Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Schůze pokračovala v 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 20. schůze Poslanecké sněmovny, aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Náhradní karty a jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno na 17. schůzi. Stejně tak se to týká omluv, kdy odkazuju na 17. schůzi a načtu pouze nové omluvy, které přebyly.

A sice se omlouvá paní poslankyně Bačíková Jana celý jednací den – z pracovních důvodů, pan poslanec Martin Baxa od 21.15 – z pracovních důvodů, paní poslankyně Jana Černochová od 12.45 do 18 hodin – z pracovních důvodů, paní poslankyně Dražilová Lenka od 14 hodin – ze zdravotních důvodů a pan poslanec Libor Hoppe celý jednací den – ze zdravotních důvodů. Ze členů vlády se omlouvá pan ministr Šebestyán, a to celý jednací den – z pracovních důvodů.

Tak vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nyní bych vás chtěl informovat o návrzích, na kterých se shodlo grémium. Jako první navrhuje zařadit do pořadu 20. schůze nové volební body, a to návrh na změny ve složení orgánů v Poslanecké sněmovně, návrh na volbu předsedy Stálé komise Poslanecké sněmovny, návrh na volbu vedoucí Stálé delegace parlamentu do meziparlamentních organizací, návrh na volbu předsedy Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prošetření okolností systémových souvislostí a institucionálního fungování Dopravního podniku hlavního města Prahy, akciová společnost; Krajské správy údržby silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace a Všeobecné zdravotní pojišťovny ve věci podezření z korupčního jednání, takzvaná kauza Dozimetr.

Za druhé, zítra navrhuje po projednání bodu 140, což jsou odpovědi členů vlády na písemné interpelace, v 11 hodin projednávat bod 137, návrhy Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Na grémiu bylo dohodnuto, že u tohoto bodu bude zkrácena doba hlasování o návrzích z 20 sekund na 10 sekund.

Na závěr bych vás chtěl upozornit, že bod 94 schváleného pořadu, tedy sněmovní tisk 82, podpora bydlení, byl projednán dopoledne na 17. schůzi, tedy škrtněte si jej prosím, a o tomto není potřeba hlasovat.

To je z mé strany vše. Přehled zbývajících bodů k projednání vám byl rozeslán elektronickou poštou a nyní je čas na případná vystoupení poslanců na změnu schváleného programu a jako první tady mám paní poslankyni Malou s přednostním právem k pořadu schůze.

Tak paní poslankyně prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Hezké odpoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já mám několik návrhů.

První je již tradiční procedurální návrh, abychom jednali meritorně i procedurálně hlasovali o všech návrzích po 19. i 21. hodině – to navrhuji jménem tří poslaneckých klubů.

A následně mám návrhy na úpravu pořadu 20. schůze, a to, abychom dnes ve středu 3. 6. jako 1 bod zařadili bod 29, sněmovní tisk 189, o evidenci tržeb; a jako 2. bod, sněmovní tisk 67, stavební zákon; a následně, abychom v pátek 5. 6. jako 1. bod zařadili bod 91 z bloku 3. čtení, je to sněmovní tisk 48, novela o rostlinolékařské péči; a následně, abychom od 10 hodin projednávali blok volebních bodů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak paní poslankyně, to znamená, že jste přednesla jeden procedurální návrh a následně návrhy na změnu programu. Nejprve se vypořádáme s tím procedurálním návrhem, který zní, abychom dnes jednali meritorně i po 19. a 21. hodině. Ptám se, zda je nějaký protinávrh k tomuto procedurálnímu návrhu? Protože tomu tak není, tak zahájím hlasování... Ano, eviduji vaši žádost (o) odhlášení, takže vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami znovu přihlásili.

Tak počkáme, než se ustálí počet poslankyň a poslanců.

Tak a budeme hlasovat o tom, že bychom měli jednat i po 19. a 21. hodině tak, jak navrhla paní poslankyně Malá.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro takový procedurální návrh? Ať stiskne tlačítko zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 151, bylo přihlášeno 127 poslanců, pro hlasovalo 80, proti 27. Návrh byl přijat.

Tak a teď přichází na řadu další přihlášení s přednostním právem, co se týče změny programu. A jako další vystoupí pan poslanec Zdeněk Hřib. Nechce, aha. Tak v tom případě je na řadě paní poslankyně Olga Richterová. Stahuje. Tak dalším přihlášeným je pan poslanec Martin Kupka. Není přítomen, tak to ho posouváme dolů. A další předseda TOP 09 pan Matěj Ondřej Havel. Není tady. Marian Jurečka s přednostním právem.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, začínáme tento týden překvapivě až v tento okamžik řádnou schůzi. Máme za sebou dvě mimořádné schůze. Znovu se vrátím k tomu, co jsem říkal včera večer a potvrdilo se to nakonec navzdory tomu, co říkal předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala, že když se ty věci prodiskutuji, předjednají, tak to jednání může probíhat poměrně racionální, věcně rychle – viz včerejší jednání, kdy se projednaly za necelé 3 hodiny 3 body, které tady byly, a dnes jsme za zhruba 4 hodiny, byť ta poslední hodina byla tak trošku navíc nad to téma toho bodu, projednali další bod ve třetím čtení.

Tak jenom chci znovu zopakovat – pokud ministři a vláda chce, aby ty věci tady opravdu běžely, tak je docela dobré, když u těch věcí probíhá ta diskuse předtím probíhá na odborné úrovni. Samozřejmě jsou věci, u kterých se ta shoda hledá velmi těžko, ale i tam bych ocenil, kdyby ten pokus o to se setkávat a diskutovat byl.

Míním tím například právě otázku financování veřejnoprávních médií, která se teď v posledních 14 dnech ukazuje jako otázka, kdy ani členové vlády, ani členové koalice vlastně mezi sebou neví, co vlastně chtějí. Slyšíme tady návrhy, se kterým přijde ministr kultury, na to slyšíme za pár dnů, že se tím vláda vůbec nebude zabývat. Pak si to tady představitelé koalice vysvětlují před zraky lidí na tiskovce, kdy slova premiéra fakticky odmítá předseda koaliční strany.

Takže já myslím, že i s ohledem na to, že to jsou média, která mají poslechovost a sledovanost v řádu milionů počtu obyvatel naší země, že by fakt stálo za to přestat experimentovat, říct si: Pojďme se na odborné úrovni potkat a pojďme si říct, co je možné a není možné a co je především v zájmu občanů této země a ne v zájmu několika málo lidí, kteří dneska jsou součástí této vládní koalice.

Pak tady popadají různé dezinformace ve smyslu toho, jak jiné státy to mají navázáno na státní rozpočet, viz i dnešní veřejná vyjádření pana premiéra. Pak se ukazuje, že to tak vlastně není, že v těch státech mají jiné mechanismy a tak dále a tak dále.

Takže já bych znovu tady chtěl apelovat, vyzvat představitele vládní koalice, aby měli tu odvahu říci, pojďte, zástupci opozice, máme opravdu jasnou představu, jasnou vizi, chceme o tom jednat. Zatím to vypadá, že vlastně žádnou představu a vizi o těch změnách nemáte, kromě toho, že chcete mít na ta média vliv, kromě toho, že chcete jít cestou jako na Slovensku, kde přece zrušili koncesionářské poplatky, pak se ta média normálně natvrdo zákonem zestátnila a dneska jsou z toho média á la média Viktor Orbán, kdy vlastně tam už žádné objektivní zpravodajství nezůstalo, stala se z toho média, která byla čistou hlásnou troubou Orbánovy politiky v Maďarsku. Touhle cestou fakt jít nechceme. Ty debaty o tom, jestli tam bude Stardance, Peče celá země, hokej a nějaké jiné věci, to už jsou opravdu jako věci, které jsou hodně daleko od té podstaty toho, co mají být média veřejné služby, jakou mají zákonnou úlohu, v čem se odlišují od běžných komerčních videí, médií a televizí, proč je financujeme tím způsobem a podobně.

Musím ale říct, že mě zaujaly výroky pana ministra kultury. Já si myslím, že paní ministryně financí by měla s panem ministrem kultury daleko víc spolupracovat a je to škoda, že spolu daleko víc nespolupracují, protože myslím si, že výroky pana ministra kultury Klempíře by mohly vejít do učebnic ekonomie. Mě to hodně překvapilo, když během víkendu jsem slyšel v několika rozhovorech, nebylo to v jednom, v jednom by si člověk řekl, může se stát, překvapí vás novinář otázkou, politik není připraven, začne přemýšlet na kameru a u toho mluví nahlas. To je vždycky největší průšvih některých politiků, když přemýšlí nahlas před mikrofonem a kamerou. No a pan ministr Klempíř ukázal úplně jako geniální věc, která si myslím, že zaslouží pozornost i Nobelova výboru v oblasti ekonomie. Já jsem to fakt ještě nikdy neslyšel. Myslím, že to předčilo i výroky někdejší paní ministryně Maláčové, že ty otázky jsou plytké a že ji to nezajímá, kde se vezmou peníze. Pan ministr kultury opravdu ukázal, že vlastně umí přenést financování České televize z beder daňových poplatníků, aniž by to jakkoliv souviselo s výběrem daní a s jakoukoliv daňovou sazbou. On to vysvětloval několikrát, že vlastně když měl tu otázku, kde se na to vezme, tak říkal my žádné daně zvyšovat nebudeme, z žádných příjmů, daní to brát nebudeme. Může mi prosím pěkně tady přítomná paní ministryně financí, která tady je, vysvětlit, jak to asi mohl pan ministr kultury myslet? Jaké příjmy máte, paní ministryně, které nejsou z daní občanů České republiky, ať už fyzických nebo právnických, nebo z DPH? Jak těch 8,5 miliardy korun najdete na vládě, aniž by to bylo z příjmů daňových? Já bych prosil, kdyby ten bod mohl být zařazen, a tedy vysvětlení vlády České republiky, ministra kultury a ministryně financí, kterak lze ve státním rozpočtu tu najít 8,5 miliardy korun, aniž by to bylo z příjmů z daní. Kdyby to mohl být jako druhý bod dnešního jednání Poslanecké sněmovny, ten první bod by byly změny v orgánech, to souhlasím. A ještě, než začneme EET, tak by bylo skvělé, kdyby před EET zazněl tady tento bod, protože to s tím souvisí. Jestli umíte jenom tak najít 8,5 miliardy korun ve vládě, tak já bych chtěl poprosit za občany této země, kdybyste mohli zkusit hledat spolu. Když 8,5 miliardy umí najít ministr kultury, tak určitě ministryně financí by mohla najít ještě nějaké peníze navíc, aniž by to bylo z peněz daňového poplatníka. Já myslím, že to je opravdu jako skvělá úvaha. Kdyby to bylo před EET a ještě samozřejmě před tím, než začneme projednávat potom na podzim státní rozpočet, tak kdyby nám kompetentní členové vlády, kdy evidentně ministr kultury ukázal, že je ekonomický expert této vlády na slovo vzatý, pan Lorenc by mu mohl závidět, tak by to bylo opravdu jako myslím si, že něco, co osvěží debatu v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že by to mohl zajímat i kolegyně, kolegy z koalice, protože za chviličku, za dva měsíce se budete opravdu potit a trápit v létě, jak vyřešit výdaje státního rozpočtu a hodilo by se tady slyšet, jak ministr kultury umí přijít a najít ty peníze. Nejsou to peníze z daní. Já myslím, že mnoho ministrů financí a premiérů, kteří byli ekonomicky poměrně zdatní, premiér Jiří Rusnok, ministr financí Pilný, ministr financí Kalousek, by opravdu se mohli od pana ministra Klempíře učit. Takoví odborníci se rodí jednou za 500 let. Tak to je můj první bod, který bych tady navrhoval. Pardon, druhý bod pořadu dnešního jednání schůze zařadit. Tak to je tato věc.

A pak jsem chtěl ještě poprosit, kdyby bylo možné, paní ministryně, když tady jste, abyste jako představitelka té drahé, nejdražší vlády, nás byli schopni přizvat ještě i k jiným tématům, než jsou třeba návrhy, které se týkají Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí. Já jsem vás, paní ministryně, oslovoval, i pana premiéra i pana ministra Juchelku oficiálně, činím tak i na plénu Poslanecké sněmovny. Kdybyste ke změnám, které avizujete a které se týkají třetího pilíře penzijního, nás obecně jako zástupce opozice přizvali, když se ty změny týkají věcí, které souvisí s důchodovým systémem. Bylo tady dobrou zažitou praxí za vaší první vlády Andreje Babiše, kdy tenkrát jste přizvali zástupce opozičních stran. Tu komisi tenkrát vedla Danuše Nerudová, jmenovala se komise pro spravedlivé důchody, a vy jste dali možnost, aby tam byli nominováni experti jak ze Senátu, tak i ze Sněmovny, ze stran opozice. Bylo to docela dobré, byť k té shodě tenkrát nedošlo. Já jsem v této dobré praxi pokračoval, takže jste tam měli i vy své zástupce, byť jsme se potom ve finále na tom řešení neshodli, ale byli ti vaši zástupci u veškerých debat, u expertních dat, mohli si ty věci vyžádat v reálném čase a nečekalo se, až ten materiál důchodové reformy přijde tady přímo do Sněmovny nebo do Senátu.

Moc prosím, aby záměry, které já tady chci ocenit a pochválit, které budou kultivovat a zlepšovat efektivitu a výnosnost třetího pilíře pro občany této země dlouhodobě, tak aby byly s námi prodiskutovány dřív, než ty návrhy přijdou do legislativního procesu a do Sněmovny a zároveň prosím o důležitou věc, abyste tím nedestruovali kroky, které jsme udělali v tom průběžném pilíři, protože pokud na jedné straně zatraktivníte a zajistíte větší jistotu pro ty budoucí generace přes třetí pilíř, je úplně blbě, pokud to destruujete v tom průběžném a tam na tu budoucí generaci hodíte ročně desítky či jednotky stovek miliard korun, které budou muset platit ve státním rozpočtu z jiných daní, protože asi ta teorie Oty Klempíře nebude fungovat moc. Moc prosím, kdybyste ten expertní panel znovu obnovili, myslím si, že potom i při tom projednávání těch změn, ať už se budou týkat třetího nebo průběžného pilíře, by to mohlo některým věcem pomoci.

Asi se neshodneme na všem, ale chci se tady ohradit vůči slovu Andreje Babiše, který to dnes komentoval na tiskové konferenci, že jsme neudělali za naší vlády Petra Fialy nic dobrého a pozitivního v rámci důchodové reformy. Tak já kromě té stabilizace veřejných financí v tom dlouhodobém horizontu o zhruba 2,5 procenta HDP chci říci pár konkrétních věcí, které smysluplně důchodová reforma a změny, které jsme dělali za minulé vlády, přispěly občanům této země. Musím tím korigovat nepravdy a lži Andreje Babiše, které dnes zazněly v tom veřejném prostoru. Tak jenom připomenu, zůstalo zachováno výchovné pětistovka měsíčně každé mamince za každé vychované dítě nebo rodiči, který pečoval tu delší dobu. Nově se tam dostalo ocenění přes rodinný vyměřovací základ, které oceňuje nejenom právě výchovu těch dětí, ale oceňuje i péči. Kdokoliv, když v té rodině pečuje o manžela, manželku, své rodiče, o své dítě, tak rodinným vyměřovacím základem je ta doba oceněna, jakoby v tu dobu v tom daném roce ten člověk pracoval za průměrnou mzdu v České republice. Druhá významná věc, která se týká statisíců lidí v této zemi. Třetí věc, společný vyměřovací základ manželů. Je to dobrovolný krok, ale je to krok důležitý a správný. Zvýšení minimálních důchodů z 10 na 20 procent průměrné mzdy. Úprava vdovských a vdoveckých důchodů. A mohu pokračovat, paní ministryně. Vy tam sedíte, vy to všechno víte, ale pokyvujete tam hlavou, když premiér neříká pravdu a lže.

Ta důchodová reforma ostatně i v tom, jak jste k tomu přistoupili, ukazuje, že má své pozitivní body. A vy jste před těmi volbami jeli rétoriku a říkali jste: první, co bude, musíme zrušit důchodovou reformu. Otázka novináře: celou? A vy jste říkali ano, celou ji zrušíme. Všechna ta klíčová opatření, především všechna ta pozitivní, tam ponecháváte, upravujete zhruba jeden parametr té důchodové reformy. Takže prosím, za prvé nelžete a za druhé, když už teď děláte správnou věc, za kterou vás tady oceňuju, změny ve třetím pilíři, které jdou správným směrem, tak to nedestruujte těmi změnami v tom prvním průběžném pilíři.

Protože pokud toto obojí uděláte, tak efekt z té pozitivní změny třetího pilíře úplně smažete, protože dnešní střední a mladší generaci řeknete, zaplatíte to, zaplatíte to draze, zaplatíte to s úroky a ty nůžky mezigenerační brutálně rozevřete. Vy jste rezignovali na všechny vaše silné výroky před volbami, kdy jste říkali, okamžitě změníme předčasné důchody a jejich podmínky. Říkali jste, vrátíme vám ty mimořádné valorizace. To všechno jste říkali, ale vašimi slovy, paní ministryně, nad tím se zavřela voda. Nezavřela. Vy, kdybyste to chtěli udělat, tak to udělat můžete. A já jsem rád, že to neděláte. Ale irituje mě to, že jste tenkrát opravdu neříkali těm voličům a lidem pravdu. Záměrně jste lhali proto, abyste získali jejich hlasy a jejich důvěru. Proto to tady uvádím do kontextu v souvislosti s těmi dopady, které mohou být v dlouhodobém horizontu ročně v řádu zhruba 130 miliard korun každý rok, které nenajde Ota Klempíř, nenajde nikdo, ale budou je muset ze svých kapes zaplatit občané této země.

A jestliže tady máme situace, kdy máme nejvyšší úrokové sazby, tak když si půjčíte ročně 120 miliard korun v desetiletém dluhopisovém cyklu, tak z toho zaplatíte jenom na úrocích zhruba 55 miliard korun. To těm lidem neříkáte, to jim zamlčujete a snažíte se tvářit, že tady jsou nějaké státní peníze, že tady jsou nějaké vládní peníze, že to za ty lidi zaplatí stát, že to zaplatí vláda. A není to pravda.

Já chci také korigovat slova, která tady zazněla od Andreje Babiše minulý týden. A souvisí s tím to, co říkala dneska Helena Válková dopoledne ve vztahu k tomu, kam jdeme s tou rétorikou a kde je to nepřijatelné. Jestliže tady při interpelacích stojí Andrej Babiš a Marku Výbornému tady říká, že vlastně by se nikdy v civilním povolání neuživil, že je tady jenom proto, že ho politika živí. A takhle uráží celou řadu jiných kolegů a kolegyň. Tak já jenom připomenu, Marek Výborný byl středoškolský profesor, dlouholetý ředitel prestižního gymnázia v Pardubickém kraji. Je to fér to takhle říkat? Je to fér, kolegyně, kolegové i z řad koalice, je to fér to takhle říkat? Každý z nás, kdo tady je, ať už z koalice nebo z opozice, se živil předtím, než šel do Poslanecké sněmovny. Já to považuju – ta slova, která říkal Andrej Babiš, že urážel i celou řadu svých koaličních kolegů. Jinými slovy, on těm lidem říká – vy, kteří děláte ten poslanecký mandát naplno a věnujte se jenom tomu, tak vy jste vlastně jako neumětelové. Jeho slovy – ani nepostavíte psí boudu.

Já se chci ohradit vůči těmto slovům za všechny členy a členky Poslanecké sněmovny. Není to fér, co tady Andrej Babiš minulý čtvrtek řekl a nikdo se vůči tomu nevymezil. Já si vážím každého, kdo tady dělá tu práci naplno, nemá u toho další dvě až tři veřejné funkce. Chápu to u lékařů, to je za mě jediné povolání, kde chápu, že ten člověk nemůže svoji profesi opustit úplně. Jinak jsem já osobně vždycky byl proti kumulaci funkcí. Vždycky jsem říkal, poslankyně a poslanec tady ve Sněmovně má to dělat naplno.

Jsou nějaké specifické, výjimečné situace. Nejde to třeba předat hned, rozumím tomu. Ale jestliže někdo už je třeba druhé, třetí volební období ve Sněmovně a říká nám, že to stíhá dělat tak, že u to má ještě druhou a třetí práci, tak svým voličům říká, já tady tu práci nedělám naplno.

Takže chci se vymezit vůči slovům a urážkám Andreje Babiše z minulého týdne, který nejenom Marku Výbornému, ale mnoha dalším lidem opravdu naprosto neférově ve své rétorice tady křivdil. Když to tady neřekne nikdo z představitelů koalice, tak já (nesrozumitelné) potřebuju to tady říci, protože urážet tady lidi... Já si pamatuju jeho slova, kdy říkal o Markétě Pekarové Adamové, že je to prodejkyně mobilů. O mně říká to, co říká, to já nebudu komentovat, ale prostě myslím si, že normálně slušný člověk si takovéto poznámky odpustí.

Stejně jako normální člověk umí komunikovat s novináři. Když sleduji tiskovky pana premiéra, chtěl bych poprosit paní Helenu Válkovou, když tady dopoledne říkala, kdyby si promluvila s panem premiérem. Protože i ten styl rétoriky, kdy on takovýmto hrubým způsobem reaguje, nenechá ty novináře to ani doříct. Politik je tady od toho, aby vyslechl otázku novináře, ať je sebevíce nepříjemná a racionálně na ni odpovídal. A není tady od toho, aby těm konkrétním novinářkám, novinářům říkal něco o tom, že jim domluví nějaké vyšetření anebo útočil na některé konkrétní médium.

Myslím si, že já ani moji kolegové z lidoveckého klubu nikdy neútočili na novináře třeba iDNES v dobách, kdy to ještě patřilo Andreji Babišovi. V dobách, kdy se Andrej Babiš domlouval se svým novinářem, kdy (a) co zveřejní na koaličního partnera, na sociální demokraty. Říkal – počkáme, to vytáhneme až před sjezdem a to vytáhneme před volbami. Jenom to připomínám, jak před pár roky Andrej Babiš řídil mediální prostor v médiích, která mu patřila. To prostě do politiky nepatří.

Takže když už ráno začala ta debata, tak prosím nepřítomnou paní poslankyni Válkovou, když se ujala toho etického kodexu, tak prosím pěkně, ať tam je jedna speciální část věnovaná výrokům, krokům, postupům, které volí Andrej Babiš dlouhodobě v politice, protože ty do politiky prostě fakt nepatří. A celá řada z vás, kolegyně, kolegové například z hnutí ANO, vy jste byli představitelé krajů, představitelé statutárních měst a já mnohé z vás znám, že jste se takhle nikdy v politice nechovali. Zkuste to vzkázat svému předsedovi, ať si tohle z toho svého repertoáru dá bokem.

Takže pane předsedající, já jsem se snažil tady zdůvodnit jeden podstatný bod, ten jsem navrhl na dnešní jednání schůze Sněmovny jako druhý po změnách v orgánech Sněmovny a snažil jsem se odůvodnit, vysvětlit, proč by bylo dobré ho tady projednat. Protože je to důležitý ekonomický bod. Najít 8,5 miliardy korun, to není jenom tak. To musíte být opravdu fajnšmekr a dobrý ekonom. Paní ministryně financí by se mohla přiučit od pana ministra Klempíře. A myslím, že by bylo fajn, abychom si ty věci prodiskutovali, jak to tedy vládní koalice s tím financování veřejnoprávních médií myslí. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Jenom se ujistím. Navrhl jste jeden bod, a to vysvětlení ministryně financí a ministra kultury, kde lze najít 8,5 miliardy, jako druhý bod dnes. Děkuju pěkně. Tak pokračujeme dál. Jako další s přednostním právem pan poslanec Jan Jakob.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já jsem rád, že je tady zrovna teď paní ministryně financí. Tak trochu navážu na kolegu Jurečku a budu se věnovat poměrně zásadnímu ekonomickému tématu. Proto si dovoluji navrhnout zařazení nového bodu na tuto schůzi Poslanecké sněmovny s názvem Kdo zaplatí účet za nezodpovědné hospodaření vlády, budoucnost veřejných financí i příštích generací. (Obrací se na předsedajícího.) Pane předsedo (předsedající), já pak vám dám ten návrh písemně, protože je trošku delší. A k odůvodnění... Pardon, ještě bych ho rád zařadil také jako druhý bod dnešního jednání právě před tím z hlediska vlády klíčovým zahájením jednání o elektronické evidenci tržeb, protože tato diskuse by tomu – bylo záhodno – aby předcházela.

Po několika měsících působení této vlády už není možné jakýmkoliv způsobem předstírat, že existuje nějaký promyšlený vládní plán konsolidace veřejných financí. Nikdy nebyl, není a bohužel ani nebude. A čím déle vláda vládne, tím více se ukazuje, že mezi předvolebními sliby a v tomto případě tedy zejména Motoristů, programovým prohlášením vlády a skutečnou hospodářskou politikou existuje zcela zásadní rozpor.

V programovém prohlášení vlády vláda slibuje stabilitu veřejných financí, slibuje postupné snižování deficitu, slibuje rozpočty bezpečně pod hranicí tří procent HDP, slibuje odpovědné hospodaření, slibuje stát, který bude šetřit sám na sobě. To všechno zní na levicovou vládu docela dobře, vlastně i svým způsobem rozumně. Jenže problém není v tom, co vláda slibuje. Problém je v tom, co vláda skutečně dělá. A ještě větší problém je v tom, co vláda bohužel nedělá.

Protože když si člověk přečte programové prohlášení celé, narazí na desítky nových výdajových závazků. Vyšší rodičovský příspěvek, nové nároky v sociální oblasti, nové závazky v oblasti bydlení, nové závazky v oblasti zdravotnictví, zrušení důchodové reformy, navyšování mezd ve veřejném sektoru a další plošné podpory a dotace. Naproti tomu snížení daní, třeba daně z příjmu právnických osob.

Ale zkuste v tom dokumentu najít skutečnou reformu veřejných financí. Zkuste najít reformu mandatorních výdajů. Zkuste najít reformu sociálního systému nebo reformu důchodového systému. Zkuste najít konkrétní plán, jak během volebního období výrazně snížit strukturální deficit. Nenajdete nic. Ať se budete snažit sebevíc, prostě nic.

A právě to je alarmující, protože rozpočtová politika není o tom, že populisticky rozdáte seznam přání. Rozpočtová politika je o tom, že umíte říct, kdo to zaplatí, kde se na to najdou peníze, a to vláda říct neumí, nebo možná spíš nechce. Jako kdyby zcela zmizela základní ekonomická poučka, že každý nový mandatorní výdaj dnes znamená menší prostor v budoucnu. Každá nová dávka, každá nová daňová výjimka, každý nový nárok nebo nový transfer, to všechno se časem stává součástí státního rozpočtu. To všechno se postupně mění v mandatorní nebo quasimandatorní výdaje, a to všechno snižuje schopnost státu, reagovat na budoucí problémy. Přitom Česká republika už dnes není zemí s nízkým dluhem, jak tomu bylo třeba před 15 lety. Státní dluh se pohybuje v řádu několika bilionů korun a každý rok platíme stále vyšší částku pouze za jeho obsluhu. A to je možná nejdůležitější věc, o které se v této Sněmovně mluví překvapivě málo.

Dluh není zadarmo. Dluh není nějaké abstraktní číslo. Dluh znamená úroky. A úroky znamenají desítky miliard korun ročně. V dnešní době už přes 100 miliard korun. Miliardy korun, které nejdou na školy, které nejdou do zdravotnictví, které nejdou na bezpečnost, které nejdou do dopravní infrastruktury. Miliardy korun, které pouze platíme za rozhodnutí minulých vlád. A tato vláda dělá všechno pro to, aby tento účet dál rostl.

Představme si jednoduchou situaci. Rodina si vezme hypotéku. První rok splácí, druhý rok splácí, třetí rok splácí, a pak si vezme další úvěr a další a další, a nakonec zjistí, že podstatná část příjmů už neslouží k rozvoji rodiny, ale pouze k placení úroků. Pak si dokonce půjčí na zaplacení předchozích dluhů a úroků, skončí v dluhové pasti. A přesně tímto směrem se může pod současnou vládou vydat i stát.

A právě proto vznikla pravidla rozpočtové odpovědnosti. Právě proto vznikla dluhová brzda. A právě proto se ekonomové po celém světě shodují, že strukturální deficity nelze prohlubovat donekonečna, protože jednoho dne přijde účet, a ten účet bývá vždy vyšší, než politici očekávali. Proto mě mimořádně znepokojuje, že vláda prakticky rezignovala na jakoukoliv seriózní debatu o konsolidaci. Jediné opatření, které je schopna opakovaně prezentovat, je právě, ale EET 2. Ale EET 2 není konsolidace. Není to rozpočtová reforma, není to reforma, která by ovlivnila zásadní mandatorní výdaje. Je to technický nástroj výběru daní a ještě k tomu nástroj, u kterého se vedou dlouhé spory o skutečných přínosech.

Jestliže je po půl roce vlády nejviditelnější fiskální politikou návrat k EET, pak je to samo o sobě důkaz, že žádná skutečná fiskální strategie neexistuje. A zde se dostávám ke kolegům Motoristům. Pamatujeme si jejich předvolební vystoupení, pamatujeme si jejich sliby i jejich výroky. Měli být pravicovou pojistkou v levicové vládě. Měli být těmi, kteří budou hlídat Andreje Babiše zprava. Měli být těmi, kdo budou hájit rozpočtovou odpovědnost. Měli být těmi, kdo budou upozorňovat na rizika zadlužování.

Po několika měsících vlády ale vidíme - nevidíme z toho právě nic. Nic z toho, co velkolepě hlásali. Nevidíme žádný tlak na snižování výdajů, nevidíme tlak na strukturální reformy, nevidíme tlak na omezování mandatorních výdajů ani na konsolidaci. Nevidíme tlak ani na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Bohužel vidíme pravý opak. Vidíme souhlas, přihlížení, mlčení a zvedání rukou pod taktovkou Aleny Schillerové nebo Andreje Babiše.

A to by pro někoho možná mohlo být největší politické překvapení této vlády, protože právě tam, kde měla vzniknout hráz proti rozpočtové nezodpovědnosti, dnes nacházíme její tiché spolupachatele.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dluhy nejsou jenom ekonomické téma, jsou také tématem morálním. Každá generace má právo rozhodovat o své budoucnosti. Nemá však právo posílat účet těm, kteří ještě nemohou hlasovat. Dnešní děti, studenti, ale i děti, které se teprve narodí, ti všichni jednou převezmou stát, který jim zanecháme. A otázkou je, co jim zanecháme. Silnou ekonomiku, nebo účet za vaše dnešní populistické rozhazování? Konkurenceschopnou zemi, nebo zemi zatíženou stále vyššími splátkami dluhů? Prostor pro investice, nebo prostor pouze pro splácení úroků.? Právě proto navrhuji zařazení tohoto bodu. Protože otázka veřejných financí není otázkou jen jedné vlády, je otázkou budoucnosti celé České republiky. Je otázkou odpovědnosti vůči lidem, kteří přijdou po nás. A je otázkou, na kterou tato vláda zatím nedala jedinou přesvědčivou odpověď, kdo totiž skutečně zaplatí účet za její hospodaření.

Proto tedy navrhuju tento bod, abychom se tomu věnovali ještě před projednáváním zákona o evidenci tržeb. Bod s názvem Kdo zaplatí za nezodpovědné hospodaření vlády, budoucnost veřejných financí i příštích generací. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Došlo ke změně předsedajícího. A nyní tedy s přednostním právem předseda klubu, pardon, předseda STAN Vít Rakušan. Není, takže ho přesunuji zatím dolů. Nyní tedy s přednostním právem předseda ODS Martin Kupka. Toho také nevidím. (Reakce v sále.) Už běží? Už běží. Dobře.

Tak než doběhne, tak omluvenky. Od 14.30 do 15.15 z pracovních důvodů a od 15.15 do 17 hodin ze zdravotních důvodů se omlouvá paní předsedkyně Olga Richterová a od 14.30 do 15 z pracovních důvodů pan poslanec Marek Výborný.

A nyní je tady prostor pro pana předsedu ODS Kupku. A mám tady ve faktických poznámkách pana poslance Štěpána Slováka. Toho odmazávám. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím navrhnout několik bodů, na které bohužel zatím nedošlo, přesto jsou poměrně závažné a Poslanecká sněmovna se jimi má zabývat.

Ten první bod, který hýbe veřejností a hýbe jak odbornou veřejností, tak těmi, kteří sledují dění v České republice a vnímají nedávná rozhodnutí Andreje Babiše a jeho spolupracovnice jako reálné napadání fungujících demokratických institucí a jako jejich rozklad, protože ať už jde o protidrogovou politiku, nebo jde o ochranu lidských práv, obě tyhle důležité oblasti mají mít koordinační zastoupení na Úřadu vlády. A ten krok není jenom obyčejným organizačním opatřením. On ve skutečnosti znamená jasný odklon vládní většiny od toho tahle důležitá témata sledovat a sledovat je na patřičné úrovni s patřičnou odbornou oporou.

To, že Andrej Babiš tímhle způsobem plive do obličeje mnoha odborníků, že plive do obličeje mnoha menšinám, které měly právě zastoupení a ochranu na úrovni Úřadu vlády, tak je jenom a jenom vizitkou fakt marného působení vlády chaosu, nekompetence a faktického cirkusu. Tohle je realita, ať se to někomu líbí, nebo ne. A já říkám otevřeně, že mně se to nelíbí a že to vrací Českou republiku o mnoho let zpět.

Pojďme k těm konkrétním oblastem. Ochrana lidských práv. Já budu mluvit o specifických okruzích, kde chci zároveň doložit, že právě koordinace těch kroků na úrovni Úřadu vlády je nezbytně potřebná, a to například ochrana a prosazování zájmů zdravotně postižených nebo zdravotně handicapovaných.

Jde přece o to, abychom dokázali odstraňovat bariéry, fyzické bariéry, které historicky v České republice prostě vznikaly v době arogantní moci komunistů, kterým bylo úplně všechno jedno a handicapované zavírali pokud možno na okraji společnosti nebo je zamykali do zařízení, která pokud možno neměla se zbytkem společnosti mít žádný kontakt.

Od roku 1989 podnikáme, co můžeme pro to, aby se podařilo tyhle bariéry v dopravě, ve školách, ve zdravotnických zařízeních, ve všech kulturních institucích odstraňovat. A právě tam příslušná rada i organizace na úrovni Úřadu vlády fungovala tak, aby se podařilo napříč rezorty reálně bariéry odstraňovat.

Co říká Andrej Babiš? Kašlu na to. Je mi to úplně jedno. Je mi jedno, jestli Česká republika v téhle oblasti půjde normálním, moderním směrem, anebo jestli se budeme vracet zpátky.

Samozřejmě vnímám dnešní rozhodnutí odboru Úřadu vlády, myslím, že historicky tu snad nikdy nebylo, ale především vnímám hlas odborné veřejnosti, která říká, vraťte tohle zpět. A říkám to znovu naprosto jednoznačně za Občanskou demokratickou stranu: jsou to kroky, které reálně poškozují Českou republiku a poškozují demokratické instituce.

Pojďme se zaměřit i na to, jak na to v následujících týdnech a měsících reagovat. Z iniciativy Evy Decroix proběhne zítra tady na půdě Poslanecké sněmovny odborný seminář, kam jsou zváni i zástupci vládnoucí koalice. A je žádoucí, aby ta odborná debata, kterou jste vynechali, kterou jste škrtli, tak aby někde proběhla. A jsem rád, že v tomto směru i ve spolupráci s Bárou Urbanovou přinášíme prostor, otevíráme prostor pro konfrontaci odborných názorů a pro hledání východiska z téhle úplně zbytečné pasti, kterou tady sestavil Andrej Babiš a jeho spolupracovnice, vedoucí Úřadu vlády.

Další důležitá oblast – protidrogová tématika. Naprosto vážně tady jde o negativní dopady, které se projeví ekonomicky, které se projeví sociálně. Doposud stála protidrogová politika a protidrogová strategie České republiky na čtyřech klíčových pilířích: na prevenci, na represi, ale zároveň na léčbě a harm reduction. Takhle to bylo dlouhodobě formováno. A zároveň bylo jasné, že převážení některé z těch složek, jednoho z těch pilířů prostě není dobrým řešením.

Jestli se tady vzhlédl Andrej Babiš v tom, že jediný prostor dostane represe, že jedinou odpovědí na to, jak si poradit s drogami, bude posílení té policejní části celé rovnice, tak je prostě špatná cesta. A schytává to ze všech odborných kruhů. Od jediného možná ne – od těch, se kterými se spojil v domnění, že tvrdé zákazy a nejostřejší represe je to pravé řešení.

Co ale říká skutečná praxe? Co říká příklad mnoha států, kde se tímhle špatným směrem vydali? Že se rozšířil černý trh. Že ve skutečnosti místo toho, aby se dařilo lépe organizovat boj proti drogám, tak to naopak vyhřezlo z břehů a lidé potom potkávali na ulicích v mnohem větším počtu lidi, kteří si se svou závislostí prostě neuměli a nemohli poradit.

Tak místo toho, abychom dělali kroky, které mají hlavu a patu, které jsou osvědčené, tak dělá tahle vláda pravý opak: vysmívá se odborníkům, kašle na ně a pouští se do naprosto zbytečných, hloupých a nefunkčních experimentů. Anebo ať to tedy jasně popíšou: končíme s prevencí, končíme s rozumnou harm reduction a jdeme jenom do tvrdé represe. Andrej Babiš v čele tady s policejní strategií nejtvrdších postihů a nejtvrdších zákazů, které ale nefungují.

Nicméně odborná veřejnost tady upozorňuje na reálné negativní dopady, na to, že prostě budeme potkávat na ulicích větší počty těch, kteří prostě podlehnou nejrůznějším závislostem, místo toho, abychom dál pokračovali a rozvíjeli politiku, která má hlavu a patu.

A jsem moc rád, že Štěpán Slovák spolu s Jindřichem Vobořilem tady organizují v pátek setkání a jednání, které povede k tomu, abychom dokázali nabídnout proti tomu příčetnou alternativu. Alternativu, která bude stát proti nesmyslným a chybným rozhodnutím Andreje Babiše a jeho spolupracovnice.

Já nechci připustit, že v téhle zemi prostě to, jak se vyspí jeden nebo druhý, Andrej Babiš nebo jeho spolupracovnice, tak se budou řídit důležité agendy. Takhle se v normálním státě fakt nevládne. A to, že je to prostě chybný krok, potvrzují úplně všichni.

A jestli to slyšíme od odborných kruhů, od expertů, od nevládních organizací, pokud to slyšíme od zástupců menšin, tak je asi vyloučeno, že by si vymýšleli, že by to prostě z jejich strany byl jenom odpor vůči vládě, že by snad jako byli na straně opozice. Z toho je asi nemusíte podezírat, protože mimochodem celá řada z nich fungovala a dělala svoji práci, ať už tu byla jedna, nebo druhá vláda. A snažili se především vytvářet podmínky pro lidi, které zastupují, a vytvářet podmínky pro funkční, odpovědnou politiku a moderní politiku, kterou stát v těch oblastech má být.

Takže bod, který navrhuju a který pokládám za důležitý i z hlediska toho, jak má Česká republika v těch odborných oblastech působit, je: Chaos vlády při rušení a přesouvání agend lidských práv, zdravotně postižených, duševního zdraví a protidrogové politiky. Bod programu, který navrhuju jako první část našeho programu.

Další bod, který navrhuju, je...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Můžu se prosím jenom zeptat, dostanu to písemně, nebo si to mám pomalinku značit?

 

Poslanec Martin Kupka: Já vám to potom předám také písemně (Předsedající: Dobře, děkuju.) , abych nemusel pomalu a opakovaně diktovat, jak se ten bod jmenuje.

Další důležitý krok (bod) je: Ohrožení nezávislých veřejnoprávních médií a pokus o jejich faktické zestátnění. My jsme shodou okolností měli možnost podrobně se seznámit s příběhem Slovenska.

Je do očí bijící a současná vláda se rozhodla zopakovat úplně stejnou šablonu, kterou vyzkoušel Robert Fico a kterou předtím vesele prošlapal Viktor Orbán. A je to na bílém dni. Prostě je to jenom útok na fungování nezávislých médií. Proč? Protože se evidentně bojíte, že o vás veřejnoprávní média budou mluvit pravdu a že o krocích vlády budou informovat nestranně. Prostě se bojíte kritiky místo toho, abyste ji akceptovali a poslouchali podobně jako to udělaly vlády před vámi. A to, co zažíváme při každé tiskovce Andreje Babiše je naprosto bezskrupulózní útok na novináře a na média. Jmenovitě adresné vytváření strachu v té místnosti, kde se koná tisková konference, protože Andrej Babiš se nebojí, nikdy to tady nebylo, je to fakt bez nápodoby v jakémkoliv jiném státě.

Možná inspirace Orwellem, kde ale zažívali jenom dvě minuty nenávisti, tak vy jste to povýšili na hodinu nenávisti vůči médiím. A za těchto okolností snažíte se reálně vytvářet ekonomický tlak na veřejnoprávní média. Nic jiného to není a nikdo tomu nemůže věřit, že byste to mysleli vážně, s jakýmkoliv reálným krokem směrem k větší efektivitě fungování těch médií anebo k reálným úsporám. To by se totiž dělalo úplně jinak. To by jinak Patrik Nacher nenavrhoval už v průběhu roku snížení příjmů jak České televize, tak Českého rozhlasu.

Jak si s tím ta média mají poradit jako organizace, které hospodaří v ročním rozpočtu? Jak to jinak udělat v okamžiku, kdy přirozeně uzavřely smlouvy a musejí je plnit. Nebo je to pokus je přivést k bankrotu? Anebo je to to, co zažívala média na Slovensku, kdy Fico okamžitě, když měl možnost, tak prostě jednoduchým hlasováním pod pláštíkem toho, že všichni musí šetřit, tak snížil hlasováním o zákoně rozpočet veřejnoprávního média, tedy v případě Slovenska Slovenské televize a Slovenského rozhlasu, a to dost významně, v přepočtu na české koruny o 1,3 miliardy korun. Zatímco původní návrh zákona vlastně v podobné logice, jak se to objevilo v tom paskvilu Oto Klempíře, tak původně navrhovali 0,17 procenta HDP, říkali taky, to je nezávislá konstrukce, na to nikdo nesáhne. Nikdo na to nesáhne. Tak stačilo, aby proběhly volby, samozřejmě vláda řešila, tak jako to bude řešit vláda České republiky v nadcházejících letech, jak snižovat deficity, a v tu chvíli museli říct, no všichni musí šetřit, tak i veřejnoprávní média. A šup ze dne na den snížení rozpočtu velmi významně.

A dopady? Najednou se začaly dít ve Slovenské televizi a Slovenském rozhlase pozoruhodné věci. Za mlhou skrytou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál začaly najednou z toho média mizet kvalitní novináři, vyměnilo se vedení, takže místo kompetentního ředitele či ředitelky je tam člověk, který předtím řídil dezinformační weby. Super doporučení, super reference. Nejlepší možná. A co následovalo dál? Postupný pokles elementární důvěry veřejnosti, že Slovenská televize a Slovenský rozhlas budou nezávisle informovat.

Není náhodou přesně tohle, oč ta vláda stojí? Samozřejmě, že to je tohlet. To je ten pravý důvod, proč o to vláda Andreje Babiše usiluje. Vystrašit, odkrvit a potom zadupávat postupně do země. A my máme dělat, že to vlastně není důležité, protože přece tadyta vláda chce zajistit, aby všichni šetřili. No, kdyby to byla pravda, tak se chová úplně jinak. Tak tady nehrozí snížením příjmů už v průběhu letošního roku, tak tady nepřináší v potu tváře během víkendu načmáraný návrh novely mediálního zákona, ve kterém není vůbec nic dobře. Ve kterém právní formulace nesedí, ve kterém se nakládá ledabyle s pojmy a ve kterém elementární odbornost prostě selhává. Kde vidíme jediné, tak vlastně tak, jak to sám řekl Oto Klempíř, tak by se prostě zasahovalo z úrovně Rady České televize do programu. Jenže tohle ty rady dělat nemají. To, že tam vynechá regionální studia, regionální vysílání, plošné pokrytí – jenom absolutní důkaz nekompetence a neschopnosti. A především je to znovu touhle cestou nekompetentního návrhu snaha znejistit veřejnoprávní média.

Dneska pracovníci veřejnoprávních médií přišli do práce v černém, aby dali najevo, že jim to není jedno. Symbolicky, ale naprosto jednoznačně. A já tady říkám naprosto vážně, žádná vláda, ani naše, nemá být spokojená s tím, když média kritizují. Logicky nemůže být. Přece chceme, aby se o nás informovalo dobře a každý, kdo bude v roli té vlády, bude dělat totéž. Bude se snažit o to, aby média vysílala reportáže, které budou nahrávat jeho volebním preferencím. Akorát to tak v normální demokracii prostě nefunguje. Média jsou tu od toho, aby měřila prostě všem stejným metrem a byla vůči všem stejně kritická. Chápu, že se to Andrejovi Babišovi nelíbí, třeba jako se to nelíbilo mně, když běžely negativní reportáže. Ale projevem elementárního respektu k demokratickému fungování státu je to prostě přijmout a podle toho třeba formovat svoje kroky, ale ne zabít ta média.

A tady pozorujeme na běžícím páse, že tohle přesně dává najevo Andrej Babiš. Nadávání novinářům, vyvolávání pocitu strachu, tlak na autocenzuru. A pak ještě jeden pozoruhodný fenomén, protože když každý týden spácháte několik takových útoků, dosáhnete zcela jistě jedné věci, velmi významně snížíte práh bolestivosti. Takže můžete dělat pak téměř cokoliv, protože z těch hrůz se nakonec do těch médií dostane jenom malá část a to se nějak ustojí. Ale i tohle je opravdu velmi vážná podoba toho, jak reálně proměňujete, jak manipulujete veřejný mediální prostor. Tak já říkám, tohle Česká republika zažívat nemá. Nikomu z politiků se v tomto směru nemá hodit do krámu, jak ta média vysílají, ale mají to prostě přijmout jako součást uspořádání českého demokratického státu. A za tím, co dělá současná vláda vůči veřejnoprávním médiím se fakt skrývá jediné: Prostě je to snaha si je ochočit a tomu v každém případě budeme čelit a budeme tomu čelit naprosto jednoznačně.

Proto navrhuju jako další bod jednání a budu to dělat s železnou pravidelností dokud neustoupíte od těch nesmyslů, budu navrhovat jako body Ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a pokusy o jejich faktické zestátnění.

A dovětek: Teprve v okamžiku, kdy Andrej Babiš naráží na reálný odpor opozice a také části veřejnosti, se věci mění. Tak jsme se naposledy dozvěděli na tiskové konferenci, že teda není dobrý ten návrh Oto Klempíře. Zaplaťpánbůh za to, že to i Andrej Babiš poznal, když už to říkali všichni odborníci a když jsme to věcně kritizovali my. Ale místo toho, aby řekl jasně, pokus nevyšel, chápeme, že to má fungovat jinak, tak říká, najdeme jinou cestu, jak prostě změníme systém koncesionářských poplatků.

Jsem moc rád, že tady teď sedí Alena Schillerová, protože ona se bude muset vypořádat s tím, kdyby financování veřejných médií dopadlo na prostě běžné rozpočtové kapitoly, na běžný příjem a výdaje státu. Kde by vzala 8,5 miliardy korun? Vzala by je ve školství nebo by je vzala na investicích nebo na obraně? Nebo kde by je vzala? Neví. Neřekla to. Neřekl to ani premiér. Neřekl to Oto Klempíř, tedy pardon, Oto Klempíř vystupoval v televizi a říkal pozoruhodné věci. Říkal, že bychom to přece nezaplatili z daní. Teda odkud odjinud by to stát měl platit? Ledaže by tady měl nějaký kouzelný proutek nebo buřinku, kde by pokaždé vyčarovali peníze na veřejnoprávní média. Ale pokud ne, pokud nemá kouzelný proutek a nechce podvádět ani Andrej Babiš, ani Oto Klempíř, tak musí říct poctivě: Buďto to vezmeme ze školství, nebo odjinud, z kultury, z jiných institucí. Anebo o to zvětšíme deficit.

 

Jenomže když zvětšíme deficit, tak ještě víc zaplatíme na úrocích, a to je tedy potřeba taky férově říct české veřejnosti. Ekonomicky to nedává smysl. Je úplně jasné – Andrej Babiš se tím také netají a Alena Schillerová také ne – že i v dalších letech budeme hospodařit se schodkem. To znamená, pokud tady mimo ty současné nezávislé zdroje pro Českou televizi a Český rozhlas tyhle zrušíme a odkážeme je na běžný příjem státu a na standardní rozpočtové výdaje, tak to znamená prostě jediné. Zaplatí to úplně všichni, kteří platí daně a zaplatí to ještě navíc naše děti, včetně úroků, protože jsme v režimu deficitu. Jinou odpověď ekonomickou to nemá a je fakt férové to takhle jednoduše říct a říct: Zaplatíme víc, než kolik v současné době platili koncesionáři za fungování veřejnoprávních médií.

Pak je tu ještě ta symbolická hodnota a velmi důležitá. Nezávislé financování je důležitá hodnota. To, že se i díky tomu může veřejnost ztotožňovat s tím, že ne vláda svojí blahosklonností určuje, jestli do médií půjdou veřejné prostředky, ale prostě zákon, který nezávisle na daňových příjmech běžných, obvyklých, financuje ze strany veřejnosti, ze strany lidí, kteří se na televizi dívají a poslouchají rozhlas, tuhle veřejnou službu.

Pokud něčemu ta debata prospívá teď, tak je to, že si můžeme přesněji pojmenovat, kde veřejnoprávní média mají naprosto nezastupitelnou roli. Ve všech kritických situacích, mimořádných situacích, kdy mají celoplošně informovat o tom, co se děje. Jde o to, aby pokryly například i to, že v některých oblastech při povodních, při mimořádných událostech, prostě budou vysílat a za to nesou odpovědnost. K tomu slouží i jejich koncesionářské poplatky. Tak tohle jsou důvody, proč máme mít nezávislá veřejnoprávní média a proč kroky vlády jsou nesmyslné.

Znovu, máme to probrat na jednání Poslanecké sněmovny ještě dřív, než vláda se rozhodne o nějakém svém dalším amatérském pokusu, jak ten marný způsob řešit. Tohle jsou za mě dva klíčové body, kterými se máme zabývat. Nechci se vracet k tomu, co pořád ještě nezaznělo, ale nikde jinde než v Poslanecké sněmovně to proběhnout nemůže. S ohledem na to, že jste se opakovaně přes naší snahu odmítli arogantně zabývat důležitým problémem Andreje Babiše – který ale není jenom problémem Andreje Babiše, on je reálně problémem všech daňových poplatníků. To, že je ve střetu zájmů a že evidentně to přinejmenším nedokázal jasně vysvětlit, předložit dokumenty, na které čeká veřejnost a na které čeká i Evropská komise, ohrožuje fungování českých institucí. Ohrožuje i to, jakým způsobem se s tím vypořádáme do budoucna a zda budeme mít možnost jako Česká republika čerpat třeba v nadcházejícím programovém období až 700 miliard korun.

To fakt není málo, 700 miliard korun. To je fakt pořádný balík peněz, který by mohl posloužit tomu, aby se České republice prostě dařilo lépe v investicích, důležitých projektech. Ohrožuje to Andrej Babiš svým postojem. Uváděl jsem tady při každém zahájení schůze, že tohle je téma, které se má řešit a že není v tuhle chvíli jasné, jak je na tom SynBiol, jak je na tom Hartenberg Holding. Že jediné, co vyřešil Andrej Babiš... Nevíme jak, takže nejsou k tomu dokumenty, proto se na nás obrací i Evropská komise, jak je to u Agrofertu.

Do toho se ozývá slovenská politická scéna a ptá se na průběh schůzky mezi Andrejem Babišem a jejich ministrem životního prostředí Tarabou ohledně odstraňování ekologických škod v areálu firem Andreje Babiše na Slovensku. Mě by zajímalo. Jednal tam Andrej Babiš o otázkách státního zájmu, nebo tam Andrej Babiš už jako představitel české vlády jednal o své malé domů? Jednal o tom, jak slovenští daňoví poplatníci zaplatí jeho byznys? Další ukázka toho, jak fakt Česká republika vystupovat nemá a další důkaz, že Andrej Babiš téhle zemi bohužel dělá ostudu.

Vzhledem k tomu, že jste opakovaně nedali prostor k tomu, aby Andrej Babiš tady ty dokumenty mohl předložit a jasně vysvětlit, požádali jsme o svolání mimořádné schůze, kde prostě na to budete muset reagovat. Jsme smířeni s tím, že po vzoru všech interpelací vyslechneme pravděpodobně od Andreje Babiše snůšku nadávek, nehorázností, na adresu všech, kteří sedí v Poslanecké sněmovně a nejsou právě součástí vládní koalice.

Možná tentokrát dopadne jeho hněv i na Tomia Okamuru, protože si tedy dovolil tvrdit, že daně nemůže čerpat ten, kdo na ně nemá nárok. To je vlastně docela zajímavé vyjádření a rozhodně nemůže patřit mezi vyjádření přátelská vůči Andreji Babišovi, protože je úplně jasné, že tady prostě Andrej Babiš čerpal prostředky, na které nárok neměl. Takže tohle nefunguje.

Bude k tomu mimořádná schůze, takže demokratický nástroj, kde snad konečně padnou odpovědi, kterým se dlouhodobě vyhýbáte. Za nás naprosto nezbytná věc. Ne kvůli naší opoziční politice, opravdu ne, ale vůči tomu, co hrozí českým občanům, že tyhle zájmy Andreje Babiše ve výsledku zaplatí oni ze svých peněženek. Tohle je reálný důvod, proč to znovu vracíme na půdu Poslanecké sněmovny, a to, že česká veřejnost za těchto okolností těžko může důvěřovat českým institucím, když si z nich dělá Andrej Babiš trhací kalendář.

Ano, doplním ještě jednu podstatnou věc. Oslovili jsme dopisem Markétu (Zuzanu?) Brücknerovou, která v tuto chvíli zastává roli a odpovědnost nejvyššího státního tajemníka, aby prověřila na základě jakých dokumentů, jakých analýz, došlo k proplacení finančních prostředků a dotací společnostem Andreje Babiše a Agrofertu. Chceme, aby prověřila, zda byl všude respektován služební zákon. Chceme, aby prověřila, na základě jakých pokynů došlo k podpisu právě takových úhrad. Chceme, aby prověřila, zda v žádném z těch případů nedošlo k politickému tlaku na rozhodování nezávislých úředníků. Chceme, aby jasně prověřila, že jednotliví úředníci na úřadech ve státní službě postupovali podle řádných pravidel.

Tohle je legitimní krok ze strany opozice a nezbytný ze strany toho, aby Česká republika fungovala jako právní stát. Proběhne mimořádná schůze. Očekávám, že se konečně těchhle odpovědí dočkáme. Proto to tentokrát na bod jednání nenavrhuju a zůstanu u těch dvou důležitých bodů.

Vracím se ale na začátek k tomu. To, co v posledních měsících a týdnech předvádí vládní většina, je fakt vláda totální nekompetence, chaosu a arogance. Nikdo jiný se v uplynulých 30 letech nevysmíval odbornosti, nevysmíval lidem, neziskovkám, nejrůznějším aktivitám, tak, jako to děláte vy. Házíte ty dobré i ty špatné do jednoho pytle bez rozdílu. Vysmíváte se jim, ukazujete, že vám vůbec nezáleží na tom, jestli v České republice se postupuje podle standardních postupů, základních pravidel fungování státu, respektu k institucím a respektu k právu.

Počítejte logicky s tím, že na každém jednání Poslanecké sněmovny budeme navrhovat body, na kterých fakt záleží a budeme vás vést k odpovědnosti. Bude to pravidelně předmětem našich vystoupení a návrhů jednotlivých bodů programu. Pokud se tomu budete zbaběle vyhýbat, budeme logicky využívat podobné nástroje, jako jsou mimořádné schůze.

Děkuju za pozornost a děkuju za zvážení těch důležitých dvou bodů i v rámci hlasování o pořadu této schůze. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Poprosím, pane předsedo, o ty texty. Děkuju. Nyní tady máme s přednostním právem... (K řečnickému pultu přichází poslanec Skopeček.) Před vámi byl ještě pan předseda Havel. Pokud si to chcete, pánové, vyměnit... Ne? (Poslanec Havel: My jsme se domluvili.) Dobře, tak přednostní právo, Matěj Ondřej Havel.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, my jsme jako TOP 09 navrhli sněmovním tiskem nebo naší zákonodárnou iniciativou volební právo od 16 let pro komunální volby. Jsem rád, že pan ministr Tejc tady zrovna sedí. Vláda náš návrh na svém zasedání zamítla s tím, že by to potřebovalo nějakou širší diskusi. Já si dovolím navrhnout proto bod, který nazývám, pane místopředsedo: Diskuse o volebním právu od 16 let. Stručně ho tady zdůvodním, aby diskuse mohla proběhnout. Možná se pokusím taky vysvětlit, že není potřeba objevovat kolo v tomto případě, že k tomu už v řadě států tedy došlo.

Co nás k tomu vede? Komunální politika se týká samozřejmě nás všech, ale možná mladých lidí, kteří jsou nedospělí, více nebo velmi intenzivně, možná i více než nás ostatních dospělých, protože právě jsou to obce, města, která rozhodují o školách, sportovištích, volnočasových zařízeních a samozřejmě o všem, co používáme všichni ostatní ve veřejném prostoru, dopravě, parcích a tak dále. A právě šestnáctiletí nebo sedmnáctiletí občané tyto služby využívají opravdu denně. Rozhodnutí zastupitelstev, rozhodnutí starostů a starostek má bezprostřední vliv a přímý dopad na jejich žití. A platí jednoduchá zásada: Kdo je rozhodnutím významně ovlivněn, tak ten by přece měl mít možnost se k němu prostřednictvím voleb napřímo vyjádřit.

Mladí lidé, kterým ještě není 18 let, ale je jim 16 a plus, tak už přece mohou nastoupit do zaměstnání, mohou normálně platit daně, jako to dělá řada dospělých lidí, od 16 let mohou uzavírat pracovní smlouvy, mohou řídit dokonce některé typy vozidel, jsou trestně odpovědní – a to je důležité – ještě uvažujeme o tom, že jim míru trestní odpovědnosti rozšíříme, tak by přece dávalo smysl, aby ruku v ruce s tím šlo i rozšíření práva, nejenom povinností. Stát po nich oprávněně požaduje odvědné chování, a je proto logické přiznat jim proto i politická práva.

My se domníváme a já jsem o tom pevně přesvědčený, že demokratický a svobodný stát potřebuje více zapojených mladých lidí do rozhodování, více, nikoliv méně. Česká populace stárne, je to tak – a politická rozhodnutí jsou přirozeně stále více tedy ovlivňována zájmy starších generací. Podotýkám, že my nenavrhujeme volební právo od 16 let pro všechny typy voleb, my to navrhujeme pro komunální volby. Mladí lidé budou nést důsledky svých politických rozhodnutí, důsledky svých volebních rozhodnutí ze všech nejdéle. V těch obcích se to týká bydlení, týká se to jejich rozvoje, týká se to třeba i místního klimatu. A demokracie funguje nejlépe tehdy, když jsou zastoupeny všechny generace, pokud možno rovnoměrně, žel demografická křivka je v tom neúprosná, ta data všichni známe.

Výzkumy také ukazují, že lidé, kteří začnou volit už při svém prvním možném termínu, mají vyšší pravděpodobnost, že budou volit po celý život. Tady to říkám jako učitel, který ví, že návyk se dělá v mládí. Pakliže dáme mladým lidem možnost rozhodovat v komunálních volbách, tak kromě toho, co jsem už tady popsal, tak je taky v nejlepším slova smyslu vtáhneme do politiky. Co je nejhorší: Když politika lidi nezajímá. To si opravdu politici – a nejenom my tady, ale i na těch městech a obcích, na krajích a tak dále, můžeme dělat co chceme. Volební návyk skutečně vzniká v mládí, volby mají být dobrovolné, ale občanská gramotnost a občanská výchova se musí realizovat i jinde než jenom ve škole a mnohovrstevnatě. Šestnáctiletí lidé většinou ještě žijí doma a navštěvují školu, jsou tedy ve stabilním prostředí, kde mohou o volbách diskutovat přirozeně s rodiči, přirozeně se svými spolužáky, ale také to dobře navazuje právě na občanskou výchovu a k získávání té, jak se odborně říká, občanské kompetence nebo chce-li občanské gramotnosti. A naopak osmnáctiletí často odcházejí už na vysokou školu nebo do zaměstnání a jejich volební účast může být logicky nižší, respektive možnost vyzkoušet si volit do municipalitních voleb tam, kde přímo vidíte výsledky práce zastupitelstev, jsou nejrychleji doručitelné, tak už je pak vlastně tím odstíněná.

A zkušenosti ze zahraničí jsou ryze pozitivní. Jak jsem říkal na začátku, my tady opravdu neobjevujeme kolo – my chceme našim mladým lidem poskytnout něco, co v řadě evropských států už přirozeně a dobře funguje. Například Rakousko, to zavedlo volební právo od 16 let už v roce 2007, to znamená, téměř před 20 lety, a je dosud tedy nejvýznamnějším evropským příkladem takové – mohlo by se zdát – odvážné reformy. Řada – a teď – odborných a vědeckých studií říká, že šestnáctiletí a sedmnáctiletí voliči nejsou méně kompetentní než staří prvovoliči, starší prvovoliči. Výzkumy zároveň naznačují, že u této skupiny vzniká silnější dlouhodobý návyk účastnit se voleb, a to je přece to, na co jsem poukazoval, to je to důležité, to je to, co chceme.

Další příklad: Německo. V některých spolkových zemích – možná bych měl říct spíše v řadě spolkových zemí – mohou šestnáctiletí lidé hlasovat v komunálních či v zemských volbách. A ta reforma se postupně rozšiřuje napříč Německem bez nějakých vážnějších problémů.

Když se podíváme i mimo Evropskou unii, do Skotska nebo do Walesu, tak tam mohou šestnáctiletí lidé hlasovat také v některých typech voleb. A i tamější zkušenosti říkají, že je vysoký zájem mladých lidí o veřejné dění a o volby. Podotýkám, že volební účast opravdu je prokazatelně prostředkem, jak zvýšit zájem mladých lidí o veřejné dění.

A v různých podobách umožňují hlasovat od 16 let například také: Malta, některé, jak jsem říkal, spolkové země Německa nebo některé regionální a místní samosprávy i v dalších evropských zemích.

Já si dovedu představit, že by se velmi brzy toto právo rozšířilo třeba na hlasování v některých typech referend nebo v obecních referendech. Ta diskuse, pokud ji otevřete, já vás o to prosím, tak se tímhletím směrem může ubírat, já myslím, že se shodneme poměrně často, někdo by mohl namítat na tento náš nápad že (šestnáctiletí) lidé nejsou dostatečně vyzrálí. Prosím, dámy a pánové, volby nejsou zkouška z politologie, máme jistě i řadu starších voličů – já to vidím i ve své generaci – o kterých bych řekl, že nejsou bohužel občansky dost kompetentní – a není to jejich vina, je to vina i školství, které je vzdělávalo, a někdy i systému, ve kterém vyrůstali – a nemohli za to. Samozřejmě narážím na doby před rokem 1989.

Volební právo není podmíněno vzděláním v žádném stupni, v žádném věku, není podmíněno příjmem ani žádným znalostním testem, neexistuje důvod, proč by šestnáctiletí lidé nemohli volit kvůli své údajné nezralosti. A výzkumy – opět se odkážu na Rakousko – neprokázaly, že by šestnáctiletí lidé byli méně schopni učinit informované rozhodnutí než starší voliči, anebo než starší prvovoliči.

Často se taky namítá, že mladí lidé budou hlasovat podle svých rodičů. No ale to bychom přece mohli tvrdit i o dospělých, že hlasují podle manžela, podle vnoučat a tak dále. Demokracie stojí – a česká demokracie jistě také – na důvěře v občana. A navíc, opět zmiňované výzkumy ukazují, že mladí lidé mají vlastní názory a mají vlastní preference, a já ze své vlastní letité pedagogické zkušenosti vím a vidím, že jsou schopni, ochotni a nebojí se své názory prezentovat mnohem odvážněji a naléhavěji, než jak to bylo dříve nebo třeba v mé generaci.

Taky se říká: Je to výhoda pro některou politickou stranu. Neexistují žádné přesvědčivé důkazy, že by mladí voliči dlouhodobě, dlouhodobě podporovali jediný politický směr. Krátkodobé výzkumy takové samozřejmě jsou, měří se to stejně jako preference, ale dlouhodobě tento trend prostě vystopovat nejde. A zase nám ukazují zkušenosti tedy zahraniční, my je mít nemůžeme, že preference mladých lidí jsou různorodé a jsou hlavně proměnlivé. To znamená, ta skupina mladých lidí kromě toho, že k volbám chodí, tak se chová naprosto dospěle ve svém uvažování a své názory třeba přehodnocuje a své preference pochopitelně také mění, jak to dělá každý kriticky uvažující dospělý člověk, občan demokratického státu.

Není to tedy návrh ve prospěch jedné strany, není to návrh ve prospěch TOP 09, jak by si někdo mohl myslet, je to návrh ve prospěch demokracie v České republice. A my chceme mladé lidi vést k odpovědnosti, my je nechceme od výkonu jejich práv zrazovat, chceme jim ukázat, že ta odpovědnost znamená, že musí udělat rozhodnutí, a za to rozhodnutí potom mohou nést následky, anebo mohou sklízet plody rozhodnutí dobrého – kde jinde než právě v komunálních volbách, to je tak dobře a hmatatelně vidět. My chceme posílit vztah mladé generace k místu, kde žijí, a my chceme posílit jejich zodpovědnost za místo, kde žijí.

Dobře víme, že jsou v České republice obce, ve kterých je obtížné najít někoho, kdo by chtěl být starostou, starostkou, není o tu práci často zájem. Toto je prosím prostředek, který může v mladých lidech podnítit o politiku zájem a může pomoci najít a vygenerovat talentovaného, dobrého starostu nebo starostku pro tu konkrétní obec, kde by třeba jinak chyběla. My chceme budovat občanskou společnost, která začíná účastí na veřejném životě. A pokud tedy šestnáctiletým lidem důvěřujeme – a TOP 09 jim důvěřuje – že mohou pracovat, že mohou platit daně, že mohou nést právní odpovědnost, tak bychom jim měli důvěřovat i při rozhodování o budoucnosti jejich obce.

Když jim přidáváme povinnosti, měli bychom jim přidávat také práva. Demokracie není silnější tím, že z ní někoho vyloučíme. Demokracie je silnější tím, že do ní zapojíme více odpovědných občanů. Prosím, abychom tento bod zařadili. Odbudeme si tady tu diskusi, po které pan ministr Tejc volal, já to beru, to je naprosto relevantní, a až bude možné ten sněmovní tisk s tím naším návrhem zařadit na jednání Sněmovny, což na té příští řádné schůzi jistě půjde, tak já se k tomu, slibuji, ještě přihlásím a navrhnu zařazení toho tisku a budeme bojovat za volební právo pro mladé lidi od 16 let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A jenom pardon, já jsem si nepoznamenal, který bod? (Poslanec Havel: Druhý.) Druhý. Volební právo od 16 let. Protože já jsem si poznačil tuhle jako bod. Možná, že mám chybičku hned na začátku. (Poslanec M. O. Havel vysvětluje předsedajícímu svůj návrh mimo mikrofon.) Děkuju. Tak. A nyní s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Hezké odpoledne, dámy a pánové. Já přicházím s návrhem na zařazení nového bodu, který jsem nazval Ochrana nezávislosti České národní banky. K navržení tohoto bodu mě vedou výroky, některé výroky pana premiéra Babiše, ke kterým se následně přidala i paní ministryně financí a které měly znaky zasahování do nezávislosti České národní banky.

Nezávislost České národní banky, naplňování jejího hlavního cíle, to znamená měnové, respektive cenové stability, je, dámy a pánové, garantována zákonem. Česká národní banka nemá, a dokonce nesmí přijímat pokyny od žádného ministra, od premiéra, od prezidenta, od nikoho. Ve své činnosti je nezávislá na těchto institucích a na těchto politicích. Pro tuto nezávislost existují velmi dobré důvody a jsou to důvody, které jsou empiricky ověřené. V zemích, kde je garantována nezávislost centrálních bank a kde politici nezasahují do měnové politiky, vykazují takové ekonomiky větší měnovou stabilitu, respektive stabilní a nízkou míru inflace. To je koneckonců i hlavní úkol České národní banky a je to úkol potřebný a správný.

A jakkoliv pan guvernér Michl to možná přehnal tím expresivním vyjádřením ve smyslu toho, že raději zdrtí ekonomiku, aby uchránil Českou republiku před vysokou inflací, tak asi bych volil mírnější slova, ale v jádru má pravdu. Česká národní banka tady není od toho, aby pracovala na vyšším růstu české ekonomiky. Česká národní banka je tu především proto, aby udržovala stabilní měnu a aby udržovala nízkou a stabilní inflaci. Stabilní inflace je totiž zásadní předpoklad pro to, abychom v České republice měli zdravý ekonomický růst, abychom měli kvalitní investorské prostředí, které bude preferovat dlouhodobé investice, dlouhodobé finanční investice před spekulativním kapitálem, aby prostřednictvím vysoké inflace nedocházelo k znehodnocení úspor českých střadatelů a nakonec aby nedocházelo k přesunu bohatství od věřitelů k dlužníkům právě prostřednictvím vysoké inflace. Zkrátka nezávislá centrální banka je základem zdravé hospodářské politiky a je základem měnové a inflační stability.

Paní ministryně, pan premiér tu není, tak se budu obracet jenom na vás. Chápete, co těmito radami, nevyžádanými radami, České národní bance o tom, jaké mají mít úroky, vysíláte potenciálním investorům? Chápete, jak se na nás potenciální zahraniční investoři budou dívat, když se překročí tento Rubikon, který nikdy překročen nebyl, a vládní politici, kteří jsou zodpovědní za fiskální politiku, budou radit České národní bance, jaké má mít úrokové sazby? Česká národní banka, ani pan guvernér Michl, ani nikdo z několikačlenné bankovní rady České národní banky fakt nemůže za to, že jste dávali před volbami populistické, nerealistické a nesplnitelné cíle v podobě toho, že zařídíte nízké úroky na straně hypoték. Samozřejmě to byl nerealistický, hloupý slib, na který vám možná někteří voliči naletěli, ale to ještě neznamená, že musíme destruovat nezávislost instituce, jako je centrální banka.

Vy obecně máte s těmi nezávislými institucemi problém. Tu střílíte do médií, tu střílíte do Národní rozpočtové rady, ale teď se k tomu přidává jedna z nejvýznamnějších hospodářskopolitických autorit, kterou Česká národní banka je, a připomeňme, že vedle fiskální politiky je právě měnová politika jednou z nejdůležitějších, nejzásadnějších a nejmocnějších hospodářských politik, které v našem státě máme.

Jsem rád, že Česká národní banka v tuto chvíli realizuje měnovou politiku takovou, jakou realizuje. Prostě v této chvíli nemůžeme si dovolit, respektive Česká národní banka si nemůže dovolit, snížit úrokové sazby na úroveň úrokových sazeb Evropské centrální banky, a to samozřejmě z toho důvodu, že po té epizodě poměrně vysoké míry inflace, kterou jsme v České republice nedávno zažili, jsou v české ekonomice neukotvená takzvaná inflační očekávání a ve chvíli, kdy by Česká národní banka poklesem úrokových sazeb vydala signál, že jsou jí jedno tato vysoká inflační očekávání, tak je to nejlepší cesta k tomu, aby inflace v české ekonomice znovu rostla.

Levnější hypotéky prostřednictvím nižších úrokových sazeb nezajistí ani levnější financování nemovitostí. Byly to právě extrémně nízké úrokové sazby a extrémně nízké sazby u hypoték, které samozřejmě dramaticky zvýšily poptávku po bydlení, která samozřejmě vede i k růstu cen nemovitostí. Takže poklesem úrokové sazby není nikde zaručeno, že si ten člověk, který si chce pořídit bydlení, tak že za to zaplatí méně peněz. Možná ušetří něco na úrokových nákladech, ale o to více zaplatí na ceně nemovitostí, protože prostě v době velmi extrémně nízkých úrokových sazeb rostly ceny nemovitostí právě tím velmi vysokým tempem.

Jestli vládu České republiky nějakým způsobem trápí vyšší úroková sazba v české ekonomice, tak ať prosím se vláda věnuje tomu, co má v zodpovědnosti, to znamená rozpočtové politice, fiskální politice, protože jsou to právě deficity veřejných financí, je to rozvolňování rozpočtových pravidel, jsou to plány na další a další zadlužování, které jak rétoricky, tak fakticky prostřednictvím těchto legislativních změn představujete v Poslanecké sněmovně, vysíláte jasný signál na finanční trhy, že se zkrátka bude více utrácet, že si stát bude muset více půjčovat, a odpovědí na to je ze strany finančního trhu samozřejmě růst úrokových sazeb. Čili místo toho, abyste nejapně, nepřiměřeně, neadekvátně a nezákonně se snažili ovlivňovat měnovou politiku České národní banky, začněte dělat svoji práci, to, na co máte mandát, a to je zodpovědná fiskální politika. Zatím v tom děláte pravý opak a jdete cestou takovou, která nepovede k ničemu jinému než k růstu úrokových sazeb.

Ještě jednou chci zmínit, že ono to trošku zapadlo v tom našem mediálním světě, ale málokterá zpráva z té hospodářské politiky nebo rétoriky vlády mě šokovala více než ty nevyžádané rady, kterými chce vláda, respektive někteří její členové, radit nezávislé České národní bance, jak má dělat politiku. Česká národní banka není nekritizovatelná, to já určitě neříkám, já ji taky za některé epizody kritizuju, jako třeba za kurzový závazek, který podle mého názoru nebyl prospěšný pro českou ekonomiku, ale aby premiér a ministryně financí říkala guvernérovi České národní banky, na jakou úroveň má snížit sazby úroků, je naprosto něco nepřijatelného, něco, co se v České republice v hospodářské politice ještě neodehrálo a něco, co nás dostává na cestu k tomu, kdy politici budou mít vliv na centrální bankovnictví, na měnovou politiku, což vždycky vedlo nejdříve k ekonomickým tragédiím, k vysoké míře inflace nebo hyperinflace a poté i ke společenským nepokojům a dokonce vládám. Nedávám vám nějaké takovéto úmysly, nemyslím si, že chcete tímto způsobem fungovat nebo že ta motivace, proč to říkáte, jde tímto směrem, to v žádném případě neříkám, ale prosím, i z těch historických konsekvencí si uvědomme, jakými situacemi to končí, když se ten Rubikon překročí, a lidé, kteří mají odpovědnost za rozpočtovou politiku, začnou radit centrální bankéřům.

To, proč máme nezávislé centrální banky a proč je dobře, že jsou centrální banky nezávislé, je právě díky tomu, že v každé té chvíli má vláda a centrální banka trošku jiný zájem. Zatímco ve chvíli, kdy se blíží volby, vlády rády utrácejí a pomáhají tím v uvozovkách „zatápět“ pod tím kotlem vysoké inflace, tak Česká národní banka samozřejmě tento politický cyklus nesmí akceptovat, nesmí se na něm podílet a má naopak tu inflaci bránit.

A o co více bude nezodpovědnější vláda a její rozpočtová politika a o co více budete porušovat rozpočtová pravidla, jak už jste porušovali, a o co více se budete zadlužovat, o to více bude muset Česká národní banka ty úrokové sazby zvyšovat tak, aby se v České republice inflace nerozjela.

Čili já chci vyjádřit podporu České národní bance, chci poprosit jak guvernéra, tak ostatní členy bankovní rady, ať nevyslyší, neposlouchají premiéra České republiky ani ministryni financí, nenechají se zaleknout, neakceptují nevyžádané rady na snižování úrokových sazeb. To si v této chvíli nemůžeme dovolit. Jejich hlavním cílem není vycházet vstříc předvolebním slibům hnutí ANO, jejich hlavním úkolem a jejich hlavním posláním je držet nízkou míru inflace. K tomu mají mandát a k tomu mají moji plnou podporu, ať to svojí nezávislostí a svými nástroji bez ohledu na to, co si vláda myslí, dělají.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Prosím, pane místopředsedo, jenom kam zařadit tento bod?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jako 2. bod dnes.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: 2. bod dnes. Děkuji.

Tak a máme tady poslední přednostní právo, a to má předseda klubu ODS Marek Benda. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já budu poměrně velmi stručný. Ale jenom abychom dokončili ty volební body, ke kterým se možná v pátek dostaneme, tak navrhuji, abychom nově zařadili dosavadní bod 107, ale ten už je vyčerpán, takže navrhuji, abychom ho zařadili nově, jenom aby to bylo jednodušší. Pro pana předsedajícího je to dosavadní bod 107, to znamená návrh na změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny, aby mohly proběhnout ještě změny, a pokud by Sněmovna schválila, že tento bod bude znovu zařazen na pořad této schůze, tak abychom ho zařadili dnes jako 1. bod našeho jednání.

Druhý návrh je dosavadní bod 115, návrh na volbu předsedů Stálých komisí Poslanecké sněmovny, který byl již také vyčerpán, tak také zařadit znovu do této schůze – návrh na volbu předsedů Stálých komisí Poslanecké sněmovny. A pokud by Sněmovna schválila, že tento návrh bude zařazen, pak navrhuji, aby byl zařazen v pátek do toho bloku volebních bodů, který tady před chvílí navrhla předsedkyně vládního klubu Táňa Malá. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom prosím ještě k tomu prvnímu, k té 107, orgány Sněmovny – kam jste navrhoval? (Poslanec Benda: Dnes jako 1. bod.) Dnes jako 1. bod. Děkuju.

Tak. Nikdo s přednostním právem tady není, teď tady mám... Tak bez přednostního práva prosím v tomto pořadí: paní poslankyně Zdeňka Blišťanová, potom pan poslanec Vítězslav Schrek, potom pan poslanec Jan Bartošek, potom pan poslanec Michal Kučera, potom paní poslankyně Irena Ferčíková Konečná, potom paní poslankyně Michaela Moritzová a potom paní poslankyně Julie Smejkalová.

Tak paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Dobrý den. Vážené dámy, vážení pánové, název mého bodu je Dočasný legislativní rámec pro obnovu území po živelné pohromě s podtitulem Omezení byrokratické paralýzy a jejich závažných dopadů na obyvatele a samosprávy.

Tím důvodem je těžká realita po ukončení stavu nebezpečí. Jménem obcí a měst postižených povodněmi v roce 2024, jako je Jesenicko, Krnovsko, chci upozornit na problém, který dnes považuji za jednu z největších překážek obnovy našich regionů. Od povodní uplynula již dlouhá doba a veřejnost často očekává, že obnova je již dávno v plném proudu nebo úplně skončila. Skutečnost je ale jiná. Mnoho obcí teprve nyní dokončuje projektovou přípravu, získává potřebná povolení a připravuje veřejné zakázky, aby mohly začít s opravami. Ne proto, že bychom nechtěli nebo nepracovali dostatečně rychle, ale proto, že jsme byli nuceni projít mimořádně těžkým a složitým administrativním procesem a současně jsme se potýkali s nedostatkem odborných kapacit.

Starostové po povodních nejprve zachraňovali lidské životy, organizovali krizové řízení, zajišťovali demolice neobyvatelných domů, obnovovali základní dopravní dostupnost, pomáhali se lidem vrátit k běžnému životu. Následně jsme se ocitli v situaci, kdy vedle své běžné práce musíme řídit desítky složitých projektů, veřejných zakázek a dotačních procesů. Výsledkem je, že skutečná obnova území tedy fakticky začíná v řadě případů až nyní. Ještě jednou – ne kvůli nečinnosti obcí, ale kvůli administrativní zátěži, složitým povolovacím procesům.

Každý další měsíc zdržení má přitom konkrétní dopady na životy lidí v těchto postižených oblastech. Důsledky této situace již dnes vidíme přímo v území. Lidé, kteří přišli o domov a nevidí perspektivu rychlé obnovy, odcházejí. Zasažené oblasti tak ztrácejí obyvatele, pracovní sílu i budoucí rozvojový potenciál. Občané nerozumějí tomu, proč se obnova posouvá tak pomalu. Protože přestože samosprávy i úřady pracují na hraně svých možností, v území není ten pokrok dostatečně vidět. To vede k frustraci a ztrátě důvěry ve schopnost vedení obcí, ale i státu. Vede to také k přetížení starostů a obcí.

Zatímco strategické dokumenty hovoří o obnově podle principu Bild Back Better, realita v postižených obcích je jiná. Nežádáme nadstandardní projekty ani luxusnější infrastrukturu. Potřebujeme co nejrychleji obnovit mosty, komunikace, vodohospodářskou infrastrukturu a zajistit bezpečný a důstojný život našich obyvatel. K tomu potřebujeme pružnější pravidla a odbornou pomoc, nikoliv další administrativní překážky.

Návrh řešení? Přijetí dočasného legislativního rámce. To znamená zavést zrychlený režim pro zadávání veřejných zakázek a realizaci obnovy v postižených územích, omezit blokaci klíčových projektů a umožnit rychlejší výběr zhotovitelů, zabránit neodůvodněným průtahům při zabezpečení území a ochraně obyvatel před (dalšími?) riziky. Bez těchto kroků hrozí, že byrokratické překážky budou i nadále brzdit obnovu území, prohlubovat odchod obyvatel a oslabovat místní ekonomiku.

Tento bod předkládám s cílem zajistit, aby regiony zasažené živelnou pohromou po určitou dobu nebyly při obnově území zatíženy administrativní a byrokratickou mašinérií, která brání návratu do běžného života našich občanů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně, a nyní tedy v pořadí pan poslanec Vítězslav Schrek.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že byl minulý týden vládními stranami zavetován můj návrh na zařazení nového bodu programu týkající se Dukovan – a nově také s ohledem na aktuální vyjádření pana vicepremiéra Karla Havlíčka na plénu Senátu minulý týden ve věci podpory výstavbou dotčených regionů – tak si dovoluji načíst dnes znovu návrh na nový bod s názvem Podpora regionů připravujících se na výstavbu nových jaderných zdrojů v Dukovanech, protože to považuji za opravdu důležité a aktuální.

V roce 2024 zadal Kraj Vysočina spolu s Jihomoravským krajem a Ministerstvem pro místní rozvoj zpracování nezávislé socioekonomické studie, jejímž cílem bylo zmapovat a odborně zhodnotit přínosy a rizika spojená s výstavbou nových bloků v Dukovanech. V návaznosti na tuto studii, respektive jejích výstupů, připravily oba kraje akční plán potřeb, který obsahuje konkrétní opatření reflektující závěry vzešlé ze zpracované studie.

Dovolte mi prosím, abych navrhl zařazení nového bodu na program dnešní schůze, který považuji za strategický nejen pro Vysočinu a Jihomoravský kraj, ale v důsledku pro celou Českou republiku a jehož meritem je projednání stavu připravenosti státu na zvládnutí socioekonomických dopadů dostavby nových jaderných zdrojů v Dukovanech do přilehlých území. Kraje připravily v minulých měsících akční plány potřeb, které představují systematický, odborně podložený a zároveň prakticky uchopitelný rámec pro zvládnutí dopadů této historicky jedné z nejdůležitějších energetických investic České republiky. Ty plány rozhodně nevznikly od stolu, jsou výsledkem intenzivní práce v území, tedy jednání s obcemi, institucemi i s odbornou veřejností, metodou zdola nahoru a byly schváleny předešlou vládou Petra Fialy. Výsledkem je konkrétní zásobník projektů. Na Vysočině jich je 273, z nich je 175 připraveno k realizaci. Nejedná se o žádné teoretické dokumenty, to jsou reálné seznamy investic a opatření, které reagují na budoucí tlak na infrastrukturu, služby i pracovní trh v dotčeném území.

Akční plány jasně definují tři úrovně odpovědnosti – stát, kraj, obce. Co se týče Kraje Vysočina a jeho obcí, ty již si svou roli plní, připravují projekty, koordinují postupy a budují kapacity. Část klíčových oblastí odpovědnosti však leží na státu. Jde o ty, které nelze řešit ryze lokálně – bezpečnost, krizové řízení, kapacity integrovaného záchranného systému, dopravní, energetická infrastruktura, zdravotnické služby a s nimi spojená potřebná logistika a infrastruktura školství anebo pracovní trh a samozřejmě také integrace zahraničních pracovníků. Pokud stát nebude jednat včas a koordinovaně, hrozí, že by místo rozvojového impulsu mohla dostavba Dukovan představovat destabilizační faktor pro celý region.

Akční plány proto zcela oprávněně vyžadují vznik národního kompenzačního nástroje pracovně označovaného jako Program Dukovany. Současně vyčísluje finanční potřeby Kraje Vysočina na přibližně 7,5 miliardy korun, za oba kraje to činí zhruba 15 miliard, přičemž to očekávání a předběžná dohoda je, že dominantní část, to znamená zhruba 80 procent, byla kryta ze státní úrovně. Není to přehnaný požadavek. Je to racionální reakce na projekt, který je ve státním zájmu a jehož dopady stát musí nést spolu s regiony.

Dovolím si zdůraznit ještě jeden rozměr, a to časový. Akční plány počítají s horizontem do roku 2038, to znamená, že rozhodnutí, která učiníme dnes nebo která naopak odložíme, budou mít dlouhodobé dopady na kvalitu života lidí v regionu, na dostupnost veřejných služeb i na ekonomickou stabilitu. Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna zařadila samostatný bod, ve kterém vláda předloží aktuální stav přípravy Národního akčního plánu, vyjasní finanční rámec a mechanismus kompenzací a představí konkrétní kroky v klíčových oblastech, dopravě, bydlení, zdravotnictví, školství a bezpečnosti.

Ať jsem několikrát zmínil oba kraje, nejedná se o regionální téma. Jde o schopnost státu řídit strategickou investici tak, aby přinesla prospěch obyvatelům České republiky. Jako bývalý hejtman a člověk, který je v té regionální politice i nadále aktivní, považuji za svou povinnost na to upozornit. Máme kvalitně připravený regionální plán a teď je na státu, tedy na nás abychom k němu přistoupili se stejnou mírou odpovědnosti, jako to učinily a činí oba kraje. Děkuji vám za pozornost a žádám o podporu zařazení tohoto bodu do programu dnešní schůze a navrhuji ho k projednání jako první bod. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: První bod dnes. Děkuji. Tak další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Jan Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl zařadit na jednání Poslanecké sněmovny bod s názvem Vláda ničí funkční model protidrogové politiky a tím ohrožuje občany České republiky. Zde předkládám takový leták, (Ukazuje plénu.) který zde nechám panu premiérovi, aby si ho mohl v klidu přečíst, protože dne 1. června 2026 vstoupili poskytovatelé adiktologických služeb v celé České republice do koordinované výstražné stávky a tento protest je přímou reakcí na vládní usnesení ze dne 18. května letošního roku. Tímto rozhodnutím totiž vláda schválila překotný a narychlo připravený, respektive nepřipravený převod integrované protidrogové politiky z nadrezortního Úřadu vlády s tím, že česká praxe byla v mnoha ohledech vzorem pro ostatní státy, chce je přesunout pod gesci Ministerstva zdravotnictví. Současně vláda odvolala národního protidrogového koordinátora, jak je u této vlády zvykem, esemeskou bez předchozí konzultace. A jsem přesvědčen že tímto krokem hazarduje stávající vláda s kontinuitou péče pro desetitisíce klientů a otevírá dveře finančnímu, ale i koncepčnímu kolapsu celého oboru. Stávka adiktologů pramení z oprávněných obav, že celý tento obor bude postižen, zničen a především se stává nepředvídatelné jeho fungování.

To, co já vidím jako velké strukturální problémy tohoto vládního rozhodnutí, je, že na Ministerstvu zdravotnictví je absolutní absence kompetencí. Ministerstvo zdravotnictví totiž postrádá jakékoliv páky pro koordinaci daňové politiky, celní správy, školství nebo represe, které jsou pro integrovanou politiku klíčové, přičemž se agenda dotýká velkého množství peněz, desítek až stovek miliard korun ročně. Myslím si, že se jedná o návrat k neúčinnému modelu, kdy převládnutí pouze jednoho pohledu, ať už je jakýkoliv, tak to vždycky vede na úkor přístupu takzvané minimalizace rizik, tedy harm reduction. A jsem přesvědčen, že jestli vláda půjde touto cestou, tak reálně v České republice hrozí masivní šíření HIV, žloutenek, zneužívání syntetických drog, ale současně se to týká i například nového typu závislostního chování, jako je sebepoškozování, míra úzkosti a sebevražedných tendencí. Jenom pro ilustraci, tento návrh podpořila například Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, Společnost pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangalisty Purkyně, Česká asociace adiktologů nebo Agentura pro sociální začleňování.

Je k tomu ještě potřeba říct, že tuto zkušenost už máme. Na Ministerstvu zdravotnictví daná agenda byla, ale nebyla absolutně schopna systémově řešit ani otázky závislostního chování směrem k tabáku nebo alkoholu a jsem přesvědčen, že témata, jako jsou například hazard, se na tomto ministerstvu také nebudou řešit. To znamená, že Ministerstvo zdravotnictví nedisponuje patřičnými kompetencemi pro (nesrozumitelné) řešení, nedisponuje kompetencí k řešení šedé ekonomiky a daňových úniků a víceméně celé to povede k tomu, že je tady snaha tuto oblast marginalizovat, zabít a v podstatě vytěsnit a přestat řešit, přestat ji platit, což povede k obecnému zhoršení v situaci České republiky.

To, co je tady potřeba říct pod čarou, že tento přesun dlouhodobě odráží chování premiéra České republiky Andreje Babiše, kterého si na Úřadu vlády totiž – vypadá to tak alespoň z veřejně dostupných zdrojů – celkem úspěšně vodí Tünde Bárta, přičemž chování s ní, účastníci ho hodnotí jako chování, které bylo spíš chaotické, komediální, plné citového vydírání, bez schopnosti respektovat a poslouchat odborné a věcné argumenty. To znamená adiktologové požadují, a já je v tom podporuju, okamžitou revokaci vládního rozhodnutí a prosazení koncepčního řešení, kterým je přijetí adiktologického zákona, který by stabilizoval financování a právní postavení služeb na pomezí zdravotního a sociálního sektoru a také vznik samostatné národní agentury, přičemž by byla nadrezortní, byl by to nadrezortní orgán, který by po vzoru například Národní sportovní agentury spravoval protidrogovou politiku a fond prevence, který by byl financován z výnosů spotřebních daní, například alkoholu, nebo případně ze zdaněného hazardu.

Pokud stát na tyto požadavky nepřistoupí, jsem přesvědčen, že hrozí reálný kolaps preventivní sítě, nárůst infekčních onemocnění a drastické zhoršení bezpečnostní situace v zemi a zhoršení situace tisíce uživatelů a klientů, kteří tyto služby potřebují a využívají. Žádám proto o zařazení tohoto bodu na program. V případě že bude zařazen, tak aby byl v pátek jako první bod. A tento materiál z terénu od lidí, kterých se to bezprostředně dotýká, nechávám na stolku pana premiéra. Děkuji a žádám o podporu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Takže pátek první bod. Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Kučera. Než přijde, tak přečtu omluvu: od 19 do 21 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Václav Pláteník. A pouštím vám váš čas. Už.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, děkuju za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych zde zařadil bod pod názvem Změna koncepce výstavby vysokorychlostních tratí. V uplynulých měsících došlo k jedné poměrně závažné situaci, která se projevila v tom, že se totálně změnila koncepce výstavby vysokorychlostních tratí, která byla dlouhodobě připravovaná, tuším od roku 2013, to znamená během vlád hnutí ANO i během vlády naší v poměrně velké shodě, která se zejména projevovala v jednáních na hospodářském výboru. Ta změna se projevila v tom, že bylo odstoupeno zejména v obslužnosti jednotlivých regionů a přešlo se k zastaralé koncepci takzvané letištní nebo letadlové koncepci, kde vysokorychlostní tratě obsluhují pouze krajská města. Tato koncepce je dávno překonaná a právě obslužnost jednotlivých regionů je naprosto zásadní.

Já jsem v této věci interpeloval pana ministra dopravy, který mi lakonicky sdělil, že nemá peníze, proto se vysokorychlostní tratě nebudou stavět. To musím jednoznačně odmítnout. A prosím pěkně, aby toto odmítla i Poslanecká sněmovna. Krátkodobým pohledem toho, že v tuto chvíli nemá pan ministr dopravy peníze, tak zruší celou koncepci výstavby vysokorychlostních tratí, to já považuju jednoznačně za nepřípustné. Rozumím tomu, že v tuto chvíli nejsou peníze například na některé akce, ale samozřejmě to neznamená, že se musí zrušit celá koncepce. V tuto chvíli je například důležité, aby jednotlivé větve byly zařazené do krajských zásad územního rozvoje, aby byly vytvořeny takzvané územní rezervy. To stojí úplné minimum peněz, aby byly připraveny studie proveditelnosti. Bavíme se opět o minimu peněz. To všechno bylo zastaveno z důvodu, že pan ministr dopravy nemá peníze.

Dámy a pánové, my jsme tady v posledních dnech řešili jednu takovou zásadní otázku, a to je dostupnost bydlení. Pokud máme uvažovat skutečně vážně o tom, že bydlení má být dostupné, tak jeden ze základních momentů dostupnosti bydlení je mobilita občanů, mobilita obyvatel.

Byla zrušena například odbočná větev vysokorychlostní tratě na Mostecko, Chomutovsko a Lounsko. Dostupnost díky té vysokorychlostní trati do Prahy je zhruba 40 minut. Byt na Mostecku dneska je kolem 2 milionů korun. Ano, slyšíte správně, 2 miliony korun. Když se podíváte na inzerát, tak si tam za 2 miliony korun můžete pořídit 2+1. Pokud máte dostupnost do Prahy 40 minut díky vysokorychlostní trati, myslím si, že máte velmi elegantně řešenou právě dostupnost bydlení.

Díky tomu, že teď v tuto chvíli aktuálně nemá ministr dopravy peníze, tak zrušil celou tuto dlouhodobě připravovanou koncepci. Jsem přesvědčen že toto musí projednat Sněmovna a jsem přesvědčen, že Sněmovna musí dát jasně na srozuměnou vládě, že není možno rušit koncepci pod tíhou nějaké aktuální situace, musíme ušetřit. Nechť prosím pan ministr ušetří na propiskách či tužkách nebo na čem se šetří běžně na ministerstvech, ale ne na tak zásadní věci.

Proto si dovoluji tento bod navrhnout jako první bod jednání a to dneska po již pevně zařazených bodech, pokud takové jsou. Děkuji za pozornost a věřím, že Sněmovna tento bod bude chtít projednat, protože vláda jako taková odpovídá Sněmovně a Sněmovna bude natolik odpovědná, aby takto závažnou věc jako zrušení této koncepce výstavby vysokých rychlostních tratí nepřešla jenom pouhým mlčením Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Irena Ferčíková Konečná. (Z lavice se hlásí poslanec Nacher.) Pardon, já jsem si nevšiml... Ne, dobrý, tak potom s přednostním pan místopředseda Nacher. Ano, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Dobře, děkuju. Dámy a pánové, když už jsme u toho říkat, co se nám líbí a nelíbí v České republice a koho hostit a nehostit, tak bych byla ráda, kdybych tady přednesla návrh usnesení, respektive zařadila bod do bodu programu Návrh usnesení ke konání veletrhů sledovacích technologií ISS WORLD Europe v Praze a k ochraně základních lidských práv a soukromí.

Právě teď, vážené kolegyně a kolegové, probíhá veletrh digitální represe. Probíhá zde v Praze. Tenhle veletrh ISS WORLD Europe hostí 150 firem a společností, které obchodují se špionážním softwarem a nástroji totalitního sledování lidí. Tento veletrh vyšetřovací komise Evropského parlamentu PEGA taky nazvala velmi trefným názvem Bál odposlouchávačů. Já vím, že tady je velký zájem i na straně koalice ohledně soukromí, svobody slova, ochrany soukromí a nás jak uživatelů technologií, tak bych poprosila, abyste tomuhle věnovali zvýšenou pozornost.

A protože i když jsme v hybridní válce, to všichni víme, tak pakliže se tyhlety systémy začnou používat k politickým účelům, sledování novinářů, opozice nebo aktivistů, dochází k erozi demokracie pod pláštěm jeho obrany. Eticky nepřijatelné je také to, že spousta těchhle soukromých společností, které se účastní na veletrhu, vytváří a obchodují s invazivními technologiemi a prodávají je zcela vědomě totalitním a autoritářským režimům, které je využívají k potlačování politických oponentů, mučení či dokonce fyzické likvidaci, tyhlety firmy jsou teď v Praze. A jde o riziko. A my jako Sněmovna bychom se měli k tomuhle veletrhu přinejmenším vyjádřit.

Co je ještě zarážející? Že mezi hlavními sponzory téhle pražské parády patří izraelská společnost NSO Group. Tato firma a její produkt Pegasus byly ústředním bodem rozsáhlého vyšetřování speciálního výboru Evropského parlamentu PEGA.

Zpráva Evropského parlamentu detailně popisuje praktiky spywaru Pegasus, kdy pod falešnou záminkou boje proti terorismu byly tyhlety systémy nasazovány ke zneužívání a odposlouchávání jak žurnalistů, tak samotných evropských lídrů. Bylo prokázáno, že byly použity k infiltraci do telefonu například Emmanuela Macrona nebo premiéra Sancheze. A také Amnesty International zdokumentoval fakt, že tenhle spyware Pegasus byl využit i v případě zavražděného saúdskoarabského novináře Džamála Chášukdžího. Tahleta firma momentálně je hlavní sponzor tohohle veletrhu. Vyšetřování výboru PEGA také potvrdilo, že tento spyware byl zneužíván dokonce vládami členských států EU jako Maďarsko a Polsko, které špehovaly opozici, novináře a své opoziční kolegy a kolegyně. Jde o podkopávání samotných základů právního státu.

Další velmi kontroverzní společnost, která na tomhle veletrhu vystupuje, je společnost Protelion. Dle informací tahle společnost představuje zásadní bezpečnostní riziko, protože je napojena na struktury ruského represivního aparátu. Protelion je pouze novou maskou pro ruskou kybernetickou firmu Infotex, kde k rebrandingu došlo v roce 2022, kdy Infotex byl zařazen na sankční seznamy USA a později Evropské unie. Pokud dovolíme, aby firmy napojené na ruské tajné služby pod rouškou bezpečnostních technologií obchodovaly v našem hlavním městě, stáváme se přímými spoluviníky na budování infrastruktury, která má za cíl dekonstrukci demokratického státu.

Dalšími velmi problematickými systémy je Elbit Systems a BAE Systems, které patří ke zbrojním gigantům, jejichž technologie a zbraně jsou spojovány s pácháním válečných zločinů a genocidy proti palestinskému obyvatelstvu v Gaze.

Tohleto není pouze obchodní příležitost, ale fakt, že tenhleten veletrh probíhá v Praze je zásadním PR tahem. Protože skutečnost, že mohou tyhlety firmy obchodovat v srdci Evropské unie, znamená jakýsi certifikát kvality a certifikát legitimity...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Paní poslankyně, uběhl čas pěti minut. Já bych potřeboval, abyste mi řekla, na kdy navrhujete zařadit tento bod.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Tenhle bod bych poprosila zařadit v pátek jako první bod s tím že chci načíst usnesení. A ten bod se nazývá Návrh usnesení ke konání veletrhu sledovacích technologií ISS World Europe v Praze a k ochraně základních lidských práv a soukromí.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Máme zaznamenáno. Děkuju vám, vy jste jedna z mála, kteří tam napíšou to, co chceme, přímo do poznámky. Děkuju. Tak, nyní s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, pěkný den. Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, dámy a pánové, já budu za chvilku řídit, tak tak jsem si dovolil takhle využít přednostního práva, abych řekl dvě poznámky k dvěma bodům, které tady zazněly.

Za prvé financování České televize. Stále se tady hovoří o tom poslaneckém návrhu, který jsem za skupinu poslanců nahrál do systému, a myslím si a nebráním se tomu, abychom tady, až to tady bude, až nám to tady vláda vrátí, až se k tomu vyjádří, tak k tomu udělali nějaký kulatý stůl nebo seminář, abychom si řekli, co to skutečně znamená. Protože tady neustále dokola slyším argument o miliardách, u Českého rozhlasu o 350 milionech. Já ten návrh jsem třikrát změnil, změnil jsem celý koncept, celý koncept odpuštění těch poplatků, a přesto v tom veřejném prostoru ta částka víceméně zůstává stejná, to strašení. Čímž vlastně vzhledem k tomu, že z původního opt-outu se to změní na opt-in, tak v té chvíli stavíme statistiku úplně vzhůru nohama. A já tomu nerozumím, takhle se podle mě ta veřejná debata nelze vést. To znamená, tady je ze strany některých médií a opozice připravena nějaká komunikační linka, a ta se jede bez ohledu na to, jaký je reálný obsah toho návrhu.

Ta druhá věc, a fakt to říkám velmi stručně, protože nechci fakt zdržovat, mohl bych tady o tom mluvit mnohem déle. Ta druhá věc se týká návrhu místopředsedy kolegy Skopečka, který teď tady přišel, ohledně nezávislosti České národní banky, a že je ohrožena výroky premiéra Andreje Babiše, nebo ministryně financí. No, já bych vám chtěl, kolegyně, kolegové, připomenout i v rámci toho dvojího metru, který víte, že já ho tak jako sleduju, proto jsem si na to vzpomněl, já to měl dokonce v té své anketě, kde totiž ta předchozí koalice, a ti noví to nevědí, a ty staří by mohli, probíhala mezi představiteli tehdejší vládní koalice, ODS, TOP 09, KDU, STAN a Piráti, debata o tom, kdo by byl vhodným nástupcem končícího guvernéra Jiřího Rusnoka. Já jsem tenkrát to právě zařadil do toho dvojího metru, že tenkrát se vyčítalo, v tom úplně předpředchozím období, Aleně Schillerové, že komentovala to, že se zvyšují úrokové sazby a že to je zásah, a tady se debatovalo o potenciálním, říkám potenciálním nástupci guvernéra, a to najednou jaksi zásah do nezávislosti nebyl.

Tak já v momentě, kdy to dneska zaznělo na mikrofon, tak jsem si na to vzpomněl, tak bych to tady chtěl dát do nějakého jako kontextu, jo. To jenom jako taková připomínka. A když pak někdo bude mít zájem, tak vám pak k tomu můžu najít i nějaké podklady, že to tak skutečně bylo. Já doufám, že to kolegové z koalice tehdejší nepopřou, protože se to dostalo do veřejného prostoru. Tak tolik k té nezávislosti České národní banky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, já jsem si všiml, že jste nenavrhl žádný bod, dobře, tak nyní prosím paní poslankyni Michaelu Moricovou. Tak, vašich 5 minut.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Děkuju vám za slovo. Přeji krásné odpoledne. A já bych si dovolila zařadit bod programu s názvem Chrání náš stát citlivá data? A navrhuji ho proto, že já podporuju propojení úřadů, princip jeden údaj jen jednou i využívání moderních technologií včetně umělé inteligence, protože stát má lidem šetřit čas a nemá jen nutit nosit papíry z jednoho úřadu na druhý, nemá po nich chtít údaje, které už dávno má, a nemá fungovat jako složitý labyrint, kde občan tak trochu běhá mezi přepážkami a úřady, a diví se, že ty úřady se spolu nedomluví.

Ale právě proto musíme velmi jasně říct i věc druhou, a sice, že modernizace státu tedy není od toho, aby o lidech sbírala data, a sbírala ta data, která tak trochu nepotřebuje, anebo už je má. Protože moderní stát neznamená stát, který o nás ví úplně všechno. Moderní stát znamená stát, který umí bezpečně a účelně použít jen ta data, která opravdu potřebuje. Aktuální pokus ÚOHS získat přístup k provozním a lokalizačním údajům ukazuje, proč je tahle debata nutná.

Bavíme se o informacích o tom, kdo s kým volal, kdy si volal a kde se přitom pohyboval. To nejsou běžná administrativní data, ale velmi citlivé informace. Naštěstí po této kritice ÚOHS tento požadavek vypustil, ale on ten samotný pokus ukazuje problém, že jakmile nějaká data existují, další a další úřady po nich začnou sahat. A vždycky ten důvod zní relativně rozumně. Efektivita, kontrola, zjednodušení. Jenže mezi službou občanovi a dohledem nad občanem je hranice a tu hranici nesmíme přehlížet.

Je rozdíl mezi tím, když si úřad ověří údaj potřebný k vyřízení žádosti, a tím když chce přístup k informacím o komunikaci nebo o pohybu lidí. To první je modernizace, to druhé už je zásah do soukromí, a každé nové oprávnění státu k citlivým datům musí mít jasný účel, jasné omezení a také jasnou kontrolu. Musí být zřejmé, proč je nezbytné, proč nestačí mírnější nástroj, kdo k datům přistupuje a jak se zabrání zneužití A občan má mít možnost vidět, kdo do jeho údajů sahal, proč, kdy a na základě jakého oprávnění. Samozřejmě s rozumnými výjimkami u trestních řízení nebo zpravodajských věcí. Ale základní princip musí být jasný. Stát nemá právo člověka šmírovat a občan má také právo vědět, co se s jeho údaji děje. Pokud si tuto hranici včas nenastavíme, velmi rychle se z dobré myšlenky stává, stát po vás nebude chtít údaj (?), který už má, ale jedná se o něco jiného. Stát si o vás může zjistit skoro všechno, protože se mu to zrovna hodí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji ,jenom pardon, my jsme tady diskutovali, kdy bude tedy ten bod zařazen. (Odpověď mimo mikrofon.) První první bod dnes. Děkuji. Jak si tady předáváme řízení – tak první bod dnes. A já tím pádem zvu vlastně poslední přihlášenou k návrhům na změnu pořadu, tou je paní poslankyně Julie Smejkalová, a zároveň předávám slovo Patrikovi Nacherovi, a měníme se v řízení schůze. Prosím.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych tu navrhla zařazení nového bodu do pořadu schůze s názvem Alarmující chaos na Úřadu vlády a nejen tam, jako první bod právě této schůze Poslanecké sněmovny. A říkám to schválně takhle napřímo jako chaos, protože přesně to dneska můžeme sledovat, a ne nějakou promyšlenou reorganizaci, ani standardní změny ve fungování státní správy, ale odchod odborníků a odbornic, rozklad agend a stále silnější pocit, že se z Úřadu vlády stává místo, kde už není hlavní odbornost, ale poslušnost. Myslím si, že bychom před tím neměli zavírat oči, protože se vrací deja vu z covidu, a to fakt nikdo z nás tady snad nechce, ne? A když dnes lidé, kteří se roky věnovali lidským právům, prevenci domácího násilí, koordinaci protidrogové politiky nebo dalším citlivým oblastem veřejné správy, sami veřejně říkají, že mají být nahrazeni někým loajálnějším, tak to přece nejsou žádné drobné personální změny. To je mimořádně vážný signál o tom, jak tahle vláda začíná chápat fungování našeho státu.

Právě tito lidé, kteří nejsou tolik vidět, jsou velmi důležití. Stát přece stojí na lidech, kteří roky dělají složitou odbornou práci, drží kontinuitu a dokážou říct politikům a političkám i nepříjemnou pravdu. Jenomže dneska to začíná vypadat, že nepříjemná pravda je problém, že odborník či odbornice, který upozorní na chybu, překáží, že člověk s vlastním názorem není vítaný a že nejvyšší kvalifikací se pomalu stává schopnost bez odporu přikyvovat. To je přece strašně nebezpečné.

Stát nezačne kolabovat ze dne na den. Nestane se to ani nějakým jedním rozhodnutím. Rozklad začíná mnohem tišeji, a to třeba právě teďka tím, že odcházejí schopní lidé, tím, že zkušenosti přestávají mít cenu, a tím, že odborné útvary slábnou a mění se, tím, že lidé uvnitř systému pochopí, že kariérně bezpečnější pro ně bude mlčet, než říkat pravdu. A přesně tenhle pocit dneska přichází z Úřadu vlády.

Mně na tom vadí ještě jedna věc. Vláda se neustále ráda prezentuje jako kompetentní, profesionální a moderní. Ale profesionální stát přece nevypadá tak, že vám odcházejí experti a expertky a veřejně popisují atmosféru nedůvěry a politických čistek. Profesionální stát si kvalitních lidí váží, i když někdy nejsou pohodlní. Odbornost občas znamená nesouhlas, znamená upozornění na problém, znamená to, že někdo přijde a řekne, tohle prostě nebude fungovat. A přesně proto jsou odborníci a odbornice ve státní správě důležití. A ne proto, aby politici a političky slyšeli jen potvrzování vlastních představ.

Úřad vlády přece nemá, nemůže být a neměla by být partajní čekárna. A jestli tady dneska opravdu sledujeme situaci, kdy jsou z klíčových agend vytlačováni lidé kvůli tomu, že nejsou dost loajální, tak bychom o tom měli vést otevřenou debatu tady ve Sněmovně, a ne to přecházet jako běžnou organizační změnu, což se děje, a jak to vláda prezentuje. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon. Ano, já vidím, slyším. Poprosím všechny, co vchází čerstvě do sálu, aby tak konali v klidu. Kolegyně, kolegové, uprostřed teďka, poprosím. Já vám pak přidám minutu, nebojte se. Radši je lepší, ať je tady klid. (Poslankyně Smejkalová: Souhlasím. Děkuju. Děkuju za utišení.) Můžete pokračovat.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: A mimochodem taky si nemůžu odpustit drobnou poznámku. Nepochopitelné změny se neodehrávají jenom na Úřadu vlády, ale konkrétně i na Ministerstvu životního prostředí. Zrovna dnešní zjištění, že tam v rámci komunikačního odboru začal působit dezinformátor Adam Šejna, který ani nesplňuje nezbytné podmínky pro danou pozici, mi taky připadá naprosto nevhodné.

Z již řečených důvodů navrhuji tento bod s názvem Alarmující chaos na Úřadu vlády a nejen tam zařadit jako první bod dnešní schůze, protože fungování Úřadu vlády není žádné okrajové téma. Je to otázka důvěry ve stát. A vláda tuhle otázku odmítá komunikovat. A silná vláda se mimochodem nepozná podle toho, že kolem sebe odstraní všechny kritické hlasy a všechny, kdo s ní nesouhlasí. Silná vláda se pozná přesně podle toho, že ty kritické hlasy dokáže unést. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji vám, paní poslankyně. Ani jste nevyčerpala ten čas.

Já jsem viděl tady ještě s přednostním právem... Ne. Tak Zdeněk Hřib ne.

V této chvíli jsme vyčerpali všechny návrhy na pořad schůze a pustíme se do hlasování. Ještě než se do toho pustíme, já vás odhlásím za chvilku, já vás slyším, vím to, stejně bych vás odhlásil i bez ťukání.

Přečtu nejprve omluvy: Monika Brzesková od 19 do 21.30 z pracovních důvodů a Vlastimil Válek od 16.40 z pracovních důvodů.

V této chvíli vás odhlásím. Přihlaste se svými identifikačními kartami. Dámy a pánové, vážené poslankyně, poslanci, já jsem gongoval x-krát. Poprosím vás trochu o trpělivost, protože my tady máme nějaké body z grémia, které byly z úterka. A pak jsou tady nějaké změny, které jsme dohodli na dnešním grémiu.

Takže první bychom hlasovali – poprosím o klid – o návrhu z grémia, který hovoří o bloku voleb, a návrh na propůjčení vyznamenání zítra, ve čtvrtek v 11. Poté, až odhlasujeme návrh z grémia, pojedeme podle toho, jak to šlo v pořadí, začalo by se předsedkyní Taťánou Malou, pak bychom šli podle těch návrhů a pak bude ještě takový zajímavý návrh u Marka Bendy, který jenom ten jeden bod přeřazuje jako na dnešek – to, co jsme se dneska domlouvali z grémia.

 

První je en bloc hlasování o návrzích z grémia, tak jak mi to tady bylo připraveno.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 152, přihlášeno 156, pro 156, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

V této chvíli budeme pravděpodobně jednotlivě hlasovat o návrzích od předsedkyně Taťány Malé.

První návrh byl projednat číslo bodu 29, sněmovní tisk 189 – EET dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 153, přihlášeno 158, pro 91, proti 46. Návrh byl přijat.

 

Poté dnes jako druhý bod sněmovní tisk 67, číslo bodu 3 – stavební zákon jako druhý dnešní bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 154, přihlášeno 158, pro 90, proti 51. Návrh byl přijat.

 

Třetím návrhem Taťány Malé byl návrh číslo bodu 91, sněmovní tisk 48 – rostlinolékařská péče v pátek jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 155, přihlášeno 159 poslanců, pro 139, proti 7. Návrh byl přijat.

A poslední návrh Taťány Malé byl volební blok, který bychom projednávali v pátek od 10 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 156 bylo přihlášeno 159, pro 128, proti 4. Návrh byl přijat.

 

V této chvíli se dostáváme k návrhu Mariana Jurečky Vysvětlení ministryně financí a ministra kultury, kde lze najít 8,5 miliardy korun.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 157 přihlášeno 159, pro 69, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Odmažu faktické poznámky.

 

V této chvíli budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Jakoba Kdo zaplatí účet za nezodpovědné hospodaření vlády?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 158 přihlášeno 159 poslanců, pro 65, proti 90 poslanců. Návrh nebyl přijat.

 

V této chvíli budou na řadě návrhy pana předsedy Martina Kupky. První:

Chaos při rušení a přesouvání agendy lidských práv, zdravotně postižených a

a duševního zdraví a protidrogové politiky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 159 přihlášeno 159 poslanců, pro 65, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Druhý návrh Martina Kupky Ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a pokusy o jejich faktické zestátnění.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 160 přihlášeno 159 poslanců, pro 66, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Havla s názvem Diskuse o volebním právu od 16 let.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 161 přihlášeno 159 poslanců, pro 52, proti 95. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana místopředsedy Skopečka s názvem Útoky na nezávislost České národní banky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 162 přihlášeno 160 poslanců, pro 66, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Tak a teď budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Marka Bendy, kde změnu složení orgánů Sněmovny, což je zařazeno z grémia, abychom zařadili dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 163 přihlášeno 161, pro 157, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Teď malinký moment.

Tak v této chvíli budeme hlasovat o změně, kterou navrhl předseda Marek Benda, kde již schválené ty volební body tam změníme. Počkejte, já to dopovím, aby v tom a pak vás tam pustím, kdy máme volbu předsedy stálých komisí na volbu předsedů stálých komisí, protože jich bude více. To znamená jenom množné číslo do toho již schváleného pořadu těch volebních bodů ze strany grémia. Paní poslankyně k hlasování.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. K hlasování 156 – hlasovala jsem zdržet se, na sjetině mám pro. Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, to je pro stenozáznam. V této chvíli tedy budeme hlasovat o tom návrhu Marka Bendy tak, jak jsem ho přečetl ohledně upřesnění názvu toho bodu toho hlasování na množné číslo.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 164 přihlášeno 161 poslanců, pro 157, proti nikdo. Návrh byl přijat, stále platí, že to bude tedy v bloku těch pátečních voleb.

 

No a v této chvíli už budeme pokračovat návrhy poslanců bez přednostního práva. Paní poslankyně Blišťanová navrhuje bod Dočasný legislativní rámec pro obnovu území po živelné pohromě. Stačí to takhle? Nebo tam ještě s podtitulem Omezení byrokratické paralýzy a jejích závažných dopadů, jestli to takhle správně čtu.

Nechávám hlasovat. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 165 bylo přihlášeno 161, pro 67, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh je od pana poslance Schreka s názvem Podpora regionů připravujících se na výstavbu nových jaderných zdrojů v Dukovanech. Já vám děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 166 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro 66 proti 4. Návrh nebyl přijat.

V této chvíli budeme hlasovat o návrhu pana poslance Bartoška s názvem Vláda ničí model protidrogové politiky a tím ohrožuje české občany.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 167, přihlášeno 161 poslanců, pro 67, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Kučery s názvem Změna koncepce výstavby vysokorychlostních tratí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 168, přihlášeno 161, pro 65, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

V této chvíli budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Ferčíkové Konečné s názvem Návrh usnesení ke konání veletrhů sledovacích technologií ISS World Europe v Praze a k ochraně základních lidských práv a soukromí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 169, přihlášeno 161 poslanců, pro 58, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Předposlední návrh paní poslankyně Moritzové: Chrání náš stát citlivá data?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 170, přihlášeno 161 poslanců, pro 61, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Poslední návrh od paní poslankyně Smejkalové s názvem Alarmující chaos na Úřadu vlády a nejen tam.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 171, přihlášeno 161 poslanců, pro 62, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Tím jsme se vypořádali se všemi návrhy a můžeme se pustit do 20. schůze. Jako první bod jsme si odhlasovali

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 5. 6. 2026 v 6:36.