(pokračuje Patrik Nacher)

29.
Vládní návrh zákona o evidenci tržeb a o změně některých dalších zákonů
/sněmovní tisk 189/ – prvé čtení

Takzvané EET. Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Jenom poprosím, aby u stolku zpravodajů už zasedl i zpravodaj Vlastimil Hebr. Oba tam jste.

(Silný hluk v sále.) Poprosím o klid. Než se to uklidní, paní ministryně, přečtu aspoň omluvy. Jan Skopeček od 16.45 do 20 z pracovních důvodů a Marek Výborný od 18.45 do 21 z pracovních důvodů.

V této chvíli poprosím tedy paní ministryni, aby uvedla tento tisk. Kolegyně, kolegové, vás prosím o klid, vlevo. Paní ministryně, myslím si, že to je tak úměrné počtu poslanců, kteří tady jsou. Máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dnes tu před vámi stojím, abych vám představila návrh zákona o elektronické evidenci tržeb a souvisejících změn některých zákonů, takzvané EET 2.0. Když jsem nastupovala do funkce ministryně financí, slíbila jsem, že jednou z mých hlavních priorit po důkladném přepracování státního rozpočtu, zděděného po minulé vládě, bude příprava nové generace elektronické evidence tržeb. Dnes jsem proto ráda, že po měsících intenzivní práce předkládáme Poslanecké sněmovně návrh, který vláda jednomyslně schválila a který prošel širokou odbornou debatou se zástupci podnikatelů, profesních organizací i dalších připomínkových míst.

Od začátku, když jsem o znovuzavedení elektronické evidence tržeb mluvila, jsem jasně říkala jednu důležitou věc: nechceme kopírovat minulost. Poučili jsme se ze všech praktických zkušeností i z nedostatků systému EET z roku 2016, proto přicházíme po 10 letech s modernější, jednodušší a výrazně méně administrativně náročnou verzí. Přicházíme s EET 2.0, které stojí na několika zcela nových principech a které by podle našeho návrhu mělo začít platit od ledna 2027. A v čem bude EET 2.0 jiné?

Za prvé, nezavádí povinnost tisknout účtenky, to znamená, žádné povinné tiskárny, žádné stohy papíru kvůli evidenci tržeb.

Za druhé, nejmenším podnikatelům poskytne stát aplikaci zdarma. Tu si budou moci jednoduše spustit v mobilním telefonu, tabletu nebo na počítači – zkrátka nechceme, aby živnostníkům vznikaly nové náklady.

Za třetí, evidovat se bude pouze naprosté minimum údajů, v zásadě jen celková částka, místo a čas tržby. Stát zcela pochopitelně stejně jako v minulé verzi nebude sledovat obsah nákupu a už vůbec ne konkrétní zákazníky, jak v minulosti rády tvrdily některé účelové hoaxy. Návrh je nastaven tak, aby splnil kontrolní účel, ale současně maximálně respektoval soukromí zákazníků i jednoduchost celého systému.

Za čtvrté, nově se evidence zaměří pouze na kontaktní platby při osobním kontaktu se zákazníkem, tedy typicky hotovost, kartu nebo QR kód. Běžné převody mezi účty se evidovat nebudou.

Součástí návrhu je také režim EET OFF pro nejmenší podnikatele v prvním pásmu paušální daně s příjmy do 1 milionu korun. Tito podnikatelé se budou moci rozhodnout pro jednoduchý paušální režim bez klasické evidence tržeb. Zaplatí měsíční paušální daň ve výši 1 500 korun a příslušné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Čili zvyšuje se tady daň z příjmu, která dneska u těchto paušalistů v prvním pásmu je symbolická stokoruna, 1 400 – čili na 1 500 korun měsíčně.

Velmi důležitou součástí zákona je také ochrana spolkového a komunitního života. Dobrovolní hasiči, spolky nebo organizátoři vesnických plesů a zábav nebudou zatěžováni novou administrativou, samozřejmě pokud nejde o podnikatelskou činnost. Nechceme komplikovat život těm, kteří drží společenský život v regionech. Současně ale platí, že pokud někdo podniká na základě živnosti a jeho příjmy jsou přes půl milionu korun ročně, musí pro něho platit stejná pravidla jako pro ostatní. V takovém případě totiž vystupuje jako podnikatel. Férová soutěž nemůže fungovat, pokud by někdo měl výjimku jen na základě formy – pravidla musí být rovná pro všechny.

Právě narovnání podnikatelského prostředí je hlavním cílem EET 2.0. Jsem ráda, že tento princip podporuje velká část podnikatelského prostředí. Jak jsem řekla na začátku, návrh nevznikl za zavřenými dveřmi ministerstva, ale společně s podnikateli a profesními organizacemi, svazy a komorami. Normu podpořila například Hospodářská komora, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů či Svaz obchodu a cestovního ruchu. Diskuse jsme vedli také s Asociací hotelů a restaurací, Asociací restauratérů Apron, Asociací malých a středních podniků a živnostníků nebo Komorou daňových poradců. A já všem děkuju za podporu i za věcnou a otevřenou diskusi.

Dovolte mi v této souvislosti zmínit, že znovuzavedení elektronické evidence tržeb nepodporují jenom profesní organizace, a tedy přímo podnikatelé, ale i česká veřejnost, tedy občané. Důkazem toho jsou aktuální data z průzkumu analytického ústavu STEM. Podle květnového průzkumu, který byl zveřejněn toto pondělí, podporuje opětovné zavedení EET 65 procent občanů České republiky. Zopakuji to znovu, 65 procent české populace je pro zavedení EET, to znamená, téměř dvě třetiny veřejnosti. Více než polovina občanů, konkrétně 53 procent, zároveň uvedla, že zrušení EET v roce 2022 nebylo správným krokem. A velmi důležité je i to, že pouze 29 procent veřejnosti vnímá EET jako politické téma. Naopak mnohem více lidí ho považuje za standardní nástroj výběru daní a běžnou součást podnikatelského prostředí. Data tak ukazují jednu důležitou věc: Filozofie, že daně se mají na prvním místě řádně vybírat a až potom případně zvyšovat, má širokou podporu občanů Česka.

Znovuzavedení elektronické evidence tržeb bude mít také pozitivní dopad na veřejné rozpočty. Expertní odhad Ministerstva financí počítá s tím, že po plném spuštění přinese EET 2.0 až 15 miliard korun ročně, a to především díky omezení šedé ekonomiky a spravedlivějšímu výběru daní. Mám proto velkou radost, že díky tomu budeme moci vrátit lidem některé důležité daňové úlevy, které byly předchozí Fialovou vládou zrušeny. Jde například o slevu na studenta, školkovné nebo odstropování volnočasových benefitů pro zaměstnance.

Abychom toto všechno, co můj předchůdce, exministr financí Stanjura, vzal v rámci konsolidačního balíčku, mohli vrátit zpátky lidem, tak to veřejné rozpočty vyjde zhruba na 5 miliard korun. I po započtení těchto opatření ale očekáváme po plném náběhu systému EET 2.0 pozitivní přínos pro veřejné rozpočty přibližně ve výši 10 miliard korun ročně, což není vůbec malá částka.

Součástí návrhu je také férovější režim pro dobrovolné spropitné v gastronomii, které nově osvobozujeme od daní a pojistných odvodů. Zaměstnancům v gastronomii to pomůže například při posuzování bonity u hypoték.

Současně snižujeme DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách na 12 procent, čímž pomáháme restauracím, kavárnám a hospodám, které se v posledních letech potýkají s vysokými náklady a celou řadou krizí – přes covid, změny spotřebitelského chování až po nedostatek zaměstnanců a rapidní zvyšování daní minulou vládou.

Chtěla bych se ještě vyjádřit k tomu, co občas zaznívá od opozice, a to, že se zvažují obrátit na Ústavní soud, aby znovu posoudil zahrnutí plateb kartou do EET. Tady musím jednoznačně znovu zopakovat, že jsme si z minulosti vzali jasné poučení – proto EET 2.0 má méně administrativy, méně povinností a výrazně jednodušší systém. Původní EET po zásahu Ústavního soudu a vyloučení části bezhotovostních tržeb ztratilo významnou část svého analytického přínosu, což oslabilo schopnost efektivně odhalovat šedou ekonomiku a rizikové subjekty. Od roku 2016 se navíc naprosto zásadně proměnil způsob podnikání i placení.

Vedle klasických bankovních účtů jsou dnes velmi oblíbeným nástrojem digitální peněženky, zahraniční fintech služby nebo různé platební brány, které bez jasně nastavených pravidel výrazně komplikují kontrolu části transakcí. Nový model proto jasně vymezuje, které typy plateb podléhají evidenci, a zaměřuje se na oblast, kde má evidence největší efekt.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, stejně jako má EET 2.0 širokou podporu veřejnosti, drtivá většina veřejnosti si přeje, aby – pokud bude zavedena – zůstala zachována. Ano, podle nejnovějšího průzkumu si přejí celé tři čtvrtiny veřejnosti zachování EET, projde-li legislativním procesem. Děláme všechno pro to, aby pro její zrušení nebyl jediný důvod. Bude to moderní, jednoduchý a férový systém, který pomůže narovnat podnikatelské prostředí a zároveň nebude zatěžovat poctivé podnikatele. Proto je důležité i to, že její spuštění bude po dobu prvního měsíce probíhat v pilotním režimu bez jakýchkoliv pokut, ale naopak ve znamení metodické pomoci a podpory. Naší prioritou je totiž systém, který podnikatelé zvládnou jednoduše, srozumitelně a bez zbytečných obav.

Závěrem svého vystoupení bych byla velmi ráda, aby Poslanecká sněmovna vedla nad tímto návrhem věcnou a odpovědnou debatu. Myslím, že všem nám musí jít o stejné věci, o férové podnikání, rovná pravidla a důvěru ve stát. A právě to je smyslem předkládaného návrhu zákona.

Děkuji vám za pozornost a dovoluji si vás požádat o propuštění návrhu zákona do druhého čtení, samozřejmě po ukončení řádné parlamentní debaty. Děkuji vám. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní ministryně. V této chvíli poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vlastimil Hebr. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vlastimil Hebr: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi krátce vystoupit ke sněmovnímu tisku 189, tedy k návrhu zákona o evidenci tržeb a o změně některých dalších zákonů, který byl poslancům rozeslán dne 11. 5. 2026, a organizační výbor navrhl rozpočtový výbor jako garanční. Paní ministryně zde návrh zákona představila velmi srozumitelně, a proto některé věci pouze stručně připomenu a zaměřím se hlavně na důvody, proč považuji tento tisk za důležitý.

Tento návrh přináší novou podobu evidence tržeb, často označovanou jako EET 2.0. Nejde o prostý návrat k původnímu systému. Jde o modernější, jednodušší a méně zatěžující řešení, které má odpovídat dnešní digitální době, dnešním platebním metodám i zkušenostem z minulosti. Základním cílem návrhu je narovnat podnikatelské prostředí. Podnikatelé, kteří řádně odvádějí daně a plní své povinnosti, nesmí být v nevýhodě oproti těm, kteří část svých tržeb nepřiznávají. Takové jednání vytváří neoprávněnou konkurenční výhodu a oslabuje důvěru v daňový systém. Pravidla mají platit stejně pro všechny, ať už pro podnikatele, pro stát, pro občany, kteří očekávají spravedlivý a férový přístup. Navržená evidence se má vztahovat na takzvané kontaktní platby, tedy typicky na platby při osobním kontaktu se zákazníkem nebo v provozovně. Zahrnuje hotovost, platbu kartou, QR platbou a další běžné způsoby úhrady na místě. Naopak nemá cílit na běžné platby na dálku nebo bez osobního kontaktu.

Důležité je také říci, co návrh nepřináší. Nevrací se povinnost tisknout a předávat účtenku zákazníkovi. Nebudou se sbírat informace o tom, co si zákazník koupil, ani údaje o zákazníkovi samotném. Stát má pracovat pouze se základními údaji o tržbě, a to považuji za důležité z hlediska ochrany soukromí i snížení administrativy. Návrh počítá také s tím, že pro menší podnikatele má být systém technicky jednoduchý. Stát má nabídnout bezplatné mobilní a webové řešení. A pro nejmenší podnikatele v prvním pásmu paušálního režimu s příjmy do 1 milionu korun se zavádí možnost režimu, který je z evidence vyjme při využití jednoduché paušální přirážky.

Je důležité připomenout i širší souvislosti. Tento tisk neřeší pouze samotnou evidenci tržeb. Navazuje na něj i několik konkrétních daňových opatření, například obnovení slevy na studenta, návrat školkovného, úprava zaměstnaneckých benefitů, osvobození spropitného v gastronomii a snížení DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách na 12 procent. To ukazuje, že nejde jen o kontrolní nástroj, ale o snahu spojit férovější výběr daní s konkrétní podporou rodin, zaměstnanců i podnikatelů. Elektronická evidence tržeb v různých podobách funguje ve více než 20 zemích Evropské unie. Najdeme ji například v Itálii, v Chorvatsku, Slovinsku, na Slovensku, v Litvě, Lotyšsku, Německu anebo v Rakousku. Evropa se v této oblasti posouvá a moderní evidence tržeb je běžným nástrojem, jak omezovat šedou ekonomiku a chránit poctivé podnikání.

Za podstatné považuji, že návrh počítá s jednoduchým a technicky zvládnutelným řešením, které nemá poctivé podnikatele zbytečně zatěžovat. Smyslem není komplikovat jim život, ale nastavit rovné podmínky pro všechny, kteří podnikají poctivě a své povinnosti plní. V tomto návrhu proto vidím rozumný krok k větší důvěře v daňový systém i ve spravedlivé fungování státu. Jako s zpravodaj tedy doporučuju návrh propustit do druhého čtení a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. V této chvíli otvírám rozpravu, do které mám několik přihlášek s přednostním právem a poté i se stanoviskem klubu. Takže já vám řeknu to pořadí, aby to bylo jasné. Nejprve Tomio Okamura, potom Jan Jakob, Boris Šťastný, potom se stanoviskem klubu Michal Kučera – stanovisko klubu TOP 09 a Lucie Sedmihradská – poslanecký klub STAN. A pak budou tedy ti poslanci bez přednostního práva, které vidíte na obrazovce. Takže v této chvíli jako první Tomio Okamura, nicméně já ho tady v sále tedy nevidím, takže to zatím odkládám. Takže poprosím s přednostním právem Jana Jakoba. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se dopředu omlouvám, že budu trochu delší. Není to z důvodu, že bych chtěl blokovat projednání tohoto bodu, ale v tom návrhu vidím celou řadu problematických věcí a vzbuzuje ve mě spoustu otázek a pochybností. Budu ale každopádně věcný. Budu se držet jednoznačně tématu.

Dovolte mi tedy, abych se k tomuto vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb vyjádřil. Přiznám se, že když jsem tento návrh četl, napadla mě jedna jednoduchá otázka: Jaký problém roku 2027 se snaží vláda řešit nástrojem z roku 2016? Protože přesně to je podstatou toho dnešního jednání. Nejde totiž jen o evidenci tržeb, nejde o způsob výběru daní, jde o mnohem zásadnější otázku. Jde o to, zda stát dokáže rozlišovat mezi efektivní správou daní a zbytečným zatěžováním občanů, podnikatelů, zda dokáže rozlišovat mezi moderní digitalizací a návratem ke konceptům, které už dávno překonal technologický vývoj, a zda dokáže rozlišovat mezi skutečným řešením problémů a návratem k politickým symbolům. A právě v tomto ohledu považuji předložený návrh za problematický.

Pamatuji si debaty o původním EET, pamatuji si tehdejší sliby, pamatuju si tehdejší miliardové odhady a pamatuju si tehdejší tvrzení, že bez tohoto systému není možné účinně bojovat proti daňovým únikům, pamatuju si tehdejší rozdělení společnosti a pamatuju si také, jak bylo EET prezentováno jako téměř zázračný nástroj, který zásadně promění výběr daní v České republice. Od té doby uplynulo 10 let – 10 let technologického vývoje, 10 let digitalizace, 10 let změn ve veřejné správě a 10 let změn ve způsobu podnikání a také 10 změn ve způsobu placení, a to bych chtěl zdůraznit.

A právě proto bych očekával, že pokud se vláda rozhodne vrátit jeden z nejkontroverznějších nástrojů posledních let, předloží mimořádně přesvědčivé důvody, předloží přesvědčivá čísla, předloží jasné analýzy. Jenže nic takového v tomto návrhu nebo v tom tisku bohužel nevidíme.

Podívejme se na Českou republiku roku 2026 – máme datové schránky, elektronickou komunikaci s finanční správou, elektronickou fakturaci, pokročilé analytické nástroje finanční správy, bankovní data, účetní software, který používá naprostá většina podnikatelů, a máme bezhotovostní ekonomiku v rozsahu, který si v roce 2016 málokdo dokázal vůbec představit. Máme úplně jinou technologickou realitu, a přesto vláda přichází s návrhem, který je ve své podstatě návratem do minulosti. Místo aby digitalizaci využívá ke snižování administrativy, ke zjednodušování podnikání, ke snižování byrokracie, používá ji k vytváření nových povinností, k vytváření nových evidencí, k vytváření nových kontrolních mechanismů a to je podle mého názoru zásadní chyba.

Protože skutečným smyslem digitalizace není vytvářet další formuláře, vytvářet další databáze, vytvářet další povinnosti. Skutečným smyslem digitalizace je přece pravý opak – méně formulářů, méně evidencí, méně administrativy, méně času stráveného papírování. Naopak v té jednoduchosti je to kouzlo, více automatizace, více efektivity. A právě tímto směrem bychom se měli vydávat, ne opačným, jak navrhuje vláda.

Ještě zajímavější je podívat se na argumentaci vlády. Ta tvrdí, že cílem návrhu je narovnání podnikatelského prostředí, narovnání podmínek, spravedlnost, rovnost. Dobře, to zní docela hezky. Jenže pak otevřeme samotný návrh zákona a co v něm najdeme? Výjimky, výjimky, další výjimky a ještě další výjimky. Najdeme zvláštní režimy, osvobození, přirážky, slevy, zvýhodnění některých skupin, zvýhodnění některých oborů. Nenajdeme systém, který vytváří nové, pardon, najdeme naopak systém, (Ministryně Schillerová na místě předkladatele: První slovo platí.) který vytváří nové a nové rozdíly mezi jednotlivými podnikateli. A proto se ptám, jak lze současně hovořit o rovnosti a současně vytvářet tolik výjimek? Jak lze současně hovořit o narovnání prostředí a současně zavádět tolik zvláštních režimů? Jak lze současně tvrdit, že všichni mají mít stejné podmínky a současně zapisovat do zákona stále nové a nové odchylky.

A teď k prvnímu zásadnímu rozporu celého návrhu. Vláda tvrdí, že EET je natolik důležitý nástroj boje proti daňovým únikům, že je musíme obnovit. Současně ale říká, že pro některé podnikatele vlastně tak důležitý není. Proto vytváří zvláštní režimy – na jedné straně slyšíme, že EET je nezbytné, na druhé straně slyším: Ale ne pro všechny. Na jedné straně slyšíme, že bez EET nelze zajistit spravedlivý výběr daní, na druhé straně pro část podnikatelů to vlastně není potřeba. To je přece zjevný rozpor. Pokud je EET skutečně tak zásadní, proč z něj vláda vytváří únikové cesty? Pokud je EET skutečně nezbytné, proč vytváří zvláštní režimy? A pokud je EET skutečně tak klíčové, proč některým podnikatelům dovoluje fungovat bez něj?

Proto mám pocit, že skutečným problémem návrhu není jeho technické provedení. Skutečným problémem je samotný princip. Protože čím déle ten návrh studuji, tím více nabývám dojmu, že zde vůbec, ale vůbec nejde o veřejné finance, nejde o efektivitu, nejde o moderní správu daní. Jde o návrat k symbolu. Jde o... (Vzniká ruch v koaličních lavicích.) Tak dobrý, už je tady trošku klidněji. Jde o návrat k symbolu, jde o návrat projektu, který byl po léta jednou z hlavních politických značek hnutí ANO. Jde o návrat vlajkové lodi. Jenže symbol není hospodářská politika, symbol není fiskální politika a symbol není důvod k tomu, aby stát ukládal statisícům podnikatelů nové povinnosti.

A proto je třeba položit si základní otázky: Jaký skutečný problém tento návrh řeší? Jaký problém roku 2026 řeší nástrojem roku 2016? A zatím musím říci, že jsem přesvědčivou odpověď neslyšel. (Poslanec Foldyna vyrušuje svým telefonem vlevo před lavicemi koalice.)

Tak děkuju, že kolega Foldyna, prostřednictvím pana předsedajícího, dotelefonoval nebo donatáčel, trošku mě to rušilo. Děkuju, děkuju.

Pojďme se nyní podívat na ekonomickou stránku celé věci. Vyplatí se to vůbec? Přinese tento návrh veřejným rozpočtům více peněz, než kolik bude stát? A právě zde začíná být argumentace vlády poměrně slabá.

Pamatuju si dobu, kdy zastánci EET hovořili o miliardových výnosech o revoluci ve výběru daní, o zásadním omezení šedé ekonomiky, o nástroji, který přinese do veřejných rozpočtů miliardy korun.

A právě proto bych očekával, že vláda předloží velmi přesnou fiskální bilanci, ne odhad, ne optimistický scénář, ale skutečnou bilanci – kolik přinese EET, kolik budou stát ty nově zaváděné výjimky, kolik bude stát sleva na evidenci tržeb, kolik bude stát osvobození spropitného a kolik budou stát ty zaváděné zvláštní režimy, kolik bude stát samotný provoz toho systému, kolik budou stát kontroly, kolik bude stát ta informační technologie a kolik budou stát úpravy stávajících systémů.

Protože bez toho nelze vyčíslit skutečný fiskální efekt a právě tato čísla návrhu chybí a to je podle mého názoru mimořádně závažný problém, protože bez těch čísel vlastně nevíme, o čem hlasujeme. Nevíme, zda vytváříme efektivní nástroj nebo zda vytváříme nástroj nákladný. Nevíme, zda přínosy převýší náklady a nevíme, zda čistý efekt bude vůbec kladný. Já o tom velmi pochybuji. A pokud to nevíme, měli bychom být mimořádně, mimořádně opatrní.

A zde se dostávám k další zajímavé části toho návrhu, takzvané přirážce za vystoupení ze systému. Právě zde totiž vláda nechtěně odhaluje skutečnou podstatu celé konstrukce, protože část podnikatelů nebude evidovat tržby, ale zaplatí za to vykoupení se, zaplatí zvláštní přirážku ve výši 1 400 korun ročně. Položme si jednoduchou otázku. Co to vlastně znamená, pokud je EET nezbytné pro ochranu veřejných financí, proč lze tuto povinnost nahradit paušální částkou? To přece nedává logicky smysl. Ve skutečnosti zde vláda sama popírá vlastní argumentaci. Na jedné straně tvrdí, EET je nezbytné, bez evidence nelze zajistit spravedlivý výběr daní. Na druhé straně říká, ale pokud zaplatíte, nezbytné není. To jsou dvě navzájem neslučitelná tvrzení. Obě současně přirozeně platit nemohou. Tato přirážka má ještě jeden rozměr. Je to vlastně mimořádně zajímavé přiznání, protože vláda tím fakticky říká, buď budete evidovat, nebo budete platit. Jinými slovy, EET přestává být pouze kontrolním nástrojem, stává se fakticky zvláštní finanční povinností. A to je velmi podstatný posun, protože původní argumentace byla postavena na kontrole, ne na vykupování se z kontrol, ne na náhradních platbách, ne na těch zvláštních přirážkách.

Stejně zajímavá je sleva na evidenci tržeb. Přiznám se, že právě tato část návrhu mě zaujala možná nejvíce, protože vláda zde podnikatelům v podstatě říká: ukládáme vám novou povinnost, ukládáme vám nové náklady, ukládáme vám novou administrativní zátěž, ale protože víme, že vás zatěžujeme, dáme vám daňovou slevu. To je poměrně fascinující přiznání. Vláda sama přiznává, že EET není zadarmo. Vláda sama přiznává, že EET vytváří náklady. Konečně vláda sama přiznává, že podnikatelé budou muset vynakládat čas a prostředky a pokud je tomu tak, pak bych očekával velmi přesnou odpověď na poměrně jednoduchou otázku. Kolik bude čistý přínos tohoto návrhu? Ne odhad, ne teoretický, ale skutečný, po odečtení všech těch výjimek zaváděných, po odečtení všech slev, všech osvobození, všech nákladů finanční a celní správy, všech nákladů podnikatelů, všech nákladů na provoz systému, protože právě toto číslo nás má velmi, ale velmi zajímat. Já mám obavu, že bude se znaménkem minus na začátku.

Mám stále silnější pocit, že návrh vznikl obráceně, než by měl. Nejprve vzniklo politické rozhodnutí vrátit EET a teprve následně jste začali hledat argumenty, proč by to mělo vlastně dávat smysl místo toho, aby vláda nejprve prokázala ekonomickou efektivitu, aby nejprve doložila skutečný přínos, aby nejprve předložila tvrdá data. Nejdříve padlo politické rozhodnutí a teprve následně vznikala argumentace. To je opravdu špatný postup. Veřejná správa totiž nemá fungovat na základě nostalgie, nemá fungovat na základě politických symbolů a má fungovat na základě dat, na základě analýz, na základě měřitelných výsledků. A právě tato data v návrhu zcela postrádám. Po celou dobu posloucháme argument o ochraně veřejných financí. Jenže současně vláda přichází s novými daňovými výjimkami, novými osvobozeními, zvláštními režimy. To je přece vnitřní rozpor.

Podívejme se na jednu z nejviditelnějších ukázek tohoto přístupu. Jde o spropitné, protože právě tam vláda opouští princip daňové neutrality, a to zcela a úplně. Tedy k otázce spropitného. Na první pohled může jít o dobrou věc, o několik technických ustanovení. Jenže právě na těchto zdánlivých detailech se často nejlépe ukazuje, zda je návrh postaven na obecných principech nebo na nahodilých výjimkách. Právě zde podle mého názoru vláda opouští principy, které na úvod deklaruje a nastupují zde výjimky. Po celou dobu posloucháme argument o rovnosti podmínek, o narovnání podnikatelského prostředí, o stejných pravidlech, o férových podmínkách. Jenže když se podíváme na konkrétní ustanovení návrhu, vidíme něco úplně jiného. Vidíme výjimky a vidíme privilegia. Vidíme zvýhodnění vybraných skupin. A právě spropitné je toho možná nejlepším příkladem.

Návrh zavádí zvláštní režim pro spropitné ve stravovacích službách. Já se ptám, proč právě ve stravovacích službách? Proč právě tato profesní skupina? Proč právě tento sektor? Jaký je ekonomický důvod nebo daňový důvod? Hlavně věcný důvod. Protože pokud žádný takový důvod neexistuje, pak rozhodně nejde o systémové opatření, pak jde pouze o politicky vybranou výjimku a to je něco úplně jiného. Představme si úplně běžnou situaci. Host odejde z restaurace, je spokojený, nechá číšníkovi spropitné. Dobře, podle vlády si tato situace zaslouží zvláštní daňové zacházení. Ale druhý den si tentýž člověk nechá ostříhat vlasy. Je spokojený, nechá spropitné kadeřnici. Proč je tato situace jiná?

Jaký je rozdíl mezi oceněním kvalitní obsluhy v restauraci a oceněním kvalitní práce kadeřnice? Nevím jak vy, já ten rozdíl nevidím. A můžou být další příklady. Turista využije služeb průvodce. Host odjíždí z hotelu, kde byl spokojen. Klient využije masáže, cestující využije taxislužbu. Roznášková služba, kterých je čím dál víc, doručí bryskně objednávku. Klient je spokojený, nechá spropitné. Proč je tato situace jiná? Já v tom opravdu rozdíl nevidím.

Daňový systém má být pokud možno neutrální, nemá rozhodovat o tom, která profese je lepší. Nemá rozhodovat o tom, která služba je hodnotnější. A nemá rozhodovat o tom, komu stát poskytne privilegium. Má vytvářet obecná pravidla, stejná pravidla pro všechny, předvídatelná, srozumitelná pravidla. A právě proto považuji tuto výjimku za velmi, velmi problematickou, protože každá takováto výjimka vytváří precedent. Každá taková výjimka vytváří tlak na vznik dalších výjimek. A každá další profesní skupina si následně zcela oprávněně položí otázku – proč oni ano a my ne? A bude mít samozřejmě pravdu, protože vláda jí nebude schopna dát přesvědčivou odpověď. Takto totiž vzniká komplikovaný daňový systém. Nevzniká jednou velkou reformou. Vzniká po malých krůčcích jednou výjimkou, druhou výjimkou, třetí. Jedním zvýhodněním jedné skupiny, dalším zvýhodněním druhé. A po několika letech už nikdo netuší, proč jednotlivé výjimky vlastně existují. A přesně touto cestou se dnes vydáváme.

Ale problém není pouze ve spropitném, problém je mnohem širší. Po celou dobu totiž vláda argumentuje narovnáním podnikatelského prostředí. Jenže současně vytváří systém, který je plný zmiňovaných výjimek, zvláštních režimů, odlišných pravidel pro různé skupiny různého zacházení. To není přece žádné narovnání prostředí, to je vytváření nových a nových rozdílů.

Jedni budou evidovat, druzí budou mít zvláštní režim. Jedni budou mít slevu, druzí budou mít přirážku. Jedni budou mít výjimku, druzí budou osvobození. Jedni budou mít zvýhodněné spropitné, druzí nikoliv. A výsledkem rozhodně není rovnost. Výsledkem je větší složitost, větší nepřehlednost, více výjimek, více sporů. To znamená více nerovností a nesrovnalostí.

A právě zde se podle mého názoru rozpadá jeden z hlavních argumentů vlády, protože pokud má být hlavním cílem narovnání podnikatelského prostředí, pak musí platit jednoduché pravidlo. Stejná pravidla pro všechny. Stejné podmínky pro všechny a stejné zacházení. Jenže přesně to návrh nedělá. Dělá úplně pravý opak.

Tak ale nyní se dostávám k nejdůležitější části toho mého proslovu, protože fiskální argumenty mohou být předmětem sporu, to uznávám. Odhady výnosů mohou být také sporné. Názory na daňové výjimky mohou být předmětem sporu. Ale existuje jedna oblast, kde by spor existovat neměl. A tou je respekt k Ústavnímu soudu. Respekt k principu proporcionality, respekt k hranicím státní moci. A právě zde podle mého názoru vládní návrh naráží na svůj největší problém.

A ano, dostávám se k otázce bezhotovostních plateb. Proto musím upozornit na nález Ústavního soudu z 15. prosince 2017. A tím se dostáváme k otázce, zda Parlament České republiky bude respektovat závěry Ústavního soudu. A tomu chci věnovat závěrečnou část mého vystoupení. Považuji to totiž za nejdůležitější z celého dnešního projednávání.

Otázka evidence bezhotovostních plateb, otázka proporcionality a hlavně otázka respektu k rozhodování Ústavního soudu. Zkusme se na to podívat úplně jednoduše. Co je hlavním argumentem vlády? Že stát potřebuje více informací, potřebuje větší kontrolu a potřebuje větší přehled o ekonomických transakcích. Dobře. Ale v právním státě nestačí pouze říct, že stát něco chce. Stát musí také vysvětlit, proč to potřebuje. Musí vysvětlit, proč nestačí nástroje, které už má k dispozici. Musí vysvětlit, proč je nový zásah nezbytný. Musí vysvětlit, proč nelze stejného cíle dosáhnout méně zatěžujícím způsobem. A právě zde podle mého názoru ten vládní návrh zcela selhává, protože bezhotovostní platba není anonymní. Ta platba prostě nezmizí. Bezhotovostní platba zanechává velmi přesnou digitální stopu. A právě proto se musíme ptát, jakou novou informaci stát získá evidencí bezhotovostních plateb, jaký nový údaj obdrží, jakou novou možnost kontroly získá? A pokud na tuto otázku neumíme odpovědět, pak vzniká velmi závažný problém.

Ústavní soud se totiž touto otázkou zabýval. Nezabýval se jí okrajově, věnoval jí rozsáhlou část svého nálezu. Dospěl k velmi důležitému závěru. Doslova uvedl – cituji: „Tržby plynoucí z bezhotovostních převodů jsou obecně poměrně dobře dohledatelné a není tedy dostatečně silný a legitimní zájem státu na jejich plošné evidenci.“ Tolik první část citace toho nálezu.

Dámy a pánové, to je ale přece mimořádně silné tvrzení. To není nějaký politický názor, který si tady můžeme vyměňovat. To je přece závěr Ústavního soudu České republiky. A právě na základě tohoto závěru byla část původní právní úpravy toho EET1 zrušena. Jinými slovy Ústavní soud neřekl – stát nesmí vybírat daně. Neřekl – nesmí bojovat proti daňovým únikům nebo nesmí využívat moderní technologie. Řekl něco mnohem důležitějšího. Řekl, že pokud stát již určité informace má, musí velmi přesvědčivě vysvětlit, proč je chce získávat ještě jednou.

A právě to vláda podle mého názoru zcela ignoruje. Dokonce bych řekl, že situace je dnes pro vládu ještě složitěji vysvětlitelná než v době toho původního, nebo v době toho samotného ústavního nálezu, protože od roku 2017 plynulo téměř deset let další digitalizace. Dnes máme několikanásobně více bezhotovostních plateb. Ty rok od roku rostou geometrickou řadu. Dnes máme více těch elektronických transakcí a jsme špičkou na světě, Česká republika. Jsme jedni z nejlepších v objemu a počtu bezhotovostních transakcí. Dnes máme samozřejmě také lepší analytické nástroje a rozsáhlejší možnosti kontroly. Pokud tedy Ústavní soud považoval plošnou evidenci bezhotovostních plateb za problematickou tehdy, pak je zcela legitimní otázkou, zda nejsou tyto pochybnosti ještě silnější dnes.

Ústavní soud ale řekl ještě jednu mimořádně důležitou věc a já si myslím, že by to mělo zaznít i přímo tady v Poslanecké sněmovně. Doslova uvedl, cituji. Stát musí dodržovat jisté informační sebeomezení, může-li jím zajišťované funkce zabezpečit i jinak.

To je podle mě jedna z nejdůležitějších vět celého toho nálezu, protože se netýká pouze EET, týká se celé filozofie výkonu státní moci. Co totiž tato věta ve skutečnosti znamená? Znamená, že stát nesmí sbírat informace jen proto, že je sbírat může. Znamená, že stát nesmí vytvářet registry jen proto, že na to má prostředky. Znamená, že stát nesmí vytvářet nové povinnosti jen proto, že si to usmyslí. Znamená, že každá nová evidence musí být odůvodněna. Každý nový zásah musí být prokazatelně – prokazatelně! - nezbytný. Každé nové omezení musí být přiměřené, to je podstata právního státu. Jinak bychom se mohli dostat na velmi nebezpečnou cestu. Na cestu, kde stát sbírá data jen pro jistotu, na cestu, kde stát vytváří druhou evidenci tam, když už jedna existuje, na cestu, kde stát požaduje další formuláře, tam, kde už formuláře má. A na cestu, kde stát požaduje třeba i druhé daňové přiznání, druhé kontrolní hlášení, evidenci faktur, druhou evidenci mezd anebo, což je podstatou tohoto návrhu, druhou evidenci bezhotovostních plateb. Jenže právě tomu Ústavní soud zcela jasně stanovil hranice, a právě proto bychom tyto hranice měli respektovat.

Dovolte mi několik jednoduchých otázek. Pokud vláda tvrdí, že evidence bezhotovostních plateb je dnes nezbytná, proč nebyla schopna přesně vysvětlit, jakou novou informaci získá. Jakou informaci získá navíc oproti bankovním datům, navíc oproti účetnictví. Jakou informaci získá navíc oproti kontrolnímu hlášení nebo oproti daňovým přiznáním. Na tyto otázky jsem bohužel zatím odpovědi neslyšel. A právě proto mám za to, že vláda tento zásah dostatečně nezdůvodnila tak, jak na ni Ústavní soud klade povinnost.

A dovolím si upozornit ještě na jeden velmi zajímavý rozpor. Vláda ve své důvodové zprávě obsáhle cituje tento nález Ústavního soudu, vláda sama připomíná závěry Ústavního soudu, sama vysvětluje test racionality, test proporcionality, a přesto současně navrhuje obnovit právě tu část systému, kterou Ústavní soud zrušil. To je podle mého názoru mimořádně zvláštní situace, protože vláda na jedné straně cituje nález, na straně druhé jedná v přímém rozporu s jeho smyslem. Na jedné straně tvrdí, že Ústavní soud respektuje, a na druhé obnovuje mechanismus, který Ústavní soud označil za problematický a svým rozhodnutím ho zrušil. To je přece, nezlobte se na mě, to je úplně absurdní.

Proto dopředu avizuji, že v druhém čtení, pokud na něj dojde, podám důležitý pozměňovací návrh. Bude poměrně jednoduchý a podle mého názoru uvede tento tisk do souladu s nálezem Ústavního soudu. Pokud vláda skutečně tvrdí, že jejím cílem je evidence tržeb, pak není důvod bezhotovostní platby evidovat, ty už evidované jsou. Pokud vláda tvrdí, že respektuje Ústavní soud, pak není důvod bezhotovostní platby evidovat. A konečně, pokud vláda tvrdí, že nechce zbytečně zatěžovat podnikatele, pak není důvod bezhotovostní platby evidovat. Proto předložím tento pozměňovací návrh, který z evidence tržeb bezhotovostní platby vypustí. A budu pečlivě sledovat, jak se k tomu pozměňovacímu návrhu vláda postaví. Protože tím bude možné velmi jednoduše ověřit, zda jí skutečně jde o boj proti šedé ekonomice, nebo zda jí jde o něco úplně jiného.

Pokud totiž vláda tento návrh podpoří, přizná, že respektuje nález Ústavního soudu. Pokud jej odmítne, bude muset vysvětlit jednu zásadní věc. Proč chce evidovat transakce, které jsou již dnes dohledatelné, tedy evidované? Proč chce vytvářet další administrativní povinnost tam, kde už existuje digitální stopa? Proč chce znovu zatěžovat podnikatele povinností, jejíž přínos není jakkoliv prokazatelný? A proč ignoruje argumenty, které v minulosti vedly Ústavní soud k zásahu do původní právní úpravy?

Můj pozměňovací návrh není útokem na výběr daní, to ani omylem. Je pokusem vrátit tento návrh do mezí, které před lety vymezil Ústavní soud. Je pokusem vrátit do legislativy princip proporcionality i princip přiměřenosti. A je pokusem vrátit do legislativního procesu respekt k ústavním limitům státní moci.

Protože tato debata není jen o EET, není jen o daních. Je také o tom, jakou podobu bude mít vztah mezi občanem a státem, zda budeme mít stát, který důvěřuje svým občanům a zasahuje pouze tam, kde je to skutečně nezbytné, nebo stát, který neustále vytváří nové povinnosti, nové evidence a nové kontroly bez přesvědčivého zdůvodnění.

Já jsem přesvědčen, že správná je ta první cesta – cesta rozumného státu, cesta přiměřenosti, respektu k právům občanů a hlavně cesta respektu k Ústavnímu soudu. Předložený návrh však jde bohužel tou druhou cestou. A proto jej v této podobě nemohu podpořit.

Na úplný závěr mého proslovu bych dal dva návrhy – neděste se – o kterých se bude hlasovat až po skončení rozpravy v souladu s jednacím řádem § 90 odst. 7, protože považuji tento návrh za naprosto zbytečný, tak dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu, a zároveň, protože považuji ten návrh v rozporu s nálezem Ústavního soudu, tak kdyby neprošlo to zamítnutí, tak dávám rovnou i návrh na vrácení předkladateli k dopracování, aby měl možnost ten návrh uvést do souladu s nálezem Ústavního soudu.

Byl jsem možná i kratší, než jsem čekal. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Došlo ke změně předsedajícího. Obě dvě varianty mám zaznačeny. A nyní tedy s faktickou poznámkou místopředseda Patrik Nacher a potom s přednostním právem pan ministr Boris Šťastný. Vaše 2 minuty.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych chtěl reagovat na pana ctěného kolegu poslance, to je výhoda toho předsedajícího, že tam sedí, dává pozor, píše si poznámky. Oceňuju tu věcnost toho vystoupení. Nicméně myslím si, že v některých momentech si kolega Jakob, vaším prostřednictvím, protiřečil.

Za prvé on říkal, že máme tady EET 2016, jako by tam neviděl tu změnu oproti roku 2016 v tom EET 2.0 2026. O tom ale tady paní ministryně 20 minut mluvila, v čem je ten rozdíl, v čem je ten posun a v čem je to právě EET 2.0, že to není fakt stejné. Je to vlastně, bych řekl, úplně něco jiného.

Ta druhá věc se týká spropitného. Já jsem se schválně mezitím díval, jak jste to chtěli řešit vy. A nenašel jsem tady vlastně návrh žádný – z dílny SPOLU, ani z TOP 09. Maximálně obecné, nějaké teze: méně administrativy pro podnikatele – to si myslím, že jako je splněno; jednodušší daňová pravidla, podpora legálních bezhotovostních plateb. To s tím spropitným, to je vlastně jako žádost, nebo to je zpětná vazba přímo z té oblasti, z toho oboru.

Co je poslední poznámka – a tam já fakt jako nevím, jestli to kolega jako myslel vážně, nebo ne – jemu vadily doslova, že jsou tam odhady, že by chtěl do budoucna jako fakta. Jak se dá do budoucna jako napsat fakta? Kdyby tam paní ministryně napsala fakta, tak vy napíšete, že v budoucnu nemůžete (nesrozumitelné) fakta. Vždycky to budou odhady vycházející z nějakých čísel (Předsedající: Čas.) z nějakých dosavadních zkušeností.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. A vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. S první přichází pan předseda Jan Jakob a s druhou pan poslanec Michal Kučera. Pane předsedo, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Tak já musím zareagovat na kolegu Nachera, vaším prostřednictvím, pane předsedající. V některých věcech si evidentně jako neporozumíme.

Nicméně k tomu spropitnému – přece nemůže vláda, legislativec, když někdo přijde s nějakým nápadem, jak zvýhodnit jeho obor v podnikání, na to hned naskočit a udělat pro něj privilegium. Přece spropitné v současném daňovém systému není nelegální. Může být řádně odváděno, řádně zaúčtováno, a to ve všech oborech. Jenom se z něho přirozeně musí odvést daně. A to je podle mého naprosto správné.

Ale proč tady vytvoříte jednu – já to přeju gastro oboru – ale proč jednomu oboru vytvoříte výjimku, daňovou, velkou výjimku? Navíc tím snížíte to, že si budou míň odvádět do sociálního systému a o to v budoucnu budou mít menší důchody, což je proti tomu, čím to tak trochu zdůvodňujete. A prosím, neargumentujte pak tím, že berou někde nějaké nelegální spropitné. No ne, tak spropitné, pokud je zaplaceno řádně, tak se samozřejmě musí řádně zdanit. To nikdo nikomu jako nezakazuje. Na tom není nic špatného.

Takže my rozhodně nechceme vytvářet privilegované skupiny. Proč by nemohli mít stejný přístup v daňovém systému všichni ostatní, kteří dostávají spropitné?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera a potom s faktickou poznámkou pan místopředseda Patrik Nacher. Máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak ještě jednou dneska dobrý den. Děkuju Patrikovi Nacherovi, že tady otevřel tu živou diskusi a že to není takové jenom suchopárné vystupování bez jakéhokoliv zájmu a že do toho jde takhle jako čelem a že tady můžeme si popovídat.

Samozřejmě já, když Patrik Nacher tady zmiňoval vystoupení kolegy Jakoba, tak věřím, že i počká na mé vystoupení, které doufám zanedlouho bude následovat. Já tam mám možná i nějaké takové trošku srovnání mezi tím původním EET a EET 2.0, takže tam se může dozvědět ty zásadní rozdíly a samozřejmě i tu kritiku, která tam směřuje k tomu.

Tady k tomu, a tady bych si dovolil právě zareagovat touto faktickou poznámkou k tomu vystoupení, co se týkalo pana kolegy Nachera, co se týkalo právě toho spropitného. Tak tam je samozřejmě zásadní ta nerovnost, která se tam vytváří. To je přece zcela evidentní. Už o tom hovořil tady kolega Jakob. Prostě to, že jeden segment má možnost s tím spropitným nakládat jako s legálním příjmem a legalizuje se mu ten příjem, v principu bych to pochopil. Je to rozhodnutí vládní koalice, má většinu. Ale ta nerovnost prostě do těch dalších segmentů je zcela evidentní. A to vytváření té nerovnosti na trhu, to je prostě zásadní.

A já si myslím, že kdyby kolega Patrik Nacher nebyl v tuto chvíli v koalici, ale byl třeba zastupitelem či radním města Prahy, tak by se proti tomu určitě výrazně vymezil, protože by mu kolegové v Praze k tomu jistě řekli, že to poškodí celou řadu oborů, které budou v tuhletu chvíli v nevýhodě právě proti těm gastro provozům. (Dotazy z lavic ANO: Které?) Takže já věřím, že... No tak které? Například kadeřnice, kosmetičky, pedikérky a další, které dostávají běžně spropitné. Tak třeba tyhlety.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vidím, že se nám tady rozvinula diskuse, jak říkal předchozí řečník, i směrem do sálu. Tak prosím, dodržujme pravidla, která máme. Faktická poznámka – pan místopředseda Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já naposled, předpokládám, protože to nechci větvit teďka. Ale kolegové tady hovořili o nerovnosti podmínek. Fajn. Je tedy zajímavé, že v tom případě bojujete proti právě zavedení EET, které právě bojuje s tou nerovností. A právě s tou nerovností právě i v těch třeba gastro provozech, kde je někdo, kdo platí všechny ty daně, platí poctivě svoje zaměstnance, nedává jim minimální mzdu a zbytek v hotovosti. A někdo, kdo to nedělá. Prostě je to přece nějaká, já bych řekl, zpětná vazba i právě z toho gastro provozu. A to EET narovnává ten systém. A ta základní myšlenka je, že by daně měly být nízké, ale měli by je platit všichni.

Já nevím, v čem je jako problém. Ale já jsem předtím při té první faktické nedopověděl tu základní myšlenku, a to je ta výčitka Jana Jakoba, že mu vadí ty odhady, že mu vadí ty odhady. Ale mě by zajímalo, co by tam teda mělo být, aby to nebyly odhady, jak by si to jako představil.

Něco, co je do budoucna, tak jsou vždycky jenom odhady. To nemůže být něco jiného. Mě by zajímal jediný návrh předchozí koalice, kde něco plánovali do budoucna třeba v daňové oblasti a neměli tam odhady a měli tam fakta. To by mě teda fakt jako zajímalo, jestli mi takový příklad někdo může dát. Rozumím, že tomu, že se bavíte teďka a máte dobrý pocit z toho, že na mě můžete reagovat, ale mě by (Předsedající: Čas!) to fakt autenticky zajímalo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo další tři faktické poznámky. První pan poslanec Vojtěch Munzar, druhý pan předseda Jan Jakob a s třetí přichází potom pan poslanec Michal Kučera. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem to měl sice schované, na své klasické vystoupení, jsem přihlášen, ale když tak pan místopředseda Nacher si o to tak krásně řekl, tak nelze nereagovat. A souvisí to i s tím, co on několik let už upozorňuje na dvojí metr. A tady tvrdí, že zátěž, která je, že ta zátěž, kterou přináší EET, nová evidence, nové povinnosti, je stejnou zátěží pro všechny a narovnává tedy podnikatelské prostředí. No, každý přece ví, že třeba pro ty velké firmy, pro ty velké řetězce je to daleko menší zátěž. Mají své IT služby, mají své zaměstnance, mají spoustu věcí. A pro ty jednotlivé řemeslníky a živnostníky to je obrovská zátěž. Je to proto, že je to další povinnost, kterou jim na záda chcete naložit. A je to úplně něco jiného, protože ti malí živnostníci nemají pod sebou týmy lidí, kteří to zabezpečí kontrolu, ale naopak řeší všechno úplně sami. A vy místo abyste ty povinnosti, které oni mají, tak abyste, když tedy chcete je zatížit další povinností, další evidencí, abyste ty původní povinnosti aspoň trochu zredukovali, tak je tady přidáváte. To není narovnávání podnikatelského prostředí, to je naopak výrazná nerovnost v podnikatelském prostředí, kterou tady chcete udělat.

Takže na to jsem chtěl zareagovat protože tvrdit, že to je narovnání podnikatelského prostředí – není to pravda.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Jakob: Vážený pane kolego Nachere, prostřednictvím pana předsedajícího, poctivý člověk, poctivý podnikatel bude poctivým podnikatelem, ať už tady EET bude nebo nebude. Stejně tak nepoctivý podnikatel, pokud bude chtít, bude nepoctivý, ať už tady je EET, nebo není. On si ty skuliny vždycky najde. A to, co jste tady říkal za příklady, tak to přece EET vůbec neřeší, jakým způsobem vyplácí mzdy.

K té rovnosti, nerovnosti, tomu co říkáte, že ten systém zavádí, tak prosím znovu si na tom umpiru, jak jste říkal, že jste to pečlivé sledovat – asi ne moc pečlivě to mé vystoupení, asi tam byly nějaké rušivé elementy, pusťte si to ještě jednou. Minimálně půlka mého vystoupení byla o tom, že pravý opak je pravdou. Je to výjimka vedle výjimky. Je to tu sleva, tady příplatek, vykoupení se. Naopak ten návrh právě toto rovné prostředí narušuje.

A nakonec nevím, jestli teda ještě kolega Nacher točí ty svoje dvojí metry, tak prosím, aby se na tenhle návrh zaměřil. Hlavně s tím spropitným. To je úplně typický dvojí metr, co tady chcete zavést. Pro jednu skupinu umožníte, aby si snižovali daňový základ a snižovali odvody sociální, protože jsou jeden obor. A všechny ostatní, na ty máte ten druhý metr, na ty kašlete. (Předsedající: Čas!.) A to je právě ta nerovnost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Se zatím poslední faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera. Ne, pan Michal Kučera se vzdává této faktické poznámky. V tuto chvíli tedy tady máme s přednostním právem pana ministra Borise Šťastného. Máte slovo.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Děkuji pěkně, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, dovolte mi stručně vystoupit jménem poslaneckého klubu Motoristů sobě k tomuto tématu. Motoristé sobě neměli ve svém programu znovuzavedení povinného systému, takzvané elektronické evidence tržeb, ale současně jsme měli v programu uvedeno, že v případě, že pokud by mělo být toto téma opakovaně nebo opětovně nastoleno a prosazeno, budeme trvat na výjimkách pro všechny malé podnikatele a drobné živnostníky. Tedy že se domníváme, že drobní živnostníci, trhovci, venkovští řemeslníci anebo třeba i babičky prodávající med a bylinky, by v systému EET neměli být zahrnuti.

V programovém prohlášení vlády došlo na úrovni vládní koalice k dohodě na znovuzavedení systému EET2. Tím jedním hlavním argumentem, proč motoristé rozumí zavedení tohoto systému a připojili se k jeho podpoře, je právě systém výjimek pro drobné podnikatele, který ještě jednou zopakuji, a také skutečnost, že nám záleží na jedné a zásadní věci, a to je nezvyšovat daně. Nezvyšovat daně, s tím my jsme šli do voleb, na tom my trváme a pokud chceme, aby státní rozpočet byl udržitelný, sestavitelný, abychom skutečně také neřešili jenom výdaje státního rozpočtu, ale i příjmy, tak musíme respektovat i nějaké nástroje, které přinesou dodatečné peníze do systému, které pokud by nebyly zavedeny, tak by se tam neobjevily.

Na základě jednání zástupců Motoristů a paní ministryně financí byla dohodnuta zejména výjimka ve výši 1 milionu korun pro poplatníky, kteří se zúčastní zvláštního typu paušální daně. Tím pokládáme tuto věc a tento náš závazek, který jsme dali našim voličům, za splněný, protože skutečně už samotná paušální daň dnes je velmi zjednodušujícím nástrojem pro daňové poplatníky. Každý v určitých pásmech, který nemá vysoké tržby, se může do toho systému zapojit. Nemusí vést složitě účetnictví, vede pouze evidenci příjmů a platí paušální daň, která vlastně je sloučenou daní za daň z příjmů, sociální a zdravotní pojištění. Je to velmi jednoduchý systém a zavedením této milionové výjimky pro drobné podnikatele skutečně to znamená velkou úlevu pro poplatníky, kteří by chtěli a kteří se rozhodnou EET nezavést a přihlásit se k tomuto zvláštnímu typu daně.

Druhou věcí jsou skutečně drobné příležitostné příjmy, babičky prodávající, jak jsem říkal, kytičky u silnice a tak dále. tady byla zachována výjimka do 50 000 korun, kdy skutečně tyto osoby nadále zůstanou osvobozeny od daně z příjmu.

Třetí věcí, kterou velmi vítáme – to už bylo v původním návrhu paní ministryně financí – je skutečně, že nové EET nebude vyžadovat tisk účtenky. Je to značné zjednodušení pro podnikatele a je to věc, která ve 21. století se zdá býti samozřejmostí, ale je velkým ulehčením. Protože samozřejmě se k tomu přidává druhá věc a to není nutnost samostatné registrační pokladny s tiskárnou, ale zavedení například využití chytrého telefonu, kdy aplikace bude bezplatná. V tomto ohledu opět ta situace bude velmi zjednodušena. Vítáme také slevu na dani pro všechny poplatníky, kteří se do systému EET zapojí.

Nyní mi dovolte poznámku k mým předřečníkům ve dvou tématech. Činím tak nejen jako politik v tuto dobu, ale jako člověk, který má za sebou 36 let podnikání. Od roku 1990 až do 15. prosince minulého roku, kdy mi stát díky mé nové pozici zakázal nadále v této činnosti, díky zákonu o střetu zájmů, pokračovat. Čili, zažil jsem podnikání od nuly, od jednoho zaměstnance až po tisíce zaměstnanců, skutečně z praxe v podobě managementu jednotlivých společností, skutečně praktické příklady toho, které zpochybňují, co zde pan poslanec Jakob v předchozím vystoupení uváděl.

První věcí je spropitné, respektive osvobození za určitých podmínek spropitného z daně z příjmu. Motoristé jednoznačně podporují tuto věc. Je to skvělá výhoda pro celý gastronomický sektor. Není to tak, že si nevážíme ostatních pracovníků, jak bylo řečeno – kadeřnice, kosmetičky, pedikérky – ale tady je skutečně obrovský rozdíl. Tyto zmíněné profese vesměs pracují jako osoby samostatně výdělečně činné.

Naopak lidé v gastronomii v mnoha případech jsou zaměstnanci. Ten sektor, jak dobře víme, je nastaven tak, jako je tomu v řadě evropských zemí a vlastně na světě. Spropitné tvoří velkou, významnou část příjmů zaměstnanců. Tímto opatřením se zvýší jejich čistý příjem bez nutnosti zvyšovat náklady zaměstnavatelů. Druhou věcí je samozřejmě nedostatek personálu, který sužuje českou gastronomii. Dobře víme, jak významný je tento sektor, ať už jde o gastronomii nebo turistický ruch, pro české hospodářství.

Tou třetí je vlastně legalizace těch příjmů. Dobře víme, že ve chvíli, kdy číšník nebo servírka bude moci tuto věc využít, nebude hledat nějaké kličky, nebude hledat obcházení zákona a legálně ve spolupráci se zaměstnavatelem tyto příjmy klasicky přizná. To má obrovské výhody pro ty lidi. Budou schopni jít do banky, budou schopni si půjčit peníze, spotřebitelský úvěr, budou mít legální příjmy, které budou moci doložit bankám v případě žádosti o hypotéku a tak dále.

Chci upozornit, že tato situace nebo obdobná situace je v řadě vyspělých zemí světa. Typický příklad jsou Spojené státy americké, kde dokonce Federální Ministerstvo financí má nastavenou minimální mzdu oddělenou pro jednotlivé sektory. Je to 2,13 dolarů v případě gastronomie, což je nějakých 44,50 korun českých, ale pro ostatní povolání je to 7,25 dolarů, což je nějakých 152 korun. To je důvod, proč právě podobná záležitost a podobná úleva je ve Spojených státech, protože samozřejmě velká část příjmů těchto pracovníků je závislá na spropitném. Je to skutečně velký a zásadní rozdíl mezi osobami samostatně výdělečně činnými, kterým nabízí tento systém zvláštní typ paušální daně, například, a těmi zaměstnanci v tom sektoru.

Druhou bodem, který bych chtěl zpochybnit, který zazněl z úst mých předřečníků, je otázka bezhotovostních plateb a vize využít již existující bezhotovostní platby pro elektronickou evidenci tržeb. Jsem přesvědčený že by to vytvářelo naopak nerovnost v tom systému, protože samozřejmě mezi jednotlivými sektory jsou velké rozdíly v tom, kde se přijímá hotovost, anebo naopak kde ve velkém procentu jsou platby bezhotovostní, prostřednictvím například platebních karet.

My jako Motoristé nikterak nezpochybňujeme 270 000 korun, které jsou stanoveny na hotovostní platby, ale současně říkáme – také jsme to měli v našem programu – že chceme zachovat možnost lidem, aby platili v hotovosti, protože to je přirozenou součástí života. Tento návrh žádným způsobem nenarušuje tuto věc. Lidé se budou moci nadále svobodně rozhodnout, jestli zaplatí v obchodě, restauraci či někde jinde, v hotovosti, anebo zaplatí bezhotovostně třeba kartou.

Ale proč se domníváme že není vhodné využívat evidence bezhotovostních plateb? Ten důvod je jednoduchý. My jako pravicová strana nesouhlasíme s tím, aby stát rozšiřoval svoji ingerenci, svůj vstup směrem k bankám. Jsem přesvědčený o tom, že stát má právo si určovat svoje pravidla, evidovat si data v rámci správy daní a správy dalších povinností, které potřebuje a které zdůvodní. To znamená například elektronickou evidenci tržeb.

Ale jsem přesvědčen bytostně o tom, že by stát neměl vstupovat do toho systému tak, že bude ukládat soukromým společnostem, tedy bankám, aby prolamovaly bankovní tajemství – zjednodušeně řečeno – a poskytovaly data o svých klientech, to znamená v podstatě výpisy z účtu, výpisy platebních transakcí z karet a tak dále, pro účely daňové, pokud k tomu není nějaký konkrétní případ. Například pokud tady neřeší nějaké podezření z daňových deliktů.

To je to, co vy chcete. Vy skutečně, pane Jakobe, prostřednictvím pana předsedajícího, navrhujete, aby stát ukládal bankám, aby data lidí, to znamená platby platebními kartami, byly využity pro každodenní systém elektronické evidence tržeb. My to nechceme. My chceme, ať si stát eviduje svoje data, ale nechceme, aby stát sahal občanům – bez ohledu na to, jakým způsobem ta data by byla získávána a která data by vlastně byla využívána – sahal do bankovního systému a využíval evidenci z transferových plateb. To je vlastně hlavní důvod, proč jsme přesvědčeni, že tento systém by měl být autonomní, bez zásahu do bankovního systému. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. S první přichází pan poslanec Vojtěch Munzar. S druhou potom pan poslanec Michal Kučera. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já na pana ministra. Když jsem si před několika měsíci, když se začal na vládní úrovni tento návrh připravovat, četl články: Motoristé proti Babišovi. Motoristé zásadně odmítají EET. Motoristé chtějí chránit malé živnostníky. No a co z toho vlastně zůstalo? Vypařilo se to jak pára nad hrncem. Vy jste vlastně tady řekl, že by se vám podařilo vyjednat výjimku, ale pojďme si to tedy přeložit, co ta výjimka znamená.

Máte živnostníka, který může buď využít účetnictví a má pořád stále obrat do milionu, nebo může využít daňový výdajový paušál jako jiný daňový režim anebo paušální daň. Na tu paušální daň se výjimka vztahuje, ale pouze za jedné podmínky. Za podmínky navýšení daní, vlastně vykoupení se za 1 400 korun. Tam se to zvyšuje. Tak jaká ochrana malých živnostníků?

Co jste to vlastně vyjednali? Vy jste vyjednali ne výjimku pro živnostníky, kteří pracují dobře, do 1 milionu korun, ale vy jste vyjednali výjimku pro jeden daňový režim, kde ještě navyšujete daně. To je ta výjimka, kterou jste vyjednali. Vy jste nevyjednali žádnou výjimku pro živnostníky.

My jsme se tady snažili několik let – nebylo to všechno najednou, ale několik let – zbavit ty nejmenší administrativní zátěže – malé živnostníky, malé OSVČ – tím, že jsme zvýšili limit pro právě paušální na 2 miliony. Právě jsme zvýšili možnost daňových výdajových odpočtů, daňových výdajových paušálů na 2 miliony korun, možnost povinné registrace DPH od 2 milionů korun. Vy jste to tady udělali na milion a udělali jste to (Předsedající: Čas.) jenom pro jeden daňový režim. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou dobrý den, děkuju za slovo. Vážený pane ministře Šťastný, prosím pěkně, nemluvte o Motoristech jako o pravicové straně. To jste možná mohli ve volbách – a nikoliv po tom, co tady několik měsíců schvalujete levicové a populistické zákony, která současná koalice předkládat. Vy už o sobě skutečně nikdy nemluvte jako o pravicové straně, protože vy jste pravicovost motoristickou vyměnili za teplá místečka a pašalíky.

A možná bych ještě řekl jednu věc. Vy jste se mýlil v celé řadě věcí, ale možná jednu bych tady zmínil, dovolím si jí citovat: Ústavní soud v prosinci 2017 zrušil povinnost evidovat bezhotovostní platby v rámci elektronické evidence tržeb. Podle soudu jsou bezhotovostní transakce dostatečně dohledatelné, a stát tak nemá legitimní důvod na jejich plošnou evidenci.

Já si myslím, že nález Ústavního soudu, doufám, Motoristé zpochybňovat nebudou.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nemáme tady žádnou faktickou poznámku. Nyní tady mám s přednostním právem pana předsedu Poslanecké sněmovny Okamuru, ale nevidím ho, takže odsunuji dozadu. Potom tady mám stanovisko poslaneckého klubu, které má přednést Michal Kučera. Takže TOP 09 a člověk pověřený přednesením stanoviska klubu. Máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já doufám, že budu výrazně kratší než kolega Jakob a možná délce podobný vystoupení pana ministra Borise Šťastného. Já tady zažívám už takové déjà vu, kdy v roce 2016 jsme tady stáli a řešili to už tolikrát zmiňované EET 1 (Gestikuluje k lavici zpravodajů.), tady s paní ministryní, tehdejší náměstkyní ministra financí, jsme se často setkávali v různých politických debatách, v televizních. Proč to říkám? Tehdy jsme upozorňovali na celou řadu nedostatků, které tehdejší EET mělo. A ukázalo se, že jsme měli pravdu, že jsme vlastně se nemýlili téměř v ničem. A bohužel teď tady stojíme s tím, že tady máme před sebou EET verzi 2.

Já ve svém vystoupení nebudu úplně jenom kritický, budu se snažit najít i některé některé výhody, které možná to nové, takzvané EET 2, přináší, i když, jak už tady říkal můj kolega Jakob, máme k tomu velmi odmítavé stanovisko. To, že nové EET má narovnat podnikatelské prostředí, omezit šedou ekonomiku, zvýšit výběr daní a být jednodušší než původní EET, o tom můžeme celkem snadno diskutovat. Já si myslím, že z té diskuse budou vycházet zástupci opozice velmi vítězně, protože pokud budeme ty argumenty srovnávat právě s argumenty, které zaznívaly právě v minulých dobách, budeme vidět... (Skupinky poslanců přicházejí do sálu.) budeme vidět, že argumenty, které říká současná koalice, jsou velmi podobné. (Ruch v sále.)

Ministerstvo financí odhaduje výnos pro veřejné rozpočty na...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon. Vydržte, prosím, pane poslanče. Já bych požádal kolegy, kteří se nyní vrátili do sálu, aby udrželi hladinu hluku, která tady byla předtím. Děkuji.

 

Poslanec Michal Kučera: Ministerstvo financí odhaduje výnos pro veřejné rozpočty na zhruba něco přes 14 miliard a současně ale navrhuje, ten návrh obsahuje daňové úlevy a změny, které samozřejmě část toho výnosu snižují. Hlavní rozdíl proti EET z roku 2016 je – samozřejmě jedna z věcí je, že se nemusí vystavit takzvaně účtenka a celkově se aspoň v těch proklamacích snaží EET 2 působit výrazně mírněji než EET původní. Výhody tady samozřejmě zmiňovala paní kolegyně Schillerová, nicméně já musím říct, že... (Odmlčí se. Skupinky poslanců opouštějí sál.) Já musím říct, že je podstatné, že EET není jen návrat hotovostní evidence. Má se vztahovat na takzvané kontaktní platby při osobním kontaktu se zákazníkem, tedy: hotovost, kartu, QR platby a další platby provedené na místě.

Já už jsem tady citoval ve své faktické poznámce rozhodnutí Ústavního soudu a samozřejmě evidence těchto bezhotovostních plateb považuje Ústavní soud za nelegální či nelegitimní a já jsem pevně přesvědčen, že tuto vadu odstraníme v budoucím projednávání novely tohoto zákona, pokud samozřejmě postoupí do dalšího kola.

Co přesně má evidovat nová evidence, elektronická evidence tržeb 2.0? Má evidovat platby uskutečněné na území České republiky, pokud jde o kontaktní platbu v provozovně nebo při osobním kontaktu se zákazníkem, to znamená, jak jsem zmiňoval: hotovost, kartu, QR platbu, poukazy, dárkové karty, elektronické peněženky, šeky, směnky a podobné formy úhrady. Vláda říká, že se jedná o minimum údajů, ale pořád jde o on-line státní dohled nad každou kontaktní tržbou, což si myslím, že je jednoznačně oproti tomu zatěžující, oproti současnému stavu.

Hovoří se často o takzvaném EET OFF. A tady se musíme jednoznačně zeptat, zda se jedná o ústupek, jak tady hovořil pan ministr Šťastný, anebo taky o problém. Režim EET OFF má umožnit menším podnikatelům v prvním pásmu paušální daně s příjmy do 1 milionu neevidovat tržby. Místo toho mají platit vyšší paušální daň, ta se má zvýšit na nějakých, já nevím, 1 500 korun měsíčně, tuším, zálohy na sociální, zdravotní pojištění zůstanou mimo tuto změnu.

To má dvě stránky samozřejmě: kladnou, to znamená, malý živnostník se vyhne administrativně technickým povinnostem; a negativní – a možná tohleto by si měl poslechnout pan ministr Šťastný, který tolik opěvoval to, co prosadili Motoristé, to znamená, tohleto – stát fakticky říká: Buď se necháš digitálně sledovat, anebo zaplatíš vyšší paušál. To podle mě a podle TOP 09 vytváří nerovnost mezi podnikateli těsně pod a těsně nad limitem.

Zmínil bych kromě plusů, které jsem tady stručně na začátku zmínil, samozřejmě jednotlivá negativa, která dle TOP 09 EET 2.0 přináší.

První minus je samozřejmě stejný jako u EET 1 z roku 2016. Ten výnos je mírně řečeno nejistý, to znamená, odhadovaný výnos, o kterém tady vláda mluví, je to zhruba nějakých 14 celých...a 14 celých, půl milionu ročně. Ta historická zkušenost je skutečně sporná. NKÚ z roku 2017, 2019 doložil přímé doměrky jen ve výši 652 milionů korun. To znamená, že celkový efekt nebyl vyšší, protože část efektu je preventivní, ale znamená to, že tvrdý doložitelný přínos je výrazně nižší než politicky uváděné miliardové částky.

Druhé minus je samozřejmě administrativní zátěž. I jednodušší EET je pořád povinnost. Malý podnikatel musí řešit celou řadu povinností, které do této chvíle řešit nemusel.

A samozřejmě bude muset zasílat tyto informace i správci daně. To znamená, to zatížení tam je, ačkoliv se současná vláda tváří, že se o žádné zatížení nejedná.

To třetí minus, které bych chtěl tady zmínit, je rozšíření na bezhotovostní kontaktní platby, které je podle nás mírně řečeno problematické. Znova opakuju, citoval jsem tady usnesení Ústavního soudu, ale já bych chtěl zmínit i tu naprostou zbytečnost i z pohledu řeknu rozdílu mezi hotovostní platbou a bezkontaktní platbou. To znamená, hotovostní platba je z hlediska daňové kontroly řekněme obtížně dohledatelná, ale platba kartou nebo QR platba už zanechala bankovní stopu. Povinnost evidovat tyto platby proto vypadá spíše jako plošné sbírání dat než jako nezbytný nástroj proti šedé ekonomice.

Čtvrté minus samozřejmě, a už to tady bylo zmiňováno v té debatě v roce 2016, ti nepoctivci si cestu najdou. Nepoctivci si cestu najdou, ať EET funguje, nebo nefunguje. Prostě kdo chce tržbu zatajit, může zákazníkovi nabídnout slevu za hotovost bez dokladu, a určitě to všichni pamatujeme, určitě jste se ve svém okolí setkali – já věřím, že vy sami ne samozřejmě, že jste nikdy neplatili řemeslníkovi takzvaně bez dokladu a bez papíru, nedávali jste mu peníze v hotovosti, aby to bylo bez DPH, že takhle jsme natolik tady všichni uvědomělí, ale toto je klasické obcházení platby bez dokladu, to znamená bez té evidence tržeb. Na to žádné EET prostě nepomůže. A já si troufnu říct, že my se tady totiž stále bavíme o tom gastru. Ono vypadá, že to EET je namířeno jenom na ty gastro provozy. Není. Prosím pěkně není. Je to na všechny, kteří přijímají ty jednotlivé kontaktní platby, to znamená na všechny ty řemeslníky, zmiňované pedikérky, kosmetičky, holičky. Tak, dámy, prosím vás, žádné hotovostní platby bez dokladu už teďka nebudou možné za vaše drahé účesy, pánové zase za nějaké kosmetické služby či jiné nákupy, které nakupují. Prostě v tuhletu chvíli všechno pouze elektronická evidence tržeb, žádné tady máte bez dokladu peníze, děkuji, na shledanou. Anebo to udělat můžete, jako jste to dělali doteďka, a prostě obcházíte elektronickou evidenci tržeb. Žádná elektronická evidence tržeb to prostě nezachytí, tohleto. Takže dopadne víceméně na ty, kteří dneska už fungujou legálně, tak ti ponesou tu hlavní tíhu elektronické evidence tržeb. Ale to už víme právě z minula. Já jsem se to snažil jenom připomenout.

Takové to páté minus bych možná zmínil, i když samozřejmě někdo to bude brát jako plus, že návrh je spojen s takovým daňovým balíčkem, to znamená, vrací se některé úlevy, ruší se nějaké stropy na peněžní benefity, snižuje se nějaké DPH a tak dále. To znamená, ty výnosy, které vláda bude mít z té elektronické evidence tržeb, tak už si sama snižuje těmi různými výhodami a snaží se tu debatu jako takovou zamlžit tím, že prostě budou z toho nějaké benefity. Takže ten výnos deklarovaný někde k těm 15 miliardám už si sama ukusuje a sama si říká, že ho spotřebuje právě tímto daňovým balíčkem. To znamená, že místo čisté diskuse o elektrické evidenci tržeb se spíše projednává politický balík cukr a bič. Cukr a bič v podobě daňových úlev a elektronické evidence tržeb.

Vláda staví elektronickou evidenci tržeb 2.0 na tvrzení, že jde o moderní a méně zatěžující systém. Jenže i moderní regulace zůstává regulací. Stát má nejdříve prokázat, že bez plošné evidence kontaktních plateb neumí vybírat daně. Nestačí říct, že systém bude jednodušší než v roce 2016. Otázka zní, zda je rok v roce 2026 vůbec přiměřený. V roce 2016 byl podíl hotovosti výrazně vyšší. Dnes jsou běžné karty, QR platby, on-line bankovnictví, datové schránky, kontrolní hlášení, analytické nástroje finanční správy a digitální účetnictví a argumenty pro plošnou evidenci jsou proto výrazně slabší, než byly před 10 lety.

Vláda říká, že EET 2.0 je modernější než EET z roku 2016. To je pravda. Ale modernější povinnost je pořád povinnost. Menší byrokracie není totéž co žádná byrokracie. U hotovosti lze chápat, že stát hledá kontrolní nástroj. Ale proč má podnikatel znovu posílat státu informaci o platbě kartou nebo QR platbě, která už dneska zachovává digitální stopu? A upozorňuji, že elektronickou evidenci tržeb, což mi připadá velmi paradoxní, prosazují strany, které volají po, respektive hotovostních platbách a propagují hotovostní platby. Pokud je nějaké řešení, tak řešení samozřejmě spočívá naopak v propagaci a podpoře bezhotovostních plateb, protože ty bezhotovostní platby skutečně tu bankovní stopu zachovávají, je možné je dosledovat, je možné je v případě kontroly i sankcionovat. Takže na jednu stranu vládní strany říkají, pojďme kontrolovat hotovostní platby, protože směrem k těm hotovostním platbám je to EET namířeno, a stejně silně podporují právě ty hotovostní platby, dokonce je některé strany chtějí i dát do ústavy. To mi připadá opravdu velmi paranoidní či schizofrenní.

Vláda slibuje 14,4 miliardy korun ročně, jenže tvrdá čísla NKÚ ukazují, že přímé doměrky, jak už jsem zmiňoval, jsou někde kolem 650 milionů, což je úplně jiná debata než ty politické miliardy.

Elektronická evidence tržeb neodstraní nepoctivost. Nepoctivý podnikatel si cestu najde. Poctivý podnikatel dostane další povinnost, další software, další certifikát a další riziko sankce. Tento návrh není jen technická novela, je to návrat filozofie, že každý podnikatel je preventivně podezřelý a stát ho musí hlídat on-line.

Vyvážené hodnocení EET 2.0, že je lepší než původní EET z roku 2016 v technickém provedení. To je opravdu pravda. To technické provedení je lepší než to provedení z roku 2016, které tehdy bylo velmi zpackané, a všichni si pamatujeme, jak bylo komplikované i vůbec to uvedení do provozu. Samozřejmě tím, že nebude účtenka, a to musím současnému návrhu přiznat, že nebude tištěná účtenka, účtenka je i taky méně papírová. Všichni si pamatujeme, jak se výrazně prostě prodloužila ta účtenka s EET kódy, které musela musela mít. A to nepřipomínám už tehdy tu hru na tu slosovanou. Jmenovalo se to Účtenkovka, nebo jak se to jmenovalo, kdy se soutěžilo v tom, kdo udá svého prodejce či obchodníka, že účty nedostal nebo nedává.

Základní problém ovšem zůstává. Stát znovu zavádí plošný kontrolní mechanismus, jehož přínos není dostatečně přesvědčivě doložen a jehož náklady ponesou zejména malí a střední podnikatelé. EET 2.0 je odpověď problém roku 2016, ne na realitu roku 2026. Dnes má stát mnohem víc dat, platební styk je digitálnější a podnikatelé už nesou velké množství administrativních povinností. Pokud vláda tvrdí, že potřebuje další plošný systém, musí předložit tvrdá data, ne politické odhady.

EET 2.0 je sice technicky mírnější než původní EET, ale základní problém zůstává. Stát znovu zavádí plošný dohled nad podnikateli a slibuje výnosy, které nejsou dostatečně doložené. Ministerstvo financí očekává přínos 14 až 15 miliard, ale řada ekonomů tento odhad zpochybňuje. Někteří uvádí, že je slibovaný výnos zcela nerealistický a dopad EET může být přinejmenším nulový. To znamená, že takto se na to dívají někteří ekonomové, to znamená, výrazně zpochybňují ty odhady výnosů EET 2.0 a já si myslím, že je důvodem jim věřit, protože podobně jsou zpochybněny, a výsledky i ukázaly právě to z toho EET 2016.

Nejsilnějším argumentem proti EET 2.0, nebo jedním z nejsilnějších argumentů proti EET 2.0, je rozdíl mezi politickým slibem a doloženými výsledky původní EET. Jak už jsem říkal, NKÚ v roce 2017-2019 doměřil 652 milionů na daních z příjmů, a to je výrazně méně než dnešní odhady 14-15 miliard ročně.

NKÚ zároveň uznává, že EET je nástrojem pro silnější kontroly, ale tvrdě doložený přímý efekt byl v řádu stovek milionů, nikoliv v řádu desítek miliard. Vláda slibuje 14 až 15 miliard ročně, ale tvrdá čísla NKÚ u původní EET ukazují, že ty přímé (doměrky) za 3 roky byly ve výši 652 milionů. To není detail, je to zásadní rozpor v argumentaci.

Samozřejmě EET 2.0 má dopadat na hotovostní i bezhotovostní platby uskutečněné při osobním kontaktu se zákazníkem, to znamená i zmiňované platby kartou nebo QR platby, což je slabé místo návrhu, protože bezhotovostní platby už zanechávají bankovní stopu. Podle popisu Finanční správy má systém evidovat tržby při osobním kontaktu a zároveň nemá vyžadovat povinný tisk účtenek ani trvalé on-line připojení.

U hotovosti opravdu lze vést debatu, zda stát potřebuje kontrolní nástroj. Ale proč má podnikatel znovu hlásit platbu kartou nebo QR platbu, když už dnes existuje v bankovním systému.

Ekonomové upozornili, že firmy a podnikatelé očekávají od EET 2.0 více byrokracie. To je důležité, protože vláda celý návrh staví na tvrzení, že systém bude jednodušší. Jenže i zjednodušená povinnost zůstává povinností – certifikát, software zařízení, metodika, evidence, kontroly, chyby, sankční riziko. Modernější byrokracie je stále v byrokracii. To, že účtenka nemusí být papírová, ještě neznamená, že podnikatelům mizí náklady, povinnost a rizika.

Režim EET OFF má nejmenším podnikatelům umožnit nevstoupit do evidence, ale za cenu vyšší paušální daně. Někteří podnikatelé budou buď evidovat tržby, nebo můžou zůstat mimo systém a platit v paušální dani o 1 400 korun měsíčně navíc. Stát říká malému podnikateli: Buď se necháš evidovat, anebo si za neúčast připlatíš. EET OFF není skutečná úleva, je to placená výjimka. Malý podnikatel si má koupit klid od státu za vyšší paušální daň. Tolik můj vzkaz panu ministru Šťastnému a bývalé pravicové straně Motoristé sobě.

Některé komentáře naopak říkají, že skutečnou hodnotou EET nemusí být výnos, ale data o ekonomice v reálném čase. To je skutečně k debatě. U debaty o EET 2.0 uvádějí tezi, že výnos může zklamat, ale stát získá cenná data o ekonomice v reálném čase. Pokud hlavním přínosem tedy nejsou daně, ale data, má vláda říct pravdu. Debata pak není o výběru daní, ale o rozsahu státního sběru dat o podnikání. Potom už ale neřešíme daňový zákon, ale rozsah státního dohledu nad každodenním podnikáním.

Někteří ekonomové dále popisují EET 2.0 jako bič v modernější podobě doplněný o cukr v podobě daňových úlev a výjimek pro malé živnostníky a to přesně vystihuje politickou konstrukci návrhu. Vláda vrací starý kontrolní mechanismus, ale balí ho do modernější a měkčí rétoriky. Vláda vzala starý spor z roku 2016, přidala aplikaci, zrušila povinný tisk účtenek a nazvala to modernizací, ale podstata zůstává stejná. Podnikatel je preventivně podezřelý.

Chtěl bych říct, že další slabinou je podpora části podnikatelských svazů. Je fér říct, že kritika není jednotná, některé svazy podporují, některé tvrdí, že nová verze odstraňuje hlavní nedostatky původního systému, ale upozorňuju, že i u té původní EET se našla asociace malých a středních podnikatelů, která výrazně podporovala zavedení EET 2016. A připomenu, že tehdejším předsedou této asociace byl nějaký Karel Havlíček, v současné době místopředseda této vlády. To, jak EET 2016 dopadla, jsme si už říkali a samozřejmě i zažili, to znamená za podpory tehdejšího předsedy Karla Havlíčka.

Respektuji tedy, že část velkých profesních organizací EET podporuje, ale Sněmovna musí hájit i malé živnostníky, řemeslníky, drobné služby a podnikatele mimo velké oborové svazy – ti ponesou povinnost, i když přínos pro stát je nejistý.

Samozřejmě ta historická kritika EET 1, kterou se u EET kritizovala hlavně represe, formální přístup finanční správy a dopad na malé provozy, dokonce se psalo o horlivosti úředníků, zajišťovacích případech a případech, kdy Finanční správa řešila i detaily typu svatebních hostin. Problém tehdejší EET nebyl jen software, problém byla filozofie kontrol. A kdo nám dnes zaručí, že ta stejná logika plošného podezírání podnikatelů se nevrátí v modernější digitální podobě. Výnos skutečně není doložený, vláda slibuje miliardy, ale tvrdě doložené výsledky původní EET byly mnohem nižší. A celkově je třeba říct, že je to návrat starého kontrolního nástroje pouze v modernějším obalu.

EET 2.0 je lepší než původní EET v technických detailech, ale horší technické detaily nebyly hlavním problémem. Hlavním problémem byla filozofie – plošný dohled, preventivní nedůvěra k podnikatelům a neprokázaný přínos. Vláda dnes slibuje 14 až 15 miliard korun ročně, ale tvrdá čísla z minulosti takový optimismus nepotvrzují.

Než znovu zatížíme statisíce podnikatelů, musí vláda doložit, že tento systém je nezbytný, přiměřený a že skutečně přinese víc, než kolik bude stát podnikatele času, peněz a důvěry ve stát.

EET není jen o evidenci trže. Pro tisíce živnostníků EET znamenalo více kontrol, více papírování, více šikany a méně svobody. Nejvíce dopadlo na malé podnikatele, zatímco velcí hráči si s novými povinnostmi poradili. A nejhorší je to, že ti, kteří ho v minulosti prosazovali, dnes slibují, že bude fungovat lépe. Je na vás, zda jim uvěříte. Já věřím, že vážení živnostníci, kteří toto sledují, si na to dnes vzpomenou.

Chtěl bych za poslanecký klub TOP 09 podat dva návrhy. První je návrh na zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení a druhým návrhem za klub TOP 09 je návrh tohoto zákona k přepracování. Já věřím, dámy a pánové, že po vyslechnutí argumentů mých, mých kolegů zvážíte velmi bedlivě, zda tento zákon zasluhuje posunout do dalšího kola a vůbec zasluhuje tento zákon schválit, protože přinese i přesto, že se tváří jako zákon moderní, svěží, tak je to pouze zátěž a byrokracie v novém obalu a přinese problémy, nepřinese ty očekávané výnosy, které jsou slibovány.

Dámy a pánové, děkuju za pozornost a přeji pěkný večer a věřím, že dnes budeme hlasovat o vrácení tohoto zákona předkladateli případně k zamítnutí v prvním čtení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní prosím přednesení stanoviska klubu s přednostním právem a tou, která bude toto stanovisko přednášet, je paní poslankyně Lucie Sedmihradská a je to za klub STAN.

A prosím než začnete, tak já přečtu omluvy: od 19 do 21 hodin se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Irena Ferčíková Konečná, pan poslanec Matěj Gregor, který byl celý jednací den na zahraniční cestě, se již před hodinou vrátil zpět a je v Poslanecké sněmovně, od 18.45 do 22 hodin z pracovních důvodů je omluvena paní poslankyně Marie Kršková, od 19 do 20.45 z pracovních důvodů poslanec Bohuslav Niemiec, od 19.30 z osobních důvodů poslankyně Kateřina Stojanová a od 18.45 do 21.30 z pracovních důvodů paní poslankyně Gabriela Svárovská. Tak to jsou prozatím všechny omluvy a paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Děkuji mnohokrát. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, u elektronické evidence tržeb je debata v Česku vždycky velmi rychle zjednodušená. Buď jste pro EET, nebo jste proti, buď chcete podnikatele podpořit, nebo jste proti nim, buď chcete efektivně vybírat daně, nebo nechcete. Ale takhle jednoduché to opravdu není.

Za klub Starostů a nezávislých se stavíme k elektronické evidenci tržeb nikoliv ideologicky. Nejsme v pozici, že bychom řekli nikdy, za žádných okolností žádná reforma nebo žádná forma elektronické evidence tržeb nemůže dávat smysl. Stát má mít moderní nástroje, finanční správa nemá fungovat jako v devadesátých letech a pokud někde vzniká systematická nepoctivost, stát má mít možnost ji rozumně a cíleně řešit. Zároveň ale platí, že když stát zavádí novou povinnost pro stovky tisíc podnikatelů, nemůže to udělat jen z přesvědčení, že to přinese miliardy do státní kasy. Musí umět doložit, kolik to bude stát, koho se to dotkne, jaké údaje bude sbírat, co s nimi bude dělat a jak poznáme, že to celé opravdu dobře funguje, tedy že přínosy převyšují náklady.

Od paní ministryně jsme několikrát slyšeli, v čem je nové EET lepší než to původní. Menší rozsah údajů, méně papírování, žádná povinná účtenka, jeden režim místo složitějších variant. U té účtenky bych se ráda zastavila, protože rozumím tomu, že je atraktivní netisknout účtenku, nicméně by bylo velmi důležité, aby systém, který Ministerstvo financí poskytne, tisk účtenky umožňoval tak, aby ji zákazník, který účtenku chce, mohl dostat a aby podnikatel nemusel mít dva systémy, jeden bez účtenky, druhý s účtenkou.

To, že je EET 2.0 lepší než verze původní, ještě neznamená, že je dobré. Otázka zní, jestli je návrh jako celek dobře připravený, přiměřený a rozpočtově odpovědný. Podle návrhu, který je nám předkládán, mají náklady finanční a celní správy vycházet přibližně na 212 milionů korun jednorázově a skoro 590 milionů korun ročně. Tady jenom připomenu, že celkové náklady na zavedení a provoz elektronické evidence tržeb v letech 2015 až 2023 byly výrazně vyšší, dosáhly výše přes 2,2 miliardy korun. Takže doufejme, že tentokrát to bude levnější.

Pokud předkladatel říká, že na jedné straně vynaloží stovky milionů korun ročně a na druhé straně získá 14,4 miliardy korun, tak by měl velmi přesně vysvětlit, o co se tento odhad opírá. Opravdu netvrdím, že tento výnos nemůže být reálný, ale u více než 14 miliard korun ročně bych čekala opravdu mnohem kvalitnější vysvětlení, nejen víru, že EET prostě přinese peníze, ale jasnou metodiku, jasné předpoklady a hlavně následné vyhodnocení, protože bez toho se budeme za pár let zase jen dohadovat, jestli EET 2.0 něco přinesla nebo nepřinesla, jestli vyšší výběr daní vznikl právě díky zavedení EET 2.0 nebo díky inflaci, růstu spotřeby, změnám sazeb, práci finanční správy, její kontrolní činnosti nebo nějakým úplně jiným faktorům. Opět připomínám, komplexní vyhodnocení toho původního EET bohužel neexistuje, žádná tvrdá data v roce nemáme.

Dovolím si připomenout jednu věc, která by měla být u veřejných politik samozřejmá. Nestačí zákon schválit. Je potřeba také vyhodnotit, jestli funguje. OECD má pro hodnocení veřejných politik návody, dlouhodobě s nimi pracuje a ukazuje ta jejich metodika, že se mají sledovat nejen cíle a dopady, ale také účinnost, efektivita a užitečnost. Jinými slovy, stát se má po určité době ohlédnout, jestli opatření opravdu přineslo to, co slibovalo a jestli to nepřineslo jen zbytečně vysoké náklady. Skutečně vyhodnocení toho EET 2.0, které jistě bude zavedeno, je naprosto klíčové. Za naprosté minimum proto považujeme, aby bylo předem jasné, kdy se systém vyhodnotí, podle jakých kritérií, kdo to udělá a jakým způsobem ten výsledek bude prezentován tady zpátky ve Sněmovně, protože potřebujeme kontrolovatelné vyhodnocení.

Další věcí jsou data. Už o tom tady proběhla poměrně rozsáhlá diskuse. EET je v každém případě datový systém. Stát díky němu získá velké množství informací o ekonomické aktivitě podnikatelů. Data mohou finanční správě pomoci lépe cílit svoji práci, odlišit rizikové subjekty od těch poctivých a snížit zbytečné zásahy tam, kde nejsou třeba. Ale právě proto musí být jasné, jaké informace se budou sbírat, proč se budou sbírat, kdo s nimi bude pracovat a jak se zajistí, že se z EET nestane jen další plošná databáze, která sice sbírá a obsahuje spoustu dat, ale vůbec nikdo je nijak nevyužívá. Potřebujeme v průběhu schvalování slyšet, jak přesně bude finanční správa data využívat, jestli to skutečně povede k lepšímu cílení kontrol, jestli se tím sníží tlak na poctivé podnikatele a také, jestli budou existovat pojistky proti zbytečnému nebo nepřiměřenému využívání dat.

Ráda bych podobně jako mí předřečníci zmínila ústavní rozměr. První verze EET skončila před Ústavním soudem a Ústavní soud zrušil část tehdejší právní úpravy. Mimo jiné se řešil rozsah zásahu do podnikání, práce s údaji a přiměřenost celého systému. To je pro tu dnešní debatu nesmírně důležité. Pokud vláda přichází s novou EET, měla by být schopna ukázat, že se z tohoto poučila, že návrh není napsaný stylem ono to nějak projde, ale že je návrh promyšlený i z hlediska ochrany práv podnikatelů, přiměřenosti povinností a rozsahu sbíraných dat.

Za Starosty a nezávislé neříkáme EET 2.0 kategorické ne. Máme obavy, které jsem zde vyslovila, ale věřím, že to jsou věci, o kterých se dá bavit a pro předkladatele poslouží jako relevantní zpětná vazba a v té diskusi budou některé ty obavy vypořádány.

Kromě čistého zavedení EET 2.0 jsou tady další části návrhu. Jsou to části, se kterými ale souhlasit nemůžeme. Problematické pro nás nejsou samotné paragrafy o elektronické evidenci tržeb, ale daňové přílepky, které vláda k tomuto zákonu připojila. Tento návrh totiž ve skutečnosti není jen zákon o EET, ale je k tomu přiložen poměrně velký balík velmi různorodých daňových změn. Je to zmiňovaný návrat školkovného, slevy na studenta, snížení DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách a tak dále. My považujeme za velmi nešťastné, že tyto věci jsou všechny v jednom balíku a omezí to možnost Sněmovny vést debatu o každém z těchto opatření zvlášť, protože, přiznejme si to, každé to opatření má úplně jiný účel, jinou logiku, jiné dopady, jiné rozpočtové dopady. Co se týká vyčíslení rozpočtových dopadů navrhovaných především daňových úlev a té změny sazby u DPH, tak ta částka se nemusí zdát příliš vysoká, nicméně může nakonec vlastně vynulovat přínosy zavedení elektronické evidence tržeb 2.0.

V minulém volebním období byl schválen konsolidační balíček. Nebyl to populární krok a předchozí vláda za něj nesla politickou odpovědnost. Ta logika toho konsolidačního balíčku byla jasná. Veřejné finance potřebují ozdravit. Strukturální deficit je problém a daňový systém nemá být nekonečný seznam výjimek, slev a speciálních režimů. A teď přichází nová vláda a část této logiky začíná otáčet. Navíc je to schováno, nebo schováno – přilepeno v zákoně o elektronické evidenci tržeb. Pokud se vláda vracet školkovné, měla by to navrhnout samostatně a samostatně to obhájit. Pokud chce vracet slevu na studenta, ať řekne, proč je to právě teď rozpočtová priorita. Jestli chce měnit benefity, ať detailně vysvětlí, proč a jaké to bude mít rozpočtové dopady. A jestli chce snížit daň z přidané hodnoty na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách, ať vysvětlí, proč máme znovu komplikovat už tak složitý systém daní. Protože to je přesně to, co se děje. Zase vytváříme další hranici, další výjimky, další speciální pravidlo. Jeden typ nápoje v jednom typu služby v jiné sazbě. Podnikatelé se v tom mají vyznat, účetní se v tom mají vyznat. Finanční správa to má kontrolovat a občanům se to má vysvětlovat, proč to dává smysl, i když to žádný smysl nedává. My bychom měli hledat zjednodušení daňového systému a ne ho dále komplikovat. Daňový systém má být pokud možno stabilní, předvídatelný a srozumitelný. Ne každý rok jiná výjimka, jiná sleva, jiný limit, jiná sazba.

Ještě bych se krátce vyjádřila k systému EET off. Naprosto rozumím tomu, proč vláda hledá cestu, jak nejmenším podnikatelům ulevit. U podnikatelů v prvním pásmu paušální daně s příjmy do 1 milionu korun má být možnost evidenci nepoužívat a místo toho platit vyšší paušální daň. V principu chápu snahu nehnat do evidence úplně každého.

Otázkou ale je, jestli nevytváříme další zvláštní režim, další hranici, u které se bude optimalizovat, další rozdíl mezi podnikateli podle toho, jestli spadají do paušální daně nebo už ne. A je správné spojovat osvobození od evidence právě tímto režimem? Jestli má být EET 2.0 jednodušší, pak by se neměla ztratit ve svých vlastních výjimkách.

Za klub Starostové a Nezávislí jsme připraveni vést věcnou debatu o elektronické evidenci tržeb 2.0. Nechceme tento návrh negovat jen proto, že se jmenuje elektronická evidence tržeb. Ale nebudeme přehlížet slabá místa návrhu. Chceme jasné vyhodnocování nákladů a přínosů, chceme garance odpovědné a efektivní práce s daty a chceme, aby se předkladatelé vyrovnali se všemi výhradami, které vznesl Ústavní soud. A hlavně budeme chtít, aby se daňové změny řešily samostatně a ne schované, přilepené v zákoně o elektronické evidenci tržeb. Protože jestli má být výsledkem modernější správa daní, nesmí se z toho stát další komplikace pro podnikatele a další sada výjimek v daňovém systému. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A tímto jsme v tuto chvíli skončili s přednostními právy a přesunujeme se tedy k poslancům, kteří vystupují bez přednostního práva. A tím prvním je paní poslankyně Jana Filipovičová, nebo tou první, abych to řekl úplně správně, tou první poslankyní. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Filipovičová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi několik poznámek k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb. Na úvod chci říci, že nikdo z nás nezpochybňuje potřebu poctivého podnikatelského prostředí ani řádného výběru daní. Pokud někdo neplatí daně a získává tím neoprávněnou výhodu vůči poctivým podnikatelům, není to správné. Otázkou však je, zda navrhované řešení skutečně přinese očekávaný efekt a zda náklady, které vyvolá, nebudou vyšší než přínosy. Osobně se na podobné návrhy dívám především prakticky.

Vím, že za každou novou povinností nestojí pouze paragraf, ale konkrétní lidé, kteří ji musí v praxi plnit. Při čtení důvodové zprávy opakovaně narážím na tvrzení, že nová evidence tržeb bude jednodušší, modernější a administrativně méně náročná. Přesto si kladu otázku, zda se dostatečně mluví o všech souvisejících nákladech. Nemyslím pouze náklady na pořízení technického vybavení, mám na mysli čas a práci účetních, daňových poradců, poskytovatelů účetních a pokladních systémů i samotných podnikatelů. Každá změna systému znamená nové metodiky, školení zaměstnanců, úpravy účetních a pokladních programů, konzultace s účetními, řešení chyb a nejasností a další administrativu. To vše jsou náklady, které se v důvodových zprávách často neobjevují, ale podnikatelé je velmi dobře znají.

Zejména malé provozovny na venkově nemají vlastní ekonomické oddělení. Majitel hospody, malé prodejny, kadeřnictví nebo řemeslník často po večerech neřeší rozvoj firmy, ale účetnictví, faktury a další povinnosti, které mu stát ukládá. A právě těmto lidem dnes říkáme, že se po několika letech vrací systém, který byl v roce 2022 zrušen. Proto se domnívám, že bychom měli velmi přesvědčivě doložit, proč je jeho návrat nyní nezbytný.

Vláda předpokládá významný přínos do veřejných rozpočtů. O to více bych očekávala podrobnou a srozumitelnou analýzu, která doloží, na základě čeho byl tento očekávaný přínos vyčíslen a jaká část bude skutečně výsledkem nové evidence tržeb. Současně je třeba si uvědomit, že od zavedení původního systému se podnikatelské prostředí výrazně změnilo. Výrazně vzrostl podíl plateb kartou a elektronických plateb, účetní systémy jsou více digitalizované a stát dnes disponuje řadou dalších kontrolních nástrojů. Proto bych ráda slyšela, v čem je dnes evidence tržeb nezastupitelným nástrojem a jakou přidanou hodnotu přinese oproti nástrojům, které již Finanční správa využívá.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že před přijetím tohoto návrhu bychom měli znát odpovědi na několik základních otázek. A to jsou – jaké budou skutečné náklady podnikatelů na zavedení systému? Jaké budou skutečné náklady státu na jeho provoz? Jaké nové administrativní povinnosti vzniknou podnikatelům a jejich účetním? A především zda očekávaný přínos skutečně převýší všechny náklady, které tento systém vyvolá. Protože pokud máme po statisících podnikatelů požadovat další povinnosti, měli bychom být schopni velmi přesvědčivě doložit, že jejich přínos bude odpovídat zátěži, kterou jim ukládáme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní se svým vystoupením přichází paní poslankyně Vendula Svobodová. Myslel jsem, že zatím přečtu někoho, kdo chybí, ale nikoho tady nemám. Nevyplnil jsem prostor. Máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji moc za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si tady taky připravila nějaké naše řekněme pirátské stanovisko k tomu EET. Nicméně já jsem tady měla i několik dotazů přímo na paní ministryni, jelikož je tady určitá pasáž, u které si nejsem zcela jistá, jestli jí dobře rozumím. A já bych vlastně paní ministryni tady potřebovala a teď nevím, jak tu situaci řešit. (Otáčí se na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: No tu situaci můžeme vyřešit tak, že přerušíte své vystoupení, vystoupíte později. Zatím vystoupí někdo jiný, protože paní ministryně se mi tedy omlouvala, že si potřebuje odskočit a sedí tady celý den. Tak to je to řešení. (Poslankyně: Hm, to se mi nelíbí.) Tak ne, tak se rozhodněte, jestli tedy budete pokračovat anebo jestli vystoupíte později, až tady bude paní ministryně.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Já vystoupím teď a pak když tak nějakou faktickou poznámkou k jinému vystoupení se zkusím doptat. (Předsedající: Dobrá.) Dobře. Takže ještě jednou dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud si tady máme říct, co znamená EET pro Česko, tak je to především marketing hnutí ANO. EET je vlajková loď Aleny Schillerové, aby mohla tvrdit, že bojuje s šedou ekonomikou, a hlavně že zlepšuje výběr daní, tedy příjmovou stránku státního rozpočtu, u které vidíme, že za výdaji výrazně pokulhává. Nicméně pokud si tato vláda stanovila, že nebude zvyšovat žádné daně a zároveň plánuje do výdajů přidávat další a další věci, nyní třeba televizní a rozhlasové poplatky, musí mít alespoň takovou Potěmkinovu vesnici, jako je EET.

A teď už k těm konkrétním číslům. V návrhu zákona se mluví o potenciálních vybraných čtrnácti až patnácti miliardách korun. Tomu ale vlastně nevěří vůbec nikdo. Když se v minulosti EET rušila, Ministerstvo financí pracovalo s hodnotou maximálně 4 miliardy, o které se zrušením může přijít. Tak jak jsme to propočítávali, tak výsledek možná skončí na nule. Zavedení EET není jenom o EET a zmiňovali to tady už i moji předřečníci. Na tento zákon jsou samozřejmě navázané další změny, daňové změny a další zákony, některé více či méně vhodné či nevhodné, ale tu diskusi tady vlastně nevedeme. Náklady na ty další změny jsou v důvodové zprávě vyčísleny řekněme okolo 5 miliard korun a pro státní rozpočet přes 3 miliardy.

Nicméně však do výpočtu pro zrušení zastropování u volnočasových benefitů, tak tam máme za to, že náklad nebude těch 400 milionů, jak se píše právě v důvodové zprávě, ale spíš tak 3 až 4 miliardy, takže desetinásobek toho odhadu. (Poznámka na poznámku od stolku zpravodajů.) Děkuju, v pořádku. Takže to bude dle těch našich výpočtů až desetinásobek. A i přes to, kdybych nezapočítávala tyto benefity, vychází EET s dopadem na státní rozpočet takzvaně šul nul, celkově však záporně, a třetinu z toho zaplatí obce a kraje.

Z druhé strany je také nutno říct, že ten zákon reaguje na ty slabé stránky, které měl původní návrh EET. Zrušily se šikanózní pokuty za nevydání účtenky. Řemeslníci, kteří nechtějí spadnout do evidence, mohou vydávat faktury a nechat si je platit on-line a úplně se vyhnout právě EET. Netýká se to e-shopů, a zavádí se vlastně snížená sazba DPH na nealkoholické nápoje.

A pak ta důvodová zpráva dál mluví o zhruba 600 tisících podnikatelích, kteří by se do EET mohli zapojit. Zároveň se tam ale dodává, že ta data nemáme. Nemáme data o tom, kolik zhruba z těch podnikatelů se skutečně připojí a kolik z nich využije tu výjimku a takzvaně se z EET vyplatí.

A tady právě se chci na chvíli zastavit, a jsem ráda, že paní ministryně přišla, protože tady je prostě určitá pasáž a já vlastně nevím, jestli jsem ji zcela dobře pochopila. Protože pokud by to bylo tak, jak si to myslím, tak by vlastně velmi výrazně to EET dopadalo na ty nejmenší živnostníky, na ty, co si přivydělávají skutečně tím, že podnikají. Dělají to třeba i jako vedlejší činnost. Tam je § 12 odst. 4, kdy evidovanou tržbou nejsou také tržby poplatníka daně z příjmu fyzických osob. A ten odstavec b), tam je: který provozuje podnikatelskou činnost bez spolupracujících osob podle zákona upravujícího daně z příjmů a bez zaměstnanců. Znamená to tedy, že OSVČ, které nemají zaměstnance, jsou jakoby vyčleněny z té EET. Já budu pokračovat dál a pak bych možná paní ministryni poprosila o reakci bezprostředně, abych si to případně ujasnila.

Podle toho § 12, tak je tam, že evidovanou tržbou nejsou také tržby poplatníka daně z příjmu fyzických osob, a tam je to béčko - který provozuje podnikatelskou činnost bez spolupracujících osob podle zákona upravující(ho?) daně z příjmů a bez zaměstnanců. To znamená, že já vlastně nevím, které ty OSVČ to jsou. Ty, co nemají zaměstnance, to znamená, že by to byly všechny kadeřnice, které podnikají vlastně jako samy.

Já bych poprosila, aby na mě tady nikdo nepokřikoval. Tak, a já budu pokračovat samozřejmě.

Protože pokud by to... Tak jak jsem to původně pochopila, tak by vlastně tyhle nejmenší OSVČ musely vstoupit buď do té EET a nesly tedy tu zvýšenou administrativní zátěž, nebo by se musely vyplatit. Ale o kom se tady bavíme? Bavíme se o lidech, kteří si přivydělávají tím podnikáním. Jsou to například matky, které při péči o děti potřebují tento flexibilní přivýdělek. Mohou to být senioři. A ve chvíli, kdy tito lidé, kteří třeba podnikají na vedlejší činnost, vstoupí do toho EET, tak budou mít zvýšenou administrativu. A pokud nevstoupí a vyplatí se, tak ty jejich náklady měsíční na ty odvody vlastně vzrostou přes těch 10 000, což ale může být částka, kterou oni nejsou ani schopni za ten měsíc vydělat, pokud to mají skutečně jenom nějaký přivýdělek buď k péči anebo k nějaké práci. Takže to je vlastně něco, co mě zajímá, kdo jsou tyto OSVČ.

A já jsem tady už včera připomínala svoje dva pozměňovací návrhy, které měly pomoci, a byly to pozměňovací návrhy tehdy vlastně u novely sociálního pojištění. A tyto pozměňovací návrhy měly pomoci podnikajícím rodičům skloubit péči a práci tak, aby mohli kvalitně si vybudovat to podnikání po návratu z rodičovské dovolené. A vlastně se tady dostávám opět k těmto lidem, že pokud by tihle lidé, kteří třeba vydělají 5 tisíc, 6 tisíc za měsíc, a jsou to prostě třeba ženy, které někomu v nějakém menším obratu něco pečou nebo vaří nebo vyrábějí šperky nebo vyrábějí mýdla, prostě jenom je to takový jako přivýdělek, tak ony jsou třeba schopny vydělat těch 5, 6 tisíc měsíčně, ale zaplatily by vlastně v současném nastavení toho EET, kdy by se musely vykoupit z toho režimu, tak by zaplatily vlastně přes 11 000. Takže mě vlastně zajímá, jestli a jak tento návrh pamatuje na OSVČ, které třeba podnikají na vedlejší činnost.

A pak tam máme ještě jednu skupinu. A to jsou vlastně lidé, kteří pobírají invalidní důchod a k tomu podnikají. Oni nutně nemusí mít ten průkaz ZPP, který by je zase vyčleňoval z té nutnosti zařadit se do EET. A tito třeba mají to podnikání také na vedlejší činnost. A opět by je to vyšlo velice draho, kdyby se museli vykupovat z té povinnosti, zařadit se do EET.

Takže pokud tento zákon na tyto lidi, které jsem zmínila, vlastně nepamatuje a bude je nutit se vykoupit z toho režimu EET, aby právě vstupovali do paušální daně, tak já se určitě budu snažit to napravit v rámci nějakých pozměňovacích návrhů, které budu načítat v druhém čtení. Nicméně bych tedy požádala o odpověď, pokud paní ministryně ji už teď má, protože vlastně tohleto jsou lidé, kteří se snaží něco si přivydělat, tak jak můžou. A bylo by skutečně nefér, kdyby to na ně takto nepřiměřeně dopadalo. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní v obecné rozpravě pan poslanec... Á, faktická poznámka, paní ministryně Alena Schillerová, prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem jenom chtěla rychle zareagovat na ten dotaz k § 12, já budu vystupovat ještě v rozpravě na závěr, ale aby to nezapadlo. Vy jste mě vyzvala abych zareagovala hned. Jinak omlouvám se, já jsem si chvilku odskočila, protože prostě také mám nějaké potřeby, takže se omlouvám, že jsem tu nějakých 15 minut nebyla, paní poslankyně. Jinak v tom § 12 jsou čtyři písmena, která jsou spojena spojkou a, to znamená, že ta osoba by musela být zároveň hluchoslepá, to je výjimka pro ZPP a byla i v minulém zákoně, není to žádná novinka. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní v obecné rozpravě pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Přečtu omluvu, pan poslanec Michal Kučera od 20 hodin z osobních důvodů. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedo. Vážené zbylé kolegyně, vážení zbylí kolegové, paní ministryně. Já k tomu na začátku řeknu, že se tímto tématem zabýváme už 10 let. Po 10 letech debaty o elektronické evidenci tržeb se dnes vrací návrh, který v mnoha věcech opakuje staré chyby. Ignoruje část závěrů Ústavního soudu tím, že rozšiřuje evidenci i na bezhotovostní platby a znovu dopadá především na ty nejmenší podnikatele. Opět po 10 letech tady slyšíme podobná medová slova a chválu na tento návrh. Opět slyšíme, kolik lidí to podporuje. Opět slyšíme slova o narovnávání podnikatelského prostředí.

A asi nebude překvapením pro vás, že já ten návrh opět nepodpořím. Nepodpořím ho ne proto, že bych chtěl tolerovat nějaké nepoctivé chování. Nepodpořím ho ne proto, že bych si myslel, že stát nemá vybírat daně. Nepodpořím ho proto, že stát nemá bojovat s nepoctivostí tím, že preventivně zatíží všechny. (Krátký rozhovor mimo mikrofon.) Děkuju. Výborně.

Spor o EET nebyl nikdy jen sporem o technický způsob kontroly výběru daní. Byl to vždycky, je a bude to spor o vztahu státu k občanům, k podnikatelům, k živnostníkům, lidem, kteří se každý den starají sami o sebe, o svoji práci, o své zákazníky, o své zaměstnance, o své rodiny a současně i o příjmy veřejných rozpočtů. Byl to spor o tom, zda stát bude k aktivním lidem přistupovat s důvěrou, nebo preventivní nedůvěrou. Stát má mít účinné nástroje proti podvodnému jednání, ale nesmí, nikdy nesmí z poctivých lidí udělat preventivně sprosté, podezřelé a sledované osoby.

Silná ekonomika nestojí na tom, že stát ví o každé jednotlivé transakci. Silná ekonomika stojí na tom, že lidé mají chuť podnikat, investovat, riskovat, zaměstnávat, pracovat a vytvářet hodnoty. A právě proto je elektronická evidence tržeb od začátku symbolem hlubšího sporu. Symbolem sporu mezi důvěrou a nedůvěrou, mezi svobodou podnikání a preventivní kontrolou, mezi adresným postupem proti nepoctivým a plošným podezřením vůči všem.

Už v minulosti jsem říkal, že EET se stala symbolem uměle vytvořené nedůvěry vůči aktivním a nezávislým lidem, vůči podnikatelům a živnostníkům, kteří nabízejí svému okolí své služby, vytvářejí hodnoty a jsou základním prvkem naší ekonomiky. A na tom se nezměnilo vůbec nic. Změnil se jen obal. Místo EET se teď říká EET 2.0. Místo pokladny se mluví o aplikaci. Ale základní filozofie zůstává stejná. A proto si dovolím říct jednu větu, která podle mě vystihuje podstatu tohoto návrhu. EET 2.0 není modernizace důvěry, je to digitalizace nedůvěry.

Dříve, než se dostanu k jednotlivým paragrafům, k Ústavnímu soudu i k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a k odhadům čísel, chci začít obecněji, protože návrh EET 2.0 nepřichází do nějakého vzduchoprázdna, nepřichází do země bez absolutních regulací a evidencí, nepřichází do prostředí, kde podnikatel ráno otevře provozovnu a jedinou jeho starostí je zákazník. Podnikatel dnes nežije jenom v jednom zákoně. Podnikatel žije ve všech zákonech současně. A to je přesně věc, kterou státní správa často neumí vidět.

Každý jednotlivý zákon se tváří jako malá povinnost. Každá evidence je prý jednoduchá. Dneska jsme to slyšeli několikrát, že tato evidence už je jednoduchá. Každé hlášení je prý zanedbatelné. Každý formulář je prý jen technický detail. Jenže podnikatel nežije v jednom detailu. Žije v součtu všech těchto detailů, všech lhůt, všech přístupových údajů, všech sankcí, kontrol, všech metodik, všech novel, všech zákonů, všech povinností, všech evidencí.

Byrokracie nevzniká jedním velkým zákonem. Byrokracie vzniká tisíci malými povinnostmi, z nichž každá sama o sobě může vypadat snesitelně, ale dohromady tvoří prostředí, ve kterém se energie podnikatele přesouvá od zákazníka ke státu.

A proč o tom vlastně takto hovořím? Sama důvodová zpráva k tomuto návrhu vlastně přiznává, kolik povinností už dnes podnikatelé mají. V části, kde důvodová zpráva popisuje platný právní stav, uvádí, že právní řád sice dnes nezakládá plošnou povinnost reportovat státu tržby v reálném čase, ale současně obsahuje celou řadu norem, které ukládají podnikateli a živnostníkovi zaznamenávat údaje o realizovaných tržbách pro státní kontrolu.

Důvodová zpráva sama zmiňuje například daňový řád a jeho zvláštní záznamní povinnost. Zmiňuje zákon o účetnictví, který ukládá zachycovat účetní skutečnosti účetními doklady a záznamy. Zmiňuje zákon o daních z příjmu a daňovou evidenci příjmů a výdajů. Zmiňuje zákon o ochraně spotřebitele, podle kterého má prodávající na žádost vydat doklady o zakoupení výrobku nebo po poskytnutí služby. Zmiňuje živnostenský zákon, který také ukládá podnikateli vydat na žádost doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Zmiňuje zákon o cenách, který ukládá evidenci o cenách. Zmiňuje zákon o DPH a povinnost vystavit daňový doklad za stanovených podmínek.

A teď se musím zeptat. Když sama důvodová zpráva vypočítává už tolik existujících právních povinností, odpovědí státu je tvořit další evidenci? Kde je tedy rušení těch jiných povinností, když stát přichází s touto novou povinností? Opravdu je problém českého podnikatelského prostředí v letošním roce, v roce 2026, v tom, že máme málo evidencí? Opravdu je problém české ekonomiky v tom, že Finanční správa nemá dost dat? Nebo je problém spíš v tom, že podnikatelé mají stále méně času skutečně podnikat, protože stále více času věnují státu?

A není to třeba o tom jenom, že stát rezignuje na možnost efektivního získávání už stávajících dat a chce po podnikatelích, aby si zajistili tuto novou povinnost, tuto novou evidenci on-line? Stát chce po živnostnících a podnikatelích, aby byli zároveň daňaři, účetníci, experty bezpečnosti práce, personalisty, statistiky, znalci odpadového hospodářství, energetických povinností, ochrany spotřebitele, ochrany osobních údajů, evidence případně zaměstnanců, povinných hlášení a dalších regulací. A teď k tomu přidává další režim – údajně moderní, údajně jednoduchý. Ale pořád je to další režim.

Prosperita nevzniká z toho, že stát přidá další kontrolní vrstvu na podnikání. Prosperita vzniká z toho, že podnikání nechá dýchat. Jedna a podobná povinnost vždy nejvíce dopadá na ty menší než na ty větší. Ti menší mají menší časový prostor, menší ekonomický prostor na to vše plnit, protože většinou vše dělají sami.

Jedním z hlavních důvodů, které nám vláda předkládá pro zavedení EET 2.0, je údajně boj proti šedé ekonomice. Paní ministryně tohleto má jako častou mantru, takové deus ex machina, univerzální odpověď na jakoukoliv otázku, kde stát na cokoliv vezme. Má to prý zaplatit všechny plány vlády. Má to zaplatit všechno zvyšování výdajů, investice, zaplatit dluhy. Výnos z EET, i když bych věřil těm odhadům důvodové zprávy, nic z toho téměř nepřinese. Protože pokud se podíváte na to, kolik nám slibuje údajný expertní odhad Ministerstva financí, tak je to necelé 1 procento příjmů státního rozpočtu.

Já se ještě dostanu k tomu odhadu, protože se dá velmi jednoduše zpochybnit. Ale také chci ukázat, jaká jsou očekávání a vlastně proti tomu, jaká je cena pro celou společnost.

Boj s šedou ekonomikou je mantra. A EET je to kouzlo, které to má vyřešit. Ale když se podíváte na mezinárodní odhady, na spoustu analýz, Česká republika nepatří mezi země s mimořádně vysokou šedou ekonomikou. Jsme na tom lépe než řada států Evropy. Přitom právě s nejmenší šedou ekonomikou jsou země s vysokou důvěrou mezi občanem a státem, jednoduchým daňovým systémem, stabilním právním prostředím, nízkou administrativní zátěží. Ne země, které neustále přidávají další a další kontrolu.

Po zavedení EET, té první vlny, se vedla dlouhá debata o tom, jaký podíl na zvýšení inkasa DPH měla právě EET. Jenže ve stejné době zároveň rostla ekonomika, rostla zaměstnanost, rostly mzdy, přišlo kontrolní hlášení, zlepšovala se samotná analytika Finanční správy. A dodnes neexistuje jednoznačný odborný ekonomický konsensus, který by prokázal, že pokles šedé ekonomiky nebo růst výběru daní, právě růst výběru daní byl primárně důsledkem elektronické evidence tržeb.

Přesto dnes slyšíme, že bez EET roste šedá ekonomika. Ale to není ekonomický argument. To je politické tvrzení. A zde se dostáváme k tomu největšímu paradoxu. Země s nejnižší šedou ekonomikou nestojí na nedůvěře ke každému podnikateli. Stojí na důvěře, jednoduchých pravidlech a efektivní správě státu. Šedou ekonomiku, vážená vládo, neporazíme tím, že budeme evidovat víc tržeb a přijdeme zase s dalším digitálním nástrojem. Porazíme ji tím, že půjde výhodněji podnikat legálně než se pravidlům vyhýbat.

Je dobré si připomenout, jak jsme se vlastně sem dostali, do tohoto okamžiku. Původní zákon o elektronické evidenci tržeb vstoupil v platnost v roce 2016. Povinnost evidovat tržby byla rozložena do čtyř fází. První fáze dopadla na ubytovací a stravovací služby, druhá na velkoobchod a maloobchod a třetí a čtvrtá fáze měly dopadnout na další služby, na řemeslníky, svobodná povolání a další skupiny. Tyto fáze se v původně zamýšlené podobě nikdy nerozběhly. To znamená, že i ten průzkum, který jste tady, paní ministryně, zmínila o tom, jak i podnikatelé podporují zavedení EET a jak veřejnost podporuje zavedení EET – naše česká veřejnost a zejména ti řemeslníci nikdy nebyli konfrontováni s touto povinností, že by ji museli naplnit.

A proč? Za prvé, a já se k tomu ještě dostanu, zákon, jeho části zrušil Ústavní soud. Ale přerušení EET, paní ministryně, to jste udělala za covidu vy.

A ten argument, který jste tady používala, byl, že je to přílišná zátěž pro podnikatele a podnikatelské prostředí. Nakonec jsme to v minulém volebním období právě z těchto důvodů zrušili. A také z těch důvodů, že rostl počet bezhotovostních plateb, na které se EET podle rozhodnutí Ústavního soudu nevztahovalo.

Původní politická obhajoba EET stála na několika tvrzeních a zase dnes slyšíme, za prvé narovná podnikatelské prostředí. Za druhé přinese miliardy do veřejných rozpočtů. Tehdy ještě jste se předháněli v těch odhadech. Dneska to, původně to bylo 18 miliard, 20 miliard, dneska jste podle důvodové zprávy na 14. Za třetí, pomůže to poctivým proti nepoctivým a za čtvrté podnikatelům to ve skutečnosti moc nákladů nepřinese. Je zajímavé se na to podívat, když potom jste to vlastně sami přerušili s tím, že je to přílišná zátěž pro podnikatele.

A my máme právo se ptát, co vlastně z těch tvrzení bylo za dobu EET prokázáno. Největší problém původní elektronické evidence tržeb nebyl technický. Největší problém byl politický a společenský. Aby se EET tehdy obhájila, byla nejdříve vytvořena atmosféra, ve které se živnostníkům a podnikatelům nasazovala psí hlava. Podnikatelé byli líčeni jako ti, kdo neplatí daně, kdo podvádějí, kdo musí být konečně přinuceni k pořádku. To byla podle mě jedna z největších škod původní elektronické evidence tržeb. Společnost se dá rozdělit lehce, ale těžko se dá spojit. A my vlastně dneska vidíme i podobnou argumentaci, přípravu na tento zákon, když se neustále hovořilo o tom, kolik podniků nepřijímá platební karty. Ale když se podíváte na reálná data, na reálná data, tak zjistíte, že počet plateb kartou velmi rapidně roste.

Elektronická evidence tržeb se tehdy stala a dneska se také stává vlajkovou lodí tažení proti podnikatelům a živnostníkům. Jejich tržby, které musíte, jejich tržby preventivně on-line sledovat a kontrolovat. A navíc ukládáte podnikatelům a živnostníkům povinnost, aby si tuto kontrolu ještě sami zajišťovali a sami platili. A to je podstata problému. Kontrolu, kterou si stát vymyslel pro sebe, přenesl nákladově i organizačně na podnikatele a chce to udělat zas. Stát si řekl: Chci data, chci kontrolu, chci analytiku. A podnikateli řekl: Ty mi ji zajistíš. Ty si pořídíš zařízení, ty se připojíš, ty se zaregistruješ, ty poneseš riziko chyby a ty poneseš i sankci. A to je přístup, který já nepovažuju za správný. Stát má mít nástroje kontroly, ale nemá z podnikatele dělat pomocný orgán vlastní kontroly.

A pokud jde o čísla, historie EET je historie velmi proměnlivých odhadů. Nejvyšší kontrolní úřad už ve stanovisku ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2017 upozorňoval, že tehdejší odhadované dopady, a ty byly někdy 18 miliard, někdy 12 miliard, někdy 10, někdy 4 miliardy, takže upozorňoval, že odhadované dopady zaváděných opatření se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily už za vaší vlády a věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože byly zveřejňovány rozdílné hodnoty bez vysvětlení metody výpočtu a bez analýzy konkrétních dat.

Opět to tady máme, opět máme v důvodové zprávě nějaké tvrzení o 14 miliardách. Není vysvětlena metodika výpočtu. Je to, byla to tehdy velmi diplomatická řeč Nejvyššího kontrolního úřadu. Já to přeložím politicky jasněji: Když stát ukládá statisícům lidí povinnosti, nemůže opírat své rozhodnutí o čísla, která se mění podle toho, co je politickým zadáním na Ministerstvo financí.

A teď se dostávám k dnešku. Ministerstvo financí u EET 2.0 znovu slibuje velké výnosy. Znovu slyšíme miliardy. Znovu slyšíme, že se systém vyplatí a musíme být znovu velmi opatrní, z čeho ta čísla vycházejí. Abych byl úplně fér, návrh EET 2.0 není úplně rovnítkem, není úplně totožný s původní elektronickou evidencí tržeb. Některé nejviditelnější chyby původního systému se v tom návrhu neobjevují. Nemá být povinný tisk účtenky kvůli EET, nemá být například povinná cedule v provozovně. Rozsah zasílaných údajů má být užší a nemají se posílat informace o položkách nákupu, ani údaje o zákazníkovi. A to všechno jenom konstatuji.

Proti původní EET je možná snaha odstranit některé nejkřiklavější excesy. Jenže to není důvod návrh podpořit. Když z velmi špatného návrhu odstraníte několik nejhorších prvků, automaticky z něj nevznikne dobrý návrh. EET 2.0 stojí na nové konstrukci. Evidovat se mají takzvané kontaktní platby včetně těch bezhotovostních. A to je jeden z klíčových problémů, protože právě bezhotovostní platby byly předmětem zásahu a zrušení části původního zákona Ústavním soudem. A právě zde se ukazuje, že návrh sice formálně reaguje na nález Ústavního soudu, ale fakticky se snaží obejít jeho ducha. Totiž nález Ústavního soudu je pro tuto naši dnešní debatu i pro tento návrh zásadní. Ústavní soud nezrušil tehdy celý zákon o EET, to je pravda. Ale zrušil některé jeho části. A jednou z nejdůležitějších bylo právě zahrnutí části bezhotovostních plateb.

Ústavní soud tehdy jasně řekl, že smyslem evidence tržeb nemá být, aby správce daně měl co nejširší přehled o uskutečněných platbách. To je naprosto klíčová věta. Evidence tržeb nemá být nástroj pro maximální informační hlad státu. Nemá být postavena na logice – když data mohou být užitečná, tak si je stát vezme. Ústavní soud výslovně uvedl, že stát nemá disponovat údaji, které skutečně nezbytně nepotřebuje. A dodal, že tržby plynoucí z bezhotovostních převodů jsou poměrně dobře dohledatelné, a proto není silný a legitimní zájem státu na jejich plošné evidenci. Podle něj se EET měla týkat primárně plateb, které jsou pro stát těžko dohledatelné, zejména plateb v hotovosti. Ústavní soud konstatoval, že tehdejší plošné zahrnutí karetních a obdobných bezhotovostních plateb nebylo dostatečně odůvodněné, protože tyto platby byly obecně dohledatelné jinak. A to není pro drobná poznámka na okraj, to je princip. Stát má dodržovat informační sebeomezení, má si brát jen ta data, která nezbytně potřebuje. Nemá vyžadovat údaje, které si může opatřit jinak a šetrněji.

A teď se podívejme na návrh EET 2.0. Ministerstvo financí říká ano, my známe nález Ústavního soudu, ale svět se změnil. Paní ministryně to tady říkala, kromě, karet máme například QR kódy. Ale pomíjíte, že každá jakákoliv bezhotovostní platba zachovává digitální stopu a dá se dohledat sice někdy s menšími, někdy s většími problémy, ale zavedení regulace, zavedení EET 2.0 nemá být, že stát si ulehčuje život a tím všechny zatěžuje. Proč má být znovu zatížena každá běžná platba kartou v malé kavárně, u kadeřnice, v obchodě nebo u řemeslníka? A proč má putovat do systému EET? Z existence rizikových případů, které mohou existovat, se nemá stát plošná povinnost pro všechny.

Ústavní soud tehdy řekl, že stát musí sám dodržovat informační sebeomezení. A já se vás, paní ministryně, ptám, kde je sebeomezení státu v návrhu, který zahrnuje i platby kartou a QR platby? Kde je sebeomezení v návrhu, který znovu říká: Raději budeme sbírat data plošně, než abychom cílili přesně. Tohle je podle mě jádro ústavně politického problému. Politicky a věcně se pohybuje na hraně principu proporcionality, který Ústavní soud tehdy jasně formuloval. A Sněmovna by se měla dnes ptát, zda je rozumné a měli by se ptát na tohle zejména koaliční poslanci, aby se nedostali do stejného problému, zda je rozumné znovu přijímat zákon, jehož jeden ze základních prvků je už teď postaven na velmi sporném výkladu dřívějšího nálezu Ústavního soudu. Stát totiž nemá říkat dejte nám data a my už si pro ně najdeme účel. Stát má nejdřív prokázat nezbytnost, přiměřenost a šetrnost zásahu a teprve potom smí chtít nějaká data.

Zavádět evidenci na něco, co už samo o sobě vytváří digitální stopu, je vždy nutné obhájit velmi přesvědčivě. Já v tomto návrhu a v důvodové zprávě takové přesvědčivé obhájení nevidím, pouze tvrzení.

Dalším velkým problémem tohoto návrhu je dopad na nejmenší podnikatele. Ministerstvo financí... Slyšeli jsme tady pana ministra Borise Šťastného za Motoristy, který návrh prezentoval tak, že tento návrh na nejmenší myslí, že zavádí takzvaný Režim EET OFF, tedy možnost vyhnout se evidenci tržeb prostřednictvím přirážky k paušální dani. Tedy vlastně zavádění takového odpustku a možnosti se vykoupit. Tady je jeden problém. Představte si, že tady máme tři řemeslníky vedle sebe, všechny se stejným charakterem práce, všechny s obratem do jednoho milionu korun. Liší se jejich činnost? Neliší. Liší se pouze v tom, že využívají jiný daňový režim.

Takže tento návrh myslí na výjimky pro malé podnikatele pouze tak, že pokud si vyberou jeden jediný konkrétní daňový režim, tak se na ně bude vztahovat EET OFF, ale pouze za cenu zvýšení daně v tomto daňovém režimu. Takže to se o žádnou výjimku nejedná, respektive jedná se jenom o velmi úzkou výjimku. To podle mého názoru naráží na ústavní princip rovného zacházení. Protože pokud máte vedle sebe živnostníky, kteří oba vykonávají stejnou činnost, oba mají obrat do jednoho milionu, oba mají stejný charakter práce, tak ten, který využívá daňový výdajový paušál například, žádnou možnost být OFF nemá. Ten, který využívá princip paušální daně, tak ten ano a musí si za to ale zaplatit.

Proč má být míra administrativní úlevy a zvýhodnění, v uvozovkách, pro ty nejmenší podnikatele navázána na daňový režim a ne na skutečný rozsah podnikání, paní ministryně? To je moje druhá otázka na vás, proč to tak je.

Druhý problém je ekonomická výhodnost. Při nízkých příjmech se paušální daň často nevyplatí, zvlášť pokud podnikatel může uplatnit slevy na dani nebo nezdanitelné části základu daně. Teď vy k tomu přidáváte přirážku 1 400 korun měsíčně. To se dostáváme k částce, která opravdu pro toho nejmenšího není zanedbatelná.

Využiju vaší argumentace. Když se tady schvalovalo snížení sociálních odvodů pro živnostníky, my jsme vás tehdy podpořili. Tehdy tady skutečně byla argumentace, že ty peníze navíc mohou ohrozit ve fungování zrovna ty nejmenší. Vy je tady chcete zatížit dalšími penězi 1 400 korun.

Třetí problém je psychologický. Ono se to mnohdy podceňuje, ale malý živnostník, který pracuje sám, má pár zakázek, poskytuje služby v obci nebo domácnostech, se bude znovu rozhodovat, zda mu to všechno stojí za to. Jestli mu stojí za to řešit registraci, certifikát, aplikaci, chyby, pravidla, riziko sankce. Někteří to zvládnou, někteří si možná řeknou, že prostě skončí. Někteří se přesunou do prostředí, proti kterému chcete bojovat, dostat se do neformální šedé zóny.

Pokud je cílem omezit šedou ekonomiku, nesmíme vytvářet systém, který drobné služby do šedé zóny vytlačí. To je velmi jednoduché. Když to velmi řeknu lidsky, ale (Nesrozumitelné.), když k vám přijde domů řemeslník a domluví se s vámi, že to bude, v uvozovkách, bez papírů, tak žádná EET 2.0.3, 0.4, 0.5, 0.6, 0.10 to nezachytí. To jsme u té důvěry mezi státem a podnikatelem.

Navíc pro malého podnikatele každá nová povinnost není malá zátěž. U velkého řetězce, u velké sítě, je EET možná položka v IT rozpočtu. U malého živnostníka je to další starost v jeho hlavě. To je rozdíl, který důvodová zpráva často nevidí. Administrativní náklad není pro všechny stejný. Pro velkého hráče na trhu se rozplyne v systému. Pro malého podnikatele dopadne přímo na jeho čas, jeho nervy, jeho rozhodnutí, zda bude pokračovat. Velká firma si zaplatí právníka, daňového poradce, účetní, oddělení. Malý živnostník si často všechno nese sám. Proto by žádná regulace neměla být napsána tak, že malý podnikatel bude neustále v nejistotě, zda se do povinností už dostal nebo ještě ne.

Ještě se dostanu k odhadům. Při původním zavádění EET ministerstvo uvádělo přínos téměř 18 miliard korun. Teď jsme o pár let dál, s diametrálně jinou cenovou základnou v ekonomice, a odhad přínosu se kupodivu snižuje. Mimochodem důkaz, že předchozí odhady byly velmi nadhodnoceny.

Když se EET zrušilo a zvažovalo se její obnovení a spuštění posledních dvou vln, uvádělo se podle veřejně dostupných analýz ministerstva přibližně 44,2 miliardy korun ročně jako dodatečný přínos. Nyní slyšíme – zase všechny vlny dohromady – 14 až 15 miliard korun. To není drobný rozdíl. Ale nestačí říct zejména, opíráme se o expertní odhad. My jsme to spočítali, ministerstvo to spočítalo. My nemůžeme hlasovat pouze o víře, že je to správně. My budeme hlasovat o zákoně, který uloží nové povinnosti statisícům lidí, proto potřebujeme jasně vědět, jak přesně se k těm odhadům dostáváte.

Jak vlastně rozlišujete – protože to jste nikdy neudělali – že koruna navíc do státního rozpočtu po zavedení EET je proto, že před zavedením EET byla tato koruna zatajena – protože to je vlastně smyslem EET – nebo že to byla koruna, protože přišel nový zákazník nebo stávající zákazník si víc objednal a víc utratil, například proto, že i dneska, stejně jako jsme byli předtím, když se zaváděla první vlna, jsme byli v ekonomickém růstu? Pokud neumíme oddělit vliv EET od inflace, růstu ekonomiky, změny sazeb DPH a změny platebních návyků, pak nemáme, paní ministryně, slibovat miliardy s jistotou, se kterou se dnes tento návrh politicky z vaší strany prodává.

Ještě jedna věc. Každý přínos má také náklad. Náklad státu, náklad podnikatelů, náklad na software, náklad na úpravu pokladen, náklad na čas, náklad například na školení zaměstnanců, náklad na chyby, náklad na právní nejistotu, náklad na lidi, kteří raději skončí, náklad na služby, které v obcích zmizí, náklad na další vrstvu nedůvěry.

Dnes se všechno, co je digitální, prezentuje jako moderní, ale digitalizace sama o sobě není modernizace. Moderní stát není ten, který umí rychleji sbírat více dat. Moderní stát je ten, který umí méně zatěžovat občany a přitom daleko lépe fungovat. EET 2.0 se prezentuje jako moderní systém, ale položme si otázku paní ministryně. Moderní pro koho? No, pro finanční správu určitě. Bude mít další proud dat. Pro velké podniky možná, protože mají systémy, dodavatele, IT zázemí.

Ale pro malého podnikatele, pro člověka, který si nechce hrát s aplikací, ale chce opravovat, stříhat, vařit, péct, prodávat, učit, předkládat nebo poskytovat služby? Moderní podnikatelské prostředí není prostředí, ve kterém stát všechno o všech ví. Moderní podnikatelské prostředí je prostředí, ve kterém stát ví jen to, co vědět musí a zbytek nechává lidem.

Tak se znovu vracím k Ústavnímu soudu – informační sebeomezení státu. To je jeden z nejdůležitějších principů pro digitální dobu. Čím více technologií stát má, tím více musí sám sebe omezovat. Protože jinak se z moderního státu stane stát, který je nejenom daňově, ale i datově hladový.

Nechci jen kritizovat. Je fér říct, co by stát měl dělat místo plošného návratu EET. Za prvé, stát má lépe využívat data, která už má. Má kontrolní hlášení, daňová přiznání, účetní závěrky, evidenci plátců DPH, bankovní informace, které jsou dostupné zákonnými postupy v případě podezření a rozhodnutí soudu. Má také mezinárodní výměnu informací a řadu dalších nástrojů. Dříve, než vytvoří další povinnost, by měl prokázat, že existující nástroje skutečně nestačí.

Stát má cílit pouze na rizikové chování, ne plošně na všechny profese. Stát má zjednodušovat daňový systém. Čím složitější systém, tím více prostoru pro chyby, optimalizace, nejistotu a nepoctivost. Stát má také snižovat administrativní zátěž, ne na tiskových konferencích, ale v realitě. Já jsem tady zmínil a přečetl jsem všechny povinnosti daňové, které malé podnikatele zatěžují. Podle těch zákonů oni musí vést různé formy evidence.

Skutečně, vaše ambice, že by zavedení moderního, jednoduchého, digitálního (?) nástroje – když použiju vaše slova – tak ta ambice by měla být, tak zahodíme do koše ty staré povinnosti, staré evidence, které už nepotřebujeme. Ambice toto udělat ze strany Ministerstva financí, se rovná čistá nula.

A za páté, respektive za několikáté, stát má chránit malé podnikatele před tím, aby na ně dopadaly systémy vytvořené pro pro velké. Malý živnostník není zmenšená korporace a nemá IT systém. Často slyšíme, že kdo odmítá EET, hájí nepoctivé. To zase odmítám já – je to falešná zkratka. Odmítat plošnou evidenci neznamená odmítat výběr daní, odmítat preventivní nedůvěru neznamená tolerovat podvody, odmítat EET neznamená zavírat oči před šedou ekonomikou – znamená to jen trvat na tom, že stát má být přesný, přiměřený a šetrný, že nemá trestat všechny za chyby některých, že nemá ukládat povinnosti bez jasně prokázaného přínosu, že nemá sbírat data, která nepotřebuje nezbytně, že nemá přenášet vlastní kontrolní náklady na podnikatele. Důvěra ve stát nevzniká tím, že stát nedůvěřuje občanům a podnikatelům, důvěra ve stát vzniká tím, že stát jedná spravedlivě, předvídatelně a přiměřeně. A to není jenom naivita, je to ekonomická strategie. Stát má bojovat jen s těmi, kdo daně neplatí, ale nemá k tomu používat jazyk a nástroje, které říkají všem ostatním: My vám dopředu a preventivně nevěříme. Protože když stát z každého udělá podezřelého, nakonec oslabí i ochotu poctivých lidí pravidla respektovat. A bohužel obhajoba EET 2.0, která není jenom technická, ale skutečně je to společenský problém, tak bohužel z vašich úst často k tomuto vede.

Z tohoto důvodu a z důvodů, které jsem tady řekl, tak dávám návrh na zamítnutí, případně vrácení zákona k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk ODS.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, děkuji. Poznamenám si vaše návrhy. Takže nyní vystoupí pan poslanec Petr Bendl a připraví se pan poslanec Benjamin Činčila.

Přečtu dvě omluvy: Renáta Zajíčková od 20 hodin z osobních důvodů, ministr Juchelka Aleš od 20.45 z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý večer. Milé kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, drahá vládo, já, když jsem poslouchal své předřečníky, tak jsem si říkal, že se vlastně pokusím svým komentářem doplnit to, co už tady padlo, protože debata o elektronické evidenci tržeb se u nás často zužuje na jednoduchý názor: kdo je pro EET – a kdo je proti EET. A já bych chtěl tu debatu kousek posunout jinam, než doposud vlastně debata byla. Nechci vést úplně ideologickou válku o účtenku, nechci tvrdit, že stát nemá mít nástroje na výběr daní, a nechci hájit ty, kteří se daním vyhýbají. Daňová pravidla mají platit pro všechny stejně.

Ale jestli chce vláda znovu zavést EET, pak se nemůže tvářit, že jde jenom o technickou administrativní povinnost. Nejde jen o účtenku a nejde jen o pokladnu – jde jen o jednu zprávu odeslanou Finanční správě. Jde o vytvoření obrovského státního datového souboru o podnikání v této zemi. A to je věc, která si zaslouží velmi vážnou debatu. Vláda říká: Nebojte se, nebudeme evidovat konkrétní zboží, nebudeme evidovat zákazníka, nebudeme vědět, co si kdo koupil – dobře, v pořádku, to je určitě důležité, ale z hlediska konkurence to vůbec neznamená, že ta data nejsou citlivá. Když stát získá informace o tom kdy, kde, v jaké provozovně, v jakém objemu a v jaké frekvenci podnikatel přijímá tržby, pak získává mimořádně přesný obraz o jeho podnikání. Z těchto dat lze vyčíst, kdy má restaurace největší obrat, kdy má obchod špičku, jak se daří nové provozovně, jaká je sezónnost, jaký je průměrný nákup, jaký je dopad svátků, víkendů, počasí, akcí, slev nebo konkurence v okolí. Lze z nich číst ekonomický puls firmy. To není banalita, to je informace o obchodním tajemství.

Velcí hráči na trhu si podobné informace složitě a draze kupují. Investují do datové analytiky, lokalizačních analýz, průzkumů trhu, byznys inteligence. A my se tady bavíme o tom, že stát může vybudovat centrální databázi, která bude takové informace obsahovat v mimořádném detailu. A proto se ptám předkladatelů: Jaké skutečné garance podnikatelům dáváte, že tato data neuniknou, nikdy nebudou zneužita, nikdy nebudou použita mimo daňovou správu a nebude s nimi nikdo obchodovat a nikdy se nestanou výhodou pro někoho, kdo k těmto datům získá přístup? Protože problém není jenom hacker, problém není jenom kybernetický útok – problém může být i neoprávněný přístup úředníka, problém může být i politický tlak, problém může být i dodavatel systému, problém může být propojení dat s různými evidencemi. Problém může být i to, že se časem začne rozšiřovat účel, pro který se data budou používat. A přesně to je nebezpečí.

Stát často začíná s ujištěním: Budeme to používat jen pro jednu věc – jen pro kontrolu, jen pro férový výběr daní, jen pro analytiku. A za pár let zjistíme, že data putují dál, že přístup má širší okruh institucí a že se z výjimečného nástroje stal běžný datový rentgen podnikatelů a podnikatelského prostředí.

Já nechci, aby stát vytvořil datový rentgen českých živnostníků a firem bez neprůstřelných záruk. Nestačí říci: Máme GDPR. Nestačí říct: Úředníci mají mlčenlivost. A nestačí ani říct: Systém bude bezpečný. To jsou jenom obecné fráze, které tady nepotřebujeme slyšet. My potřebujeme konkrétní právní pojistky.

Za prvé, musí být jasně a úzce vymezen účel použití dat. Data z EET mají sloužit výhradně ke správě daní, nikoli jiným analýzám trhu, sektorovým zásahům, politickým přehledům nebo ekonomickému mapování podnikatelského prostředí.

Za druhé, musí být zákonem garantováno, že politické vedení ministerstva nebude mít přístup k mikrodatům jednotlivých podnikatelů. Ministr, náměstci ani politický aparát nemají mít možnost vidět tržby konkrétních firem, provozoven nebo živnostníků.

Za třetí, musí existovat detailní logování přístupů, každý přístup k datu musí být dohledatelný: kdo, kdy, proč a v jakém rozsahu do dat nahlížel.

Za čtvrté, podnikatel musí mít právo zpětně zjistit, kdo k jeho datům přistupoval, pokud tím nebude ohrožena probíhající kontrola nebo řízení. Jestliže stát chce od podnikatele transparentnost, musí být transparentní i stát vůči podnikateli.

Za páté, musí existovat zvláštní sankce za zneužití těchto dat – nejen obecná odpovědnost, nejen mlčenlivost, ale konkrétní, citelná a vymahatelná odpovědnost za zneužití obchodně citlivých údajů.

A za šesté, musí být pravidelný nezávislý audit systému, včetně veřejné informace o tom, kolik přístupů k datům proběhlo, kolik jich bylo mimořádných, kolik bylo kontrolováno, kdo byl kontrolován a zda došlo k porušení pravidel.

Vláda dnes říká, že chce narovnat podnikatelské prostředí – dobře, ale narovnání podnikatelského prostředí nesmí skončit tím, že stát vytvoří databázi, která může být pro někoho podnikatelsky zneužitelná. Nesmíme malým podnikatelům říkat: Vy nám budete posílat detailní data o svých tržbách a my vám jen slíbíme, že se nic nestane. To fakt nestačí. Podnikatelé už dnes čelí obrovským nákladům, regulacím, drahým energiím, nedostatku lidí, složité administrativě – a teď jim stát říká: Pošlete nám v reálném čase data o svém podnikání. Pokud to vláda chce, musí nejdřív vybudovat důvěru, a důvěra nevzniká jenom prohlášení ministra, důvěra vzniká zákonnými garancemi a vymahatelností práva.

Proto říkám, že tato debata není jen o EET. Je to debata o hranicích moci státu v digitální době. Stát má vybírat daně, ale stát nemá shromažďovat víc dat, než nezbytně potřebuje. Stát má kontrolovat nepoctivé, ale nesmí plošně podezírat všechny, a podnikatel nemá být v očích veřejnosti nebo v očích státu jenom sprostý podezřelý. Stát má používat moderní technologie, ale nesmí se stát největším vlastníkem obchodně citlivých informací bez tvrdé kontroly. A proto bych třeba chtěl požádat paní ministryni nebo zástupce předkladatelů, nepředkládejte EET jenom jako technickou novelu. Přijďte s kompletními a komplexními pojistkami proti zneužití dat, přijďte s garancí ochrany obchodních tajemství. Přijďte s pravidly přístupu, auditu, kontroly a odpovědnosti. Bez toho je EET 2 nejen evidencí tržeb, ale také potenciálně nebezpečnou evidencí konkurenčně citlivých informací, které je možné zneužít v něčí prospěch. A na to nemůžeme kývnout jenom proto, že vláda říká, že to myslí dobře, protože zas by mohlo platit. Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: S přednostním právem místopředseda Sněmovny Jan Skopeček. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, hezký večer. Je to takový návrat do minulosti. Už jednou jsme téma EET otevírali. Tehdy jsme nad tím strávili spoustu času. Já za sebe v tuhletu chvíli mohu slíbit, že moje vystoupení nebude nikterak dramaticky dlouhé a nebude mít cíl zdržovat a protahovat jednání, ale přesto považuju za důležité k tomuto tématu vystoupit a říci své hlavní připomínky, kritiku a vlastně přednést i kritiku mých kolegů a mého poslaneckého klubu.

Dámy a pánové, hnutí ANO před volbami slibovalo mnohé. Mimo jiné slibovalo hospodářskou strategii, která bude založena podle slov pana vicepremiéra Havlíčka na trhu, na soukromém, privátním sektoru a nikoliv na státu. Soukromý sektor, nikoliv stát měl nakopnout hospodářský růst a rozvoj české ekonomiky a České republiky. Ale jak se říká, podle ovoce poznáš je. A jaké je to ovoce po pár měsících od toho, kdy usedla tato vláda na ministerstva? Od voleb běží pravý opak toho, co bylo v hospodářské strategii slibováno. Máme nové regulace, chystá se větší přerozdělování, máme více kontroly, protože se nechystá jenom EET, ale paní ministryně hodlá rozšiřovat pravomoci Finančního analytického úřadu, hodlá prolomit advokátní tajemství. Stát roste, je mocnější, více kontroluje a trh, dámy a pánové, trpí. Žádný soukromý sektor posilován není. Ten je pouze více regulován a více kontrolován.

Když už jsme u toho pomyslného ovoce, podle kterého je poznáte, tak toto ovoce, když už mluvíme o EET, je ovoce jednou přežvýkané. Už jsme ho tu jednou měli. Kolegové ho přežvýkali a sami ho v době covidu vypnuli. Proč ho vypnuli? Protože dobře věděli, že to je opatření, které prostě nese náklady pro zejména malé živnostníky, a v době krizové, v době, kdy živnostníci hráli o přežití, EET zrušili ti, kteří s ním původně přišli. Tím sami ukázali, že to je regulace, která na podnikatelské prostředí dopadá, a že má potenciál některé podnikatele zničit, respektive je od podnikání odvést, demotivovat.

Moje hlavní výhrady k EET. Pokusím se jít od těch obecnějších k těm konkrétnějším. Podle mého názoru živnostníci a podnikatelé stejně jako jakákoliv další skupina v České republice nemá být předem podezřelá; taková, která bude 24 hodin on-line připojena ke státu a bude státu dokazovat, že nic špatného nedělá. Úplně se obrací princip presumpce viny. Je to přece stát, který má vyhledávat nekalé jednání, a tady se snad všichni shodneme, že neplatit řádně daně je nekalé jednání, které samozřejmě stát má potírat. Ale už dneska má Finanční správa dostatečné analytické nástroje na to, aby kontrolovala, jestli daňoví poplatníci plní svoje povinnosti. A neplatí tady argument hnutí ANO, respektive paní ministryně, že EET 2.0 je administrativně přijatelnější, méně nákladnější, uživatelsky příjemnější oproti verzi EET 1. Možná tomu tak skutečně je. Možná podnikatelé za ten systém zaplatí méně peněz, možná nebudou muset tisknout účtenku. To všechno je možná hezké a možná jim to pomůže. Ale nikdo nezabrání i při této nižší administrativní zátěži, aby se finanční správa chovala drakonicky, stejně jako se chovala v době, kdy EET 1.0 startovalo a běželo. Všichni si dobře pamatujeme ty drakonické pokuty za prodej žvýkaček bez paragonu. Způsob chování Finanční správy a to, zda bude drakonická více či méně, nezáleží na tom, jak ten systém je designovaný a jestli je pro podnikatele administrativně jednodušší nebo nikoliv.

Další argument. V čase roste podíl bezhotovostních plateb v české ekonomice a je to růst poměrně dynamický. A nemusím snad říkat, že bezhotovostní platba se sama o sobě zaeviduje bez toho, aniž by tu musel existovat nějaký státní velký informační systém. Prostě lidé zaplatí kartou a v tom okamžiku už se daný podnikatel, daný živnostník zkrátka nevyhne tomu, aby takovou tržbu přiznal a následně z ní plnil daňové povinnosti. Podíl bezhotovostních plateb v české ekonomice je na úrovni 60 až 70 procent a každým rokem poměrně pěkným číslem narůstá. Stačilo by tedy, kdyby stát nějakým způsobem pomáhal šíření bezhotovostních terminálů, bezhotovostních forem placení a nemusel by investovat a provozovat nákladný složitý informační systém. Stačilo by na spontánním vývoji, na spontánním procesu pomoci tomu, aby bezhotovostních plateb nebylo 60 až 70 procent jako dneska, ale ještě více. Ale ono to každý rok narůstá a každým rokem, jak to bude narůstat, bude růst zbytečnost toho systému, který tu dneska budujeme a který stát bude hradit.

Když už jsme u těch bezhotovostních plateb, je naprosto absurdní, že podle nového zákona mají být znovu podle EET evidovány. To se dělo i v té první verzi a byl to Ústavní soud, který bezhotovostní platby z EET vyškrtnul jako nadbytečnou věc, jako věc, kdy se dvakrát eviduje jedna a tatáž platba. Hnutí ANO se nepoučilo a přes rozhodnutí Ústavního soudu je evidence bezhotovostních plateb znovu obsažena v tomto zákoně.

Mantra o šedé ekonomice, kterou hnutí ANO, respektive paní ministryně, používá snad ve všech tématech při jakémkoliv zdůvodňování toho, jak třeba nějakým způsobem konsolidovat veřejné finance. Musím to opakovat po stopadesáté tady, ale podíl šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu v České republice je nízký. Je na úrovni 10 až 14 procent podle toho, jakou metodiku ti, kteří podíl šedé ekonomiky na HDP měří, používají. Je to podíl, který je podprůměrný oproti řadě evropských zemí. Jsme v té lepší části Evropské unie, co se týče podílu šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu. S tím souvisí naprosto nerealistický předpoklad výnosu 14 miliard korun, který si paní ministryně, respektive Ministerstvo financí vepsalo do důvodové zprávy, a nad kterým se pousmívají a který zpochybňuje řada nezávislých ekonomů.

Navíc, když už jsme u té šedé ekonomiky, která samozřejmě z jisté části i v České republice existuje, šedé ekonomice se daří zejména v takových oblastech, jako je například stavebnictví. I když budeme mít EET, tak v případě, že k vám přijde živnostník, který vám třeba vymaluje nebo provede nějaké služby, a budete na závěr jeho práce se domlouvat o tom, kolik mu zaplatíte, tak vždycky bude na vás a něm, na jaké formě placení se dohodnete. Jestli ten živnostník použije nějaký systém, telefon, přenosnou pokladničku a vyjede vám účtenku a zaeviduje platbu, nebo jestli se dohodne, stejně jako to dělají dneska někteří i dnes, že se dohodne na tom, že to bude bez účtenky.

Žádná EET, i kdyby byla sebegeniálnější, nedokáže donutit dva svéprávné lidi, aby se na této platbě mimo registraci nedohodli. Čili EET není nástroj, který může stoprocentně šedou ekonomiku vymýtit. Samozřejmě, že nikoliv.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, hnutí ANO se nepoučilo ani z vlastních chyb, které by se mohlo poučit z té první verze EET. V opozici prospalo, nulová invence. Jediná vlajková loď, kterou mělo hnutí ANO v hospodářské politice v tom předcházejícím volebním období, kdy vládlo, tak během těch čtyř let nic nevymysleli. Vymysleli hospodářskou strategii, kterou ale neuplatňujou. (Ministr Havlíček kroutí hlavou.) Pan ministr Havlíček sliboval, jak posílí soukromý sektor. Zatím se, pane ministře posiluje jenom stát, regulujete ceny, chcete prolomit advokátní mlčenlivost, chcete posílit FAU. Kde je, pane ministře, ten váš soukromý sektor? (Obrací se k odcházejícímu ministrovi Havlíčkovi.) Nikde. Roste stát, rostou kontroly, roste šikana – to je realita hospodářské politiky hnutí ANO. Stále více státu, stále více kontroly, stále více moci pro ministry z hnutí ANO a jejich úředníky.

Občanská demokratická strana určitě využije druhé čtení k přednesení alternativních návrhů, pozměňovacích návrhů – mohu slíbit minimálně dva. Je to podle rozhodnutí Ústavního soudu vyjmutí bezhotovostních plateb z elektronické evidence tržeb, protože myslím si, že ten Ústavní soud měl poměrně jasné, logické argumenty a bude to bezesporu pozměňovací návrh na zvýšení limitu obratu na 2 miliony korun pro podnikatele tak, aby se jich EET netýkala, stejně jako je to například při registraci daně z přidané hodnoty.

Nemají nic nového, v ničem se nepoučili, chtějí více státu, chtějí vás více kontrolovat. Jste pro ně sprostí podezřelí. Podnikatelé, takto se k vám chová hnutí ANO. (Při odchodu tleskají poslanci z ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a další v pořadí je pan poslanec Benjamin Činčila. Máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se k předloženému návrhu zákona o evidenci tržeb vyjádřil podle mě konstruktivně, ne jako úplně odpůrce, ale jako člověk, který chce, aby ta legislativa, kterou přijímáme, skutečně fungovala, a to nejenom v tomhle volebním období, protože myslím si, že to, co podnikatelé ocení úplně nejvíc, tak je nějaké předvídatelné podnikatelské prostředí. Ostatně já jsem osobně třeba jednal s asociací malých a středních podniků a oni nás vyloženě žádali, aby v případě, že bude schválena EET 2.0, tak aby nedocházelo znovu ke zrušení EET 2.0, aby docházelo případně k nějakým úpravám, opravám v případě, že by ten systém nefungoval tak, jak je zatím navržen, ale jako to, co považují podnikatelé za nejdůležitější, aby věděli, s čím můžou počítat ne za rok, ne za dva, ale i třeba za pět, za sedm let.

To znamená – elektronická evidence tržeb si myslím, že už jsme se poučili z minulosti právě v tom, že když byla zavedena – a byla zavedena tak, že nefungovala, že zvyšovala byrokratickou zátěž podnikatelům, pak i z důvodu nějakých okolností v Covidu – tak byla zrušena. Tak pokud přicházíme s druhým kolem, tak doufám, že to bude tak, jak tady několikrát zaznělo, že ten systém bude jednoduchý, že bude přehledný, že nebude zbytečně zatěžovat, že tam bude bezplatná webová aplikace a tak dále.

Co se mi nelíbí, tak je ten dopad na úplně ty nejmenší podnikatele, ale tam pevně věřím, že ještě třeba dojde ke shodě a nějaké opravě a také k tomu rychlému nástupu, protože všechny tyhle IT projekty, které se spouští, tak takhle v rychlém slotu, aby to bylo spuštěno od 1. ledna 2027, myslím si, že to bude problematické to stihnout, aby to fungovalo správně tak, jak má.

Co považuju ale za úplně největší problém, tak je ten dopad na státní rozpočet, protože tady se vládní koalice tváří, že se z EET vybere 14,4 miliardy korun, přitom už s tím jsou spojeny některé daňové úlevy a vlastně jednorázové slevy na dani a další, zejména sleva na DPH u nealkoholických nápojů. Já asi rozumím tomu, proč to paní ministryně navrhla, chce nějakou úlitbu gastro průmyslu za to, že vůbec navrhuje EET. Nicméně ta logika mi tam chybí. Je to věc, která zase bude znamenat výpadek do státního rozpočtu, další věci, které budou zvyšovat náš dluh. Přitom to nemá žádné opodstatnění a je to jenom jedno vytažení nějaké položky nealkoholických nápojů, ještě navíc jenom v těch provozovnách, které (budou?) mít sníženou daň.

Stejně tak jsou tam další slevy, jako sleva na školkovné. To je sice rádoby líbivá sleva, ale bohužel vůbec nemíří na ty, kteří tu potřebu opravdu skutečně mají, na ty, kteří třeba mají více dětí, ale mají nižší příjmy. Ta sleva nejde do bonusu, jde lidem, kteří mají vyšší příjmy, a proto si myslím, že to je neefektivní. Je to věc, která si myslím, že pokud by měla být znovu zavedena, tak by měla být zavedena lépe a ne tím způsobem, jakým ji zavádí současná vládní koalice.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, za KDU říkám, že ten systém by měl fungovat. Pokud nebude fungovat, měl by být opraven, protože podnikatelé potřebují jednoduchost. Nepotřebujeme nic, co by je od podnikání zdržovalo, co by jim zvyšovalo byrokratickou zátěž. Ale už také by měli mít to předvídatelné to prostředí a měli bychom jim slíbit to, že v případě, že ten systém nebude fungovat, což bych předpokládal vzhledem k tomu, jak se to dělá narychlo, tak že bude opraven a ne znovu zrušen, protože jinak se v tom určitě nevyznají.

My jsme připraveni ten zákon podpořit k tomu, aby šel do druhého čtení. Nicméně se budeme bavit o tom, aby fungoval, případně k tomu dáme nějaké pozměňovací návrhy, pokud to sama vládní koalice nepředloží. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk od opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí jako poslední paní poslankyně Věra Kovářová. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych se k tomuto návrhu postavit věcně a konstruktivně. Nechci vést ideologickou debatou o tom, že jakákoliv evidence tržeb je vždy a za všech okolností špatně. Stát samozřejmě má právo vybírat daně a má povinnost vytvářet férové podnikatelské prostředí.

Otázka ale zní, jestli je právě tato podoba EET 2.0 správným a přiměřeným řešením. Vláda sama ve svém programovém prohlášení říká, že chce podporovat malé podniky, řemesla a rodinné firmy. Říká, že zjednodušení (zjednoduší?) daňové a administrativní podmínky a výkaznictví a že bude redukovat a slučovat kontroly podnikatelů. A já se proto ptám – jak přesně jde tento slib dohromady se zavedením nové evidenční povinnosti pro statisíce podnikatelů?

Ano, slyšíme, že nové EET má být jednodušší než to původní. Nemá být povinnost tisknout účtenky, má existovat bezplatná aplikace, systém má být modernější, to všechno beru na vědomí. Ale i jednodušší povinnost je pořád nová povinnost. I digitální administrativa je stále administrativa a pro malé podnikatele, pro rodinnou hospodu, pro řemeslníka nebo menší služby na venkově má každá další povinnost jinou váhu než pro velkou firmu s účetním oddělením a integrovaným pokladním systémem.

Pokud je tedy cílem vlády férové podnikatelské prostředí, pak si musíme dát pozor, aby výsledkem nebyl pravý opak, tedy aby nevznikla ještě větší propast mezi velkými a malými podniky. Totiž velké a střední podniky často zvládnou EET jako technickou nadstavbu ke stávajícím systémům.

Malý podnikatel ji ale často vnímá jako další formulář, další aplikaci, další certifikát, další riziko chyby a další kontakt se státem. To není zjednodušení podnikání, to je další evidenční povinnost.

Druhý zásadní problém je fiskální přínos. Vláda pracuje s částkou 14,4 miliardy korun ročně pro veřejné rozpočty. To je poměrně silné číslo a pokud má být na tomto čísle postavená nová povinnost pro statisíce podnikatelů, musí být také velmi přesvědčivě vysvětlena. Z RIA vyplývá, že nejde o výsledek, který bychom už někdy naměřili. Jde o modelový odhad. Ministerstvo vychází z odhadu šedé ekonomiky, z údajů o zatajených tržbách a z předpokladu účinnosti nového systému. To samo o sobě není špatně, ale chybí mi jasný, srozumitelný a ověřitelný výpočet. Chybí mi sektorové rozdělení, chybí konzervativní scénář a také chybí mi odpověď, co se stane, pokud EET 2.0 nebude tak účinná, jak ministerstvo předpokládá, zvlášť pokud odborné odhady pracují s výrazně nižším přínosem. Je na místě se ptát, kde přesně se vzdalo číslo 14,4 miliardy do veřejných rozpočtů ročně, jaká část má být z DPH, jaká z daně z příjmu, jaká z pojistného. Jaká účinnost se předpokládá v jednotlivých sektorech a proč má být nová výrazně účinnější než ta původní. Jestliže koalice říká, že chce stavět rozpočet na skutečných číslech, pak nestačí říct: očekáváme 14,4 miliardy. U takové věci musí vláda ukázat celý výpočet a musí ukázat, že nejde jen o optimistický fiskální příběh.

Chci ale zároveň říct, že ne všechno v tomto návrhu považuji za špatné. Za rozumný směr považuji například úpravu spropitného v gastronomii. V praxi dnes spropitné často zůstává mimo formální evidenci příjmů zaměstnance. Zaměstnanci v gastronomii tak sice reálně určité příjmy mají, ale tyto příjmy se jim nemusí promítat do formálních dokladů o příjmu. To může být problém třeba při hledání bydlení při jednání s pronajímatelem nebo obecně při dokládání příjmu. Pokud se podaří nastavit pravidla tak, aby bylo spropitné rozumně osvobozené, zároveň evidované a pro zaměstnance doložitelné, může to být férové opatření pro lidi, kteří v gastronomii pracují. V tom smysl vidím.

Celkově ale platí, že pokud vláda chce skutečně bojovat se šedou ekonomikou, neměla by začínat novou plošnou povinností, která relativně nejvíce dopadá na menší podnikatele. Měla by cílit tam, kde jsou největší úniky, zejména v oblasti DPH, fiktivních faktur a podvodů v řetězcích. Právě tam mohou být moderní nástroje včetně e-Fakturace a lepší analytiky systémově účinnější než návrat k evidenci každé kontaktní tržby. Proto žádám vládu a Ministerstvo financí o jasné odpovědi, jak přesně byl vypočten přínos 14,4 miliardy korun ročně do veřejných rozpočtů, jaké budou skutečné náklady pro podnikatele a pro stát? A jak vláda zajistí, aby EET 2.0 nevytvořila další bariéru pro malé a rodinné podnikání? Dokud tyto odpovědi neuslyšíme, nemůžeme se spokojit s tvrzením, že jde jen o moderní a jednoduchý nástroj. Pro mnoho malých podnikatelů to totiž bude prostě a jednoduše další povinnost. A stát, který slibuje zjednodušení podnikání, by měl pečlivě vysvětlit, proč zavádí pravý opak.

Ještě bych požádala o vysvětlení, jak se Ministerstvo financí vypořádá s oním rozhodnutím Ústavního soudu, které už zde bylo ohledně bezhotovostních plateb, a to, že toto zavedení do evidence bylo uznáno jako protiústavní. A pak bych ještě měla dotaz, který posléze případně upřesním. Pokud vím, tak finanční správa uzavřela již smlouvu, která se týká těch předběžných opatření, respektive přípravy na EET. A jak tedy to souvisí s tím, že jsme teprve v prvním čtení a Ministerstvo financí již uzavřelo určité smlouvy na rozjezd EET. A potom ještě jenom, jestli byste pro nás zopakovala, jaké tedy budou skutečné provozní nebo odhadované provozní náklady v jednom roce. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se ještě s přednostním právem přihlásil pan předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážení poslanci, vážené poslankyně, já bych se chtěl zeptat paní ministryně na jednu takovou věc, co mi nejde do hlavy, jakým způsobem bylo odhadnuto to, že tedy by mělo se vydělat těch 15 miliard navíc díky přínosům EET, když přece při tom prvním pokusu o EET ty přínosy měly být nějakých 10 miliard za vlastně tři roky, od roku 2017 do roku 2019 a to ještě ekonomové rozporovali tu metodologii, kterou to bylo tehdy spočítáno. To znamená už tehdy byly ty přínosy EET sporné a teď se tady najednou objevuje nějaké hausumero, které je zhruba více než třikrát větší za rok než to, co bylo tvrzeno Ministerstvem financí v roce 2017. To mě překvapuje, protože nechápu, odkud by se mělo vzít to trojnásobné navýšení, protože přece jenom, co se týče bezhotovostních transakcí, tak objem bezhotovostních transakcí za ty roky narostl. To se asi shodneme, že od té doby ta digitalizace postoupila.

Já jsem koukal na to, jakým způsobem jsou počítány ty odhady, z čeho se jakoby ten větší výnos na dani vezme. A já tedy musím říct, že mě to trochu překvapilo, protože ta představa je taková, že skutečně tady je nějaký extrémní rozsah té šedé ekonomiky, který vzniká z toho, že se třeba v těch restauracích platí cash a kvůli tomu tedy ti lidé, co pracují v gastronomii, jsou třeba vyplácení cash na ruku. No v nějakým procentu asi ano, ale za prvé určitě ne v procentu větším, než tomu bylo v roce 2017, protože v gastronomii třeba tady v Praze se teď platí v průměru třeba takových 80 procent těch transakcí kartou. To znamená, tam už jako není moc, jak to ošulit, tak nějak lidově řečeno, protože prostě o tom je záznam, na to finančák vidí už teď, tam byste vlastně žádný EET ani zavádět nemuseli a žádný smysl to vlastně nemá. To znamená představa, že na těch 20 procentech v té gastronomii vyrobíte těch 15 miliard, je nereálných. Já chápu, že to není jenom o té gastronomii, že se bavíme o dalších transakcích v jiných sektorech, rozumím, ano, ale podle těch statistik karetních asociací to vychází tak, že třeba těch transakcí pomocí karet je více než dvakrát tolik v objemu peněz, co se tam protočí, než jsou výběry z bankomatu. Teď vycházím trošku zjednodušeně z toho, že žádná firma už nedává svým zaměstnancům tu výplatu jako v pytlíku, že byste si došli jako k mzdové účetní pro ten cash. Troufnu si tvrdit, že tenhle předpoklad je pravdivý tak jako v těch 99 procentech případů. Takže mě vlastně překvapuje to číslo 15 miliard, odkud by se to mělo vzít, když prostě drtivá část té ekonomiky je už teď bezhotovostní a ten finančák má možnost se zeptat v bance, jak to teda je, nechat si předložit případně ty výpisy z účtů.

A v téhle oblasti jako to ošulit už nejde. Takže proto mě zajímalo, odkud se vzalo 15 miliard, když v roce 2017 se říkalo, že to EET 1, které tedy, jak jste říkala, bylo přísnější, tak přineslo vlastně necelých pět, 4,7. Tak můžete... (Námitka ministryně.) Tak 2017. I ekonomové to rozporovali. Já mám za to, že to byla tedy čísla od vás, ty 4 miliardy. Tak pokud máte čísla jiná, tak samozřejmě sem s nimi. Nemám problém, abychom si to srovnali. Ale momentálně vycházím z těch čísel, která byla publikovaná od oficiálních míst. Takže 2017 to bylo 4,7 miliardy a teď najednou to má být za rok patnáct. Tak mně to jako nesedí, nějak mi to nevychází. A chtěl bych se zeptat, odkud se to tedy bere. Protože představa, že to vyvolá nějaké sekundární efekty s tím, že masivně bude ukončený nějaký systém černých výplat v gastronomii, tak říkám, to asi těžko. A vycházím z informací, které mám od podnikatelů v tom gastro byznysu, které mi říkají, že už teď je ten podíl bezhotovostních transakcí takový, jak jsem říkal, třeba tady v Praze 80 procent. Chápu, že v jiných místech, kde je míň turistů, to může být třeba méně. Ale stále je docela vysoký, protože celkový objem těch peněz, co se protočí v bankomatech a co se protočí platbou kartou, platebním náramkem, prstenem nebo čímkoliv jiným, takhle bezhotovostně, je prostě více než dvakrát vyšší než ta cash.

Proto mě překvapuje, že když roste ten objem bezhotovostní ekonomiky, tak proč by měl být tedy třikrát vyšší ten výnos EET 2, která, jak sama říkáte, vlastně by měla být mírnější. Měly by tam být ty úlevy. Je tam možnost vykoupit se zaplacením té paušální částky 1 500 měsíčně, což asi předpokládám, že by provedli spíš ti, kteří by si mohli myslet, že jim tam na něco přijdete. Takže mě překvapuje hlavně to číslo, jak se k němu došlo. Pokud tohleto můžete vysvětlit, tak bych byl velice rád, protože mně to přijde jako holý nesmysl, že to číslo je prostě absurdně nadsazeno, momentálně tedy minimálně třikrát a ty efekty se velice pravděpodobně nedostaví. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak rozhlédnu se, zdali ještě někdo má zájem vystoupit v obecné rozpravě. Samozřejmě dostanete i závěrečné slovo, ale v obecné rozpravě tedy. Tak prosím paní ministryni Schillerovou.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji, pane předsedo, já chci v obecné, aby mně nebylo vyčítáno, že už na mě mohla reagovat jenom přednostní práva. Já chci poděkovat. Chci poděkovat za věcnou debatu až asi na jednu výjimku, kde to sklouzlo do politiky trochu mimo EET, tak ta debata byla věcná. Respektuji váš názor. Respektuji to, že někdo s EET souhlasí. Respektuji to, že někdo říká, ať to tu je. Velice bylo myslím si fér to, co řekl pan poslanec Činčila, že mluvil, potvrdil, že mluvil s Asociací malých a středních podnikatelů. Já jsem je také jmenovala mezi všemi těmi komorami a asociacemi včetně Hospodářské komory, která podporuje. Víte, kdo stojí v čele a tak dále.

To znamená, že jsem ráda, že jste to potvrdil a že vás tedy i žádali, abyste to nezabíjeli, protože oni po tom volají. Já skutečně znovu zopakuji, já nejsem posedlá EET. A věřte, že bych si našla jiné zaměstnání teď v tom volebním období a mám ho dost. Já si myslím, že zásobuju tuto Sněmovnu docela dost. Brzy nám sem přiběhne třetí pilíř, hrozně se na tu debatu těším, dneska jsme ho prezentovali a tak dále. Ale podnikatelé to chtěli. Takže my jsme skutečně, pane místopředsedo Skopečku, nespali v té opozici. Dva roky jsme mimo jiné pracovali i na tomto zákoně. Jinak bych ho těžko dneska mohla mít v prvním čtení, těžko, kdybych začala v lednu. Opravdu ne. Já jsem jenom v lednu věděla, co chci. Kolegové to napsali do legislativního textu, proběhla konzultace, představení a teď jsme tady, což by se normálně nemohlo podařit, kdybychom nebyli připraveni.

Tak budu – nebudu říct... Přesně jsem si nepoznamenávala, kdo co řekl, ale budu aspoň reagovat na ty věcné připomínky, které tu zazněly. Tak my reagujeme na změny způsobu placení daní oproti EET 1, protože skutečně nejde jen o to, že chceme někde zachytit digitální stopu hotovosti, ale nově chceme mít data za provozovnu z kontaktní platby, z jakékoliv kontaktní platby zákazník versus obchodník, když to řeknu tak zjednodušeně, a na jejich platformě potom používat analytické nástroje. To znamená, EET 2.0 skutečně není stejné jako EET 1, a nejenom z pohledu těch věcí, které tu padaly, ale i z hlediska té analytiky. A taky jsme o 10 let dál. My jsme o 10 let dál, kdy vlastně ty analytické nástroje jsou na naprosto diametrálně odlišné úrovni, než byly. A já se dostanu pak dál k některým věcem, které tady říkal třeba pan poslanec Bendl.

Takže my řešíme – když jste se mě ptali, co tam vlastně řešíte – řešíme férové podmínky podnikání. Takže jde o to, že EET narovnává – opakuji – to podnikatelské prostředí. To znamená, rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným podnikatelem především je dán podnikatelským umem a nebude hrát roli, že jeden podniká dle pravidel a druhý nikoliv.

Tak čísla k EET, to se tady opakovalo a táhlo se to jako červená nit. Asi jste to všichni tedy důsledně nečetli, chápu, je toho hodně. Ale EET má takzvanou RIA neboli jak dopad ekonomických nebo ekonomické dopady, to je povinná součást zákona, který má prý jaké dopady. Doporučuji nastudovat, je opravdu podrobná. Má podrobnou důvodovou zprávu, kde se podrobně na x stranách – ocenil to nedávno na jedné debatě veřejné děkan právnické fakulty pan profesor Boháč, že skutečně je to zpracované podrobně a důkladně, kde se třeba vypořádáváme i s tím Ústavním soudem, který jste tady opakovaně – vlastně se na to ptali nebo upozorňovali. Já se k tomu Ústavnímu soudu ještě dostanu. Takže já doporučuju přečíst tu RIA. Já vám tady nebudu číst prostě x stránkový text, ale doporučuju. A určitě bude rozpočtový výbor, já na ten rozpočtový výbor přijdu a budeme to probírat technicky a ukazovat si tam.

Tak k režimu EET off. Znovu opakuji, to byl požadavek našich koaličních partnerů, Motoristů a SPD. EET off, to vynětí z EET se týká jenom vymezeného okruhu osob, to znamená nikoho finančně nezatěžuje. Ten podnikatel je v režimu paušální daně, protože v něm chce být. A pokud v něm je a je v tom prvním pásmu, to znamená do milionu, tak řekne pokud chce, že chce EET off a zaplatí měsíčně místo stovky na dani z příjmu patnáct set. To je prostě rozdíl jediný. Náklady jsou vymezené zase přesně v materiálu. Myslím, že je to strana 59 a následující.

Tak k Ústavnímu soudu se za chvilku dostanu, ale abych to řekla k zákonu. Takže my jsme se, znovu opakuju, ústavnímu aspektu, judikátu z roku 2017, to znamená za účinnosti zákona EET 1, věnovali na x stranách. Já mám tady takový výcuc, (Ukazuje soubor listin.) který shrnu za chvíli. Tak to znamená, že skutečně jsme přesvědčeni, že citujeme – vláda cituje ten nález, vysvětluje, že nová povinnost vyhovuje požadavkům, které Ústavní soud má. Klíč je v tom, že EET 2.0 není stejné jako EET 1. To je tedy základní věc.

No, pak ještě, pane předsedo, (Obrací se na předsedu Sněmovny.) kdybych zapomněla, protože jak se dostanu prostě tady do transu vysvětlování svého srdcového zákona, tak budu prosím navrhovat zkrácení lhůt na 30 dnů. Jenom to tady řeknu teď (Ano.) a pak se k tomu ještě vrátím.

Pak jste se tady zmínili o tvrdě doměřených příjmech. V rámci EET nepředpokládáme, že EET bude vést doměrkům. To je nepochopení.

 

(Vzhledem k nočnímu jednání Poslanecké sněmovny budou další stenoprotokoly přepsány v nejbližší možné době. Děkujeme za pochopení.)

 

Poslanec Zdeněk Hřib: A stejné pravidlo se vztahuje i na situaci, kdy se taková osoba schová do role poddodavatele, přes kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Protože jinak bychom si tady napsali pravidlo do zákona a hned vedle bychom nechali otevřené dveře pro jeho obcházení. A to by určitě, jak jistě všichni chápeme, nebylo dobře. Takže druhá, ta důležitá část tohoto návrhu, se týká zakázek malého rozsahu ještě také, tedy zakázek, které často řeší právě instituce v takovém tom běžném provozu. Ten návrh říká, že zadavatel nesmí zadat zakázku malého rozsahu dodavateli, kterého by podle tohoto pravidla mohl vyloučit ze zadávacího řízení. A takové jednání by bylo neplatné. Takže tím se zachovává ta logika dosavadní úpravy, ale v právně čistší podobě.

No a třetí věc, která je podle mě naprosto klíčová, to jsou ty svěřenské fondy nebo obdobná právní uspořádání, protože my se tady dlouhé a dlouhé roky tváříme, že ten problém jen v nějakém formálním zápisu. Ale ten problém opravdu není v tom, kdo je kde formálně uvedený. Ten problém je v tom, odkud ten majetek pochází, kdo z něj ekonomicky těží, kdo měl rozhodující vliv a jestli se veřejná moc nepoužívá k tomu, aby se soukromému holdingu otevírala možnost přečerpávání těch veřejných peněz gigantickým penězovodem přistaveným právě k veřejným rozpočtům. A tohle není žádná akademická debata. To je velice praktická věc. Piráti na ten střet zájmů Andreje Babiše ostatně upozorňují dlouhodobě. My jsme upozorňovali na to, že převod toho majetku do svěřenských fondů nesmí být pouze formální trik, kterým se ten konflikt veřejné funkce a soukromého byznysu odsune z dohledu. No a praxe ukázala, že pokud ten zákon nebude napsaný dostatečně jasně, tak bohužel vzniká prostor pro obcházení, který chtějí lidé, jako je Andrej Babiš, využít bez jakýchkoliv možných zbytků.

Takže jinými slovy, nestačí postavit mezi politika a firmu nějakou formální právní konstrukci a tvářit se, že tím ten problém zmizel, protože pokud ten veřejný funkcionář fakticky stál nebo stojí za tím majetkem, který se uchází o veřejné peníze, no tak to ten stát prostě nesmí ignorovat. A když člen vlády ovládá firmu, která sahá na ty veřejné zakázky, tak to není normální konkurenční prostředí. Na tom bychom se snad mohli shodnout. Není to ani férové vůči třeba menším firmám. Není to férové vůči lidem, kteří nemají svého člověka ve vládě. A hlavně, hlavně to není férové vůči občanům, kteří ze svých daní financují stát a očekávají, že stát nebude sloužit soukromému byznysu člověka, který ho současně řídí. To je takový základní předpoklad.

Navíc tedy podle informací Seznam Zpráv Evropská komise české vládě zdůraznila, že dokud nebude střet zájmů premiéra Andreje Babiše skutečně důvěryhodně vyřešen, tak nemá Česká republika vykazovat Bruselu k proplacení výdaje spojené se subjekty z okruhu Agrofertu a dalšími organizacemi kontrolovanými Andrejem Babišem nebo s ním spojenými. A to samozřejmě dopadne i na dotované veřejné zakázky a znamená to velmi jednoduchou věc. Pokud české instituce budou peníze dál vyplácet a následně se ukáže, že střet zájmů nebyl vyřešen, tak ty prostředky Evropská komise neproplatí. No a ten účet samozřejmě zůstane na českém daňovém poplatníkovi, protože se to bude platit z českého státního rozpočtu. A komise nechce žádné politické ujištění, že je jako všechno v pohodě, podepsán Andrej Babiš. Ale požaduje jasné řešení pro ten střet zájmů předsedy vlády, což právě tento pozměňovací návrh nabízí, protože to nové pravidlo v zákoně o veřejných zakázkách bude jasné, bude vymahatelné, bude odolné vůči obcházení.

A připomenu, že po tomto návrhu navíc volají i sami úředníci, kteří prostě nechtějí složitě posuzovat, kdo koho ovládá. Ti naopak chtějí pracovat prostě s tou evidencí skutečných majitelů. Ten návrh navíc není napsaný plošně proti každé malé opci. On dopadá pouze na okruh zadavatelů, kde je silná vazba na tu ústřední výkonnou moc. Tedy dopadá to na stát, dopadá to na Českou národní banku, na státní příspěvkové organizace, na ty státní podniky vybrané státem ovládané nebo financované právnické osoby a některé sektorové zadavatele. Takže je to přiměřené, je to cílené a je to přesně tam, kde to riziko střetu zájmů člena vlády nebo šéfa ústředního úřadu dává smysl řešit. Takže tento pozměňovací návrh dává zadavatelům jasný nástroj, dává dodavatelům jasné pravidlo. No a dává i občanům tu jistotu, aspoň základní, že Sněmovna nechce zavírat oči před střetem zájmů u těch nejvyšších veřejných funkcí.

A ještě jednu poznámku k tomu nekonečnému argumentu, že je to namířené proti jednomu člověku. Tak prosím pěkně není. Je to pravidlo pro úplně všechny členy vlády a pro všechny vedoucí ústředních správních úřadů. A není to jenom tedy záležitost této vlády, ale bude to samozřejmě platit i pro všechny další vlády, které sem přijdou. Platí to prostě obecně. Akorát je pravda, že prostě v české politické realitě tenhle problém, tenhle střet zájmů má konkrétní jméno a velmi konkrétní historii a konkrétní tvář Andreje Babiše. A dělat, že to tak není, by rozhodně bylo pokrytecké. Ale my tady rozhodně neřešíme žádné trestní řízení. My tady pouze navrhujeme pravidla pro veřejné peníze a ta pravidla mají být srozumitelná, vymahatelná a samozřejmě odolná proti obcházení. Trestní řízení s Andrejem Babišem řeší samozřejmě orgány k tomu příslušné, tedy jednak tady české orgány, ale taky ten evropský žalobce. Od toho my tady nejsme, to vyřeší za nás jiní.

Nicméně proto si myslím, že na tomto obecném a obecně platném pozměňovacím návrhu bychom se shodnout mohli, a já bych vás chtěl proto požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Je to technicky přesnější řešení, je to řešení, které pomůže zadavatelům, řešení, které brání obcházení přes svěřenské fondy, no a také je to řešení, které říká velice jednoduchou věc. Stát nemá být nástrojem soukromého byznysu členů vlády. Takže to je pozměňovací návrh, který tedy se vztahuje k těm veřejným zakázkám.

Potom tady mám další návrh, který tedy se vztahuje k modrozelené infrastruktuře. To je tedy pozměňovací návrh číslo 1205. To je tedy pozměňovací návrh Veroniky Kovářové, Zdeňka Hřiba, Gabriely Svárovské, Martina Šmídy, Andrey Hoffmannové, Jany Patkové, Barbory Pipášové, Evy Šrámkové a Ivana Bartoše, tedy všichni z klubu Pirátů, který reaguje na tu stále se zvyšující potřebu výsadby zeleně, zejména tedy dřevin, abychom byli konkrétní, trávníček prostě nestačí, v tom městském prostředí, protože postup i v případě relativně jednoduchých stavebních úprav, jako třeba přeložek inženýrských sítí, úpravy povrchu chodníků a tak dále, které mají za cíl, aby bylo možné vysazovat ty nové dřeviny, tak bohužel nám ve městech často brzdí nebo zcela znemožňují orgány státní správy, jako je třeba Státní památková péče, a to tedy z pohledu navrhovatelů nedůvodně.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Ale jak říkám, bylo by dobré schválit i tady ten původní návrh primátora Bohuslava Svobody, který jsem donesl v minulém volebním období. Tehdy mu to tedy neprošlo. Já bych byl rád, kdyby to tentokrát prošlo, protože je to změna, která umožní do budoucna nějakou flexibilitu s tím, protože prostě asi všichni, kdo někdy šli okolo takovéhle stavby, tak ví, že prostě i v jejím průběhu může dojít k nějakým změnám. A ono některé ty změny by musely vyžadovat zase další EIA, kdyby byla jenom protažená její platnost podle návrhu Ivana Adamce, protože ta EIA třeba bude stačit podle návrhu Ivana Adamce v té lhůtě na vydání stavebního povolení, ale potom nebude stačit třeba na nějakou změnu, což by byl problém.

Takže z tohohle důvodu se navrhuje vlastně úplně totéž, co pro to metro D. Pod tím jsou podepsaní tedy pražští poslanci napříč stranami, tady v tomhletom případě u toho městského okruhu, radlické radiály a libeňské spojky jsem už neobcházel pražské poslance s tímhletím podpisem, protože jak říkám, on to není vlastně můj návrh, je to návrh Bohuslava Svobody a s panem poslancem Adamcem je domluveno, že prostě to tam nasypeme v uvozovkách tak nějak všechno teď v průběhu druhého čtení, ať se na to nezapomene, protože potom už to pochopitelně tam načíst nepůjde a potom se nějak domluvíme, jakým způsobem teda, co se vlastně pustí potom ve třetím čtení dál, co se schválí, co se neschválí.

Ano, i ten návrh Ivana Adamce je důležitý. Ano, vyřeší to ten nejzásadnější problém. Nicméně, jak říkám, Praha využívala i tady tohle, ten druhý návrh. Důkazem budiž to, že to sem nesl aktuální primátor v tom minulém volebním období.

Takže je to skutečně něco, co by významně pomohlo v realizaci toho městského okruhu vnitřního, pražského.

Takže tolik jsou tady ty pozměňovací návrhy ke stavebnímu zákonu a já pochopitelně se k nim ještě přihlásím v podrobné rozpravě. Díky.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak ano, je to tak, bez toho přihlášení by to nestačilo tady, byť tam ta čísla zazněla.

V této chvíli tam byl původně Jan Berky. Nevím, on se asi odhlásil. Doufám, že se to nestalo, tak nevím, protože my jsme tady něco, já s mým kolegům něco ukazoval. V této chvíli tedy na prvním místě je Vítězslav Schrek, který tady poctivě čekal. To je nevýhoda poslance bez přednostního práva, který je první na řadě, aby nepřišel o pořadí, musí čekat.

Ale pane poslanče, než vás k tomu pustím, tak přečtu omluvy. Jan Síla od 21.30 osobní důvody, Helena Válková od 22 zdravotní důvody, Samuel Volpe od 19.20 do 21.20 osobní důvody a pak se mi omlouval pan ministr Adam Vojtěch od 21.30 z pracovních důvodů.

Tak teď máte prostor, pane poslanče.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem zvyklý, že na dobré věci si člověk zkrátka musí počkat, takže mi to zas tak nevadí. Poslouchal jsem pečlivě pana kolegu, pana poslance Hřiba.

Tak pěkný večer, vážená paní ministryně, dneska už podruhé. A dámy a pánové, já bych rád v rámci svého vystoupení k projednávané novele stavebního zákona reflektoval některá ustanovení z pohledu regionálního výkonu agend a hned na dvou úsecích, a sice na úseku životního prostředí a také stavebního úřadu, respektive úřadu územního plánování.

Nejdříve mi tedy dovolte několik připomínek a poznámek k novele stavebního zákona a složkových zákonů na úsecích životního prostředí z pohledu aplikační praxe dotčených orgánů státní správy.

Tak, jak je v tuto chvíli koncipován návrh této novely, zakládá vážnou pochybnost, že bude sledovaných a požadovaných cílů vůbec dosaženo, myšleno tím zjednodušení a zrychlení povolování stavebních záměrů, a to proto, že nesprávně identifikuje problémové jevy zdržující povolovací proces, což z praktického pohledu dotčeného orgánu státní správy jsou a) nedostatečně připravovaná projektová dokumentace, b) nadbytečné hmotněprávní požadavky složkových zákonů, c) neschopnost investorů dosáhnout dohod s účastníky řízení, což vede k napadání správních úkonů v širokém smyslu a d) dublování některých postupů. Novela částečně řeší pouze oblast d)..

Návrh staví do popředí stavební právo na úkor takzvaných veřejných zájmů chráněných složkovými právními předpisy. Tyto veřejné zájmy ale nejsou pouze ústavně chráněné objektivní jevy, jsou také pozitivně vnímány veřejností v širokém smyslu i přímo dotčenými obyvateli místních staveb. Je to příroda, krajinný ráz, kulturní památky, pohoda bydlení, ochrana před hlukem, prachem, zápachem, vibracemi, ochrana lesa, vodních zdrojů a podobně.

Právní předpisy by měly být vyváženě nastaveny mezi oprávněným zájmem na umisťování a provozování staveb a ochranou uvedených veřejných zájmů.

Úkony dotčeného orgánu státní správy zase mohou být za prvé nezávislé na povolování staveb, za b) mít formu samostatných závazných stanovisek, za c) mít formu integrovaných závazných stanovisek dnes jednotné environmentální stanovisko a za d) být přímo integrovány do povolení stavby.

Právní řád prošel kroky a) až c), přičemž krok c) je účinný necelé dva roky a jeho přínosy, respektive nedostatky zatím rozhodně nemohly být vyhodnoceny. Krok d) je možným řešením, ovšem zbytečně kvůli němu zakládat novou státní úřední soustavu.

Novela zavádí plnou integraci dotčeného orgánu státní správy do státní stavební správy. To je nejrizikovější faktor celé reformy a v podstatě zbytečný. Integrace může proběhnout i bez vzniku státní stavební správy na stávajících strukturách, to znamená městský úřad, krajský úřad a ústřední úřad. Výsledek bude shodný a bez rizika personálního nedostatku, metodického a systémového chaosu a především enormních finančních nákladů.

Každý dotčený orgán státní správy je součástí některého úseku státní správy ochrany vod, lesa, přírody, ovzduší a tak dále. Převedení části těchto úseků do stavebních úřadů znamená personální, systémové, metodické, ale i jiné rozbití těchto úseků, kontinuálně existujících desítky let.

Nesystémové rozbití homogenních úseků státní správy musí vést buď k nárůstu počtu úředních osob, protože danou odbornost, budou potřebovat obě úřední soustavy, anebo ke snížení odborné úrovně státní správy. Stavební úřady by měly mít úředníky i s odbornostmi, které nebudou integrovány, a to k vypořádávání odborných podkladů pro rozhodnutí.

Počet úředníků pro Stavební úřad ve druhé instanci nelze odhadnout, protože rozhodnutí z druhého stupně řízení nebude možno vracet na nové projednání k instanci prvé.

Ani z hlediska legislativní kvality nelze novelu hodnotit jako zdařilou. Terminologie je rozkolísaná a nenavazující na správní řád. Důvody odchylek od správního řádu jsou nejasné. Bez zjevného důvodu jsou zaváděny nové, neurčité právní pojmy, které budou znamenat řadu let právní nejistotu pro stavebníky, ostatní účastníky řízení i pro samotné úřady.

V místech, kde si tvůrce zákona nevěděl rady, často používá jinak nedefinované pojmy jako třeba věc nebo záležitost a podobně.

Cíl některých ustanovení je sice zřejmý, samotný text ale cíli neodpovídá. Novela také neurčuje, jaká bude vnitřní organizace úřadů rozvoje území krajů, ani jakým způsobem bude vznikat jednotný správní akt povolení stavby po plné integraci dotčeného orgánu státní správy. To je přitom stěžejní otázka pro posouzení, zda úřad může plnit zákonem předepsaný cíl.

Velmi závažné jsou požadavky kladené na stavební úřady, které budou explikovat normy složkových zákonů a které budou posuzovat zákonnou a věcnou právnost úkonů dotčených orgánů neintegrovaných do do úřadů stavebních. V době dílčí profesionalizace státních složek a vysoké odbornosti ve všech oblastech lidské činnosti se pro stavební úřady jedná o úkol takřka nadlidský.

Předkladatelé novely vychází z mylné představy o činnosti dotčeného orgánu státní správy a předpokládá, že tyto orgány mají při aplikaci složkových zákonů bezbřehou možnost volných správních uvážení a libovůle při výkladu neurčitých právních pojmů.

Tvůrci se také domnívají, že rychlost povolování staveb se docílí zkracováním všemožných lhůt, čímž ale může být v řadě případů upevněna nesprávnost a nezákonnost bez možnosti nápravy.

 

 

Tolik, dámy a pánové, připomínky za životní prostředí.

Nyní mi dovolte stručné shrnutí také za Stavební úřad a Úřad územního plánování. I v tomto případě se jedná o výhrady vyplývající z aplikační praxe a zkušeností pracovníků těchto dotčených úřadů. Návrh zákona ignoruje faktickou proveditelnost. Bez personálního auditu a dopadové studie RIA je zákon pouze jakousi prázdnou schránkou. Mnou uváděné připomínky k návrhu novely jsou přitom jen ilustrativním výčtem dokazujícím procesní, institucionální a implementační rizika spojená s přijetím navrhované právní úpravy. Jelikož byl návrh zákona předložen poslaneckým pozměňovacím návrhem, nebyl předmětem mezirezortního připomínkového řízení, systematické odborné debaty, ani standardního vyhodnocení dopadů regulace. Takový postup ve svém důsledku oslabuje kvalitu právní úpravy i důvěru v její přípravu.

Vyhodnocení návrhu z hlediska jeho souladu s ústavním pořádkem není z předloženého materiálu zřejmé. Tato principiální otázka by jistě byla předmětem posuzování, pokud by návrh novely byl řádně projednán v rámci standardního legislativního procesu hodného takto zásadní právní úpravy, která zásadním způsobem mění institucionální uspořádání stavební správy, kompetenční vztahy i postavení samospráv. Problematika možnosti delegace samosprávných kompetencí na instituci vykonávající přenesenou působnost tak zůstává nevyjasněna.

Předložený návrh zákona vykazuje v klíčových oblastech procesní a personální realizace značné nedostatky, které mohou v praxi vést k právní nejistotě a snížení efektivity výkonu státní správy. Návrh dostatečně neřeší mechanismus delimitace úředníků do nově vznikajících struktur. Postrádá jasné vymezení postupu převodu práv a povinnosti z pracovněprávních a služebních poměrů. Absence detailního delimitačního plánu představuje riziko ztráty kontinuity odborných agend a může ohrozit stabilitu státní služby v dotčených úsecích.

Zásadním nedostatkem je nejasnost ohledně personální náročnosti nově vznikajících úřadů. Předložená důvodová zpráva neobsahuje dostatečnou analýzu potřebných systemizovaných míst. Chybí kvantifikace nákladů na platy, povinné odvody a materiálně technické zajištění nových zaměstnanců. Bez jasného vymezení organizační struktury a počtu služebních míst nelze objektivně posoudit hospodárnost a realizovatelnost celého záměru. Pokud zákon počítá s novými agendami, ale neřeší tabulková místa, může dojít k extrémnímu prodloužení lhůt a nárůstu chybovosti z důvodu přetížení. Každý nový úředník vyžaduje nejen plat, ale i pracovní místo, technické vybavení a samozřejmě sociální zázemí. Bez této analýzy nelze schválit rozpočtové krytí zákona.

Dál chybí pravidla pro převod movitého i nemovitého majetku, jako jsou budovy, IT systémy, archivy, což může způsobit paralýzu běžného provozu úřadu. Není jasně určena odpovědnost za škodu. V případě průtahů nebo chybných rozhodnutí během přechodného období bude obtížné určit, zda za škodu odpovídá stát, anebo původní subjekt.

Celý text návrhu zákona obsahuje řadu legislativních nepřesností a vnitřních rozporů. Návrh zákona přistupuje k nedůvodným úpravám v praxi ověřených a zažitých definic pojmů a zavádí pojmy nové, jejichž výklad působí nejednoznačně. Absentující terminologická preciznost činí návrh zákona mnohdy obtížně srozumitelným a nepředvídatelným.

Návrh zákona vykazuje také značnou terminologickou nejednotnost se správním řádem, přičemž správní řád je ústavou pro rozhodování úřadů. Jakákoliv odchylka, která není řádně odůvodněna ústavou myšleno v uvozovkách, viděl jsem, že jste se na mě podívala (Poslanec Schrek hledí ke stolku zpravodajů.), jakákoliv odchylka, která není řádně odůvodněná, vede k soudním přezkumům a rušení rozhodnutí. Správní řád pracuje s dny pracovními, kalendářními. Zavedení týdnů vnáší do procesu nejistotu, zejména u doručování a nabývání právní moci.

Označení jiné osoby namísto účastníci řízení je právně nebezpečné. Účastník má specifická práva například nahlížet do spisů nebo se vyjádřit k podkladům. Pokud zákon tyto osoby definuje vágně, může dojít k protiústavnímu zkrácení jejich práv na spravedlivý proces. Soudy budou muset složitě dovozovat, zda byl úmysl zákonodárce se od správního řádu odchýlit, nebo zda jde o pouhou nedůslednost. To celé může způsobit, že se budou pouze zvyšovat náklady na právní zastoupení pro všechny strany. Tolik tedy mnou nasbírané připomínky z pohledu obou těchto agend.

A teď mi ještě dovolte představit pozměňovací návrh, ke kterému se samozřejmě ještě přihlásím v podrobné rozpravě, ale v tuto chvíli bych vás rád seznámil s jeho podstatou. Jedná se o pozměňovací návrh, jehož cílem je zrušit v právním řádu institut povolení dělení a scelování pozemků, který v současné době a za stávající právní úpravy přináší nadměrnou administrativní zátěž jak pro vlastníky pozemků, tak pro stavební úřady. Deregulací této oblasti by případné dělení a scelování pozemků bylo v rukou vlastníků a stavebním úřadům by se uvolnila kapacita pro rozhodování o podstatnějších záležitostech, především pro povolování nové výstavby. V současnosti představuje nezbytnost získat povolení dělení a scelování významnou brzdu realitního trhu, neboť vydání povolení při aktuálním zatížení stavebních úřadů v mnohých místech trvá i několik měsíců. Navíc jde zpravidla o ryze formální úkon a Stavební úřad se navrženým dělením či scelování pozemků dopodrobna nezabývá. Není úkolem státu... (Poslanec Schrek se odmlčel.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak pardon, když už ses tam takhle podíval, tak já poprosím poslance, poslankyně vlevo, je nás tady skutečně poskrovnu, tak...

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji, pane předsedající. (Předsedající: Tak, ano, děkuju.) Není úkolem státu, respektive stavebních úřadů, aby vlastníkům pozemků určoval, jakou část pozemků smějí nebo nesmějí prodat, a je na odpovědnosti každého, aby si koupil pozemek, na který je zajištěn přístup, anebo aby naopak neprodal pozemek nebo jeho část, kterou pro svůj přístup nepotřebuje. Je třeba upozornit na to, že i za současného stavu existuje množství pozemků bez přístupu. Vlastník takového pozemku jej může prodat jako celek, nemůže však již prodat jeho část, neboť nezíská povolení stavebního úřadu k dělení takového pozemku. Není přitom žádný důvod, který by ospravedlňoval tento rozdíl. Požadavky na vymezování pozemků § 139 až 142 stavebního zákona zůstanou zachovány a stavební úřady je budou moci aplikovat v rámci ostatních povolovacích procesů.

Je třeba připomenout, že u mnoha stavebních záměrů je tak jako tak dotčeno vícero pozemků vymezených v katastru nemovitostí. Stavebník si musí zajistit právní titul ke všem dotčeným pozemkům. Umístění stavby se pak neřídí vymezením jednotlivých pozemků dle katastru nemovitostí, ale celým územím, respektive vícero pozemky, které má stavebník pod kontrolou a je předmětem povolení záměru. Zde zůstane na místě, aby stavební úřady uplatňovaly požadavky na vymezování pozemků, ale rozhodně by se tyto požadavky neměly uplatňovat, pokud se někdo rozhodne jen prodat část svého pozemku. Není důvod pro existenci administrativní překážky v podobě povolení dělení pozemku dvěma vlastníkům sousedních pozemků, pokud se dohodnou, že jeden druhému převede část svého pozemku. Regulace by zde měla fungovat výhradně v rovině soukromého práva a stavební úřady by do této oblasti neměly žádným způsobem zasahovat a posuzovat, kdy a jak má vést hranice mezi sousedními pozemky.

Přístup k pozemkům je řešen v soukromém právu, viz právo nezbytné cesty dle § 1029 a následně občanského zákoníku a v související judikatuře. Je věcí vlastníka, aby si přístup zajistil, a není třeba ho hlídat ze strany státu. Zrušení institutu povolení dělení a scelování pozemků ve stavebním zákoně si vyžaduje rovněž odpovídající úpravy v souvisejících právních předpisech. Toť vše k mému příspěvku. Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě Marek Výborný, připraví se Petr Bendl. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Výborný: Dobrý večer, děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, byť v této pokročilé době, téměř v půl jedenácté večer, tak bych rád se také věnoval předložené novele stavebního zákona. Když jsem tady teď pečlivě poslouchal kolegu Schreka, tak ono to tam mnohokrát zaznělo i v tom jeho projevu s těmi zkušenostmi právě z té praxe. A já bych se jenom opakoval, když bych tady měl znovu přednášet ty argumenty, které nakonec vůči novele stavebního zákona opakovaně přednesli, avizovali zástupci Sdružení místních samospráv, zástupci Svazu měst a obcí České republiky a mnozí další z té odborné veřejnosti, ČKAIT a tak dále.

Aktualizováno 5. 6. 2026 v 6:36.