Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.20 hodin)
(pokračuje Vendula Svobodová)
Přestože předkládací zpráva odmítá riziko rezortismu, navržený model k němu přímo směřuje. Na ministerstva přechází rozpočty, administrace dotačních titulů, personální řízení i vyhodnocování politik. Dochází tak k vytvoření asymetrie mezi měkkým strategickým řízením na úrovni Úřadu vlády a tvrdou kontrolou finančních a administrativních nástrojů na úrovni rezortů. Ve veřejné správě přitom zpravidla platí, že skutečný vliv má ten, kdo disponuje rozpočtem, aparátem a možností řídit implementaci.
Úřad vlády měl dosud specifickou a nezastupitelnou roli. Nebyl sektorovým ministerstvem, a proto mohl vystupovat jako neutrální koordinátor nad rezortními zájmy. Právě lidskoprávní agenda často představuje korektiv vůči jednotlivým ministerstvům a upozorňuje na problémy, které nejsou politicky pohodlné nebo nejsou prioritou rezortní politiky. To se týká například romské integrace, rovnosti žen a mužů, antidiskriminační politiky, práv migrantů nebo participace občanské společnosti. Po přesunu vzniká riziko, že rezorty budou současně vykonavatelem i kontrolovaným subjektem. Kritické a dlouhodobě podfinancované agendy tak mohou být dále oslabovány ve prospěch jiných politických priorit.
Problematický je i samotný koncept oddělení strategie a implementace. Předkladatel tvrdí, že strategie zůstane centrálně koordinována, zatímco implementace bude rezortní. Takový model však může fungovat pouze tehdy, existuje-li silný centrální koordinátor s vlastním odborným aparátem, analytickou kapacitou a možností vynucovat plnění priorit. V navržené podobě ale centrální aparát mizí, zatímco ministerstva získávají praktickou kontrolu nad výkonem celé agendy. Výsledkem proto může být situace, kdy bude existovat formálně jednotná strategie, avšak fakticky rozdílná implementace podle politické vůle jednotlivých rezortů.
Závažným nedostatkem materiálu je rovněž absence realistického vyhodnocení rizik. Předkládací zpráva téměř neřeší možné personální odchody, ztráty expertizy, kontinuitu dotačních programů, dopady na neziskový sektor, přechodové období ani mechanismy řešení sporů mezi rezorty.
Materiál je formulován převážně jako obhajoba předem politicky rozhodnuté změny, nikoliv jako věcná analýza jejích dopadů. Navrhovaná reorganizace proto nepředstavuje pouze administrativní přesun agend. Ve skutečnosti znamená oslabení centrální lidskoprávní infrastruktury státu, rozmělnění odpovědnosti a přesun reálné moci z nadresortní úrovně na jednotlivé rezorty. Existuje vážné riziko, že lidskoprávní agenda ztratí svou dosavadní institucionální sílu, koordinaci i schopnost fungovat jako nezávislý korektiv veřejné politiky.
Kdo bude na Ministerstvu spravedlnosti upozorňovat na problémy v sociální oblasti? Kdo bude na Ministerstvu práce hájit lidskoprávní perspektivu vůči ekonomickým tlakům? Kdo bude na Ministerstvu zdravotnictví prosazovat harm reduction, když se politická atmosféra změní?
Přesně na to upozorňuje i ombudsman Stanislav Křeček, dětský ombudsman Martin Beneš i zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. Ve společném stanovisku uvedli, že rozdělení agendy mezi ministerstva zásadně oslabí lidskoprávní hlas ve vládních agendách. A podívejme se na to, pokud tohle říká instituce jako ombudsmanství, tak bychom to měli brát vážně. Ti skutečně o lidských právech něco vědí a mají pravdu. A opravdu mě zaráží ještě argumentace vlády, že současný model vznikl historickým vývojem a nebyl systémově promyšlený. Tak jediné, na čem se tady můžeme shodnout a dá se odsouhlasit, je, že tento model vznikl po roce 1989, což už je svým způsobem historie. Ostatní už asi ne.
A vznikl proto, že demokratický stát pochopil, že ochrana lidských práv musí mít silné postavení přímo u předsedy vlády. Vznikl ze zkušenosti, že pokud lidskoprávní agenda skončí pouze v jednotlivých rezortech, ztratí politickou váhu. A mimochodem i OECD doporučovala vládní lidskoprávní útvar spíše posílit než ho takto rozbít.
A ještě mně vadí ten způsob, jakým to vláda udělala. Ten je svým způsobem opravdu alarmující. Bylo to bez připomínek, bez odborné diskuse, bez projednání s radami vlády, kterých se to přímo týká, a pouhý týden před změnou se jedna z těch rad sešla a na jejím zasedání nepadlo vůbec nic. A podle médií dokonce i bez předchozí komunikace s vlastními odbornými útvary. To je naprosto jako nedůstojné. A není vůbec jasné, jak bude fungovat role zmocněnkyně pro lidská práva. To se z toho materiálu vlastně taky nedozvídáme.
Kdo bude koordinovat připomínková řízení? Kdo bude vůbec ty připomínky vytvářet? To všechno dělal odborný aparát, ti zaměstnanci. A ti budou teď rozeseti po ministerstvech, pokud tedy zůstanou. Navíc vláda sama přiznává, že hlavním motivem je snižování počtu zaměstnanců Úřadu vlády, ale druhým dechem dodává, že zaměstnanci přejdou na ministerstva. Takže z jednoho hrníčku vezmete, do druhého dáte, ale když to slijete pořád máte stejně, což jsou prostě asi rozpočty podle Andreje Babiše, dámy a pánové.
A vidím tam ještě jeden rozměr a už jsem se ho krátce dotkla, a to jsou dotace. Úřad vlády v lidskoprávní agendě rozděloval zhruba 400 milionů ročně nadrezortně podle podepsaných strategií. Na jednotlivých ministerstvech vidíme rozklad dotačních politik, třeba konec Zelené úsporám, konec dotací pro nezisk, pracující s uvězněnými osobami, snížené náklady na indexované školství a podobně. A proč? Protože se to politicky nehodí. Tahle vláda nechce otevřeně pomáhat nejzranitelnějším, nechce pomáhat slabším. Ať si každý pomůže sám a státní rozpočet pak pomůže agrobaronům a velkým hráčům.
Poslala jsem již dvě interpelace a předpokládám, že budou přibývat další, jelikož z dokumentů z vlády, které přišly, se toho příliš nedozvídáme. Už pár týdnů tady návrh zákona ministra Klempíře schytává rány ze všech stran, že je to paskvil a AI výtvor bez odpovídajícího promptu, ale tenhle dokument taky není žádná hitparáda. A nedozvídáme se, co bude s tím, až se lidskoprávní odbor rozdrolí na ta jednotlivá ministerstva. My se z toho dokumentu skutečně nic moc nedozvíme.
Tolik k nějakému mému shrnutí k rozprášení lidskoprávní agendy na Úřadu vlády. Já s tímto krokem zásadně nesouhlasím, budu se k němu vyjadřovat samozřejmě opakovaně, pokud ta situace bude trvat. A i z toho důvodu navrhuji bod s názvem jako první bod bod programu a ten bod se jmenuje Proč Andrej Babiš a jeho pravá ruka Tünde Bartha chtějí zničit lidská práva v Česku?
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak další přihlášenou je paní poslankyně Gabriela Svárovská. A může se připravit pan poslanec František Talíř. Máte slovo.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařazení dvou bodů na program schůze Poslanecké sněmovny. První pod názvem Informace vlády o postoji České republiky při hlasování Valného shromáždění OSN o rezoluci k ochraně klimatu a druhý Informace vlády o změnách v zajištění lidskoprávní agendy na Úřadu vlády.
Tyto dva body spolu podle mého názoru velmi úzce souvisejí. V obou případech jde o to, zda Česká republika ještě hodlá brát vůbec ohled na své mezinárodní závazky, právní stát a především odpovědnost vůči lidem, jejichž práva má povinnost chránit. Je to ukázka myšlení a doklad politického směřování. Je to směr, ve kterém stát už se nebude dál namáhat ochranou slabších a zranitelných, ochranou veřejného zájmu, ochranou klimatu. Ochrana slabších zřejmě pro vládu prostě není tak podstatná.
Vláda soustavně uvolňuje prostor těm, kdo mají peníze, vliv, právníky, lobbisty a přístup k moci. O jejich privilegia se stará. To vidíme i tady ve Sněmovně, například na stavebním zákoně. Tato vláda je vládou pro oligarchy. Jejím programem je oligarchizaci. Oligarchizace neznamená jen to, že extrémně bohatí lidé vlastní média, firmy nebo politické strany. Oligarchizace znamená také té, že stát přestává plnit svou základní funkci. Chránit lidi před svévolí silnějších. Před znečištěním, před diskriminací, před sociálním vyloučením, před násilím, před chudobou, před ztrátou bydlení, před dopady klimatické krize. Před tím, že jim bagry přijedou před dům a začnou cosi stavět v takzvaném veřejném zájmu. ***
