(pokračuje Patrik Nacher)

92.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Renaty Vesecké, Libora Vondráčka a Zuzany Ožanové na vydání zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech (zákon o státních zaměstnancích)
/sněmovní tisk 76/ – třetí čtení

Já nejprve poprosím o klid, protože se dostávám do fáze, že neslyším sám sebe.

V této chvíli poprosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele poslanec Radek Vondráček, který se tam pomalu přesouvá a zpravodaj garančního výboru – ústavně-právní výbor – poslanec Karel Haas. (Není přítomen.) Takže hledáme pana poslance Karla Haase, zpravodaje garančního výboru ústavněprávního. Tak ano, byl jste nalezen, tak se tam prosím usaďte.

Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedené ve sněmovním tisku 76/4, který byl doručen 21. dubna 2026. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 76/5.

Táži se v této chvíli navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Před otevřením rozpravy nikoliv. Otvírám tedy rozpravu, do které se přihlásili... s přednostním právem tady nikoho nevidím. V tom případě půjdeme podle té... Tak pardon, teďka tady na mě hovoří kolegové. S přednostním právem jsem nikoho neviděl, že by se hlásil. S přednostním právem pan předseda Marian Jurečka na poslední chvíli a potom ti, kteří jsou tam přihlášeni.

Ještě než začnete, tak toho využiju, přečtu dvě omluvy: Barbora Pipášová od 22 hodin – osobní důvody, Alena Schillerová od 11 do 14 – pracovní důvody.

Tak pane předsedo, můžete hovořit.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji moc. Já bych k tomuto tisku, který tady je a včetně toho následujícího, které s tím souvisí, chtěl říci několik věcí a souvislostí. Jednak musím říct, že je tady opět takový stav, kdy přestože to tady bylo mnohokrát kritizováno, máme tady předložen docela klíčový návrh zákona a je to opět poslanecký návrh. Je škoda, že u takovýchto změn to není návrh, který předložilo Ministerstvo vnitra společně po připomínkovém řízení odladěném s ostatními rezorty by to přišlo jako vládní návrh. Nerozumím tomu, proč se prostě takováto změna děje, proč se děje tímto způsobem. Není tady žádná časová urgence, aby teď zrovna vláda, vládní koalice potřebovala změnit velmi rychle pravidla zákona v rámci státní služby a souvisejících záležitostí. Připomenu to, že v minulém volebním období jsme celou řadu věcí v rámci zákona o státní službě upravovali, měnili tak, aby byly rychlejší možnosti přijímat zaměstnance, aby se zjednodušil proces v hodnocení, abychom udělali změny, které se týkají i propouštění těch lidí, aby to mělo menší finanční náklady.

To se všechno tady stalo před zhruba dvěma roky. Nastoupila nová vláda. Ta nová vláda v rámci systemizace vyházela v zásadě všechny nepohodlné lidi. Já je některé připomenu. Například vysoce postavení státní úředníci typu Leo Steiner z Ministerstva pro místní rozvoj. Logicky, kteří se nehodili do politiky Andreje Babiše, protože úředník, který chce ctít pravidla, upozorňuje na rozpory se zákonem se prostě nehodí Vládě Andreje Babiše. Tito lidé byli odejiti hned. Pak následně během února, března, dubna byli další drobné systemizace, kde byli vyházeni ze státní správy další úředníci, kteří byli nepohodlní, kteří třeba měli poměrně vysokou znalost těch věcí a prostě tato vláda a vládní koalice si řekla, prostě my tady tyto lidi nechceme mít. Já si myslím, že to je škoda, protože celá řada těch lidí byli profíci. Byli to lidi, kteří dlouhodobě třeba měli znalost s fondovou problematikou, se spoluprací s Evropskou komisí, dělali tady pro tento stát třeba někteří z nich deset, 15 let a s nástupem prostě této koalice ANO, Motoristů a SPD je tato vládní koalice prostě vyházela.

No a teď jsme v situaci, kdy ty čistky už do určité míry proběhly a teď tady přichází vládní koalice s návrhem zákona, který bude znamenat, když to přeložím v úplně jednoduchou věc, ještě rychlejší vyhazování nepohodlných lidí na nižších úrovních. Řeknu to v praktické rovině. Už to prostě nebude muset ta vládní koalice dělat jakákoliv v budoucnu tím, že třeba udělá systemizaci, že ty odbory poslučuje, že tu danou sekci zruší, ty odbory dá pod jiné sekce, teď si prostě ukáže na kteréhokoliv úředníka, který tam je a řekne: a my se ho takhle prostě zbavíme, nebudeme muset tam dávat ani ty věci, které se týkaly těch takzvaných odchodů nebo bazénů, jak se tomu říká lidově. A k čemu to celé povede? Povede to k nižší kvalitě, stabilitě, profesionalitě české státní správy.

Já chápu, že v očích běžného voliče-občana to vlastně zní tak trochu jako dobře - zúčtujeme s úředníky, běžný občan a volič úplně úředníky nemusí. Mají pocit ti lidé, i bohužel díky rétorice některých politiků, že tito lidé stojí příliš mnoho peněz a nejsou úplně výkonní a jsou pomalí a stojí za špatnými rozhodnutími. Já bych tady chtěl říci, i se znalostí toho to, jak fungují jiné úřady v jiných zemích, česká státní správa funguje poměrně dobře, poměrně efektivně. Neříkám, že nejsou věci ke zlepšení, ale rozhodně tady není prostor k tomu, aby se ta státní správa destruovala. Počty státních úředníků jsme na konci naší vlády Petra Fialy daly na hodnotu počtu zaměstnanců, kteří byli v roce 2014. Mezi rokem 2014 a 2023 počty úředníků postupně rostly, ten počet jsme vrátili. Těch takzvaných bílých límečků, když sečtu státní správu a lidi v zaměstnaneckém poměru podle zákoníku práce, máme zhruba 75 000. To, co někteří politici říkají. A často to někdy říká i některý z představitelů té vládní koalice současné, že tady máme statisíce státních úředníků, tak tady je potřeba rozlišovat. Opravdu ti lidé, kteří dělají na ministerstvech, a podřízených organizacích jednotlivých rezortů, těch je zhruba 75 000. Ten další počet lidí je těch, kteří dělají v oblasti školství – největší počet, ti, kteří dělají pro bezpečnostní sbory pod rezortem obrany a vnitra, a pak jsou to případně lidé, kteří dělají v rámci zdravotního či sociálního systému, který vlastní a zřizuje stát. Ale to jsou lidé, kteří nejsou typičtí úředníci. To jsou lidé, kteří slouží potřebám státu. Jejich třeba počet se odvíjí odlivu demografického. Že máme vyšší porodnost a přijdou větší počty žáků na základní, následně střední a vysoké školy, tak se to logicky musí projevovat i v tom počtu lidí, kteří dělají tu pedagogickou i nepedagogickou činnost. Jestliže máme prioritu obranu a bezpečnost v době zhoršené bezpečnosti situace, takže nám narůstá počet příslušníků bezpečnostních sborů, je věc, o které přece všichni jsme řekli, že chceme. To není negativní jev. Já se snažím tady popsat a rozlišit to, co někteří politici úmyslně v té diskusi slučují a vytváří dojem, že prostě s úředníky státní správy se musí zatočit a musí se vůči nim postupovat tvrdě? Nikoliv, měl by tady správně ležet návrh zákona, který bude opravdu cílit na zkvalitnění té státní služby.

Když se bavíte s lidmi, kteří dělají opravdu moderní personalistiku, tak ti lidé vám řeknou, že to, co tady dneska leží ve třetím čtení, je fakt totální paskvil. Nejsou tam takové věci, které dneska běžně firmy už deset patnáct let dělají, jako je práce s talenty. Každá dobrá firma, nadnárodní společnost má vnitřní talent-management, umí si připravovat lidi do vyšších pozic, umí rozvíjet jejich schopnosti, pracuje individuálně s jejich vzdělávacím plánem, ty firmy umí ty lidi motivovat, mají nastavené systémy takzvaných kápéíček. To všechno, ta současná právní úprava, kterou tady se smolili někteří poslanci vládní koalice, respektive to nepsali, to dostali na základě zadání do rukou a podepsali se pod to, a někteří ani vlastně ani nevědí, co podepsali, tak to všechno se bude tímto rozbíjet.

Předvídatelnost, stabilita, motivace, tlak na vyšší kvalitu, to všechno se tím bude opravdu demontovat. Takže místo abychom tady řekli, chceme umět to, aby státní správa byla dobrým zaměstnavatelem, tedy umí konkurovat nejlepší firmám na trhu, tak to to vlastně zabíjíme. Jak budeme chtít, aby dobří lidé z privátního sektoru přišli pracovat pro stát, aby měli motivaci nejenom finanční, ale aby měli motivaci toho, že ten zaměstnavatel si jich bude vážit, že je nevyhodí s tím, že přijde nová vláda, nový ministr, který si to znelíbí a řekne si, já tady nechci někoho, kdo má kritické myšlení, ja chci tady někoho, kdo mi poklonkuje. Přece takovou státní správu nechci. Nechci ji jako zodpovědný občan nechci ji jako politik. Já se to tady snažím přeložit pro lidi, kteří nás případně sledovali, aby chápali, co se tady pod, řekněme, tou mlhou těch různých kauz, výroků vlastně děje. A jak probíhá ta demontáž funkčního státu, o který se tady prostě má zodpovědný politik, ať je zleva nebo zprava, snažit. Jako žádný příčetný starosta nepřipouštěl to, aby mu odcházeli úředníci, kteří jsou pracovití, kompetentní a umí jednat jasně podle zákona, podle psaných pravidel. Tahle vláda takovéto lidi řízeně vyhazuje, tak to pojmenujme.

Když půjdu dál, co tam chybí v těch věcech? Chybí tam to, že pokud mám opravdu člověka, kterého chci získat pro státní správu, tak abych ho byl schopen získat jako mladého jako absolventa. V čem máme dlouhodobě problém ve státní správě - no zvyšuje se nám velmi rychle průměrný věk zaměstnanců státní správy. On se zvyšuje i v celé ekonomice tím, jak stárne populace. A když se podíváte na ta data, tak ty nůžky se rozevírají mnohem rychleji. Prostě mladí lidé, kteří skončí svoje vzdělávání nemají nebo v jejich očích není stát jako zaměstnavatel dobrý zaměstnavatel. Bohužel to podporuje i nedobře nastavený systém v rámci platových stupňů. Já jsem se snažil hledat cesty jak s tím bojovat, jak to upravit. Protože vlastně nejsmysluplnější z hlediska výdělků je v tom současném systému vlastně moc nevybočovat z té řady, být tam dlouho a dostat co na nejvyšší platový stupeň.

Já jsem na MPSV se snažil udělat cestu k tomu, abychom lidi motivovali opravdu podle kápéíček. Na Úřadu práce na České správě sociálního zabezpečení jsme tento model zavedli. Napřed se to odboru nepozdávalo. Pamatuji si první rok, že k tomu byly různé výhrady, ale po roce i ti zástupci odborů přišli a řekli, pane ministře, jako vlastně je to dobrý. Když se jasně řeknou individuální cílové odměny, ale i odměny za celou organizaci, která pokud splní lhůty a termíny v odbavování klientů a dobrém odbavování klientů, tak pak ty odměny jsou fakt motivační. Jsou motivační, že ten člověk ví, že když odvede tu agendu dobře sám za sebe, tak si vydělá. A když to zvládne i ten celek, tak vlastně jeho finanční ocenění bude vyšší. Proč tyhle prvky vůbec v tom návrhu zákona nejsou? Proč to nerozvíjíme? Neřekneme si, že tohle by přece dávalo safra logiku.

Každý, kdo z nás někdy byl v privátním sektoru, tak ví, že s tím majitel, dobrý manažer, dobrý vedoucí týmu, prostě pracuje. A my to vlastně tímhle návrhem tohoto zákona, který tady předkládá vládní koalice, zabíjíme. Posíláme to do kopru a říkáme ne, o takovéto prvky, které dávají logiku v privátním sektoru, my vlastně nestojíme. A pak samozřejmě tady ta další část, která jako na první pohled se tváří taky hrozně hezky, zjednodušíme to, zrychlíme odchody těch lidí ze státní správy, ale ten člověk v té státní správě vždycky měl mít nějaké větší garance jistot, protože on je také v mnoha ohledech omezován. Ten člověk oproti běžnému zaměstnaneckému poměru má určitá omezení, občanská, podnikatelská. A to se vyvažovalo tím, že se řeklo ano, proto když toho člověka propouštíme, tak mu říkáme, máme tady nějaký systém, který má třeba o měsíc o dva, o tři anebo až o šest možnost toho člověka nějakým způsobem finančně ještě sanovat na tom odchodu. To nemá být nástroj, který se používá automaticky u každého odchodu, ale v těch specifických situacích dával nějakou garanci jistoty. Ano, já odcházím z privátu. Jdu pracovat pro stát. Při té práci, pro stát, v rámci státní služby mám určitá omezení. Nemůžu dělat to stejné co každý jiný zaměstnanec privátní firmy, a ten stát mě to někde dovyvažuje. To se vlastně zase opět zmenšuje. Vymazává se tato část podpory stability, předvídatelnosti zaměstnavatele, který je v rámci státní sféry.

Já nevím, kdo z těch předkladatelů, kteří to předkládali a podepsali, kdo se bavil s nějakým ředitelem personálních odborů na ministerstvech nebo státních úřadech. Budu rád když v té debatě někdo vystoupí a řekne, jo já jsem předkladatel nebo předkladatelka, já jsem si x hodin sedl s řediteli personálních odborů. Nevím, jestli si někdo z nich sedl s těmi lidmi. Já jsem s těmi lidmi prožil osm let. Já mám pocit, že prostě jako ta kvalita toho legislativního procesu, já prostě když něco tady předkládám, tak buďto té problematice rozumím, protože jsem v ní dlouhodobě expert třeba z doby svého občanského povolání, anebo jdu a sednu si s lidmi, kteří tomu rozumí, poslouchám je hodiny a pak řeknu, že to nějak zhmotním do legislativní aktivity toho konkrétního zákona. Tady ne, tady prostě Andrej Babiš zavelí, dají se noty, napište zákon, který umožňuje rychlejší vyhazování lidí, tak to nějaký chudák napsal a pak našel několik prostě poslanců, kteří se tady pod to podepsali, ale přesně takhle to safra nemá vypadat.

 

Když se podíváte do států, kde opravdu je efektivní, vysoce funkční a kvalitní státní správa, tak tam jdou trendově úplně obráceným směrem. Tam všechno to, co teďka popisuju, buďto mají dobře dlouhé roky zakomponováno, anebo to tam v posledních letech doplnili, protože to jsou logické funkční prvky dobrého řízení lidí, dobré práce v rámci personalistiky. Tady se na to kašle. Ale tak přece neuděláme kvalitní výkonnou efektivní státní správu, když tam prostě nebudeme mít nejlepší lidi.

Vzpomeňte si – a bylo to i za minulé vlády Andreje Babiše – jak bylo těžké i pro tehdejší vládu i pro naši vládu i pro mě osobně získat kvalitní lidi z privátní sféry, aby šli pracovat pro stát. Protože přijdete jako ministr a co těm lidem nabízíte? Vy jim nabízíte nižší plat. Těm špičkovým odborníkům nabízíte zhruba tak o milion až o milion a půl ročně nižší plat. Takhle to je. Pak jim řeknete: Svlíkneme vás donaha. Pokud budete vrchní ředitel sekce nebo ředitel odborů, tak jste pod zákonem o přístupu k informacím a musíte dávat svá majetková přiznání, takže vlastně kdokoliv z vašich sousedů se na vás může podívat. To taky není úplně příjemná věc pro ty lidi. Oni se ti lidé stanou i předmětem veřejné debaty.

Tak mně řekněte, kdo za takovéhle situace, po přijetí takového zákona, řekne: Hurá, já se těším na to jít pracovat pro stát. Protože ta práce nemá být pro jednoho konkrétního ministra na jedno konkrétní období nebo na jeden, na dva, na tři, na čtyři roky. Přece ta práce toho člověka, kterého se snažíme získat, má být, aby tady byla kontinuita, profesionalita, dlouhodobost, aby ten člověk pro ten stát chtěl pracovat klidně i dvě, tři, čtyři volební období.

Já si dovolím tady jeden příklad. Bývalá šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Já si na ní dovolím ilustrovat, jak prostě v takových případech je klíčové, když ten člověk opravdu dělá práci dlouhodobě, má stabilní prostředí a pak kvalita toho úřadu vypadá, pak vypadá i kvalita toho funkčního, co má ten úřad doručovat, včetně profesionální komunikace. Proč se nám to nedaří v celé řadě jiných rezortů a jiných úřadů? Protože když se podíváme na personální politiku, tak se ti lidé mění skoro s každou vládou na klíčových pozicích.

Řeknu ještě jiný příklad – Český úřad zeměměřický a katastrální. Když jsem byl jako ministr zemědělství, tak Dan (Karel?) Večeře – já jsem byl jeho asi dvanáctý ministr – on tam sloužil asi – kolega Faltýnek si ho pamatuje – myslím, že tam sloužil snad 20 let. Dneska to tam po něm převzal jeho zástupce. Ale zase krásná ukázka toho, že když taková stabilita je, tak ten úřad funguje špičkově a kvalitně. Náš katastrální úřad je jeden z nejlepších v Evropě. Ale kdyby se tam ředitel měnil každé dva, tři roky, tak by nikdy nebyli tak daleko v digitalizaci, v kvalitě služeb pro občany, pro firmy.

Ale bohužel to jsou jenom mimořádné úkazy v české státní správě, kdy kvalita úředníků a dlouhodobost opravdu zafungovala. Proč to není na celé řadě ostatních rezortů? No, právě proto, protože tady přijetím takových zákonů vytváříme ještě větší nestabilní prostředí pro práci těchto lidí a pro šance je získat, získat je ze škol, získat je z privátní sféry.

Běžte se dneska zeptat na vysoké školy čtvrťáků, páťáků, kde jsme jako stát jako zaměstnavatel v žebříčku priorit. Tak jedinou instituci, kterou uvedou z pohledu nějaké konotace se státem, je společnost ČEZ, kde má stát podíl. Ale neřeknou vám mladí lidé, že by měli nějaký úřad nebo ministerstvo, kde by fakt chtěli pracovat a byla to top trojka potenciálních budoucích zaměstnavatelů pro ně.

Tak se prosím pěkně, kolegyně, kolegové, zamyslete. Vím, že to je trošku jako házím tady hrách na stěnu, protože mnoho z vás to nezajímá. Prostě přišel povel, my pro to zvedneme ruky. Málokdo se setkal s realitou státní správy opravdu, že by tam byl. Z nás poslanců, co tady jsme, je nás tady možná tak 15, 20, kteří v rámci státní správy působili. Pak to prostě vypadá tak, že to tady bohužel projde, ono se to mávne. Občany to v zásadě asi tak moc zajímat a pálit nebude, ale projevuje se to a budou se projevovat takovéto důsledky takovéhoto zákona za rok, za dva, za tři, za čtyři, že kvalita, profesionalita, efektivita, státní správy půjde dolů.

Je škoda, že se k tomu nevede hlubší debata, nevede se odborná debata. Nevedla se debata ani před druhým čtením ze strany vládní koalice s námi s opozicí, protože si myslím, že jsme se na celé řadě věcí, které by se daly změnit, mohli shodnout, pokud by tam nebylo zadání, stůj co stůj to zjednodušte tak, ať vyhazujeme lidi rychleji a ať se u toho nezakecáme. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. Na četné dotazy ohledně slučování rozpravy těch dvou tisků, které jdou za sebou, tak se slučovat rozprava nebude. Je to nějaký zvyk v prvním a druhém čtení. Ve třetím se tak neděje. Tak jenom aby bylo jasné, bavíme se o sněmovních tiscích 76, 77.

Teďka přečtu jednu omluvu. Barbora Pipášová bere zpět svou omluvu od 22 hodin. V této chvíli je na řadě paní poslankyně Olga Richterová. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Krásný den, dámy a pánové. Pořadové číslo 2 456, datum vyřízení 7. prosince 2039. To na mě vyšlo, když jsem navštívila happening Nechceme stát ve frontě, happening iniciativy Česko funguj, happening lidí, kteří si přejí, aby náš stát měl kvalitní expertní státní správu, kteří jsou zoufalí z toho, co chystá tato vláda, protože stát má sloužit lidem, ne jedné aktuální vládě. Stát je tady od toho, aby společnost mohla fungovat. Česko funguj je, myslím, dobrý název pro to, o čem se tady dneska máme bavit. Česko funguj pro lidi, pro to, aby lidé měli zaručený spravedlivý přístup, to, že nebudou trčet ve zbytečných frontách, kterým šlo předejít, kdyby byla státní správa řízena dobře, odborníky, a ne ve prospěch aktuální vládní garnitury.

Kdy to prostě zaznělo naprosto jednoznačně, ať už teď od Mariana Jurečky nebo předtím v mnoha a mnoha debatách. Tato vláda si chce došlápnout na všechny nepohodlné lidi ve státní správě a chce to mít co nejjednodušší. Samozřejmě, řada čistek už proběhla. Prostě za to, že člověk vyslovil odborný názor na odborném kulatém stole, který pořádal Zdeněk Hřib, byl vyhozen. To je přístup této vlády.

Nicméně ten princip, že zákon o státních zaměstnancích tak, jak je navržený, tak, jak to chce poslaneckým návrhem tato vláda protlačit, obrovsky zvětšuje prostor pro protekci, korupci, různé kamarádšofty, to je fakt. Je to prostě ohrožení nezávislosti, profesionality a důvěry občanů. Je to ohrožení všeho, co se tady desítky let postupně buduje. Proč postupně? No, protože například pozice vrchního státního tajemníka – což zní hrozně odtažitě, to zní strašlivě, strojeně a technicky – prostě znamenala roky postupného nasbírání zkušeností až v podobě posledního státního tajemníka pana Friče. Znamenala skutečně koncepční přístup k HR, k péči o lidské zdroje ve státní správě.

To je věc, která – opět už to tady zaznělo dneska – strašlivě chybí. Myslíte, že se stojí fronty u absolventů škol na to, aby mohli jít pracovat pro stát? Bohužel vůbec. Je strašně málo lidí, kteří aktivně vyhledávají práci pro náš stát. Přitom je zajímavá. Můžete pracovat s daty a s tématy, ke kterým se jinak nedostanete. Můžete ovlivnit věci, které jsou mnohem větší než vy.

Takže první věc, kterou bych ráda, aby si vládní poslanci, kteří chtějí protlačit ten paskvil, vzali z mého projevu, je: Přeju si, aby kvalifikovaní, odborní, talentovaní mladí lidé šli pracovat pro stát. Nesmírně fandím iniciativám aktivních úředníků, kteří právě pro tyhle lidi dělají informační akce, síťování, propojování, aby se jim právě pro ten stát pracovat chtělo. Jenže tato vláda se rozhodla pošlapat veškeré své sliby v téhle oblasti, protože v páté kapitole Vládní hospodářské strategie je uvedeno, že státní správa má usilovat o rychlé, transparentní a kompetentní fungování.

Co myslíte, že způsobí ten navržený zákon, ten zákon, který škrtá 25 let trpělivého, postupného vývoje, evoluce toho, jak u nás vypadá expertní státní správa? Tenhle zákon přesně tyhle principy pošlape. Rychlost půjde do kopru. (Ukazuje materiál.) Pořadové číslo 2456, datum vyřízení 7. prosinec 2039 je naprosto trefná metafora, to, co se aktuálně chystá se stavebním zákonem, je toho jenom důkazem, ale hlavně, hlavně odejdou i ti poslední profesionálové, kteří ve státní správě zůstávají. Oni totiž mají zodpovědnost, mají zodpovědnost třeba za to, aby nedostávali dotace ti, kteří je dostávat nemají, aby se dodržovaly zákony, včetně pravidel platných na evropské úrovni. Ale jaký na ně je tlak? No aby vypláceli, aby dotace směrem k Agrofertu tekly. Proč by schopný, kompetentní člověk měl pracovat pro stát, když bude akorát pod tlakem, aby dělal podobné, řekněme, kulišárny? Proč by to dělal, když mu zmizí i ta dnes existující ochrana v podobě zákona o státní službě? Proč by to dělal, když by z těch návrhů, které jsou tady nesystematicky, na sílu protlačované, úplně čiší, že jediným cílem je: chceme, abys odešel, chceme, aby lidé jako ty, kterým záleží na naší zemi, kteří stojí o to, aby tady byla skutečná nezávislost státních úředníků, aby se mohli držet faktů, dat a zákonů, aby takovíto lidé zmizeli a pro stát nepracovali. To je přání Andreje Babiše. A mě to fakt trápí, protože, jak už jsem řekla, naše země, skvělé úředníky, skvělé experty ve státní správě potřebuje.

A teď ta druhá věc. Kdo bude vykonávat klíčová rozhodnutí, když nebudou pro stát pracovat experti? Co myslíte, jaká je odpověď? Budou to jenom politici? No samozřejmě, že ne, protože u spousty důležitých rozhodnutí jsou potřeba podklady, potřebujete připravit nejenom ten zákon, ale i jeho odůvodnění, data, která vysvětlí proč je to navržené správně. A myslím, že i politici této vlády, byť samozřejmě ten hlavní zájem je čerpat, ten hlavní zájem je, aby peníze nešly lidem, ten hlavní zájem není na tom, aby naše země měla rozvoj třeba dostupného bydlení, ale aby se rozvíjel Agrofert, tak přesto všechno budou chtít, aby ty zákony navenek vypadaly kompetentně, aby ty kroky měly odůvodnění. Tak potom přijdou ke slovu buď datoví šarlatáni, anebo prostě lobbisté – a nebudou mít protiváhu v expertním názoru zkušených státních úředníků, kteří se té oblasti věnují roky, vědí, co se v ní odehrávalo a odehrává, a vědí, co je zájem státu.

Takže kdo bude hájit veřejný zájem, když vyházíte všechny lidi loajální státu, naší zemi, tomu, abychom tady za 20 let měli společnost, co bude držet pohromadě, i když bude čelit obrovské demografické výzvě? Nikdo. Po zásahu Andreje Babiše to nebude stát nikomu schopnému za to.

A ten další důsledek? Ještě víc se zhorší úroveň zas některých úředníků a úřednic, kteří už dnes bohužel někdy nepracují dobře. I to se snažily řešit a velice účinně na to směrovaly novely z posledních let, protože je prostě pravda, že někteří lidé nepracují dobře, a bylo potřeba s nimi – moci za odůvodněných podmínek pracovní poměr rozvázat. To je jasné.

Takže v minulých letech jsme přijali takzvanou flexibilizační novelu, která byla účinná – nebo je účinná od 1. ledna 2025, a ta opravovala problémy právě v rámci fungování státní správy, úředníků a úřednic, jenže tenhle zlepšovák hnutí ANO unikl. Ačkoliv to prošlo a bylo účinné od 1. ledna 2025, tak v důvodové zprávě téhle novely, v odůvodnění toho paskvilu, který například předkládá paní poslankyně Ožanová, která v minulosti neskutečně kritizovala poslanecké návrhy, tak v té důvodové zprávě ona má odkaz na starou úpravu, odkaz na věci, které jsme tou flexibilizační novelou opravili a upravili. Takže výtky vůči konkrétním chybám zákona o státní službě byly řešené, právě i díky třeba práci vrchního tajemníka pana Fryče, díky práci spousty dobrých státních úředníků, spousty expertů a expertek, kteří nechtěli, aby na ně někdo mohl oprávněně házet špínu, chtěli to opravit, aby ten zákon měl potřebné nástroje.

A my teď jako Piráti tady stojíme, vysvětlujeme, co je na tom všechno špatně, a vidíme, že vládní hnutí ANO, ale ani SPD, ani Motoristé o argumenty nestojí, že nestojí o schopné lidi ve službě pro stát, že nestojí o to, aby to tady fungovalo a aby například alespoň návrhy paní poslankyně Kateřiny Stojanové, která za nás připravila konkrétní věci, co je potřeba v té novele opravit, tak aby prošly. Přitom cíl Andreje Babiše je jasný: aby pro stát pracovaly ohebné loutky, aby se skončilo s nepohodlnými expertními stanovisky, aby prostě vznikl chaos, který bude sloužit jenom pár vyvoleným – a navíc, aby už nikdo nerozporoval posílání dotací, kam se nemá a přitom činností, co mají úředníci nezávisle zajišťovat, je celá řada. Jde třeba o to, jak kontrolovat kritéria u různých účastníků veřejných zakázek, jak přidělovat právě ty zakázky nebo jak budou vybíráni žadatelé, podle jakého klíče. To jsou všechno věci, kde příjmy z evropských prostředků pro české občany, české firmy, pro české veřejné služby jsou právě i zákonem o státní službě a jeho zrušením vážně ohroženy.

Třetí věc, kterou bych tedy ráda, abyste si z mého opravdu vášnivého apelu na obhajobu nezávislosti expertů ve státní správě a na obhajobu skutečného dlouhodobého fungování státní správy odnesli, je jedna jediná věc: Hazardujete s evropskými miliardami a zrušení služebního zákona, které skrze své poslance navrhujete, vládo hnutí ANO, SPD a Motoristů, může Česko přijít fakt draho. Tohle chcete? Před lety to byla jedna z podmínek Evropské komise pro čerpání evropských fondů a to zrušení právě ty evropské peníze ohrožuje.

Když se podíváme na to, co vy děláte, tak vy se snažíte i úplně zrušit, úplně zrušit HR oddělení ve službách státu. Co tam je? Opravdu vám nejde o to, abyste měli nějakého partnera v podobě vrcholného experta na rozvoj lidí ve státní správě, chcete jenom loutky? A my právě proto v podobě pozměňovacího návrhu Kateřiny Stojanové, o kterém budou mluvit ještě další, já ho jenom velice stručně nastíním, chceme zachovat, aby bylo možné ochránit lidi od tlaků politiků, ochránit experty ve státní správě, prostě chceme bránit selektivním, účelovým zásahům do personální politiky úřadu. Proč? No protože to vede právě k tomu, co jsem už popsala: k odchodu talentovaných a schopných lidí, k tomu, že pro mladé talenty nebude státní správa už vůbec zajímavá, a ti, kteří už dnes nevykonávají tu práci příliš dobře, tak nebudou mít už vůbec žádnou motivaci se případně zlepšit – že to je konkrétní pozměňovací návrh, ale je to vlastně věc, kterou vy ani nechcete probírat, vy si prostě chcete na sílu protlačit to, o co vám jde: loajální loutky, to je váš cíl.

No a když se podívám na ten přehled toho, co kvalitní státní správa znamená, jaký je ústavní rámec státní služby a jak důležitý je i ten evropský rozměr, vyplývá mi z toho jediné. Uděláte z nás banánovou republiku. Uděláte z nás zemi, která namísto toho, aby řešila relevantní problémy s platovými tabulkami, se vzděláváním, dlouhodobým vzděláváním lidí ve státní správě, namísto toho, abyste řešili headhunting expertů, abyste řešili koncepčně tu politiku lidských zdrojů. Namísto toho to všechno chcete škrtnout. Zrušit jakékoliv záruky nezávislosti a nakonec si chcete opravdu dělat, co chcete. A to není právní stát. To je ta banánová republika, které my za Piráty chceme zabránit, protože by to nebylo dobře pro naše děti, pro budoucnost naší země a ani pro ty aktuální problémy, které naši zemi tíží. Protože třeba řešení krize dostupnosti bydlení je věc, na kterou byste měli zaměřit svou pozornost. Ne rozklad státní správy, tak se prosím věnujte těm skutečně palčivým věcem a ne tomu, jak si vymazat nepohodlné lidi z cesty.

Prosím uustupte z tohohle zrušení zákona, který byl jeden z těch, které po nás chtěla Evropská unie, abychom přijali. Je to jeden z těch zákonů, které zaručují alespoň částečnou nezávislost úředníků. Vy všechno to nechcete smazat. Hanba!

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za vaše vystoupení. V této chvíli je na řadě Karel Haas. Než začne, přečtu jednu omluvu. Marek Výborný od 18.15 osobní důvody a omluvu ruší Ivan Adamec, který už je přítomen a osobně mi to tady nahlásil. Tak pane poslanče a zpravodaji v jednom, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo. Já předem avizuju z důvodu férovosti, že nevystupuju jako zpravodaj. Přihlásil jsem se do té běžné rozpravy, nijak jsem nevyužil přednostního práva zpravodaje, takže teď opravdu vystupuju z pozice poslance, nikoliv z pozice zpravodaje.

Já úvodem chci zdůraznit tři takové klíčové věci a budu tady v poměrně velkém věcném rozporu, tak to v politice chodí, se svými dvěma předřečníky. Za prvé určitě zrušení a teď mluvím o systému, nemluvím o tom provedení, Já pak budu velmi kritický směrem ke kolegům z vládní koalice, směrem k předkladatelům, ale určitě, a já za chvilku uvedu tvrdé důvody, proč tomu tak je, zrušení systému státní služby, jeho nahrazení systémem, který není postaven na principu státní správy a správních rozhodnutí, ale je postaven na principu soukromoprávního zaměstnávání lidí, to znamená přiblížení pozici úředníků územně samosprávných celků určitě není ohrožením demokracie v této zemi. Stoprocentně není, uvedu za chviličku citaci dokonce z analýzy, kterou zadala a její obsah byl zpracován ještě za naší vlády; byla publikována na jaře letošního roku. Čili o žádném konci demokracie, o demontáži funkčního systému, tak jak jsem tady slyšel, tak to určitě není pravda.

To je první fakt. Druhá věc, kterou chci říct zcela vážně – važme si úředníků, ale volání po štíhlém státu, po efektivním systému zaměstnávání lidí pro stát není dehonestací úředníků. Já si výkonných, pracovitých, kvalitních, kompetentních, vzdělaných úředníků, pracujících pro stát extrémně vážím, jsou extrémně důležití, ale zase ten legislativní systém jejich zaměstnávání není to, co by vyjadřovalo nějakou míru jejich dehonestace nebo snižování. To je druhá věc, kterou chci zdůraznit.

A třetí věc, kterou chci zdůraznit a hned za chviličku přijdou ty citace, tady padlo, že samotné zrušení systému státní služby a jeho nahrazení systémem soukromoprávním s nějakými veřejnoprávními prvky, model àla úředníci územních samosprávných celků je ohrožením čerpání případných zdrojů České republiky z Evropské unie. Zase, nic takového není pravda, samo o sobě ten zákonný rámec na tom nehraje roli.

Začnu odzadu těmi citacemi. Všichni máme ke sněmovním tiskům 76 i  77 nemáme sloučenou rozpravu, jsme ve sněmovním tisku 76, tak máme stanoviska Parlamentního institutu z ledna letošního roku ke kompatibilitě návrhu, který teď projednáváme, to znamená sněmovního tisku s právem Evropské unie. A pokud budeme citovat přesně závěr stanoviska Parlamentního institutu a on je opravdu férový a objektivní, tak teď začínám citaci samotného závěru, nepůjdu do citací celého obsahu stanoviska Parlamentního institutu. Cituji: Přestože se návrh na vydání zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech, v závorce zákon o státních zaměstnancích, v závorce sněmovní tisk 76 primárně týká problematiky, kterou právo EU přímo neupravuje, je nutné upozornit na možné kolize s obecnějšími principy a požadavky EU.

Pokud si rozebereme samotný obsah stanoviska Parlamentního institutu, tak se v něm dočtete přesně to, co jsem říkal. Jestli máme státní službu nebo jestli máme model àla úředníci územně samosprávných celků, není samo o sobě podstatné. Podstatné je to, jak budou nastaveny konkrétní instituty, ať v tom nebo v onom modelu. A oba dva připadají v úvahu.

Možná to, co je z mého pohledu ještě objektivnější, a to je, ještě tady o ní podle mého názoru dnes v debatě ve druhém čtení určitě řeč nebyla, je nejnovější analýza Státní služba 2.0, která byla vypracována sekcí pro státní službu Ministerstva vnitra ve spolupráci s vládním analytickým útvarem Úřadu vlády České republiky. Byla publikována 5. 3. 2026 a v zásadě tu analýzu zpracovávali, protože ona opravdu její zpracování díky její robustnosti trvalo několik měsíců, tak zpracovávali zaměstnanci, kteří fungovali pod naší vládou. Teď to nemyslím samozřejmě z pohledu jakéhokoliv politického ovlivňování, ale abychom všichni brali tu analýzu objektivně.

A teď cituju z bodu nebo kapitoly 5.5 analýzy Státní správa 2.0. Je to strana 47 pro ty z vás, kteří si to chtějí dohledat. „Pro dosahování většiny cílů přitom není určující, v jakém právním vztahu jsou agendy úřadu vykonávány, zda ve služebním nebo pracovním poměru, v závorce srovnatelné je to s úpravou úředníků územních samosprávných celků konec závorky, teď čárka, oba přístupy k úpravě právních poměrů jsou legitimní. Je proto věcí politického rozhodnutí, zda stát zachová veřejnoprávní úpravu služebního poměru nebo se přikloní k soukromoprávnímu postavení zaměstnanců.“ Tolik citace z analýzy státní správy 2.0.

Kolegyně Olga Richterová, a teď to myslím zcela věcně, tady mluvila o panu nejvyšším státním tajemníkovi. Já si jeho práce taky vážím, mnohokrát jsem s ním jednal, tak předpokládám, když argumentovala jeho dobrou kompetencí, jeho dobrým jménem, tak předpokládám, že závěry této analýzy, na které se podílel přímo jak sekce pro státní službu Ministerstva vnitra, tak analytický útvar pod Úřadem vlády České republiky, tak asi nebude zpochybňovat, když nám tito klíčoví zaměstnanci říkají, je věcí politického rozhodnutí, které samo o sobě nenaráží na ty kolize, které tady byly zmiňovány, ať už kolize s demokracií nebo kolize s Evropskou unií a tak dále, tak snad věříme právě těm kompetentním úředníkům, kteří tu analýzu a zaměstnancům státu, kteří se na té analýze 2.0 podíleli, že oba dva přístupy jsou možné a legitimní.

Tolik důležitá sdělení na úvod, která pak rámují to moje další vystoupení.

Teď začne, a já se snažím být opravdu věcný a objektivní, kritika i k předkladatelům ze strany vládní koalice. Já sněmovní tisky 76, 77, ony spolu prostě souvisí, tak se omlouvám, že občas k tomu ujedu, ale nebudu se sněmovním tiskem 77, tím doprovodným změnovým zákonem, teď opravdu nějak zabývat, tak já to vždycky přirovnávám trošičku k projednávání stavebního zákona. Smysl, cíl, účel – zrušení státní služby. Té, a teď já to říkám v uvozovkách svými slovy, atomové elektrárny, toho správního rozhodování, které jsme napojili na faktické zaměstnávání. To není nic jiného než faktické zaměstnávání fyzických osob pro stát, tak ten smysl, cíl, účel, který předkladatelé sledují, je podle mého názoru správný. Ódéeska je v tom konzistentní. V roce 2014, když se zákon o státní službě, a tehdy ne primárně pod tlakem Evropské unie, to si, řekněme na rovinu, ty tlaky byly politické, to bylo pod tlakem pana prezidenta Zemana, proto teď říkám, že jsem kritický k předkladatelům, a primárně to souviselo s jmenováním tehdejší vlády včetně jmenování současného premiéra Andreje Babiše. To byl stav tady ve Sněmovně v roce 2014 a tlaky z této strany.

To znamená, pokud teď kolegové z ANO volají po tom, jak je státní služba neefektivní, tak já to odlehčím, no, ódéeska to říkala už v roce 2014. Jediná ódéeska tehdy předložila návrh na zamítnutí tehdejšího návrhu zákona. To, že pak tady dlouhé politické debaty ve Sněmovně dospěly k nějakému jinému závěrečnému hlasování, ale skutečně jediná ódéeska předložila návrh na zamítnutí návrhu zákona, protože už tehdy jsme věděli, že – a teď to zopakuju podruhé v uvozovkách – ta atomová elektrárna, kterou na státní službu a zaměstnávání lidí pro stát ženeme nebo tehdejší předkladatelé hnali, tak prostě není pro efektivitu zaměstnávání pro stát dobrá, správná a vhodná.

Takže, kolegové, očekával bych možná, že ve vašich slovech zazní nějaká reflexe toho: přijali jsme špatnou věc, byli jsme u ní, svítili jsme u ní a teď ji jdeme napravovat. Je to trošku o tom, měl jsem ty sirky v ruce, škrtnul jsem, tak teď to jdu hasit. Tak to bych očekával od předkladatelů. Jinak znovu opakuju ten smysl, účel je správný. My to tvrdíme vlastně 12 let v ódéesce.

To provedení, a já jsem tady vystupoval takto už ve druhém čtení, vystupoval jsem na ústavně-právním výboru, vystupoval jsem na semináři, který se konal pod záštitou předsedkyně ústavně-právního výboru a pořádal ho kolega Dvořák, ten seminář byl velmi věcný, řada z nás se ho účastnila. Je to také nějaká platforma, na které jsme problematiku zrušení státní služby probírali, tak tam jsem mnohokrát říkal, že to legislativní provedení a v tom je ta podobnost se stavebákem, správný smysl, cíl, účel, ale to provedení je za čtyři minus. Odpovídá tomu množství pozměňovacích návrhů té opravdu ne dobré legislativní přípravě. Snad věřím, že poslední odbočka k sedmdesát sedmičce. Odpovídá tomu to, že téměř všechny, já osobně tvrdím všechny, pozměňovací návrhy, a teď ať koaliční, nebo opoziční, k sedmdesát sedmičce jsou materiálně přílepky naprosto jednoznačné podle judikatury Ústavního soudu. Takže to provedení opravdu za čtyři minus.

Tak. Teď jdu dál po těch argumentech, které tady uvádím. Časový i právní argument k tomu, proč nejsme v rozporu s právem Evropské unie. Situace mezi naším vstupem do Evropské unie v roce 2004 a koncem roku 2014 nebo do začátku roku 2015 do nabytí účinnosti zákona o státní službě určitě nebyla protiprávní. 11 let jsme byli v hledáčku, jako členové Evropské unie, jsme byli v hledáčku evropských institucí a za těch 11 let, kdy jsme neměli, neměli jsme zákon o státní službě, tak ta situace nebyla řeknu protiprávní ani z pohledu práva Evropské unie. Odvolávám se znovu na analýzu Státní služba 2.0, odvolávám se na stanovisko Parlamentního institutu a nebyla rozporná ani s českou ústavou.

Teď ve třetím čtení to zatím nezaznělo, v prvním čtení to zaznívalo, že snad návrh a ta otázka, jestli jsme v režimu státní služby, nebo v režimu soukromoprávní úpravy s drobnými veřejnoprávní prvky, já to vždycky pracovně nazývám model úředníci územních samosprávných celků, tak není v rozporu s českou ústavou. Občas se kritici sněmovních tisků 76, 77 ohánějí článkem 79 Ústavy České republiky. Ústava České republiky v tom čl. 79 v odst. 2 předepisuje nikoliv model státní služby. Předepisuje to, že státní zaměstnanci mají mít specifickou samostatnou právní úpravu, ale znova, to, jestli to je státní služba v režimu veřejného téměř správního práva, nebo soukromoprávní úprava, už ani česká ústava neřeší.

Praktická poznámka pro všechny právníky v našich řadách, kteří to určitě potvrdí. Ta praktická poznámka. V České republice máme zhruba 5,2 milionu zaměstnaných lidí, z toho úředníků pod státní službou, ten počet se liší z roku na rok podle systemizací, je někde lehce přes 70 000, respektive spíš počet systemizovaných míst, protože dlouhodobě ne všechna jsou obsazena. Úředníků územních samosprávných celků máme zhruba 90 000, těch je o těch 15 až 20 000 více než úředníků pod státní službou, veřejných zaměstnanců máme někde přes 800 000, 830-850 000 a zbytek jsou zaměstnanci v pracovním poměru.

To, co je podobné, je to, že vždycky zaměstnáváte tu fyzickou osobu, toho konkrétního člověka, ať mluvím úplně lidsky, a ta jejich práce v rámci těch 5,2 milionů lidí zaměstnaných a z toho pro ten stát pracujících přes 800 000 v různých modelech, tak je přece úplně nesmysl – úplně nesmysl z pohledu praktické aplikace práva, abychom v České republice s těmi 5,1-5,2 miliony zaměstnanců, pracovníků ne OSVČ osob, tak abychom měli čtyři rozdílné právní úpravy. Máme naprostou většinu, x milionů lidí pod zákoníkem práce. Ještě dokonce bychom mohli říct tu podmnožinu pod zákoníkem práce nejen pracovní poměr, ale dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – DPP a DPPČ. Pak máme úředníky územních samosprávných celků. Tam jsme pořád na podvozku soukromého práva. Pak máme státní službu. Ejhle, já vždycky říkám, v čem se liší fakticky, materiálně v tom dennodenním životě práce úředníka, který vykonává přenesenou působnost, to znamená taky ve výsledku pracuje pro stát, ale je úředníkem územního samosprávného celku, s úředníkem, který typově z té samé věcné oblasti, z té samé věcné gesce vykonává práci na ministerstvu. No, neliší se vůbec v ničem, přesto každý z nich jsou v rozdílné právní úpravě. Jeden je v té atomové elektrárně státní služby, druhý je ve výrazně volnějším soukromoprávním poměru úředníka územních samosprávných celků. A já jsem, a to se pohybuju po těch obcích, u nás po magistrátu opravdu dlouhou řádku let, tak jsem neslyšel, že by si úřednici územních samosprávných celků stěžovali na to, že jejich postavení je horší než postavení úředníků státní služby. Já jsem zatím nepotkal za těch, a už jsem tedy omlácen životem a stárnoucí muž, tak jsem nepotkal jediného úředníka územního samosprávného celku, který by chtěl z té lepší pozice, pružnější pozice přejít do té sešněrované státní služby.

A za čtvrté máme, a tam to tu logiku dává, protože u nich ta materialita je z důvodu rizik, z důvodu jejich ozbrojení, z důvodu zásahů a z mnoha jiných důvodů opravdu odlišná, tak máme samozřejmě poměry příslušníků ozbrojených sborů. To je podle mě jediná oblast zaměstnanců, jediná podmnožina zaměstnanců materiálně pracujících pro stát, kteří si z těch důvodů, které jsem před půl minutkou uvedl, ten odlišný rámec jejich zaměstnávání, jejich práce pro stát zaslouží. Ale to, abychom pro zemi s 5,1-5,2 milionu zaměstnaných lidí, abychom pro zemi, kterou já vždycky nazývám, že jsme krásná země pětkrát čtyři hodiny na přijetí z jednoho konce na druhý, z východu na západ, ze severu na jih, měli tohleto rozdrobení. To nepřináší přece té zemi nic. Nepřináší to nic těm lidem. Proč mají být v tak rozdílných poměrech? Je to odůvodnitelné, není to odůvodnitelné.

Dostávám se k další poznámce: Proč tvrdím, že ten smysl, cíl a účel, to znamená zrušení státní služby a nahrazení toho pružnější soukromoprávní úpravou, je krokem správným směrem? Teď ode mě bude několik citací z právě z analýzy Státní služby 2.0 – už jsem uváděl, jak objektivně vznikala, takže bychom ji neměli torpédovat ani zprava ani zleva tohoto sálu – teď nemyslím politicky zprava zleva, teď to myslím z řad koalice i opozice, protože myslím si, že ta studie Státní služba 2.0 je opravdu velmi objektivní. Zjednodušeně – a kdo jste byl na semináři, který uspořádal, prostřednictvím pana předsedajícího, ctěný kolega Karel Dvořák pod záštitou předsedkyně ústavně-právního výboru – opravdu ten seminář byl velmi přínosný. Vystupovali na něm zaměstnanci včetně zaměstnanců podílejících se právě na zpracování této studie. Tak ta studie a její výsledky se k efektivitě systému státní služby dají shrnout do jedné věty. Já pak půjdu do větší míry detailu. Státní služba nám za 11 let její účinnosti přinesla dodržování formálních procesů a vůbec nám nepřinesla dodržování reálných výsledků. Zase to, že si nijak nevymýšlím, tak citace z analýzy Státní správa 2.0,  strana 28, cituju v horní části strany 28 dokonce tučně zvýrazněné závěry: „Státní služba začala být řízena prostřednictvím sledování procesních kroků, nikoliv prostřednictvím vyhodnocování výsledků, poskytování potřebných kapacit úřadů. Procesní garance a zákonnost bezpochyby nezbytné se nedotýkají od úřadů a zaměstnanců očekávaných výsledků nebo jejich odpovědností. V praxi se tak systém zabývá především tím, zda výběrová řízení probíhají podle pravidel, chybí však nastavení odpovědnosti za kvalitu náboru a sledování, zda nábor přispívá ke zvyšování či doplňování kompetencí úřadů a zda se daří zlepšovat kvalitu výkonu agendy.“ Vím, že to zjednodušení je tvrdé, které jsem řekl, ale ono bylo obsahem prezentace právě samotných autorů, to znamená, opakuju státní služba za těch 11 let nám přinesla dodržování procesů, nikoliv doručování výsledků. A myslím, že ať jsme v politice, v jakékoliv politické straně, tak já jsem optimista, idealista v tom, že každý chceme v tom našem politickém proudu, každý to máme jinak a ten výsledek vidíme někde jinde, tak si přejeme doručování výsledků. A my tady máme tento moloch, který ty výsledky – a teď pro jakoukoliv orientaci státu, tak jak vláda vzešlá z demokratických voleb, ten stát někam směřuje – tak vlastně to doručování výsledků není z pohledu výkonu toho státu vůbec po 11 letech součástí toho systému. Takže po těch 11 letech si myslím, že to je velmi, velmi, velmi tristní zjištění.

Já se pomalinku blížím ke konci svého vystoupení. Já pak budu ještě velmi kritický, ale chci opravdu dodržet to, že se nyní v nesloučené rozpravě vyjadřuji pouze ke sněmovnímu tisku 76. Ode mě vlastně ke sněmovnímu tisku – v tom rámci – nechci zabíhat do úplných podrobností – vše pokud to shrnu: směr, cíl, účel zrušení státní služby správný, legislativní provedení za čtyři minus. Určitě zrušení státní služby není koncem demokracie, určitě to není demontáž funkčního stavu. Kdyby to byla demontáž funkčního stavu, tak to popisuje právě analýza Státní služby 2.0. Naopak ten stav není funkční a rozhodně ho nedemontujeme. Funkční není, viz citace před chvilkou, a to, že ho nedemontujeme, viz citace v úvodu mého vystoupení, kdy sami úředníci k tomu kompetentní říkají: stát má politicky na výběr, v jakém systému nás zaměstná.

Tolik snad na konec mého vystoupení. Tolik ke sněmovnímu tisku 76. A s ohromnou kritikou jednotlivých pozměňovacích návrhů se přihlásím v obecné rozpravě ke sněmovnímu tisku 77. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Došlo ke změně předsedajícího, což jste asi zaregistrovali. Nyní tedy prosím pana poslance Petra Hladíka. A než přijde – tak od 13 hodin do 16 hodin se z rodinných důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Bartoš.

Tak máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné, dobré již odpoledne. Já musím na úvod dnes zmínit to, co tady bylo zmíněno už mými kolegy, a to – je legitimní měnit zákon o státní službě, je legitimní přicházet s úpravami. Ale proč se tak děje poslaneckým návrhem? Proč se tak zase děje návrhem, ke kterému se nikdo nemohl vyjádřit? S odbory jste samozřejmě nejednali. To před volbami – to bylo: s tím se fotím, to byl jeden Středula, druhej a Kovo a já nevím co – dneska, dneska vám jsou zase ukradení. Tu aroganci jste tady předvedli v krásné plejádě. Předložili návrh zákona, který nebyl projednán vůbec s nikým. Tohle já považuju za klíčovou věc. Já jsem tady včera někdy před půlnocí říkal, že je jeden jediný zákon, který je nutný a legitimní předložit poslaneckým návrhem. A to je návrh zákona o jednacím řádu této ctěné Poslanecké sněmovny. Hájil jsem všechny ty poslance, kteří ho předložili.

Všechny ostatní zákony mají být jako zákony vládní. Mají projít řádným mezirezortním připomínkovým řízením. Připomínková místa se mají vypořádat. A je legitimní, že některé připomínky prostě neberete jako vládní většina. Je legitimní, že se s nimi vypořádáte tak, že prostě je nebudete respektovat. To být může. Je to váš politický vhled, váš politický cíl nebo váš politický názor. Ale ne tak, že omezíte zase tu možnost debaty. Vám se to vrací jako bumerang v množství těch pozměňovacích návrhů. Nejenom tady, ale k tomu dalšímu souvisejícímu zákonu je neuvěřitelné množství pozměňovacích návrhů, většina věnující se tématu. Jsou tam i ty, které jsou absolutní přílepek a záměrně zasahují do jiného zákona, a dělají to možná hodně nebezpečně a vyvolaly velké pozdvižení na straně úředníků samosprávných celků.

Nedivte se pak nám jako parlamentní opozici, že tady prostě musíme upozorňovat na tyto záležitosti. Já se teď chvíli budu věnovat historii této legislativy. Ne že bych byl takovým pamětníkem ve svých letech, ale už v roce 2014 za Sobotkovy vlády, kdy ten první zákon vznikl, tak jako lidovci, kteří jsme byli ve vládě a hlasovali jsme pro něho, tak sami vnitřně jsme měli celou řadu otázek, které se potom projevily jako faktické, přílišné sešněrování, špatné nastavení toho systému, a proto taky ten zákon byl v minulých letech mnohokrát novelizován. A on to tady zmiňoval kolega Marian Jurečka – naposledy jsme ho novelizovali vlastně koncem minulého volebního období a novelizovali jsme ho poměrně řekněme racionálním způsobem, a to na základě dohod i s odborovými organizacemi. Vy jste ani nenechali chvíli jet tuto novelu, abychom dostatečně mohli vyhodnotit, jestli ta novela, kterou jsme provedli koncem minulého volebního období, je dostatečná, dává smysl v tom, aby státní správa byla odborná, kvalifikovaná, ale flexibilní a ne zbytečně byrokratická. A místo toho jste předložili tento tento návrh zákona.

Pojďme si říct, co vlastně chceme od úředníků pod státní službou. Prvně si možná musíme říct ten základní point, jaký je rozdíl mezi státním úředníkem a úředníkem na kraji nebo na městě. Je vůbec nějaký rozdíl? Máme mít a potřebujeme tady mít dva rozdílné zákony? Jeden pro úředníky, který se týká obcí a měst a krajů, a druhý pro úředníky, který se týká státní správy.

My si to teďka v reálu vyzkoušíme u toho stavebního řízení, protože tu centralizaci prosadíte. A ta centralizace přinese to, že ti úředníci, kteří se dřív řídili zákonem o úřednících samosprávných celků, se nyní budou řídit služebním zákonem, který se posouvá od toho svého návrhu nebo názvu do spíše pracovně-právního práva, tedy té kombinace řekněme státní služby a pracovního práva tak, jak byl v takovém hybridu předložen.

Já si myslím a dovedu si představit takovou reformu, že bychom se dokázali shodnout na tom, že by nám stačil jeden zákon, že by nám stačilo, abychom pro všechny úředníky na různých úrovních měli jednu legislativu. Ano, stálo by to práci, stálo by to úsilí, stálo by to debaty, stálo by to dohody se Svazem města a obcí, Sdružením místních samospráv, s krajskými reprezentacemi, ale aspoň bychom se o to mohli pokusit.

Vy jste šli jinou cestou, vy jste toto nechali být, byť tam vkládáte nějaké pozměňovací nesouvisející návrhy, a měníte tenhle zákon. Ona by možná ta novela toho zákona nevyvolala takové pozdvižení, pokud by prošla standardním mezirezortním připomínkovým řízením a byla nějak klasicky předložena a pokud by stávající nová vláda nepřevzala tu státní správu nepřátelsky. Ano, nepřátelsky. Vy jste převzali ta ministerstva a ty úřady nepřátelsky. Vzkazy o tom, že poteče zelená krev, jasné pojmenování toho, že úředníky je potřeba – a schválně neřeknu to jméno, co s nimi dělat, protože to se tak dělá se šváby nebo s potkany – dehonestace toho, že každý, kdo je úředník, také a priori špatný, svatý boj proti tomu, že bychom v té státní správě neměli mít zaměstnaného vůbec nikoho.

Já vždycky v debatách, v hospodách s lidmi jim kladu otázku: Kolik máme těch úředníků? A oni říkají: Půl milionu, milion. Vždycky překvapím tím číslem, že to je několik desítek tisíc a nepřesahuje to sto tisíc úředníků. Ano, státních zaměstnanců je výrazně více, protože to jsou hasiči, policisté, zdravotní sestry, sociální pracovníci a další a další pracovníci, ale to nejsou úředníci, to nejsou úředníci.

A když se podíváme na to, na kolik úředníků se vztahuje tento zákon, tak je to ještě menší číslo. Vlastně se tady bavíme o relativně malém množství 30 možná 40 000 lidí, na které se tento zákon vztahuje. Na co tito lidé dělají? Tak oni vykonávají státní správu, oni píšou legislativu, oni píšou metodiku, vykládají zákony, oni taky dělají správní řízení, rozhodují v těch věcech a ze své podstaty musí být nestranní, musí být samostatní a musí rozhodovat za prvé podle zákona, za druhé podle zákona a za třetí podle zákona. Tady není žádný jiný úhel pohledu, podle kterého by měl úředník rozhodovat. A jestli a je jedno jakýkoliv politik a je jedno jestli je teď z vlády, teď v opozici nebo z minulé vlády, tak je příliš servilní vůči současné politické reprezentaci, tak to tu zemi vede jenom do pekla. Protože to ve svém důsledku znamená, že všichni lidé, kteří mají nějaký odborný názor, tak odchází z té státní správy pryč – buďto jsou odejiti nebo odchází sami. Co by tam taky dělali? A na ta místa jsou tak jako na Slovensku nebo v Maďarsku dosazeni kývači a lidé poplatní v současné politické reprezentaci. A to prosím jakékoliv politické reprezentaci.

Já nějakou zkušenost mám a tu zkušenost jsem vždycky říkal těm lidem a já jsem s nimi mnohdy jako politik nesouhlasil. Říkám: Vy říkejte svůj expertní odborný názor. a je na mě jako na politikovi, abych já si z něho něco vzal, a je možné, že můj politický názor nebude totožný s vaším expertním názorem, to možné je. Ale rozlišujme expertní názor a rozlišujme politický názor.

Vy se snažíte vším tím, co děláte, si podrobit v takovém jařmu současné zaměstnance ve státní službě tak, aby se stali absolutně loajálními. Oni ze svého principu loajální jsou a jsou ochotni pro dobrého ministra, dobrého manažera také dýchat – já sám jsem to poznal a jsem za to obrovským způsobem vděčen – ale nebojí se říct, pokud ty věci jdou špatným směrem, pokud jsou špatně.

Víte, já jsem dneska ráno se zúčastnil demonstrace, dostal jsem pořadové číslo 2743 (Ukazuje papír s referovaným obsahem.) a datum vyřízení mého požadavku byl stanoven na 9. prosince 2038. Stála tam maminka, ta čekala dítě – vyřízení jejího požadavku bylo v roce 2054. Takže ten rodičák, na který čekala, tak možná až to dítě půjde na vysokou školu, tak by se ho dočkala. Je to samozřejmě metafora, je to přenesená věc, je to věc přitažená za vlasy záměrně, ale je to věc přitažená za vlasy, kterou zorganizovali lidé, kteří pracují ve veřejné správě.

A pod webovou stránkou Nechceme stát ve frontě EU, tak dávají jasný vzkaz nám politikům, že si přejí moderní veřejnou správu, že si přejí moderní veřejnou správu nezatíženou politiky v ovlivňování rozhodnutí a že si přejí to, aby ve veřejné správě dělali experti. Já možná budu citovat z toho, co na těch webových stránkách mají napsáno: „Stát má sloužit lidem, ne politikům! Ve sněmově se právě schvaluje zákon o státních zaměstnancích. Pokud projde v navrhované podobě, čekají nás přetížené úřady a neodborná rozhodnutí. A na to doplatíme my občané. Pokud státní správu ovládnou politici, budeme všichni stát v nekonečných frontách! Vyzkoušejte si, jak to bude na úřadech vypadat: vyberte si požadavek, vygenerujte si pořadové číslo, sdílejte ho na sociálních sítích,“ nebo si ho vytiskněte tak jako já. „Co potřebuji od státu: Chci, aby pro stát pracovali odborníci, ne kamarádi a známí politiků. Chci, aby veřejné zakázky vyhrávala nejvyšší kvalita nakoupené služby, ne sponzoři vítězů voleb. Chci dostávat důchod včas, ne až za půl roku,“ což u důchodu zrovna je. Ale máme tady jiné problémy: „Chci, aby vzdělávání našich dětí řídili experti, ne loutky politických stran. Chci, aby Česká republika prosperovala, ne aby dělala kroky zpět.“

A to další „Chci...“ si tam můžete dopsat. A myslím si, že je logické si tam dopsat cokoliv. Možná si pamatujete na povodně, které se Českou republikou prohnaly na podzim předminulého roku. A my jsme jako tehdejší politici dali na názor (exportu?). My jsme dali v úterý večer na názor Českého hydrometeorologického ústavu, který říkal: Bude to špatné, v pátek začnou po době povodně.

A my jsme prostě ve středu, kdy svítilo slunko a nad Českou republikou nebyl ještě ani mráček, tak jsme informovali, že povodně budou, zalarmovali jsme celou veřejnou správu a požádali jsme, aby se na povodně všichni připravili. Díky této včasné prevenci, tak – a dovolím si to tvrdit – se zachránilo spoustu lidských životů a zachránilo se spoustu majetku jenom díky tomu, že jsme se spolehli na experty a odborníky.

A víte, co se teď děje? Nejenom ČHMÚ, ale všechny rezortní organizace teď dostávají pokyny, aby snižovaly tu o dvacet, o třicet, o čtyřicet lidí a zase redukovaly počty pracovníků. Ono se to zdá být jako bohulibá aktivita. Já proti tomu nejsem. Já sám jako ministr jsem za svoje tříleté působení snížil počet zaměstnanců Ministerstva životního prostředí hrazený ze státního rozpočtu o 108. Ale ne tak, jak se to děje v současnosti, že se řekne, deset procent sundáte a každý odbor prostě tři lidi škrtne. Ale na základě změny legislativy, digitalizace agend, ubírání administrativy, rušení nelogických, byrokratických kroků. Já bych tleskal současné vládní většině, pokud by toto na těch úřadech dělala, pokud by na základě toho, že upravují legislativu, digitalizují, snižují byrokracii, zbytečné věci.

A určitě v té státní správě je spousta věcí, které by se ještě daly zjednodušit. Kriticky to řeknu sám na sebe. Určitě jsem za ty tři roky neudělal na Ministerstvu životního prostředí dost na to, aby se tam nedala dělat další efektivita. To určitě ne. Ale dát pokyn toho, že prostě na odboru EIA na Ministerstvu životního prostředí se vyhodili lidi, tak víte, jaký bude důsledek? No jenom to, že povolení dálnic a železnic prostě bude pomalejší. Na ty veřejné stavby tu EIA potřebujete. Přece nedává smysl vyhazovat lidi na EIA, když já jsem je navyšoval. Tak v Českém Švýcarsku byl největší požár, teď tam hořelo taky. Jedno z opatření, na kterém se všichni průřezem politického spektra shodli, je, že bychom tam měli navýšit počet zaměstnanců. Já jsem to tedy udělal, musel jsem to sem brát odjinud. A teď přišel pokyn od současného vedení: zase ty lidi vyhoďte, snižujeme vám stavy. Jak v Kocourkově. Kdyby se totiž nedělo tohleto, kdyby tady nepřítomná paní ministryně Mrázová dovolila těm úředníkům poslat ten dopis do Bruselu a zeptat se, jak je to tedy se střetem zájmů našeho pana premiéra, tak by jim asi odpověděli, že ono z pohledu Unie to vyřešené není a žádné peníze český stát posílat nemá Agrofertu. Oni ti úředníci občas dělají kroky možná pomalé, možná jsou příliš opatrní, možná nemají tu odvahu. Ale možná za to můžeme my jako politici. A to je jedno, jestli jako současní nebo předchozí. Možná jsme jim totiž taky dali málo té sebejistoty v samostatnosti, v tom, aby se mohli rozhodovat, dělat správně svoji práci podle zákona, podle zákona, podle zákona.

Já jsem mluvil o tom, že jste převzali ty úřady nepřátelsky, s jakousi arogancí. A to pokračuje. Tak když byla ta poslední systemizace, ta byla platná od 1. dubna, fair enough, vláda na to má gap year, aby systemizaci udělala. Dobře, můžeme ji kritizovat. No ale jak to bylo komunikováno zaměstnancům třeba na Ministerstvu životního prostředí? Víte jak? 30. března v 11.30 každému zaměstnanci ministerstva došlo do mailové schránky pédéefko, asi 60stránkové pédéefko, a v tom pédéefku byla služební čísla těch jednotlivých zaměstnanců. Každý z nich si mohl vyhledat to svoje služební číslo a zjistit, jestli zůstává, jestli je přeřazen na jiný odbor nebo na jinou sekci, anebo jestli už zítra nemá chodit do práce. Jestli se takto budete chovat k těm lidem, tak se nedivte, že ta veřejná správa fungovat nebude.

Já nekritizuji podstatu tohohle zákona. Nekritizuji ani některé věcné změny, které tam jsou. Ale kritizuji dvě věci. Proč se od roku 2014 do současnosti udělalo, a teď já nevím, jestli pět nebo šest úprav toho služebního zákona, všechny tady prošly v podstatě jako nůž máslem, nedemonstrovalo se, odbory nebyly proti, protože to bylo po nějaké dohodě. Jenom vy jste prostě přišli, napsali jste zákon, který jste napsali jako poslaneckou novelu, s nikým jste to nedebatovali. Dali jste to sem. Výsledek? Odbory jsou proti, lidé demonstrují a je k tomu celá řada pozměňovacích návrhů, protože ti lidé mají půlroční zkušenost s tím, že politizace do státní správy přišla neuvěřitelným způsobem.

Tak Ministerstvo zemědělství zase nechá zpracovat audit od právní firmy, kdy dva soudy jasně řekly, že jejich právní názor je blbě; nejvyšší správní a ústavní. Dva soudy řeknou, že prostě právní názor nějaké právní kanceláře je blbě a Ministerstvo zemědělství zas jak na potvoru tuhle právní kancelář objedná. A takhle bych vlastně mohl říkat příběhy jeden za druhým. Ono když potom ty úředníky nutíte jít přes kopec, tak ono se vám to prostě sprostě zprčí.

Já bych navrhoval jednu věc, abyste si udělali trošku follow-up, abyste si trošku nasbírali tu zpětnou vazbu. Chci ocenit vlastně všechny ministry, kteří to dělají, kteří vnímají tu zpětnou vazbu ze svých rezortů. Ono když ten ministr je tam příliš oblíben, tak to taky vypadá tak, že se tam toho moc nedělá, moc neděje a všichni jsou spokojení. To asi není ten správný výstup, který bychom chtěli. Ale zpětná vazba od lidí zevnitř – a já vím, od svých kolegů a pamatuji si, jak Marian Jurečka dělal zpětnou vazbu 360 a další manažerské nástroje – tak velmi často vede k nějakému prozření toho, co je dobře a není dobře nastaveno.

Já bych si moc přál, aby ten zákon nebyl prostředkem k umlčování státních úředníků, aby nebyl prostředkem k politizaci státní správy, aby nebyl prostředkem k tomu, aby se tady některé věci zamlčovaly, aby se lidé zastrašovali, anebo k tomu, aby prostě svoje stanoviska dávali takzvaně po srsti, jak říkají teď kolegové z Motoristů – on tady nikdo z nich není, tak se mně na ně těžko mluví – aby vnímali tu jejich ideologii. Oni říkají na tom Ministerstvu životního prostředí: to je naše ideologie. Vy musíte teďka rozhodovat podle té naší ideologie. To je poprvé, co se na Ministerstvu životního prostředí skloňuje slovo ideologie. To se tam prý neříkalo ani za Bursíka; slovo ideologie.

A moc bych si přál, aby ti lidé, kteří dneska demonstrovali, tak nebyli vyhozeni ze státní správy. Oni budou v médiích a oni jsou taky někde zaměstnaní, na některých úřadech, na nějakých ministerstvech. A aby to vlastně neproběhlo tak, jak nám ukázal tady pan Turek a Motoristé v přímém přenosu. Úředníku, nesouhlasíš s politikem, máš padáka. Tohle není správná věc. (Poslanec Hladík ukazuje papír s pořadovým číslem, které by vyšlo na rok 2038.) Já vám dávám pozornost na to, že sami zaměstnanci státní správy upozorňují na tu politizaci, že sami zaměstnanci státní správy se obávají, že tato novela přinese zpoždění, zbrzdění vyřizování žádostí jako takových. Zkuste se ještě před finálním hlasováním o této novele nad tím zamyslet. Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak nyní tedy má vystoupení s přednostním právem pan předseda Hřib. Ještě než (vystoupí) pan předseda Hřib, tak tady mám některé omluvy. Tak první, co se ruší, tedy nepřítomnost paní poslankyně Lenky Martínkové Španihelové, ta od 12.20 hodin už je přítomná. Potom tady mám tři omluvy: od 12 do 13.30 z osobních důvodů pan předseda Tomio Okamura, od 19 z osobních důvodů pan poslanec Jakub Janda a od 13 hodin z osobních důvodů paní poslankyně Renáta Zajíčková.

Tak pane předsedo, už tady nikoho nemám, už to nenatáhnu víc. Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, máme tady tedy návrh, který tady opět předkládá skupina poslanců a přitom je to návrh, který naprosto zásadním způsobem mění fungování celé státní správy. Opět je to tedy záležitost, která nebyla dostatečně projednána, záležitost, která nemá nezbytná stanoviska. Naopak je to návrh, který je mohutně kritizován odborníky ze všech stran a navíc je to tedy návrh, který z mého hlediska vůbec nesměřuje k tomu, co by se mělo řešit. Protože ano, samozřejmě můžeme se bavit o tom, že skutečně budeme nějakým způsobem upgradovat ty aktuální pravidla pro státní zaměstnance. To jako nepochybně ano, ale rozhodně by to mělo probíhat nějakým systémovým způsobem, protože tohle není jednoduchá záležitost. Připomenu, že to, že tady máme speciální legislativu pro státní zaměstnance, respektive státní úředníky v těch správních úřadech, tak to výslovně stanovuje čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky, že to prostě má být řešeno nějak speciálně, ale pochopitelně tady do toho vstupuje ještě jeden faktor a to je takovéto, když dva dělají totéž, tak to není totéž. A tady konkrétně je nutné koukat na to, co se tady děje v kontextu, ve kterém to probíhá. Podobně jako třeba u těch veřejnoprávních médií. My bychom se mohli bavit o tom, že třeba by se měnil ten systém poplatků, kdyby to probíhalo v kontextu toho, že tady třeba se špatně vybírají poplatky na tu Českou televizi a Český rozhlas. Jenomže ono to probíhá v úplně jiném kontextu. Ono to probíhá v kontextu tom, že ve skutečnosti se snaží stávající vláda ovládnout ta veřejnoprávní média, takže zcela zjevně vidíme, proč se to celé vlastně děje. Protože ono se to neděje primárně kvůli těm deklarovaným cílům, děje se to kvůli cílům úplně jiným. No a tady vidíme vlastně úplně, úplně stejný scénář. To znamená, jo, my bychom se mohli bavit o nějaké větší(?) flexibilitě v té státní správě. Asi by to bylo na místě. Jenomže ten problém je v tom, v jakém kontextu my se tady o tom bavíme, protože my se o tom nebavíme v kontextu tom, ve kterém bychom se o tom bavit chtěli. My se o tom bavíme v kontextu tom, že tady Evropská komise poslala dopis, kde říká, že ve skutečnosti Andrej Babiš nevyřešil svůj střet zájmů. To znamená, že nemá dostávat ty dotace. To znamená, že je zaplatíme my všichni. A to znamená, že vy potřebujete mít na těch ministerstvech jenom bandu kývačů, kteří takhle budou odkývávat ty dotace pro vašeho šéfíka, sázet na to ty kulatá razítka jako na běžícím páse a nebudou se ptát na žádné z vašeho pohledu zbytečné otázky třeba po tom střetu zájmů. A to je ten základní problém toho kontextu, ve kterém tady tyhle změny navrhujete. A to je vlastně to primární.

Druhá věc. Tady zaznělo od pana poslance Haase, že je to taková záležitost, která vlastně je nějakým způsobem inspirovaná tím zákonem o úřednících samosprávných celků, pokud to tak jako parafrázuji. Pan poslanec kýve, já s tím tedy nesouhlasím a řeknu vám, jak se to pozná. Pozná se to velice jednoduše. Pozná se to tak, že ve skutečnosti ta práce u samosprávných celků, kde jste pod tím zákonem o úřednících samosprávných celků, je momentálně atraktivnější, atraktivnější pro pracovníky tady v těch veřejných službách než ta státní služba.

Je dobré se zeptat, čím to je? Čím to je, že tady v Praze, třeba když se jako člověk zamýšlí nad tím, chci dělat pro ten veřejný sektor, čím to je, že on si podá nejdřív tu přihlášku na ten magistrát a teprve když tam ho jako nepřijmou, tak jde takhle jako přes tu ulici třeba na to Ministerstvo pro místní rozvoj nebo jako kamkoliv jinam. Čím to je?

Tak nebudu vás napínat. Jedním z důvodů jsou ty peníze. Jo, to si nemusíme nalhávat, že tenhle faktor tam roli nehraje. Realita je taková, že státní správa momentálně, a to tedy se objevuje i v té studii Státní služba 2.0, ze které tady citoval pan poslanec Haas. To jako není nijak tajný. Ten důvod samozřejmě je v tom, že je tady nějaký rozdíl v tom ocenění finančním, to znamená hnedka manažerským shrnutím, nízká platová konkurenceschopnost, kdy se relativní platová hladina oproti ekonomice zhoršila od roku 2020 o více než 10 procent. A pozor, je nižší i ve srovnání se samosprávami. Takže ano, je to skutečně tak. My prostě, když jsem ještě dělal na tom magistrátu, se nám tak jako občas stalo, že prostě jsme vyrazili na to ministerstvo, žmoulat tu čepici, leštit ty kliky. A tam se potkáváme s těmi lidmi, kteří u nás neuspěli ve výběrových řízeních.

Na tom magistrátu vznikají přitom takové zajímavé situace. Každopádně je to skutečně o tom, že ta práce pro ten územně samosprávný celek je prostě teďka atraktivnější. Jenomže ano, samozřejmě výhoda naopak té státní služby je zase ta kontinuita, stabilita, prostě tyhlety záležitosti. No jo, jenomže když vy zrušíte tu stabilitu a nevyřešíte žádným způsobem tu atraktivitu, protože a opravte mě, jestli jsem to jako nějakým způsobem přehlédl, ale já v tom vašem návrhu nevidím, že byste tam dávali třeba ministerstvům nějakou jako tiskárnu na peníze nebo že byste dělali nějaký zásah do rozpočtu nebo že by tady prostě nějakým způsobem to směřovalo k tomu vyššímu finančnímu ocenění těch lidí v té státní správě, abychom přitáhli ty odborníky, které tam chceme přitáhnout. Tak tohleto já tam jako nevidím. To znamená vy tedy tu rovnováhu, kdy si ten člověk mohl nějak jako vybrat, upřednostnit, jo, holt ano, někteří lidé prostě upřednostňují nějakou jako stabilitu, řekněme, stabilitu zaměstnavatele, jo, dnešní doba je taková divoká před výškou těch příjmů, jiní to mají zase naopak, jiní půjdou udělat támhle do startupu, nechají se vyplácet místo výplaty prostě v akcích, třeba toho startupu, klidně to může být, jo, život je otázkou priorit, jenomže vy vyměníte to, že zrušíte tu stabilitu, jenomže nedáte nic na tu druhou misku vah. A já se tady ptám, my tady dneska si budeme povídat o tom stavebním zákoně, kde vy tady vlastně navrhujete, zrušíme to na těch samosprávách, uděláme ten centrální stavební úřad no a potom hodíme lano těm úředníkům těch samospráv, kteří takhle jako předcupitají do té státní správy. A já se tedy ptám, jak si myslíte jako že se to stane v momentě, kdy vy vlastně zrušíte i tady tenhleten faktor atraktivity té státní správy? Proč si myslíte, že ti lidé by jako chtěli přecházet? Oni už teď nemají tu motivaci, ve skutečnosti už teď oni vám řeknou, já jsem spokojený tady na úřadě, samosprávě, na kraji, na městě, na obci, jsem tady úplně v pohodě. Proč já bych někam přecházel, já umím správní řízení, oni mě tady tahají za rukáv neodcházej, až se to bude měnit, my tě nechceme pustit. My ti tady nabídneme jinou práci podobnou buďto budeš dělat správní řízení v nějaké jiné oblasti, anebo anebo ty nám tady pomůžeš s těmi investicemi. Hele, my tady potřebujeme povolovat ty chodníky, potřebujeme někoho, kdo rozumí tomu správnímu řízení zase z té druhé strany, jo, potřebujeme to takhle.

To znamená ty samosprávy nebudou chtít ty úředníky pustit. A vy teď, tedy myslím, že ten váš návrh stavebního zákona je nesmysl, ale k tomu se dostaneme dneska později. To vám budu říkat až dneska nějak odpoledne, ale vlastně toto, to neděláte dobře. A máte štěstí, že jdu právě okolo a můžu vás na to upozornit. (Smích.) Protože Vy naprosto nesmyslně v jedné novele poslanecké se tváříte, jak ti úředníci tedy takhle přejdou, a v té druhé poslanecké novele děláte všechno proti tomu, aby nepřešli. Takže toto je věc, co je jako absurdita zakotvená přímo v samotné podstatě toho vašeho návrhu. Nedává to prostě smysl vůbec žádný, protože prostě nenabízíte nic místo toho. Nebo tedy řekněte, čím jako si myslíte, že ty experty přitáhnete do těch státních služeb? Já věřím, že se tady shodneme napříč, široce, na tom, že ano. My chceme přitáhnout odborníky do služeb veřejné správy. Potřebujeme je, je tam spousta problémů, které tady máme ve státě, je vlastně o tom, pramení to z toho, že tady nemáme odborníky třeba na IT. Přilákat právníka do státních služeb, no tak to je samozřejmě také kumšt, odborníci třeba na projektový management a tak podobně, také se nedostávají. To znamená potom musíte ty lidi outsoursovat, což samozřejmě lze, to je realizovatelné, ale jednak je to drahé. Za druhé vy si nevytváříte sami půl těch odborníků s tím know how, které potřebujete. Za další, když si to outsourcujete, tak ono to nepřijde samo jenom, ten odborník, on tam často má třeba ještě nějaké další zadání, že vám má něco prodat od nějaké zase jiné firmy na tom trhu. Takže vám třeba doporučuje v tom IT nějaké konkrétní proprietární řešení, protože s ním třeba umí pracovat. Ale to prostě není dobře, že jo. Vy potřebujete mít vlastní experty, abyste neměli ten Vendor lock-in, abyste nebyli prostě závislí na tom, že ten samotný provoz, ty úvahy o rozvoji, že prostě jste závislí na tom, že vám někdo jako našeptává. To tady bylo x takových případů, kdy bohužel do toho spadly ty orgány veřejné správy. Mohl bych uvést příklad třeba na magistrátě s tím Opencard, že jo, to je klasický příklad toho Vendor lock-in tak. A jak se to vyřešilo? No samozřejmě insourcingem. A teď se objevilo, že jsou teda i nějaké problémy třeba s dalším rozvojem té aplikace PID Lítačka, kterou máte všichni v mobilu, nepochybně, nebo většina z vás. No a jak se to bude řešit? Samozřejmě insourcingem. Ale opět je to o tom, že musíte tedy nějakým způsobem motivovat ty odborníky k tomu, abyste je přetáhli do těch státních nebo veřejných služeb.

A tenhle návrh nic takového nepřináší. Vy prostě jenom ty lidi chcete odradit a oni vám to sami říkají. Vždyť vám to sami říkají, že to je špatně. Tady třeba když se na to podívám, tak nedošlo k projednání této záležitosti ani na tripartitě, nemá to stanovisko Legislativní rady vlády, jestli se nepletu, nemá to stanovisko ani nejvyššího státního tajemníka, nebylo to projednáno na Radě vlády pro veřejnou správu.

Takže kromě toho, že jste nerespektovali ten postup, tak je tady skutečně problém i s tím, že to vlastně odmítají ty odbory. Já kdybych navrhnul tady něco tak zhruba podobného, co vy tady děláte, s tou personální agendou, třeba v dopravním podniku, tak mě tam sežerou zaživa. A právem, protože to, co vy řešíte, je to, že vlastně chcete atomizovat tu státní správu, chcete zrušit toho nejvyššího státního tajemníka, to znamená, chcete zrušit jednotný HR napříč tou veřejnou správou. To vy chcete zrušit. K čemu to povede? Povede to k tomu, že vytvoříte konkurenční prostředí? Vy vytvoříte to, že místo toho, abychom lákali ty lidi do té veřejné správy zvenčí a přitáhli ty odborníky zvenčí, tak místo toho zavedete co? Zavedete to, že se budou ta jednotlivá ministerstva přetahovat o furt ty samé lidi. To je úplně paradoxní, absurdní, a já bych řekl, zvrácené.

To je zhruba stejné, jako kdyby v Dopravním podniku hlavního města Prahy zavedli separátní HR nejenom jako pro metro, tramvaje a autobusy zvlášť, ale ještě pro každou linku zvlášť. A potom bychom řešili ten problém chybějících řidičů někde tak, že bychom si přetahovali ty řidiče navzájem, což je naprosto absurdní situace a opět to úplně popírá ten smysl, který vy deklarujete a který byste vlastně nějakým způsobem chtěli řešit. Mimochodem to, kde vám se podařilo úspěšně popřít sebe sama, tak to není jenom tady tímhletím. To je třeba i v tom, že ten váš návrh je v přímém rozporu s hospodářskou strategií hnutí ANO, na kterou mimochodem přímo odkazuje to programové prohlášení vlády, viz strana 75 body Změna role státních tajemníků a centralizace náboru. To znamená i s tímhletím vy jste v přímém rozporu, protože vy vlastně děláte decentralizaci toho náboru.

Já nevím, jestli jste si to uvědomili, když jste třeba tento návrh psali. Nevím, s kým jste ho psali, protože to se taky nedovíme. Protože to, co v tom zákoně chybí, je například lobbistická stopa, která tam není uvedena v důvodové zprávě. Přitom by tam měla být podle § 12 odst. 4 zákona o regulaci, protože mezi námi je čistě jako krajně nepravděpodobné, že by ten návrh zákona připravili výhradně ti zákonodárci, co tam jsou podepsáni. A nekonzultovali jste to s dalšími aktéry.

Tak já bych se chtěl zeptat paní předkladatelky, prostřednictvím pana předsedajícího, proč vám tam chybí ta legislativní stopa regulační, tedy pardon, ta lobbistická, která je podle regulace nezbytná. Čím to je a s kým jste to psali? Jestli nám to třeba nechcete říct aspoň teď a tady.

Další záležitost, která tam samozřejmě je, jsou ty jednotlivé body, které vám v tom ty odbory kritizují.

Ony kritizují to, že vy se pohybujete v mnoha případech, v mnoha částech toho návrhu, na hraně ústavnosti. Takže například navrhovaná zkušební doba – v rozporu se zákoníkem práce, ten zakotvuje zkušebku na čtyři až osm měsíců. Nově navrhovaná úprava zakotvuje zkušební dobu šest měsíců pro řadové státní zaměstnance a devět měsíců pro vedoucí zaměstnance. To znamená, vy tady navrhujete narušit princip rovnosti. To je zakotveno v čl. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud státní zaměstnanec podléhá vyšší, výrazně delší, zkušební době než zaměstnanec v soukromém sektoru, tak by pro to musel existovat nějaký důvod, legitimní samozřejmě a proporcionální, aby to prošlo případně testem ústavnosti. A ten vy tam vlastně nemáte, ten tam nemáte. Protože vy vlastně rušíte, rušíte tu stabilitu, ty záruky, to dáváte pryč, a jenom tam vnášíte prostě tu nejistotu. A tady ta další navýšení, třeba právě těch zkušebních lhůt - devět měsíců pro vedoucí zaměstnance. Já jenom jako doplním, že devět měsíců je výrazně přes to, co jsme používali třeba pro ředitele odborů na magistrátu. Tam se používala běžně šestiměsíční lhůta. Takže je mi záhadou, proč vy chcete devět měsíců? Nevím, není to tam nějak rozvedeno, uvedeno, zdůvodněno.

Další co vám na tom kritizují odbory - že to je na hraně ústavnosti. Tak to, že státnímu zaměstnanci by bylo možné bez předchozí dohody nařídit pracovní cestu, což je samozřejmě velký problém zejména proto, že my bychom měli dbát na nějakou ochranu soukromého a rodinného života. To neříkám jenom já. To říká čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ta práce pro stát by neměla znamenat to, že zaměstnanec ztrácí právo na osobní život, protože pokud ten zákon umožní poslat toho zaměstnance na služební cestu bez jeho souhlasu, třeba do Bruselu pojede docela určitě, to bude s noclehem, že jo. Tak teď si představte, že ten člověk má doma třeba malé děti nebo má nějakého staršího nemohoucího člena rodiny. Jak to bude řešit, kdo ty děti vyzvedne z té školky, nebo kdo je tam doveze? Tohle je prostě nepřiměřený zásah do soukromí, k čemu směřuje ten váš návrh.

Potom velice obdobná je ta možnost, že státního zaměstnance by mělo být možné přeložit na 60 dnů bez jakékoliv dohody, smlouvy či souhlasu. To znamená, že ho pošlete do jiného města, třeba pracovat. Opět totéž, jak on to bude dělat jako se svojí rodinou.

Jak to jako bude řešit? Kdo ty děti vyzvedne z té školky nebo kdo je tam doveze? Tohle je prostě nepřiměřený zásah do soukromí, k čemu směřuje ten váš návrh.

Potom velice obdobná je možnost, že státního zaměstnance by mělo být možné přeložit na 60 dnů bez jakékoliv dohody, smlouvy či souhlasu. To znamená, že ho pošlete třeba do jiného města pracovat. Opět totéž. Jak on to bude dělat se svojí rodinou? Jak to bude řešit, že děcka chodí do školy tady a vy ho pošlete na druhý konec republiky? Jak si to bude moct zajistit? Tohleto skutečně už zavání téměř až nějakými znaky nucené práce a opět hrozí tady rozpor s čl. 9 Listiny základních práv a svobod, který právě obsahuje zákaz nucené práce.

Potom tam máte možnost nařídit státnímu zaměstnanci práci přesčas. Tady celkem chápu, co vás k tomu motivovalo. Já jsem stál v čele našeho hlavního města v době několika krizí, mimo jiné také krize uprchlické. Tam jsem se dozvěděl, že samozřejmě práci, kterou mohli dělat lidé z OAMPu z Ministerstva vnitra, tak tu samou mohli dělat také lidé z cizinecké policie. Akorát rozdíl byl v tom, že skutečně těm policistům bylo možné přesčasy nařídit, protože prostě oni fungují v jiném režimu, zatímco samozřejmě tomu OAMPu těžko.

Tady celkem chápu tu motivaci vaši. Ale opět, pokud to není omezeno třeba na nějaké krizové situace, tak opět vy se dostáváte na hranu ústavnosti ve vztahu k právu na uspokojivé pracovní podmínky, což je čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Protože zákoník práce dovoluje nařídit přesčasy nějak, ale v omezené míře, maximálně 150 hodin ročně z vážných provozních důvodů. Tak řekněme, že nějaká krize je samozřejmě vážný provozní důvod. Pokud tohleto by mělo být porušováno, tak to samozřejmě může vést třeba k vyhoření a podobně.

To znamená, to je další problém, který vy v tom máte. Opět, nic z toho by se třeba nestalo v momentě, kdyby ten váš návrh byl normálním způsobem zkonzultován, byl by standardním způsobem projednán se všemi, s kterými projednán být má. Například s  Legislativní radou vlády. Potom by vám nepsaly odbory, že je to na hraně ústavnosti. Pochopitelně, kdybyste to projednali s těmi odbory, tak by třeba neměly ani další připomínky. Kdybyste to projednali s Radou vlády pro veřejnou správu, tak byste se dozvěděli další podněty, které byste do toho mohli zapracovat. Bohužel, nic z toho jste neudělali a to je závažný problém.

No, co si budeme... Tou zásadní změnou, kterou vy chcete zavést, je vlastně posílení vlivu ministrů na obsazování a odvolávání nejvyšších úřednických pozic. To znamená, chcete tady zavést takové to, co jsme viděli nedávno v Americe, když nastoupila Trumpova administrativa. Oni vyházeli nějaké lidi a potom byli strašně překvapeni, že ty lidi potřebují. Řádilo tam Muskovo DOGE a podobně.

Tak něco takového podobného, co teď v nějaké míře se snaží rozběhnout třeba Motoristé sobě na svých ministerstvech, ale tohle je přesně vlastně to, k čemu vy se snažíte směřovat. Prostě zbavovat se lidí, kteří nebudou těmi poslušnými kývači. Pro výstrahu tady jste vyrazili pana Abela, který vyjadřoval vám nepohodlné názory, které tedy sice jsou v souladu s odbornými názory expertů, kteří se zabývají tím tématem, nicméně bohužel to nesedělo do vaší ideologie. Z toho důvodu jste se rozhodli tohoto odborníka zbavit.

No, jenomže to samozřejmě znamená, že vy opět vytváříte nižší atraktivitu touhletou zvůlí státní správy. Čímž bych se znovu vracel k tomu, jakým způsobem tedy chcete ty lidi motivovat k tomu, aby třeba došlo ke změně, kterou vy navrhujete ve stavebním zákoně.

Další problém je v tom, že vy skutečně v předkladu zdůvodňujete ten návrh potřebou větší flexibility státní správy. Opíráte se o studii společnosti KPMG, která upozornila mimo jiné na složitost propouštění státních zaměstnanců. Jenomže jste jaksi zapomněli na to, že tyhle výtky právě už řešila novela služebního zákona, která je účinná od začátku roku 2025, jejímž cílem bylo právě zefektivnit nábor i propouštění nevýkonných zaměstnanců. To znamená, namísto toho, abyste počkali na to, až si tohleto sedne, počkali na analýzu státní správy, kterou stát zpracovával poslední rok a půl, tak místo toho do toho děláte nějaký ad hoc zásah, který jste nekonzultovali vůbec s lidmi, kteří tomu rozumí, což se stává bohužel ve vaší práci teďka zcela běžně. To je ten zásadní problém.

Nějaké pozitivum, abych tam taky našel. Myslím si, že je fajn, že se zakáže vedoucím státním zaměstnancům členství v politických stranách. Myslím si, že tohleto je dobrý nápad, určitě ano, ale myslím si, že kvůli tomuhle rozhodně není potřeba zprznit celý systém dalšími změnami.

Samozřejmě, to, co tam svítí úplně nejvíc, je evropský rozměr. Ostatně, kvůli tomu se to celé taky dělá, že jo. Vy potřebujete mít armádu kývačů, chcete tam mít lidi, kteří budou přidávat dotace Andreji Babišovi. Pokud by se někdo třeba ohradil tak, jako Leo Steiner třeba nebo i další lidé – třeba paní ředitelka na Ministerstvu práce a sociálních věcí – tak je důležité, aby tihle lidé byli pro výstrahu ideálně exemplárně potrestáni, vyhozeni z práce jako za bolševika – s tím tady mají někteří vaši ministři zkušenosti – a tímto způsobem, abyste udrželi tu masu kývačů pěkně pod tím, co vy chcete s nimi dělat.

Jenomže tohleto skutečně takhle možné není, protože současný služební zákon ostatně vznikal i na základě dlouhodobých požadavků Evropské komise. Jeho přijetí, připomenu, bylo jedním z takzvaných Kodaňských kritérií při našem vstupu do EU. Požadavky směřovaly tehdy ke stabilní, profesionální – a pozor, poslouchejte dobře – politicky nezávislé státní správě.

Předložený návrh jde bohužel přesně opačným směrem a oslabuje smysl existujících pojistek. Takže, proto tady existuje reálné riziko negativní reakce Evropské komise a hrozí dopady na postavení ČR i čerpání evropských fondů. Já vím, že vám to nevadí, protože vy samozřejmě chcete potom, když tak to zasanovat ze státního rozpočtu České republiky. Tak, jak vám to teďka už poslala Evropská unie, nebudeme proplácet dotace Andreji Babišovi a vy: V pohodě, to zaplatí český daňový poplatník.

Jenomže takhle by to fungovat opravdu nemělo. My jsme proto poslali dopis Evropské komisi pro zjištění případné rozpornosti s unijní legislativou. Položili jsme Evropské komisi pět konkrétních otázek. Nejen tedy k souladu návrhu s evropským právem, ale také k tomu, jaký dopad by jeho přijetí mělo na čerpání evropských prostředků, zda by zvýšil riziko střetu zájmů a nehospodárného nakládání s veřejnými penězi.

Jenomže, vážení předkladatelé, tohle jste měli udělat vy. Tohle jste přece měli udělat vy. Vy jste měli pátrat a pídit se po tom, jestli váš návrh nepovede k tomu, že třeba přijdeme o nějaké dotace. Jenže vy jste to neudělali právě. To je ten zásadní problém. Vy jste to neudělali, neprojednali jste to s těmi, se kterými jste to projednat měli. Neprošlo to standardním vládním legislativním procesem ani mezirezortním připomínkovým řízením. Nemá to stanovisko Legislativní rady vlády. Nebylo to na Radě vlády pro veřejnou správu. Neviděl to nejvyšší státní tajemník. Nebylo to projednáno na tripartitě. To je ten zásadní problém.

No kromě toho, že tam tedy neřešíte problémy, které jsem zmiňoval, naopak vyrábíte problémy nové, a to ještě způsobem, kdy vůbec jste se o tom s nikým nebavili, tak je tady ještě dál pár dalších skutečných problémů, které byste řešit měli, ale bohužel je neřešíte. To znamená, jak jsem zmiňoval, ano, máme problém v tom, že ta státní správa je nekonkurenceschopná na tom trhu práce ve vztahu těm odborníkům, co bychom chtěli. Prostě proto, protože reálné platy zaměstnanců ve službě klesly oproti roku 2019 v průměru o nějakých 16 procent. To se samozřejmě musí nutně projevit. Znovu, jak říkala ta studie, co tady byla už citována – stát, je momentálně nekonkurenceschopný i vůči samosprávám, které mají třeba taky vyšší FKSP. Takže to je problém.

Za druhé – způsob určování odměňování státních zaměstnanců – jo, tak to nepochybně by bylo fajn, kdyby ty osobní příplatky nesloužily jako motivační nástroj – teda pardon – aby sloužily jako motivační nástroj, a ne jako vlastně ta náhrada za ty nedostatky v tom základním nastavení, že by se ty mimořádné odměny používaly skutečně pro odměny za mimořádné výkony. To by bylo všechno jako strašně fajn. Ale bohužel tímhle směrem vy nejdete. Tímhle směrem vy nejdete mimochodem proto, že ten váš návrh nevyčaruje žádné peníze navíc. Vůbec neřešíte tu roztříštěnost a neefektivní organizaci státní služby. Naopak vy tomu jdete ještě jako naproti tím, že to budete ještě zhoršovat, protože už teď je tam vidět trošku ta konkurence, mimo jiné aspoň mezi teda tou státní správou a samosprávami. A vy chcete ještě zavést teda vnitřní konkurenci mezi těmi jednotlivými úřady státní správy? Mně to přijde jako naprosto absurdní, naprosto absurdní postup. My bychom naopak měli se snažit o ten princip jedné státní služby, zejména pro ty nejvyšší manažery a klíčové specialisty, protože ten rybník tady je prostě jako malej, ten rybník je malej. Vy neděláte nic pro to, aby rybník byl větší, potažmo aby bylo víc ryb v tom rybníku. Vy prostě chcete rybník rozparcelovat a o ty ryby se přetahovat. Opět mi to připomíná takový ten klasický vtip, který bohužel velice dobře sedí na ten způsob, jakým vy vedete naši zemi a do jakého stavu nás chcete dostat. Ten vtip je velice jednoduchej, krátkej zní zhruba takto: Byla to velmi chudá vesnice. Živili se tím, že se okrádali sami navzájem. Tak zhruba tohle je to, kam vy to chcete tady dostat, i tady právě v této novele, která má zprznit tu státní službu.

To znamená, tohle jsou řekněme ty základní výhrady. Pochopitelně to, co vám úplně chybí, jakékoliv vyhodnocení dopadů. Logicky. Je to poslanecký návrh, neprošlo to standardním procesem. Vy vlastně něco navrhujete a vůbec nevíte, co to udělá s tím státem. To je ten základní problém. Vůbec nevíte, co to udělá. Co to udělá třeba ve vztahu k tomu zprznění těch stavebních úřadů, které taky plánujete. Jak tohle bude fungovat dohromady? Vy to nevíte, nemáte žádnou analýzu dopadů zpracovanou. Ostatně i paní předkladatelka, paní poslankyně Ožanová tady ve Dvaceti minutách Radiožurnálu 2. ledna tohoto – minulého roku – tohoto roku argumentuje zeštíhlením státní správy. Tak jak velké úspory to přinese? Paní předkladatelka odpovídá: „Přiznám se, že tohle vyčísleno nemám.“ Tak já teda nechápu – vy tady něco jako navrhujete, ale vlastně vůbec nevíte, k čemu to povede. Mně to přijde jako takový ten klasický příklad toho slona porcelánu. Vy něco navrhujete, vůbec nevíte, co teda to vlastně způsobí, ale jste si naprosto jistí tím, že to chcete protlačit.

A samozřejmě tohle celé probíhá v tom kontextu, kdy vy potřebujete, aby úředníci bez zbytečných dotazů odsouhlasovali dotace pro Agrofert. A to určitě je něco, s čím já vůbec nemohu souhlasit. Protože vy bohužel tedy jste si nezpracovali tu analýzu dopadů, tak já vám ty dopady tady tak nějak jako shrnu, abyste věděli, do čeho jdete.

Takže za prvé – vy teda se snažíte upřednostnit tu flexibilitu a rychlost před stabilitou a neutralitou státní správy. To je samozřejmě problém už v tom, že nedáváte nic na tu druhou misku vah, když oslabujete tady tohle jako nějakou výhodu na trhu práce. Výrazně se snažíte posílit politický vliv ministrů na personální obsazení úřadů. To znamená, to samozřejmě povede k odlivu těch odborníků, kteří nebudou s vámi třeba ideologicky souhlasit, a tím pádem budeme my přicházet o nějakou historickou paměť, potažmo budeme přicházet o nějaké know how. To je další dopad, že teda oslabíte institucionální paměť a kontinuitu státní správy. Povede to k tomu, že zvýšíte nejistotu pracovního prostředí a snížíte atraktivitu státní služby pro odborníky. To znamená, lidi utečou, žádné nové nenaberete a ještě k tomu zlikvidujete ty stavební úřady. Takže tady to půjde rychle do kytek.

Nahrazujete rychlou ochranu u nezávislé komise pomalou a méně dostupnou soudní cestou. To je záležitost, kterou jsem zapomněl zmínit. To se omlouvám. Vy ještě chcete tady zahltit naši soudní soustavu, protože místo toho, co teď funguje, to je ta komise, která teď posuzuje v případě, že se chcete zbavit nějakého úředníka, tak jestli to teda proběhlo správně nebo ne, tak vy tuhle chcete zrušit, což v praxi znamená, že se ten dotyčný člověk bude muset obrátit na soud, což samozřejmě povede k tomu, že to bude dražší, proto to asi děláte, že jo, abyste jim ztížili to postavení předpokládám, čímž opět vytváříte horší a horší podmínky pro ty lidi. A nevím, jako myslím si, že tohle je skutečně nabídka, která tlačenici potom na tom pracovním trhu nevyvolá. Ale kromě toho vy chcete ještě zahltit naše soudnictví zbytečnými právními spory, které doteď byly řešené u té komise.

Dále zavádíte další změny bez vyhodnocení novely toho služebního zákona účinné od roku 2025. To znamená, vy úplně ignorujete tu probíhající komplexní analýzu státní správy. Rušíte ten bazén (?). Tím pádem ještě dále se snažíte decentralizovat nábor a to HR jako takové. Rozšiřujete možnosti propouštění až na úroveň řadových zaměstnanců. To je skutečně jak za bolševika. Jo, nejenom o tom, že chcete vyměňovat tedy ty vedoucí zaměstnance v tom Trumpově stylu, ale vy skutečně chcete mít možnost si došlápnout až na posledního referenta, pokud odmítá dělat to, co vy budete chtít třeba v přesypávání erárních peněz z daní našich poplatníků do kapes vašeho šéfíka Andreje Babiše. Chcete oslabit tu roli státního tajemníka, prohloubit další politizaci téhle role.

A – jak jsem říkal – jediné pozitivum – zakázat členství v politických stranách vedoucím státním zaměstnancům. Jak říkám, to jediné bych já souhlasil s tím, že tohleto vlastně v tom celém dává aspoň nějaký smysl.

Vidíme tady hazard s evropskými miliardami, protože to zrušení služebního zákona tak, jak ho navrhují vládní poslanci, nás může skutečně přijít velmi draho. Protože Evropská komise chce, aby se skutečně o těch evropských dotacích i na úrovni toho členského státu rozhodovalo nezávisle, bez ovlivnění, tím střetem zájmů, bez ovlivnění tím, že tady někdo z vlády může mít třeba nějaký prospěch z toho. To znamená, i Evropská komise chce, aby ti úředníci byli chráněni před politickými tlaky v momentě přidělování a rozdělování těch evropských peněz. Tak, aby se nepřidělovaly podle politického klíče, ale podle nějakých transparentních, dříve zveřejněných kritérií. To znamená, že vy tímhle způsobem ohrozíte nejenom peníze z Evropské unie pro vašeho šéfíka, tomu to chcete proplácet státního rozpočtu, to jsme si všimli, ale také ohrozíte tímto způsobem ty evropské peníze i pro jiné české firmy, pro naše občany a pro ty veřejné služby, které tímto budou vážně ohroženy.

To znamená, opět vy nás chcete táhnout prostě zpátky, zpátky do těch devadesátek. Chcete nás táhnout na východ do oligarchizovaných společností, které tam existují. Táhnete nás zpátky pomalu do 19. století, protože vy chcete nechat ty platové tabulky nastavené tady v tom 19. století podle těch odsloužených roků. A chcete nás zatáhnout i zpátky v té decentralizaci toho náboru a taky zrušit veškeré záruky nezávislosti expertů v té státní službě, To znamená tady tou politizací vy nás chcete dotáhnout někam na úroveň banánové republiky. A to my rozhodně nechceme. Navíc úplně ignorujete ty snahy, které tady probíhají. Třeba tu novelu od 1. 1. 2025, kterou mimochodem tedy paní předkladatelka nezná, protože ve své důvodové zprávě má odkaz na starou úpravu, kterou jsme touhletou flexinovelou opravili. Platy se naopak neřeší vůbec, že jo, neřešíte ani to, odkud by se měly tak vzít peníze pro motivování těch odborníků. A místo motivace k tomu, aby další odborníci ze soukromého sektoru přišli do veřejné správy, tak to chcete dělat tak, že se budeme o ně přetahovat navzájem mezi těmi úřady. To znamená, tady tohleto jsou problémy, které já v tom vidím.

My tedy předkládáme nějaké konkrétní pozměňovací návrhy skrze ten pozměňovák paní poslankyně Kateřiny Stojanové, abychom opravili to nejhorší, nicméně ten váš cíl, který z toho takhle jako čouhá, ten je naprosto zcela zjevný. Vy chcete prostě ohebné loutky ve státní správě. Chcete konec expertních stanovisek a nezávislosti. Chcete fronty pro běžné lidi, protože ty tady vzniknou v momentě, kdy vy nebudete schopni ta místa ve státní správě obsadit. A taky chcete chaos, který v konečném důsledku půjde na ruku vyvoleným. A to já musím za Piráty naprosto jednoznačně odmítnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Máme tady faktickou poznámku, pan poslanec Karel Haas. Potom tady máme dvě přednostní práva, jedno jsem si přihlásil já a druhé má pan předseda Vít Rakušan. V případě, že nebudu mít zástup za mě, samozřejmě to místo přepouštím. Tak vaše 2 minuty.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát. Já zcela věcně, teď nejsem nijak rozšířený jako včera večer, zcela věcně vaším prostřednictvím k panu předsedovi Hřibovi tři poznámky. V té jedné mě jmenoval a jsme v souladu s tím, že právní úprava, odměňovací úprava úředníků územně samosprávných celků je nepochybně lepší než právní úprava státních zaměstnanců. Úmyslně zdůrazňuju jak ty finance, tak tu právní úpravu, tu složitost, rigidnost, kvazisprávní řízení. To je jedna poznámka, tam jsme v souladu.

Druhá poznámka jenom upřesnění faktů. Pan předseda Hřib uváděl, že návrh nebyl projednán v Radě vlády pro veřejnou správu. Byl prosím vás projednán v Radě vlády pro veřejnou správu 10. 4. tohoto roku. Já jsem tam dokonce měl některé kolegy ze samosprávy na tom jednání. Byl to bod 4 jednání, které probíhalo 10. 4. tohoto roku .Tím jako nechválím jak bylo nebo nebylo robustní, jenom uvádím na pravou míru ta fakta, že v Radě vlády pro veřejnou správu návrh projednán byl. To je ta druhá poznámka.

A ta třetí poznámka, zazněla tady znovu ve vystoupení pana kolegy Hřiba odvolávka na čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky. Já jenom znovu opakuju, ať to opravdu všichni používáme správně. Čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky nepředepisuje to, že musíme mít ten veřejnoprávní správní systém státní služby.

Opravdu, ten říká, že máme mít samostatnou právní úpravu, ale jestli ta právní úprava bude soukromoprávní, řeknu blížící se nebo totožná úředníkům územně samosprávných celků postavená na podvozku soukromého práva se subsidiárním použitím zákoníku práce nebo zda to bude ta současná veřejnoprávní úprava, to skutečně čl. 79 odst. 2 ústavy nepředepisuje. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Děkuji i za reakci panu poslanci Haasovi. Jenom bych s dovolením na to zareagoval, prostřednictvím pana předsedajícího. OK, dobře, pardon, ale kde je teda to stanovisko Rady vlády pro veřejnou správu, pokud teda došlo k projednání? Protože já jsem ho tedy, nebylo doručeno, nevím, kde je, tak je fajn, že proběhlo ústní, no tak snad je aspoň nějaký zápis. Protože já bych se vlastně strašně rád podíval, jaké poznámky tam k tomu byly řečeny lidmi, co tomu rozumí. A to je ten problém. Já tady nemám to stanovisko. To znamená, pardon, že jsem řekl, že nebylo projednáno, ale myslel jsem tím, že tady jako nemáme ten výsledek. To je teda první věc.

A za druhé čl. 79 odst. 2, já jsem neříkal, že tohleto znamená nutně nějakou konkrétní cestu. Já si jenom říkal, že když je to čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR, aspoň doufám teda (nesrozumitelné) si pamatuju správně a co jsem říkal, jakože myslím si, že jo, tak já jsem jenom říkal, že tohleto ukazuje nějakou důležitost a významnost té věci a právě proto není dobré tohleto řešit tady tím poslaneckým návrhem. A naopak v momentě, kdy implementuju kus ústavy, tak tím jako tuplem bych tomu měl věnovat tu pozornost, kterou tohle prostě nemělo, protože tady nemám ani to stanovisko od té Rady vlády pro veřejnou správu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy je v pořadí paní poslankyně Barbora Urbanová. Ještě než vystoupí, Ježíš, pardon, jak jsem sám sebe odstranil, tak jsem odstranil i vás, pane předsedo. Omlouvám se, máte přednostní právo. Děkuji. Než přijdete, tak bych tady ještě odstranil ty, co se omlouvají. Takže od 17 do 19.30 z pracovních důvodů paní poslankyně Monika Brzesková, od 17 z rodinných důvodů pan poslanec Robert Králíček, od 15 hodin z pracovních důvodů poslanec Vladimír Pikora. Paní poslankyně Renáta Zajíčková bere zpět svou omluvu a to je všechno. Pane předsedo, máte (nesrozumitelné.)

 

Poslanec Vít Rakušan: Pane místopředsedo, děkuju, byť s drobnými obtížemi na startu, ale za udělení slova. Děkuju moc. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, já jsem se vyjadřoval ve všech čteních tohoto zákona celkem podrobně. Budu samozřejmě komentovat i pozměňovací návrhy. Budu komentovat i ten proces jako takový. Ale na začátek mně skutečně jenom dovolte vyslovit tu obavu, kterou já tady cítím. A myslím si v téhle chvíli, že k tomu mám jako člověk, který pracoval na té předchozí verzi služebního zákona, důvod a že na to mám snad i jisté právo. Ten minulý služební zákon jsme tvořili profesionálně s nejvyšším státním tajemníkem, to je ten nejvyšší úředník v našem státě – mimochodem tuhle funkci chcete rušit – s Jindřichem Fryčem a přistupovali jsme k tomu zákonu z podobných východisek, z jakých k němu přistupujete vy.

I my jsme v té naší analýze, kterou jsme tady projednávali v minulém volebním období, kolegové, kteří jsou tady déle, si vzpomenou, tak i my jsme argumentovali v té naší analýze, důvodové zprávě studií KPMG.

 

Poslanec Vít Rakušan: To je přece normální. Pokud něco zavedeme, tak profesionální management, ne mikromanagement, vyhodnocuje dopady. Vy jste nepočkali na vyhodnocení těch dopadů a mezitím čtyři vaši poslanci napsali – anebo vám někdo napsal nebo nějaký AI nástroj vám napsal, nevím, jste přišli s poslaneckým návrhem. Proč jste nepočkali? Proč je takový spěch? Proč tenhle zákon, který umožňuje rychle vyhazovat lidi ze státní správy, musí být přijat tak rychle? Já chápu a zcela respektuju, že můžete mít politický názor jiný než já. A skutečně respektuju, že se můžete i na právní konstrukt zákona o tom, jak mají pracovat státní zaměstnanci, dívat jinak než já. Mně ta současná forma, s kterou mimochodem přišla vaše vládní garnitura, to znamená, forma služebního zákona, vyhovuje, nechci revoluci, nechci změnu právních principů, chci evoluci té normy. A ta evoluce může probíhat na základě toho, že budu mít data, data o tom, co funguje a nefunguje. A vy nepočkáte na data a přijdete s revolucí a změníte ten princip. Nemáte dopadovou studii, nemáte mezirezortní připomínkové řízení, máte 30 pozměňovacích návrhů, které máte v téhle chvíli načteny a budeme o nich dneska hlasovat. A já jsem byl ministrem vnitra, celkem té problematice rozumím a nechával jsem si od lidí, kteří tomu rozumí a mají zázemí odborné, zpracovat, jaká bude finální forma toho vašeho zákona při odsouhlasení či neodsouhlasení různých pozměňovacích návrhů. Jsou to úplně jiné tvary. Vy nemáte definováno, co chcete dosáhnout, protože ta verze se po těch pozměňovacích návrzích vyloženě liší.

Takže ano, já respektuji jiný právní princip než vy. A chápu, že tady se můžeme střetnout. A to je legitimní politický střet a kdo má většinu, vyhraje a prosadí si to. S tím já jsem absolutně smířen. S čím já nejsem smířen, je, jak k tomu přistupujete a jak kašlete a pohrdáte prací lidí, kteří na tom pracovali 2 roky intenzivně – na základě dat, na základě statistik, na základě faktů, tak jak se odborná politická legislativní práce má dělat. A vy to škrtnete a spěcháte.

Takže můj dotaz je: Respektuju vaši vůli změnit ten zákon, respektuju změnit dokonce i právní princip, byť s ním bytostně nesouhlasím – ale proč tak rychle? Proč nepočkáte na vyhodnocení? Proč se vyhnete mezirezortnímu připomínkovému řízení? Proč vám vadí, že by vám to odborníci připomínkovali? I odbory, které rozhodně fandí vaší vládě víc, než fandili naší, k tomu vydávají dost poplašné stanovisko – a najednou je vám to jedno. Vzpomeňte si v té diskusi, jak jste nám tady říkávali: A co na to odboráři? Ve chvíli, když odboráři protestovali před Ministerstvem vnitra, tak jste byli v podstatě jejich bratry. Podívejte se, názor odborů, je potřeba to respektovat. Teď je vám to jedno? Teď to nečtete, nerespektujete a vadí vám, že se vám někdo vyjadřuje kriticky k tomu, co tady předkládáte? Já jenom zkouším poukázat na to, že postup, který jste zvolili, je fakt šlendrián. Ten postup není správný a ten postup ubere i na kvalitě, protože tu změnu nakonec prosadíte, máte většinu, ale ten postup, jaký jste zvolili, že neprojdete diskusí s tím prostředím, to, že neslyšíte žádné připomínky, tak ten postup, který jste zvolili, ubere na kvalitě. Ten produkt nebude dobrý, ten produkt nebude fungovat. A přijde další vláda a bude ho měnit. A pokud se tady zabýváte tím, že má být nějaká kontinuita vládnutí, tak ten postup, který jste zvolili, povede k tomu, že ať tady po dalších volbách bude vládnout kdokoli, tak zase přijde další novelizace služebního zákona – nebo jak se bude jmenovat nově, protože ten váš je špatný.

Takže stabilita státní správy, s kterou vy tady operujete a kterou slibujete, ta prostě nebude. A to je chyba. A znovu říkám, já respektuju (Ukazuje vpravo.), že si tady pan kolega Haas myslí něco jiného než já, nebo že vy si myslíte něco jiného než já, ale já kritizuju to, jakým šíleným spěchem a bez práce s daty a reálným vyhodnocením toho, co teď funguje, pracujete a jak se do toho pouštíte. Takhle to podle mě opravdu být nemá.

Pojďme, prosím, kousek dál. My jsme se pokoušeli změnit systémově věci, které nefungovaly, vy jich mnoho bez náhrady rušíte – a já v tom nevidím to, co chcete, to je přinášení efektivity. (Otáčí se vlevo.) A teď bych taky od překladatelů chtěl slyšet – bohužel vidím, že jeden telefonuje, ostatní nevím, jestli tady jsou, ale já bych chtěl slyšet odpověď na jednu konkrétní otázku. Hospodářská strategie, kterou představil na vládě vicepremiér, první vicepremiér Karel Havlíček, tak ta mluví, vaše hospodářská strategie, doslova, o zavádění lepší koordinace a o centralizaci výběrových řízení na vysoké manažery a o lepším centrálním řízení úředníků. O tom mluví vaše hospodářská strategie, za kterou jste všichni Karla Havlíčka chválili. Ještě jednou.... a ona není v mnohých ohledech špatná, pozor, já si myslím, že tam je řada velmi zajímavých aspektů, a pokud se podíváte na hospodářskou strategii, kterou prezentoval Lukáš Vlček, tam je řada průniků. A zrovna s tímhle bodem, s tímhle bodem, to znamená, výběrová řízení mají být centralizována – na vysoké manažery, centrální řízení státních úředníků – já s tím souhlasím, jenom vy děláte pravý opak. Tak já jsem tady měl a nebudu to dělat, dopředu to říkám, abyste tady nemuseli běžet po chodbě, nebudu to dělat, je hodně hodin, za chvilku začínají volební body. Já jsem tady měl připraveno, že bych si tak cvičně nechal zahlasovat o tom, že to budeme projednávat do přítomnosti pana vicepremiéra Havlíčka. Vy byste to hlasování vyhráli a něco byste udělali pro svoje zdraví. Tak to nebudeme zdržovat a dělat to nebudeme. Ale názor pana vicepremiéra Havlíčka by mě opravdu zajímal. Fakt by mě zajímalo, jak on se dívá na poslanecký návrh, který jde proti strategii, kterou on tady prosazoval a kterou prezentoval a na kterou je pyšný.

Já mám trochu pocit, že levá ruka neví, co dělá pravá, a to je chyba těch poslaneckých návrhů. Protože kdyby tohle nebyl poslanecký návrh a dávalo se to do kontextu s jinými strategickými dokumenty a prošlo to řádným mezirezortním připomínkovým řízením, tak já vám garantuju, stejně jako to bylo u mediálního zákona, tak já vám garantuju, že na těch ministerstvech opravdu sedí odborníci, i na legislativních odborech, kteří věcně vám podchytí podstatu těchhle rozporů. Nemáte to tak, rychle chceme změnit státní správu, rychle ji chceme pro sebe, 4 poslanci to podají, jdeme do toho a my žádné připomínky nechceme. Ale potom, znovu říkám, potom váš zákon, který předkládá koalice, jde proti hospodářské strategii vašeho vicepremiéra, protože jestli něco rozhodně neděláte, tak necentralizujete výběrová řízení na vysoké manažery – naopak, jdete úplně obráceným směrem, každý si bude dělat, co chce, každý se tam bude dávat koho chce, podle jeho politické libovůle, podle jeho politické vůle. Takže to je něco, úplně se vzájemně v podstatě vylučuje.

A taky jdete proti evropským standardům, mám strach, že si to trochu uvědomujete. Zákon o státní službě byl přijat za vlády sociální demokracie a hnutí ANO a KDU-ČSL v roce 2014 jako naplnění dlouholeté ústavní povinnosti jako zásadní podmínka pro čerpání prostředků z fondů Evropské unie. A tady se shodujeme. Ten zákon se tehdy v mnohém nepovedl a měl mnohé nedostatky. A absolutně se shodujeme, vycházíme ze stejných ideových základů – KPMG a tak dále. No, nepovedl se úplně, proto jsme ho novelizovali, proto jsme 2 roky pracovali jako bývalá vláda na tom, aby byl novelizován. A vůbec jsme se v té koalici jednoduše neshodli. I tu politickou práci to znamenalo poměrně velkou, protože už tehdy byly jiné názory na to, jakým způsobem má vypadat pracovní poměr, který státní zaměstnanec ve státě má. Ale dokázali jsme to a posunuli jsme to kvalitativně dál. A vy rušíte věci, říkáte, že chcete do státu nalákat nové lidim a rušíte věci, teď možná pozměňovákem je vrátíte... já jsem to tam jako pozměňovací návrh dal, jako je nemanažerská kariérní linka. Ještě, když jsem já odcházel z Ministerstva vnitra, tak jsem po naší paní státní tajemnici chtěl doklad o tom – a zajímalo by mě, jestli to dělají současní ministři – jestli opravdu uplatňuje nemanažerskou kariérní linku v postupech, v personálních postupech na Ministerstvu vnitra. A k mé radosti jsem zjistil, že ano.

A je to skvělá věc, protože někdo, mladý člověk příkladově, chce – se obětuje v podstatě, tak je to teď vnímáno – a jde pracovat pro stát. A nechce být vedoucím odboru, nechce být vedoucím oddělení, nechce být vrchním ředitelem sekce, nechce být manažerem, nechce řídit lidi, necítí se pro to být osobnostně předurčen a je potřeba to respektovat, ale přesto je to odborník a přesto je to člověk, který by si zasloužil, aby v té státní správě mohl být podporován a mohl v té státní správě kariérně růst nahoru.

Proto jsme my zavedli do toho zákona jako prostředek moderní personalistiky a moderního personálního managementu nemanažerskou kariérní linku, ruší se. Chyběla služební komise historicky, kam se právě proti té politické vůli může odvolat vysoký úředník. Ten vysoký úředník, který nechce plnit příkladově co já vím, nějaké vypsané výběrové řízení, může to být cokoliv jiného, jemu se to nezdá, přijde mu to, že je to ohýbání, ať už nějaké zákonné normy anebo nějakých etických pravidel. Nechce do toho jít, vyhodili by ho za to a měl odvolání, měl tady služební komisi.

A je tady nepřiléhavá věc, kterou mně paní kolegyně Ožanová dneska řekla v naší krátké desetiminutové ranní debatě krátce po osmé hodině, když jsme spolu mluvili na Českém rozhlasu, říkala, že vlastně přece na městech a obcích je to už teď stejným způsobem a že jenom srovnáváme ta pravidla. Ale to jste vedle, jak ta jedle, Podívejme se na ty nejvrcholnější úředníky na městech a obcích nebo na krajích – což je ředitel krajského úřadu anebo tajemník městského úřadu – a ti mají takové krytí, o jakém by se někomu ve státní správě ani nesnilo, abychom je mohli odvolat. A já sám to z ministerské pozice vím a vím, kolik materiálů k tomu jsme potřebovali, aby bylo možné dospět ke změně ředitele Magistrátu hlavního města Prahy, kolik právních posouzení jsem si k tomu jako ministr nechával dělat, protože finálně ředitel úřadu nemůže být odvolán proto, že si to přeje primátor. Ředitel krajského úřadu nemůže být odvolán proto, že si to přeje hejtman. Tajemník městského úřadu nemůže být odvolán proto, že si to přeje starosta. Tam to vždycky musí potvrdit ještě nadřízená instance, ke které on se může dovolat a odvolat. V případě tajemníka je to ředitel krajského úřadu a v případě ředitele krajského úřadu je to dokonce ministr vnitra. Takže to nejsou srovnatelné podmínky, které tady vytváříte. Vy rušíte tu komisi jako takovou no a v té chvíli už to dovolání nemůže potom přijít nikam.

A já si skutečně myslím, že jediné, co tímhle zákonem říkáte (je): My jsme tady pány a budeme si panovat tak, jak je nám to libo a jak je to na míru ušito, proto, aby rychle úředníci mohli opustit ten rezort, pokud nepracují tak, jak chceme. A vy potom říkáte: Ale stále je tady možno soudního přezkumu. No ještě aby ne, to jsme v právním státě, to není nějaký výdobytek, to není nějaký výdobytek to je automatismus, to je základ právního státu, že někdo se může domoci svých práv u soudu. Takže tím argumentovat mně přijde trochu legrační.

A teďka mně řekněte, jak to bude ale reálně vypadat. A fakt se teďka pojďme posunout z těch paragrafů do toho, jak to vypadá v našem státě, ať se nám to líbí nebo ne. Jak dlouho trvají soudní stání u nás? Jak dlouho trvá, než se člověk domůže spravedlnosti? To znamená, (že) vy vyhodíte úředníka a ještě to ze správního soudnictví posíláte do obecního. A co ten člověk udělá? Vy ho vyhodíte a on si myslí, že jste ho vyhodili neprávem. Vy jste zrušili služební komisi, kam se ten vyhozený úředník mohl odvolat, ten vrcholný úředník mohl odvolat, a dovolat svých práv. Tahle komise není a vy mu říkáte: Můžete se odvolat jenom tak, že to dáte k soudu. On to dá k soudu – jak dlouho ten soud bude trvat? Ten soud může trvat pět, šest let, mohou tam být nejrůznější odvolání. V jakém stavu ten člověk bude žít? V jaké nejistotě bude žít? Pět, šest let permanentního stresu a také stát má vždycky prostředky na to, aby si najal dobré právníky, stát vyhraje a ten člověk za pět let, když už nebude mít práci, protože jste ho vyhodili, ještě bude platit náklady soudního řízení, soudního stání, které tady bylo.

Berete poslední jistotu úředníkům a děláte z nich to, co říkáte, že by se dělat nemělo, a já si to taky myslím. Úředníci jsou kvalitní a nekvalitní jako v kterýchkoliv jiných profesích. Ale nějaký předsudek, že tenhle stát zpomalují snad úředníci – ne. O úředníky se opíráme – o jejich motivovanou práci se opíráme, opíráme se o to, jaký mají výkon, opíráme se o to, kolik kvalitních lidí do té státní správy dokážeme nalákat. A v tom je největší absurdita vašeho zákona. Tenhle zákon v ničem nepřináší nic, v čem by byl atraktivnější pro mladé lidi, aby vstoupili do státní správy, než byl ten zákon náš. A dokonce těch několik věcí, které se nám povedlo prosadit, tak vy rušíte, jako je nemanažerská kariérní linka, kterou tam dáváte. Nemůžete argumentovat, že zákon nalákat do státní správy, abychom mohli rychleji vyhazovat, někoho naláká. Vy ubíráte na těch jistotách a motivátorech, které tam jsou.

Netvrďte, protože to v tom zákoně není, že on jakýmkoliv způsobem zatraktivňuje státní správu a že ji dělá flexibilnější. Dělá ji flexibilnější proto, abyste mohli vyhazovat lidi. Flexibilita nerovná se ohýbání páteře, lokální kývač ve státní správě, protože když nebudeš kývat, tak tě vyhodím. Pokud takhle rozumíte slovu flexibilita, tak ano, potom je ten zákon flexibilnější. Pokud slovu flexibilita rozumíte jako kompetence k reakci na to, jak se vyvíjí svět na moderní trendy – tak kde to je? Kde tam je jediná věc, která naláká ty moderně uvažující lidi do státní správy? Netvařte se, že jsou úředníci naši nepřátelé. Úředníci nejsou naši nepřátelé, nezaslouží si rychle vyhazovat a zaslouží si naopak, aby měli nějaký respekt a nějakou základní míru ochrany, kterou vy jim tímhle zákonem, poslaneckým návrhem, paskvilem jednoduše a prostě ubíráte.

Loajální úředník nerovná se kvalitní úředník. Loajální úředník se krátkodobě může rovnat to, že je to příjemné pro toho politika jako takového. A já tady vidím i jako verbálně, nonverbálně – tak mně ale argumentujte. Na žádnou z těch věcí jste neodpověděli. Nikdo mě neodpověděl, byť jsme se na to ptali: Proč to děláte poslaneckým návrhem? Proč to děláte tak rychle? Proč jste nepočkali na vyhodnocení, které bylo hotové na konci března? Proč tak spěcháte?

A ještě jednou opakuju: Já respektuju vaše právo ten zákon změnit, byť s ním bytostně nesouhlasím. Máte většinu a je to v pořádku, že ji chcete nějakým způsobem uplatnit. To je absolutně legitimní. Ale proč bez připomínek? Proč bez diskuse? Proč s tímhle spěchem? Proč nepočkáte na nějakou oponenturu? A hlavně se fakt obávám, že vytvoříte paskvil, který těm lidem tu práci ve státní správě jenom a jenom zkomplikuje.

Ale my se tady snažíme i přesto, jak je to šílené, ten zákon nějakým způsobem upravit a přicházíme s pozměňovacími návrhy. Podali jsme jich několik. Role státního tajemník, nejvyšší úřednická funkce na každém ministerstvu – v původním návrhu jste mu vůbec nedali jednoznačné platové zařazení. Koalice si tuto ostudu naštěstí uvědomila, načetla pozměňovací návrh A4, který postavení zpřesňuje a tajemníka řadí do 16. platové třídy. Ale tohle je jenom příklad. A teď posloucháte, ale tohle i vy, kteří se mnou velmi nesouhlasíte, že byste v tom zákoně zapomněli na platové zařazení třeba nejvyšších státních tajemníků? Jako hrubá legislativní chyba. Myslíte, že tohle, kdyby to prošlo mezirezortním připomínkovým řízením, by někdo neodhalil? No, samozřejmě, že by to odhalili hned. Ale pokud jdete poslaneckým návrhem, tak tam máte tyhle minely. Myslíte si, že je normální mít 30 pozměňovacích návrhů ze strany vlády k vlastnímu poslaneckému návrhu? O čem to svědčí? Že ten návrh byl nekvalitní a minimálně ten proces jako takový se vám tedy výrazným způsobem nepovedl.

Ale co se potom nestalo. Vzápětí přišel pozměňovací návrh B2 přímo od vašeho vlastního poslance, který opět přesně tuto úpravu zase ruší a pravidlo o šestnácté platové třídě vypouští. A to je to, kde vám na konkrétním příkladu dokládám, že to je ten paskvil, kdy nevíme, jaký tvar z toho po dnešním hlasování vyjde, protože jsou tady i ze strany opozice protichůdné pozměňovací návrhy.

Já vím, že u mě, který tady politicky bojuje proti vám už nějaká léta, máte vypnuto to, že nějaké mé argumenty by mohly být i racionální. Ale tenhle je a já vycházím z názorů odborníků Ministerstva vnitra, kteří dlouhodobě pracují v téhle sféře, a oni říkají: tím, jak jste živelně předložili 30 pozměňováků, tak se opravdu neví, co z toho po dnešním, nebo spíš za týden, hlasování vyjde. Je to opravdu riziko. A znovu, riskujete to, že ať budete vládnout vy nebo kdokoliv jiný, tak zase přijde velká novelizace. To je antipól k tomu, že chcete stabilizaci státní správy. Tímhle návrhem a procesem, který jste zvolili i manažersky, legislativně, přicházíte k tomu, že v tom bude jenom mnohem větší bordel a že se v tom budou sami ti úředníci ztrácet.

A varuju před jednou věcí, která se nepropojuje, ale ona se propojí. Já varuju před tím, když vstoupí ve stejnou dobu v platnost a účinnost stavební zákon a služební zákon. To budou masakry. To uvidíte na těch jednotlivých úřadech, jakým způsobem to bude fungovat a jakou právní nejistotu a zmatek vytvoříte. Možná vám radím, na co si dát pozor a to bych ani neměl. Ale bude to vypadat šíleně. Takže na konkrétním příkladu dvou pozměňovacích návrhů z vládní koalice, které jdou proti sobě, vám prokazuji, že legislativec v téhle chvíli nemá definován záměr. Legislativec nemá definován ten legislativní tvar, který má být definitivní po dnešním hlasování. A proč? Protože nemáte oponenturu, protože nemáte mezirezort, protože ti odborníci, kteří na těch rezortech sedí a rozcupovali třeba návrh ministra Klempíře, byť je to koaliční politik, tak oni by stejně kriticky vystupovali proti vašemu zákonu, který má nedostatky.

Ano, my se tady pokoušíme to nějakým způsobem napravit. Není to úplně vše. Není to zdaleka vše. Máte zmatenou základní terminologii. Váš návrh nesmyslně užívá pojmy ze starého zákona. Plete si termíny správní orgán a správní úřad, což jsou samozřejmě rozdílné věci. Ano, řeknete: napravujeme pozměňovacími návrhy. No, jo, a taky tam máte dva protichůdné. A pokud něco napravujete pozměňováky, proč? Proč jste to nenechali projít normálním mezirezortem, jak to bývá zvykem?

Další vaše návrhy pak řeší naprosté nelogičnosti. Pozměňovací návrh E1, tam musíte prodlužovat minimální lhůtu pro pracovní hodnocení zaměstnance. Zjistili jste totiž, že vašich navržených 20 odpracovaných dní je na jakékoliv smysluplné zhodnocení práce absolutně nesmyslně krátká doba. Takže vy tady za pochodu tím, že vás bokem někdo osloví místo oficiálního mezirezortu, tak vy tady za pochodu se tam snažíte dávat věci, kterými jenom hasíte obrovskou nekvalitu a ten požár, který jste původním návrhem způsobili.

My jsme podali pozměňovací návrhy s kolegou Karlem Dvořákem. Mimochodem zase vyškrtává naprostý nesmysl, který tam máte. Ustanovení, že by k neprovedení výběrového řízení a prodloužení funkčního období vedoucího zaměstnance byl nutný souhlas člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády. Chceme tím posílit oddělení politického a úřednického řízení.

Další návrhy, které také jsme předložili, se týkají právě té služební komise. My jsme se snažili to napasovat na ten váš zákon alespoň nějak, aby nedošlo k úplné destrukci toho orgánu a byla tady nějaká možnost dovolávání se a dovolání se proti politické zvůli. Samozřejmě už to není v té původní podobě, protože ten konstrukt vašeho zákona je úplně jiný. A ta služební komise jako taková, jako možnost odvolání pro vrcholného úředníka, kterého šikanuje politik, ať už jakékoliv barvy politického dresu, za jakékoliv vládní většiny, byla správná a bylo to něco, co mu dávalo možnost ještě předtím, než zažaluje stát a bude se s ním dlouhá léta soudit, tak dávalo možnost na to nějakým způsobem reagovat.

Další pozměňovací návrh – a tady jsem měl pocit, že snad je i pozitivní reakce některých zástupců vládní koalice. Je to pozměňovací návrh, který se týká té zmíněné nemanažerské kariérní linky. Vy jste ji tam zcela opomněli. Snažíme se nalákat odborníky, kteří nechtějí vést, a my navrhujeme, aby vláda získala zmocnění nařízením vlády nemanažerskou kariérní linku upravit. Myslím si, že je to vstřícný kompromis a funkční řešení i pro vás. To znamená, nezaplevelujeme samotné tělo toho vašeho legislativního návrhu, ale dáváme nové oprávnění vládě formou nařízení. Pokud by toto bylo přijato, domnívám se, že alespoň ten instrument nemanažerské kariérní linky začne fungovat.

A jenom bych někdy prosil, až tady bude víc ministrů, aby mi řekli, co s tou svojí nemanažerskou kariérní linkou, která ve stávajícím zákoně je, budou sami na vlastních rezortech dělat, jak moc se uplatnila, jak moc důsledně to jejich státní tajemníci podporovali, jakým způsobem na tom pracují. A já doufám, že mě i ze svých zkušeností přesvědčí o tom, že tohle je jedna z těch věcí, které lidi motivují, aby v té státní správě byli. Samozřejmě hlavně peníze, odměňování, aby bylo srovnatelné se soukromým sektorem a podobně. Ale nic takového ani vaše zákonná úprava samozřejmě nikomu nezaručí a nic takového vaše zákonná úprava také nepřináší.

Já si skutečně myslím, že máme teď ještě na výběr, jestli protlačíte silou to, co říkáte vy, s nějakými pozměňovacími návrhy, které boří vaše vlastní legislativní nesmysly. A na to bych chtěl odpovědět, od paní kolegyně Ožanové třeba konkrétně hodně, protože ona mě tady vždycky velmi školila v tom minulém volebním období, jak máme legislativně pracovat dobře. Já jsem se jí chtěl zeptat, proč jako předkladatelka opominula na platové zařazení lidí, proč tam má protikladné věci a podobně. Já doufám, že ta diskuse ten příští týden bude pokračovat a že tady budou i odpovědi, že tady bude pan vicepremiér Havlíček, který mně vysvětlí rozpor tohoto zákona s jeho hospodářskou strategií, která hovoří o centralizaci výběru nejvyšších státních manažerů. A tenhle zákon jde absolutně obráceným směrem a stát potom ztrácí možnost jakýmkoliv způsobem centralizovat výběrová řízení, protože filozofie vašeho návrhu je úplně opačná. Všechny tyhle otázky bych tady určitě měl rád zodpovězeny.

A potom si myslím, že když už do toho jdete tímhle způsobem, který já vždycky budu kritizovat, tak je dobré se zamyslet nad těmi pozměňovacími návrhy, protože my i přesto jako opozice, že nesouhlasíme se způsobem projednávání a většinově ani s tím, co obsahuje váš návrh, jsme přišli s konstruktivním postupem. Všechny naše návrhy mají legislativní a technickou kvalitu. Všechny návrhy jako takové jsou projednány s odborníky z praxe i s legislativci třeba některých rezortů. A všechny ty návrhy by určitě přispěly k tomu, aby se kvalita daného tisku zvýšila. Tak když už přicházíte s tímhle zákonem, tak by bylo dobré, alespoň v té chvíli, než budete číst hlasovací tabulky a mačkat čudlíky, se podívat, co ty naše pozměňovací návrhy reálně obsahují a jakým způsobem chtějí ten zákon, který vy předkládáte, dál posouvat.

A protože se mi krátí čas na mé vystoupení, tak já bych si dovolil, a to je hlavně pro pana předsedajícího, procedurálně, ale o tom se, pokud znám správně jednací řád nebude hlasovat teď, ale až na konci; já si na závěr dovolím navrhnout u sněmovního tisku 76, tedy u tohoto tisku, opakování druhého čtení. To je tedy ten formální návrh, s kterým tady přicházím. Rozumím tomu, že dnes nebyla sloučena rozprava, protože stejný návrh jsem předpokládal, že bude načten i u toho souvisejícího legislativního tisku.

A úplně poslední věta na závěr. Já bych Vás moc chtěl poprosit, abyste v tom spěchu a vůli po ovládnutí státní správy nezapomenuli na to, že v té státní správě pracují lidé. A pokud tam pracují lidé, kteří mají nějakou kvalitu, a my je chceme ve státní správě i nadále udržet, tak jim nevytvářejme podmínky, které jsou pro ně absolutně demotivující, které budou vytvářet tlak, který prostě není na místě.

Aktualizováno 27. 5. 2026 v 15:21.