Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Co nás k tomu vede? Komunální politika se týká samozřejmě nás všech, ale možná mladých lidí, kteří jsou nedospělí, více nebo velmi intenzivně, možná i více než nás ostatních dospělých, protože právě jsou to obce, města, která rozhodují o školách, sportovištích, volnočasových zařízeních a samozřejmě o všem, co používáme všichni ostatní ve veřejném prostoru, dopravě, parcích a tak dále. A právě šestnáctiletí nebo sedmnáctiletí občané tyto služby využívají opravdu denně. Rozhodnutí zastupitelstev, rozhodnutí starostů a starostek má bezprostřední vliv a přímý dopad na jejich žití. A platí jednoduchá zásada: Kdo je rozhodnutím významně ovlivněn, tak ten by přece měl mít možnost se k němu prostřednictvím voleb napřímo vyjádřit.

Mladí lidé, kterým ještě není 18 let, ale je jim 16 a plus, tak už přece mohou nastoupit do zaměstnání, mohou normálně platit daně, jako to dělá řada dospělých lidí, od 16 let mohou uzavírat pracovní smlouvy, mohou řídit dokonce některé typy vozidel, jsou trestně odpovědní – a to je důležité – ještě uvažujeme o tom, že jim míru trestní odpovědnosti rozšíříme, tak by přece dávalo smysl, aby ruku v ruce s tím šlo i rozšíření práva, nejenom povinností. Stát po nich oprávněně požaduje odvědné chování, a je proto logické přiznat jim proto i politická práva.

My se domníváme a já jsem o tom pevně přesvědčený, že demokratický a svobodný stát potřebuje více zapojených mladých lidí do rozhodování, více, nikoliv méně. Česká populace stárne, je to tak – a politická rozhodnutí jsou přirozeně stále více tedy ovlivňována zájmy starších generací. Podotýkám, že my nenavrhujeme volební právo od 16 let pro všechny typy voleb, my to navrhujeme pro komunální volby. Mladí lidé budou nést důsledky svých politických rozhodnutí, důsledky svých volebních rozhodnutí ze všech nejdéle. V těch obcích se to týká bydlení, týká se to jejich rozvoje, týká se to třeba i místního klimatu. A demokracie funguje nejlépe tehdy, když jsou zastoupeny všechny generace, pokud možno rovnoměrně, žel demografická křivka je v tom neúprosná, ta data všichni známe.

Výzkumy také ukazují, že lidé, kteří začnou volit už při svém prvním možném termínu, mají vyšší pravděpodobnost, že budou volit po celý život. Tady to říkám jako učitel, který ví, že návyk se dělá v mládí. Pakliže dáme mladým lidem možnost rozhodovat v komunálních volbách, tak kromě toho, co jsem už tady popsal, tak je taky v nejlepším slova smyslu vtáhneme do politiky. Co je nejhorší: Když politika lidi nezajímá. To si opravdu politici – a nejenom my tady, ale i na těch městech a obcích, na krajích a tak dále, můžeme dělat co chceme. Volební návyk skutečně vzniká v mládí, volby mají být dobrovolné, ale občanská gramotnost a občanská výchova se musí realizovat i jinde než jenom ve škole a mnohovrstevnatě. Šestnáctiletí lidé většinou ještě žijí doma a navštěvují školu, jsou tedy ve stabilním prostředí, kde mohou o volbách diskutovat přirozeně s rodiči, přirozeně se svými spolužáky, ale také to dobře navazuje právě na občanskou výchovu a k získávání té, jak se odborně říká, občanské kompetence nebo chce-li občanské gramotnosti. A naopak osmnáctiletí často odcházejí už na vysokou školu nebo do zaměstnání a jejich volební účast může být logicky nižší, respektive možnost vyzkoušet si volit do municipalitních voleb tam, kde přímo vidíte výsledky práce zastupitelstev, jsou nejrychleji doručitelné, tak už je pak vlastně tím odstíněná.

A zkušenosti ze zahraničí jsou ryze pozitivní. Jak jsem říkal na začátku, my tady opravdu neobjevujeme kolo – my chceme našim mladým lidem poskytnout něco, co v řadě evropských států už přirozeně a dobře funguje. Například Rakousko, to zavedlo volební právo od 16 let už v roce 2007, to znamená, téměř před 20 lety, a je dosud tedy nejvýznamnějším evropským příkladem takové – mohlo by se zdát – odvážné reformy. Řada – a teď – odborných a vědeckých studií říká, že šestnáctiletí a sedmnáctiletí voliči nejsou méně kompetentní než staří prvovoliči, starší prvovoliči. Výzkumy zároveň naznačují, že u této skupiny vzniká silnější dlouhodobý návyk účastnit se voleb, a to je přece to, na co jsem poukazoval, to je to důležité, to je to, co chceme.

Další příklad: Německo. V některých spolkových zemích – možná bych měl říct spíše v řadě spolkových zemí – mohou šestnáctiletí lidé hlasovat v komunálních či v zemských volbách. A ta reforma se postupně rozšiřuje napříč Německem bez nějakých vážnějších problémů.

Když se podíváme i mimo Evropskou unii, do Skotska nebo do Walesu, tak tam mohou šestnáctiletí lidé hlasovat také v některých typech voleb. A i tamější zkušenosti říkají, že je vysoký zájem mladých lidí o veřejné dění a o volby. Podotýkám, že volební účast opravdu je prokazatelně prostředkem, jak zvýšit zájem mladých lidí o veřejné dění.

A v různých podobách umožňují hlasovat od 16 let například také: Malta, některé, jak jsem říkal, spolkové země Německa nebo některé regionální a místní samosprávy i v dalších evropských zemích.

Já si dovedu představit, že by se velmi brzy toto právo rozšířilo třeba na hlasování v některých typech referend nebo v obecních referendech. Ta diskuse, pokud ji otevřete, já vás o to prosím, tak se tímhletím směrem může ubírat, já myslím, že se shodneme poměrně často, někdo by mohl namítat na tento náš nápad že (šestnáctiletí) lidé nejsou dostatečně vyzrálí. Prosím, dámy a pánové, volby nejsou zkouška z politologie, máme jistě i řadu starších voličů – já to vidím i ve své generaci – o kterých bych řekl, že nejsou bohužel občansky dost kompetentní – a není to jejich vina, je to vina i školství, které je vzdělávalo, a někdy i systému, ve kterém vyrůstali – a nemohli za to. Samozřejmě narážím na doby před rokem 1989.

Volební právo není podmíněno vzděláním v žádném stupni, v žádném věku, není podmíněno příjmem ani žádným znalostním testem, neexistuje důvod, proč by šestnáctiletí lidé nemohli volit kvůli své údajné nezralosti. A výzkumy – opět se odkážu na Rakousko – neprokázaly, že by šestnáctiletí lidé byli méně schopni učinit informované rozhodnutí než starší voliči, anebo než starší prvovoliči.

Často se taky namítá, že mladí lidé budou hlasovat podle svých rodičů. No ale to bychom přece mohli tvrdit i o dospělých, že hlasují podle manžela, podle vnoučat a tak dále. Demokracie stojí – a česká demokracie jistě také – na důvěře v občana. A navíc, opět zmiňované výzkumy ukazují, že mladí lidé mají vlastní názory a mají vlastní preference, a já ze své vlastní letité pedagogické zkušenosti vím a vidím, že jsou schopni, ochotni a nebojí se své názory prezentovat mnohem odvážněji a naléhavěji, než jak to bylo dříve nebo třeba v mé generaci.

Taky se říká: Je to výhoda pro některou politickou stranu. Neexistují žádné přesvědčivé důkazy, že by mladí voliči dlouhodobě, dlouhodobě podporovali jediný politický směr. Krátkodobé výzkumy takové samozřejmě jsou, měří se to stejně jako preference, ale dlouhodobě tento trend prostě vystopovat nejde. A zase nám ukazují zkušenosti tedy zahraniční, my je mít nemůžeme, že preference mladých lidí jsou různorodé a jsou hlavně proměnlivé. To znamená, ta skupina mladých lidí kromě toho, že k volbám chodí, tak se chová naprosto dospěle ve svém uvažování a své názory třeba přehodnocuje a své preference pochopitelně také mění, jak to dělá každý kriticky uvažující dospělý člověk, občan demokratického státu.

Není to tedy návrh ve prospěch jedné strany, není to návrh ve prospěch TOP 09, jak by si někdo mohl myslet, je to návrh ve prospěch demokracie v České republice. A my chceme mladé lidi vést k odpovědnosti, my je nechceme od výkonu jejich práv zrazovat, chceme jim ukázat, že ta odpovědnost znamená, že musí udělat rozhodnutí, a za to rozhodnutí potom mohou nést následky, anebo mohou sklízet plody rozhodnutí dobrého – kde jinde než právě v komunálních volbách, to je tak dobře a hmatatelně vidět. My chceme posílit vztah mladé generace k místu, kde žijí, a my chceme posílit jejich zodpovědnost za místo, kde žijí.

Dobře víme, že jsou v České republice obce, ve kterých je obtížné najít někoho, kdo by chtěl být starostou, starostkou, není o tu práci často zájem. Toto je prosím prostředek, který může v mladých lidech podnítit o politiku zájem a může pomoci najít a vygenerovat talentovaného, dobrého starostu nebo starostku pro tu konkrétní obec, kde by třeba jinak chyběla. My chceme budovat občanskou společnost, která začíná účastí na veřejném životě. A pokud tedy šestnáctiletým lidem důvěřujeme – a TOP 09 jim důvěřuje – že mohou pracovat, že mohou platit daně, že mohou nést právní odpovědnost, tak bychom jim měli důvěřovat i při rozhodování o budoucnosti jejich obce. ***