(pokračuje Tomio Okamura)

Slib poslance

Tak vás ještě jednou žádám o klid v jednacím sále a žádám předsedkyni mandátového a imunitního výboru, poslankyni Helenu Válkovou, aby nás seznámila s kroky, které tento výbor učinil, a poté přečetla ústavou předepsaný slib, který pan poslanec složí do mých rukou.

Zároveň bych chtěl upozornit, že historicky poprvé tady máme vystavenou novou formu ústavy, která vyhrála na základě odborné komise, a poprvé tedy poslanec bude skládat slib tady vedle nové formy ústavy.

Paní předsedkyně, máte slovo.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedo, a současně, vážený pane předsedo, vážený pane předsedající a současně milé paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené členky a členové vlády, dne 29. května 2026 zanikl rezignací mandát poslance pana Ing. Karla Berana a na jeho místo nastupuje jako první náhradník politické strany Motoristé sobě za volební kraj 10 Vysočina, pan Mgr. Libor Forman.

Skutečnost, že se pan Mgr. Libor Forman stal poslancem, jsme ověřili na dnešní 9. schůzi mandátového a  imunitního výboru a přijali jsme v této věci usnesení číslo 30, které bylo již doručeno předsedovi Poslanecké sněmovny. Tím vlastně jsou všechny podmínky pro splnění slibu naplněny a my můžeme k němu přistoupit.

Tak teď vás jako standardně poprosím, abychom povstali. Poprosím, aby před stolek zde předstoupil pan poslanec Libor Forman a složil ústavou předepsaný slib poslance. Já ho teď přečtu: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

(Nový poslanec skládá slib podáním ruky předsedovi Poslanecké sněmovny Tomiovi Okamurovi před stolkem zpravodajů s vystavenou novou formou ústavy.)

Děkuju za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dovolte i mně jako předsedajícímu, abych mezi námi nově uvítal pana poslance Libora Formana a popřál mu v poslanecké práci hodně úspěchů.

Nyní opět předávám slovo panu předsedovi.

Předseda PSP Tomio Okamura: S náhradní kartou číslo 3 bude hlasovat Zdeněk Hřib.

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslance Miroslava Samaše a poslance Michala Zunu. Má někdo jiný návrh?

Žádný návrh nevidím, tak zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 1 přihlášeno 148 poslanců, pro 141, proti nikdo. Konstatuji, že jsme ověřovateli 21. schůze Poslanecké sněmovny určili poslance Miroslava Samaše a poslance Michala Zunu.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Adamec Ivan celý jednací den – rodinné důvody, Adámková Věra od 14 hodin do 16 hodin – pracovní důvody, Bartoš Ivan celý jednací den – rodinné důvody, Benda Marek od 14 hodin do 17 hodin – pracovní důvody, Berki Jan od 17.15 – zahraniční cesta, Brzesková Monika do 19 hodin – pracovní důvody, Černochová Jana od 14 hodin do 19 hodin – pracovní důvody, Dražilová Lenka celý jednací den – zdravotní důvody, Gregor Matěj do 14.45 – pracovní důvody, Haas Karel od 14 hodin do 20 hodin – rodinné důvody, Hlavatý Matěj do 19 hodin – pracovní důvody, Kolovratník Martin od 15 hodin – rodinné důvody, Langšádlová Helena celý jednací den – rodinné důvody, Majerová Zuzana celý jednací den – zahraniční cesta, Němečková Crkvenjaš Zdenka celý jednací den – zdravotní důvody, Philipp Tom celý jednací den – osobní důvody, Pikora Vladimír celý jednací den – osobní důvody, Síla Jan do 15 hodin – zdravotní důvody, Šmída Martin celý jednací den – pracovní důvody, Talíř František od 17.30 hodin – osobní důvody, Tureček Karel celý jednací den – zdravotní důvody, Turek Libor celý jednací den – pracovní důvody, Válek Vlastimil celý jednací den – pracovní důvody, Výborný Marek celý jednací den – osobní důvody, Žbánek Miroslav celý jednací den – pracovní důvody.

Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Červený Igor od 18 hodin – pracovní důvody, Klempíř Oto celý jednací den – zdravotní důvody, Mrázová Zuzana od 17 hodin – pracovní důvody, Plaga Robert celý jednací den – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Pan poslanec Babka hlasuje s náhradní kartou číslo 7.

Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 21. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu, rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

Mám tady vystoupení s přednostním právem. Jako první se hlásí předsedkyně klubu ANO Taťána Malá a připraví se Zdeněk Hřib. Tak prosím, máte slovo.

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobré odpoledne, já si dovolím již tradičně jménem tří poslaneckých klubů navrhnout, abychom dnes jednali a procedurálně i meritorně hlasovali po 19. i 21. hodině.

Předseda PSP Tomio Okamura: Budeme hlasovat návrh předsedkyně klubu ANO, abychom procedurálně a meritorně hlasovali po 19. i 21. hodině. Myslím, že jsme tady všichni. Moment, ještě někdo chodí do sálu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 2 přihlášeno 153 poslanců, pro 85, proti 48. Návrh byl přijat.

Jako další se hlásí s přednostním právem předseda Pirátů Zdeněk Hřib a připraví se předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den. Vážené dámy, vážení pánové, dneska tady budeme mít další mimořádnou schůzi a celou řadu zajímavých bodů, které budeme řešit, ale také si myslím, že bychom měli řešit ještě jednu zásadní otázku, a to je to, zdali pravidla v České republice platí skutečně pro všechny stejně, jinými slovy, zdali tady neplatí dvojí metr, protože Evropská komise v uplynulých dnech zablokovala proplácení dotací pro Agrofert. A ten důvod je naprosto jasný a jednoduchý: Dokud prostě nebude jasno, že nejsou porušována evropská pravidla pro střet zájmů, tedy konkrétně zdali Andrej Babiš není ve střetu zájmů dle evropských pravidel, tak evropské peníze do jeho holdingu prostě nepůjdou. No a co tady se rozhodl dělat český stát? (Ruch v sále.)

Český stát místo toho, aby chránil české daňové poplatníky, tak připravuje další rozhodnutí o poskytnutí dotací pro firmy Andreje Babiše. Konkrétně teď Kostelecké uzeniny žádají Ministerstvo průmyslu a obchodu o nějaké 3 660 000 korun, asi na nějaké inovace, pravděpodobně okolo párků, každopádně rozhodovat má ministr Havlíček. A já se tedy ptám... (Otáčí se k předsedajícímu.)

Šlo by..., pane předsedající...

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás prosím o klid v jednacím sále. (Hluk v sále neustává.) Tak ještě jednou (prosím) o klid...

Prosím.

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. A já se tedy ptám: Z koho si tato vláda dělá legraci? Protože Evropská komise řekla: Neproplatíme. A český stát říká: No tak my to asi stejně přidělíme A účet, prosím pěkně? Účet mají zaplatit čeští daňoví poplatníci, to znamená rodiny a děti, protože my si na to samozřejmě budeme muset půjčit – všichni jsme tady viděli, jak vypadá státní rozpočet, takže my si budeme muset půjčit – a dluhy budou splácet děti nebo možná dokonce i děti jejich dětí. A tohle tedy opravdu není odpovědná správa země, to je prostě tunelování peněz českých daňových poplatníků, dalo by se říct, že to je krádež za bílého dne – bez velké nadsázky, protože veřejné peníze mají jít do bydlení, mají jít do škol, mají jít třeba i do zdravotnictví, do regionů, na rozvoj venkova nebo třeba na podporu malých rodinných farem, ale rozhodně ne do holdingu pana premiéra, který si tady přistavil čerpací stanici s penězovodem přímo ke státnímu rozpočtu. Protože malý drobný podnikatel tady musí splnit celou řadu podmínek, v momentě, kdy má sebemenší opomenutí, tak mu úřady skáčou po hlavě a hrozí mu, že bude muset dotaci vracet. Obce tady taky musí si hlídat každou lhůtu, aby něco nepromeškaly, aby každý formulář byl včas doložený, ale holding spojený s osobou premiéra Babiše má mít prostě generální pardon. A tohleto, tohle je dvojí metr, to je dvojí metr, který ničí důvěru občanů ve stát.

My se tady bavíme přitom už o 7,5 miliardy korun, které má Andrej Babiš vracet ještě ze svého předchozího vládního extempore, kde už existují soudní rozsudky, dokonce i na úrovni Nejvyššího a Ústavního soudu, že to bylo vyplaceno neoprávněně. A tyhlety peníze mohly skutečně pomáhat například ve zvýšení dostupnosti bydlení nebo mohly pomoci obcím ve stavbě škol nebo třeba českému venkovu v rozvoji a údržbě jejich krajiny.

A co teď stát vymáhá? Stát podle dostupných informací vymáhá buď vůbec nic, nebo jenom nějaké úplné minimum, úřady nemají zjevně žádný plán, nemají harmonogram, nemají časovou osu a mezitím běží čas a hrozí prodlení a promlčení nároků. A to je naprosto nepřijatelné, nepřijatelné. Protože Andrej Babiš tady tvrdí, že má střet zájmů vyřešený – tak nemá. A pokud Evropská komise blokuje proplácení dotací a pokud existují vážné právní pochybnosti, pokud stát tady nevymáhá ty miliardy a zároveň se naopak připravují další dotace pro Agrofert, tak prostě není vyřešeno vůbec nic, vůbec nic. A ten problém má jméno, a to zní: střet zájmů Andreje Babiše.

Tohle je skutečně problém celé České republiky: Poškozuje to naši pověst v Evropě, ohrožuje to evropské peníze pro kraje a obce, pro školy, pro podnikatele a vysílá to taky lidem signál, že mocní si tady můžou dovolit víc než ostatní. A tady se často říká, že nejsou peníze: Nejsou peníze na bydlení, nejsou peníze na školy, nejsou peníze na zdravotnictví, nejsou peníze na rozvoj venkova. Ale v momentě, když je řeč o Agrofertu, tak se peníze vždycky najdou – proto se také ostatně navyšoval rozpočet Ministerstva zemědělství o více než 7 miliard, právě proto, aby bylo víc peněz na dotace pro velké holdingy. Prostě se hledají nejrůznější výklady, kličky a cesty, jak peníze z rozpočtu dostat do Agrofertu.

Tak já říkám jasně: dost. My chceme vědět, proč stát nevymáhá miliardy, na které už tady jsou soudní rozsudky, na ty vyplacené dotace z minulosti. Chceme vědět, kdo za to nese odpovědnost. Chceme vědět, kolika nárokům hrozí promlčení. Chceme vědět, proč se tady připravují další dotace pro Agrofert, když Evropská komise je odmítá proplácet. A chceme vědět, kdo ponese odpovědnost v momentě, kdy to tedy celé bude muset zaplatit český daňový poplatník – protože vláda tady není od toho, aby tady chránila zájmy jednoho konkrétního holdingu, svého premiéra. Vláda má chránit veřejný zájem, a proto náš požadavek je naprosto jasný: Žádné další dotace Babišovi, dokud není vyřešený střet zájmů, dokud nejsou vyjasněny všechny pochybnosti, a také: chceme důsledné vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Prostě chceme konec dvojího metru, nemyslím si, že to je přehnaný požadavek. A my k tomu rozhodně nebudeme mlčet.

My jsme podali už v únoru trestní oznámení k evropskému žalobci, mělo víc než sto příloh, ty budeme samozřejmě průběžně doplňovat podle toho, jak se budou objevovat nové případy, nové žádosti, nové pochybnosti, tak aby měli kriminalisté skutečně všechny potřebné podklady pro rozhodování.

A pokud tedy vláda neumí vysvětlit Evropské komisi, proč takto hazarduje s evropskými penězi, proč tady nevymáhá ty miliardy z minulosti a proč otevírá cestu k dalším dotacím pro Agrofert, tak by to měla vysvětlit tady v Poslanecké sněmovně, před českými občany, z jejichž peněz chce ty dotace nakonec Andreji Babišovi poslat. Protože dokud nebude vyřešen střet zájmů Andreje Babiše, tak Agrofert nesmí dostat ani korunu z veřejných peněz, z peněz daňových poplatníků, protože veřejné peníze rozhodně nejsou soukromou kasičkou Andreje Babiše. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Olga Richterová: Vážená paní ministryně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes máme na programu jednu konkrétní věc, která bude spolurozhodovat o tom, jestli se v Česku dá normálně žít a mít rodinu – a zítra druhou. Jde tedy jednak o téma bydlení, a potom o téma podpory rodin s malými dětmi.

A proč (je) to tak důležité? No, protože bez jistoty domova nelze plánovat budoucnost – bez dostupného bydlení se mladí lidé nemohou osamostatnit, rodiny nemohou v klidu vychovávat své děti a senioři se bojí, jestli nedostanou výpověď, žijí v neustálé nejistotě.

Zkrátka, to je jedna věc, jistota domova, přičemž v České republice je ztrátou bydlení ohroženo 1,6 milionu lidí. Obrovské číslo. A říkám ho proto, že to není okrajový problém. Je to něco, co opravdu není nadneseně nazýváno krize. Máme v naší zemi bohužel krizi dostupného bydlení. A zvláště problematické je, že ten zákon, který alespoň částečně má pomáhat tu situaci řešit, tu situaci, která se 20 let postupně zhoršuje, chce zítra vláda Andreje Babiše opět oslabit, osekat, zejména to, že konkrétní rozhodnutí o podpoře má být na Úřadu práce už dnes přetíženém. Už dnes padají lidé na Úřadu práce, co se týče pracovníků, zaměstnanců, na ústa. Navíc s bytovou politikou tenhle úřad fakt nemá zkušenosti, nemá tu místní znalost. Výsledek bude naprosto předvídatelný; zpoždění, chaos, pomoc, která k těm lidem nedoputuje. Proto budeme zítra probírat několik konkrétních návrhů za Piráty, kde je naprosto zásadní, aby prošly, aby pomohly těm lidem, kteří se ocitnou třeba i v nějakém krátkodobém problému, aby nepropadli v potížích hlouběji. Je avizováno vládní koalicí, že ty konkrétní věci, ta konkrétní zlepšení, co Piráti navrhují, projít mají, tak uvidíme zítra. A jen chci upozornit, že prostě tak, jako je klíčová podpora rodin s dětmi, tak úplně stejně důležitá je i podpora v té oblasti bydlení.

A k rodinám s dětmi a rodičovskému příspěvku, který bude na programu dnes. Současnost, 350 000 korun jako celková suma a potom rozpočítáváno na měsíční částky podle toho, jak dlouho si lidé naplánují, že budou doma. Čili měsíčně typicky 11, 12 tisíc korun. Přijde vám to dostatečné na zaopatření rodiče s dítětem? Nejčastěji jsou to ženy, které takto zůstávají doma, a potom na tu celou rodinu samozřejmě dopadá, že vypadl ten jeden příjem a ten druhý je takto nízký. Reálná hodnota rodičovského příspěvku totiž u nás v Česku roky klesá. Náklady na bydlení, na energie, ceny potravin, služby, to všechno roste. Ale rodičovský příspěvek nejenom v té hodnotě, co se za to dá koupit, ale i v tom celkovém objemu státního rozpočtu, prostě jde dolů. A to je problém. Rodiny s malými dětmi tak stát nechává nést stále větší zátěž, a to říkám s vědomím toho, že jsme v tom minulém volebním období jako Piráti bojovali a vybojovali to, aby o 50 000 korun ta celková suma narostla. Jenže to nestačí. A proto když vidíme, že výdaje na důchody se mezi lety 2010 až 2024 téměř zdvojnásobily, ale výdaje na rodičovský příspěvek se v podstatě nezměnily z pohledu toho státního rozpočtu, tak prostě nechceme, aby byly rodiny, mladí lidé dál přehlíženi.

Chceme, aby vedle těch jednorázových navyšování byla pravidelná valorizace právě jako u těch důchodů. To je téma, které budeme dnes probírat i v tom konkrétním bodu. Ale je tak důležité, že vám ho chci přednést i tady v tomto stručném úvodním vystoupení. Rodiny zkrátka potřebují předvídatelnost. Nemohou každý rok čekat, jestli se politici dohodnou a jestli projde to navýšení, nebo jestli zrovna nebude před volbami a tak se nic neodehraje. To je špatně. Navíc ten vládní návrh, tak jak tady bude dnes projednávaný, prostě způsobí neskutečnou frustraci. Lidi, jejichž děti se narodí 31. prosince, 30. prosince, budou vyřazeni z toho navýšení. Tato nespravedlnost už se odehrávala v minulých letech při jednorázovém navyšování a nás to vždycky hrozně mrzelo. Přišlo nám to úplně zbytečné a teď se to stane znovu. Proč? Protože vláda říká, že priorita nejsou peníze pro rodiny s malými dětmi, ale Agrofert, navyšování zemědělských dotací. A takhle naplacato si to tady máme říct.

To, že spolu souvisí bydlení a rodičovský příspěvek, to je myslím každému jasné. Jde o podmínky pro rodiny, pro to, aby lidé mohli rodiny zakládat, pro to, aby měli jistotu nějaké budoucnosti. Ale úplně stejně souvisí i to, o čem mluvil chvilku přede mnou náš předseda Zdeněk Hřib, že když ty peníze, které jsou jenom jedny, půjdou agromamutům, půjdou na zemědělské dotace, tak zkrátka nepůjdou na rodičovský příspěvek. A o tomhle prosím Sněmovnu, ať poslanci a poslankyně přemýšlejí. Tohle totiž není férová rodinná politika. Není v ní žádná předvídatelnost, jenom frustrace pro ty, na které se těsně nedostane, nespravedlnost pro ty, jejichž dítě se narodí v nevhodné datum, a výhody pro vyvolené, pro ty, kteří čerpají právě ty možná i neoprávněné zemědělské dotace.

A to je něco, na co budeme upozorňovat. To je něco, co z našeho pohledu nedává smysl pro budoucnost naší země. A ještě jednou řeknu: nejde o symboly, jde o konkrétní kroky, které buď pomohou rodinám, nebo někomu úplně jinému. Takže u rodičovského příspěvku navýšení rodinám trochu pomůže, ale bude stále nespravedlivé a bude stále zvýrazňovat to, kolik peněz Andrej Babiš nevrátil, protože za 7,5 miliardy na dotacích neoprávněně čerpaných by bylo opravdu pravidelné předvídatelné valorizování rodičáku hračkou. Je mi velice líto, že toto vládní koalice ani nezvažuje. Děkuji za pozornost. (Potlesk vpravo.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka a připraví se jako poslední s přednostním právem předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Prosím, máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Drahá, nejdražší vládo, kolegyně, kolegové, já budu stručný, to avizuju dopředu. Chci se tady dotknout vlastně dvou oblastí. Jedno téma je obecné, ale nechci tím tady dnes zdržovat, protože ta mimořádná schůze, schůze dnes svolaná, má tři konkrétní body, které si myslím, že jsou věcné, racionální a k nim se za chviličku dostanu.

Ale chci tady dát krátký komentář, který souvisí s tou aktuální situací posledních dnů, a to je dopis Evropské komise na některé úřady a rezorty v České republice adresovaný Ministerstvu pro místní rozvoj. My o tom určitě povedeme debatu i zítra odpoledne, kdy budeme projednávat program té řádné schůze. Tak já chci tady znovu jenom apelovat na vládu a avizovat to, že podle mě rozumní členové jakékoliv vlády, kdyby dostali takový dopis, jako dostalo Ministerstvo pro místní rozvoj od Evropské komise, tak si myslím, že by udělali kroky, které jsou bezpečné, jsou s péčí řádného hospodáře a sice že by přestali vyplácet dotace na firmy spojené jakýmkoliv způsobem s panem premiérem. To není o tom soudit, jestli je tady pan premiér v právu nebo není. Není to o nějakém antibabišismu, ale je to o tom, abychom opravdu nevystavovali občany České republiky tomu, že budou na několik měsíců, možná i let předfinancovávat Agrofert v situaci, kdy může nastat rozhodnutí, kdy Evropská komise řekne, že ty peníze jsou vypláceny neoprávněně.

Tak já bych chtěl apelovat znovu na vládu, na dotčené ministry, aby do momentu, dokud se ta právní záležitost definitivně nerozsekne, tak aby se ty peníze nevyplácely, protože letos to může být více jak 2 miliardy korun, které se případně vyplatí z národního rozpočtu, z rozpočtu, který ty peníze nemá, nemá je na jiné, důležitější věci, za chviličku o tom povedeme debatu. A může se stát, že ta Evropská komise rozhodne, že byly vylaceny neoprávněně a budou se zpátky vymáhat a budou to další a další komplikace. Takže logická, bezpečná cesta by byla pozastavit to do momentu, než se ta celá právní záležitost vyřeší, bude to jasné a nebudou o tom žádné pochybnosti a nebudeme se muset o tom přít.

Teď jenom stručně k těm bodům, které jsou na té mimořádné schůzi. Já chci tady poděkovat oběma ministrům, jak panu ministru práce a sociální věcí Aleši Juchelkovi, tak panu ministru vnitra a jejich týmům, panu ministru Metnarovi, protože toto byla, si myslím, že docela dobrá ukázka příkladů dobré praxe, jak se dá postupovat ze strany vládní koalice, pozvat zástupce opozice, projednat ty věci, říci si jaké dopředu mohou být alternativy, říci, že případně nám budou dodány a doplněny informace, data a čísla, což se u všech těch třech tisků vlastně stalo zhruba v posledních třech týdnech. A my za lidovce jednoznačně říkáme, tenhle přístup dává logiku a nemáme vůbec ambici tady dnes vystupovat dlouho, nějakým způsobem tu diskusi prodlužovat, protože celá řada těch otázek byla vypořádaná férově, poctivě na těch odborných expertních jednáních. Říkám to proto, že bych chtěl apelovat, aby takto vláda postupovala i za jiné rezortní agendy i případně za jiná témata, jako je otázka veřejnoprávních médií a podobně. Hodně by to uklidnilo situaci tady ve Sněmovně, zkultivovalo to tak, abychom mohli projednávat ty věci racionálně, věcně a bez zbytečných emocí.

Já se vyjádřím ještě stručně k tomu především návrhu na zvýšení rodičáku. Já tady mohu říct, že jsem rád, že lidovci, když navrhli před zhruba dvěma měsíci ten konkrétní balíček Rodiče plus (ukazuje plakát Rodiče+), kde jsou konkrétní opatření na podporu rodičů, podporu rodin, tak vlastně dnes v tom prvním čtení máme návrh zákona, který z toho balíčku vlastně bere tu část, a to je zvýšení rodičáku na 400 000 korun.

To znamená, můžeme si říci, že ten první bod máme odškrtnutý, že to v zásadě tady v řádu spíše dnů, nikoliv měsíců nebo týdnů, projednáme, to znamená zvýšení toho rodičáku na 400 000 u rodin s jedním dítětem, které se narodí, do tří let věku, u vícerčat na 800 000 korun.

Já budu apelovat a budeme určitě za lidovce zkoušet navrhovat i třeba úpravu větší flexibility otcovské, protože to nemá žádné dopady na veřejné rozpočty. Je tam větší flexibilita pro rodiny, pro tatínky, nebo například rychlejší ještě dočerpání toho rodičáku, nebo například úpravy dětských skupin z hlediska podmínek jednotlivých hodin, které se tam dneska sledují a jsou nekontrolovatelné, nejde to kontrolovat v praxi.

Tak to jsou věci, které lze podle mě úplně v pohodě projednat v rámci tohoto balíčku, bez nějakých dalších dopadů na státní rozpočet, třeba na rozpočet roku 2027. 

Zároveň určitě se budeme také bavit o těch změnách kolem Superdávky. Tady zase za nás říkám určitě krok správným směrem, který navrhuje pan ministr. Úprava normativu. Já jenom řeknu stručně, udělal bych tam ještě rozšíření nejenom za okresy, ale i za okresní města, protože máme okresy, kde je to třeba velké město, krajské město dokonce. Řeknu příklad z mého kraje, třeba Olomoucký okres, opravdu jiná hladina toho normativu, bude se chovat ten normativ jinak pro Olomouc a jinak pro okrajovou část toho okresu Olomouc. Mohou být okresy, kde ty rozdíly jsou skoro minimální.

Ale opravdu tam, kde je velké okresní město, především krajské, bych prosil, aby se toto zvážilo, případně se udělala ještě opravdu detailnější kategorie na tyto situace. Určitě budeme vést debatu, jestli více nepodpořit ještě ty rodiny přes větší pracovní bonus, nebo také například ještě větší akcentace pro rodiny, kde někdo pečuje, nebo kde je příjem přes příjmy lidí jako OSVČ.

Ale jinak moc děkuji panu ministrovi a jeho týmu, protože přišli, předložili data, popsali problém, navrhli, jaké má být řešení a řekli jsme si případně, jak o tom budeme debatovat dál. Takhle strukturovaně kdyby nám to běželo u celé řady jiných věcí, ušetřili bychom si spoustu času, emocí a zbytečně vyhrocených nočních a i ranních jednáních tady ve Sněmovně. Tolik za mě a za náš klub lidovců. Děkuju za pozornost a budu se těšit na projednání na dnešní mimořádné schůzi.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak a nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel, poslední přihláška. Prosím, máte slovo.

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, já velmi stručně jenom chci okomentovat tu debatu, která se zvedla vlastně v posledních 24 hodinách a týká se to eura. Týká se to toho, že Česká republika stále nemá euro a je ve veřejném prostoru k tomu teď debata zjitřená, protože kromě nás, kteří jsme k tomu jako TOP 09 něco vypočítali, prezentovali a víte, že to je naše dlouhodobé téma, tak se k tomu připojil ve veřejné debatě třeba i pan prezident. Tak dovolte několik jenom poznámek k tomu, myslím, že to má cenu, aby to zaznělo na půdě Poslanecké sněmovny našeho parlamentu.

Tak předně přijetí eura není nějaký náš rozmar, ale je to závazek, ke kterému jsme se jako Česká republika zavázali, už když jsme přistupovali do Evropské unie a bylo o tom tenkrát referendum. Ovšem problém české politiky je, že 20 let přešlapujeme na místě právě v otázce přijetí eura.

A my neříkáme našim občanům tak úplně pravdu. Euro není cizí projekt, euro je součást našeho členství v Evropské unii a Evropská unie počítá s tím, že přistoupíme k eurozóně a byla to součást těch našich přístupových rozhovorů a byla to součást toho našeho rozhodnutí, že vstoupíme do Evropské unie. Proběhlo o tom referendum, ve kterém pro vstup hlasovalo více než 70 procent respondentů. A kdo teď říká, nechme to na jindy, tak ve skutečnosti říká, nechme české firmy a domácnosti dál platit náklady toho, že jsme malá otevřená ekonomika s vlastní měnou uprostřed eurového prostoru.

Česká ekonomika, i když se to nemusí na první pohled zdát, tak je přesto s eurozónou fakticky už propojená. Víme to z řady hodnocení jak státních tak nestátních organizací, že mezi faktory s nízkou mírou rizik patří velká obchodní i vlastnická provázanost české ekonomiky s eurozónou a zvyšuje to přínosy zavedení eura a přispívá ke sladěnosti hospodářského cyklu České republiky právě s eurozónou. Nemít euro je drahé, nemít euro je neefektivní a hlavně je to zbytečné. Firmy, české firmy, obchodují už v eurech. Nyní. Ale český stát, ten se tváří, že koruna je nějaký nástroj nebo štít. Možná naší vlastní suverenity. Není to tak, Je to mýlka. Koruna dneska pro mnoho firem znamená už náklad a nikoliv výhodu, jak by se mohlo někomu zdát. Ono totiž to kurzové riziko nejvíce dopadá na malé a střední podniky. Velké firmy se proti výkyvům kurzu umí zajistit, menší firmy ale zajištění platí draze, anebo kurzové riziko nesou tedy případně sami. Já bych tomu řekl, že to je taková skrytá daň za korunu, kterou zaplatí exportéři, kterou zaplatí čeští importéři, menší firmy, dodavatelé a nakonec pochopitelně čeští zákazníci a čeští spotřebitelé. Kdybychom měli euro, bylo by odstraněno riziko, kurzové riziko vůči hlavnímu obchodnímu prostoru který Česká republika má. Firmy by nemusely tolik řešit zajišťování měny a mohly by plánovat investice s mnohem větší mírou jistoty.

Euro také znamená mnohem nižší kurzové náklady pro stát. A my jsme vypočítali, že jedna domácnost v České republice ročně tratí na tom, že nemáme euro, asi 10 400 korun. Je to samozřejmě obrazné vyjádření, ale je to asi 50 miliard korun, které tratíme na tom, že si nepůjčujeme tak jako člen eurozóny. Či jinými slovy, nepřijetí eura tedy rozhodně není zadarmo. A ta každá miliarda, která nám chybí, tak je navíc na obsluhu státního dluhu a je zbytečná. Kolik by toho mohlo být za to mohlo být věcí ve školství, zdravotnictví, dopravě a tak dále. Prostě v tom všem, co stát financuje, co stát platí. Koruna není levná pojistka, koruna dnes znamená vyšší cenu peněz.

Euro konečně může zlevnit financování i domácnostem. Jsme o tom přesvědčeni. Vypočítali jsme, že u nových hypoték, které se u nás pohybují zhruba kolem 4,5 procenta úrokové sazby, tak v zemích eurozóny bývají často o jeden procentní bod nebo i více nižší. To znamená, čeští spotřebitelé si skutečně půjčují dráž.

Ano, je fér říct, že euro samo o sobě nezaručí každému levnější hypotéku ze dne na den. Samozřejmě, ale v delším horizontu skutečně platí, že země v eurozóně obvykle čerpají výhodu hlubšího finančního trhu, nižšího měnového rizika a levnějšího financování. Pro mladé rodiny, obce, firmy i stát je přece cena peněz zásadní.

Objevuje se často v tom veřejném prostoru argument, že nesplňujeme kritéria. To není argument, který by byl z mého pohledu už nějak dostatečný. Ta kritéria jsme splňovali. Když budeme chtít, budeme je splňovat nadále. To je poměrně snadná věc, jak splňovat kritéria pro přistoupení k ERM dva. To znamená hlavní překážkou není ta objektivní nemožnost kritéria splňovat. Hlavní překážkou je politická nerozhodnost. Politické rozhodnutí, že euro nechceme. Vstup do ERM dva není vstup do eura druhý den, to je začátek řízené přípravy. A my si myslíme, že to je ten krok, který by Česká republika měla udělat už co nejdříve.

Náš byznys potřebuje plán, potřebuje předvídatelnost a vědět, jak to bude. Já jsem si našel, že Svaz průmyslu a dopravy uvedl, že konvergence české ekonomiky vůči eurozóně dlouhodobě stoupá, že ekonomiky jsou těsně propojené, to víme dlouhodobě a že není důvod ve střednědobém výhledu nestanovit konečný termín přijetí eura. A my k tomu vyzýváme, stanovme si termín přijetí eura, stanovme si ten bod, ke kterému budeme směřovat, aby naše firmy, naše exportéři věděli, kdy se to stane. Žádná ideologická debata, ale předvídatelnost. A když stát není schopen říct, jestli chce euro v roce 2030 2032 anebo dokonce nikdy, tak tím tedy dává signál nebo udržuje atmosféru nejistoty A my navrhujeme tedy jasný krok – nejpozději do konce roku 2029 ať Česká republika vstoupí do mechanismu ERM dva.

A vraťme tu debatu k faktům. Vraťme tu debatu k datům a dlouhodobým zájmům České republiky.

Uvědomujeme si, já to dobře vím, že euro je také geopolitická volba. Je rozhodnutí, je to naše rozhodnutí, zda chceme být u stolu kde se rozhoduje, anebo zda chceme nadále stát bokem. Připomínám, že Česká republika, byť eurem nyní neplatí a korunu má, tak je na eurozónu natolik navázaná, že představa, pokud padne eurozóna, že česká koruna zůstane nedotčená, nebo bude-li mít eurozóna problémy, tak to v České republice ustojíme nebo utlumíme, tak ta je jednoduše mylná. To prostě neplatí, protože na ekonomiky, které eurem platí, na eurozónu jsme tak těsně navázáni, že to ten, kdo to říká, snad nemůže myslet vážně.

Někdy se říká, že ztratíme vlastní měnovou politiku. Ano, to se tak může zdát. Nebo může to být v té rovině, že nebudeme platit korunou, českou korunou, budeme platit eurem, které bude české, francouzské, německé, prostě evropské. Ale znovu říkám, pokud chceme být u toho stolu, kde se rozhoduje, a Česká republika je otevřenou ekonomikou, extrémně napojenou na eurozónu, pak nám stejně nic jiného nezbývá. Nedává to smysl, odkládat přijetí eura. Nedává to smysl, dál tratit na tom, že euro nemáme.

Měnová autonomie má smysl, pokud přínosy převyšují náklady. Ale tady stále více vidíme a tady stále více chápeme, že platíme náklady a stále méně čerpáme výhody. Někdy se říká, budeme platit dluhy jiných států. Česká republika už dnes nese pochopitelně důsledky evropských krizí, ale bez plného vlivu na rozhodování v eurozóně.

Členství v eurozóně také není nějakým bianco šekem, jak se někdy říká. Je to účast v pravidlech, institucích, ale hlavně při tom rozhodování, jak už jsem říkal. A pokud chceme spolu rozhodovat o ekonomickém směru Evropy, musíme sedět u stolu a nemůžeme stát za dveřmi. Musíme být tam, kde se rozhoduje.

Nepřijetí eura, dámy a pánové, pro Českou republiku rozhodně není zadarmo, platí to stát. To, že nemáme euro, platí firmy a to, že nemáme euro, platí i české domácnosti. Koruna není zadarmo. Kurzové riziko je skrytá daň pro české podniky. Česká ekonomika už v eurozóně fakticky je a my se jenom tváříme, že tam nejsme. Euro neznamená ztrátu suverenity. Skutečná ztráta suverenity je právě stát mimo ten prostor, mimo tu místnost, kde se rozhoduje. A kdo chce levnější financování, kdo chce stabilnější prostředí pro české firmy, kdo chce silnější hlas Česka v Evropě, nemůže do nekonečna euro odmítat.

A naším cílem nemá být euro hned zítra ráno, to ani nejde. Naším cílem má být jasný, odpovědný, důvěryhodný plán, kdy vstoupíme do ERM II, kdy přijmeme euro. Pojďme si to říct a pojďme Českou republiku dostat k jádru tak, aby nestála jenom venku, v předpokoji nebo chcete-li na parkovišti.

Možná jedna osobní zkušenost na závěr. Já to říkám všude, když jezdím po českých firmách, které exportují, a možná to dělá řada z vás také a možná jste se také divili, jako já před pěti lety, když jsem s tím začal, jak šikovné podnikatele exportéry v České republice máme a kde všude po světě můžete české nápady, výrobky, inovace potkat, tak se ptám, co pro vás můžeme jako zákonodárci udělat. Slýchám nejčastěji tři důvody. Za prvé, flexibilní zákoník práce, za druhé euro. A za třetí, nechte nás na pokoji.

Dámy a pánové, je čas na to, aby Česká republika přijala euro, abychom na tom netratili, abychom se z béčkové země Evropské unie přesunuli do té áčkové. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, to byla poslední přihláška do rozpravy. Rozhlédnu se, nikdo další se nehlásí, takže svolám poslance na hlasování, protože budeme hlasovat o celém návrhu pořadu. (Poslanci se vracejí do sálu.)

Tak, už jsme tady asi všichni. No, ještě ne.

Tak, už můžeme. A ještě vidím že někdo běží, tak dáme prostor. Tak dobře.

Takže nyní budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 21. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 161 poslanců, pro 146, proti žádný. Návrh byl přijat a pořad byl schválen.

To znamená, nyní přistoupíme k prvnímu bodu jednání, pořadu schůze, kterým je

Aktualizováno 3. 6. 2026 v 9:06.