Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Ano, členské státy mají právo určovat model financování médií veřejné služby, ale nemají právo vytvářet systém, který fakticky destabilizuje veřejnou službu a ohrožuje její dlouhodobou udržitelnost. To je zásadní problém a tady jsem si jist, že ten návrh naráží a je v rozporu s evropskou legislativou.
Média veřejné služby nejsou jen další instituce ve státě. Česká televize a Český rozhlas zajišťují krizové vysílání, regionální zpravodajství, kulturní obsah, vzdělávání, archivaci národní paměti, objektivní informace v době krizí a také pluralitu informací. Právě proto musejí mít stabilní financování, nezávislé na momentální politické náladě. Protože ve chvíli, kdy začnete destabilizovat financování veřejné služby, otevíráte dveře politickému nátlaku, a to je nesmírně nebezpečné.
Já totiž vůbec nevěřím tomu, že jde o avizovanou sociální citlivost. Tomu tady nevěří v tomhle sále nikdo, ani předkladatelé. Za tuhle zástěrku se totiž jenom schováváte. Tohle je součást dlouhodobého politického boje vládní většiny proti médiím veřejné služby. Jednou se útočí na jejich obsah, podruhé na jejich zaměstnance či vedení, potřetí na poplatky, počtvrté na jejich legitimitu. Toho se dočkáme. Výsledkem má být jediné – oslabená, finančně nejistá a politicky zranitelná média veřejné služby.
Právě proto navrhuji, abychom se tomu dnes věnovali a ten bod zařadili. Protože Poslanecká sněmovna musí otevřeně debatovat – a vy se tomu dlouhodobě vyhýbáte – jaký bude skutečný dopad nejenom tohoto návrhu, ale všech ostatních, které předkládáte a připravujete. Kolik peněz Česká televize a Český rozhlas ztratí. Zda je návrh v souladu s evropskou legislativou. To je klíčové a tady mám obrovskou pochybnost, zda tady někdo vědomě nerozkládá systém financování veřejné služby, zda jsou (nejsou?) tady ohroženy instituce, které jsou nedílnou součástí demokratické společnosti, a zda tedy není v konečném důsledku ohrožena i demokracie samotná.
Děkuju vám za pozornost a ty dva body písemně předám panu předsedovi. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a připraví se předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, já velmi stručně navážu ještě jako Východočech na svého předsedu klubu, stranického kolegu, Jana Jakoba. Navrhl bych taky bod k projednání, který se jmenuje „Prodej Explosie, strategická chyba“. Říkám to z pozice pravicového nebo přesvědčeného pravicového politika, který dlouhodobě říká a upřímně si myslí, že stát nemá podnikat. Stát není dobrý podnikatel a čím více toho budeme privatizovat, tím lépe.
Ale připomenu, že to není otázka třeba právě podniku Explosia, který stát kupoval v roce 2002 ze strategických důvodů – a to bylo prosím v době, kdy byla bezpečnostní situace úplně jiná, než jaká je v České republice v současnosti – a uvažovat v evropském bezpečnostním kontextu o prodeji Explosie se mi opravdu zdá jako strategická chyba. Explosia je strategickou kapacitou státu. Je nyní tedy stoprocentně vlastněna státem, konkrétně tedy akcie drží Ministerstvo průmyslu a obchodu. To je potřeba si připomenout.
Já myslím, že by vláda měla vysvětlit, pokud o tom uvažuje, proč chce prodávat tento podnik ve chvíli, kdy Evropa dělá přesný opak, kdy Evropa posiluje vlastní muniční kapacity. Evropská komise výslovně označuje výbušniny za úzká hrdla výroby dělostřelecké munice. Připomínám, že třeba program ASAP má podpořit navýšení kapacit o více než – pozor – 10 000 tun prachů a 4 300 tun výbušnin ročně a směřuje stovky milionů EUR právě do těchto oblastí.
Chápal bych třeba kdyby Explosia byla ztrátový podnik – i tak bych to pokládal za strategickou chybu – ale ani to není pravda. Explosia není ztrátový podnik, kterého by se stát měl nebo mohl zbavovat. Já jsem si našel číslo za rok 2024 a tehdy firma vykázala rekordní čistý zisk 442 milionů korun a tržby z prodeje výrobků vzrostly o 30 procent na skoro 2 miliardy korun. Provozní výsledek stoupl téměř dvojnásobně. Prodávat ziskový strategický podnik kvůli jednorázovému příjmu – to tady zmiňoval kolega Jakob – to je šílené, to je krátkozraké, to je zoufalé flikování státního rozpočtu. Explosia má před sebou, já si myslím, spíše růst a ne útlum, a to z toho důvodu, jaká je asi výhledově ještě složitá bezpečnostní situace v našem nejbližším okolí. Tím samozřejmě myslím ukrajinskou frontu.
Našel jsem si, že podle Ministerstva průmyslu a obchodu má firma využít evropskou dotaci 10 milionů eur právě z programu ASAP a plánuje téměř ztrojnásobit výrobu bezdýmných sférických prachů ze 450 tun na 1 200 až 1 500 tun ročně od roku 2026. U celospalitelných hnacích náplní pro velkorážovou munici má kapacita vzrůst také trojnásobně až na 200 000 kusů ročně od roku 2027. To je za humny.
Odkazuji se i na to, že třeba Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, upozorňuje na klíčové bezpečnostní riziko. V krizové situaci by Explosia byla jediným domácím dodavatelem střelného prachu pro české muniční firmy. To se týká malé i velké ráže, od pistolí, přes pušky, kulomety, až po houfnice a kanony.
Hynek zároveň připouští soukromý kapitál pouze za podmínky tvrdých garancí, že nový vlastník nekoupí trh a výrobu v Česku nezavře nebo nepřesune. To je přesně to strategické riziko, které bychom v tom měli vidět zejména. Bez střelného prachu pochopitelně není munice, bez Explosie se Česká republika v krizi vystavuje závislosti na rozhodnutí někoho jiného. Není to otázka ceny nebo jednorázového příjmu do rozpočtu. To je opravdu malicherné a zanedbatelné. Je to spíše o tom, zda český stát bude mít v ruce páku na zásobování vlastního obranného průmyslu a vlastní armády. Je to strategický podnik. Tak byl koupen, nemá být prodáván.
Ještě bych třeba citoval experta na mezinárodní vztahy, respektovaného Vlastislava Břízu, který upozorňuje, že ekonomicky může být prodej lákavý – to zpochybňuju – strategicky je ale i podle něj nevhodný. Stát může státní firmě uložit, aby prioritně plnila zakázky důležité pro českou obranu. Soukromý vlastník takovou povinnost prostě mít nemusí. To je v krizi přece zásadní rozdíl. Ten prodej by skutečně otevřel riziko, že rozhodování o české muniční infrastruktuře se přesune mimo český stát.
Zmiňuje se v tom také, že hlavní hrozbou je možnost, že nový vlastník výrobu v Pardubicích utlumí nebo ji opravdu přesune mimo Česko. Ale kromě toho rozhodování by se tím ztrácelo i cenné know-how, výrobní kapacita a pochopitelně tedy možnost státu zasáhnout v krizi.
Slýchám argument – prodáme a za výnos nakoupíme obranu. To je velmi zjednodušený a velmi nebezpečný argument. Objevují se ve veřejném prostoru cifry kolem 20 miliard. To by mohla být cena za Explosii. To je v kontextu toho, co potřebujeme dávat na obranu. To je v kontextu toho, jaké jsou možnosti státního rozpočtu, opravdu zanedbatelné číslo. Obranyschopnost je přece definovaná tím a je o tom, zda máme doma kritické komponenty, zda máme prach, zda máme výbušniny, zda máme hnací náplně, zda máme ale také odborníky, kvalifikované lidi, bezpečnostní režim a výrobní kontinuitu. To všechno teďka Explosia má a to všechno Explosia nabízí. ***
