Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.40 hodin)
(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
A podle mého názoru je zásadní jejich výtka, že rozhodnutí bylo oznámeno náhle, bez odborné diskuse a bez projednání na Radě vlády pro lidská práva. Není to nějaká politická pozice Havla z TOP 09, je to názor ombudsmanů. Ti, kteří se v tomto pohybují léta profesionálně a nezávisle. To přece musíme slyšet. Ombudsman, dětský ombudsman a jejich zástupci. Odborná veřejnost mluví podobným hlasem. Česká sociologická společnost varuje, že nejde o neutrální organizační změnu, ale o zásadní oslabení institucionálních záruk ochrany lidských práv. Souhlasně tedy s ombudsmany upozorňuje, že jde o agendy, které vyžadují nadresortní přístup, koordinaci a expertní zázemí právě napříč rezorty. Stejně tak, jak jsem o tom hovořil. Varuje se před tříštěním odpovědnosti, oslabením spolupráce klíčových rezortů a demontáží systému, založeného na odborných radách a výborech. To je přesně to, co ukazuje, proč nejde o úřednický detail, nejde třeba o krabice v organizačním diagramu, ale jde o lidi, kteří jsou v reálném životě slabší vůči státu, úřadům nebo silnějším aktérům.
Dámy a pánové, trvalo dlouho, než si Česká republika vybudovala systém, který nekašle na jednotlivce, kterého zajímá, jak třeba prožívá ten, na kterého právo nedosáhne, kterému třeba právo nějak ublížilo, právní jistotu v České republice, jak se tady pohybuje. A máme instituce, které se takových lidí zastanou, na které prostě nedosáhne systém. Nedovolme prosím, abychom takové instituce demontovali, abychom je znefunkčnili, protože je to něco, na co můžeme být opravdu hrdí.
Je tady konkrétní dopad třeba na děti. Týká se jejich ochrany práv. Týká se to školství, zdravotnictví, justice, policie, sociálních služeb, ústavní péče, rodinné politiky. Já nevím, jestli dokážete všichni dohlédnout, jak až velká změna to je. Bude to mít dopad na oběti domácího a sexuálního násilí, potřebují propojení justice, policie, sociálních služeb a tak dále, institucí, o kterých jsem hovořil.
Pokud si agendu rozdělí ty rezorty, tak opravdu hrozí, že každý bude řešit jenom ten svůj díl a ten jednotlivec, ten člověk, nám zase uvízne někde mezi rezorty tak, jak to bylo dříve, a to se podařilo odstranit právě přesunutím lidskoprávní agendy na Úřad vlády tak, jak to je doposud zavedeno. Bude to mít dopad na osoby se zdravotním pojištěním, to bude přístupnost škol, dopravy, zaměstnání, bydlení, zdravotní péče anebo – divme se – týká se jich i digitalizace státu. Bude to mít dopad na národnostní menšiny, na romskou menšinu, zase co se týká vzdělávání, bydlení, rovného zacházení, kultury, sociálního začleňování, prevence kriminality, prevence diskriminace a tak dále a tak dále.
A konečně to, co se teď tak naléhavě diskutuje ve společnosti, čemu se třeba my ve školském prostředí naléhavě věnujeme, tak to je duševní zdraví. Je to pro nás poměrně velká výzva, protože duševní zdraví společnosti, ale zejména mladých lidí, se zhoršuje. Nesmíme před tím strkat hlavu do písku, nesmíme říkat, že to jsou sněhové vločky, že nic nevydrží a tak dále, musíme s tím něco dělat, musíme se k tomu postavit čelem.
A jaký toto bude mít dopad na to duševní zdraví? To se týká škol. To se týká sociálních služeb, zaměstnavatelů, prevence, ale třeba taky krizové pomoci. A ta je naléhavá. Nejsme na konci, budujeme krizovou pomoc ve školách, v nízkoprahových centrech. A právě třeba Rada pro lidská práva může být nebo je tím funkčním orgánem, který v tom pomáhá.
A konečně dopad na protidrogovou politiku. Mohlo by se zdát, že drogy už nejsou problém v české společnosti. Říká to ten, kdo ten problém nevidí, nechce ho vidět anebo ho záměrně nehledá. Ty závislosti jsou velkým zdravotnickým problémem, který je skrytý, jsou problémem sociálním, jsou problémem hospodářským a nelze jim čelit jinak než účinnou prevencí. To slovo řada z vás nemá ráda, připadá vám to zbytečné, řadě lidí to připadá i drahé. Nicméně bylo tolikrát vyčísleno nejenom českými institucemi, neziskovými organizacemi, ale i mezinárodními, že ta prevence je vždycky násobně levnější než potom sanace nějakých důsledků, ať se to týká právě protidrogové oblasti, nebo se to týká třeba i zdravotnictví. Ale o tom já teď mluvit nechci.
Čili mé hlavní výtky k tomu postupu vlády? Za prvé, vláda zde postupovala překotně, rozhodnutí nebylo dostatečně odborně vydiskutováno. Koneckonců to je podloženo názory ombudsmanů, sociologické společnosti, to jsem tady poměrně obšírně představil, dále vláda nejprve schválila přesun a teprve až pod tlakem s týdenním zpožděním té kritiky odborné začala doplňovat náhradní konstrukci.
Dále není jasné, jaké pravomoci budou mít tedy ty nové kanceláře na Úřadu vlády. Není jasné, jak bude vypadat připomínkování vládních materiálů z hlediska lidských práv. Není jasné, jak budou personálně a finančně zajištěny rady vlády a jejich výbory. Není jasné, zda bude zachována schopnost nezávisle upozorňovat na lidskoprávní problémy v materiálech jednotlivých ministrů. Není jasné, kdo ponese politickou odpovědnost za tu agendu jako za celek, nikoliv za ty rezortní úseky.
Není jasné, proč vláda nedoložila analýzu dopadu a není jasné, proč se tak zásadní změna neprojednala předem s těmi, kterých se to týká.
Já vás prosím, abychom zařadili tento bod jako třetí bod, abychom dostali na tyto mé otázky, výtky a kritiku, kterou jsem tady vznesl já, ale kterou jsem taky tlumočil od odborníků, abychom na to dostali odpovědi. Pokud se nám jich nedostane, pokud to nezařadíte, tak se na to, prosím vás, vykašlete a přestaňte ničit něco, co skutečně funguje, tu síť, která chrání jednotlivce, který propadá systémem, jednotlivce, který třeba propadá tím naším rezortismem. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Přeju vám pěkné odpoledne. Nejprve přečtu tři omluvy. Andrea Hoffmannová od 14 do 15 hodin z pracovních důvodů, Lukáš Vlček od 14.30 do 15.30 z pracovních důvodů, Alena Schillerová od 15 do 17 z pracovních důvodů.
V této chvíli tady máme ještě čtyři přednostní práva, Michaela Šebelová, Marian Jurečka, Martin Kupka a Boris Šťastný. Tak, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně a kolegové, já přicházím, abych krátce odůvodnila bod, který navrhuju na dnešní pořad schůze, a ten bod se jmenuje Rezignace vlády Andreje Babiše na protidrogovou politiku. Pokud bude nutné, pane místopředsedo, tak potom vám jej ještě písemně podám.
Musím říct, že opravdu se znepokojením sleduji oslabení důrazu Andreje Babiše na zásadní věci a zásadní problémy, které Česká republika má a kterým čelí. Úplně mě nepřekvapuje oslabení důrazu na lidská práva, ale co mě – a je to samozřejmě také špatně a mluvili o tom i kolegové přede mnou – ale co mě opravdu šokuje, je oslabení důrazu na protidrogovou prevenci. Myslím si, že rozhodnutí vlády, které se neustále navíc mění a je chaotické, musím říct upřímně, že se v tom nevyznám a vlastně nevím, co teď aktuálně platí, tak nepřinese do budoucna nic dobrého. Myslím, že se nám všem vymstí.
Považuji tento vládní krok za absolutní nesmysl, za hloupost a jediné možné vysvětlení je, že se Andrej Babiš rozhodl odsunout tato témata jako jsou lidská práva a drogová problematika do zapomnění. To rozhodnutí je nekoncepční, je nebezpečné. Pokud ta práce na těch jednotlivých tématech bude kvůli vládním krokům roztříštěná, tak to v budoucnu zaplatíme všichni. Jedná se o krok zpět. Dochází k likvidaci agendy, kterou jsme tady budovali od devadesátých let a která byla v rámci Evropy unikátní. Ne všechno je dokonalé. Určitě se ten systém mohl vylepšovat, ale rozhodně není správným krokem jej naprosto ničit, destabilizovat, destruovat, hůře organizovat a méně financovat.
Záměr vlády, který já doufám, že ještě může být přehodnocen, ono někdy je lepší uvědomit si chybu, přiznat ji a prostě ty kroky stáhnout.
Ty změny jste avizovali od 1. 7., tak pořád je čas ještě to úplně změnit. ***
