Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
Poslankyně Olga Richterová: Děkuju. Takže, kromě Pavla Matochy, kromě Romana Bradáče, se máme dnes bavit i o tom, že má být zvolen například takzvaný Xaver Veselý, neboli Lubomír Veselý občanským jménem, anebo Jiří Šlégr. Lidé, kteří prokazatelně způsobili škody České televizi.
Druhá věc. Posudky, analýzy, to, co potvrdila například Nora Fridrichová, když se o tom bavili v tom stylu, že Matochova nahrávka je pravá. Jakým způsobem se k tomu postavíte, je na každém z vás. Ale to, že nebudete volit dva špatné kandidáty, ale vyberete si jiné, úplně stejně nevhodné, je vaše osobní zodpovědnost, kterou budete potom každý muset osobně odůvodnit. Jsem ráda, že alespoň ta volba bude veřejná, že aspoň to bude vidět, jak si každý vybral.
Co se týče posledního argumentu vůči panu Veselému, a sice jeho podnikání, jeho obchodní zájem na tom, aby věci fungovaly určitým způsobem, tak to je něco, co si myslím, že byste také měli vzít v potaz. Výslovně tady byl citován zákon, výslovně se tady jasně odůvodňovalo, že člověk, který má kontrolovat veřejnoprávní médium, musí zároveň mít důvěru, že je nestranný, že je schopen do toho nevnášet svůj zájem osobní a byznysový.
Poslední věc. Když v minulosti tehdejší generální ředitel Jan Souček veřejně mluvil o tlacích na vedení České televize, o možném vydírání – i to bylo v souvislosti právě s tím, zda bude vymáhána škoda – tak mně přijde velice důležité připomenout, že právě na to Lubomír Veselý reagoval veřejně a velice ostře. Ale samozřejmě jde o tvrzení proti tvrzení. Nicméně je to opět další indicie toho, jak vlivná persona to je v mocenských sporech okolo České televize.
Takže, není kontroverzní jen kvůli svému stylu vystupování, urážkám, nadávkám, soudně nařízeným omluvám, ale byl jedním z radních, kteří hlasovali pro nezákonné odvolání dozorčí komise České televize. To vedlo k čtyřmilionové škodě a nakonec tu škodu prostě hradí, nese, sama Česká televize. Vedle nedůstojných výroků, vedle vulgárních útoků, tady prostě máme dlouhodobé pochyby o jeho nestrannosti. Jenže veřejná služba se nemá opírat o hulvátství, osobní vendety, o politické protislužby, ale o odpovědnost, profesionalitu a důvěru občanů. Právě proto například Lubomír Veselý rozhodně náš hlas mít nebude a neměl by mít ani ten váš, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí jako poslední pan poslanec Martin Baxa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, nechci mluvit v téhle věci dlouho, ale považuji za nutné pár věcí říci asi nejenom jako zástupce poslaneckého klubu Občanské demokratické strany, ale také jako bývalý ministr kultury, jehož působení v minulých čtyřech letech bylo fakticky klíčově rámováno mediální legislativou. Já vlastně k těmto věcem přistupuju trošku osobně, ale ne ve smyslu toho, že bych vůči někomu něco chtěl osobně říkat, ale protože je to věc, která (?) přinesla mnoho zásadních změn, a teď jsme na prahu toho, že by takovéto změny mohly zásadně proměnit média veřejné služby.
Připomenu, že malou mediální novelou se nám podařilo posílit odolnost a nezávislost médií veřejné služby. Volíme teď už do trochu jiných mediálních rad, než to bylo před malou mediální novelou. Prosadili jsme rozšíření voleb Senátu do volby členů mediálních rad. Dnes je ten poměr dvanáct ku šesti. Poměr třetiny členů Rady volených Senátem zajišťuje větší pestrost členů rad, protože tím, jak se střídají volební cykly a bezpochyby senátorky a senátoři volí trošku jinak než my, tak se vlastně zajišťuje to, že rady nejsou tak náchylné k tomu, aby mohly v nějaký okamžik působit jednobarevněji.
Zdědil jsem média, veřejné služby, v uvozovkách, tu legislativu, ta témata s nimi spojená, situaci, kdy už docházelo k velkému tlaku na to, aby zvládly naplňovat své služby. Dlouho nezvyšované poplatky, neochota předchozích administrativ řešit téma rozhlasových a televizních poplatků, neochota vést vůbec debatu o roli médií veřejné služby, způsobila petrifikaci poměrů, která vlastně na začátku roku 2022 vyvřela v podobě už vážných obav o tom, jak budou Česká televize a Český rozhlas naplňovat své služby.
Tři roky trvající úsilí bylo nakonec završeno tím, že ve volebním roce – což bylo předmětem jistě legitimní kritiky – se podařilo schválit legislativu, která postavila média veřejné služby znovu na nohy. Způsob financování, únosné zvýšení poplatků, rozšíření okruhu poplatníků, to všechno vedlo k tomu, že dnes, bez ohledu na to, jak vypadá současné okolní dění, jsou média veřejné služby stabilní, s dobrým financováním, se zajištěním skrz naše memoranda výhledu služeb na pět let. Prostě jsou v dobré kondici.
V této situaci by volba rad, členů rad, členek a členů rad, byla volbou běžnou, normální. Ale to bohužel tak v současné době není, protože plány, které teď vyjevuje vládní koalice chaotickým způsobem, ale způsobem zarámovaným tím, že dochází k evidentnímu pokusu ta média ochočit, ovládnout, získat nad nimi kontrolu, je prostě velkým varováním.
Využiju této příležitosti a znovu, dámy a pánové, zdůrazním, jak velké kompetence mediální rady mají. To není jenom nějaká rada taková jako formální. To jsou fakt klíčové orgány obou těchto institucí. Mediální rady schvalují rozpočet, schvalují dlouhodobé plány institucí, mají významné personální výsledky. To znamená, dochází k tomu, že volí a odvolávají generálního ředitele. Naplňují to, co říká úvodní věta zákona o České televizi, tedy vykonávají kontrolu veřejnosti nad médii veřejné služby, nad Českou televizí v tomto případě.
To znamená, volba mediální rady reálně znamená zásadní krok, protože volíme kandidátky a kandidáty, kteří budou naplňovat nejenom to, co je dnes v tom zákoně, ale kteří také mohou působit v době, kdy dopadnou na média veřejné služby případné vládní restriktivní kroky. My věříme tomu, že se nám podaří zabránit tomu, aby došlo k omezení financování médií veřejné služby, aby bylo zrušeno nezávislé financování médií veřejné služby, aby média byla napojena na státní rozpočet. Ale kdyby se nám toto nepodařilo, kdyby odhodlání vládní koalice takto poškodit média veřejné služby bylo příliš silné, pak budou radní ti, kteří se budou moci s tímto vyrovnávat.
Já bych teďko chtěl apelovat v této souvislosti na to, abychom všichni vzali v potaz to, o jak zásadní volby jde, jak velký vliv radní České televize mají. (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího.) Jestli, pane předsedo, mohu poprosit.
Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o klid v jednacím sále.
Poslanec Martin Baxa: Abychom my všichni – teď záměrně používám my všichni – k těmto volbám přistoupili opravdu s velkou uvážlivostí. Myslím si, že do mediální rady nemohou být voleni kandidátky a kandidáti, kteří způsobili České televizi prokazatelnou škodu. Používám to slovo nemohou ne jako v čistě právním slova smyslu. Ona na tom hlasovacím lístku pomyslném – bude tedy volba veřejná – ta jejich jména uvedena jsou, ale myslím si, že být voleni nemohou, že nemají získávat naše hlasy. Bylo už prokázáno soudně, že ti čtyři konkrétní kandidáti způsobili škodu České televizi. O dvou kandidátech – to považuji za správné rozhodnutí – už vládní koalice řekla, že je volit nebude, ale zůstávají tady další jména těch, kteří způsobili škodu, kteří by se určitě radními České televize stát neměli.
Jaké osobnosti bychom – alespoň já myslím a vycházím z toho nejen, jaký je zákon, ale co všechno vlastně do působnosti rad spadá – jaké osobnosti bychom měli volit? Měli bychom volit osobnosti, které mají víru ve funkci médií veřejné služby. Velmi obtížně se mi poslouchalo při veřejném slyšení kandidátek a kandidátů do Rady České televize, když tam vystupovali někteří, kteří zpochybňovali základní fungování médií veřejné služby, kteří kandidovali s tím, aby poukazovali na to, že média vlastně jsou zbytná, že není třeba, aby tu roli plnili. Některá vystoupení bylo opravdu velmi radikální od kandidáta, abych pravdu řekl, který nepostoupil, ale prostě nebyl ten obraz příliš přesvědčivý a příliš vzbuzující optimismus. ***
