(pokračuje Jan Skopeček)

21.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 58/ – prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede pan ministr Havlíček. Pane ministře prosím, ujměte se slova. A poprosím poslankyně a poslance, které nezajímá tento tisk, aby opustili sál a mohli jsme vyslechnout slova pana ministra.

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak já pokračuji v mé pouti za životním prostředím. Nařízení o bateriích a odpadních bateriích se vztahuje na všechny kategorie baterií bez ohledu na tvar, objem, hmotnost, vzhled, materiálové či chemické složení. Nařízením dochází zejména ke zpřísnění omezení nebezpečných látek, stanovení minimální úrovně recyklovaného obsahu pro některé typy baterií, stanovení požadavků pro zlepšení výkonnosti a životnosti baterií, snadnou vyjímatelnost a vyměnitelnost baterií a stanovení pravidel pro druhý život vybraných baterií.

Dále zavádí toto nařízení povinnosti hospodářských subjektů pokud jde o politiku náležité péče pro dodavatelský řetězec vytěžených surovin na výrobu průmyslových baterií a baterií elektrických vozidel. Stanoví vyšší cíle sběru těchto baterií, recyklace a zavádí takzvaný pas baterie a prohlášení o uhlíkové stopě. No dovedete si představit, jak se mi to čte jako ministru průmyslu?

Požadavky na baterie a nakládání s odpadními bateriemi v současné době upravuje právě zákon o výrobcích s ukončenou životností. Jelikož celý životní cyklus baterie bude nadále upraven přímo platným nařízením EU, je nutné v aktuálně platné národní úpravě provést nezbytné změny, které zajistí aplikovatelnost a vymahatelnost a současně odstraní nežádoucí duplicitu české a unijní legislativy.

Hlavní podstatou adaptace je přizpůsobit relevantní části zákona o výrobcích s ukončenou životností upravující nakládání s bateriemi a odpadními bateriemi nové unijní regulaci. Bylo tedy nutné vypustit některá ustanovení, která jsou regulována přímo použitelným nařízením, doplnit sankce za porušení povinností vyplývajících z nařízení a vyřešit některé provazby mezi národní a unijní úpravou vůči jednotlivým typům baterií.

Navrhována jsou dále opatření umožňující řešit takzvaný freeriding, kdy za zpracování odpadu hradí náklady někdo jiný než tedy ten, kdo by za daný výrobek měl být odpovědný. Obecně se novela snaží řešit problém freeridingu komplexně ve vztahu ke všem druhům vybraných výrobků podléhajících rozšířené odpovědnosti výrobce, a to upřesněním platné právní normy. Cílem je vytvořit funkční systém průběžného financování této zátěže a navrhuje se forma povinného kolektivního plnění stávajících subjektů na trhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane ministře a děkuju za trpělivost s tím hlukem v sále. Poprosím opravdu kolegyně, kolegové, aby ti, co se nebudou věnovat tomu projednávanému tisku, přinesli své diskuse do předsálí. A poprosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení.

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Máme tady druhý zákon, který je ještě z pera minulé vlády a tato vláda ho převzala. Vážené dámy nebo vážené kolegyně, vážení kolegové, cílem návrhu zákona je adaptace právního řádu České republiky na nové nařízení. Ne směrnici, ale nařízení Evropského parlamentu a Rady 2023/1542 o bateriích a odpadních bateriích.

Požadavky na baterie a nakládání s odpadními bateriemi v současné době upravuje zákon o výrobcích se skončenou životností, jak již bylo řečeno. Jelikož celý životní cyklus baterie bude nadále upraven přímo použitelným nařízením Evropské unie, je nutné v aktuální platné úpravě provést nezbytné změny, které zajistí jeho aplikovatelnost a vymahatelnost, a současně odstraní nežádoucí duplicitu české a unijní legislativy.

Předkládaný návrh zákona dále řeší podněty akceptované v rámci tak zvaného ekoauditu, v jehož rámci podnikatelská sféra periodicky jednou za dva roky zasílá Ministerstvu životního prostředí návrhy na úpravu environmentální legislativy, a který má formu nelegislativního materiálu schvalovaného usnesením vlády. Jde zejména o úpravu certifikace zpracovatelů odpadních elektrozařízení, kde je stanovena jednoznačná zákonná lhůta, během které je zapotřebí certifikaci získat ode dne zahájení provozu zařízení a posílení postavení výrobců a provozovatelů solárních elektráren v případě zániku oprávnění provozovatelé kolektivního systému, se kterým mají uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění.

Návrh zákona je předkládán opětovně, jak jsem již říkala, byl předložen jako sněmovní tisk číslo 946 v devátém volebním období. Před koncem volebního období však neproběhlo ani první čtení.

S ohledem na termín pro implementaci nařízení o bateriích a délku legislativního procesu je nezbytné, aby navrhovaný zákon nabyl účinnosti co nejdříve. První datum, které máme mít na mysli, je už 19. srpna 2026. Od tohoto data se použije přímo použitelné ustanovení čl. 13 odst. 2 nařízení o bateriích. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyně, za zpravodajskou zprávu. (Hluk v sále.) A otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan poslanec Bureš. A znovu poprosím kolegy zejména v levé části sálu, aby se ztišili, protože projednáváme tento tisk. Děkuju.

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Před malou chvílí jsme zde zdárně dokončili projednávání sněmovního tisku číslo 14, u kterého jsem také opakovaně usiloval o jeho pevné zařazení na náš program. Nyní se konečně věnujeme dalšímu klíčovému materiálu, který všichni známe jako sněmovní tisk 58. Já podotýkám, že jsem teď dostal pochvalu od paní předsedkyně Peštové, že jsem šikovný. O zařazení a předřazení tohoto tisku jsem totiž opakovaně usiloval s velkou vytrvalostí.

Považuji za nutné připomenout jednu zcela zásadní věc. Jedná se o vládní návrh novely zákona, kterou připravila a do legislativního procesu poslala naše vláda, tedy vláda Petra Fialy. Nyní sice vládne vláda Andreje Babiše, ale to nic nemění na tom, že tato legislativa je nezbytná pro konkurenceschopnost našeho průmyslu, a je to dluh, který máme vůči našim podnikatelům, ale také i životnímu prostředí.

Proč jsme tolik tlačili na včasné projednání? Nejde totiž o běžnou transpozici, u které máme velký manévrovací prostor, ale o nutnou adaptaci českého právního řádu na přímo použitelné nařízení Evropské unie, přičemž náš časový prostor je již v tuto chvíli velmi omezený. Za poslanecký klub ODS chci potvrdit, že tento návrh podporujeme, protože přináší několik klíčových a pozitivních změn.

Za prvé, konec free ridingu. Řešíme problém subjektů, které na trh dodávají tisíce tun baterií, inkasují zisk, ale nepodílejí se na nákladech na jejich recyklaci.

Za druhé, řešení solární zátěže. K prosinci roku 2024 bylo v České republice přes 211 000 solárních elektráren a náklady na budoucí likvidaci jejich baterií přesáhnou 1,4 miliardy korun v cenách roku 2024. Novela nastavuje stabilní systém financování, aby tento účet nezaplatily naše děti nebo státní rozpočet, což je vlastně totéž.

Za třetí, dlouhá životnost. Podporujeme pravidlo pro snadnou vyjímatelnost a vyměnitelnost baterií, což umožní lidem delší používání spotřebičů. Přestože jde o kvalitní výsledek práce naší vlády, jedná se o vysoce technický text s obrovským množstvím novelizačních bodů, které se dotýkají celého řetězce subjektů – od výrobců až po konečné uživatele. Jsme si vědomi, že návrh obsahuje několik sporných bodů, kterým se budeme muset velmi podrobně věnovat v rámci práce ve výborech. Dovolte mi na ně v tuto chvíli upozornit.

Tak, za prvé, gold plating u viditelného příspěvku v e-shopech. Návrh počítá s povinností uvádět náklady na recyklaci odděleně i u e-shopů přímo u prezentace ceny výrobku. Je to z legislativního pohledu nejcitlivější bod, protože jde nad rámec nařízení Evropské unie. Může to být vnímáno jako překážka volného pohybu zboží a návrh musí projít technickou notifikací u Evropské komise. Lze očekávat tlak na zmírnění, abychom se vyhnuli konfliktům s unijním právem.

Za druhé, stanovení minimální výše příspěvku ministerstvem. Novela dává ministerstvu pravomoc stanovit vyhláškou minimální výši recyklačního příspěvku, a to zejména u solárních panelů a průmyslových baterií. Jde ovšem o poměrně výrazný zásah státu do tržního prostředí a také cenotvorby. Čeká nás, domnívám se, diskuse, zda by tuto výši neměl určovat výhradně trh a pojistné mechanismy.

Za třetí, zpřísnění pravidel pro finanční rezervy. V reakci na podezření ze zpronevěry rezerv u solárních panelů se zásadně zpřísňuje nakládání s penězi. Provozovatel bude muset držet rezervu na zvláštním vázaném účtu a nesmí k tomu využít úvěry. Musíme zvážit, jak velká to bude administrativní zátěž a zda to nezpůsobí neřešitelné problémy s cash flow některých kolektivních systémů.

Za čtvrté, zrušení osvobození od emisního poplatku pro osoby blízké. Navrhuje se zrušit osvobození od emisního poplatku při převodu vozidla na osobu blízkou, protože to úředníci údajně nedokážou v reálném čase prověřovat. Mnozí to ale mohou také právě vnímat jako čistě fiskální tah státu, který postihne peněženky běžných občanů při převodech ojetých aut v rámci rodiny.

Za páté, povinné kolektivní plnění versus individuální systémy. Zavádíme sice povinné kolektivní plnění, ale je zde výjimka pro výrobce baterií obsahujících olovo. Bude naší úlohou se ptát, proč právě olověné baterky dostaly tuto výjimku a zda je omezení individuálního plnění pro ostatní typy skutečně nutné – nebo zda se už nejedná o přílišnou regulaci.

Vážené kolegyně a kolegové, právě pro tyto zmíněné okruhy otázek tento tisk nutně potřebuje tolik žádoucí prostor pro věcnou rozpravu a kvalitní legislativní práci v dalších fázích projednávání. Včasné a systematické projednání je nezbytnou podmínkou k tomu, abychom návrh mohli zpřesnit a odstranit případná rizika. Poslanecký klub ODS tento návrh podporuje a doporučuje jeho propuštění do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A nyní vystoupí pan poslanec Hladík... je tady. Prosím, máte slovo.

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážený ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Stejně jako u minulé legislativy, tak i tuto normu – a chci to tady takto pojmenovat – připravila jako implementační normu minulá vláda. My jsme nedokázali tuto projednat v minulé verzi Poslanecké sněmovny. Z tohoto důvodu jsme hned po volbách poslali tuto implementační normu sem do Poslanecké sněmovny.

Já tady budu hodně plédovat za to, abychom to projednali, protože celá řada trhů, ať už se to týká bateriového úložiště, ať už se to týká výrobce, ať už se to týká otázky fotovoltaických panelů a jejich IPR systémů a další otázky, které jsou v legislativě řešeny, tak právě průmyslová odvětví tuto normu očekávají logickým způsobem jako implementace.

Chci tady zmínit jednu věc, že i moje zadání jako ministra bylo v tom slova smyslu, že to má být čistá implementace evropské legislativy tak, jak byla dána do systému. Jak už jsem zmínil minule, norma byla podrobena mezirezortnímu připomínkovému řízení a poměrně detailním jednáním se svazy, včetně AKU-BATu, který tam považuji za nejstěžejnější profesní organizaci v této legislativě. A samozřejmě při debatách na výboru tak by bylo dobré případně, kromě úředníků, tak vycházet z evropské legislativy a také z poznatků jednotlivých oborových svazů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní je na řadě přihlášen pan poslanec Bendl, připraví se pan poslanec Kučera. Prosím.

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, já budu tentokrát kratší, ale aspoň pár vět bych rád k tomuto materiálu řekl. Projednáváme novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností. Na úvod chci říct: Princip odpovědnosti výrobce za výrobek, který jednou doslouží, je správný. Není možné aby stát, obce nebo občané nesli všechny náklady na odpad, recyklaci a ekologickou likvidaci výrobků, zatímco výrobce by po prodeji výrobku už nenesl žádnou odpovědnost. To je princip, který smysl dává. Platí u elektrozařízení, baterií, pneumatik, vozidel a dalších výrobků. Máme zájem na tom, aby se více materiálů vracelo zpět do oběhu, aby nebezpečné složky nekončily v přírodě a aby systém sběru a recyklace skutečně fungoval.

Ale právě proto musíme být, řeknu, důslední, možná i opatrní. Protože tento zákon není jenom technická norma o odpadu, je to také zákon o penězích – a ne o malých penězích. Kolektivní systémy dnes vybírají od výrobců miliardy korun. Tyto miliardy se nakonec promítají do cen výrobků, které platí občané. Každá nová ekologická povinnost nakonec někam dopadne. A velmi často dopadne právě na spotřebitele, na malé podnikatele, na obce, na firmy, které se snaží pravidla poctivě dodržovat.

Proto říkám: ano, řešme recyklaci, ano, řešme odpovědnost výrobců a ano, řešme ekologické nakládání s výrobky na konci jejich životnosti, ale zároveň se ptejme, kdo systém kontroluje, kdo ho platí, kdo z něj profituje a zda je nastaven opravdu férově. Nejde jen o recyklaci, jde také o správu miliard korun vybraných od výrobců a nepřímo od občanů. A tady musíme být jako zákonodárci velmi důslední.

První otázka je transparentnost. Pokud stát ukládá výrobcům povinnost odvádět peníze do kolektivních systémů, musí být zcela jasné, jak se s těmi prostředky nakládá, kolik peněz se skutečně použije na sběr, třídění, recyklaci a ekologickou likvidaci, kolik stojí administrativa, kolik stojí marketing, kolik stojí provoz systému a kolik zůstává v rezervách. To nejsou nepodstatné detaily. To je podstata důvěry v celý fungující systém. Jestliže občan při nákupu elektrospotřebiče, baterie nebo pneumatiky v ceně výrobku fakticky platí i budoucí náklady na jeho likvidaci, má mít jistotu, že tyto peníze skutečně slouží k účelu, pro který byly vybrány.

Druhá otázka je konkurence. Musíme si dát pozor, aby zákon nevytvářel uzavřený prostor pro několik málo velkých hráčů. Kolektivní systémy nesmí fungovat jako pohodlný monopol nebo oligopol, který jenom vybírá peníze, ale nemá dostatečný tlak na to, aby byl efektivní, tlak na kvalitu služeb a rozumné ceny. Tam, kde není konkurence, cena roste. Tam, kde není kontrola, roste riziko neefektivity, a tam, kde se točí miliardy korun, musí být dohled státu obzvlášť pečlivý, zvlášť když k tomu nastavoval pravidla.

Třetí otázka je byrokracie. Byrokracie vždy dopadá nejtvrději na malé firmy. Velká firma si najde právníky, poradce, administrativní oddělení a specialisty na reporting. Malý podnikatel to často řeší sám po večerech. A proto je legitimní se ptát: Nepřidáváme tímto zákonem další formuláře, další hlášení, další evidence a další rizika sankcí právě těm, kteří nemají aparát velkých firem? Stát by neměl trestat poctivé jenom proto, že se ztratí v nepřehledné administrativě. Pravidla mají být srozumitelná, proveditelná a přiměřená. Nemají být napsána tak, že jim rozumí jen úzký kruh právníků a specialistů-úředníků.

Čtvrtá otázka jsou náklady pro občany. V politice se někdy tváříme, že ekologické povinnosti někdo někde zaplatí, že je zaplatí výrobce, dovozce, kolektivní systém nebo trh, ale ve skutečnosti je velmi často platí občan. Platí je v ceně výrobku, ve službě, v poplatku, v nákladech obce nebo v ceně dopravy. Proto bych byl velmi nerad, aby se za hezkými slovy o recyklaci schovalo jen další zdražování. Každá povinnost musí mít jasný přínos. Každý nový náklad musí být obhájen a každá regulace musí odpovídat skutečnému problému, nejen snaze vykázat další aktivitu.

Pátá otázka je role státu. Stát má nastavovat pravidla a dohlížet na jejich dodržování, ale zároveň musí umět sám sobě položit nepříjemnou otázku: Opravdu kontrolujeme efektivitu systému, nebo jen kontrolujeme, jestli všichni vyplnili správný formulář? Smyslem zákona nemá být vytvořit dokonalou evidenci, smyslem zákona má být funkční sběr...

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Moc prosím o klid v sále tady! Děkuji.

Poslanec Petr Bendl: ...skutečná recyklace, omezení černých skládek, ochrana životního prostředí a férové nakládání s penězi, které do systému proudí. Jestli budeme mít krásné tabulky, ale drahý a neprůhledný systém, tak jsme jako zákonodárci selhali. A proto říkám, podporujeme rozumnou ochranu životního prostředí, podporujeme odpovědnost výrobců, podporujeme recyklaci a oběhové hospodářství, ale nepodporujeme zbytečnou byrokracii, nepřehledné toky peněz a další náklady, které se bez dostatečné kontroly přenesou na občany.

Ještě tu mám jednu věc, kterou považuji za důležitou zdůraznit. Pokud má být systém výrobců s ukončenou životností férový, musí platit pro všechny stejně. Nesmíme připustit, aby poctivé firmy odváděly příspěvky, plnily evidenční povinnosti, financovaly sběr a recyklaci, zatímco jiní se systému vyhýbají. Týká se to zejména části dovozů, internetového prodeje a prodejců, kteří uvádějí výrobky na český trh, ale nenesou odpovídající odpovědnost. To je dvojí problém.

Za prvé je to neférové vůči poctivým a za druhé to znamená, že náklady se nakonec rozpočítají mezi ty, kteří pravidla dodržují. Jinými slovy, poctiví platí i za nepoctivé. Stát proto musí hlídat nejenom papírovou evidenci, ale také skutečné černé pasažéry systému. Stejně tak nesmíme zapomenout na obce. Právě obce a jejich sběrné dvory často nesou praktickou část celého systému. Občan nepřijde s vysloužilým výrobkem na ministerstva. Přijde na sběrný dvůr, na obec, k místní službě, a pokud systém nebude dobře financován a dobře organizován, dopadne právě na samosprávy. Proto musí být jasné, zda kolektivní systémy obcím skutečně hradí odpovídající náklady, zda je síť sběrných míst dostatečná a zda stát nemá tendenci přenášet povinnosti dolů, ale peníze a odpovědnost nechávat jinde.

A nakonec bych chtěl říct jenom ještě jednu věc. Nesmíme měřit úspěch zákona podle formulářů a jeho počtu. Musíme ho měřit podle výsledku, kolik výrobků se skutečně sebere, kolik materiálu se skutečně zrecykluje, kolik se ho vrátí zpět do výroby, kolik odpadu neskončí na černých skládkách a kolik výrobků se podaří opravit nebo znovu použít, protože nejekologičtější odpad je ten, který vůbec neexistuje. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. A další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Kučera.

Než dorazí, já načtu omluvy. Martin Baxa se omlouvá od 18 hodin do 19 hodin z pracovních důvodů, Jakub Janda od 18 hodin do 19 z pracovních důvodů, Barbora Pipášová bere zpět svou omluvu od 17 hodin z rodinných důvodů a pan poslanec Ševčík od 18.30 se omlouvá z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou děkuju za slovo, ještě jednou dobrý den. Jak už tady bylo zmíněno, tato novela přichází se třemi významnými změnami nebo ve třech oblastech. Samozřejmě je to implementace evropského nařízení o bateriích, financování budoucí recyklace baterií, odstranění některých nedostatků z praxe po 4 letech fungování zákona. Ministerstvo životního prostředí nám tady slibuje, že nic navíc v této novele není. Jak už jsme se tady dneska několikrát bavili, že je to čistá implementace, že žádná česká regulace tam nepřichází. Samozřejmě ta největší – nebo co se mění, tak ta největší část se týká baterií, to znamená průmyslových baterií, bateriových úložišť, baterií z fotovoltaických elektráren, baterií z elektrokol a baterií z elektrokoloběžek.

Jedním z hlavních témat je takzvaný freeriding, to znamená, že se musí řešit případy, kdy výrobce zmizel z trhu nebo dovozce nebyl dohledatelný, případně kdy ty náklady nesl kolektivní systém nebo ostatní výrobci. Zpřesňuje se tady odpovědnost tak, aby náklady nesl skutečně výrobce nebo dovozce. Rozšiřují se sankce, zpřesňují se certifikace, pravidla certifikačních orgánů. O tom všem tady hovořili kolegové. Samozřejmě u tohoto zákona je třeba si jednoznačně říct, opět přináší vyšší administrativu, to znamená, výrobci tady upozorňují, že se přichází s novými registry, s novými evidencemi, s takzvanými digitálními pasy, s rozsáhlejšími reportováním. Je to samozřejmě další zátěž směrem na ten podnikatelský sektor. To evropské nařízení je poměrně složité, takže tady bude skutečně důležité, aby Ministerstvo životního prostředí, a já si myslím, že by to mělo sledovat právě i Ministerstvo průmyslu nebo dneska už Ministerstvo hospodářství? Nevím, jestli už jste změnili – ještě jste to nezměnili, tak zanedlouho Ministerstvo hospodářství, aby skutečně tuhletu novelu taky pohlídalo a podívalo se, zda tam nepřináší něco navíc právě pro podnikatelský sektor, protože obávám se, že ta kreativita možná i v těch pozdějších, v těch podzákonných normách může být poměrně velká.

Samozřejmě ty vyšší náklady, které to přináší, je to taky jasné, to znamená vyšší příspěvky výrobců, vyšší administrativní náklady, náklady na certifikaci, což se samozřejmě může promítnout i do ceny baterií jako takových. Poměrně vysoké nebo velmi diskutované téma je téma fotovoltaik, to znamená, kdo zaplatí tu recyklaci, která byla u baterií instalovaných už před několika lety. Ministerstvo životního prostředí chce zabránit tomu, aby účet jednou zaplatil stát, a tady je samozřejmě otázka, jakým způsobem to chce udělat. Nic proti tomu nemám, ale otázka je, jakým způsobem to chtějí udělat. Malí dovozci upozorňují na nové povinnosti, které jsou nastaveny podobně jako pro velké výrobce. A proti tomu se tam musíme skutečně ohradit, pokud budou mít malé firmy mít stejné povinnosti jako ty velké firmy, tak to prostě správně není.

Takže tam bychom měli nějakým způsobem rozlišit právě tu velikost a ty povinnosti i podle toho dávkovat. Samozřejmě i ty administrativní náklady pro ty malé firmy jsou potom výrazně nižší.

Takže zabránění, respektive minimalizace administrativy, zabránění duplicitám, nepřidávání těch českých povinností, ten cold plating ...

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím o klid v sále.

Poslanec Michal Kučera: Tak samozřejmě zákon jako takový, ten si podporu zasluhuje, ty argumenty pro, jedná se o vyšší recyklaci kritických surovin, jasnější odpovědnost výrobců, odstranění freeridingu, ochrana veřejných rozpočtů, samozřejmě sjednocení pravidel v Evropské unii.

Na druhou stranu musíme dbát o to, aby ty dopady nebyly skutečně právě do těch vyšších cen baterií, do vyšších nákladů výrobců, do složitější povinnosti pro malé firmy. O tom jsem již tady hovořil. Já oceňuju, že ta debata do této chvíle byla poměrně odborná, to znamená nebyly tam vnášeny nějaké, řeknu ideologické pohledy. Já věřím, že to takhle bude dále projednáno i v těch výborech nebo asi ve výboru pro životní prostředí, protože do hospodářského to patrně zase nedoputuje, i když si myslím, že ten hospodářský výbor by se na to měl taky podívat.

Jenom upozorním, kdo k tomu měl hlavní připomínky. Hlavní připomínky k tomu měl Svaz průmyslu, Hospodářská komora, ASEKOL, Ecobat, Solární asociace, Česká fotovoltaická asociace a jiní.

Já tady mám připraveny nějaké otázky na ministra životního prostředí, na které by měl odpovědět. Ty připomínky těch jednotlivých svazů nebudu tady citovat, ony zazněly. Samozřejmě to jedno z nejkritičtějších nebo nejobsáhlejších stanovisek měl Svaz průmyslu a dopravy České republiky, případně Ecobat, Hospodářská komora a další. Možná ty otázky na ministra životního prostředí a možná by se na to mohl podívat i ministr průmyslu, protože je to věc, která se, jak říkám, zejména týká právě toho podnikatelského sektoru. A ty otázky jsou tyto: Může ministr přesně...

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Opět prosím o klid v sále.

Poslanec Michal Kučera: Může ministr přesně označit, která ustanovení jsou čistou implementaci evropského nařízení a která představují vlastní českou úpravu? Jaké budou nové administrativní náklady pro malé dovozce baterií? Existuje k tomu analýza dopadů? O kolik podle odhadu ministerstva novela zvýší náklady výrobců a promítne se to do cen bateriových úložišť? Jak bude stát postupovat u baterií instalovaných v minulých letech, kde již výrobce nebo dovozce neexistuje? Kdo skutečně ponese náklady? Jak ministerstvo zajistí, aby dovozci baterií skutečně plnili své povinnosti? Má dostatečné kapacity Česká obchodní inspekce, Celní správa, Česká inspekce životního prostředí? Proč novela některé individuální systémy, pokud v určitých segmentech, například olověné průmyslové baterie, podle odborné veřejnosti dlouhodobě fungují efektivně? Jsou výrobci, dovozci i kolektivní systémy připraveni splnit nové povinnosti k datu účinnosti zákona? Nebude nutné termín odložit?

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Znovu poprosím o klid v sále.

Poslanec Michal Kučera: Jak bude ministerstvo za dva nebo tři roky hodnotit úspěšnost novely? Jaké konkrétní ukazatele bude sledovat? Míru sběru dat, počet registrovaných výrobců, objem recyklovaných baterií a tak dále.

Já říkám, ty výhrady, které jsem tady uvedl, jsou spíše výhrady směřující k dopadům právě na podnikatelský sektor. Samozřejmě tu novelu jako takovou klub TOP 09 podporuje, jde o to, aby nepřinesla nějakou nadměrnou zátěž. Ty důvody jsem vyjmenoval právě v tom mém vystoupení. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji. A s přednostním právem se hlásí pan ministr Červený.

Ministr životního prostředí ČR Igor Červený: Vážená vládo, vážení kolegové, vážené kolegyně, ty dotazy, co položil pan kolega, jsou samozřejmě transparentní a já myslím, že je probereme do vysoké míry detailu právě při projednávání na výboru pro životní prostředí. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane ministře. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Tím pádem tedy končím obecnou rozpravu a ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Ne, dobře.

Pokud vím, a my jsme se střídali ve vedení schůze, tak nezazněl návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Stejně tak nezazněl návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Paní zpravodajko, jenom si to s vámi ověřuji, že nezazněly. Výborně.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Žádný návrh neeviduji, přistoupíme tedy k hlasování. Ještě chvilinku počkám, až se ustálí počet hlasujících v sále.

A nyní tedy zahajuji hlasování a táži se kdo je pro návrh výboru pro životní prostředí jako garančnímu? Je někdo proti? Já vám děkuji.

Hlasování číslo 193, přihlášeno 148 poslanců, pro 118, proti 0. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Žádný návrh neeviduji, tím pádem ukončuji projednávání tohoto tisku. Já vám děkuji.

S přednostním právem paní předsedkyně Malá.

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych si dovolila dva procedurální návrhy. Mám za to, že došlo ke zvlášť odůvodněnému případu podle usnesení 1231 článku1/II. Já si dovoluji navrhnout, abychom bod 33, sněmovní tisk 192, předřadili před bod 90, sněmovní tisk 193, neboť se domnívám, že došlo ke zvlášť odůvodněnému případu, abychom změnu programu schůze provedli i v jejím průběhu. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Paní předsedkyně, já jenom zopakuji váš návrh. Nejdříve budeme muset rozhodnout o tom, že došlo ke zvlášť odůvodněným případům pro změnu programu a poté budeme rozhodovat v dalším hlasování o předřazení tohoto bodu číslo 33, sněmovní tisk 192. Jen jsem si potvrdila svůj postup.

Takže v prvním hlasování hlasujeme, že jsou zvlášť odůvodněné důvody pro změnu programu. Výborně.

Já tedy dávám hlasovat až nyní. Táži se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Já vám děkuji. Hlasování číslo 194, přihlášeno 149 poslanců, pro 103, proti 9. Návrh byl přijat.

Nyní tedy se vypořádáme s návrhem na předřazení bodu číslo 33, knihovní zákon, sněmovní tisk 192, jako následující bod dnešního jednacího dne.

A já se ptám, kdo je pro tento návrh? Je někdo proti?

Hlasování číslo 195, přihlášeno 149 poslanců, pro 104, proti 2. Návrh byl přijat.

Tím pádem já nyní otevřu bod

Aktualizováno 2. 7. 2026 v 0:51.