(pokračuje Barbora Urbanová)

33.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 192/ – prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr kultury Oto Klempíř. Prosím, pane ministře ujměte se slova.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Dobrý den, děkuji. Paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte mi, abych stručně odůvodnil vládní návrh novely tří zákonů, knihovního zákona, zákona o neperiodických publikacích a tiskového zákona. Cílem předložené právní úpravy je reagovat na technologický rozvoj a stále větší rozmach informační společnosti, se kterým souvisí i odpovídající nárůst dokumentů pořizovaných v elektronické formě. Je tedy nezbytné umožnit získání těchto zdrojů informací knihovnám jako paměťovým institucím a současně je uchovávat i pro budoucí generace, neboť jde o významnou a průběžně se rozrůstající součást psaného kulturního bohatství. Za tím účelem se doplňuje...(Hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím o trošku zklidnění hluku v sále, ať může pan ministr hovořit. Děkuji.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Za tím účelem se doplňuje do knihovního zákona mezi hlavní činnosti Národní knihovny takzvaný webharvesting, tedy mapování, sběr a uchovávání vybraných, v informačním prostředí volně dostupných elektronických dokumentů. V zákoně o neperiodických publikacích se pak rozšiřuje dosavadní povinnost vydavatelů odevzdávat povinný výtisk neperiodické publikace v tištěné podobě, tedy knihy, i na publikace elektronické, ovšem s tím rozdílem, že v zájmu zamezení nadbytečné zátěže vydavatelů bude jejich příjemcem pouze Národní knihovna. Obdobně se i v tiskovém zákoně rozšiřuje stávající povinnost vydavatelů odevzdávat povinné výtisky i na vybraný elektronický periodický tisk, a to opět Národní knihovně. Z takto získaných dokumentů, tedy jak z dokumentů získaných cestou harvestingu, tak z odevzdaných elektronických povinných výtisků, bude Národní knihovna vytvářet databáze, k nimž bude mít přístup jen zákonem stanovený okruh knihoven. Tyto oprávněné knihovny pak budou moci opět zákonem stanoveným způsobem obsah databází, tedy jednotlivé elektronické dokumenty, dále zpřístupňovat ve svých objektech čtenářům.

Zvláštní režim budou mít elektronicky pořízené publikace určené primárně pro osoby se zrakovým postižením. Jejich příjemcem bude knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana. V novele tiskového zákona se také u takzvaných radničních periodik, tedy periodický tisk územních samosprávních celků, snižuje počet knihoven, které jsou příjemci těchto publikací v kýžené podobě. (Stále hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Znovu poprosím o ztišení hluku v sále, ať je pan ministr slyšet. Děkuji.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Na závěr bych chtěl zdůraznit, že návrh právní úpravy v principu zásadní koncepční změny neobsahuje, dosavadní postupy a povinností knihoven a vydavatelů zůstávají zachovány. Návrh obsahuje pouze nezbytné změny v návaznosti na veřejný zájem, na uchovávání i elektronických dokumentů. Zároveň vás chci ujistit, že návrh byl široce diskutován s obcí knihovnickou i s obcí vydavatelskou a je výsledkem širokého konsenzu. Navrhuji proto, aby Poslanecká sněmovna tento návrh zákona propustila do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane ministře. Prosím aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Martin Baxa. Načtu mezitím omluvy. Pan poslanec Výborný od 17.30 do 18 hodin z pracovních důvodů, paní ministryně Schillerová od 15 hodin do 17.45 hodin z pracovních důvodů. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, tento moment je vlastně takovým jedním z důležitých historických milníků českého knihovnictví. Nebudete tomu věřit, ale je to opravdu tak, protože tento návrh zákona má kořeny na přelomu nultých a desátých let našeho tisíciletí nebo našeho století. Už někdy kolem roku 2008, 2009 Národní knihovna věděla, že začínají přibývat nebo se standardizovaně objevovat elektronické různé druhy publikací, myšleno teď v oblasti tisku, a už v té době před těmi mnoha a mnoha lety začala Národní knihovna připravovat legislativu, která by toto začala upravovat.

Současně je to věc úplně novátorská, tak trvalo mnoho let, než se ten návrh dostal do paragrafové podoby a pak ho stihnul smutný osud, kdy mám pocit snad během dvou nebo tří volebních období byla ta takzvaná klinická trojnovela předložena Poslanecké sněmovně, ale nikdy neprojednána. Já tady mám svou tiskovou zprávu z 21. srpna 2024, kde ještě jako ministr kultury radostně oznamuji, že návrh prošel vládou a míří do Poslanecké sněmovny. Ale v tom přívalu legislativy a zejména velké mediální novele ani v tom minulém volebním období nedošlo k jejímu projednání.

Tento návrh je prakticky identický s tím, který se tady objevil v minulém volebním období. Ten jeho základ představil pan ministr Klempíř. Je to návrh, který vlastně umožňuje Národní knihovně otevřít velký prostor informačních zdrojů, které se zatím otevírat nemohly. Mohu potvrdit slova pana ministra o tom, že ten návrh byl pečlivě prodiskutováván. Když jsem tady mluvil o tom, že jeho prazáklady pocházejí z konce nultých let našeho století, tak v tom mém funkčním období kolem něj byly poměrně jako ne vyhrocené, ale jako dlouhé a vleklé diskuse zejména mezi knihovnami a vydavateli, protože je to důležitá nová povinnost, která se teď pro ty vydavatele bude objevovat, ale nakonec jsme tehdy dospěli k nějakému konsenzuálnímu návrhu, který se tady teď objevil.

Tak já určitě děkuju za to, že ten návrh se tady objevil s takovouhle prioritou. Bude to pro nejenom Národní knihovnu, ale obecně pro vlastně prostředí, ve kterém se mají uchovávat informace, velmi důležitý impuls a věřím tomu, že jeho průchod Poslaneckou sněmovnou bude hladký. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Moc děkuji panu poslanci a moc prosím opět o ztišení hluku v sále, začíná to být opravdu, opravdu značné. Otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím nikdo nehlásí, takže se táži, jestli se někdo hlásí z místa? Nikoho nevidím. Dobře, děkuji. Tímto tedy končím obecnou rozpravu. Je zájem o závěrečná slova? Není zájem.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro mediální záležitosti jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Žádný návrh nevidím. Tím pádem přistoupíme k hlasování, pomalu, ještě počkám, jestli se neustálí počet poslanců v sále. Zároveň je tady krásné ticho. Já vás všechny odhlásím na základě žádosti. Přihlaste se prosím znovu svými identifikačními kartami. Ještě čekám na ustálení počtu přihlášených, už to vypadá stabilně.

 

Takže tím pádem zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přikázání výboru pro mediální záležitosti jako garančnímu?

Hlasování číslo 196, přihlášeno 121 poslanců, pro bylo 120, proti 0. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro mediální záležitosti jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Žádný takový návrh nevidím, tím pádem ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji.

Nyní otevírám bod číslo 90, kterým je

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 193/1. Prosím, aby předložený návrh uvedla navrhovatelka paní poslankyně Berenika Peštová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já jsem si tedy původně připravila skoro 18, možná 19 stran, abych vám vysvětlila tu pointu, v čem se mění ta novela zákona. Ale byla jsem upozorněna, že bych to měla zkrátit. Ne kvůli tomu, že od 7 hodin je fotbal, ale jako že by se poslanci rádi zapojili do diskuse. Takže já jsem se to pokusila zkrátit. Mrzí mě to teda, protože jsem si myslela, že vám to aspoň všechno vysvětlím. Jsem krácená na svých právech, ale dobře, takže jsem to zkrátila.

Takže vážené kolegyně, vážení kolegové. Předkládám návrh zákona, kterým má být prostřednictvím novelizace zákona o obalech dosaženo dvou cílů. Reformovat roli autorizované obalové společnosti a omezit možnost vzniku střetu zájmů v autorizované obalové společnosti. Konkrétně k jednotlivým řešením.

Jedno z navržených řešení reaguje na potřebu zabránit spekulativnímu obchodování s akciemi autorizované obalové společnosti. Ta má ze zákona neziskový charakter. Ještě jednou opakuji, má ze zákona neziskový charakter. Nevyplácí zisk a její akcie nemají investiční povahu. Abychom si to vysvětlili, protože neustále si myslíte, že tam někdo se na někom obohacuje. Ne, autorizovaná obalová společnost je nezisková. Je proto žádoucí, aby převod akcií nebyl motivován ekonomickým ziskem, ale pouze plněním zákonných povinností výrobce. Fixace maximální možné převodní ceny na jmenovitou hodnotu akcie vytváří transparentní, stabilní a historicky neměnnou hranici, která nemůže být obejita umělým navyšováním pořizovací ceny nebo účelovými transakcemi. Toto je navíc nově doplněno stanovením maximální výše základního kapitálu. Opatření podporuje rovnost mezi akcionáři a stabilitu systému rozšířené odpovědnosti výrobce.

V návaznosti na tuto změnu je rovněž nutné jasně stanovit důsledky porušení podmínek stanovených pro fungování autorizované společnosti ve vztahu k její akcionářské struktuře. Proto je navrhované automaticky pozastavení výkonu akcionářských práv v okamžiku porušení ustanovení zákona. S ohledem na dříve uvedené je dále navrhováno v zákoně o obalech zakotvit a definovat nezávislost, oddělenost autorizované společnosti a odpadových podnikatelů. Autorizovaná společnost musí být z hlediska své právní formy organizace, vlastnické struktury a rozhodování nezávislá na odpadových podnikatelích, nesmí přímo ani nepřímo vykonávat kontrolu nad odpadovým podnikatelem.

Definuje se osoba odpadového podnikatele, která může představovat právnickou, ale i fyzickou osobu podnikající v oblasti nakládání s odpady či druhotnými surovinami z odpadů z obalů. Na tuto definici navazuje definice vertikálně integrované skupiny tak, aby bylo možné předcházet přímým i nepřímým propojením s odpadovým podnikatelem v rámci podnikatelských uskupení.

Přípustné je pouze marginální propojení, kde je definicí vertikálně integrované skupiny stanoveno, že schopnost ovlivňovat odpadové podnikatele má ten, kdo v odpadovém podnikateli drží podíl na hlasovacích právech nebo základním kapitálu převyšující 10 procent nebo ten, kdo je schopen jmenovat člena statutárního orgánu, člena dozorčí rady nebo vedoucí zaměstnance odpadového podnikatele. Držení nižšího podílu tedy překážku nepředstavuje.

Dále se navrhuje snížení nejnižšího přípustného podílu na základním kapitálu autorizované obalové společnosti nebo na hlasovacích právech autorizované společnosti. Cílem je poskytnout možnost kontroly širšímu okruhu povinných osob, což se jeví jako zvláště naléhavé v situaci, kdy v České republice existuje pouze jediná autorizovaná obalová společnost. Vzniká tak potřeba zvýšit míry její kontroly ze strany nositelů povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů.

Navrhuje se nově stanovit nejvyšší přípustný podíl akcionáře na základním kapitálu jako podíl menší než 3 procenta, tudíž se rozšiřuje akciová struktura. Tím se zároveň zajistí, že autorizovaná společnost bude mít nejméně 34 akcionářů, což ve srovnání se stávajícím minimem 4 akcionářů představuje výrazné rozšíření akcionářské struktury. Ještě jednou pro mé ctěné kolegy, rozšiřuje se struktura akcionářů.

K nejvyššímu přístupnému podílu se ovšem připouští alternativa, kdy je umožněno mít vyšší než 3procentní podíl na základním kapitálu, maximálně však 33 procent při splnění dvou podmínek: minimální počet samostatně hlasujících, nikoliv ve shodě, akcionářů bude 34 a je zajištěno, že akcionáři mohou vykonávat hlasovací právo na valné hromadě ve stejném rozsahu. Ponechává se tak na autorizované společnosti, jak splnění této podmínky zajistí. Ne že já nebo vy ukládáte zákonem. Ne. Oni si zajistí sami. Lze uvažovat například omezení ve smyslu § 353 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, emisi různých druhů akcií a podobně.

Akcionář, který na rozdíl od ostatních nesníží svůj podíl na základním kapitálu pod běžný nejvyšší přípustný podíl 3 procenta, však nesmí z této společnosti čerpat výhody, které by jej zvýhodňovaly oproti ostatním akcionářům autorizované obalové společnosti. Proto se k výši podílu, který přesahuje nejvyšší přípustný podíl při hodnocení, zda je akcionář kvalifikovaným akcionářem podle § 365 zákona o obchodních korporacích, nepřihlíží. Odklon od základního ustanovení zákona o obchodních korporacích připouští povaha autorizované obalové společnosti jako obchodní korporace sui generis. Zákon o obalech je tak v ustanoveních o autorizované společnosti ve vztahu k zákonu o obchodních korporacích Lex specialis.

Stanovení nejvyššího přípustného podílu je přitom vhodnější než alternativní úvaha o stanovení pouze minimálního počtu akcionářů, ať už při současném zachování, vypouštění či modifikaci stávajících 33 procentní hranice. Pouhé zavedení minimálního počtu akcionářů by totiž bylo spojeno s rizikem faktického ovládnutí autorizované obalové společnosti jedním nebo několika málo akcionáři, kteří by mohli držet nepoměrně vysoké podíly vůči ostatním. Navrhovaná změna proto nejenže podporuje širší akcionářskou strukturu, a tedy větší míru kontroly autorizované společnosti ze strany nositelů povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů, ale současně podpoří rovnost mezi akcionáři navzájem, neboť zabrání vzniku dominantních pozic v rámci akcionářské struktury.

Zakazuje se propojení akcionářů autorizované společnosti s odpadovým podnikatelem. Za účelem zmírnění tvrdosti se však umožňuje, aby Ministerstvo životního prostředí, kde nebude ohrožen účel právní úpravy, rozhodlo, že se k propojení s odpadovým podnikatelem či vertikálně integrovanou skupinou nepřihlíží. V tom případě však příslušný akcionář nebo zájemce o nabytí akcií autorizované obalové společnosti musí prokázat, že se nepodílí na podnikání na území České republiky.

Účelem další navržené úpravy je zajistit dodržení pravidel stanovených pro akcionáře autorizované obalové společnosti, přičemž tato práva může vlastník akcií vykonávat pouze při dodržení povinností vyplývajících ze zákona.

Původní znění umožnilo Ministerstvu životního prostředí rozhodnout o pozastavení výkonu hlasovacích práv akcionáře, který by tato ustanovení nedodržel. V tomto případě však nemůže existovat jakýkoliv prostor pro rozhodování. Akcionář autorizované obalové společnosti má zvláštní postavení, přičemž svá práva může vykonávat pouze při striktním dodržení povinností, které musí obalový zákon ukládá.

Jakýkoliv další rozhodovací proces ze strany ministerstva ve vztahu k nesplnění taxativně stanovených zákonných podmínek by zcela postrádal smysl, jen by se v čase odkládala faktická vynutitelnost postihu nesplnění zákonných podmínek. Účel provádění zákonné změny by se tak zásadně oslabil a oddálil v čase. Návrh zákona zakazuje jakékoliv propojení vedoucího zaměstnance autorizované společnosti s odpadovým podnikatelem, ať již formou závislou nebo formou členství v orgánech odpadového podnikatele či vertikálně integrované skupiny. Návrh zákona stanovuje minimální kritéria k zajištění nezávislosti autorizované obalové společnosti a odpadových podnikatelů. Tato kritéria stanoví zákaz přímého a nepřímého propojení autorizované společnosti s odpadovým podnikatelem, jakož i zákaz přímého a nepřímého propojení členů statutárních orgánů, členů dozorčích rad a vedoucích pracovníků autorizované obalové společnosti s odpadovým podnikatelem.

Další návrhy podporují hlavní cíl v podobě rozšíření akcionářské struktury a aktivní participace původce odpadů, a to prostřednictvím úpravy ceny jejich participace. Ta je nově svázaná se jmenovitou hodnotou akcie, čím se reflektuje zvláštní povaha autorizované společnosti jako akciové společnosti, která nemá sloužit ke generování zisku a ke zhodnocení majetku akcionářů.

V prvé řadě se proto navrhuje stanovit maximálně výši základního kapitálu autorizované společnosti, a to na aktuální zákonné minimum v případě akciových společností, tedy 2 miliony korun. Zároveň se pro případ emise a úpisu nových akcií stanoví, že emisní kurz akcie musí odpovídat její jmenovité hodnotě v § 20 odstavec 5 se poté obdobně navrhuje, aby akcionáři autorizované společnosti mohli převést akcie autorizované společnosti pouze za částku odpovídající její jmenovité hodnotě. Autorizované obalové společnosti a jejím akcionářům se ukládá uvést svůj stav do souladu s novou právní úpravou v období do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a poskytuje se jim tak přiměřená lhůta k provedení případných organizačních a jiných změn. Jestliže autorizovaná společnost bude mít ke dni nabytí novely zákona o obalech základní kapitál vyšší než 2 miliony korun, budou autorizovaná společnost a její akcionáři povinni zajistit jeho snížení do 18 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Jestliže akcionáři budou ke dni nabytí novely zákona o obalech držet vyšší podíl v autorizované společnosti než novela připouští, jsou povinni tento podíl do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona snížit.

Já vám děkuji za pozornost. Měla jsem teda toho opravdu připraveno podstatně víc, protože jsem vás chtěla seznámit s jednotlivými paragrafy jak se mění, co se tam mění, ale protože jste mě přesvědčili, že chcete o tomto zákonu opravdu věcně diskutovat a ne ho blokovat, protože je nezbytný a je důležitý, tak doufám že ta věcná diskuse bude a já se na ni těším. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Já vám děkuji, paní poslankyně. Mám tady jeden zájem o faktickou poznámku a nemůžu vás pustit, pane poslanče, protože ještě není otevřená obecná rozprava a faktickou poznámkou můžete reagovat pouze na řečníka v obecné rozpravě, a tím jste jako první dokonce vy, takže se nezlobte, ale děkuji za stažení a nyní, prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Matěj Gregor.

 

Poslanec Matěj Gregor: Děkuji za slovo, paní předsedající. Krásný už blížící se večer, kolegyně, kolegové. Paní předkladatelka to velmi obsáhle shrnula, proto já pouze stručně doplním, a to střet zájmů, který právě v zákoně o obalech řešíme a několik patologických jevů, kdy může právě docházet ke zvýhodňování jedné z těch odpadových firem, čemuž právě připravovaný zákon může zabránit. Je navrhováno jasné vymezení nezávislosti autorizované společnosti a odpadových podnikatelů, které má zabránit zneužití autorizované společnosti k jiným účelům, než je právě efektivní zajišťování sdruženého plnění a zároveň chránit férové soutěžní prostředí v oblasti odpadového hospodářství. Právě neřešení těchto možných střetů zájmu může přenášet ty náklady jak na podnikatele, tak na spotřebitele. Může zabránit efektivnímu zpracování odpadu a může o znejišťovat. Závěrem pouze možná doplním, protože to nezaznělo, že návrh zákona je v souladu jak s ústavním pořádkem České republiky, tak je v souladu s dvoustrannými i mnohostrannými mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a úplným závěrem návrh nemá žádný dopad na státní rozpočet ani na žádné veřejné rozpočty, tak vám děkuju za pozornost a těším se na, doufám, férovou a faktickou diskusi k tomuto zákonu.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče, a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan poslanec Hladík a než se nám vrátí k pultíku, tak já načtu omluvu. Pan poslanec Králíček od 19 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Lang od 19 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Samaš od 19 hodin ze zdravotních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Já na úvod musím říct, že mě trošku mrzí, že paní kolegyně Peštová neměla ten úvod detailní, protože já se ve své řeči zaměřím na některé aspekty tohoto návrhu a bohužel k mému překvapení v tom úvodním slově vlastně nebyly vysvětleny a budu rád když paní kolegyně Peštová potom bude na mě reagovat.

Já musím říct úplně na úvod, neodpustím si to, prostě ten návrh je předložen poslaneckou novelou, bez řádného připomínkování, bez toho, aniž by byla udělána Ria a já o tom budu mluvit ještě detailněji, ale pojďme tedy na tu věcnost jako takovou.

Za prvé zavedení systému obecného hospodářského zájmu není dostatečně odůvodněné. Novela nově stanoví autorizovanou obalovou společnost do role subjektu vykonávající službu obecného hospodářského zájmu. Pro takový krok však chybí přesvědčivé věcné i právní zdůvodnění. Důvodová zpráva neprokazuje existenci tržního selhání, nezbytnosti zavedení tohoto režimu ani konkrétní přínosy pro občany obce či výrobce. Systém rozšířené odpovědnosti výrobců byl doposud založený na principu, že stát stanovuje pravidla a vykonává dohled, zatímco odpovědnost za financování a organizaci nesou výrobci. Neexistuje ani jednoznačný požadavek evropského práva, který by zavedení tohoto modelu vyžadoval a já bych se u tohoto bodu zastavil. Já jako ministr jsem podporoval to, aby systém odpadového hospodářství v České republice byl postupně přenášen formou přenesené odpovědnosti výrobce, tak aby tady byla legislativa jak obalová, tak odpadová, aby umožňovala vznik jednotlivých IPR systémů. Vy jdete přesným opakem. Vy chcete monopolizovat konkrétní autorizovanou obalovou společnost, a to EKO-KOM z důvodů, které mě prostě nejsou jasné.

Návrh řeší otázku hospodářské soutěže vytvořením zákonného modelu. Místo odstranění překážek vstupu na trh a podpory konkurenčního prostředí novela fakticky směřuje k pevnému monopolnímu postavení jedné autorizované obalové společnosti. Takový přístup zvyšuje bariéru vstupu, omezuje vznik alternativních systémů, snižuje tlak na efektivitu a inovace a zvyšuje závislost výrobců i obcí na jediném subjektu. Přitom nebylo doloženo, že monopolní model přináší lepší výsledky než systémy založené na konkurenci, které úspěšně fungují v celé řadě evropských zemí.

Já to zase přeložím do češtiny. Vy vytváříte monopol a je tady vážná obava o to, že ta efektivita systému bude výrazně nižší. Pokud má vzniknout monopolní systém, musí být výrazně posílena transparentnost a veřejná kontrola.

Největším problémem tohoto návrhu je, že posiluje postavení jediného systému, aniž by současně zvyšoval jeho odpovědnost vůči veřejnosti. Pokud má autorizovaná obalová společnost vykonávat službu obecného hospodářského zájmu, musí být podrobena odpovídající kontrole. Novela však neobsahuje povinnost zveřejňovat strukturu nákladů, metodiky výpočtu příspěvku výrobců, výsledky nezávislých auditů ani pravidelné hodnocení efektivity systému. Chybí také transparentní pravidla pro odměňování obcí i širší přístup k datům o materiálových tocích. Vznikl by tak soukromý monopol financovaný povinnými platbami výrobců bez standardních mechanismů veřejné kontroly.

Já toto považuju za naprosto fatální omyl, fatální chybu, takovouhle legislativu prostě v České republice nemůžeme schválit. My bychom schválili monopol, přes který potečou miliardy bez veřejné kontroly.

Návrh neposiluje postavení obcí a měst. Obce jsou klíčovými partnery systému třídění, sběru a recyklace, přesto novela nijak neposiluje jejich práva ani předvídatelnost financování. Neřeší transparentní pravidla výpočtu odměn, dlouhodobou stabilitu příjmu, přístup k datům ani možnost efektivnější kontroly nákladů systému. Posílení monopolního modelu bez současného posílení práv obcí by vedlo k dalšímu prohloubení nerovnováhy mezi provozovatelem systému a samosprávami.

Vy moc dobře víte, že za mého ministrování jsem se zasadil o to, aby obce tato data měla, aby byla transparentně zveřejňována a aby byla porovnatelná, protože právě jenom informace pro širokou veřejnost, jaká je efektivita systému, dává nějakou možnost zvýšení efektivity do budoucna.

Omezení vertikální integrace – a to za páté. Jestli si to paní kolegyně Peštová píše, tak za prvé je – zavedení služby obecného hospodářského zájmu není dostatečně odůvodněné, za druhé – návrh řeší otázku hospodářské soutěže vytvořením zákonného monopolu, za třetí – pokud má vzniknout monopol, musí být posílena transparentnost a veřejná kontrola, za čtvrté – návrh neposiluje postavení obcí a měst, za páté – omezení vertikální integrace je neodůvodněné a může poškodit investice do recyklace.

Novela zavádí významné omezení vlastnických a organizačních vazeb mezi výrobci systému, sběrem, tříděním a recyklací. Takový přístup jde proti současnému evropskému trendu bodování uzavřených materiálových smyček a zajištění dostatečného množství kvalitního recyklátu. Výrobci financující systém sběru a třídění zároveň však potřebují přístup k recyklovaným materiálům pro plnění evropských požadavků.

Samotná vertikální integrace není v evropském právu zakázána. To je důležité zdůraznit. Samotná vertikální integrace není v evropském právu zakázána. Regulováno má být případně zneužití dominantního postavení, nikoliv vlastnické propojení jako takové. Omezení integrace může brzdit investice do domácích recyklačních kapacit a oslabovat konkurenceschopnost českého průmyslu.

Dámy a pánové, já se moc omlouvám, ale v potravinářství a v zemědělství nám to nevadí a tady nám to vadí? Nám nevadí, že někdo má zemědělskou prvovýrobu, má samozřejmě také chov dobytka, dodávají jeho firmy hnojiva, má samozřejmě celý řetězec zpracovatelského průmyslu od pekáren po jatka, nevadí nám, že tento podnikatel má také obchod. Nic z toho nám nevadí. To je vertikální integrace. Vertikální integrace prostě je v České republice stejně jako v evropském právu povolená. Tak pokud nám to nevadí v zemědělství, proč to budeme zavádět do odpadového hospodářství? Tohle není odůvodněné. Tohle neprošlo žádnou diskusí. Tohle neprošlo připomínkovým řízením a je to nebezpečné to poslaneckým návrhem takto zavádět.

Tak já bych bral a chtěl bych tady debatu s národohospodáři a s paní ministryní financí a s celou řadou dalších kolegů, že bychom tady zakázali vertikální integraci do všech odvětví našeho průmyslu. Pak se o tom bavme. To by mně dávalo nějakou logiku. Pokud zrušíme vertikální integraci do všech odvětví českého průmyslu, pak ten návrh beru jako relevantní, diskutabilní, pak se o něm bavme a můžeme – a byl by to asi velký... (Obrací se k paní předsedající.) Ať po mně paní... (předkladatelka poslankyně Peštová)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Paní poslankyně, prosím, nepokřikujeme po sobě navzájem v sále. Je tady krásné ticho tentokrát, tak zkusíme i vydržet toto. Děkuji.

 

Poslanec Petr Hladík: Paní Peštová moc dobře ví, že mluvím o věcnosti a mluvím o obsahu jejího návrhu. A omlouvám se, že musím být takto kritický, ale ten návrh prostě není dobrý.

Za šesté – návrh neřeší skutečné výzvy českého odpadového hospodářství. Místo zaměření na výkonnost systému se novela soustředí především na změnu vlastnických a řídících struktur. Neřeší přitom klíčové problémy, jako je nedostatek kvalitního recyklátu, potřeba investic do moderních recyklačních technologií, efektivita materiálových toků, boj proti neplatícímu (nesrozumitelné) systému ani příprava na nové evropské cíle. Chybí opatření, která by dlouhodobě posílila konkurenceschopnost českého průmyslu a odpadového hospodářství.

Já se moc omlouvám. Máme tady od roku 2030 zakázáno skládkování. Tu novelu prosadil ministr Brabec s přispěním paní kolegyně Peštové, protože v té době byla náměstkyně na ministerstvu a byla za to zodpovědná. Já si myslím, že to je dobře. Chci poděkovat současné vládě, že se zavázala ve vládním programovém prohlášení, že nebude tento termín posouvat. Ono to ani nejde z evropských cílů. Ale místo toho, abyste řešili tu bolavou patu českého odpadového hospodářství, a to jsou především recyklační a výrobní kapacity, tak se zabýváte záležitostí, která prostě neposílí systém recyklace a výrobních kapacit v České republice.

A konečně za sedmé – návrh přináší významná právní a ústavní rizika. Navrhované zásahy do vlastnických vztahů, zejména změny akcionářské struktury, omezení vlastnických podílů či faktické vynucení převodu akcií vyvolávají vážné otázky z hlediska ochrany vlastnického práva podle českého právního pořádku i evropského práva. Takto rozsáhlé zásahy mohou vést k soudním sporům, právní nejistotě a zpochybňování stability celého systému.

Já teď úplně nerozporuji to, že těch akcionářů bude víc. Já ani nerozporuji to – a vlastně si myslím, že je dobře, protože současná akcionářská struktura EKO-KOMu je nastavená tak, že obsahuje zhruba 10 procent plátců do toho systému. A to si myslím, že není úplně dobře. Na druhou stranu tím způsobem, jakým to upravujete v novele, tak vlastně velmi špatným způsobem zasahujete do těch vlastnických podílů. Tím, že to neprošlo Legislativní radou vlády, tak tady opravdu hrozí jedna věc, že se prostě dostaneme do stavu, kdy celá řada podnikatelů si bude muset vybrat mezi vlastnickými právy v EKO-KOMu a dál podnikáním na českém trhu.

Tohle prostě může porušovat evropské práva. Za to se omlouvám.

A teď pojďme k tomu zásadnímu. Já jsem se jako ministr a celé české odpadové hospodářství směřovalo k tomu, že budeme vytvářet jednotlivé IPR systémy. Přenesu odpovědnost výrobce na jednotlivé typy materiálu. My už je máme, máme je na obaly, máme je na baterie, máme je na pneumatiky, máme je na bílé, černé elektro, do budoucna takto bude na nápojové obaly, bude na textil, bude na velkoobjemový nábytek a další a další prostě typy materiálu. Tento návrh jde ale zásadním způsobem proti tomuto trendu, který není jenom v České republice a myslím si, že výrazným způsobem by to zamezilo modernizaci odpadového hospodářství v České republice.

Zákaz vertikální integrace je nepodložený a pokrytecký. Pro nás jako pro KDU-ČSL, tak vlastně tento pozměňovací návrh, já jsem to ukázal na příkladu v zemědělství, ale můžu tady hovořit o jiných typech hospodářství, kde vertikální integraci také máme. Monopolizaci bez kontroly je obrovské riziko.

A za třetí akcionářská struktura musí odpovídat plátcům systému. Já jsem tady o tom hovořil, že současná akcionářská struktura pokrývá zhruba 10 procent plátců. To je špatně. Ale pokud novela zasahuje do vlastnické struktury akcionářské společnosti, musí být jasně stanoveno, jaká nová akcionářská struktura odpovídá skutečným plátcům systému. Vy vlastně nově zavádíte, že bude 30 akcionářů, že se to nějak podělí, nemůže to být více jak 33 procent, ale neřeší to, že třeba tady ta akcionářská struktura zase bude postihovat jenom třetinu plátců a dvě třetiny budou stát vedle. Tohle je prostě, tohle je prostě špatně. Dochází k oslabení principu rozšířené odpovědnosti výrobců a k netransparentnímu ovlivnění trhu.

Já si teď pomohu se stanoviskem vlády, které k návrhu paní poslankyně Peštové vydala sama vláda. Když se začteme do toho stanoviska vlády a doporučuji to všem kolegům, tak sice vydala souhlasné stanovisko, nicméně doporučila zohlednit v dalším legislativním procesu celou řadu věcí. Budu citovat: „Navrhovaná úprava střetu zájmů by mohla přinášet aplikační potíže, neboť vymezený pojem vertikálně integrované skupiny je nejasný. Předložený návrh zákona pracuje s pojmem možného ovlivnění, ačkoliv tento pojem je podle zákona o obchodních korporacích vázán na fakticitu, tedy aby bylo možné o ovlivnění hovořit, musí k němu dojít. Není proto zřejmé, co je možností ovlivnění ve smyslu návrhu zákona má rozumět, když tento pojem není speciálně vymezen.

Vymezení současně pracuje s možností uplatnění vlivu, což je však definičním znakem ovládání, pro které je na rozdíl od ovlivnění... (Vystupují se obrací k předsedající pro zjednání klidu.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Petr Hladík: Já se moc omlouvám, já jsem si myslel, paní kolegyně, že tady povedeme věcnou debatu. (Obrací se směrem k překladatelce Peštové.) Já tady předkládám jednotlivé argumenty, teď aktuálně cituji z vyjádření vaší vlády k vašemu návrhu. Ono je kritické. Chtěl bych, abyste se k němu vyjádřila. Děkuji.

Návrh zákona současně stanoví jako vyvratitelnou domněnku schopnosti ovlivnění existenci ovládání, což pojem ovlivnění i v jeho běžném významu vyprazdňuje. Pojem ovlivnění je používán nesprávně a je tak v návrhu zákona zbytný, neboť by postačilo hovořit o ovládání. Rovněž je jasné, že chápat požadavek uvedení v § 19 odst. 3 návrhu, podle kterého autorizovaná společnost musí být z hlediska své právní formy organizace vlastnické struktury a rozhodování nezávislá na odpadových podnikatelích, neboť zákon o obalech v současném znění stanoví autorizované společnosti ex lege formou akciové společnosti. Zároveň není jasné, co se rozumí pojmem zákazem podílet se na organizačních strukturách odpadového podnikatele, který je formulován v navrženém § 19 odst. 4 písm. a). Už samotný text je hutný, je právní, ukazuje na špatný návrh a jednoznačně říká, že takto formulovaná legislativa v České republice není možná. A znovu říkám, že tento návrh tím, že nebyl podroben diskusi na Legislativní radě vlády a nemohly se k němu hospodářské subjekty vyjádřit, tak přichází s tímto problémem.

Druhá připomínka. Návrh je v řadě případů formulován v rozporu s ustálenými legislativně technickými zvyklostmi a pak se navrhuje stanovit podmínku, která je obsažena již v úvodní části ustanovení § 18 odst. 4. Z hlediska by proto bylo vhodné revize návrhu zákona. Já se moc omlouvám, ale prostě jako já musím dát už teď návrh na přepracování té novely, protože přímo vládní legislativa říká a přímo vláda, všichni vaši ministři, že tento návrh je nevhodný a bylo by vhodné revize návrhu zákona. Já to čtu přímo ve vládním v tom, co je obsaženo prostě ve stanovisku vaší vlády.

Za třetí zhodnocení souladu návrhu s ústavním pořádkem v důvodové zprávě se nemusí jevit jako dostatečné, neboť podle předchozích ustanovení je za stanovených podmínek nutné, aby autorizovaná odpadová společnost snížila svůj základní kapitál a akcionáři se vzdali části svých podílů na společnosti, do které investovali.

Bylo by proto vhodné v dalším legislativním procesu vysvětlit přiměřenost dané úpravy ve vztahu k zásahu do vlastnictví těchto osob. Přímo vládní legislativa a přímo vláda říká, že tady může být tento návrh protiústavní, že může docházet k nepřiměřenému zasahování do stávajících vlastnických práv. A pak už je to technická věc, že nabytí účinnosti od 1. července je nutné pokládat již za zcela nereálnou.

Já bych se teď dál ve své řeči chtěl podívat na technický detail té dané novely. Prvně se podívám na procesní nepřijatelnost projednávání systémové změny formou poslaneckého návrhu bez mezirezortu a RIA. Předmětné je nutné zdůraznit, že novela nepředstavuje dílčí teoretickou úpravu zákona, ale systémový zásah do fungování rozšířené odpovědnosti výrobců v oblasti obalu.

Návrh zasahuje do postavení autorizované obalové společnosti, pravidel vlastnictví a rozhodování v autorizované obalové společnosti, možnosti vstupu dalších subjektů na trh, rozsahu činnosti autorizované obalové společnosti a tím i nákladů a právního postavení povinných osob. Taková úprava nemá být projednána jako izolovaný poslanecký návrh bez řádného mezirezortního připomínkového řízení, bez hodnocení dopadů regulace RIA, bez posouzení Legislativní radou vlády, bez vypořádání připomínek dotčených subjektů poslanecká forma navrhuje formálně možná, ale u takto systémové změny je věcně nevhodná a legislativně riziková. Absence RIA je zvlášť problematická proto, že návrh neobsahuje variantní posouzení. Není vysvětleno, proč lze sledovaných cílů dosáhnout méně invazivně, například posílením dohledu nad autorizovanou obalovou společností, zvýšením transparentnosti nákladů, úpravou pravidel governance, ověřováním systému dalších autorizovaných obalových společností nebo samostatným nastavením nových IPR segmentů mimo režim obalové autorizované společnosti.

Procesní deficit je o to závaznější, že novela vychází v době probíhajícího řízení Evropské komise ve věci soutěžního nastavení českého systému autorizované obalové společnosti. O to více je nezbytné, aby případná změna systému autorizované obalové společnosti byla připravena jako koncepční vládní návrh, nikoliv jako rychlá Poslanecká novela.

Teď se moc omlouvám. My tady máme vedení a řízení – já se k tomu dostanu v další části svého projevu – kdy vede Evropská komise proti České republice řízení. Místo toho, aby případnou novelu napsalo Ministerstvo životního prostředí, tak ji napíše poslanec, vyhne se v souladu s evropskými právy také vyřešení tohoto aktuální problému, který na Ministerstvu životního prostředí máme. Řeknu, máme, protože ten problém už je dlouhodobý. Nevznikl až v tomto volebním období.

Novela navíc přichází v době, kdy se celý obalový sektor připravuje na nový přímo použitelný evropský rámec v podobě nařízení o obalech, obalových odpadech – PPWR – který se začne obecně používat od 12. srpna 2026. Právě v této situaci je na místě komplexní vládní řešení provázané s evropskou regulací, nikoliv izolovaná poslanecká novela, která mění institucionální nastavení autorizované obalové společnosti bez řádného vyhodnocení dopadů na výrobce, obce, soutěžní prostředí, budoucí plnění evropských požadavků.

V novele, včetně její důvodové zprávy, se podává, že zákon není dostatečně určitý v otázce vymezení účinnosti autorizované obalové společnosti coby subjektu poskytujícímu službu obecného hospodářského zájmu. Důvodová zpráva k novele v této souvislosti uvádí, že služby obecného hospodářského zájmu jsou nezbytné pro zajištění základních potřeb společnosti a jejich financování z veřejných prostředků nebo prostředků nositele rozšířené odpovědnosti výrobce je reakcí na tržní selhání, které by bránilo jejich poskytování požadovaným způsobem, v dostatečném množství a kvalitě. Chci podtrhnout slovo reakcí na tržní selhání, protože tomu se dál budu věnovat. Já se prostě domnívám, že žádné tržní selhání v tuto chvíli není na místě, abychom o něm hovořili.

Za B, pro zajištění souladu s právem Evropské unie se navrhuje doplnit zakotvení služby, kterou poskytuje autorizovaná obalová společnost, jako veřejné služby, včetně doplnění podmínek veřejné služby, včetně účelu a rozsahu plnění ve vazbě na obsah a cíle zákona o obalech. Zajištění zpětného odběru obalu formou služby obecného hospodářského zájmu povede ke zvýšení efektivity systému a  (?bude) přímým přínosem pro obyvatele České republiky, a to v důsledku nezbytných legislativních úprav. Toto je napsáno v důvodové zprávě k té novele.

Tato východiska a základní odůvodnění klíčových částí novely jsou zcela účelové, pochybně formulované a ve svém důsledku také nesprávné. Zákon nikdy nebyl formulován a zamýšlen tak, aby autorizovaná obalová společnost byla pověřena službou obecného hospodářského zájmu. Prostě ten zákon takto není koncipován, nikdy nebyl zamýšlen, nesouvisí to prostě s obecným hospodářským zájmem. Takový záměr není možné dovozovat ani z textu zákona ani z jeho důvodové zprávy ani z jakéhokoliv komentáře k zákonu.

Autorizovanou obalovou společnost je třeba chápat jako jeden z nástrojů kolektivního plnění povinnosti výrobců v rámci systému rozšířené odpovědnosti výrobců. Podstatou tohoto modelu není přímé provozní zajišťování služby státem, ale přenesení finančních a organizačních odpovědností na výrobce při zachování regulatorní a kontrolní role státu.

Já se moc omlouvám, že to je možná příliš technicistní a příliš právní, na druhou stranu je potřeba tohleto formulovat precizně. Z této konstrukce však neplyne, že provozovatel EPR systému má být automaticky pověřen službou obecného hospodářského zájmu, nebo že by jeho činnost měla být bez dalšího vyňata z běžných soutěžních principů. Právě proto je třeba důsledně rozlišovat mezi veřejnoprávním nastavením povinností výrobců a otázkou, jakým institucionálním způsobem mají výrobci tyto povinnosti plnit.

To, že stát uloží výrobcům rozšířenou odpovědnost na obaly, neznamená, že má současně vytvářet nebo posilovat monopolní či kvazi monopolní model jedné autorizované obalové společnosti. Služby obecného hospodářského zájmu jsou typicky financovány nebo kompenzovány z veřejných rozpočtů.

Teď dám příklad, protože to znáte všichni ze svých obcí a měst. Jsou to například městské hromadné dopravy. Tam je obecný hospodářský zájem. My všichni kompenzujeme z rozpočtu obcí a měst provozování městské hromadné dopravy, protože kdybychom měli na naše občany přenést v ceně jízdenky celé jízdné, tak by to bylo prostě neúnosné. Je to definováno v evropské legislativě. Všechna města městskou hromadnou dopravu kompenzují, a to na základě služeb obecného hospodářského zájmu, protože trh v dané oblasti selhává a stát nebo obec garantují dostupnost služby pro občany. Jak už jsem zmínil, například veřejná doprava, sociální služby nebo pošta. Chci připomenout, že také poštu v České republice hradíme na základě principu obecného hospodářského zájmu.

EPR systémy, včetně autorizované obalové společnosti, dle zákona jsou striktně postaveny na tezi, že výrobci určitých výrobků mají nést finanční a organizační odpovědnost za celý životní cyklus svých produktů, a to včetně zpětného odběru vysloužilých výrobků a environmentálního využití vzniklého odpadu. Tyto povinnosti pak jsou přenášeny na specializovaný subjekt, provozovatele EPR systému nebo autorizovanou obalovou společnost, pokud je to u obalu.

Neexistuje žádný významný rozdíl mezi EPR systémem dle zákona o výrobcích s ukončenou životností a systémem zajišťovaným prostřednictvím autorizovaného obalového systému dle zákona, tohoto, který by odůvodňoval, proč by autorizovaná obalová společnost měla poskytovat službu obecného hospodářského zájmu a proč by EPR systém dle VUŽů – jak my říkáme tady, paní kolegyně mně rozumí – to znamená, podle zákona o výrobcích s ukončenou životností – takovou službu obecného hospodářského významu poskytovat neměl.

Novela ani její důvodová zpráva nenabízí v tomto smyslu žádné vysvětlení. Prostě nerozumím tomu, proč EPR systém na obaly by měl být hospodářský zájem a proč ostatní EPR systémy, které v České republice máme, podle jiných legislativ veřejným hospodářským zájmem nejsou. Tohle není nikde vysvětleno a já si myslím, že je nutné toto vysvětlit. Proto je potřeba celou novelu přepracovat.

Rozšířená odpovědnost výrobců jako taková reaguje na environmentální externality spojené s uváděním výrobků a obalů na trh. To však samo o sobě neodůvodňuje každou další regulatorní změnu uvnitř EPR systému. Důvodová zpráva k novele neidentifikuje žádné konkrétní dodatečné selhání současného systému, které by vyžadovalo zavedení režimu služeb obecného hospodářského zájmu ve vztahu k autorizované obalové společnosti právě způsobem, který může dále posílit postavení současné jediné autorizované společnosti.

Tím, že autorizovaná obalová společnost bude pověřena poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, se fungovaní autorizované obalové společnosti a plnění veřejných zájmů dle zákona nemůže nijak zlepšit a také se nezlepší.

Novela ani zde nic neodůvodňuje. Konstatování, že takto dojde ke zvýšení efektivity systému a povede k přímým přínosům pro obyvatele, je zcela vágní a ničím nedoložené. A znovu opakuji, tady nejsou žádným způsobem prokázány výhody pro obce, pro občany ani pro podnikatelský sektor.

Pokud má být činnost autorizované obalové společnosti nově kvalifikována jako služba obecného hospodářského zájmu, musí být konkrétně doloženo, jakými legitimními cíli je sleduje, proč je navržené již řešení vhodné a nezbytné, proč nestačí méně omezující opatření a jak bude zabráněno deformaci soutěže. Novela ani důvodová zpráva takový trest (?) nezbytnosti a proporcionality neobsahují. Rovněž neplatí, že by zavedení služeb obecného hospodářského zájmu bylo jakkoliv nutné z důvodu zajištění s právem Evropské unie. Právo Evropské unie po České republice nepožaduje, aby v oblasti nakládání obaly a odpady zavedlo službu OHZ. Také zde novela ani její důvodová zpráva nedokládá opak, neobsahuje žádné konkrétní informace.

Reálným a hlavním účinkem novely se tak jeví snaha reagovat na běžící řízení, které vede Evropská komise pod číslem AT40775 proti České republice ve věci podezření z porušování pravidel hospodářské soutěže. Podstatou výhrad je podle dostupných informací dlouhodobé výlučné postavení společnosti EKO-KOM a skutečnost, že v České republice, dosud nezískal autorizaci žádný alternativní subjekt. V takovém kontextu je problematické přijímat úvahu, která místo odstranění nedůvodných překážek vstupu soutěže současně postavení jediné autorizované obalové společnosti dále upevňuje.

Já se moc omlouvám, ale já jsem prostě... (Poslankyně Peštová reaguje od stolku zpravodajů.

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím, abyste spolu nehovořili mimo mikrofon a nepokřikovali na sebe v sále, pane poslanče, prosím, pokračujte.

 

Poslanec Petr Hladík: Já jsem chtěl jenom vysvětlit, že Česká republika dlouhodobě komunikovala s Evropskou komisí v tom slova smyslu, že ne, že udělá monopolní řešení, ale že naopak odstraní ty překážky. A kdyby v minulém volebním období tady současná vládní většina, tehdejší opozice, nezablokovali projednání odpadové legislativy, tak by se tak již stalo.

Takže já chci deklarovat, že to, co se uvádí jako důvod, již mělo být odstraněno v minulém volebním období a nestalo se tak právě kvůli tomu, že Sněmovna v oblasti obalové a odpadové legislativy prostě byla zablokována. Tak si to přiznejme, vy jste prostě petky blokovali. Neumožnili jste prostě ani tuto změnu, kterou bychom tam vetkli jako takovou. Ten pozměňovací návrh byl napsán.

Účelové ex post doplnění konceptu služby obecného hospodářského zájmu do zákona by proto nemělo být vydáváno za řešení souladných výhrad Evropské komise. Naopak hrozí, že takový postup bude vnímán jako legislativní zakonzervování stávajícího centrálního modelu, nikoliv jako otevření systému transparentní a férové soutěže. Novela přitom pravděpodobně vychází z extenzivní a nesprávně zjednodušené interpretace rozsudku Soudního dvora – nebudu číst to číslo – který se týká slovenského systému EPR. Uvedený rozsudek lze chápat jako obecný souhlas SDU s tím, aby členské státy bez dalšího pověřovaly jednotlivé autorizované obalové společnosti službou obecného hospodářského zájmu, nebo aby prostřednictvím takové pověřené legislativy faktický monopol vytvářely.

Tohle je hrozně klíčové, protože právě důvodová zpráva, a mně je líto, že paní kolegyně Peštová o tom nehovořila, že se opírá vlastně ve své důvodové zprávě právě o toto řízení, které bylo uvedeno nebo které bylo vedeno proti slovenské... (Poslanec nesouhlasně reaguje na poslankyni Peštovou u stolku zpravodajů.)

 

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Opět poprosím o nepokřikování v sále, paní poslankyně. Budete mít faktickou, jste tam přihlášená.

 

Poslanec Petr Hladík: Kdyby mně paní kolegyně chtěla pomoci, tak mně může donést vodu, protože mně z toho vysychá v krku.

Tak ano, tomuto slovinskému EPR systému. I pokud může být centralizovaný model v určitém konkrétním právním a skutkovém kontextu slučitelný s právem Evropské unie, neznamená to, že přípustný bez řádného odůvodnění testu proporcionality, vyhodnocení méně omezujících variant a posouzení dopadu na soutěž. Rozsudek interzero (?) tedy není bianco šekem k zavedení nebo upevnění monopolu současné autorizované obalové společnosti v České republice.

K řádnému fungování systému nakládání s obaly a odpady z obalů tak není potřebné definovat a do zákona zanášet službu obecného hospodářského zájmu, ani stávající AOS takovou službu pověřit. Pro zmiňované zefektivnění systému nakládání s obaly a odpady z obalů je naopak vhodné nezakládat žádný zákonný monopol ani na polyautorizované obalové společnosti a umožnit oddělení nových autorizovaných autorizací pro nové autorizované obalové společnosti. (?)

Novela navrhuje rozsáhlé doplnění limitací a podmínek pro fungování autorizované obalové společnosti, zapojení povinných osob dle zákona do akcionářské struktury. Smysl novely je nejasný, protože již dnes v zákoně takové limity a podmínky existují. Jde například o § 19 střet zájmů, § 20 nebo § 20a některá omezení autorizované společnosti. Samotné principy fungování autorizované obalové společnosti jsou tak detailně a velmi široce stanoveny v § 21 podmínky pro zajištění sdruženého plnění.

Lze připustit, že otázka reprezentativnosti akcionářské struktury a zapojení různých skupin povinných osob může být legitimním tématem odborné diskuse. To však neznamená, že přiměřeným řešením je plošné snížení maximálního podílu na tři procenta, pokud je cílem širší reprezentace povinných osob, měla by být řešena cíleně například pravidly Governments, transparentním přijímáním nových akcionářů, sektorovým zastropováním, posílením kontrolních orgánů. Děkuji mnohokrát. (Kolega přináší k řečništi vodu.) Auditem transparentnosti se zapojenými osobami nebo přesnější úpravou střetu zájmů.

Automatizace vlastnictví sama o sobě nezaručuje reprezentativnost ani efektivitu systému. A znovu opakuji, to, že dneska akcionářská struktura EKO-KOMu vlastně obsahuje jenom zlomek plátců, je správné ji řešit, ale ne takovýmhle způsobem. Proč to třeba neudělat sektorově? Proč prostě neposílit kontrolní mechanismy?

Z novely ani její důvodové zprávy nevyplývá, proč je navrhováno další zpřísnění daných limitací a podmínek a jakoukoliv konkrétní situaci by tato doplnění měla řešit. Požadavky na takové zpřísnění nevyplývají ani z práva Evropské unie, ani z vedeného řízení, o kterém jsem tady hovořil. Jediným smyslem těchto bodů se tak jeví další zkomplikování a znemožnění vstupu nových alternativních autorizovaných obalových společností na trh.

Typickým příkladem je návrh na snížení maximálního podílu na základní kapitál hlasovacích právech akcionářů navržených snížených (?) ze současných 33 na tři procenta, že se dosáhne toho, že již nebude existovat dostatek subjektů, které by mohly nebo byly by schopny vytvořit jakoukoliv alternativní autorizovanou obalovou společnost.

A naopak (takový?) postup by vytvořil nedůvodný tlak na změnu akcionářské struktury stávající a autorizované obalové společnosti, která by stávající právní úpravu... nebyla možná. Návrh tím narušuje základní rovnováhu systému rozšířené odpovědnosti výrobců. Výrobci mají nadále nést finanční, organizační odpovědnost za obaly, které uvádějí na trh, avšak současně se tím fakticky omezuje možnost vytváření alternativních systémů nebo reálně ovlivnit podmínky, na nichž jsou již zákonné podmínky plněny. Výrobci se tak mohou dostat do pozice pasivních plátců systému, jež institucionální nastavení, náklady a efektivitu nemohou dostatečně ovlivnit. To je naprosto klíčové. Mohou se dostat do formy plátců systému, aniž by mohli ovlivnit náklady, efektivitu a nastavení celého systému.

Praktický dopad navrženého tříprocentního limitu je zásadní. Při dosavadním limitu 30 procent mohou alternativní (?) teoreticky založit a odpovědně financovat 3 až 4 významní výrobci nebo skupiny výrobců. Při limitu 3 procenta to není možné. Já chápu, že tohle je princip, který paní kolegyně Peštová prostřednictvím paní předsedající vetkla do této novely, ale tohle vlastně umožňuje faktickou zákonnou bariéru vstupu do toho systému. Je zapotřebí 34 vzájemně nezávislých subjektů, a to ještě bez zajištění pravidel jednání ve shodě. Vzhledem k tomu, že vznik autorizované obalové společnosti vyžaduje kapitál, provozní know-how, smluvní síť, IT infrastruktury, reporting, dlouhodobou odpovědnost za plnění zákonných cílů, představuje takové omezení faktickou bariéru a vytváří monopolní nastavení, tak jak jej tady kritizuji.

Návrh tím narušuje základní rovnováhu EPR systému, tak jak jej známe v České republice. Pro řádné fungování systému nakládání s obaly a odpady z obalů tak žádné z navrhovaných změn nejsou nutné, a je tedy namístě jej v plném rozsahu odmítnout.

Dle novely by měla dostat nový úkol autorizovaná obalová společnost. Zajišťování podpory nejrůznějšího charakteru minoritním kolektivním systémům a obcím v oblasti takzvaných nových segmentů: administrativa, komunikace s obcemi, zasmluvnění obcí a zúčtování plateb. Tohle je hrozně důležité – vytváří se takzvané součtové nebo clearingové centrum. Já od principu součtového clearingového centra nic nemám, naopak ho podporuji, problém je, že vy vytváříte součtové a clearingové centrum na základě jedné soukromé EPR společnosti. Pro vaši představu, co to znamená – jenom, abyste si to uměli představit.

Tady se vytváří to, že by EKO-KOM vůči obcím byl tím jediným styčným důstojníkem, což je z pohledu obce správné řešení – jeden výkaz, jeden Excel – potud já nemám žádný problém – ale clearingové centrum by mělo být státní. Clearingové centrum musí být bezpečné. Musí být bezpečné z pohledu dat, musí být bezpečné z pohledu zneužitelnosti informací, které se konkrétní autorizovaná osoba dozví. Ona se prostě o těch ostatních autorizovaných společnostech, protože budou vznikat další na různé typy materiálu, prostě dozví informace. A já tady nevidím kontrolu toho, aby tyto informace nebyly zneužity.

Takže znovu opakuji, já jsem podporovatel clearingového centra, jsem podporovatel toho, aby vůči obci to byl jeden výkaz a ať je EPR systémů klidně 20 nebo 30, ale má to být státní entita, nebo entita pod jasným státním dohledem, tak aby nedocházelo ke zneužití dat, tak aby docházelo ke rovnosti systému, a tak aby docházelo ke tlaku na efektivnost.

Daný návrh je proti logice evropského práva – a to je strašně důležité. My máme směrnici a paní kolegyně Peštová ji velmi dobře zná – směrnice o odpadech. A strategický dokument České republiky, který je platný v rámci rozšířené odpovědnosti EPR systémů a dalších odpadových strategií. Ze strategie rozšiřování systému rozšířené odpovědnosti výrobců v České republice z července roku 2024 je, cituji: aby se výrobci postarali o své výrobky až do konce. Rozšířená odpovědnost výrobců se bude dle legislativy EU nově týkat textilu a obuvi. Ministerstvo životního prostředí zpracovalo strategii systému rozšířené odpovědnosti výrobců i pro další produkty. Tolik citace.

Z něho vyplývá, že implementace EPR je vhodná tam, kde lze stanovit racionální, měřitelné a vymahatelné cíle, které přispívají k zefektivnění materiálového (toku?)... toku odpadu a mají pozitivní dopad na životní prostředí. EPR není univerzální ani jednoduše aplikovatelným nástrojem globálně uplatnitelným pro generování aditivních příjmů do odpadového hospodářství. Nad tím bych se chvilku pozastavil – aditivních příjmů do odpadového hospodářství.

Tady opravdu hrozí, že jednotlivé podnikatelské subjekty – a já jsem rád, že v této Sněmovně prostě je velký tlak na snižování administrativy a byrokracie vůči podnikatelském systému (podnikatelským systémům?), ale také tomu, aby neplatily zbytečně různé poplatky a další. Tak tady z tohohle návrhu my prostě jasně vidíme, že prostě firmy můžou do toho systému platit více. Je zřejmé, že rozšiřování EPR systému není vhodné do oblastí, kde bylo neekonomické požadovat po výrobcích, aby vytvářeli plnohodnotné kolektivní systémy s úplným administrativním a technickým zázemím, možností systému a navíc negativně zatěžovali obce, pokud do (?) ně obce měly jednat samostatně s každým systémem vykazování.

Takové nevhodné nastavení je přitom koncepčně nesprávné a nefunkční obcházet tím, že by velká část povinností takovýchto nových, neplnohodnotných kolektivních systémů byla za úplatu přenesena na autorizovanou obalovou společnost, která by jinak neměla nic společného s kolektivním plněním výrobců v oblasti neobalového materiálu. Tak si představte, že oni potom budou řešit: hračky, nábytek, sportovní potřeby, obuv nebo něco podobného.

Novela navíc nijak neupravuje problematiku možného křížného financování jednotlivých, věcně nesouvisejících aktivit autorizované obalové společnosti na poli nakládání s odpady z obalů versus realizaci služeb pro nové, neplnohodnotné kolektivní systémy, či problematiku dalších možných rizik vznikajících pro autorizované obalové společnosti v důsledku povinnosti zajišťovat takové služby pro neplnohodnotné kolektivní systémy, ať již jde o rizika excesivní administrativní zátěže, nedostatku lidského kapitálu, nedostatku financí, ohrožení funkčnosti samostatného obalového kolektivního systému a další. Novela pouze z účelových důvodů vytváří předpoklady pro přesun dalších alternativ na jedinou monopolní českou autorizovanou obalovou společnost, a tedy umožňuje nekontrolovatelný nárůst monopolních činností, které autorizované obalové společnosti prostě vůbec nepřísluší.

Návrh přitom neodpovídá na základní otázky: Jak bude stanovena cena služeb poskytovaných v minoritním kolektivním systému, zda půjde o cenu tržní, nákladovou nebo regulovanou, kdo ponese riziko ztrátovosti nebo administrativně náročných činností, jak bude účelně a fakticky odděleno financování obalových a neobalových aktivit a kdo ověří, že náklady neobalových agend nebudou přímo nebo nepřímo promítány do poplatků výrobců obalů. Tady prostě hrozí křížové financování. To je něco, co máme vyloženě zakázáno v české legislativě.

Obalová autorizovaná – obalová společnost nemá být bez jasného zákonného rámce a nákladového oddělení využívána jako univerzální servisní platforma pro jiné odpadové proudy. Proto chci zdůraznit, že jsem dlouhodobě zastáncem clearingového centra na úrovni českého státu.

Já se moc omlouvám. Chápu, že někteří poslanci na mě kývou, že jsem dlouhý, ale pokud tady byl předložen vaší poslankyní takto nebezpečný nedopracovaný zákon, který prostě může vyvolat opravdu nepřiměřené dopady na český podnikatelský systém, pak je mojí povinností precizně vyjádřit všechny obavy, které z tohohle máme. Nezlobte se na mě, já to považuji za nevhodné. Pokud chcete, přerušte jednání, tak jak bylo dohodnuto, tady pan ministr sedí, a můžeme v tom pokračovat zítra.

Obalová autorizovaná společnost nemá být bez jasného zákonného rámce a nákladového oddělení využívána jako univerzální servisní platforma pro jiné odpadové proudy. Pokud mají vzniknout nové EPR systémy pro textil, hračky, vlhčené ubrousky, tabákové filtry nebo jiné výrobky, musí být koncipovány jako samostatné a transparentně financovatelné systémy bez příslušných výrobců. Není přijatelné, aby infrastruktura, smluvní síť, data, personální kapacity, know-how vybudovaného obalového systému byly bez dostatečných záruk využívány pro neobalovou agendu. Prostě křížové financování tady hrozí a hrozí tady prostě rozpor s českou legislativou.

Pro řádné fungování systému nakládání s obaly a odpady z obalů přesun těchto aktivit nemá žádný význam. Pokud hrozí, že nové kolektivní systémy nebudou schopny své zákonné povinnosti zajišťovat, neměly by takové nové EPR systémy vůbec vznikat.

Já se pokusím zkrátit svoji řeč, byť ji ještě na chvíli mám. Zkusím možná na konci říct ty zásadní výhrady. Novela zákona v čl. 1 a 2 de facto obsahuje legalizaci monopolního postavení autorizované obalové společnosti. Vytváří clearingové centrum a křížové financování a neúměrné financování ze strany současných donátorů. Vytváří zákonnou povinnost rozdělit společnost, ale bez toho, aniž bychom řešili, že by akcionáři EKO-KOMu byli ti, kteří do toho EKO-KOMu platí, aspoň sektorově, segmentově nebo nějakým způsobem. Zásadním způsobem vytváří něco, co prostě nedává smysl, a to je monopol a obecný hospodářský zájem, prostě když to není potřeba.

Na závěr mně dovolte jenom jednu poznámku. Nechtěl jsem vás fakt zdržovat dlouho, ale ten zákon není dobře připraven. Já se nechci tady dohadovat s paní kolegyní Peštovou, protože si jí vážím, vím, že systému rozumí, vím, že rozumí těm věcem, a to, že se třeba neshodneme v některých věcech, není otázkou toho, že by to tak nemělo být. A můžeme mít na něco jiný politický názor. Ale já se domnívám, že moje argumenty předložené v tomto mém projevu jsou tak zásadní, že by je měla nejenom vysvětlit, ale měla by je přepracovat a mělo by opravdu tuto novelu, pokud chce monopolní postavení EKO-KOMu zavádět, předložit samo Ministerstvo životního prostředí. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy přečtu ještě dvě omluvy. Rajchl Jindřich od 19 hodin – z pracovních důvodů a Vesecká Renata od 21 hodin – z osobních důvodů. To už nebude potřeba ovšem, protože na základě dohody poslaneckých klubů přerušuji tedy tento bod a 24. schůzi Poslanecké sněmovny do čtvrtka 2. července do 9 hodin.

Děkuji a přeju hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.44 hodin.)

Aktualizováno 2. 7. 2026 v 0:51.