Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Patrik Nacher)

3.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Schwarz Bařtipánové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 67/ – druhé čtení

 

My jsme ve druhém čtení, bylo přerušeno dne 28. května.

My jsme přerušili, jak jsem již řekl, 28. května v obecné rozpravě na 20. schůzi. Připomínám, že návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a ústavně-právnímu výboru. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 67/2 až 67/11.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele poslankyně Zuzana Mrázová – vidím – a zpravodajka garančního výboru hospodářského a ústavně-právního paní poslankyně Zuzana Ožanová – také vidím. Dále připomínám, že zpravodajkou výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj je poslankyně Veronika Kovářová. Zpravodajky Sněmovnu s usneseními již seznámily.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Já tam mám faktickou poznámku, která má přednost – Jan Lipavský. Ne? Tak to odmažu. To bylo ještě hlasování. A s přednostním právem se přihlásil předseda Pirátů Zdeněk Hřib. A pak budeme tedy pokračovat s poslanci, kteří jsou přihlášeni a vidíte je na obrazovce. Začne Jan Berki. Pane předsedo, já vám spouštím mikrofon.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, pane předsedající. Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady mám pár pozměňovacích návrhů, které jsou načtené v systému. Já bych se k nim chtěl tedy přihlásit a odůvodnit je v obecné rozpravě.

Jeden z nich jsem tady už načítal minule, to byl ten takzvaný lex Mrázová, to byl pozměňovací návrh 1198, ten tedy směřoval k tomu, abychom v rámci zákona o střetu zájmů udělali u téhle příležitosti úpravu, která tam doplní do toho zákona (č.) 159/2006 Sb., o střetu zájmů, tu oznamovací povinnost týkající se nájmu obecního bytu. To znamená, aby tedy veřejný funkcionář v rámci oznámení o příjmech a závazcích uváděl, zda je nájemcem nebo společným nájemcem obecního bytu, a to jak ke dni předcházejícímu dni zahájení výkonu funkce, tak i za ten kalendářní rok, za který se to oznámení podává. Prostě tak jak to všichni známe, tak aby to tam bylo zahrnuto, což si myslím, že je poměrně nasnadě, aby byla zavedena takto transparentnost, protože přece jenom je to o tom, že by měl být veřejný funkcionář, zejména ten, který je uvedený v zákoně o střetu zájmů, což připomenu, nejsou všichni, co mají nějakou veřejnou funkci, ale jsou to například uvolnění starostové, uvolnění místostarostové nebo třeba uvolněné místostarostky obce Bílina nebo starostky obce Bílina, které prostě mají odpovídající finanční ohodnocení, je to funkce na plný úvazek, takže tam si myslím, že je ta transparentnost na místě, ostatně jde o pouhou jednu kolonku navíc v tom celém přiznání, takže si nemyslím, že by to mělo někomu... (Velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedo, já vás přeruším, tady už ten hluk je, že já vás neslyším, což je pro mě znamení, že ten hluk je větší než únosný. Poprosím, kolegyně, kolegové, vlevo, uprostřed, tamhle hlouček, u dveří. Kolegové, já jinak budu už pak... Poprosím fakt, hrozně to tady hučí, není slyšet. Děkuju. Pane předsedo, pokračujte.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, pane předsedající. Takže tam tedy je to o tom § 7, který vymezuje jednotlivé druhy oznámení, a potom tedy ten vlastní obsah oznamované skutečnosti je upraven v § 11, tím pádem prostě je to o tom, že by veřejný funkcionář uvedl institucionální identifikaci pronajímatele, vlastníka bytu, tedy například obec Bílina, datum vzniku, případného zániku nájmu, výši sjednaného měsíčního nájemného, třeba 4 500, a tyhle údaje, že by tedy umožnily posoudit tu existenci nájemního vztahu, jeho základní majetkový význam, případné zvýhodnění oproti obvyklým podmínkám, aniž by to vyžadovalo zveřejnění přesné adresy nebo jiné identifikace bytu, prostě standardní položka v rámci majetkového přiznání.

Je tam výslovně vyloučená ta identifikace bytu. To je důležité pro garanci proporcionality. Je to logické. A s ohledem na to, že se tady bavíme o nakládání s veřejným majetkem, my se bavíme opravdu pouze o obecních bytech, tak tím pádem je poměrně nasnadě, že to obstojí v testu proporcionality.

Samozřejmě ta definice obecního bytu zahrnuje také byty ve vlastnictví třeba právnických osob, které jsou zřízeny nebo ovládány obcí. Logicky, protože ono to může být spravované nějakou speciálně zřízenou k tomu účelu organizací. A myslím si, že je to poměrně logické, aby voliči měli přehled o tom, který veřejný funkcionář využívá tady případně nějaké výhody, na kterou třeba nemá nárok, protože třeba ten zvýhodněný nájem by měl sloužit nějakým lidem, kteří jsou potřební, a místo toho papaláše by to mohl využívat někdo jiný, někdo, kdo skutečně je v bytové nouzi a není třeba zrovna ministryní, která má ještě apartmán poblíž v Pařížské.

Tohleto je tedy takzvaný lex Mrázová – pozměňovák 1198.

Potom máme další pozměňovací návrh, který tak trochu směřuje také k zákonu o střetu zájmů, ale poněkud jinudy. Jedná se konkrétně o pozměňovací návrh číslo 1190 (jedenáct devadesát) neboli 1190 (tisíc sto devadesát), nevím, jakým je zvykem tady uvádět čísla těch pozměňovacích návrhů. Každopádně je to pozměňovací návrh Ivana Bartoše, Kateřiny Stojanové, mne, Olgy Richterové, Gabriely Svárovské, Veroniky Kovářové a Barbory Pipášové a Lenky Martínkové Španihelové, tedy všichni z klubu Pirátů. A jedná se o pozměňovací návrh ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru ke sněmovnímu tisku 67, tedy k novele stavebního zákona a souvisejících zákonů.

Já se k tomu samozřejmě v podrobné rozpravě ještě formálně přihlásím. Nicméně smyslem tohoto pozměňovacího návrhu je systematické a právně jednoznačnější zakotvení pravidel střetu zájmů v zákoně o zadávání veřejných zakázek, který se v tomto zákoně také otvírá tady touto novelou tedy toho stavebního zákona. Dosavadní úprava je totiž obsažená v zákoně o střetu zájmů, přestože ta praktická aplikace probíhá v režimu zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Kde jinde také, že ano?

Ale to nám v praxi tady vyvolává nějaké výkladové nejasnosti, protože § 48 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek nám stanoví, že účastníka zadávacího řízení lze vyloučit pouze z důvodů uvedených v tomto zákoně, případně z důvodů vyplývajících z přímo použitelného předpisu Evropské unie. Jenomže to pravidlo, které má být tedy aplikováno při posouzení účasti dodavatele v zadávacím řízení je tedy dnes umístěno vlastně mimo ten procesní rámec zákona, podle něhož zadavatel fakticky postupuje a jehož vymáhání zajišťuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže neboli ÚOHS. A to může vést k nejednotné praxi, určité právní nejistotě zadavatelů, vlastně i dodavatelů, potažmo ke sporům o tom, zda a jak má být takový důvod vyloučení v tom zadávacím řízení použit.

Navrhovaná úprava tím pozměňovacím návrhem číslo 1190 převádí tento důvod vyloučení přímo do § 48 zákona o zadávání veřejných zakázek. Prostě je to spíš taková technická úprava. Tím se jasně stanoví, že zadavatel má výslovnou zákonnou oporu pro vyloučení účastníka zadávacího řízení v případě střetu zájmů založeného majetkovým propojením s členem vlády nebo vedoucím jiného ústředního správního úřadu.

A stejné pravidlo se vztahuje i na situaci, kdy se taková osoba schová do role poddodavatele, přes kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Protože jinak bychom si tady napsali pravidlo do zákona a hned vedle bychom nechali otevřené dveře pro jeho obcházení. A to by určitě, jak jistě všichni chápeme, nebylo dobře. Takže druhá, ta důležitá část tohoto návrhu, se týká zakázek malého rozsahu ještě také, tedy zakázek, které často řeší právě instituce v takovém tom běžném provozu. Ten návrh říká, že zadavatel nesmí zadat zakázku malého rozsahu dodavateli, kterého by podle tohoto pravidla mohl vyloučit ze zadávacího řízení. A takové jednání by bylo neplatné. Takže tím se zachovává ta logika dosavadní úpravy, ale v právně čistší podobě.

No a třetí věc, která je podle mě naprosto klíčová, to jsou ty svěřenské fondy nebo obdobná právní uspořádání, protože my se tady dlouhé a dlouhé roky tváříme, že ten problém jen v nějakém formálním zápisu. Ale ten problém opravdu není v tom, kdo je kde formálně uvedený. Ten problém je v tom, odkud ten majetek pochází, kdo z něj ekonomicky těží, kdo měl rozhodující vliv a jestli se veřejná moc nepoužívá k tomu, aby se soukromému holdingu otevírala možnost přečerpávání těch veřejných peněz gigantickým penězovodem přistaveným právě k veřejným rozpočtům. A tohle není žádná akademická debata. To je velice praktická věc. Piráti na ten střet zájmů Andreje Babiše ostatně upozorňují dlouhodobě. My jsme upozorňovali na to, že převod toho majetku do svěřenských fondů nesmí být pouze formální trik, kterým se ten konflikt veřejné funkce a soukromého byznysu odsune z dohledu. No a praxe ukázala, že pokud ten zákon nebude napsaný dostatečně jasně, tak bohužel vzniká prostor pro obcházení, který chtějí lidé, jako je Andrej Babiš, využít bez jakýchkoliv možných zbytků.

Takže jinými slovy, nestačí postavit mezi politika a firmu nějakou formální právní konstrukci a tvářit se, že tím ten problém zmizel, protože pokud ten veřejný funkcionář fakticky stál nebo stojí za tím majetkem, který se uchází o veřejné peníze, no tak to ten stát prostě nesmí ignorovat. A když člen vlády ovládá firmu, která sahá na ty veřejné zakázky, tak to není normální konkurenční prostředí. Na tom bychom se snad mohli shodnout. Není to ani férové vůči třeba menším firmám. Není to férové vůči lidem, kteří nemají svého člověka ve vládě. A hlavně, hlavně to není férové vůči občanům, kteří ze svých daní financují stát a očekávají, že stát nebude sloužit soukromému byznysu člověka, který ho současně řídí. To je takový základní předpoklad.

Navíc tedy podle informací Seznam Zpráv Evropská komise české vládě zdůraznila, že dokud nebude střet zájmů premiéra Andreje Babiše skutečně důvěryhodně vyřešen, tak nemá Česká republika vykazovat Bruselu k proplacení výdaje spojené se subjekty z okruhu Agrofertu a dalšími organizacemi kontrolovanými Andrejem Babišem nebo s ním spojenými. A to samozřejmě dopadne i na dotované veřejné zakázky a znamená to velmi jednoduchou věc. Pokud české instituce budou peníze dál vyplácet a následně se ukáže, že střet zájmů nebyl vyřešen, tak ty prostředky Evropská komise neproplatí. No a ten účet samozřejmě zůstane na českém daňovém poplatníkovi, protože se to bude platit z českého státního rozpočtu. A komise nechce žádné politické ujištění, že je jako všechno v pohodě, podepsán Andrej Babiš. Ale požaduje jasné řešení pro ten střet zájmů předsedy vlády, což právě tento pozměňovací návrh nabízí, protože to nové pravidlo v zákoně o veřejných zakázkách bude jasné, bude vymahatelné, bude odolné vůči obcházení.

A připomenu, že po tomto návrhu navíc volají i sami úředníci, kteří prostě nechtějí složitě posuzovat, kdo koho ovládá. Ti naopak chtějí pracovat prostě s tou evidencí skutečných majitelů. Ten návrh navíc není napsaný plošně proti každé malé opci. On dopadá pouze na okruh zadavatelů, kde je silná vazba na tu ústřední výkonnou moc. Tedy dopadá to na stát, dopadá to na Českou národní banku, na státní příspěvkové organizace, na ty státní podniky vybrané státem ovládané nebo financované právnické osoby a některé sektorové zadavatele. Takže je to přiměřené, je to cílené a je to přesně tam, kde to riziko střetu zájmů člena vlády nebo šéfa ústředního úřadu dává smysl řešit. Takže tento pozměňovací návrh dává zadavatelům jasný nástroj, dává dodavatelům jasné pravidlo. No a dává i občanům tu jistotu, aspoň základní, že Sněmovna nechce zavírat oči před střetem zájmů u těch nejvyšších veřejných funkcí.

A ještě jednu poznámku k tomu nekonečnému argumentu, že je to namířené proti jednomu člověku. Tak prosím pěkně není. Je to pravidlo pro úplně všechny členy vlády a pro všechny vedoucí ústředních správních úřadů. A není to jenom tedy záležitost této vlády, ale bude to samozřejmě platit i pro všechny další vlády, které sem přijdou. Platí to prostě obecně. Akorát je pravda, že prostě v české politické realitě tenhle problém, tenhle střet zájmů má konkrétní jméno a velmi konkrétní historii a konkrétní tvář Andreje Babiše. A dělat, že to tak není, by rozhodně bylo pokrytecké. Ale my tady rozhodně neřešíme žádné trestní řízení. My tady pouze navrhujeme pravidla pro veřejné peníze a ta pravidla mají být srozumitelná, vymahatelná a samozřejmě odolná proti obcházení. Trestní řízení s Andrejem Babišem řeší samozřejmě orgány k tomu příslušné, tedy jednak tady české orgány, ale taky ten evropský žalobce. Od toho my tady nejsme, to vyřeší za nás jiní.

Nicméně proto si myslím, že na tomto obecném a obecně platném pozměňovacím návrhu bychom se shodnout mohli, a já bych vás chtěl proto požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Je to technicky přesnější řešení, je to řešení, které pomůže zadavatelům, řešení, které brání obcházení přes svěřenské fondy, no a také je to řešení, které říká velice jednoduchou věc. Stát nemá být nástrojem soukromého byznysu členů vlády. Takže to je pozměňovací návrh, který tedy se vztahuje k těm veřejným zakázkám.

Potom tady mám další návrh, který tedy se vztahuje k modrozelené infrastruktuře. To je tedy pozměňovací návrh číslo 1205. To je tedy pozměňovací návrh Veroniky Kovářové, Zdeňka Hřiba, Gabriely Svárovské, Martina Šmídy, Andrey Hoffmannové, Jany Patkové, Barbory Pipášové, Evy Šrámkové a Ivana Bartoše, tedy všichni z klubu Pirátů, který reaguje na tu stále se zvyšující potřebu výsadby zeleně, zejména tedy dřevin, abychom byli konkrétní, trávníček prostě nestačí, v tom městském prostředí, protože postup i v případě relativně jednoduchých stavebních úprav, jako třeba přeložek inženýrských sítí, úpravy povrchu chodníků a tak dále, které mají za cíl, aby bylo možné vysazovat ty nové dřeviny, tak bohužel nám ve městech často brzdí nebo zcela znemožňují orgány státní správy, jako je třeba Státní památková péče, a to tedy z pohledu navrhovatelů nedůvodně.

Takže, cílem toho návrhu je prostě upřesnit, z jakých hledisek má orgán státní památkové péče hodnotit část obnovy památky, která spočívá v úpravě dřevin. Upřesnění má zúžit okruh otázek posuzovaných orgánem státní památkové péče výhradně na významné pohledové osy. Pohledová osa je třeba, když stojíte na Můstku a koukáte na Národní muzeum. To je příklad pohledové osy. Tak aby chráněné nemovité památky zůstaly z těch nejvýznamnějších směrů pohledu – pokud tedy nějaké existují – byly prostě dobře viditelné.

Pochopitelně je ještě chráněna hodnota případných stávajících dřevin, protože z povahy věci je přece jenom rostlá zeleň poměrně snadno odstranitelná. To nepředstavuje samo o sobě zásah do staveb, který by musel být posuzován tak přísně. Samozřejmě, stavební úpravy nemovitých kulturních památek, popřípadě nějakých staveb v památkových rezervacích nebo památkových zónách nebo ochranných pásmech mohou způsobit nenapravitelné škody. Třeba poškodit stavební konstrukci, zničit výsledek práce minulých generací, které podávají svědectví o uplynulých dobách, nebo mají být natolik trvalé, že z hlediska lidského života jsou fakticky nezměnitelné. Úpravy dřevin lze dělat snadno, bez větších nákladů a tak je odstranit. To znamená, navrátit původní stav či to nějak jinak změnit.

No, a protože je důležité zvyšovat množství zeleně v ulicích měst – protože přece jenom s ohledem na probíhající klimatickou změnu se asi shodneme na tom, že města je potřeba ochlazovat – no, a právě městská zeleň představuje vhodné opatření ke snížení teploty v hustě obydlených oblastech. To představuje významnou změnu poměrů, protože lpění na původním vzhledu míst s vysokou historickou hodnotou už není často dost dobře odůvodnitelné. Protože prostě my potřebujeme, aby ta města byla nejenom pro turisty, kteří se chcou u těch památek fotit, ale také aby byla k žití pro lidi, kteří tady bydlí, aby se nám v tom městě ti obyvatelé neuvařili.

Takže například já, když jsem kandidoval na primátora Hlavního města Prahy v roce 2018, tak jsem měl plán na jeden milion stromů za osm let. My už teď víme, že ten plán splníme, ale ano, samozřejmě většina těch stromů je sázená třeba mimo zastavěná území. To jsme od začátku říkali, že to tak bude. Ale ano, nejcennější jsou samozřejmě stromy přímo v té zástavbě. Ne, že bychom je nesázeli, vysadili jsme nové stromy na Smetanově nábřeží, na dolním konci Václaváku. Tam přibyly dvě aleje. Pochopitelně se stromy budou dávat i tam nahoru. To je všechno sice pravda.

Na druhou stranu je nutné si přiznat také to, že je to proces velice extrémně zdlouhavý, extrémně náročný na povolení. Přitom skutečně jde pouze o to, že tam potřebujete dát ten strom. Já jsem se dokonce setkal s velice, řekl bych, až bizarní argumentací památkářů, že bohužel ten strom tam či onde není možné vysadit, protože... Teď jsou dva možné režimy, kterými oni to odmítají. Nejde to vysadit tam, protože to tam nebylo. No tak, nepochybně někdy to tam bylo, protože někdy tam byl úplný les, až prales. Až potom někdo přišel, ty stromy vykácel a postavil tam nějaké město. Tak někdy to tam určitě bylo. To je tedy první věc, co je dobré si uvědomit.

Druhá věc. Mají tendence památkáři odmítat solitérní stromy, že by chtěli rovnou celé stromořadí, což třeba často není úplně dobře realizovatelné kvůli například inženýrským sítím, které tam v tom místě jsou. To je druhá věc.

Třetí věc. To mě překvapilo vlastně nejvíc, že ten strom by bránil výhledu na historickou fasádu. Tohle mě překvapilo, že třeba památkáři použili, když jsme chtěli sázet stromy v Platnéřské ulici u fasády Klementina. Klementinum je, pokud jsem se dobře koukal, jeden z největších baráků ve střední Evropě, možná dokonce v celé Evropě největší barák. Ta fasáda má nějakých tak 400 metrů nebo možná ještě víc. Problém byl v tom, že jsme chtěli dát ten strom prostě tam na roh v Platnéřské, kde by tedy ano, v některých ročních obdobích – protože ty listy opadávají – tak by ano, skutečně zastínil, řekněme, 10 metrů z té několika set metrové fasády Klementina.

Takže ano, ale přesto mi to přijde jako úplně bizarní argument, protože přece jenom my si musíme vybrat, jestli to město má vypadat dobře na fotkách, anebo chceme, aby se v tom městě dalo žít. Ty stromy přitom fungují vlastně jako přírodní klimatizační jednotky. Tam se vytváří takzvaný malý vodní cyklus, což v praxi znamená, že stromy pochopitelně využívají vodu, co je v zemi. Ta je ideálně k nim přivedena nějakým inteligentním systémem, který tam svádí vodu z bezprostředního okolí, přímo dešťovou. Pak to nemusíte zalévat, což je úplně super.

Pochopitelně tam probíhá evaporace, česky bychom řekli asi vypařování. Prostě z těch listů voda, pára stoupá, nahoře se to srazí, zaprší, voda se zase dostane ke kořenům stromů, a tenhleten cyklus se opakuje. Tak to je ten malý vodní cyklus a výsledkem je to, že když se voda vypařuje, tak ona s sebou odebírá teplo. To je samozřejmě věc, co se učí někde, nevím, jestli na základní škole nebo na střední škole. Nicméně touhle metodou se prostě ta města ochlazují.

Takže, když je v silnici stín jednak tedy, tak je to samozřejmě ochlazování odrazem. Ale kromě toho je tam ten malý vodní cyklus a ono se to chladí ještě pomocí toho stromu, pomocí evaporace. Což je super věc. To určitě ve městech chceme a skutečnost, že na té ulici ten strom nebyl, podle mě není úplně argument, přestože je o tom velice obtížné některé lidi z památkové péče přesvědčit.

Ale prostě dřív po těch silnicích chodili lidi jenom pěšky nebo tam jezdili koně nebo se tam jezdilo vozem. Dřív tam nebyly třeba ani žádné obrubníky, což je další tedy fetiš památkářů často. Ty obrubníky představují kulturní hodnotu. Mně to přišlo vždycky strašně bizarní tedy, když jsme chtěli něco někde předělávat. K tomu směřuje jiný můj pozměňovací návrh, který tady mám a za chvilku ho představím.

Ale prostě ta stavba – stavba, pardon, už to říkám jak ti památkáři – ta výsadba stromů je samozřejmě něco, co by mělo probíhat zvlášť v dnešní době velice jednoduše, snadno, bez zbytečné administrativy, protože to přece nemůže být nějaký zločin nebo správní delikt zasít do země semínko.

Takže to byl tedy ten pozměňovací návrh 1205 neboli 1 205. Fakt nevím, v jakém číselném formátu se tady říkají pozměňovací návrhy. Jestli se to říká jako jedna dva nula pět?

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: V této chvíli nijak, protože jsme zatím v obecné rozpravě. Vy se k tomu hlásíte v té podrobné.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: To budu potom říkat ještě v té podrobné, jo. Já jsem jenom chtěl, aby byla usnadněna orientace, protože přece jenom, kdyby někdo hledal ty pozměňováky v systému, tak aby věděl, které to jsou. Protože se za chvilku dostanu k jednomu pozměňováku, který je tam tak trochu ve dvou verzích, tak aby bylo jasné, o kterém mluvím.

Každopádně jdeme dál k pozměňovacímu návrhu 1208 neboli 1 208. Tady se dostáváme k těm obrubníkům. Tohle je pozměňovací návrh Veroniky Kovářové, Zdeňka Hřiba, Andrey Hoffmannové, Barbory Pipášové a Ivana Bartoše. Vychází to z nějakých praktických zkušeností z vedení samosprávy a reaguje tedy na skutečnost, že navrhovaná novela momentálně nijak neřeší, jak zrychlit proces povolení úprav uličního prostoru, spočívajících zejména třeba ve změnách povrchu. Typicky asfalt za dlažbu nebo nivelety, srovnání vozovky a chodníků do jedné roviny, nebo organizace vzhledu veřejného prostranství. Například zvýraznění prostoru určeného pro jízdu vozidel či jejich parkování balisetami či jinými sloupky. Třeba osazení květináčů a podobně.

Já dám příklad. Když přijedete sem MHD, tak dost pravděpodobně využijete přestup na Malostranské, na metru. A tam když se podíváte, tak jsou rozšířené ty tramvajové ostrůvky, které jsou rozšířený takzvaným legem. To je taková plastová záležitost, která vypadá trochu jako obrubník, ale vlastně to není stavební úprava. Proto se to používá často v momentech, kdy chcete udělat něco jako rychle, protože bohužel ten proces se stavební úpravou by byl příliš nadlouho. Pochopitelně to vyžaduje posouzení silničním správním úřadem, protože tam jako posouváte vlastně, kudy jezdí auta. To je jasné. Často musíte překreslit ty pruhy, to je logické, takže to je v pořádku, že se tím zabývají dopravní inženýři. Nicméně přece jenom není to stavební úprava. Akorát že to lego některým lidem trošku jako esteticky vadí.

To znamená, správné řešení je nakonec tam přece jenom přijít, třeba poté, co se ten provoz jako osvědčí, že tam může být tahleta úprava – rozšířený ostrůvek, nikomu to nevadí, auta jezdí, tramvaje cinkají a chodci nepadají do silnice, což je moc fajn nejenom pro ty chodce, ale i pro ty řidiče; tak potom nastupuje to, že byste to měla předělat do té stavební úpravy, to znamená dát tam poctivou žulu nebo beton třeba v některých jiných místech, když jste mimo památkovou rezervaci, a každopádně to prostě vyřešit stavebně.

Jenomže ouha. Přestože vy vlastně nebudete měnit vůbec nic, akorát místo toho lega dáte ten kámen nebo beton, tak najednou je to stavební úprava a musíte s tím na stavební úřad. No a já se ptám proč? Copak tam vymyslí státní správa na úseku stavebním, když to je vlastně jenom taková jako petrifikace toho stávajícího stavu?

Mimochodem petrifikace je vlastně v tomhle případě velice případné slovo, protože to jde skutečně jako o zakamenění toho stavu, místo plastového lega tam dáte ten kámen. Ale prostě je to jenom o tom, že se potvrdí ta úprava, která byla udělaná třeba nějak dočasně.

Takže cílem tohoto pozměňovacího návrhu je zrychlit a zefektivnit postup vlastníků pozemních komunikací, tedy zejména obcí a měst – nějaké silnice asi může spravovat i kraj, nicméně tam asi moc neřešíme obrubníky většinou – při úpravách a kultivaci ulic. Takže změny, jejichž zrychlení ten navržený pozměňovací návrh řeší, se nedotýkají geometrie křižovatek nebo jízdních pruhů nebo dopravně technických kvalit komunikací.

Ten návrh zařazuje mezi drobné stavby, které nevyžadují stavební povolení, ty vyjmenované úpravy pozemních komunikací, jako jsou úpravy povrchu, zvýšení, snížení nivelit, osazení některých prvků. A ve výčtu prvků se nacházejí i takové, které typicky nejsou stavbami, tedy neodpovídají té definici obsažené v § 5 odst. 1 stavebního zákona, ale které by jimi mohly být podle svého provedení v některých případech třeba a v hraničních případech by třeba o té povaze panovaly pochybnosti.

Protože ano, holt je to teďka tak, že některý stavební úřad v nějakém místě řekne, toto je stavební úprava, a v nějakém jiném místě, dokonce i ve stejném městě, pokud máte ty stavební úřady na městských částech, tak řekne ne, toto stavební úprava není. Takže tyto pochybnosti jsou co do svých negativních dopadů odstraněny tím rozšířeným výčtem prvků, které jsou-li tedy stavbami, tak jsou stavbami drobnými.

Tohle je záležitost, díky které by ubyla spousta administrativy, protože potom pochopitelně by nemusel si dopisovat třeba investiční nebo majetkový odbor téhož úřadu se svojí částí, kde se vykonává ta přenesená působnost, což by bylo strašně fajn, si myslím. Protože zkusme na chvíli předpokládat, že i když ten úředník sedí na odboru samosprávné působnosti a nemá tedy to kulaté razítko státní správy, tak přece jenom jako v případech, kdy se posouvá obrubník, tak jako řekněme, že ví, co dělá, protože přece jenom velice pravděpodobně prošel i dost podobným školením jako ten jeho kolega, kolegyně ob ty dveře vedle na tu přenesenou působnost.

Tím rozšířením toho výčtu drobných staveb dle tohoto návrhu nejsou nicméně dotčeny případné povinnosti podle jiných právních předpisů, zejména tedy podle zákona (č.) 13/1997 (Sb.), o pozemních komunikacích. Ovšem podle § 32a tohoto zákona se ani na nově stanovené kategorie drobných staveb nevztahuje povinnost obstarat si písemný souhlas s umístěním stavby v ochranném pásmu.

Potom je tam nový bod 5.4.7, který směřuje do té přílohy číslo 1 odst. 1 písm. g) bod 7. Tam se tedy navrhuje zařadit mezi drobné stavby zvýšení, nikoliv snížení nivelity vybraných pozemních komunikací. Zvýšením nivelity nemůže dojít totiž k ohrožení sítí technické infrastruktury uložených pod povrchem komunikace. Takže ta navrhovaná hranice zvýšení nivelity, kdy je stavba ještě stavbou drobnou, odpovídá obvyklé výšce obrubníku.

Potom je tam ještě nový bod 5.4.8, který směřuje na přílohu číslo 1 odst. 1 písm. g) bod 9 za podmínky, že není zasaženo do jízdního pruhu, bude nově možné bez přivolení stavebního úřadu umisťovat na pozemní komunikace, tedy zejména na chodníky, sloupy a další vyjmenované prvky, z důvodů, aby nebyl snížen standard bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, se za drobnou stavbu bude považovat jen odpovídající úprava na komunikaci s nejvyšší povolenou rychlostí do 50 kilometrů v hodině, tedy zejména v obcích.

Tento pozměňovací návrh vychází z nějakých zkušeností, co by uvítaly obce pro to, aby mohly jednodušeji a bez zbytečné administrativy upravovat veřejný prostor.

Potom tady mám další pozměňovací návrh číslo 1213, který už není podepsaný pouze poslanci a poslankyněmi pirátského klubu. Je to pozměňovací návrh, který jde napříč celým spektrem. Konkrétně tedy jsou pod ním podepsaní kromě mě také předsedající Patrik Nacher, Boris Šťastný, Marek Benda, Jana Černochová, Tom Philipp od lidovců, Michal Zuna z TOP 09, Josef Nerušil z SPD, Julie Smejkalová ze STAN. Tedy jsou tam vlastně pod tím podepsáni lidé ze všech klubů politických tady ve Sněmovně. A není náhodou, že to jsou pražští poslanci a poslankyně z těchto klubů, protože tento návrh směřuje k tomu, abychom urychlili stavbu metra D.

Konkrétně je to o tom, že se potřebuje změnit zákon (č.) 465/2023 (Sb.), kterým se měnil zákon (č.) 416/2009 (Sb.), o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, tedy takzvaný liniový zákon. Jde o to, že v tom článku 8, který v něm je, se za slovo „regionální dráhy“ má vkládat slovo „speciální dráhy“. Speciální dráhy je prostě jenom fancy termín pro metro. Když se podíváte do Wikipedie, tak speciální dráha rovná se metro.

A tím pádem je ještě potřeba tam vložit za ten bod 2 v čl. 8 nový bod 3, který slouží pro vyjasnění pochybností. Nejdůležitější z něj je poslední věta. Žádost o prodloužení platnosti stanoviska nebo závazného stanoviska podle věty první lze podat nejpozději dne 31. prosince 2026. Zkusím vysvětlit, co se stalo a proč je to potřeba.

Ten pozměňovací návrh totiž doplňuje do toho komplexního pozměňovacího návrhu novou část, kterou se mění ten zákon (č.) 465/2023 (Sb.), a doplňují se tedy do toho bodu 1 záměry, u nichž lze opakovaně prodloužit platnost stanoviska EIA nebo závazného stanoviska EIA také pro ten záměr speciální dráhy. A zároveň se tam doplňuje to výslovné pravidlo, podle kterého to stanovisko podle toho čl. 8 bodu 2 je považováno za platné do 31. prosince 2026, a tím pádem když se to bude prodlužovat, tak se to může udělat přímo do tohoto data.

Protože tím účelem návrhu je odstranit tu nežádoucí interpretační nejistotu u dopravních staveb zvláštního veřejného významu, což právě jsou ty speciální dráhy, tedy metro jinými slovy, protože ten zákon už teď v tom bodě 1 umožňuje opakované prodloužení platnosti stanoviska EIA u nového jaderného zdroje, dálnice, silnice první třídy, celostátní dráhy, regionální dráhy a vzletové a přistávací dráhy letiště.

Ale předpokládám, že se shodneme na tom, že ta speciální dráha, konkrétně tedy metro D, to bude stát nějakých 100 miliard, tedy kdyby byla nižší inflace, tak by to stálo 100 miliard. Ono to bude ve skutečnosti dražší, až se napočítá všechna ta inflace i za ty minulé roky, která víme, že nebyla do těch dvou procent, tak se předpokládala – takže to bude stavba velice významná. Je tam dlouhodobá příprava, vysoká investiční náročnost, významný veřejný zájem a složitá koordinace navazujících povolovacích a realizačních kroků. Takže proto je odůvodněné, aby byla ve vztahu k možnosti opakovaného prodloužení platnosti stanoviska EIA postavena na roveň těm celostátním a regionálním drahám.

A ten návrh zároveň řeší situaci, aby bylo stanovisko EIA nebo závazné stanovisko EIA vydané pro speciální dráhu již před účinností zákona 465/2023 prodlouženo na dobu, která měla uplynout před 1. lednem 2027. Protože podle čl. 8 bodu 2 toho zákona 465/2023 se takové stanovisko považuje za platné do 31. prosince 2026. Takže toto pravidlo založilo adresátům veřejné správy legitimní očekávání, že po uvedenou dobu mohou s platností toho stanoviska počítat.

Takže pokud se teď ta speciální dráha doplňuje do toho režimu čl. 8 bodu 1, tak je nutné i nezbytné výslovně stanovit, že ta dosavadní zákonná fikce platnosti do 31. prosince 2026 není tímto přesunem dotčena a že právě od tohoto data se bude odvíjet další prodloužení. Protože právě to je ten problém, na který se narazilo na Ministerstvu životního prostředí, které řeklo Dopravnímu podniku hlavního města Prahy, že bohužel sice v tom bodě 2 je taková jako – nevím, jak to říct – přechodná doba, která říká, že ty EIA na to, co není teď vyjmenované mezi těmi regionálními drahami, celostátními dráhami, silnicemi I. třídy a tak dále, vzletové dráhy a tak dál, takže to platí sice do 31. prosince 2026, ale pokud jste chtěli jako prodlužovat, tak jste si měli požádat jako někam někdy do roku 2024, kdy byla formálně původně ta EIA platná. Což samozřejmě oni neudělali, protože netušili, co bude. A ono právě nebylo. A proto vznikl tenhle problém.

To znamená, že bez tohohle doplňujícího pravidla by mohlo vzniknout riziko výkladu zase, podle něhož se při žádosti o prodloužení platnosti stanoviska nebude přihlížet k tomu období, po které bylo stanovisko považováno za platné podle bodu 2. Mohlo by to vést k závěru, že platnost stanoviska fakticky uplynula již před zařazením té speciální dráhy do toho bodu 1, čímž se změní ten režim s možností to prodlužovat opakovaně, přestože ten zákon po přechodnou dobu výslovně stanovil platnost do 31. prosince 2026, to by byl ten bod číslo 2 v tom čl. 8. Takže takový výklad by samozřejmě popíral účel té navrhované změny. Nicméně víme, že i takové výklady jsou možné. Pochopitelně to by vyvolalo účinky materiálně zpětně nepříznivé vůči tedy investorovi, který v mezidobí důvodně spoléhal na tu zákonem stanovenou platnost stanoviska.

To znamená, že, jinými slovy suma sumárum, pokud neschválíme tento pozměňovací návrh, tak to znamená, že se nám stavba metra D odsune o několik let, protože bude nutné tu EIA udělat znovu. Konkrétně se to vztahuje na tři stanice, to znamená na Písnici a ještě také na Náměstí Míru a Synkáč, který se bude jmenovat pravděpodobně Nusle. Ale každopádně jde o tyto stanice, které by jinak musely tu EIU mít udělanou znovu a bez toho by nešlo dělat to stavební povolení.

Když jim to prodloužíme, respektive umožníme opakované prodloužení a oni si to potom prodlouží, protože to stihnou prodloužit do konce tohoto roku, tak to znamená, že můžou podat žádost o stavební povolení příští rok, což by znamenalo, že se ta stavba výrazně urychlí. Takže pokud se shodneme na tom, že to metro D už tady mělo dávno stát, což pevně doufám, že se všichni shodneme, tak aspoň tedy neměly problém se na tom shodnout všechny strany, které jsou tady ve Sněmovně i na Magistrátu hlavního města Prahy na zastupitelstvu, tak bych chtěl tedy požádat o to, aby byla vyslyšena žádost pražských poslanců, kteří jsou podepsání pod tímto návrhem napříč stranami. Myslím si, že ten zájem na investicích do veřejné dopravy přece jenom je společný, Je to záležitost, která pomáhá jak cestujícím v MHD, tak i řidičům. Protože atraktivní veřejná doprava znamená, že méně lidí nastoupí do aut. Tím pádem jsou volnější silnice pro ty, co tím autem jet potřebují. Takže věřím, že na tom by měla být shoda zcela napříč.

Takže to navrhované řešení tedy výslovně stanoví, že stanoviska nebo závazné stanovisko pro záměr speciální dráhy, které je tedy podle toho čl. 8 bodu 2 považováno za platné do 31. prosince 2026, se pro ty účely prodloužení podle čl. 8 bodu 1 považuje za stanovisko, jehož platnost uplyne právě toho 31. prosince 2026. Žádost o to prodloužení bude tedy možné podat do tohoto data, tedy ještě v roce 2026, tedy letos. Tím se zachová ta kontinuita právního režimu. Předchází se sporu, zda bylo nebo nebylo možné o prodloužení žádat v době, kdy ta původně individuálně stanovená doba platnosti už uplynula, ale zákon to stanovisko nadále považoval za platné díky tomu přechodnému režimu v čl. 2.

Takže ten pozměňovací návrh je úzce věcně spojen s tím projednávaným komplexním pozměňovacím návrhem, který tedy mění stavební zákon, liniový zákon, další předpisy a tím pádem má vliv na tu realizaci významných staveb veřejné infrastruktury. Takže chtěl bych požádat tedy o tu podporu napříč stranami.

No a poslední pozměňovací návrh, který tady mám, je velice obdobný tomu předchozímu, nicméně to vlastně není návrh tak úplně můj. Ve skutečnosti je to totiž návrh, který sem přinesl už v minulém volebním období aktuální primátor hlavního města Bohuslav Svoboda v době ještě svého poslaneckého mandátu a takto je to s ním i prodiskutováno. Já to sem vlastně nesu, dalo by se říct, tak nějak jako v jeho zastoupení. On to měl prodiskutované už i s pracovníky Ministerstva životního prostředí. V podstatě ten vnitřek té úpravy je úplně stejný jako u toho předchozího návrhu, který směřoval k metru D. Akorát tenhle pozměňovák, který má číslo 1258 nebo 1258 směřuje k tomu, aby bylo možné prodloužit EIU Městského okruhu, Libeňské spojky a Radlické radiály.

Takže se tam doplní bod, který bude dělat úplně to samé, co ten předchozí pozměňovák pro ty speciální dráhy, tedy jinými slovy metro, tak tenhle návrh dělá úplně zase to samé pro Městský okruh, Libeňskou spojku. Libeňská spojka je v podstatě součást okruhu, je to takový jako cancour, který se prostě tam napojí a umožní objet Holešovičky, což chcete, to rozhodně chcete. A Radlické radiály, což je další projekt, který je tady připraven z minulých let nově s upraveným projektem tak, aby to zapadlo do aktuálního tisíciletí. Nicméně bylo by dobré, kdyby se tomu dala prodloužit ta EIA, protože jinak se bude muset zase dělat znovu a tím pádem se odloží ta realizace Radlické radiály, což tedy nadzvedne minimálně velkou část Prahy 5. Což by byla velká škoda, protože jak říkám, jinak je to připravené, vymyšlené, ale bohužel pokud se bude muset opakovat EIA, tak to bude velice smutné.

Je to i vydiskutované s panem poslancem Ivanem Adamcem, který předkládá ten jiný pozměňovák, který se vztahuje také k městskému okruhu. Tam je použita v uvozovkách trochu jiná technologie, tedy je využito jiného způsobu. Tam se prostě natahují ty lhůty, po které platí ta EIA. Je to taky fajn. Je to taky potřeba.

Ale jak říkám, bylo by dobré schválit i tady ten původní návrh primátora Bohuslava Svobody, který jsem donesl v minulém volebním období. Tehdy mu to tedy neprošlo. Já bych byl rád, kdyby to tentokrát prošlo, protože je to změna, která umožní do budoucna nějakou flexibilitu s tím, protože prostě asi všichni, kdo někdy šli okolo takovéhle stavby, tak ví, že prostě i v jejím průběhu může dojít k nějakým změnám. A ono některé ty změny by musely vyžadovat zase další EIA, kdyby byla jenom protažená její platnost podle návrhu Ivana Adamce, protože ta EIA třeba bude stačit podle návrhu Ivana Adamce v té lhůtě na vydání stavebního povolení, ale potom nebude stačit třeba na nějakou změnu, což by byl problém.

Takže z tohohle důvodu se navrhuje vlastně úplně totéž, co pro to metro D. Pod tím jsou podepsaní tedy pražští poslanci napříč stranami, tady v tomhletom případě u toho městského okruhu, radlické radiály a libeňské spojky jsem už neobcházel pražské poslance s tímhletím podpisem, protože jak říkám, on to není vlastně můj návrh, je to návrh Bohuslava Svobody a s panem poslancem Adamcem je domluveno, že prostě to tam nasypeme v uvozovkách tak nějak všechno teď v průběhu druhého čtení, ať se na to nezapomene, protože potom už to pochopitelně tam načíst nepůjde a potom se nějak domluvíme, jakým způsobem teda, co se vlastně pustí potom ve třetím čtení dál, co se schválí, co se neschválí.

Ano, i ten návrh Ivana Adamce je důležitý. Ano, vyřeší to ten nejzásadnější problém. Nicméně, jak říkám, Praha využívala i tady tohle, ten druhý návrh. Důkazem budiž to, že to sem nesl aktuální primátor v tom minulém volebním období.

Takže je to skutečně něco, co by významně pomohlo v realizaci toho městského okruhu vnitřního, pražského.

Takže tolik jsou tady ty pozměňovací návrhy ke stavebnímu zákonu a já pochopitelně se k nim ještě přihlásím v podrobné rozpravě. Díky.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak ano, je to tak, bez toho přihlášení by to nestačilo tady, byť tam ta čísla zazněla.

V této chvíli tam byl původně Jan Berky. Nevím, on se asi odhlásil. Doufám, že se to nestalo, tak nevím, protože my jsme tady něco, já s mým kolegům něco ukazoval. V této chvíli tedy na prvním místě je Vítězslav Schrek, který tady poctivě čekal. To je nevýhoda poslance bez přednostního práva, který je první na řadě, aby nepřišel o pořadí, musí čekat.

Ale pane poslanče, než vás k tomu pustím, tak přečtu omluvy. Jan Síla od 21.30 osobní důvody, Helena Válková od 22 zdravotní důvody, Samuel Volpe od 19.20 do 21.20 osobní důvody a pak se mi omlouval pan ministr Adam Vojtěch od 21.30 z pracovních důvodů.

Tak teď máte prostor, pane poslanče.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem zvyklý, že na dobré věci si člověk zkrátka musí počkat, takže mi to zas tak nevadí. Poslouchal jsem pečlivě pana kolegu, pana poslance Hřiba.

Tak pěkný večer, vážená paní ministryně, dneska už podruhé. A dámy a pánové, já bych rád v rámci svého vystoupení k projednávané novele stavebního zákona reflektoval některá ustanovení z pohledu regionálního výkonu agend a hned na dvou úsecích, a sice na úseku životního prostředí a také stavebního úřadu, respektive úřadu územního plánování.

Nejdříve mi tedy dovolte několik připomínek a poznámek k novele stavebního zákona a složkových zákonů na úsecích životního prostředí z pohledu aplikační praxe dotčených orgánů státní správy.

Tak, jak je v tuto chvíli koncipován návrh této novely, zakládá vážnou pochybnost, že bude sledovaných a požadovaných cílů vůbec dosaženo, myšleno tím zjednodušení a zrychlení povolování stavebních záměrů, a to proto, že nesprávně identifikuje problémové jevy zdržující povolovací proces, což z praktického pohledu dotčeného orgánu státní správy jsou a) nedostatečně připravovaná projektová dokumentace, b) nadbytečné hmotněprávní požadavky složkových zákonů, c) neschopnost investorů dosáhnout dohod s účastníky řízení, což vede k napadání správních úkonů v širokém smyslu a d) dublování některých postupů. Novela částečně řeší pouze oblast d)..

Návrh staví do popředí stavební právo na úkor takzvaných veřejných zájmů chráněných složkovými právními předpisy. Tyto veřejné zájmy ale nejsou pouze ústavně chráněné objektivní jevy, jsou také pozitivně vnímány veřejností v širokém smyslu i přímo dotčenými obyvateli místních staveb. Je to příroda, krajinný ráz, kulturní památky, pohoda bydlení, ochrana před hlukem, prachem, zápachem, vibracemi, ochrana lesa, vodních zdrojů a podobně.

Právní předpisy by měly být vyváženě nastaveny mezi oprávněným zájmem na umisťování a provozování staveb a ochranou uvedených veřejných zájmů.

Úkony dotčeného orgánu státní správy zase mohou být za prvé nezávislé na povolování staveb, za b) mít formu samostatných závazných stanovisek, za c) mít formu integrovaných závazných stanovisek dnes jednotné environmentální stanovisko a za d) být přímo integrovány do povolení stavby.

Právní řád prošel kroky a) až c), přičemž krok c) je účinný necelé dva roky a jeho přínosy, respektive nedostatky zatím rozhodně nemohly být vyhodnoceny. Krok d) je možným řešením, ovšem zbytečně kvůli němu zakládat novou státní úřední soustavu.

Novela zavádí plnou integraci dotčeného orgánu státní správy do státní stavební správy. To je nejrizikovější faktor celé reformy a v podstatě zbytečný. Integrace může proběhnout i bez vzniku státní stavební správy na stávajících strukturách, to znamená městský úřad, krajský úřad a ústřední úřad. Výsledek bude shodný a bez rizika personálního nedostatku, metodického a systémového chaosu a především enormních finančních nákladů.

Každý dotčený orgán státní správy je součástí některého úseku státní správy ochrany vod, lesa, přírody, ovzduší a tak dále. Převedení části těchto úseků do stavebních úřadů znamená personální, systémové, metodické, ale i jiné rozbití těchto úseků, kontinuálně existujících desítky let.

Nesystémové rozbití homogenních úseků státní správy musí vést buď k nárůstu počtu úředních osob, protože danou odbornost, budou potřebovat obě úřední soustavy, anebo ke snížení odborné úrovně státní správy. Stavební úřady by měly mít úředníky i s odbornostmi, které nebudou integrovány, a to k vypořádávání odborných podkladů pro rozhodnutí.

Počet úředníků pro Stavební úřad ve druhé instanci nelze odhadnout, protože rozhodnutí z druhého stupně řízení nebude možno vracet na nové projednání k instanci prvé.

Ani z hlediska legislativní kvality nelze novelu hodnotit jako zdařilou. Terminologie je rozkolísaná a nenavazující na správní řád. Důvody odchylek od správního řádu jsou nejasné. Bez zjevného důvodu jsou zaváděny nové, neurčité právní pojmy, které budou znamenat řadu let právní nejistotu pro stavebníky, ostatní účastníky řízení i pro samotné úřady.

V místech, kde si tvůrce zákona nevěděl rady, často používá jinak nedefinované pojmy jako třeba věc nebo záležitost a podobně.

Cíl některých ustanovení je sice zřejmý, samotný text ale cíli neodpovídá. Novela také neurčuje, jaká bude vnitřní organizace úřadů rozvoje území krajů, ani jakým způsobem bude vznikat jednotný správní akt povolení stavby po plné integraci dotčeného orgánu státní správy. To je přitom stěžejní otázka pro posouzení, zda úřad může plnit zákonem předepsaný cíl.

Velmi závažné jsou požadavky kladené na stavební úřady, které budou explikovat normy složkových zákonů a které budou posuzovat zákonnou a věcnou právnost úkonů dotčených orgánů neintegrovaných do do úřadů stavebních. V době dílčí profesionalizace státních složek a vysoké odbornosti ve všech oblastech lidské činnosti se pro stavební úřady jedná o úkol takřka nadlidský.

Předkladatelé novely vychází z mylné představy o činnosti dotčeného orgánu státní správy a předpokládá, že tyto orgány mají při aplikaci složkových zákonů bezbřehou možnost volných správních uvážení a libovůle při výkladu neurčitých právních pojmů.

Tvůrci se také domnívají, že rychlost povolování staveb se docílí zkracováním všemožných lhůt, čímž ale může být v řadě případů upevněna nesprávnost a nezákonnost bez možnosti nápravy.

 

 

Tolik, dámy a pánové, připomínky za životní prostředí.

Nyní mi dovolte stručné shrnutí také za Stavební úřad a Úřad územního plánování. I v tomto případě se jedná o výhrady vyplývající z aplikační praxe a zkušeností pracovníků těchto dotčených úřadů. Návrh zákona ignoruje faktickou proveditelnost. Bez personálního auditu a dopadové studie RIA je zákon pouze jakousi prázdnou schránkou. Mnou uváděné připomínky k návrhu novely jsou přitom jen ilustrativním výčtem dokazujícím procesní, institucionální a implementační rizika spojená s přijetím navrhované právní úpravy. Jelikož byl návrh zákona předložen poslaneckým pozměňovacím návrhem, nebyl předmětem mezirezortního připomínkového řízení, systematické odborné debaty, ani standardního vyhodnocení dopadů regulace. Takový postup ve svém důsledku oslabuje kvalitu právní úpravy i důvěru v její přípravu.

Vyhodnocení návrhu z hlediska jeho souladu s ústavním pořádkem není z předloženého materiálu zřejmé. Tato principiální otázka by jistě byla předmětem posuzování, pokud by návrh novely byl řádně projednán v rámci standardního legislativního procesu hodného takto zásadní právní úpravy, která zásadním způsobem mění institucionální uspořádání stavební správy, kompetenční vztahy i postavení samospráv. Problematika možnosti delegace samosprávných kompetencí na instituci vykonávající přenesenou působnost tak zůstává nevyjasněna.

Předložený návrh zákona vykazuje v klíčových oblastech procesní a personální realizace značné nedostatky, které mohou v praxi vést k právní nejistotě a snížení efektivity výkonu státní správy. Návrh dostatečně neřeší mechanismus delimitace úředníků do nově vznikajících struktur. Postrádá jasné vymezení postupu převodu práv a povinnosti z pracovněprávních a služebních poměrů. Absence detailního delimitačního plánu představuje riziko ztráty kontinuity odborných agend a může ohrozit stabilitu státní služby v dotčených úsecích.

Zásadním nedostatkem je nejasnost ohledně personální náročnosti nově vznikajících úřadů. Předložená důvodová zpráva neobsahuje dostatečnou analýzu potřebných systemizovaných míst. Chybí kvantifikace nákladů na platy, povinné odvody a materiálně technické zajištění nových zaměstnanců. Bez jasného vymezení organizační struktury a počtu služebních míst nelze objektivně posoudit hospodárnost a realizovatelnost celého záměru. Pokud zákon počítá s novými agendami, ale neřeší tabulková místa, může dojít k extrémnímu prodloužení lhůt a nárůstu chybovosti z důvodu přetížení. Každý nový úředník vyžaduje nejen plat, ale i pracovní místo, technické vybavení a samozřejmě sociální zázemí. Bez této analýzy nelze schválit rozpočtové krytí zákona.

Dál chybí pravidla pro převod movitého i nemovitého majetku, jako jsou budovy, IT systémy, archivy, což může způsobit paralýzu běžného provozu úřadu. Není jasně určena odpovědnost za škodu. V případě průtahů nebo chybných rozhodnutí během přechodného období bude obtížné určit, zda za škodu odpovídá stát, anebo původní subjekt.

Celý text návrhu zákona obsahuje řadu legislativních nepřesností a vnitřních rozporů. Návrh zákona přistupuje k nedůvodným úpravám v praxi ověřených a zažitých definic pojmů a zavádí pojmy nové, jejichž výklad působí nejednoznačně. Absentující terminologická preciznost činí návrh zákona mnohdy obtížně srozumitelným a nepředvídatelným.

Návrh zákona vykazuje také značnou terminologickou nejednotnost se správním řádem, přičemž správní řád je ústavou pro rozhodování úřadů. Jakákoliv odchylka, která není řádně odůvodněna ústavou myšleno v uvozovkách, viděl jsem, že jste se na mě podívala (Poslanec Schrek hledí ke stolku zpravodajů.), jakákoliv odchylka, která není řádně odůvodněná, vede k soudním přezkumům a rušení rozhodnutí. Správní řád pracuje s dny pracovními, kalendářními. Zavedení týdnů vnáší do procesu nejistotu, zejména u doručování a nabývání právní moci.

Označení jiné osoby namísto účastníci řízení je právně nebezpečné. Účastník má specifická práva například nahlížet do spisů nebo se vyjádřit k podkladům. Pokud zákon tyto osoby definuje vágně, může dojít k protiústavnímu zkrácení jejich práv na spravedlivý proces. Soudy budou muset složitě dovozovat, zda byl úmysl zákonodárce se od správního řádu odchýlit, nebo zda jde o pouhou nedůslednost. To celé může způsobit, že se budou pouze zvyšovat náklady na právní zastoupení pro všechny strany. Tolik tedy mnou nasbírané připomínky z pohledu obou těchto agend.

A teď mi ještě dovolte představit pozměňovací návrh, ke kterému se samozřejmě ještě přihlásím v podrobné rozpravě, ale v tuto chvíli bych vás rád seznámil s jeho podstatou. Jedná se o pozměňovací návrh, jehož cílem je zrušit v právním řádu institut povolení dělení a scelování pozemků, který v současné době a za stávající právní úpravy přináší nadměrnou administrativní zátěž jak pro vlastníky pozemků, tak pro stavební úřady. Deregulací této oblasti by případné dělení a scelování pozemků bylo v rukou vlastníků a stavebním úřadům by se uvolnila kapacita pro rozhodování o podstatnějších záležitostech, především pro povolování nové výstavby. V současnosti představuje nezbytnost získat povolení dělení a scelování významnou brzdu realitního trhu, neboť vydání povolení při aktuálním zatížení stavebních úřadů v mnohých místech trvá i několik měsíců. Navíc jde zpravidla o ryze formální úkon a Stavební úřad se navrženým dělením či scelování pozemků dopodrobna nezabývá. Není úkolem státu... (Poslanec Schrek se odmlčel.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak pardon, když už ses tam takhle podíval, tak já poprosím poslance, poslankyně vlevo, je nás tady skutečně poskrovnu, tak...

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji, pane předsedající. (Předsedající: Tak, ano, děkuju.) Není úkolem státu, respektive stavebních úřadů, aby vlastníkům pozemků určoval, jakou část pozemků smějí nebo nesmějí prodat, a je na odpovědnosti každého, aby si koupil pozemek, na který je zajištěn přístup, anebo aby naopak neprodal pozemek nebo jeho část, kterou pro svůj přístup nepotřebuje. Je třeba upozornit na to, že i za současného stavu existuje množství pozemků bez přístupu. Vlastník takového pozemku jej může prodat jako celek, nemůže však již prodat jeho část, neboť nezíská povolení stavebního úřadu k dělení takového pozemku. Není přitom žádný důvod, který by ospravedlňoval tento rozdíl. Požadavky na vymezování pozemků § 139 až 142 stavebního zákona zůstanou zachovány a stavební úřady je budou moci aplikovat v rámci ostatních povolovacích procesů.

Je třeba připomenout, že u mnoha stavebních záměrů je tak jako tak dotčeno vícero pozemků vymezených v katastru nemovitostí. Stavebník si musí zajistit právní titul ke všem dotčeným pozemkům. Umístění stavby se pak neřídí vymezením jednotlivých pozemků dle katastru nemovitostí, ale celým územím, respektive vícero pozemky, které má stavebník pod kontrolou a je předmětem povolení záměru. Zde zůstane na místě, aby stavební úřady uplatňovaly požadavky na vymezování pozemků, ale rozhodně by se tyto požadavky neměly uplatňovat, pokud se někdo rozhodne jen prodat část svého pozemku. Není důvod pro existenci administrativní překážky v podobě povolení dělení pozemku dvěma vlastníkům sousedních pozemků, pokud se dohodnou, že jeden druhému převede část svého pozemku. Regulace by zde měla fungovat výhradně v rovině soukromého práva a stavební úřady by do této oblasti neměly žádným způsobem zasahovat a posuzovat, kdy a jak má vést hranice mezi sousedními pozemky.

Přístup k pozemkům je řešen v soukromém právu, viz právo nezbytné cesty dle § 1029 a následně občanského zákoníku a v související judikatuře. Je věcí vlastníka, aby si přístup zajistil, a není třeba ho hlídat ze strany státu. Zrušení institutu povolení dělení a scelování pozemků ve stavebním zákoně si vyžaduje rovněž odpovídající úpravy v souvisejících právních předpisech. Toť vše k mému příspěvku. Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě Marek Výborný, připraví se Petr Bendl. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Výborný: Dobrý večer, děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, byť v této pokročilé době, téměř v půl jedenácté večer, tak bych rád se také věnoval předložené novele stavebního zákona. Když jsem tady teď pečlivě poslouchal kolegu Schreka, tak ono to tam mnohokrát zaznělo i v tom jeho projevu s těmi zkušenostmi právě z té praxe. A já bych se jenom opakoval, když bych tady měl znovu přednášet ty argumenty, které nakonec vůči novele stavebního zákona opakovaně přednesli, avizovali zástupci Sdružení místních samospráv, zástupci Svazu měst a obcí České republiky a mnozí další z té odborné veřejnosti, ČKAIT a tak dále.

A chci zdůraznit na začátek, že skutečně to není tak, že bych se domníval, že máme ideální stavební řízení a nemáme s tím nic dělat. A já jsem nikdy neměl problém s tím říct, že jsou věci, které se třeba i nám nepovedly a samozřejmě tohleto jsme mohli mít dávno za sebou, tak to je zřejmé. Ale bohužel musím říct, že nemám ten pocit, že tak, jak to uchopila nová vláda, respektive paní ministryně, takže ten postup je úplně ideální. Bohužel, a to bych mohl citovat slova koaličních poslanců, velmi zkušených, kteří tady jsou už řadu, řadu období, že vytvářet komplexní pozměňovací návrh, který má 1080 stran, a k tomu se teďka tady objevují v systému desítky pozměňovacích návrhů, tak já se obávám, že nic jiného, než ne zcela funkční a problematický kočkopes z toho nemůže vzniknout. Mrzí mě to, ale opravdu toto je velmi nešťastný způsob tvorby tak zásadního zákona, tak zásadní judikatury, jako je stavební zákon, stavební předpisy.

Ta základní obecná kritika k celému tomu návrhu zaznívá opakovaně. Hrozba toho chaosu, organizačního chaosu, který tady může vzniknout v situaci, kdy skutečně stát, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj nemá tu jistotu, že pracovníci budou ochotni přejít pod státní správu, to si myslím, že jsou věci, že skutečně ve finále může vést k exodu úředníků. Řada těch úředníků zůstane na těch obecních, městských samosprávách, tam budou pracovat a může to vést až ke kolapsu celého stavebního řízení.

Pak jsou tam problematické věci, které se týkají i toho, co ta novela, respektive ten komplexní pozměňovací návrh přináší směrem k těm jednotlivým úřadům, a toho já se potom dotknu.

Druhá věc, kterou bych chtěl taky připomenout, je otázka právní nejistoty, kterou ta novela může minimálně dočasně přinést a může znamenat velký problém pro celé stavební řízení.

Samozřejmě další věc je velmi výrazná liberalizace. Myslím, že kolega Bohuslav Niemiec, který je členem hospodářského výboru, tak na to opakovaně upozorňoval právě na jednání výboru. Snižování technických a bezpečnostních standardů, obecně změkčování těch norem, kritici skutečně varují před tím, že toto může vést ke snížení technických požadavků na stavby a může to vést k rušení některých dosud závazných norem, ať už v oblasti požární bezpečnosti, přístupnosti pozemků a podobně.

Samostatnou kapitolou, a tomu bych se teďka chtěl tady věnovat poněkud podrobněji, tak je otázka ochrany veřejných zájmů, protože tak jak to předkládaný tisk opakovaně formuluje, tak tady dochází zcela zjevně k oslabení veřejných zájmů, jako je třeba například péče o kulturní dědictví, památková péče a mohl bych pokračovat dál a dál.

Než se dostanu k pozměňovacím návrhům, pod kterými jsem také spolupodepsán a které bych tady rád představil, protože myslím, že je důležité o nich hovořit zvláště potom, až o nich budeme hlasovat ve třetím čtení, tak mi dovolte přece jenom jednu aktuální věc. Možná, že jste byli taky osloveni kolegy právě z oblasti péče o kulturní dědictví, a jsou to skutečně velké autority, a až na konci toho jejich dopisu, výzvy nám poslancům uvedu ta jména, tak myslím, že jsou to nezpochybnitelné, nezpochybnitelné autority z oblasti kunsthistorie, z oblasti památkové péče. Myslím, že to jejich vyjádření je poměrně jasné a zřejmé. Já si ho tady dovolím přečíst, protože je určitě na místě, abyste ho slyšeli vy, aby bylo zaznamenáno i ve stenozáznamu pro potřeby budoucích týdnů, měsíců a let.

„Vážené dámy, vážení pánové,“ psáno v Praze 2. června, čili skutečně včera. „Vážené dámy, vážení pánové, v lednu tohoto roku jsme se na předsedu vlády Andreje Babiše obrátili otevřeným dopisem, který varoval před oslabením systému památkové péče navrženou novelou stavebního zákona a souvisejících předpisů. Dopis tehdy zůstal bez odezvy. O půl roku později jsme v situaci, kdy je do Sněmovny navržen předpis, který jde v destrukci systému ochrany památek ještě dále. Tato situace je naprosto bezprecedentní a musíme na ni proto reagovat. Jakožto reprezentanti odborných institucí, které se péči o památky věnují prostřednictvím vysokoškolské výuky a vědeckého výzkumu, vás vyzýváme, abyste zákon v předložené vládní podobě jednoznačně odmítli, a to zejména z těchto důvodů:

Za prvé, navržená novela radikálně a nepochopitelně oslabuje pozici odborné složky památkové péče reprezentované ze zákona Národním památkovým ústavem. Nově by se odborná složka nejen nemohla samostatně vyjadřovat k zásahům do staveb v památkově chráněných územích, které nejsou jednotlivou zapsanou kulturní památkou, ale dokonce ani posuzovat novostavby, které zde vznikají, a to včetně rezervací se statutem světového kulturního dědictví UNESCO. Tento návrh popírá samý smysl vyhlášení památkově chráněných území. V památkových rezervacích a zónách je za památku prohlášena vždy jen část cenných staveb, přičemž ty ostatní jsou chráněny statutem ochrany celku. Památkové rezervace a zóny v minulosti vznikaly právě proto, aby chránily hodnotný celek bez nutnosti prohlašovat za památku každý jednotlivý dům.“ Myslím, že chápeme. „Strategie, v níž se odborné složce památkové péče vezme pravomoc, aby se k dění v chráněném území odborně vyjádřila, jde zcela proti logice a duchu památkového zákona.

Důsledky této situace lze názorně demonstrovat na příkladu Pařížské ulice v Praze, kde je památkově chráněn nejen pouze jeden dům a kde by tak naprostá většina cenných, historizujících a secesních staveb zůstal mimo pravomoc a ochranu odborné složky státní památkové péče. Stejně tak by odborní památkáři vůbec nemohli posoudit novostavby, třeba i výškové budovy uprostřed historických center měst, což je opět zcela proti smyslu památkového zákona jako celku.“

Já si tady dovolím tu první část toho otevřeného dopisu okomentovat, a to i z pozice, já to tady čtu proto, že jsem členem podvýboru pro kulturu, a myslím, že je mojí povinností právě jako člena tohoto podvýboru pro kulturu se tady skutečně nahlas ozvat a věřím, že paní ministryně ten dopis dostala a že ho četla nebo minimálně její spolupracovnice, a tohleto si myslím, že je potřeba zohlednit. I naše pozměňovací návrhy, které předkládáme a předkládá kolega Bohuslav Niemiec, se dotýkají právě toho průlomu do veřejně chráněných zájmů, včetně právě ochrany památek. Ale tady černé na bílém od lidí, kteří se pohybují v této oblasti, tak vidíme, že může dojít k ohrožení i kulturního dědictví, skutečně celků, památkově chráněných budov, center měst, dokonce i rezervací, které mají status památek UNESCO a které nás tvoří světově proslulými. Kvůli tomu sem jezdí turisté. Já myslím, že nechceme, aby tady do budoucna toto dědictví bylo ohroženo.

Pokračuji v citaci otevřeného dopisu poslancům: „Za druhé. Navržená novela oslabuje roli odborné složky i při ochraně zapsaných kulturních památek, a dokonce i národních kulturních památek. Zde by jí pravomoc vyjádření sice zůstala, avšak na posouzení i těch nejsložitějších památkových obnov by měla lhůtu pouhých 10 dní s hypotetickou možností prodloužení na 20. Za tuto extrémně krátkou dobu by měla posoudit nejen běžnou obnovu památek, ale i rozsáhlé projekty typu obnovy katedrály Svaté Barbory v Kutné Hoře či Národního divadla v Praze. Tento absurdně šibeniční termín pro posouzení rozsáhlých a složitých projektů bude činnost odborné památkové složky již v principu paralyzovat a znemožní to naplňovat veřejný zájem, k němuž je ze zákona určena. Situace je to obdobná, jako kdyby zákon lékařům výslovně znemožňoval sledovat pacienta déle než 10 dní a zakázal mu provádět na něm ta vyšetření, která tuto lhůtu přesáhnou, a to i v případě závažných a život ohrožujících chorob.

Právě tak zákon de facto nařizuje zacházet s památkami, které patří k tomu nejcennějšímu, co se nám v rámci českého kulturního dědictví dochovalo. A to je možná opět tedy teď můj komentář, kterým do toho vstupuju, a to je možná celé jádro toho problému. Ano, stavební řízení u nás je potřeba zrychlit. To je nesporné. V tomhletom určitě i ta zmíněná novela má moji a naši podporu, ale je potřeba velmi citlivě přistupovat k těm případům, jako jsou například památkově chráněné objekty nebo celé památkové rezervace a zóny, kde samozřejmě je potřeba nastavit takový režim, aby ta role památkářů zde nebyla fakticky znemožněna. Myslím, že ten příměr s tím lékařem, který by měl pečovat o pacienta pouze 10 dní a v některých případech 20, je docela příslovečný.

Za třetí, pokračuji v citaci: „Navržená novela památkového zákona cíleně oslabuje naplnění veřejného zájmu na ochraně památek tím, že u staveb v památkových rezervacích a zónách, které nejsou výslovně prohlášeny za památku, ruší – ruší závazné stanovisko výkonné složky památkové péče. Nejen, že by se zde k zásahu automaticky nevyjadřovala odborná složka památkové péče, ale ani názor výkonného orgánu by nebyl závazný, a tedy vymahatelný. Tato skutečnost by výrazně oslabila ochranu historických měst v českých zemích a logicky by pak časem vedla ke zrušení rezervací a zón, neboť by ztratily svůj zákonem deklarovaný smysl. Tento přístup je naprosto nepochopitelný. Česká, moravská a slezská historická města patří k nejlépe dochovaným a tedy nejcennějším historickým městům v Evropě a generují mimochodem i nemalou část zisku z turistického ruchu. I za současných podmínek v nich vzniká řada nových staveb, které se vyznačují kvalitní architekturou a promyšleným dialogem s historickým městem, a to právě proto, že architekti, investoři a památkáři jako reprezentanti veřejného zájmu mezi sebou konstruktivně komunikují. Není zde proto žádný relevantní důvod památkovou péči uvedeným způsobem oslabovat.“

Dovolím si opět okomentovat tento odstavec. Myslím, že velmi zářným příkladem může být město Litomyšl. Vřele doporučuju nejenom proto, že to je město z mého kraje, z regionu, který zastupuji, ale který je skutečně ukázkou, ukázkovým příkladem. Jeďte se do Litomyšle podívat. To město má velké štěstí i na samosprávu už víc jak 30 let, na kontinuitu té samosprávy, má štěstí právě na přístup architektů a všech, kteří se podílejí na rozvoji toho města. Je to město, které má také památku chráněnou UNESCEM. Je to město, kde jsou opravdu cenné, historicky cenné stavby a zároveň kde i v tom centru najdeme úžasnou moderní architekturu. Vždy to vznikalo na základě komunikace a na základě toho, že k té komunikaci byl vytvořen prostor, že ten prostor se nebral, že se nebraly ty pravomoci právě třeba i památkové péče, složek památkové péče, aby mohli vést tu komunikaci s těmi projektanty, architekty, s městem a se všemi dalšími dotčenými orgány. A ten výsledek se dostavil a myslím, že Litomyšl a my z Pardubického kraje máme být na co hrdí.

Prosím, zkusme se nad tímto zamyslet. Některé pozměňovací návrhy předložené z různých stran této Sněmovny, tak k tomu také vedou a já bych chtěl požádat už dopředu před tím třetím čtením, aby skutečně na to bylo pamatováno a tyto pozměňovací návrhy, aby potom byly zohledněny. Skutečně umenšovat relevantní důvody pro respekt k názoru složek památkové péče může fakticky vést k tomu, že o to nejcennější v krajním případě můžeme úplně přicházet. A to myslím, že nikdo nechce a určitě to nechce ani paní ministryně, nechce to tato vláda a žádný rozumně uvažující člověk.

Pokračuji v citaci dopisu. Čtvrtý bod: „Novela oproti předchozí verzi sice neruší ochranná pásma kolem kulturních památek – zaplaťpánbůh za to – a rezervací, avšak požaduje u většiny z nich naprosto nerealisticky jejich přeprohlášení do konce roku 2028. Tento termín nelze stihnout odborně, ani administrativně, a tak je návrh de facto jen v uvozovkách odloženým zrušením ochranných pásem, která chrání nejcennější památky a soubory před narušením panoramat nebo chaotickou a nekvalitní výstavbou v jejich těsné blízkosti. Toto se týká i Prahy, u níž je ochranné pásmo jednou z podmínek zápisu na prestižní seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO.“

Tohleto, já se přiznám, že nedokážu posoudit. Nejsem odborník na památkovou péči, ale pokud to tady – za chvilku budu číst autory, tyto nezpochybnitelné autority památkové péče říkají, že to není reálné do konce roku 2028 stihnout, tak já tedy chci slyšet ty argumenty od vlády, od předkladatelů, v čem si myslí, že se mýlí kolegové odborníci, a domnívají se, že to stihnou do konce roku 2028 vlastně celé znovu přeprohlašovat, všechny kulturní památky a rezervace. Protože pokud se tak nestane, tak se o ten status ochrany přijde. A co to bude znamenat? Bude to znamenat, že vám potom vedle gotického kostela nebo vedle barokní radnice může vzniknout v zásadě úplně cokoliv. Možná trochu přeháním, ale myslím, že tohleto nikdo nechce.

Pokračuji v citaci. Bod číslo 5 a to je bod poslední, pak už je jenom závěr toho otevřeného dopisu: „Za páté, novela navrhuje výrazné zkrácení doby záchranného archeologického výzkumu a z velké části přenáší jeho finanční zátěž na veřejné instituce, což by pro obce a kraje znamenalo v souhrnu stamilionové částky navíc. Výsledkem bude nedostatečná kvalita průzkumu a zánik archeologických památek, o jejichž existenci bychom se kvůli absurdně nastaveným časovým lhůtám ani neměli šanci dozvědět.“ No, tak to je škoda. Vidíme, že Česká republika, a teď mám na mysli opravdu Čechy, Moravu i Slezsko, tak právě čerpá i z těchto archeologických nálezů a průzkumů často velmi cenná dědictví a svědectví o naší historii. Můžeme se tím pochlubit jak turistům tuzemským, tak turistům zahraničním, a byla by to škoda. Mimochodem tuhletu připomínku, kterou jsem teďka tady citoval, jestli se nepletu, tak poměrně jasně formulovala i Asociace krajů České republiky, minimálně hejtman Pardubického kraje Martin Netolický to opakovaně zmiňoval, a i to přenesení, týká se to i toho přenesení té finanční zátěže na veřejné instituce. Obce a kraje nebudou mít na to platit drahé archeologické průzkumy. Takže tohleto nepovažuju úplně za korektní.

Závěr dopisu: „Výše zmíněné návrhy nepředstavují v uvozovkách kosmetickou nebo dílčí úpravu zákona, ale fatální oslabení památkové péče v českých zemích. Pokud by zákon takto opravdu prošel, stala by se tato disciplína jen formální položkou bez možnosti věci reálně ovlivnit. Lze použít paralelu s ochranou přírody, jejíž ohrožení navrženými změnami zákonů je obdobné, ovšem s tím rozdílem, že památky na rozdíl od přírody nedokáží nějak samy regenerovat. Pokud poničíme památky a památkově cenná města, stane se to nevratně a stane se to navždy. Nejde o památkáře, ale o památky. Vyzýváme vás proto, abyste novelu v předložené podobě odmítli.“

Tak ta kritika tady zaznívá nejenom ode mě, zaznívá od mnoha dalších poslanců, ale proto, abychom tato slova o ochraně tohoto cenného veřejného zájmu památek, památkové péče brali vážně. Tak teď si dovolím tedy i výslovně uvést, kdo je autorem tohoto otevřeného dopisu z včerejšího dne 2. června 2026. Je to docent doktor Richard Biegel, ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, je to docent inženýr architekt Tomáš Efler vedoucí Ústavu dějin památkové péče Českého vysokého učení technického, Fakulty architektury, je to docent inženýr architekt Dalibor Hlaváček, děkan Fakulty architekturu ČVUT, je to docent doktor Martin Horáček z katedry dějin umění Filozofické fakulty mojí alma mater v Olomouci a prezident českého národního komitétu ICOMOS.

Je tu dále docentka Mgr. Radka Nokkala Miltová, vedoucí semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v městě Brně, dále profesor Tomáš Pospíšil, rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Dále magistr Marek Pokorný, předseda Uměleckohistorické společnosti v českých zemích, dále profesor doktor inženýr Jan Royt, člen vědecké rady Univerzity Karlovy, člen Učené společnosti České republiky, profesor doktor Vít Vlnas, vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, je to profesor inženýr architekt Petr Vorlík, vedoucí Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury Českého vysokého učení technického, je to profesor doktor Jindřich Vybíral, rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové zde v matičce Praze, je to docent doktor Tomáš Winter, ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky – Akademie věd České republiky, je to docentka doktorka Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Tak já myslím, že to jsou nezpochybnitelné autority. Dokonce mě tady mrzí, že tady není ministr kultury Oto Klempíř, protože to jsou lidé, kteří jsou právě z jeho branže, a on je určitě velmi dobře zná a skoro bych očekával, že bude první, kdo se tady bude hlásit, že chce vystoupit s faktickou poznámkou a poděkovat kolegům právě z oblasti památkové péče za to, že se dokázali takhle ozvat. A možná by bylo namístě, aby pan ministr kultury tady vystoupil a přednesl tyto argumenty, proč se tady prolamujeme do ochrany památek a památkové péče. To přece je jeho úkol, jeho povinnost, jeho zájem. Já bych očekával, že ministr kultury bude první, kdo bude stát na barikádě a kdo bude žádat změnu, úpravu, předkládat pozměňovací návrh. Jestli se nepletu, pan ministr kultury je poslanec, že ano? On získal mandát poslance, pak teprve se stal členem vlády. Je to tak? Myslím, že ano. No tak pak určitě bude předkládat pozměňovací návrhy. Já se těším na pokračování druhého čtení, že se dozvíme o tom, jak se bude bít za památky. Jestli ne, tak nemá na Ministerstvu kultury co dělat, protože neplní ty povinnosti, které by měl.

Takže to je jeden modelový příklad. A to je prosím pouze jeden jediný veřejný zájem, který jsem tady teďka podrobně popsal i na základě tohoto otevřeného dopisu, který vznikl včera. Dostali jsme jako poslanci, ale myslím, že je tak jasně, pregnantně napsán, že bylo dobře, abychom se tady jednak s ním seznámili my všichni, protože si myslím, že ne každý poslanec úplně do detailu čte veškerou poštu, která dorazí, ale tak, aby s tímto dopisem byla seznámena veřejnost, aby to slyšela i paní ministryně, protože tyhlety věci opravdu myslím, že není možné brát na lehkou váhu. Opravdu by to vedlo k poškození toho nejcennějšího, co v České republice máme.

Tak. A teď se dostávám k té řadě pozměňovacích návrhů. Jenom se zeptám pana předsedajícího, jak to máme dneska s pokračováním schůze? K tomu asi pan místopředseda. Dobře, ano. Signalizuje pan předseda Sněmovny, že cca v 11, tak já asi to nestihnu, tak budu pokračovat potom dál, ale máme ještě tedy pár minut, tak já alespoň některé ty pozměňovací návrhy tady uvést určitě chci.

První věc, která vzešla i z naší debaty, a sedí tady kolega Petr Bendl ze zemědělského výboru, tak to může potvrdit, a to bude pozměňovací návrh, pod kterým asi budeme podepsáni oba dva, a ten má zajistit to, abychom neohrozili to nejcennější – další věc, kterou máme jaksi velmi cenou u nás, a to je půda, ta nejkvalitnější půda, ta nejkvalitnější půda bonity 1 a 2. Kolegové, kolegyně, kteří tady byli ve Sněmovně v tom – už to bude – tak kolegové a kolegyně, kteří tady byli v tom minulém volebním období, tak si velmi dobře pamatují, že právě ochrana zemědělského půdního fondu, a teď se bavíme o těch skutečně nejkvalitnějších půdách první a druhé bonity, tak byla velkým tématem, a já bych řekl dokonce, a zaplaťpánbůh za to, že jsme se na tom dokázali shodnout jako průřezově celou Sněmovnou, změnili jsme právě zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zamezili jsme už od loňského roku tomu, aby na půdě první a druhé bonity bylo možné stavět do budoucna stavby typu jednak energetických staveb, fotovoltaiky, ale potom samozřejmě také různé sklady, haly, obchodní domy a podobně. Ejhle, předložený návrh stavebního zákona, kterým se mění další předpisy, to byly takové ty nášlapné miny, které z toho vypadly, ono projít těch 1 100 stran nebylo úplně jednoduché a děkuju kolegům, kteří se tomu věnovali, a na některé věci jsme přišli a podařilo se na ně upozornit, tak jedna z těch nášlapných min znamená, že právě tam bylo navrženo vypuštění § 4 odst. 4 z toho dosavadního znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, což vyvolalo oprávněnou kritiku. Tak se začalo vymýšlet, co s tím.

Tak musím říct, že ten kompromis, který já tedy nepovažuju za kompromis, je stejným nebezpečím jako to původní znění. To znamená, že tedy pokud by se mohlo stavět kilometr napravo, kilometr nalevo od dálnice, od těch velkých infrastrukturních liniových staveb, tak co to fakticky znamená? Znamená to, když vezmete D11 a pojedete od Prahy, paní ministryně, na Hradec Králové, jedete Polabím. To je ta nejcennější půda, kterou máme, černozem v Polabí, takže kilometr napravo a kilometr nalevo budou stát – budou moct potenciálně stát sklady, haly, obchoďáky. Opravdu to chceme? Fakt se ptám. Opravdu to chceme? Já jsem opakovaně čelil kritice lidí, veřejnosti, to zase není můj dojem, můj pocit, jak je možné, že právě na té nejcennější půdě rostou haly, sklady a podobně.

Já myslím, že pokud chceme brát vážně slova, která slyším od pana ministra Šebestyána o potravinové bezpečnosti, někdy se říká soběstačnosti, což si myslím, že není úplně šťastný pojem, ale já bych mluvil o té potravinové bezpečnosti, tak pak musíme chránit to, kde tu potravinovou bezpečnost pro Českou republiku si skutečně zajistíme. Já myslím, že to tady chápeme úplně všichni odleva doprava, odprava doleva, sem tam, nahoru dolů.

Takže my předkládáme s kolegy, a shodli jsme se na tom na zemědělském výboru a vlastně i s panem ministrem, vaším panem ministrem, že tohleto je skutečně věc, která tam nemá co dělat, a chceme, aby bylo zachováno původní znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu tak, jak to tedy bylo, to znamená, že na půdách první a druhé třídy ochrany, která je nejcennější složkou ZPF, tak bude zachována ta absolutní ochrana. Žádný kilometr doleva, žádný kilometr doprava, což byl ten pokus o nějaký kompromis. Tak fakt ne. Fakt ne! Ponechat to tak, jak to bylo. A myslím, že tohleto je hodno podpory opět napříč Poslaneckou sněmovnou. Prosím, nepodléhejme různým lobbistickým tlakům. Já tomu rozumím nebo chápu to, ano, že ty tlaky tady jsou, ale prosím, tohleto je věc, která je opravdu velmi důležitá, a měli bychom to dokázat chránit.

Pak je tady další pozměňovací návrh. Když jsem se pustil do těch věcí, které vycházejí ze zemědělského výboru a o kterých jsme se bavili s kolegou Davidem Pražákem, Josefem Kottem a dalšími, tak chceme upravit i přílohu číslo 1 v bodě 69, která se týká zvýšení spodního limitu pro zjišťovací řízení pro EIA u zařízení pro chov hospodářských zvířat. Jinak řečeno, dneska je tam platných 50 dobytčích jednotek. Jenom ti, kteří to neví, dobytčí jednotka je tedy přepočet hospodářských zvířat podle druhu, velikosti a tak dále. V tuto chvíli povinnost zjišťovacího řízení EIA je do 50 dobytčích jednotek, v návrhu je 100. My pozměňovacím návrhem budeme navrhovat 120 dobytčích jednotek. To není nějaká licitace, cucání z prstu, ale vycházíme z toho, jak dneska vznikají právě ty klíčové stavby, velké stáje standardní velikosti právě pro chov hospodářských zvířat, zpravidla dojného skotu. Těch 120 dobytčích jednotek skutečně je ten standard, pak už jsou to ty velké. Tam ať ta EIA skutečně je, ale pokud je to do 120 dobytčích jednotek, tak nechť je to zachováno.

Takže to bude další pozměňovací návrh. Já tady úmyslně neuvádím ta čísla, protože ta budou načtena potom v podrobné rozpravě.

A třetí, poslední ze zemědělského výboru, který tady chci zmínit, tak je úprava omezení v aktivních zónách záplavových území. Opět věc, která tady dlouhodobě byla diskutována a kde se domníváme, že je na místě z toho restriktivního pojetí, tak jak bylo předloženo, tak přistoupit k tomu, že v těch aktivních zónách záplavového území by byla možná a přípustná realizace takových staveb, které tam vznikají ve veřejném zájmu, jako jsou například hřiště, plochy pro volnočasové aktivity dětí a podobně. Za podmínek, které – za prvé – ta zařízení budou případně ve velmi krátkém čase demontovatelná, pokud by tedy skutečně došlo k nějakému vzedmutí vody a podobně, anebo nebudou znamenat přirozenou překážku pro ten vodní tok, pokud by došlo k nějakým problémům. Myslíme si, že striktní zákaz a omezení v těch záplavových územích není na místě. Samozřejmě nebavíme se tady o stavbách, pevných stavbách, spojených se zemí a podobně. Bavíme se o těchto veřejně prospěšných volnočasových stavbách.

Takže to jsou tři věci, které jsem tady s dovolením představil. Vycházejí z debaty ze zemědělského výboru jako napříč, i od kolegů Motoristů, stejně tak jako hnutí ANO a SPD. Ty další pozměňovací návrhy asi tedy představím při pokračování druhého čtení novely stavebního zákona. Ta dohoda byla učiněna do 23 hodin, takže já vám, pane místopředsedo, předávám slovo. A přeju dobrou noc.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji. Na základě dohody předsedů poslaneckých klubů přerušuji projednávání tohoto bodu a zároveň tedy přerušuji 20. schůzi do zítra, to je čtvrtka 4. června do 9.00 hodin. Přeji vám pěkný zbytek dnešního dne a věřím, že se zítra všichni zase ráno uvidíme.

 

(Jednání skončilo v 23.01 hodin.)

Aktualizováno 5. 6. 2026 v 9:51.