Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.40 hodin)
(pokračuje Bohuslav Niemiec)
Poslanec Bohuslav Niemiec: A já se ptám, co je rozumná, dosažitelná míra? Kdo tuto rozumnou, dosažitelnou míru určí, kdo ji bude posuzovat a proč? Jakým způsobem věci budou řešeny? Opět se tady vytváří velký prostor pro různé domněnky, spekulace a podobné jiné věci. Dále pak se tam píše nebo pokud imise odpovídají běžnému využití okolního území. Jde ale o alternativní podmínku. Postačí splnit pouze jednu z nich. Přitom právě kumulativní podmínka, to znamená provedení všech rozumných opatření a současně soulad s běžným využitím území, by zajistila, že nedojde k znehodnocení okolních stavebních projektů nepředvídatelnou hlukovou a vibrační zátěží. V navržené podobě může být výjimka zneužita k povolení záměru s výrazným nadlimitním hlukem, i pokud je okolí dostatečně bezhlučné. S výrazně omezenou povinností realizovat tato opatření. Navrhuji proto, aby ustanovení bylo upraveno tak, že musí být splněny obě podmínky omezení a také přiměřenost imisí běžnému využití okolního území.
Dále pak navrhujeme, a to je opatření, které je nové, chceme v rámci pozměňovacího návrhu k paragrafu číslo 11 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu zrušit poplatky za vynětí ve stavební proluce. Od roku 2015 se odvody za odnětí ze zemědělského půdního fondu platí u bytové výstavby vždy i na pozemcích v zastavěném území, například na zahradách či prolukách uvnitř sídel. U jednoho rodinného domu mohou činit až desítky tisíc korun, což se může promítat do cen bydlení. Vzhledem k aktuální situaci a nedostupnosti bydlení a stále rostoucím nákladům na pořízení bydlení navrhujeme odvody zrušit pro jakoukoliv stavbu pro bydlení ve stavební proluce. Týká se to pojmově, ale opravdu pouze staveb v zastavitelném území, protože mimo něj stavby pro bydlení vznikat nemohou, a to ani pokud je bydlení jen doplňkovou funkcí stavby. Ochrana kvality zemědělské půdy mimo sídla zůstává nedotčena.
Dále pak pozměňovací návrh v § 137 rozvolnění požadavku pro novostavby v zastaněné části obce. Novela stavebního zákona výrazně rozvolňuje technické požadavky na výstavbu a umožňuje neuplatnit požadavky na parkování, odstupy, denní osvětlení, výtahy či úsporu energie u rekonstrukcí a u novostavby v prolukách, pokud by jejich uplatnění bylo ekonomicky nepřiměřené vůči přínosům. Vzhledem k aktuálnímu nedostatku bydlení na trhu se tímto pozměňovacím návrhem možnost neuplatnění vybraných technických požadavků i na jakoukoliv novostavbu pro bydlení v zastavěné části obce, to znamená dříve v intravilánu. V praxi to znamená, že například požadavek na počet parkovacích míst nebude bránit výstavbě bytového domu v centru města. Pokud to nebude ekonomicky přiměřené, vedle posílení možností bytové výstavby se tímto opatřením podpoří také zahušťování zástavby uvnitř sídel namísto rozprostírání výstavby do krajiny.
Dalším pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh, který řeší zachování dozoru a mezinárodní prestiž. Tento návrh, na něm jsem spolupracoval s kolegy, komplexní pozměňovací návrh zúžil výkon dozoru obecních úřadů obce s rozšířenou působností výlučně na obnovu kulturních památek. Je však třeba připomenout ustanovení 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči, předkládá relativně rozsáhlý výčet činností, které povoluje tento úřad svým rozhodnutím. Ale neměl by prostor pro výkon jejich dozoru. Že je však následně povinen porušení povinností spojených s tímto postupem pokutovat jako přestupek. Jde o činnosti, které nepovoluje Stavební úřad, ale tyto činnosti by pak obecní úřad, ač je povinen je posuzovat i postihovat, neměl jak zajistit, Navržená úprava tento nesystémový deficit napravuje. Komplexní pozměňovací návrh dále předpokládá, že v případě záměru na nemovitostech v památkových rezervacích nebo v památkové zóně bude vydávat orgán památkové péče nezávazné vyjádření.
Vydávání nezávazného vyjádření založí nepředvídatelnost a subjektivní rozhodování stavebních úřadů. Proto se navrhuje, aby i v případě památkových rezervací a památkových zón měly orgány památkové péče pravomoc vydávat závazná stanoviska. Přechodná ustanovení komplexního pozměňovacího návrhu předpokládají, že všechna ochranná pásma vymezená před 1. 1. roku 2007 pozbývají platnosti nejpozději 31. prosince v roce 2028. A tady je problém, protože je zde reálná obava, že u rozsáhlých ochranných pásem, které současně tvoří zónu památek UNESCO, typicky ochranná (?) památková rezervace v Praze by nebylo možné toto ochranné pásmo vymezit a tím by se Česká republika a Praha dostala do nelichotivého výčtu památek, které byly z tohoto prestižního seznamu vyškrtnuty. Nyní mají být při stávajících kapacitách prohlášena ochranná pásma až za dva roky. Toto je zcela mimo přístup, který by bylo možné označit jako racionální. A proto navrhuji prodloužení této lhůty do 31. prosince roku 2029.
Dále si dovolím zmínit zrušení legalizace černých staveb. Komplexní pozměňovací návrh zavádí zcela nové pravidlo, podle kterého Stavební úřad nenařídí odstranění nepovolené stavby a dodatečně ji povolí i bez splnění zákonných podmínek, pokud by odstranění představovalo zcela zjevný zásah nepřiměřený přínosům zajímavý pojem, který jsem dlouho zkoumal, co vlastně znamená, a ponecháním stavby nejsou dotčené veřejné zájmy, ani práva třetích osob. Toto ustanovení je extrémně problematické. Fakticky legalizuje černé stavby a vytváří pobídky, které racionalizují strategii stavět bez povolení a spoléhat na následnou legalizaci. Odpovědnost za přestupek je sice formálně zachována, ale její praktický účinek je zcela podkopán.
Pokud je výsledkem legalizace stavby, jedná se o zásadní narušení principu právního státu v oblasti stavebního práva, která zásadně oslabí motivaci dodržovat stavební zákon. A proto navrhuji, aby toto nové a ve stavebním právu zcela nevhodné pravidlo v odst. 256 odst. 3 bylo bez náhrady zrušeno. ***
