(pokračuje Barbora Urbanová)

86.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Tomia Okamury, Lucie Šafránkové, Petra Macinky, Borise Šťastného, Taťány Malé, Radima Fialy, Renaty Vesecké a Jany Hanzlíkové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 173/ – prvé čtení dle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 173/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Andrej Babiš. Nyní tady mám poznámku, že bude za navrhovatele hovořit paní poslankyně Hanzlíková. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Jana Hanzlíková: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, cílem předložené novely trestního zákoníku je posílení ochrany osob i zvířat proti týrání. Domníváme se totiž, že současná právní úprava v některých případech dostatečně neodráží závažnost jednání, která směřují proti důležitým společenským hodnotám, jakými jsou ochrana lidské důstojnosti, tělesné a duševní integrity či ochrana zvířat před surovým a trýznivým zacházením. Předkládaný návrh proto přichází s úpravou trestního postihu jak týrání osob žijících ve společném obydlí, tak trestního postihu nevhodného nakládání se zvířaty. Za tím účelem navrhujeme u trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí a týrání zvířat zvýšit dolní hranici trestní sazby, neboť dnešní úprava umožňuje uložit za tyto trestné činy i trest v délce pouhých šest měsíců, což nelze považovat za adekvátní. (Hluk, hloučky poslanců v sále, odcházení poslanců.) Za velice benevolentní považujeme rovněž i stanovenou trestní sazbu u trestného činu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti. Zde proto navrhujeme zvýšit horní hranici trestní sazby, aby ukládané tresty lépe odpovídaly povaze a dopadům. (Poslankyně Hanzlíková se otáčí na předsedající kvůli hluku.)

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Pardon, pardon. Pardon, paní poslankyně, můžete pokračovat, nezlobte se.

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuju. Navrhujeme zvýšit horní hranici trestní sazby, aby ukládané tresty lépe odpovídaly povaze a dopadům těchto činů.

Nejvýznamnější částí návrhu je doplnění nové skutkové podstaty, která reaguje na dosavadní mezeru v trestněprávní ochraně zvířat. Účelem této...

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Poprosím o klid v sále. Pane předsedo, děkuju.

Poslankyně Jana Hanzlíková: Účelem této změny je umožnit trestněprávní postih jednání spočívajícího v usmrcení psa nebo kočky ze zavrženíhodného důvodu i v případech, kdy usmrcení není prováděno surovým nebo trýznivým způsobem. V současné právní úpravě totiž platí, že trestný čin týrání zvířat dopadá pouze na případy surového či trýznivého týrání. Pokud tedy pachatel neusmrtí zvíře tímto způsobem, zpravidla se jedná pouze o přestupek. Máme však za to, že v situacích, kdy je usmrcení motivováno zavrženíhodnými důvody, například je-li zvíře usmrceno čistě pro zábavu, je namístě na toto reagovat i prostředky trestního práva.

Konkrétně se jedná o tyto paragrafy: týrání osoby žijící ve společném obydlí § 199 odst. 1, dosavadní trestní sazba je šest měsíců až čtyři léta, navrhovaná trestní sazba jeden rok až čtyři léta; týrání zvířat § 302 odst. 1, současná trestní sazba je šest měsíců až tři léta, navrženo je jeden rok až tři léta; zanedbání péče o zvíře z nedbalosti § 303 odst. 1, až šest měsíců, navrženo je až jeden rok; zanedbání péče o zvíře z nedbalosti § 303 odst. 2, až dvě léta, navrženo až tři léta.

V závěru mi dovolte požádat vás o podporu projednání tohoto návrhu tak, aby mohl být Poslaneckou sněmovnou schválen již v prvním čtení. Tímto postupem můžeme zajistit, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti k 1. lednu 2027. Co nejdřívější nabytí účinnosti je nezbytné pro včasné zajištění odpovídajícího postihu těchto jednání.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vzhledem k tomu, co zde zaznělo, věřím, že podpoříte jak samotný návrh zákona, tak i navržený způsob jeho projednání. To je (vše), děkuji v tomto okamžiku za vaši pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Ještě jednou se omlouvám za přerušení vašeho projevu. A nyní poprosím pana zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Jiřího Pospíšila.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, má stručná zpráva zpravodaje víceméně odkáže na to, co říkala jedna ze zástupců navrhovatelek. Ano, opravdu se jedná o novelu trestního zákoníku, kdy snahou předkladatelů je zpřísnit sazbu určitých forem trestného činu týrání. Zvláště pak se jedná o tu dolní sazbu, která by nezačínala na polovině roku, ale začala by na jednom roku. (Hluk v sále, hloučky poslanců.)

Já k tomu snad ještě doplním, nevím, zda to zaznělo, a to, že se jedná nejen o týrání zvířat, ale současně je zde navržena i novela § 199 odst. 1 trestního zákoníku, kdy jde o týrání osoby žijící ve společném obydlí. I zde je návrh zvednout dolní sazbu z 0,5 roku (z půl roku) na jeden rok. Zavádí se zde úplně nová skutková podstata, která postihuje usmrcení psa nebo kočky ze zavrženíhodné pohnutky. K tomu, když dovolíte, bych se rád vyjádřil, ale ctím, že toto je zpráva zpravodaje. Tak chci poprosit paní předsedající, abych vystoupil...

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Moc prosím o klid v sále.

Poslanec Jiří Pospíšil: Chci poprosit paní předsedající, aby mně umožnila vystoupit pak s přednostním právem v obecné rozpravě, abych sdělil svůj názor na tuto skutkovou podstatu. Nechci to zaplétat do zprávy zpravodaje.

To je asi největší změna zavedení této nové skutkové podstaty. Já vnímám filozofii navrhovatelů, že mnoho trestů, které jsou ukládány za týrání zvířat, mají podobu podmíněných trestů, a předpokládám, odvozuji z důvodové zprávy, že navrhovatelé se domnívají, že posunem té dolní hranice z 0,5 roku (z půl roku) na jeden rok se ztíží pro samotné soudy ukládání podmíněných trestů u zvláště závažných forem týrání zvířete, anebo osoby žijící ve společném obydlí.

(Vzhledem k nočnímu jednání Poslanecké sněmovny budou další stenoprotokoly přepsány v nejbližší možné době. Děkujeme za pochopení.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže pan poslanec Bendl iniciativně načetl veto toho zákona, ale někdo za vedení teda toho poslaneckého klubu, někdo z vás by to měl tedy ještě podat, aby to mělo tu formální záležitost na mikrofon. Tak tak na to nezapomeňte, když tak že to chcete zavetovat jménem poslaneckých klubů pěti, to týrání zvířat.

A nyní tedy pan poslanec Jan Bureš v obecné rozpravě. Kdo se vymění? Pardon? Takže paní poslankyně Decroix... Jo, že se vyměníte. Já jsem myslel, že je tady zmocnění na přednostní právo od někoho. Dobře. Takže paní poslankyně Decroix, dobře. A pak tady pan poslanec Bureš .Chápu.

Poslankyně Eva Decroix: Já vám děkuju, pane předsedající, i panu kolegovi, že jsem mohla vystoupit nyní. My jsme byli domluveni s kolegy, a zklamu vás, pane předsedající, že veto opravdu načteme. Znamená dovoluji si načíst veto proti projednávání v prvním čtení, malinko tím vyhovím i apelu paní kolegyně Válkové, to veto načítám jménem poslaneckých klubů ODS, STAN, KDU a TOP 09. Jinak si dovolím

Předseda PSP Tomio Okamura: Vy mi to načítáte jako místopředsedkyně klubu?

Poslankyně Eva Decroix: Ano, pane předsedo.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak... Ale to takhle nejde dělat, no. Takže jestli je předseda klubu v sále, tak buď máte zmocnění...

Poslankyně Eva Decroix: Pane předsedající, my ho můžeme načíst i opakovaně samozřejmě. Nebo nám to může načíst i pan předsedající.

Předseda PSP Tomio Okamura: Ne, ne, ale já vám nechci dělat naschvály. Já chci jenom, aby to pak někdo nezpochybňoval. Tak pane předsedo, tak to načtete, protože když je předseda přítomen, tak místopředseda, že jo? Tohleto zase...

Poslanec Marek Benda: Já si teda myslím, že v tomto případě dochází k jisté dezinterpretaci jednacího řádu, abych byl úplně přesný, protože tam není řečeno, něco řečeno o přednostních právech. A máme tady nějaká pravidla o přednostních právech, kdy kdo může vystupovat.

Ale podle mého názoru zcela běžně, pamatuju si například pana poslance Marka Nováka, který tady v minulém volebním období uplatňoval veto na DSA jménem dvou poslaneckých klubů nebo 40 poslanců. Je to naprosto běžné, je to prostě jenom o to, jestli se ty kluby nechají takovým poslancem zastoupit. Ale protože nechci tu debatu prodlužovat, tak jenom podpořím svoji kolegyni Decroix.

Jménem čtyř poslaneckých klubů ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STANu vznáším veto na projednávání v rámci § 90 z důvodů, které tady zejména uvedla vládní poslankyně, paní kolegyně Válková.

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy pan poslanec, takže nyní tedy pan poslanec Bureš, chápu to dobře? Tady Helena Válková na faktickou poznámku, prosím.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já vám nebudu za to děkovat, protože ten můj apel byl na to, abychom naopak, protože všem a opakovaně to tady zaznělo, jde o lepší a účinnější ochranu před týráním zvířat tak, abychom to upravili v rámci druhého čtení způsobem, který tuto ochranu poskytne. Ale já jsem vyrozuměla, že máte stejný zájem. Čili i bez mého v uvozovkách apelu asi byste postupovali stejně.

Jinak já jsem opravdu ráda, ráda se do té práce zapojím. A určitě pokud se nám to podaří, a tady bych si dovolila říct i paní kolegyni Šafránkové, vaším prostřednictvím, pane předsedo, že nemusí být smutná. Já úplně ji chápu jako milovnici zvířat, která by chtěla – včera bylo pozdě – a zdá se jí, že ty průtahy jsou neodůvodněné, aby se schválil ten zákon již dnes. Ale myslím si, že v tom výsledku, až se nám povede tukovou podstatou trestného činu, novou skutkovou podstatu vyprecizovat, takže bude ráda, protože to, předpokládám, účinnější ochranu poskytne. Takže myslím si, že to rozhodnutí můžeme pochopit jako vstřícné gesto. Za prvé neprotahovat už projednávání tohoto zákona, za druhé opravdu na tom zapracovat co nejrychleji a za třetí to co nejdříve potom ve třetím čtení schválit. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy pan poslanec Jan Bureš a připraví se paní poslankyně Eva Decroix. Tak prosím, máte slovo, prosím? (Poslanec Bureš říká předsedajícímu mimo mikrofon, že poslankyně Decroix tady už byla.) Jo, jo, to byla ta moje vstřícnost sama, protože jinak byste, pane poslanče, spadl až na konec pořadí. Ale ano, vidíte že jsem přísný.

Poslanec Jan Bureš: Ano, ano. Já jako bytostný gentleman jsem dal dámě přednost, když mě o to tak hezky poprosila. (Předsedající: Jinak byste spadl nakonec pořadí stejně..) (Poslanec a předsedající mluví jeden přes druhého.) Tak bych byl na konci... Stejně se nic nestalo.

Předseda PSP Tomio Okamura: Už je večer.

Poslanec Jan Bureš: Nicméně já musím tedy jenom na tu debatu. Já jsem se fakt držel a nehlásil jsem se s těmi faktickými poznámkami, ale musím říct, že za nejzásadnější větu, která tady v té rozpravě, když se tady střídaly ty faktické poznámky, zazněla, byla, že když se mění trestní zákoník, není třeba to dávat do Legislativní rady vlády. Přece... Tak to jako od ministra spravedlnosti, musím říct, že tuhle větu jsem si zapsal. Asi si ji možná dám někam do análu. Nicméně dovolte mi, abych tady předložil svůj projev, který tady mám napsaný.

Takže, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Přestupuji dnes před vás k bodu, kterým je sněmovní tisk číslo 173. Tento návrh podaný skupinou poslanců v čelem s panem předsedou Babišem a pane předsedou Okamurou si klade za cíl novelizovat zákon (č.) 40/2009 St., náš trestní zákoník.

Dovolte mi tedy, abych přednesl k tomuto návrhu a řekněme si na rovinu, velmi emotivnímu tématu, trochu více i méně analytické stanovisko. Hned v úvodu mého vystoupení cítím potřebu zcela jasně a nezpochybnitelně deklarovat jednu zásadní věc. V tomto sále napříč spektrem není absolutně nikoho, kdo by jakkoliv zpochybňoval bazální, lidskou i politickou potřebu chránit ty nejzranitelnější bytosti. Ať už se bavíme o obětech domácího násilí, osobách žijících ve společném obydlí nebo o zvířatech, která náš právní řád zcela správně a moderně definuje jako živé tvory schopné pociťovat bolest a utrpení.

Předseda PSP Tomio Okamura: Ta prosím o klid v jednacím sále. Tak prosím.

Poslanec Jan Bureš: Tak děkuji i panu ministrovi Juchelkovi, že se ztiší. Tak. Děkuji. Pane ministře, bylo to tak, bylo to tak a bylo to tak. Děkuji.

Já osobně sám mám doma dvě fenky Bibi a Nancy a každý den vidím, jak jsou tito tvorové fixovaní na lidskou péči, jak jsou zranitelní a jak moc závisí na naší odpovědnosti. Představa, že by jim nebo jakémukoliv jinému zvířeti někdo svévolně a surově ubližoval, je pro mě lidsky naprosto nepřijatelná. Základní záměr předkladatelů, tedy snaha o přísnější postih za prokazatelné a surové týrání je plně v souladu jistě i s programovým prohlášením této a snad i každé vlády, která se zavázala k podpoře ochrany zvířat a ke zvýšení postihů za násilí proti zranitelným skupinám. V této ideové rovině má návrh mou podporu.

Nicméně kolegyně a kolegové, jak už se to v legislativě stává, ten pověstný ďábel se vždycky skrývá v detailu. A my dnes nehlasujeme o petici, nevedeme tu diskusi na sociálních sítích, my zde tvoříme trestní právo. A v případě jakýchkoliv zásahů do trestního zákoníku musíme být jako zákonodárci extrémně, ale opravdu extrémně obezřetní. Nesmíme narušit integritu a vnitřní logiku našeho právního řádu jen proto, že jsme pod tlakem aktuálních emocí nebo populistické poptávky po rychlých a na první pohled líbivých řešeních.

Pojďme se nyní detailně podívat na první zásadní úskalí, které v předloženém textu vidíme. Návrh plošně zvyšuje dolní hranice trestních sazeb u trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a u trestního činu týrání zvířat podle § 302 odst. 1. Předkladatelé navrhují posunout tuto spodní hranici ze současných šesti měsíců na jeden rok. Stejně tak u zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303 odst. 1 se navrhuje zvýšení spodní sazby na jeden rok. Předkladatelé v důvodové zprávě argumentují tím, že současná výše dolní hranice je nevhodná a neodpovídá závažnosti jednání. Odvolávají se přitom na zahraniční úpravy. Zmiňují chorvatský, portugalský či švédský trestní zákoník u domácího násilí a polský, německý či francouzský u ochrany zvířat. Ano, v těchto zemích existují horní sazby kolem tří, pěti i šesti let. Ale my se teď bavíme o té spodní hranici. My v ODS dlouhodobě konzistentně a racionálně zastáváme názor, že trestní politika moderního státu by měla směřovat k celkové modernizaci, efektivitě a především k soudcovské zdrženlivosti. Pevné stanovení dolní hranice na jeden rok bez možnosti úlevy představuje velmi výrazné a podle nás nešťastné omezení diskrece nezávislého soudu. Každý soudce by měl mít zachován dostatečný prostor k tomu, aby mohl pečlivě posoudit všechny individuální a specifické okolnosti každého jednotlivého případu. Pokud soudci vezmeme možnost uložit v těchto méně závažných případech nebo v případech se silnými polehčujícími okolnostmi nižší sazbu pod jeden rok nebo širší paletu alternativních trestů, čeho tím reálně dosáhneme? Riskujeme zbytečné a neúčelné přeplňování našich věznic u skutků, kde bohatě stačí jiná, modernější a efektivnější forma nápravy. Trestní zákoník nemá být nástrojem slepé odplaty, ale nástrojem spravedlnosti. A spravedlnost vyžaduje flexibilitu, nikoliv drakonické mantinely.

Dostávám se k druhému, snad ještě problematičtějšímu bodu. Tím je zavádění zcela nové skutkové skutové podstaty do § 302 jakožto nového odst. 2. Tento bod navrhuje trestnost za to, když někdo, cituji: ze zavrženíhodné pohnutky usmrtí kočku nebo psa aniž by byl naplněn důvod k usmrcení stanovený jiným právním předpisem. Kdo tak učiní, má být potrestán stejně jako pachatel surového týrání, tedy odnětím svobody na jeden rok až tři léta. Zde už, vážené kolegyně a kolegové, z hlediska trestní teorie i praxe narážíme na obrovské množství nesystémových prvků.

Prvním z nich je absolutně selektivní ochrana. Návrh zcela specificky a exkluzivně chrání pouze dva živočišné druhy, tedy psa a kočku. Já jako pejskař to samozřejmě emotivně chápu. Rozumím postavení těchto zvířat jako společníků člověka v naší moderní společnosti, ale my zde netvoříme zájmový kroužek. My tvoříme univerzální trestní právo. Z čistě právního a systematického hlediska je to naprosto neobhajitelné a nesystémové. Ptejme se sami sebe, proč stejně přísně a specificky nechráníme například, jak zde byly zmíněni, koně. Proč nechráníme jiná hospodářská nebo zájmová zvířata, která jsou prokazatelně a biologicky naprosto stejně schopna pociťovat bolest, strach a utrpení. Trestní zákoník přece proboha nemůže být a nesmí být katalogem našich oblíbených domácích mazlíčků. Musí to být univerzální norma, která chrání zvířata plošně na základě jejich schopnosti vnímat utrpení, nikoliv na základě jejich popularity v domácnostech.

Dále se musím pozastavit nad samotným pojmem zavrženíhodná pohnutka. Předkladatelé v důvodové zprávě argumentují, že tento pojem se v právu již vyskytuje a zahrnuje pomstu, zábavu nebo snahu zakrýt jinou nelegální činnost. Potud je to srozumitelné. Jenže důvodová zpráva výslovně a velmi nebezpečně dodává, že v případě psů a koček se za tuto zavrženíhodnou pohnutku bude zpravidla považovat i pouhé usmrcení z důvodu prosté, cituji z důvodové zprávy, ztráty zájmu o další chov péči.

Přátelé, dovolte mi připomenout základní axiomy. Trestní právo má a vždy musí být ultima ratio, tedy absolutně, tedy ten absolutně poslední, nejkrajnější prostředek státu, jak zasáhnout do životů občanů. Usmrcení zvířete bez legitimního, zákonem povoleného důvodu je samozřejmě špatné, je to morální selhání a podle současného zákona na ochranu zvířat proti týrání je to zcela správně postihováno jako přestupek ve správním řízení. Předkladatelé tvrdí, že tento postih ve správním právu je nedostatečný, ale kriminalizovat lidi, hrozit jim léty vězení za to, že psychicky nebo finančně nezvládnou péči nebo hloupě ztratí o zvíře zájem, a to aniž by vůbec došlo k nějakému surovému nebo trýznivému týrání, to je extrémně nebezpečné rozšiřování státní a trestní represe. Kde přesně, ptám se, končí lidská hloupost, nezodpovědnost či osobní selhání a kde začíná kriminální čin vyžadující pobyt za mřížemi? Tento poslanecký návrh tuto jemnou, ale pro právní stát tedy naprosto klíčovou hranici nebezpečně rozmývá. Z přestupku, který se dá vyřešit vysokou pokutou, děláme ze dne na den trestný čin s dolní sazbou jeden rok natvrdo a to je prostě špatně.

Třetím a pro mě jako poslance mimořádně závažným bodem je procesní stránka celé věci. Předkladatelé zde navrhují, aby Poslanecká sněmovna schválila tento zákon rovnou a bez diskuse už v prvním čtení, a to s odvoláním na § 90 odst. 2 jednacího řádu. Tento postup odůvodňují tím, že je nezbytné zajistit včas postih nevhodného nakládání se zvířaty a nabytí účinnosti k 1. lednu 2027.

Dámy a pánové, toto je nejen pro poslanecký klub ODS, jak to tady říkal náš pan předseda Marek Benda, u takto zásadní změny trestního kodexu něco naprosto, ale naprosto nepřijatelného. Znovu opakuji, bavíme se o změně trestního zákoníku. Trestní zákoník není zákon o rybářství, není to nějaká podružná vyhláška o poplatcích za odpady. Je to jeden z nejpevnějších pilířů naší svobody, bezpečnosti a právní jistoty občanů. Je absolutně vyloučené, že z hlediska legislativní hygieny je nebezpečné, abychom takto závažné změny, změny, které zásadně a trvale ovlivní životy konkrétních lidí a každodenní praxi našich soudů, jen takzvaně prohnali Sněmovnou v jednom jediném čtení, bez řádné a hluboké debaty na půdě ústavně-právního a případně i jiných výborů. Musíme mít čas svolat odborná slyšení. Měli bychom si vyslechnout názory zkušených trestních soudců, renomovaných akademiků, advokátů i odborníků na ochranu zvířat. A nesmíme se nechat vést jen slepou snahou o co nejrychlejší nabytí účinnosti.

Dovolte mi tedy na závěr shrnout a velmi jasně formulovat stanovisko našeho klubu. Plně a bez výhrad podporujeme přísnější a spravedlivější tresty za jakékoliv násilí na lidech, zejména v domácnostech. A stejně tak nekompromisně podporujeme tvrdé tresty za prokazatelně brutální a surové týrání zvířat. To je naše jasná politická i hodnotová shoda. Ale stejně tak rezolutně odmítáme účelové kouskování trestního práva takovýmito nesystémovými, úzce zaměřenými novelami. Odmítáme novely, které do rigidního trestního zákoníku vnášejí momentální emoce na úkor chladné a dlouhodobé právní logiky. Budeme velmi důrazně trvat na tom, aby tento tisk byl postoupen k projednání výborům a podroben té nejdetailnější právní a legislativní expertize. Naším úkolem zde v Poslanecké sněmovně není tvořit zákony, které budou za každou cenu dobře a líbivě vypadat na sociální sítích ve statusech s roztomilými fotkami psů a koček. Naším posvátným úkolem je tvořit právo, které bude dlouhodobě spravedlivé, racionální, předvídatelné a systémové.

Děkuji vám všem za pozornost a za věcnou, slušnou a kultivovanou diskusi v dalším průběhu projednávání tohoto bodu.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík. Přečtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Martin Baxa od 22.30 z osobních důvodů. Takže nyní pan poslanec Petr Hladík a jako posledního mám přihlášeného pana poslance Marka Výborného. Prosím, máte slovo.

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, předkladatelky a předkladatelé, kolegyně, kolegové, krásný dobrý večer. Já bych chtěl na úvod říct, že to téma, které tady bylo vneseno do Poslanecké sněmovny, o ochraně zvířat, je téma důležité, ale zároveň bylo předloženo plénu Poslanecké sněmovny takovým způsobem, který si dovolím označit za nevalně zpracovaný, předložený jakýmsi způsobem bez souvislostí, bez konkrétních analýz, bez toho, aniž bychom o tomto problému vedli širší debatu. Já sám, moje rodina chová kočku, konkrétně má jméno Vločka, a jsem ze zemědělské, ze sedlácké rodiny. Odmalička jsem byl u zvířat a moc dobře vím, co to je prožívat ten život se zvířaty. A v tomto duchu bych chtěl podpořit všechny ty, kteří se o zvířata, o jejich nakládání důstojným způsobem a samozřejmě o všechny ty, pro které je zvíře členem rodiny, domácnosti, tak bych se chtěl zasadit.

Zároveň ale je potřeba, a tady probíráme trestní zákoník, aby trestní právo bylo nahlíženo celistvě, aby trestní právo bylo proporční, aby jednotlivé trestné činy, jejich horní a dolní sazby vycházely ze závažnosti přestupků nebo trestných činů, aby kooperovaly s tím, co je provedeno a jakým způsobem trestáme jiné trestné činy.

Trestní zákoník nemá být plejádou toho, co se nám zdá býti aktuálně populární nebo aktuálně citlivé pro českou veřejnost. Trestní zákoník má především odrazovat všechny občany České republiky od spáchání jakéhokoliv trestného činu, má být tím zákonem, ke kterému budeme orgány činné v trestním řízení se upírat minimálně, protože naším chováním a jednáním budeme předcházet tomu, abychom se právě otázce trestného činu vyhnuli.

A v tomto směru já považuji ten návrh z celé řady věcí za problematický. Nejenom že neposkytuje dostatečné důvody, proč zvýšit spodní sazbu trestného činu, tedy toho, kdo týrá zvíře surovým nebo trýznivým způsobem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta se zákazem činnosti nebo propadnutím věci. To je totiž současný stav a my jsme nedostali v tomto návrhu, který byl zpracován jako návrh poslanecký, vlastně žádnou kazuistiku, konkrétní informace o tom, kolik trestných činů a v jaké sazbě bylo za poslední roky odsouzeno, kolik bylo vyšetřováno, kolik z nich případně neskončilo trestněprávní věcí, ale pouze přestupkem. Není tady žádná analýza ani kazuistika toho, jak častý problém, respektive vymahatelnost tohoto konkrétního ustanovení v současné době je. A mě tohleto hodně mrzí.

Znovu připomínám, že ten návrh je zpracován jako poslanecký návrh bez řádného projednání, bez řádného připomínkového projednání ani jednání odborníků, legislativců v Legislativní radě vlády.

No a nemohu se nedotknout toho nově zaváděného trestného činu. My jsme tady ve faktických poznámkách vedli tu debatu a já jsem stále nedostal odpověď na to, proč je specificky vlastně upírána pozornost především ke konkrétním dvěma zvířatům, a to je pes a kočka. Chápu, že to je nejčastější domácí miláček, když to takto můžu říct. Na druhou stranu opravdu zvířat, která jsou schopna vnímat násilí, bolest, tak máme celou řadu. Zatím mně nebylo odpovězeno na to, proč ten paragraf 302 odst. 1 nedostatečně postihuje ty případy, o kterých tady hovořili někteří z vás. Já se domnívám, že zaživa zakopat psa nebo fenu je neskutečná prasárna a takovému člověku bych nejenomže nepodal ruku, ale nejradši bych mu plivnul do obličeje, protože takto nelidsky se chovat k ke zvířeti je prostě ohavnost. Ale rád bych slyšel věcnou argumentaci toho, proč vlastně doposavad dostatečným způsobem ten odstavec číslo 1 nemůže být v těchto jasných exaktních exemplárních případech uplatňován na takovéto případy. My jsme tady se jenom krátce dotkli hospodářských zvířat. Bavíme se pouze o psech a kočkách, ale právě u hospodářských zvířat, pokud, a to je jedno, jestli praseti, hovězímu nebo koni nedáte napít, jestli ho necháte stát týdny po pás v kejdě, ve sračkách a nenastelete tomu, tak se já osobně domnívám, že to trýznění toho zvířete je obrovské. A znovu upírám tu pozornost k tomu a budu o tom hovořit i v tom druhém návrhu, pokud se k tomu dostaneme, to znamená, v té novele zákona na ochranu proti týrání, vlastně proč jsme si specifickým způsobem vybrali tahleta dvě zvířata a rád bych se také znovu zeptal na tu formulaci toho trestného činu. Důvodová zpráva popisuje nějaké věci a zároveň říká, no, pokud zastřelím psa, protože mně napadl jiné zvíře, třeba tu slepičku, tak potom se nejedná a nebude se aplikovat tento trestný čin, ale mě napadá celá řada jiných souvislostí a jiných kazuistik, které nejsou v důvodové zprávě vysvětleny. Pokud bychom se měli dostat do situace tak, jak o ní hovořila paní kolegyně Válková, prostřednictvím pana předsedajícího, o tom, zda bychom dělali nějaké posudky, co je ještě přiměřené, co už přiměřené není, kde se to týká té zavrženíhodné pohnutky, tak si myslím, že jsme odvedli jako celek jako Poslanecká sněmovna špatnou práci. Dobré skutky jako dláždit těmito omyly je prostě špatně. Není možné prostě v nějakých emotivních pohnutkách a to bohulibé činnosti, to znamená opravdu se fakticky věnovat tématu ochrany zvířat, tak zavést trestný čin, který bude nejasně vykládán, mohl by celou řadu lidí, vlastně možná i nevědomky, dostat do trestněprávní odpovědnosti.

A z tohohle důvodu velmi vítám to, že to budeme probírat. Chci jenom připomenout to, že jsme si zřídili podvýbor pro ochranu zvířat jako podvýbor pro výbor životního prostředí. Ta problematika se dotýká ústavněprávního výboru stejně tak jako výboru životního prostředí a výboru zemědělského, protože otázka šíře těch jednotlivých zvířat si myslím, že doposavad nebyla dostatečným způsobem vysvětlena.

Mě by i zajímalo, kromě Slovenska, to tady zaznělo od pana ministra, jestli někdo z členských států Evropské unie v trestním právu má takto specificky vypíchnuty konkrétní druhy zvířat a trestá konkrétním novým trestným činem specificky třeba kočky, psy nebo jiné druhy zvířat ve své trestní legislativě.

Znovu bych chtěl požádat, aby tato analýza byla provedena a než budeme finalizovat tuto legislativu, abychom se k tomu dostali. Vzhledem k tomu, že bylo zavetováno projednání v § 90, tak dávám návrh, aby právě do těchto tří výborů ústavněprávního, zemědělského a životního prostředí byla tato legislativa přidělena. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Vesecká.

Poslanec Petr Hladík: Tak já chci upozornit, že takovýhle paskvil fakt přijmout nemůžeme. Až se implementuje to nařízení, které zavádí čipování psů a koček, a bude jasné, kdo je majitelem té kočky nebo kocoura, tak nechť potom řešíme všechny ty kočky, které majitele nemají. Já s tím úplně souhlasím. Protože jestliže něco je kočka, tak je také nejenom krásné domácí zvíře a mazlíček, ale je to také obrovský predátor. Jestli je někdo obrovským obrovským problémem pro naši biologickou rozmanitost a především pro ptáky, tak jsou to kočky. Kočky z mé osobní zkušenosti jsou – a potvrdí vám to také ornitologická společnost – poměrně zásadním predátorem českého ptactva.

Takže souhlasím s tím principem jako takovým. Ale vyzývám, vyzývám znovu předkladatele, aby neprojednávali dál tuto novelu, ale aby ji zastavili, nejlépe stáhli, a abyste počkali na implementaci nařízení a v souladu s nařízením potom upravili ty následné body, které já považuji za dobré i smysluplné.

A vyřešili asi i tu kastraci, ale jenom těch koček, které objektivním způsobem pána nemají. Umíte si představit tu situaci, že ten starosta bude postaven do situace, kdy někdo z občanů mu donese kočku a bude chtít po tom starostovi, aby tu kočku vykastroval, a ten starosta nebude vědět, když se dívá na tu kočku, jestli je opuštěná, toulavá, má pána, nebo pána nemá? A bez toho prostě nebude moci tu kočku vykastrovat, protože kdyby náhodou se jednalo o nějakou chovnou kočku, tak také podle odborníků, se kterými jsem to konzultoval, se může jednat o kočky, které mohou mít hodnoty desetitisícové, dokonce statisícové. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Jana Patková a připraví se paní poslankyně Marie Kršková. Tak prosím máte slovo.

Poslankyně Jana Patková: Děkuji. A já vám popřeju rovnou krásné dobré ráno, vážené kolegyně a vážení kolegové.

Jsem opravdu ráda, že se problematika týrání zvířat na půdě Poslanecké sněmovny otevírá. Případů týrání zvířat totiž přibývá a věřím, že všichni v tomto sále víme, že musíme jednat. Potřebujeme ale skutečně funkční řešení. Nástroje, které reálně pomohou policii i veterinární správě v terénu. Musíme konečně posílit ochranu zvířat a efektivně zasahovat proti bezohledným množírnám psů nebo nelegálním chovům velkých šelem.

Jenže právě tahle předložená novela toto nesplňuje. Místo promyšleného řešení přináší nové problémy a rizika. Proto je nepochopitelná snaha vládních poslanců prosadit ji ve zrychleném řízení. Pokud vynecháme řádnou odbornou debatu, zvířatům tím nepomůžeme. Výsledkem nebude lepší ochrana zvířat, ale právní nejistota, problémy při vymáhání zákona a zbytečný chaos. Právě proto bychom měli této novele věnovat standardní legislativní proces a důkladnou diskusi.

Pojďme ale k faktům. Co si musíme vyjasnit? Návrh doplňuje do zákona o Policii České republiky oprávnění vstoupit do obydlí při pouhém důvodném podezření, že se uvnitř nachází týrané zvíře. Nemáme přitom na stole ale žádnou seriózní analýzu dopadů této změny. Máme tak schválit něco absolutně naslepo. Jak reálně bude policista postupovat při takovém důvodném podezření? Jak chcete zabránit tomu, aby se z tohoto zákona nestal nástroj pro šikanu v sousedských sporech? A jak zajistíte, aby soudy nakonec nemusely řešit řadu zbytečných sporů, které tato právní nejistota vyvolá?

Dalším zásadním problémem je ustanovení, podle kterého zvíře automaticky propadá státu, pokud majitel do 30 dnů neuhradí zálohu za péči. Dochází zde k trvalé ztrátě vlastnictví, nikoliv za prokázané týrání, ale za nezaplacenou zálohu a ještě v neuzavřeném řízení. Majitel přitom prostě může jen ležet v nemocnici nebo mít jiný objektivní důvod, proč nedokáže včas zaplatit. Ale o své zvíře definitivně přijde dřív, než se vůbec rozhodne o jeho vině.

Navíc novela opět obsahuje i oblíbenou disciplínu vládní většiny, a to přenášení finančních nákladů a rizik na města a obce. Podle novely se obec stává vlastníkem opuštěného zvířete doslova ve vteřině, kdy se o něm dozví, a to bez jakékoliv možnosti volby.

Hranice mezi zvířetem zatoulaným a skutečně opuštěným je v tomto případě nesmírně tenká. Pokud obec zvíře označí za opuštěné a za týden se přihlásí majitel, kterému jen uteklo, dostáváme se do velmi složité právní situace, zvláště když na obec od první chvíle přechází plná odpovědnost za škody, které toto zvíře způsobí.

Chcete další příklad přenášení odpovědnosti na města a obce? Je jím problematika kastrace koček. Plošné kastrace jsou samozřejmě potřeba, ale způsob, jakým jej předkladatelé navrhují, je recept na katastrofu. Předkladatelé v důvodové zprávě sami přiznávají, že netuší, kolik to bude stát, ale obcím to chtějí nařídit povinně, a to bez jediné koruny v rozpočtu a bez jakékoliv metodiky, která v terénu skutečně rozliší toulavé kočky od těch, které někomu patří. Pokud obec omylem odchytí a vykastruje venkovní kočku, která má svého majitele, dopustí se zásahu do cizího vlastnictví a bude muset řešit náhradu škody.

Novela zkrátka ignoruje realitu v terénu. Zavádí možnost uložit předběžný zákaz chovu zvířat, ale stát stále nemá funkční a propojený centrální registr chovatelů ani jednotnou evidenci čipovaných zvířat. Tedy alespoň u psů má začít centrální evidence fungovat od 1. 7., ale aktuálně sami veterináři ještě nevědí, jak do ní metodicky zapisovat.

Výsledek? Zákaz bude v praxi jen na papíře. Člověk se zákazem si i bez problémů pořídí nebo zaregistruje zvíře jen o pár kilometrů dál ve vedlejším městě či okrese a úřady to nezjistí.

Už v úvodu jsem zmiňovala nelegální chovy velkých šelem. A právě u nich narážíme na další zásadní problém. Novela sice říká, že zabavené zvíře nově propadne státu, ale stát pro ně nemá žádné chovné zařízení, jednoduše je nemá kam dát. Pokud stát nemá vlastní kapacity, hrozí, že tato náročná zvířata skončí v nějakých pochybných zookoutcích, a tím černý trh a šedou zónu naopak jen podpoříme. A to už nám tady jen kvete.

Cesta přece musí být opačná. Nejprve musíme vybudovat a finančně zajistit síť oficiálních záchranných center. Bez této infrastruktury je celý zákon jen prázdnou proklamací. Ale papír snese všechno.

V oblasti ochrany zvířat dlouhodobě narážíme na selhání státu. Zoufale nám chybí specializovaný politický útvar pro kriminalitu, který se bude zabývat zvířaty a environmentální politikou obecně.

Lidé v terénu sice dělají maximum, ale spousta kauz se kvůli chybějícím kapacitám a chybějícím specializovaným vyšetřovatelům vůbec nedotáhne do konce.

Zkrátka zvířata si zaslouží skutečnou promyšlenou a funkční ochranu, nikoliv řešení šité horkou jehlou. Návrh s takto zásadními dopady musí nejprve projít důkladnou a širokou diskusí. Musíme najít řešení které bude v praxi skutečně pomáhat, a ne plodit jen chaos.

Z těchto důvodů uplatníme veto proti projednání tohoto zákona ve zkráceném řízení a žádáme, aby tisk prošel standardním řádným legislativním procesem, kde budeme moci uvedené chyby odstranit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášená do rozpravy paní poslankyně Kršková.

Aktualizováno 2. 7. 2026 v 0:51.