Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.40 hodin)
(pokračuje Jiří Vojáček)
A do značné míry jsem přesvědčen o tom, že to je odrazem určitého životního stylu, a do toho životního stylu se významným způsobem propisuje to, kterak nadužívají mobilní telefony a jiná podobná zařízení.
Takže nejprve několik krátkých důvodů, proč omezit užívání telefonů na školách. Jednak nadužívání mobilních telefonů má prokazatelně škodlivý a negativní vliv na lidskou psychiku, zejména pokud se jedná o mladé lidi, jejichž psychika se teprve, řekněme, ustanovuje nebo stabilizuje. Za druhé, nadužívání mobilních telefonů má taky negativní dopad na školní společenství. A přestávky ve školách mají být určeny k odpočinku, k relaxaci, k upevňování třídního kolektivu a ne pro trávení času na mobilních zařízeních. Užívání telefonu má taky negativní vliv na pozornost, a to už jenom přítomností toho přístroje – to je prokázáno, že už přítomnost přístroje, aniž je užit, tak má negativní vliv na pozornost. Řada zemí už podobné opatření uskutečnila, a to na základě vědeckých poznatků. A my úplně zbytečně otálíme.
Možná bych rád i zmínil, co konkrétně náš návrh obsahuje.
Za prvé, upravuje úplný zákaz pro děti v mladém školním věku nebo v raném školním věku, a to v první až třetí třídě a v mateřské školce – a tam je v tom návrhu úplný zákaz pro tenhleten věkový segment. Tedy ten návrh je učiněn se zřetelem na jednotlivá hlediska a věkové kategorie dětí. Pro děti od třetí třídy dále až na konec základní školy je tam pak řečeno, že děti nemají užívat mobilní telefon ani o přestávkách ani v hodinách, ale v případě, že se jedná o výchovné a řekněme i vzdělávací aspekty, tak pak učitel a škola může upravit užívání mobilních telefonů. Takže častý argument, že děti nebudou moci se učit zacházení s moderními technologiemi, je v tomhletom případě úplně lichý, protože náš návrh to obsahuje.
Náš návrh také obsahuje to, že děti, které mají nějaké handicapy, které mají podpůrná opatření a podobně, takže mohou mít upravený způsob, jak užívají mobilní telefony nebo jiná podobná zařízení, typicky se ve škole setkáváme s tím, že děti, které mají vady zraku, tak potřebují třeba tablety, nebo děti, které jsou mimořádně nadané a potřebují nějak individualizovat výuku, takže mají také dovoleno tato zařízení užívat.
Návrh tedy podporuje výuku digitálních technologií. Návrh chrání děti a návrh vede děti k rozvoji sebekázně a seberegulace. A to zásadní, co ten návrh přináší, je, že zvyšuje právní jistotu škol, jejich vedení, zvyšuje jistotu rodičů, že jejich děti, u kterých si to nepřejí, aby užívaly mobilní telefon a jiné podobné technologie, takže tomu nebudou ve škole vystaveny. Množina těch rodičů se neustále zvyšuje a dneska je veliký trend, že elity – můžeme-li jmenovat, tak děti Marka Zuckerberga nebo Billa Gatese – jsou buď omezeny, anebo úplně odstřihnuty od těchhletěch technologií. Takže moderní trend je opravdu tyto věci omezovat.
Rád bych se také vypořádal s některými argumenty odpůrců takového názoru, že by se měly omezit mobilní telefony na základních školách. A takovým nejtypičtějším argumentem odpůrců je, že omezování mobilních telefonů nemá žádný vliv na výsledky vzdělávání dětí. Tento argument považuju za zásadně lichý, protože ptáme-li se: Má kouření vliv na výsledky vzdělávání dětí? Nevíme a nemáme to prokázáno. Nicméně ptám se: A je restrikce na kouření ve školách? Ano. Podobně je evidentně vliv mobilních telefonů škodlivý, a proto dává smysl nasadit restrikci i v případě, že není prokázán vliv na výsledky vzdělávání.
Druhý nejvýznamnější argument odpůrců je to, že regulace se vztahuje jenom na školu, a že tím pádem v ostatním čase škola nemá pod kontrolou, kterak děti užívají mobilní telefony. Jsem přesvědčen o tom, že tím, že děti budou prožívat nějakým způsobem regulaci svých životů a užívání mobilních telefonů od útlého dětství, tak spíše dojdou k tomu, že najdou nějakou rozumnou mez seberegulace než to, když tomu necháme úplně bezbřehý vývoj.
V současné době připravuje Ministerstvo školství – to je potřeba říct – metodický pokyn, kterým ředitelům a školám navrhne, jakým způsobem se k této problematice postavit, ale já jsem přesvědčen o tom, že to je málo, protože se v praxi velice často setkáváme s tím, že je řada rodičů a dětí, kteří... řekněme, k některým věcem se staví více kverulantsky a vyžadují pevnou právní oporu v případě, že škola nebo školské zařízení nasadí nějakou restrikci. A tedy tento návrh dává výraznou právní jistotu nejenom školám, ale i rodičům.
Pevně věřím, že to je téma, které zvedá nejenom mnoho politiků z řad opozice, ale že se k němu taky hlásí řada politiků ze současné koalice, a že to třeba bude první vlaštovka, že by třeba na pořad jednání byl zařazen nějaký poslanecký návrh, který nedávali poslanci současné koalice. Takže moc žádám o podporu a těším se (na) prolomení této bariéry. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A nyní vystoupí pan poslanec Výborný, který je zatím poslední přihlášený k pořadu schůze. Pane poslančem, prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane samojediný člene vlády, pane ministře zdravotnictví, vážené kolegyně, vážení kolegové, já přicházím také s jedním zcela konkrétním návrhem, který se týká už zařazeného bodu k programu této schůze, a potom s jedním novým bodem, který bych tady taky krátce odůvodnil. ***
