddělení autorizované obalové společnosti od takzvaných odpadových podnikatelů a vertikálně integrovaných skupin je mi z pravicového pohledu blízká. Je nepřípustné, aby o miliardách vybraných od výrobců rozhodovaly subjekty, které jsou zároveň příjemci těchto peněz za zpracování odpadu. Takový střet zájmů prostě musíme eliminovat.

A stejně tak vítám definování této činnosti jako služby obecného hospodářského zájmu, což do systému vnese tolik potřebnou stabilitu a jasná pravidla v souladu s evropským právem.

Nicméně nemůžu nechat bez kritiky formu, jakou je tato zásadní reforma předkládána. Považuji za nešťastné, že takto komplexní systémovou změnu, která se dotýká miliardových toků a tisíců podnikatelů, předkládá paní poslankyně jako poslanecký návrh.

Takto zásadní materiál by mělo předkládat ministerstvo jako vládní návrh, který projde řádným připomínkovým řízením, hloubkovou odbornou diskusí se všemi aktéry a především bude podložen analýzou dopadů RIA. Tím, že se tyto kroky přeskakují, riskujeme stabilitu celého systému.

V souvislosti s tím by chtěl paní předkladatelku požádat o vyjádření k několika zásadním námitkám, které zazněly také v připomínkovém řízení a které bychom měli v dalším čtení vyřešit. Chápu a uznávám, že náš jednací řád jí neumožňuje zde vystoupit s přednostním právem a nebudu ji trápit, aby vystoupila s faktickou poznámkou a spokojím se, že na mé otázky odpoví až na závěr při svém jaksi závěrečném slovu.

Ta první námitka, první dotaz, je ochrana vlastnictví. Ministerstvo zemědělství upozornilo na riziko, že nucené snížení základního kapitálu a povinné vzdání se podílu akcionářů může být vnímáno jako nepřiměřený zásah do ústavně chráněného vlastnického práva. Jak se, paní předkladatelko, s tímto vypořádáte, aby stát nečelil arbitrážím? Tak to je moje první otázka.

Ta druhá, akceschopnost společnosti. Existují obavy, že extrémní fragmentace akcionářské struktury pod tři procenta může vést k paralýze řízení společnosti a potížím při ustanovování jejich orgánů. Máte nějakou analýzu, že systém zůstane funkční? Případně jak jinak to chcete vysvětlit, odůvodnit?

Za třetí, proporcionalita a soutěž. Parlamentní institut varuje, že velmi přísné limity musí být posuzovány z hlediska proporcionality, aby nevytvářely nové bariéry pro vstup na trh, což už nyní šetří Evropská komise.

Čtvrtá připomínka, definice. Rezorty průmyslu a zemědělství kritizují nepřesné vymezení pojmů jako odpadový podnikatel nebo vertikální integrovaná skupina, což může v praxi působit značné aplikační potíže.

Závěrem opakuji, princip novely podporuji, protože transparentnost v odpadovém hospodářství je nezbytná. Navrhuji propustit tedy tisk do dalšího čtení s tím, že na půdě garančního výboru musíme tyto konkrétní zádrhele velmi pečlivě vyřešit, aby zákon v praxi skutečně pomohl a nenadělal víc škody než užitku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Ještě načtu další omluvy. Pan místopředseda Skopeček celý jednací den z osobních důvodů a pan předseda Okamura od 12 hodin do 13 hodin z pracovních důvodů.

Nyní je přihlášen do řádné rozpravy pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Milé kolegyně, kolegové, vážená paní předkladatelko, já ještě než spustím ten projev, musím říct, že považuju za fatální, že tady není ministr. On tady totiž i včera byl, ale neúčastnil se debaty k materiálu, který se týkal i Ministerstva životního prostředí. Seděl tady místo něj ministr průmyslu. Bavíme se o vážné věci. Řada mých kolegů tady upozorňuje na to, že to je velká novela, že by ji mělo předložit ministerstvo. Spíše než aktivita poslankyně by tady slušelo, aby to byl vládní návrh zákona. Asi má něco jiného na starosti než nějaký zákon o obalech, to přece je taková nepodstatná záležitost, která se jenom tak mihne životním prostředím a vlastně se to téměř ministerstva netýká.

Já za sebe říkám, že to je hrubá chyba. Vážím si toho, že vy jste to předložila, přestože by tady měl být ministr životního prostředí a komentovat tu důvodovou zprávu. Měl by odpovídat na otázky, na které vy vlastně až tolik odpovídat nemusíte, prostřednictvím paní předsedající. Doufám, že je probereme na jednání výboru, ale to, že ministr se pohybuje v areálu Poslanecké sněmovny a neúčastní se debaty k materiálům, které se ho týkají, to považuju za téměř pohrdání Poslaneckou sněmovnou, a tohle by se nemělo dít. O.K., to je záležitost vládních poslanců a vlády jako celku. Že si neumíte udělat pořádek, je prostě podle mě velká chyba. Ministr by tu být měl. Nejenom to, že by to měl být možná i on, kdo to předkládá, ten návrh zákona. Dobrá, je to, jak si přejete, aby to asi bylo.

Dovolte mi, abych se tedy vyjádřil k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, tedy ke sněmovnímu tisku 193. Na začátku chci říct jednu věc naprosto jasně. Návrh se dotýká velmi důležité oblasti systému obalového hospodářství, zpětného odběru, třídění a využití obalových odpadů, což není okrajová agenda. Dotýká se prakticky každého občana, každé obce, tisíců výrobců, dovozců, obchodníků, plničů obalů, odpadových firem. Samozřejmě také autorizované obalové společnosti.

Proto k tomuto návrhu nelze přistupovat ani lehkovážně, ani jen s politickým heslem. Na jedné straně je legitimní řešit transparentnost systému, střet zájmů a ochranu peněz, které do systému platí výrobci, na druhé straně ale musíme velmi pečlivě hlídat, abychom pod záminkou řešení střetu zájmů nevytvořili ještě centralizovanější, ještě více regulovaný a ještě méně soutěžní systém.

A v tom já vidím hlavní problém tohoto návrhu. Návrh má racionální jádro, pojmenovává riziko, že autorizovaná obalová společnost, která pracuje s významnými prostředky výrobců a má zásadní vliv na systém obalových odpadů, nesmí být přímo ani nepřímo ovládána nebo ovlivňována subjekty, které zároveň podnikají v odpadech. To je férová debata, se kterou souhlasím. Ale jestliže někdo rozhoduje o toku peněz v systému, o smlouvách, o úhradách, o nastavení sběrné sítě a o podmínkách pro odpadové podnikatele, pak je samozřejmě legitimní ptát se, zda není ve střetu zájmů. Je legitimní ptát se, zda nedochází ke zvýhodňování některých firem. Je legitimní ptát se, zda peníze, které do systému platí výrobce, skutečně slouží k efektivnímu sběru, třídění a využití odpadu.

Toto téma neodmítám, ba naopak. Transparentnost a férové soutěžení, soutěžní prostředí v odpadovém hospodářství považuji za důležité. Jenže návrh, který máme před sebou, nejde pouze touto cestou, on jde mnohem dál. Tento návrh nově definuje odpadového podnikatele a vertikálně integrovanou skupinu. Zavádí službu obecného hospodářského zájmu pro činnost autorizované obalové společnosti, mění pravidla akcionářské struktury, snižuje přípustný podíl akcionáře pod 3 procenta, případně umožňuje podíl až do 33 procent, pouze za velmi konkrétních podmínek.

Zakazuje propojení akcionářů s odpadovými podnikateli. Rozšiřuje zákazy na členy orgánů, vedoucí zaměstnance a dokonce i na vazby přes osoby blízké. Zavádí automatickou ztrátu hlasovacích práv. Omezuje převod akcií pouze na jmenovitou hodnotu. Stanoví základní kapitál autorizované společnosti na 2 miliony korun a ukládá povinnost přizpůsobit existující stav nové úpravě ve lhůtách 12 až 18 měsíců.

To opravdu není drobná technická novela. To je zásadní zásah do fungování celého obalového systému. A právě proto považuji za velmi až podivné, že tento návrh nepředkládá Ministerstvo životního prostředí. Nejde o marginální poslaneckou iniciativu, přestože ji oceňuji. Nejde o dílčí úpravu jednoho paragrafu. Jde o změnu postavení autorizované obalové společnosti, o zásah do vlastnických a akcionářských práv a zásah do vztahu mezi obalovým a odpadovým sektorem, o pravidla hospodářské soutěže a o systém, který se dotýká obcí, výrobců, spotřebitelů i firem v odpadovém hospodářství. Takový návrh by podle mého názoru měl předložit gestor zákona, tedy Ministerstvo životního prostředí. Měl by projít standardním mezirezortním připomínkovým řízením. Měl by mít dopadovou analýzu. Měl by mít jasné stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Ministerstva průmyslu a obchodu, obcí, výrobců, odpadových firem i samotných aktérů systému.

Pokud se na přípravě návrhu Ministerstvo životního prostředí podílelo, pak se musím ptát, proč to nepředložilo samo jako vládní návrh. A pokud se na přípravě nepodílelo, pak se musím ptát vlády, proč vláda tak zásadní poslanecký zásah do obalového systému podpořila souhlasným stanoviskem. Vláda nemůže mít obojí. Nemůže říkat, že jde jen o poslanecký návrh a zároveň se k němu politicky přihlásit souhlasným stanoviskem. Pokud vláda návrh podporuje, pak za něj nese politickou odpovědnost a měla by být připravena obhájit nejen cíl, ale i každý jednotlivý nástroj.

A těch otázek je opravdu mnoho. Za prvé, proč se z autorizované obalové společnosti dělá služba obecné hospodářského zájmu právě tímto způsobem? Rozumím tomu, že zpětný odběr obalů má veřejný rozměr a rozumím tomu, že občané očekávají dostupnou síť sběrných míst. Rozumím tomu, že stát chce mít garantovaný systém, který funguje i tam, kde by čistě tržní model nefungoval. Ale služba obecného hospodářského zájmu nesmí být jen označením pro posílení jednoho privilegovaného subjektu. Pokud má autorizovaná obalová společnost plnit veřejnou službu, pak musí být současně zajištěna poměrně vysoká transparentnost, kontrola nákladů, otevřenost vůči povinným osobám, férové zacházení s obcemi a nediskriminační vztah k odpadovým firmám.

Za druhé, jak se zabrání posílení faktického monopolu? Důvodová zpráva sama říká, že v České republice existuje pouze jedna autorizovaná obalová společnost. To je zásadní informace. Formálně píšeme obecný zákon, ale fakticky zasahujeme do konkrétního, už existujícího systému. To samo o sobě ještě neznamená, že návrh je špatný. Znamená to ale, že musíme být mimořádně opatrní. Pokud zákon dopadá prakticky na jeden konkrétní subjekt, musí být velmi dobře odůvodněn, musí být přiměřený a nesmí vyvolávat dojem, že stát místo vytvoření férového prostředí pouze přepisuje pravidla pro projednoho hráče.

Za třetí, jak je odůvodněn zásah do vlastnických práv akcionářů? Ono už tady o tom hodně padlo. Ale návrh nutí akcionáře přizpůsobit podíly nové hranici, omezuje převodní cenu akcií, zavádí automatické pozastavení výkonu hlasovacích práv, mění ekonomickou logiku držení akcií autorizované společnosti. Říká, že akcie lze převést pouze za cenu nepřevyšující její jmenovitou hodnotu. To může být obhajitelné u zvláště neziskové společnosti působící ve veřejně regulovaném systému, ale musí to být obhájeno velmi pečlivě. Nestačí říct, že akcie nemají investiční povahu. Je potřeba doložit, jaký bude dopad na současné akcionáře, zda je zásah přiměřený, zda existovala mírnější varianta a zda návrh obstojí z hlediska ústavní ochrany vlastnického práva.

Za čtvrté, proč právě ta tři procenta? Návrh stanoví, že podíl jednotlivého akcionáře nebo akcionářů jednajících ve shodě má být menší než 3 procenta. Alternativně může být vyšší, nejvýše však 33 procent, pokud mají všichni akcionáři stejný počet hlasů a pokud je alespoň 34 akcionářů, kteří mezi sebou nejednají ve shodě. Ptám se, proč právě tato čísla? Proč 3 procenta? Proč 34 akcionářů? Ještě je to sudé číslo takové. Proč hranice 10 procent u možnosti ovlivňovat odpadového podnikatele? A jsou tato čísla výsledkem nějaké analýzy nebo jde o politicky zvolenou konstrukci? U takového zásahu do vlastnické struktury nestačí říct, že širší akcionářská základna je lepší. To může být pravda. Ale zákon musí být postaven na důkazech, ne pouze na dojmu.

Za páté, jak bude fungovat automatická ztráta hlasovacích práv? Návrh říká, že pokud akcionář nedodrží stanovené podmínky, nemůže vykonávat hlasovací práva ani požádat o svolání valné hromady. To je velmi tvrdé opatření a velmi tvrdý následek. Kdo ale v praxi určí, že k porušení došlo? Jak rychle? S jakými důkazy? Jaká bude obrana akcionáře? Co když bude spor o to, zda jde o jednání ve shodě, nepřímé propojení nebo členství ve vertikálně integrované skupině? Co když se tím zablokuje rozhodování společnosti? Automatické sankce mohou být účinné, ale v právu musí být jasné, kdy nastávají, kdo je konstatuje a jak se proti tomu lze bránit.

Za šesté, definice odpadového podnikatele a vertikálně integrované skupiny je velmi široká. Záměr chápu. Předkladatelka chce zabránit obcházení zákona přes koncerny, propojené osoby a nepřímé vazby. To dává smysl. Ale čím širší definici zvolíme, tím větší riziko vytvoříme pro právní nejistotu. Může návrh dopadnout i na skupiny, které mají jen okrajovou nebo zahraniční aktivitu v odpadech? Může dopadnout na investory, kteří mají podíl v jiné společnosti? Může dopadnout na osoby, jejichž vazba na odpadové podnikání je nepřímá a fakticky nevýznamná? Návrh umožňuje výjimku rozhodnutí Ministerstva životního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. To je určitá pojistka. Ale současně to znamená, že velká část právní jistoty se přesouvá do rukou správního rozhodování ministerstva, což je další problém.

Za sedmé, Ministerstvo životního prostředí dostává velmi silnou roli. MŽP má pověřovat autorizovanou společnost službou obecného hospodářského zájmu, nastavovat kritéria sběrové sítě, vymezovat podmínky služeb pro další kolektivní systémy a rozhodovat o tom, kdy se k určitému propojení s odpadovým podnikatelem nebude přihlížet, což je velká koncentrace pravomocí. Pokud zákon nebude obsahovat dostatečně jasná kritéria, může vzniknout prostor pro politizaci, lobbing a netransparentní rozhodování. A právě v odpadovém hospodářství, kde se pohybují významné prostředky, musíme být zvlášť opatrní.

Za osmé, povinnost poskytovat služby dalším kolektivním systémům může být užitečná, ale i riziková. Rozumím argumentu, že pro malé komodity, například některé vybrané plastové výrobky, je neefektivní vytvářet plnohodnotné kolektivní systémy se samotným administrativním aparátem. Rozumím i tomu, že obce nechtějí jednat s desítkami systémů zvlášť. To je pochopitelné. Ale pokud autorizovaná obalová společnost začne poskytovat administrativní a organizační služby i dalším kolektivním systémům, musíme mít jasné záruky, že nedojde ke křížovému financování. Peníze výrobců obalů nesmí sloužit k dotování jiných systémů. Náklady musí být oddělené, transparentní, kontrolovatelné a skutečně odpovídat poskytnuté službě.

Za deváté, sběrový komfort je správný cíl, ale musí být vyčíslen. Všichni chceme, aby občané měli dostupná místa pro třídění odpadu. Všichni víme, že čím dostupnější síť, tím lépe se lidé zapojují. Ale pokud do zákona vkládáme povinnost zajišťovat dostatečně hustou a dostupnou síť míst zpětného odběru, musíme vědět, co to bude stát, kdo to zaplatí a jak se to promítne do příspěvků výrobců a následně do cen výrobků. Důvodová zpráva říká, že návrh nemá dopad na veřejné rozpočty. Možná nemá přímý dopad na státní rozpočet, ale to neznamená, že nemá dopad žádný.

Náklady se mohou přesunout na výrobce, obce, spotřebitele nebo celý systém. A to je přesně důvod, proč je tak problematické, že nejde o vládní návrh s plnohodnotnou dopadovou analýzou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nechci v prvním čtení říkat, že tento návrh nemá žádný smysl. Má, riziko střetu zájmů v obalovém systému je skutečné téma, potřeba transparentnosti je skutečné téma, férové zacházení s prostředky výrobců je skutečné téma a ochrana obcí a občanů je skutečné téma. Ale současně říkám, že tento návrh je příliš zásadní na to, aby prošel Sněmovnou bez opravdu důkladného prověření. Vláda k němu dala souhlasné stanovisko. Tím ale podle mě neodstranila rizika návrhu, která sama ještě tam jaksi popisuje. Naopak tím převzala politickou odpovědnost za to, že návrh bude ve výborech řádně obhájen, doplněn a případně opraven a bude u toho ministr životního prostředí tedy prosím. Protože paní předkladatelka je zároveň předsedkyní výboru pro životní prostředí, tak já doufám, že si zajistí, aby tam ministr prostě seděl a odpovídal kompetentně na otázky, které mu budou pokládány, které se budou možná opakovat. On už tady bude mít šanci na to se připravit. Ať mu tedy materiál oponují ministerští úředníci, když tady sám není schopný sedět, ale měl by tam být.

Takže žádám, aby se v dalším projednání zaměřila pozornost zejména na několik věcí:

1. zda návrh neměl být vládním návrhem,

2. zda existuje jasné stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k dopadům na hospodářskou soutěž,

3. zda byly vyhodnoceny dopady na vlastnická akcionářská práva,

4. zda jsou navržené limity 3 procenta, 33 procent, 10 procent a 34 akcionářů věcně zdůvodněné,

5. zda se návrhem neposiluje faktické monopolní postavení jediné autorizované obalové společnosti,

6. jak se zabrání křížovému financování při poskytování služeb dalším kolektivním systémům,

7. jaký bude dopad na výrobce, obce a spotřebitele,

8. jak přesně bude fungovat automatické pozastavení hlasovacích práv a jaké budou procesní záruky,

9. jaký je vztah tohoto návrhu k připravované širší adaptaci českého práva na evropské nařízení o obalech a obalových odpadech,

10. zda návrh nevytváří nové riziko, že pod heslem boje proti střetu zájmů posílíme jeden centrální systém, jednu regulovanou strukturu a jednu rozhodující roli státu.

Za sebe říkám ano, pojďme řešit transparentnost. Ano, pojďme řešit střet zájmů. Pojďme chránit peníze výrobců, obce i občany. Ale nedělejme to způsobem, který bez řádné analýzy zasáhne do vlastnických práv, hospodářské soutěže a fungování celého trhu. Tento návrh si zaslouží velmi podrobné projednání, ne politické přikyvování, ne zkratku neschválení stylem – vždyť vláda souhlasí. Souhlas vlády není náhradou za kvalitní legislativní práci. Proto budu požadovat, aby návrh byl projednán nejen ve výboru pro životní prostředí, ale možná také v hospodářském výboru, případně v ústavněprávním. Je to na debatu právě kvůli dopadům na hospodářskou soutěž, podnikání a vlastnická práva.

Závěrem řeknu stručně. Cíl návrhu je pochopitelný. Provedení je v některých otázkách problematické. A pokud vláda tento návrh podporuje, pak musí být připravena odpovědět na otázky, proč ho nepředložila sama. Proč neprošel standardním procesem a jak zajistí, že z boje proti střetu zájmů nevznikne pouze ještě silnější státem regulovaný monopol?

Ani já neočekávám, paní předkladatelko, prostřednictvím paní předsedající, že budete odpovídat teď v tuhletu chvíli. Těch otázek, které jsem položil, je spousta. Určitě na ně bude čas si je v klidu promyslet. Ale zopakuji je na jednání výboru pro životní prostředí. A tak prosím, abyste je vzala vážně a případně počítala s tím, že se na to budu ptát na výboru. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Kučera. Mezitím načtu omluvy: pan poslanec Janda od 14.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Karpíšek celý jednací den z pracovních důvodů a paní poslankyně Rázga od 15.30 do 18 hodin z pracovních důvodů. Děkuji, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, děkuju za slovo. Paní předsedající, dovolte i mě, abych se opravdu v krátkosti vyjádřil k této novele zákona o obalech.

Možná nejdříve odpovím panu poslanci Bendlovi, který vznesl dotaz, proč tady včera nebyl pan ministr životního prostředí? Protože se neprojednával jenom zákon o obalech, který mu gesčně spadá, ale ještě dalších několik zákonů z gesce Ministerstva životního prostředí. Pan ministr životního prostředí byl aspoň podle Facebooku Ministerstva životního prostředí na výletě lodí na Labi. Takže jenom tolik odpověď panu poslanci Bendlovi, abych uspokojil jeho zájem, proč ministr nebyl v době projednávání svých zákonů tady v Poslanecké sněmovně a nemohl odpovídat na otázky logické, které vyplývají z těchto novel.

Já tady, jak jsem říkal, že budu v krátkosti, to znamená to stanovisko klubu TOP 09 už tady přednesla paní kolegyně, paní poslankyně Langšádlová, takže já o tom už více hovořit nebudu. Děkuju i předřečníkům, jak panu poslanci Burešovi, tak panu poslanci Bendlovi, protože ti celkem přesně formulovali otázky, na které je skutečně potřeba dostat odpověď.

Já bych chtěl říct, že takový ten řeknu souboj, střet či jak to nazvat, té řeknu autorizované obalové společnosti versus výrobci, ten se táhne tady už léta a samozřejmě se snaží převážit tu na jednu tu na druhou stranu. Ale v každém případě se ukazuje, že je třeba, aby byl řešen. Že ten stav, tak jak je teď nastaven, není úplně správně, že tam jsou některé chyby a ty chyby je třeba odstranit. Pokusila se o to paní poslankyně Peštová. Samozřejmě ta debata nad tím, zda to nemělo být přímo Ministerstvo životního prostředí, zda to neměl být ministerský návrh se vším všudy, to tady samozřejmě platí. Ukazuje se, že to je zřejmě nový styl současné koalice, protože to není ojedinělý případ. A ty poslanecké návrhy tady přicházejí jeden za druhým.

Jsem přesvědčen, že u takto složitých norem to je opravdu ke škodě. Je to ke škodě k tomu, že za prvé se zbytečně protahuje projednávání v Poslanecké sněmovně, protože logicky každý poslanec, který se těmito tématy zabývá, se snaží vyjádřit, ta debata se přenáší místo z té debaty v tom meziresortním řízení od těch kulatých stolů a dalších setkání, se přenáší sem do Sněmovny a na výbory a o to to je složitější, komplikovanější.

Autorizovaná obalová společnost tady podle toho zákona má být výslovně chápaná jako veřejně významná služba, nikoliv běžná komerční firma. To samozřejmě je věc, která mi zní logicky. Otázka je pak to samé provedení. A byl bych rád, kdybychom se o tom bavili. Samozřejmě ten návrh omezuje taky propojení autorizované obalové společnosti s odpadovými firmami včetně vlastnických, personálních a nepřímých vazeb. Zase otázka je, jak to bude učiněno takhle, jak to vyznívá, samozřejmě proč ne.

To omezení podílu z jednoho akcionáře už tady bylo zmiňováno, tedy z těch 33 procent po 3 procenta. A také má být, pokud jsem to dobře přečetl, zajištěno stejné hlasovací právo akcionářů. Ten problém akciové společnosti už tady byl diskutován nebo v té formě, která tady je, to znamená akciová společnost, už tady byl diskutován. Není úplně jednoduché měnit stanovy a měnit vůbec i podíly na jednoho akcionáře. Takže asi tady by bylo třeba si taky vyjasnit, jakým způsobem to bude uděláno. Stejně tak omezení obchodování s akciemi, to jsou prostě věci, které se opravdu týkají té oblasti akciových společností. A myslím si, že tam samozřejmě může být problém jako takový, když teď to třeba vypadá, že to je děláno ve shodě.

Samozřejmě, co by mělo být taky výsledkem, a to jsou nějaké měřitelné parametry dostupnosti sběrné sítě. To si myslím, že je zásadně důležité. Jak už tady bylo několikrát zmiňováno, právě ta sběrná síť je tady v České republice poměrně kvalitní, významná, ale v každém případě může být v rámci spolupráce právě s těmi uživateli výrazně vylepšena, pokud bude měřitelná.

Samozřejmě ten systém obalů jako takový není úplně obyčejný byznys, to znamená, to je ten důvod, proč se tam střetává ten pohled výrobců a pak těch společností, respektive společnosti autorizované, platí ho výrobci, využívají ho občané a výsledek dopadá na obce i životní prostředí. To je i důvod, proč by měl být transparentní, kontrolovatelný a oddělený od firem, které na odpadech následně podnikají.

Pokud vidím některé pozitivní body, tak samozřejmě tu snahu omezit riziko skrytého ovládnutí systému, to si myslím, je správně, i možný střet zájmů mezi financováním systému a odpadovým byznysem. Vidím tam i snahu posílit kontrolu výrobců, kteří systém financují. Reaguje to – a už to tady taky několikrát zaznělo – na evropskou kritiku bariér v českém systému autorizovaných obalových společností, a to je někdy z roku, tuším, 2024.

Samozřejmě ta rizika, která tady jsou, a výhrady už tady taky zazněly, jenom v krátkosti připomenu. Ten zásah do vlastnických práv, i když, jak říkám, bylo už několikrát avizováno, že to bude v nějaké shodě či dohodě, že to není typická akciová společnost, ale přesto to může být napadnutelné, zejména snížení podílu o tři procenta, omezení převodní ceny akcií, krátká přechodná doba – je tam tuším 12 až 18 měsíců, to si myslím, že u tak zásadní změny může být málo. Ale je to můj pohled, samozřejmě v těch debatách, ve výborech, si to můžeme vyjasnit.

Samozřejmě k té legislativní čistotě, jakkoliv poslanecký návrh je naprosto legitimní formou novel zákona, tak u takhle složitých norem by bylo opravdu vhodné, aby přicházely tou vládní cestou, to znamená včetně toho řádného vypořádání v tom mezirezortním řízení.

Jaký bude dopad na stabilitu systému? Ten systém třídění dnes funguje relativně dobře, takže ta změna musí být provedena tak, aby ho nepoškodila, nerozbila, to je jasné, tohleto bude citlivé. Já tady vždycky vidím před očima těch 6 000 starostů nebo kolik máme těch obcí, (po nápovědě od stolku zpravodajů) 6 200, takže to je opravdu taková masa lidí poměrně různorodých názorů, různých asociací a podobně, takže tam to nebude úplně jednoduché, si myslím. Jde o to, aby tady samozřejmě nevznikl taky monopol jiného typu, to znamená, aby se jenom nepřeskupil vliv, ale aby ta pravidla, která se nastaví, byla férová, kontrolovatelná.

Tím systémem, který má mít přímý dopad na obce a občany, dnes protékají významné prostředky od výrobců a musí být tedy transparentní a nesmí být zatížen střetem zájmů. Zároveň ale musíme velmi pečlivě hlídat, abychom ve jménu dobrého cíle nepřijali právně sporný zásah do vlastnických práv nebo úpravu, která ohrozí stabilitu dnes fungujícího systému třídění.

Proto pokud ten návrh doputuje do druhého čtení, jako že pravděpodobně ano, tak bych jednoznačně chtěl, aby v těch výborech probíhala řádná rozprava k tomuto a aby byly dopracovány ty body, o kterých jsem tady mluvil, a samozřejmě i mí předřečníci, které jsem tady jmenoval. Proto bych současně chtěl navrhnout, aby tato novela zákona byla přikázána také hospodářskému výboru. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Další s přihláškou do obecné rozpravy je paní poslankyně Krutáková. Návrh váš, pane poslanče Kučero i pana poslance Bendla, na ty výbory mám zaznamenaný a budeme o tom hlasovat na konci rozpravy. Děkuji. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Krutáková: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, už tady mnohé bylo řečeno, ale proto mi dovolte, abych se i já vyjádřila k předloženému návrhu novely zákona o obalech a seznámila vás také se stanoviskem klubu hnutí Starostové a nezávislí.

Na první pohled se může zdát, že jde pouze o technickou úpravu. Ve skutečnosti ale návrh zásadním způsobem mění fungování systému rozšířené odpovědnosti výrobců, tedy systému EPR, a přináší řadu otázek, na které podle mého názoru nedává uspokojivou odpověď.

Především je třeba si uvědomit, že princip rozšířené odpovědnosti výrobců stojí na jednoduché myšlence. Výrobce nese odpovědnost za dopady svých výrobků na životní prostředí a může tuto povinnost plnit různými způsoby. V České republice se dlouhodobě osvědčil model kolektivních systémů, které zakládají sami výrobci a jejichž činnost podléhá státnímu dozoru.

Předložený návrh ale tento princip významně mění. Navrhuje totiž, aby autorizovaná obalová společnost byla nově považována za poskytovatele služby obecného hospodářského zájmu a současně získala zcela nové kompetence i mimo oblast obalových odpadů.

A právě zde vidím zásadní problém. Jestliže stát skutečně dospěl k názoru, že je třeba centralizovat správu systému EPR a vytvořit subjekt, který bude koordinovat finanční toky nebo poskytovat služby ostatním kolektivním systémům, pak je legitimní otázka, proč má tuto roli vykonávat soukromá akciová společnost. Pokud má jít skutečně o službu ve veřejném zájmu, pak by bylo logické, aby ji vykonával stát nebo státem kontrolovaná instituce, jako například Státní fond životního prostředí, který má s obdobnými finančními mechanismy dlouholeté zkušenosti.

Místo toho se navrhuje svěřit významné pravomoci soukromému subjektu, který vznikl za zcela jiným účelem. To podle mého názoru není ta správná cesta.

Stejně tak není vůbec zřejmé, proč by právě současná autorizovaná obalová společnost měla do budoucna zastřešovat i další oblasti rozšířené odpovědnosti výrobců. EPR přece funguje v celé řadě dalších segmentů a neexistuje přesvědčivé zdůvodnění, proč by právě jeden soukromý subjekt měl získat takto výsadní postavení.

Další otázkou jsou pak dopady na již existující kolektivní systémy. Tyto systémy v průběhu let investovaly značné prostředky do své infrastruktury, administrativy i služeb. Návrh ale vůbec neřeší, jak se s těmito investicemi vypořádá, ani zda nevzniknou nároky vůči státu na náhradu případné újmy.

Stejně nejasné jsou dopady na obce. V důvodové zprávě se argumentuje tím, že návrh obcím zjednoduší administrativu. Jenže obce dlouhodobě upozorňují na něco jiného. Jejich hlavním problémem není komunikace s kolektivními systémy, ale rozsah výkaznictví a duplicitní administrativní povinnosti. Pokud tedy chceme obcím skutečně pomoci, měli bychom řešit právě tuto oblast, nikoliv vytvářet další institucionální změny, jejichž přínos není doložen.

Velmi problematická je rovněž navrhovaná úprava vlastnických vztahů a střetu zájmů. Ano, střetu zájmů je třeba předcházet, o tom není sporu. Ale návrh vyvolává více otázek, než kolik jich řeší.

Kdo bude rozhodovat o tom, kdo může být akcionářem autorizované společnosti? Podle jakých pravidel? Jak se vypořádají stávající vlastníci a jak budou posuzovány zahraniční majetkové vazby? Na tyto otázky návrh odpověď nedává.

A konečně bych chtěla upozornit i na samotný legislativní postup. Takto zásadní změna systému odpadového hospodářství přichází formou individuálního poslaneckého návrhu, navíc v době, kdy Ministerstvo životního prostředí připravuje další novely odpadové legislativy. Chybí širší odborná diskuse, chybí standardní mezirezortní připomínkové řízení, čeká nás rovněž implementace evropského nařízení PPWR. To nepovažuji tedy za vhodný způsob přípravy tak významné systémové změny.

Dámy a pánové, nemyslím si, že je správné přijímat legislativu, která bez dostatečného odůvodnění posiluje postavení jednoho soukromého subjektu, aniž by bylo jasně prokázáno, že jde o nejlepší možné řešení pro stát, obce, výrobce i občany. Proto se domnívám, že návrh není dostatečně připraven, neřeší řadu praktických dopadů a vyvolává více pochybností než jistot.

Z těchto důvodů jménem klubu Starostové a nezávislí navrhuji vrátit návrh předkladateli k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně, váš návrh jsem si zaznamenala. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Šmída.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, staré pravidlo říká, minimálně u nás na Hané se to říká, když něco funguje, tak na to nesahej. Tato vláda se tímto pravidlem však příliš nedrží, což vidíme v přístupu k veřejnoprávním médiím nebo v politice návykového chování a závislostí. A teď se tady vyskytnul návrh v oblasti odpadového hospodářství, to je má nejoblíbenější oblast, takže se zvýšila i má ostražitost, protože odpadové hospodářství bylo v posledních letech terčem několika pokusů o destabilizaci, o změnu pravidel za chodu, o zhoršující se předvídatelnost, zvyšující se riziko pro investice a pro výsledky. Já jsem v těch uplynulých letech vždy vystupoval jako obhájce zájmu měst a obcí, neboť to jsou právě ony, které mají... (V sále je hluk.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Moc prosím o klid v sále, ať může pan poslanec vystupovat.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji, děkuji paní předsedající. Vždy jsem vystupoval jako obhájce zájmů měst a obcí, neboť jsou to právě ony, které mají odpadové hospodářství takzvaně na hrbu. A jako obhájce měst a obcí vím, že právě obce nesou tu největší odpovědnost za sběr a řízení celého odpadového hospodářství. Potřebují stabilní pravidla, potřebují předvídatelné finanční i materiálové toky a vůbec celý ten provozní rámec. A jedním z nejdůležitějších partnerů měst a obcí byl a je v těchto snahách právě EKO-KOM – autorizovaná obalová společnost. S tou obecní sféra často spolupracovala na plnění těch ambiciózních recyklačních cílů, ke kterým jsme se jako kontinent a my jako republika zavázali. Nyní přichází návrh paní poslankyně Peštové, asi prostřednictvím paní předsedající, a ten směřuje k něčemu, čemu já tedy pracovně říkám, vznik super EKO-KOMu, protože v podstatě legalizuje monopolní postavení této jedné organizace na trhu tím, že vlastně zastřeší všechny ty EPR systémy. Vznikne, stane se tou centrální organizací.

A já jako obhájce zájmů měst a obcí tomu rozumím, že se obce chtějí vyhnout byrokratické smršti, protože multiplicita EPR systémů, ta by skutečně znamenala veliký nárůst byrokratické zátěže a už jsme ho mohli sledovat i v minulých letech, kdy obce jsou fakticky nuceny podepisovat, vyjednávat smlouvy s několika těmi kolektivními správci systému zpětného odběru, třeba i typu NEVAJGLUJ a podobně.

A chápu, že kdyby měly vznikat další EPR systémy a my víme, že pravděpodobně vznikat budou a je to žádoucí, aby se rozšiřovala odpovědnost výrobců za výrobky, které dávají a pouštějí na trh, ale zároveň chápu obce, které chtějí logicky komunikovat s jedním subjektem, se kterým podepíšou tu jednu smlouvu a ten pro ně už zajistí celou tu byrokratickou mašinérii spojenou s odpady a se zpětným odběrem.

V zásadě chápu i princip, že směřujeme k tomu, aby těch organizací nebylo příliš, protože vidíme v zahraničí systémy, můžeme zmínit třeba Slovensko, kde těch EPR systémů a těch kolektivních správců toho systému je poměrně velké množství a oni si konkurují, což by se v zásadě mohlo zdát jako dobrá věc, protože konkurence přece zvyšuje kvalitu a snižuje cenu, a ono to tak obecně skutečně platí a chceme to tak třeba v tom zemědělství, kde skutečně chceme růst konkurence, aby se zvyšovala kvalita a snižovala cena. Ale u těch EPR systémů to ne vždy úplně platí, protože to snižování ceny ve skutečnosti znamená, že ti výrobci... (Vystupující se obrací k předsedající pro zjednání klidu.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Opět poprosím klid v sále na obou stranách. Děkuji.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji vám, paní předsedající. Protože pokud si konkurují ty EPR systémy, tak to může znamenat to, že ti výrobci, kteří přicházejí s tím výrobkem na trh a hledají ten svůj EPR systém, který je bude zastupovat a zajišťovat pro ně ten zpětný odběr, tak si logicky vyberou toho s tou nižší cenou, což potom znamená, že do toho systému zpětného odběru, třídění a recyklace se dostává méně peněz. To znamená, že konkurence a multiplicita u EPR systémů nezvyšuje tu kvalitu, protože ubírá těch peněz. Takže v tomto případě, já jsem schopen i pochválit, se snažím pochválit ten záměr, že ta zastřešující organizace bude a že tam nebude vznikat ta výrazná konkurence mezi těmi EPR systémy, protože by to mohlo znamenat snížení vlastně těch finančních prostředků v tom zpětném odběru, tak jako se to děje na těch systémech, kde si ty EPR systémy více konkurují. U nás ostatně tu situaci máme částečně taky, a to u zpětného odběru elektrozařízení, kde máme několik těch kolektivních správců. Můžeme zmínit třeba ASEKOL, Elektrowin nebo společnost REMA. A čili tady typicky může nastat ta situace, že přijde nějaký nový producent, co přináší nějaké elektrozařízení na trh, a může si vlastně vybrat, kterou tou společností se nechá zastupovat a kterou tou společností si nechá dodávat ten zpětný odběr elektrozařízení. A i v tomhle případě bych já považoval za přínosné, kdyby ty systémy vlastně nebyly tři, ty, co jsem vyjmenoval, ale kdyby byl jeden, anebo kdyby to mělo tedy tu zastřešující organizaci právě z toho důvodu, abychom vyšli vstříc městům a obcím, které chtějí komunikovat s jedním tím kolektivním správcem a ne s velkým množstvím.

A navíc víme, že ty EPR systémy budou přibývat. A takže můžeme očekávat EPR systém na textil, na nábytek, už máme nějaké systémy na zpětný odběr třeba pneumatik. A považoval bych vlastně za dobré, kdybychom neměli žádné takové černé pasažéry, které v tom systému se vyskytují. Čili přestože vnímám ten dobrý záměr především tedy z hlediska měst a obcí a i z hlediska toho, že budeme schopni udělat ten systém zpětného odběru pro další a další producenty, který dnes třeba do toho systému nepřispívají, tak i rizika jsou zřejmá. Vytvoření dominantního subjektu s sebou nese hned několik takových problémů. Takový obří moloch, ten může znamenat například snížení akceschopnosti a pomalejší zavádění inovací. To je zcela přirozený proces. Když máte příliš velikou společnost, tak se tam hůře zavádějí změny. Tím můžete i omezit variabilitu řešení.

My dnes máme systém barevných kontejnerů, který je v zásadě funkční a správný, ale dovedu si představit, že to není systém úplně na všechno. Už když se tady minule zvažovalo zálohování PET lahví a plechovek, se kterým jsem ne úplně souhlasil, protože ten zrovna řeší věci, které vyřešeny jsou pomocí těch barevných kontejnerů, dovedu si představit výrobky, které budou zálohované.

Dovedu si to představit například u propanbutanových láhví nebo elektronických cigaret, což jsou výrobky velmi problematické. Obsahují plastové části, elektrické části, obsahují baterii. To je veliký problém, když se dostanou do standardního odpadového streamu. To je typicky věc, která se těžko řeší standardním způsobem. Vyžaduje nějaké speciální řešení. Dokázal bych si klidně představit, že by tyto elektronické cigarety zálohovány byly a měly tedy svůj speciální EPR systém. Pak samozřejmě je otázka, jestli je schopna taková společnost... (Silný hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Prosím, opět se zvyšuje hluk v sále. Nezlobte se, ale pana poslance to ruší, tak ať má prostor na vystoupení.

 

Poslanec Martin Šmída: Velmi děkuju, paní předsedající. Odpadové hospodářství je prostě moje srdcovka. Takže, dovedu si představit, že jsou pro různé typy odpadů různá dobrá konkrétní řešení. Typicky u těch elektronických cigaret. Mám jistou pochybnost, zda by se došlo k tomu nejlepšímu řešení, pokud by bylo všechno pod jednou organizací. Dost možná někteří producenti toho, co dodávají na trh, tak jsou schopni dodat i nejlepší řešení pro zpětný odběr a recyklaci.

Samozřejmě vznik monopolu s sebou nese standardní riziko zneužívání tržní pozice. Bude mít taky velikou vyjednávací sílu vůči obcím, vůči výrobcům, vůči subdodavatelům. Vlastně mám trochu obavu, jestli bychom si takovým super EKO-KOMem nezřídili vlastně takové Ministerstvo odpadového hospodářství, které ale není pod státem, nýbrž má standardní akcionářskou strukturu. Tedy standardní v rámci toho návrhu, kdy samozřejmě víme, že jeden akcionář nemůže mít více než tři procenta. Což v zásadě chápu (? rozumím) tomuto návrhu, ale mohl bych mít stejnou otázku jako kolega Petr Bendl. Proč zrovna tři procenta? Kde je nějaký silnější, detailnější podklad, proč jsou to zrovna tři, proč to nejsou dvě nebo proč to není pět?

To je samozřejmě výtka, která platí obecně vůči tomuto návrhu, protože tento návrh přichází jako poslanecký, nikoliv jako vládní. Čili, neprošel standardním připomínkovým řízením, není k němu zpracována RIA, čili analýza dopadů. (Stále silný hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím opět o snížení hluku. Tentokrát v pravé části sálu. Děkuju.

 

Poslanec Martin Šmída: Velmi děkuji, paní předsedající. To není malá změna. To je veliký zásah do systému odpadového hospodářství a takové analýzy by měly být zpracovány předtím, než se pustíme do legislativního procesu.

Tady existují jisté varovné signály. My můžeme totiž sledovat už nějakou dobu běžící maďarský systém, který, jak ukazují dostupné informace, funguje velmi podobně, jako je tento předložený návrh. Ale také víme, že je v mnoha parametrech dražší a méně efektivní než třeba model německý, který dokonce splňuje to, co chtějí obce – tedy aby komunikovaly s jedním subjektem – ale zároveň nevzniká taková obří společnost, obří monopol, který může, ano, pod sebe vtahovat další EPR systémy.

V Německu se to řeší takzvaným clearingovým centrem, které je pod dohledem státu a má to vlastně obě ty výhody. Obce komunikují s jedním subjektem, na druhé straně je velké množství jednotlivých EPR systémů, které mohou mít pro své konkrétní výrobky své konkrétní systémy zpětného odběru. Minimálně bychom si mohli porovnat rozdíl mezi maďarským a německým systémem a až potom přijít s návrhem, ideálně vládním, protože centralizace sama není zárukou efektivity.

Jsou tu další pochybnosti, sama kritika ze strany vlády. Přestože vládou bylo nakonec vydáno souhlasné stanovisko, tak v důvodové zprávě i v připomínkách se vyskytují zásadní výhrady. Dokonce by se dalo říct, že vláda na tomto návrhu nenechala nit suchou, přesto souhlasila. To signalizuje, že ten návrh není zcela doladěn a že v něm existují interní rozpory.

To jsou všechny odpovědi i na otázky, které tady dneska padly k tomuto návrhu. Byla jich velká spousta a věřím, že na ně zodpovězeno bude. Minimálně paní kolegyně, předsedkyně výboru Peštová to slíbila. V ideálním případě bychom je samozřejmě měli v nějakých analýzách ještě před spuštěním celého legislativního procesu.

Dále to ukazuje na to, že tento návrh má právní vady. Tam jsou instituty, které mohou být v rozporu dokonce s ústavně zaručeným vlastnickým právem, kdy tento návrh fakticky nutí vlastníky akcionářských podílů, aby své podíly snížili z těch dnes maximálních povolených 33 procent na maximální tři procenta. (Silný hluk v sále neustává.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Opět poprosím o ztišení hluku v sále. Děkuji. Pane poslanče, můžete pokračovat.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji, paní předsedající. To je přece vážný zásah do vlastnického práva, když vám stát řekne, že už něčeho nesmíte vlastnit tolik procent, ale musíte vlastnit méně.

Další procesní a analytické deficity, kdy návrh postrádá RIA, antimonopolní analýzu, připomínkové řízení a analýzy dopadů na obce nebo na celý systém, na konkurenci, na výrobce, na správce toho systému a v neposlední řadě na konečného spotřebitele. Věřím, že část z těchto nedostatků dokážeme dohnat ve výborech, ale znovu opakuji, kéž by to byl návrh vládní a už by měl všechny tyto věci zpracovány. Trošku práce bychom si ušetřili.

Další věc – ta je pro mě velmi důležitá – je transparentnost. Tím, že vznikne takový super EKO-KOM, tím se zvyšuje riziko snížení transparence finančních a materiálových toků. Zkrátka tím, že to bude větší moloch. Tento návrh nepřichází s nějakým zajištěním vyšší povinnosti zveřejňování informací o platebních tocích, o rezervách, o nákladech na sběr a zpracování. Přitom je to právě transparentnost, která je jedním z klíčových nástrojů pro kontrolu možného zneužití dominantního postavení na trhu.

Nejdůležitější ze všeho je, co toto udělá v terénu. Protože na první pohled se to zdá jako taková technicistní norma, že ze standardního EKO-KOMu bude o něco větší EKO-KOM, ale ve skutečnosti jsou klíčové dopady na samotné odpadové hospodářství. My přece víme, jaké nás čekají cíle, že jsme se zavázali ke konci skládkování v roce 2030. Tady už poněkolikáté pochválím i tuhle vládu, že se nevzdala tohoto termínu, že se za něj postavila a je odhodlána ho dodržet. Za to děkuju.

Rovněž kromě konce skládkování před námi stojí ambiciózní recyklační cíle.

My v praxi stále vidíme velkou spoustu takzvaných černých pasažérů v tom systému. To jsou producenti, jejichž výrobky se stanou odpady a dostanou se právě do toho systému těch barevných kontejnerů, ale nepřispívají na něj. Čili moje otázka by mohla znít, řeší tenhle návrh právě tu věc, aby ten nový super EKO-KOM nějak donutil ty černé pasažéry, aby se do toho systému zapojili? Já se obávám, že tuto fintičku ten systém vlastně nemá.

Takže otázka zní, jak teda pomůže tento návrh řešení této situace? Protože ty problémy, které máme, ty jsou přece v úplně jiných oblastech.

Takže když to zkusím zestručnit, my chceme zjednodušení toho systému. Chceme, aby obce měly jednoho partnera právě pro řešení svého odpadového hospodářství a odděleného sběru a zpětného odběru. Ale byli bychom rádi, kdyby se vyřešily právě ty otázky, které tady samozřejmě padly několikrát a já je nechci opakovat. Věřím, že paní kolegyně si je všechny zaznamenala.

Takže my chceme, aby tato reforma byla chytrá, průhledná a proveditelná. Nechceme tuto centralizaci udělat bez záruk, protože – a to je nejdůležitější, to je ta transparence celého toho procesu.

Takže my teď, předpokládám, stejně do toho druhého čtení standardně projdeme, ale já se budu velmi těšit na tu debatu na výboru, kde doufám, že se nám podaří doladit některé ty detaily právě týkající se zaručení těch vlastnických práv, zaručení té transparence a vyvrácení některých těch obav, porovnání těch dvou systémů v Německu a Maďarsku a podobně. Nechci to zdržovat, pokusím se to trošku zkrátit, tak ty ostatní argumenty si nechám právě až na výbor. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Moc děkuji, pane poslanče, za trpělivost. Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já velmi krátce jenom ozřejmím ten rozsudek C 254/23 Interzero (?) z 10. července 2025, protože to je vlastně výchozí bod, ze kterého paní kolegyně Peštová prostřednictvím paní předsedající čerpá a přitom vlastně ho vnímá úplně špatným způsobem. On reaguje na slovinskou aktuální situaci, vychází z celé řady právních rámců a říká, jak nakládat s rozšířenou odpovědností výrobce. A co je důležité – neukládá konkrétní model organizace systému. Stát může mít systém více konkurenčních kolektivních systémů, vytvořit jeden kolektivní systém, umožnit individuální plnění a kombinovat různé modely.

Tak jenom prosím vás se neopírejme o ten rozsudek, že nám nařídil služby obecného hospodářského zájmu a nařídil monopolní systém, a to ještě takovýmto způsobem. Tak to jsem chtěl jenom ozřejmit.

A mě velmi mrzí, že paní předkladatelka tady nevysvětlila všechny věci, které jsme se tady ptali, nejenom já, ale celá řada mých ctěných kolegyň a kolegů. Mě velmi mrzí, že nereagovala na tu sžíravou právní kritiku, která tady byla přednesena. A proto dávám dva návrhy. Jeden už tady zazněl v debatě, tedy na přepracování, druhý na zamítnutí v pořadí prvně zamítnutí, potom přepracování. Pokud neprojde ani jeden z nich, pak navrhuji prodloužit lhůtu projednání ve výborech o 30 dní, tedy by byla stanovena na 90 dní, a to z logického důvodu, abychom v září mohli uskutečnit celou řadu kulatých stolů a bavit se o tom věcně a mít dostatek času předložit pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane poslanče. Můžete mi prosím ještě jednou zopakovat prodloužení té lhůty? 30 dní, děkuji. Výborně, tím pádem končím obecnou rozpravu, protože už se mi nikdo nehlásí. Ptám se: je zájem o závěrečná slova?

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já budu velice stručná, já jsem teda chtěla odpovídat, ale protože jsme se domluvili s kolegy a byla jsem k tomu i vyzývána, abych třeba udělala speciální kulatý pracovní stůl v rámci nebo podvýborem životního prostředí a zodpověděla na všechny dotazy. Pečlivě jsem si tam poznamenávala i zaškrtávala, co už jsem měla připraveno i na pana poslance Hladíka. Takže já to udělám, vůbec nemusíte mít obavy, že bych to neudělala. Myslím si, že jsem vždycky byla tvůrce těch kulatých pracovních stolů a ráda na toto téma pohovořím. A věřím tomu, že ta diskuse bude věcná. A nebudeme si tam předhazovat určitými stanovisky. Takže já vám děkuji a těším se na věcnou diskusi.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Paní poslankyně, vy jako navrhovatelka byste měla podle jednacího řádu vyslovit souhlas s návrhem prodloužit tu lhůtu o více než 20 dní. Takže se ptám.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Souhlasím s prodloužením o více než 20 dnů, to znamená na 30 dnů, 90 dnů. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji moc. Takže tedy budeme nejdříve hlasovat o návrzích na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, který podal pan poslanec Hladík, později paní poslankyně Krutáková. Poté budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu. Skutečně podle jednacího řádu musíme hlasovat v tomto pořadí Takže já svolávám poslance do sálu a chvilku počkáme, než se všichni dostaví. Mezitím načtu omluvy. Pan předseda Okamura od 13 hodin do 14.30 z pracovních důvodů, paní poslankyně Ančincová od 14.30 z pracovních důvodů, paní poslankyně Brzesková Monika od 12.30 z osobních důvodů, pan poslanec Niemiec od 12.55 do 14.30 z pracovních důvodů a pan poslanec Tureček celý jednací den z pracovních důvodů.

Nyní tedy budeme přistupovat k hlasování. Já zahajuji... ještě pardon, zmatečné hlasování. Zaznamenala jsem zájem o odhlášení, takže vás všechny odhlašuji, prosím přihlaste se všichni svými identifikačními kartami a počkáme až se ustálí počet poslanců v sále. Ještě chvilinku.

 

A jenom tedy zopakuji o čem budeme nyní hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

A já se ptám, kdo je pro tento návrh? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování číslo 204, přihlášeno 132 poslanců, pro 41, proti 84. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu. Takže opět zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Ať stiskne jiné tlačítko a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování číslo 205, přihlášeno 134, pro 28, proti 90. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Žádný návrh nevidím.

 

Tedy přistoupíme k hlasování. Kdo je pro tento návrh? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Je někdo proti?

Takže hlasování číslo 206, přihlášeno 136 poslanců, pro 134, proti 1. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru. Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, ale z průběhu rozpravy jsem evidovala dva návrhy. Jako první bylo přikázání dále hospodářskému výboru. Takže i o tomto návrhu dávám nyní hlasovat. (Radí se.) Pardon. Má ještě někdo další návrh? Protože budeme poté hlasovat ještě o ústavně-právním výboru. Takže nejdříve hospodářský výbor a poté bude ústavně-právní. Žádný jiný návrh neeviduji.

 

Takže nyní návrh na přikázání hospodářskému výboru.

Nyní zahajuji hlasování. Je někdo pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Je někdo proti? Ať stiskne tlačítko a zvednete ruku.

Hlasování číslo 207, přihlášeno 137 poslanců, pro 56, proti 19. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o přikázání k návrhu k projednání i ústavně-právnímu výboru.

Já se ptám. Kdo je pro tento návrh? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 208, přihlášeno 137 poslanců, pro 38, proti 29. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme tedy hlasovat o prodloužení lhůty na projednání výborům o 30 dnů.

Ptám se. Kdo je pro tento návrh? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 209, přihlášeno 138 poslanců, pro 135, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Já vám děkuji a končím projednávání tohoto návrhu.

Protože je dohoda, že nebude přestávka, což je – jenom pro vaši informaci – zvyk, nikoliv pravidlo, tak pokračujeme v projednávání tohoto tisku. Poté je dohoda, že tohle je poslední tisk před obědovou přestávkou.

 

Takže otevírám bod číslo

Aktualizováno 4. 7. 2026 v 15:51.