Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.40 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Právě tak zákon de facto nařizuje zacházet s památkami, které patří k tomu nejcennějšímu, co se nám v rámci českého kulturního dědictví dochovalo. A to je možná opět tedy teď můj komentář, kterým do toho vstupuju, a to je možná celé jádro toho problému. Ano, stavební řízení u nás je potřeba zrychlit. To je nesporné. V tomhletom určitě i ta zmíněná novela má moji a naši podporu, ale je potřeba velmi citlivě přistupovat k těm případům, jako jsou například památkově chráněné objekty nebo celé památkové rezervace a zóny, kde samozřejmě je potřeba nastavit takový režim, aby ta role památkářů zde nebyla fakticky znemožněna. Myslím, že ten příměr s tím lékařem, který by měl pečovat o pacienta pouze 10 dní a v některých případech 20, je docela příslovečný.
Za třetí, pokračuji v citaci: „Navržená novela památkového zákona cíleně oslabuje naplnění veřejného zájmu na ochraně památek tím, že u staveb v památkových rezervacích a zónách, které nejsou výslovně prohlášeny za památku, ruší – ruší závazné stanovisko výkonné složky památkové péče. Nejen, že by se zde k zásahu automaticky nevyjadřovala odborná složka památkové péče, ale ani názor výkonného orgánu by nebyl závazný, a tedy vymahatelný. Tato skutečnost by výrazně oslabila ochranu historických měst v českých zemích a logicky by pak časem vedla ke zrušení rezervací a zón, neboť by ztratily svůj zákonem deklarovaný smysl. Tento přístup je naprosto nepochopitelný. Česká, moravská a slezská historická města patří k nejlépe dochovaným a tedy nejcennějším historickým městům v Evropě a generují mimochodem i nemalou část zisku z turistického ruchu. I za současných podmínek v nich vzniká řada nových staveb, které se vyznačují kvalitní architekturou a promyšleným dialogem s historickým městem, a to právě proto, že architekti, investoři a památkáři jako reprezentanti veřejného zájmu mezi sebou konstruktivně komunikují. Není zde proto žádný relevantní důvod památkovou péči uvedeným způsobem oslabovat.“
Dovolím si opět okomentovat tento odstavec. Myslím, že velmi zářným příkladem může být město Litomyšl. Vřele doporučuju nejenom proto, že to je město z mého kraje, z regionu, který zastupuji, ale který je skutečně ukázkou, ukázkovým příkladem. Jeďte se do Litomyšle podívat. To město má velké štěstí i na samosprávu už víc jak 30 let, na kontinuitu té samosprávy, má štěstí právě na přístup architektů a všech, kteří se podílejí na rozvoji toho města. Je to město, které má také památku chráněnou UNESCEM. Je to město, kde jsou opravdu cenné, historicky cenné stavby a zároveň kde i v tom centru najdeme úžasnou moderní architekturu. Vždy to vznikalo na základě komunikace a na základě toho, že k té komunikaci byl vytvořen prostor, že ten prostor se nebral, že se nebraly ty pravomoci právě třeba i památkové péče, složek památkové péče, aby mohli vést tu komunikaci s těmi projektanty, architekty, s městem a se všemi dalšími dotčenými orgány. A ten výsledek se dostavil a myslím, že Litomyšl a my z Pardubického kraje máme být na co hrdí.
Prosím, zkusme se nad tímto zamyslet. Některé pozměňovací návrhy předložené z různých stran této Sněmovny, tak k tomu také vedou a já bych chtěl požádat už dopředu před tím třetím čtením, aby skutečně na to bylo pamatováno a tyto pozměňovací návrhy, aby potom byly zohledněny. Skutečně umenšovat relevantní důvody pro respekt k názoru složek památkové péče může fakticky vést k tomu, že o to nejcennější v krajním případě můžeme úplně přicházet. A to myslím, že nikdo nechce a určitě to nechce ani paní ministryně, nechce to tato vláda a žádný rozumně uvažující člověk.
Pokračuji v citaci dopisu. Čtvrtý bod: „Novela oproti předchozí verzi sice neruší ochranná pásma kolem kulturních památek – zaplaťpánbůh za to – a rezervací, avšak požaduje u většiny z nich naprosto nerealisticky jejich přeprohlášení do konce roku 2028. Tento termín nelze stihnout odborně, ani administrativně, a tak je návrh de facto jen v uvozovkách odloženým zrušením ochranných pásem, která chrání nejcennější památky a soubory před narušením panoramat nebo chaotickou a nekvalitní výstavbou v jejich těsné blízkosti. Toto se týká i Prahy, u níž je ochranné pásmo jednou z podmínek zápisu na prestižní seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO.“
Tohleto, já se přiznám, že nedokážu posoudit. Nejsem odborník na památkovou péči, ale pokud to tady – za chvilku budu číst autory, tyto nezpochybnitelné autority památkové péče říkají, že to není reálné do konce roku 2028 stihnout, tak já tedy chci slyšet ty argumenty od vlády, od předkladatelů, v čem si myslí, že se mýlí kolegové odborníci, a domnívají se, že to stihnou do konce roku 2028 vlastně celé znovu přeprohlašovat, všechny kulturní památky a rezervace. Protože pokud se tak nestane, tak se o ten status ochrany přijde. A co to bude znamenat? Bude to znamenat, že vám potom vedle gotického kostela nebo vedle barokní radnice může vzniknout v zásadě úplně cokoliv. Možná trochu přeháním, ale myslím, že tohleto nikdo nechce.
Pokračuji v citaci. Bod číslo 5 a to je bod poslední, pak už je jenom závěr toho otevřeného dopisu: „Za páté, novela navrhuje výrazné zkrácení doby záchranného archeologického výzkumu a z velké části přenáší jeho finanční zátěž na veřejné instituce, což by pro obce a kraje znamenalo v souhrnu stamilionové částky navíc. Výsledkem bude nedostatečná kvalita průzkumu a zánik archeologických památek, o jejichž existenci bychom se kvůli absurdně nastaveným časovým lhůtám ani neměli šanci dozvědět.“ No, tak to je škoda. Vidíme, že Česká republika, a teď mám na mysli opravdu Čechy, Moravu i Slezsko, tak právě čerpá i z těchto archeologických nálezů a průzkumů často velmi cenná dědictví a svědectví o naší historii. Můžeme se tím pochlubit jak turistům tuzemským, tak turistům zahraničním, a byla by to škoda. Mimochodem tuhletu připomínku, kterou jsem teďka tady citoval, jestli se nepletu, tak poměrně jasně formulovala i Asociace krajů České republiky, minimálně hejtman Pardubického kraje Martin Netolický to opakovaně zmiňoval, a i to přenesení, týká se to i toho přenesení té finanční zátěže na veřejné instituce. Obce a kraje nebudou mít na to platit drahé archeologické průzkumy. Takže tohleto nepovažuju úplně za korektní.
Závěr dopisu: „Výše zmíněné návrhy nepředstavují v uvozovkách kosmetickou nebo dílčí úpravu zákona, ale fatální oslabení památkové péče v českých zemích. Pokud by zákon takto opravdu prošel, stala by se tato disciplína jen formální položkou bez možnosti věci reálně ovlivnit. Lze použít paralelu s ochranou přírody, jejíž ohrožení navrženými změnami zákonů je obdobné, ovšem s tím rozdílem, že památky na rozdíl od přírody nedokáží nějak samy regenerovat. Pokud poničíme památky a památkově cenná města, stane se to nevratně a stane se to navždy. Nejde o památkáře, ale o památky. Vyzýváme vás proto, abyste novelu v předložené podobě odmítli.“
Tak ta kritika tady zaznívá nejenom ode mě, zaznívá od mnoha dalších poslanců, ale proto, abychom tato slova o ochraně tohoto cenného veřejného zájmu památek, památkové péče brali vážně. Tak teď si dovolím tedy i výslovně uvést, kdo je autorem tohoto otevřeného dopisu z včerejšího dne 2. června 2026. Je to docent doktor Richard Biegel, ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, je to docent inženýr architekt Tomáš Efler vedoucí Ústavu dějin památkové péče Českého vysokého učení technického, Fakulty architektury, je to docent inženýr architekt Dalibor Hlaváček, děkan Fakulty architekturu ČVUT, je to docent doktor Martin Horáček z katedry dějin umění Filozofické fakulty mojí alma mater v Olomouci a prezident českého národního komitétu ICOMOS. ***
