Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Boris Šťastný)
Je to organizace, která je na hraně balance už i tím, jak se dlouhodobě snaží relativizovat příčiny a důsledky druhé světové války. Její rétorika často staví na představě kolektivní křivdy, aniž by přiznala kolektivní odpovědnost. A to je problém, protože Evropa stojí na principu, že historie se nepřepisuje podle momentální nálady.
Možná ještě více zarážející než chování sudetoněmeckého landsmanšaftu je překrucování historie, kterého se opakovaně a ve jménu své pochybné hodnotové politiky dopouštějí opoziční poslanci. Naprosto nepochopitelné pak pro mě je, že na zamlčování nepříjemných pravd, které se jim nehodí do jejich hodnotových scénářů, se podílejí i některá média a já chci tady za Motoristy říci, že je čas vrátit se zpět od vyprázdněné hodnotové politiky k respektování zájmů a suverenity České republiky.
Aby bylo jasno, neobviňuji opoziční politiky z revanšismu, ale z ideologické a politické, slušně řečeno nešikovnosti. Z předchozích čtyř let víme, že členové bývalé vlády nechápou, že Česko je suverénní stát a jako každý suverénní stát máme plné právo si říci, že určité akce na našem území nejsou vhodné. Nejsou vhodné, protože narušují společenský konsenzus o tom, jak chápeme vlastní dějiny. To není nepřátelský krok, to je normální výkon státní odpovědnosti.
Chtěl bych zdůraznit, že česko-německé vztahy jsou dnes nejlepší v moderních dějinách. Jsem tomu rád. Jsou založeny na respektu, ekonomické spolupráci, kulturní výměně a společném evropském projektu. Německo je náš nejbližší partner, náš největší obchodní spojenec, náš soused, se kterým sdílíme hodnoty i budoucnost. A právě proto je velmi důležité, aby se mezi naše vztahy nevkládaly staré ideologické konstrukce, které nepatří do 21. století, abychom se nenechali vtáhnout do sporů, které už Evropa dávno vyřešila, abychom chránili to, co jsme společně vybudovali.
Proto zde říkám, setkání sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně odmítáme. Ne proto, že bychom odmítali Němce. Ne proto, že bychom chtěli narušovat naše sousedské drahé česko-německé, německo-české vztahy, ale proto, že odmítáme výklad dějin, který je v rozporu s historickou realitou a s principy, na nichž stojí poválečná Evropa. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní s přednostním právem předsedkyně klubu ANO Taťána Malá. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Taťána Malá: Hezké dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych i já jako předsedkyně poslaneckého klubu a také jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva vyjádřila ten postoj k usnesení, které dneska projednáváme. My jsme ten návrh debatovali na jednání našeho klubu a panovala na něm poměrně drtivá shoda, a chci říct, že jsem moc ráda, že česko-německé vztahy jsou dnes na velmi dobré úrovni, možná dokonce jedny z nejlepších v historii. Spolupracujeme spolu v celé řadě oblastí, od byznysu přes vědu, kulturu. Celá řada našich lidí dnes v Německu podniká, pracuje, studuje. Zjitřelé emoce devadesátých let jsou díkybohu pryč. V nemalé míře i proto, že Česká republika a Spolková republika Německo ty své vztahy poměrně zásadním způsobem urovnaly už v devadesátých letech a za klíčový moment já určitě považuji Česko-německou deklaraci z roku 1997, která jasně nastavila rámec našich vzájemných vztahů a především v tomto dokumentu je jasně napsáno, že Česká republika ani Německo nebudou již zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami, které pocházejí z minulosti. Tento princip považuji za klíčový i dnes. Je to princip, který nám pomohl posunout se vpřed a budovat vztahy orientované na budoucnost, nikoliv na spory z minulosti.
Jakkoliv jsou ty věci již právně uspořádané a za mě nezpochybnitelné, tak je fér si říct, že ve společnosti stále panují okolo tohoto tématu jisté tenze, které je podle mého mínění škoda probouzet a nedělá to dobře. A já proto nepovažuji za moc šťastné pořádat sudetoněmecký sjezd na území České republiky. Já jsem toto stanovisko jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva prezentovala i ve středu na Radě vlády pro národnostní menšiny, kde místopředsedou této Rady vlády je zástupce německé menšiny. Velmi podrobně jsme toto téma diskutovali a ačkoliv naše názory na tuto událost nejsou úplně stejné, věřím, že jsme našli vzájemně nějaké porozumění a že se snažíme vnímat ty pozice obou stran, pozici těch, kteří tento sjezd pořádat chtějí, pozici těch, kteří ho naprosto odmítají.
Moje stanovisko a názor je takový, a myslím si, že mohu tlumočit stanovisko poslaneckého klubu hnutí ANO, že je to akce, je to událost, která otevírá staré rány. A i když se říká, že čas všechno vyřeší, tak já nemám pocit, že už jsme v bodě, kdy by byly všechny rány zahojené. A zvlášť u starších lidí je toto téma opravdu velmi citlivé a já jsem přesvědčena o tom, že to ukázala i ta vyhrocená debata tady v Poslanecké sněmovně i v tom veřejném prostoru. Ukázalo se, že některé ty emotivní reakce, které probíhaly jak tady, tak na sociálních sítích, jsou prostě reakcí na ty události, které nejsou tak dávné a které prostě byly pro velké množství občanů, velké množství rodin skutečně velmi, velmi náročné a nesou si je celé generace. Jsem přesvědčena o tom, že kdyby nebylo zbytečné horlivosti některých jednotlivců, tak bychom tuto debatu nemuseli dnes vést, nemuseli bychom ve Sněmovně toto téma diskutovat, nemuseli bychom dělat tiskové konference a přijímat takové usnesení. Já si moc dobře uvědomuji, že tato situace je vlastně do určité míry zbytečná, ale prostě je potřeba se k ní nějak postavit.
Podle mého názoru to dnešní usnesení je jasným sdělením, které nemá v žádném případě, v žádném případě, a to jsem opakovaně deklarovala i na Radě vlády pro národnostní menšiny, nemá poškozovat naše výborné vztahy s německými sousedy a osobně budu moc moc ráda, když napříště se budeme spíše věnovat tématům, která nás spojují, než tématům, která nás rozdělují a která otevírají staré rány. Myslím si, že v dnešním světě totiž spolupráce, stabilita a vzájemná důvěra jsou důležitější než kdy dřív. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní se... Nyní tedy v obecné rozpravě se hlásí pan poslanec Karel Haas. Není přítomen, takže dále pan poslanec Havránek Jiří. Není přítomen. Paní poslankyně Renáta Zajíčková není přítomna. Pan poslanec Hayato Okamura není přítomen. Pan poslanec Martin Baxa není přítomen, ale přítomen je pan poslanec Jindřich Rajchl. Nepřítomní poslanci jsou odsunuti na konec, a pakliže nebudou, tak přihláška propadá. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát, pane předsedající, za slovo. Chtěl bych pozdravit vážené kolegyně a vážené kolegy, kteří dnes přišli sem a věnují svůj čas právě tomuto tématu, protože já skutečně se domnívám, že se jedná o téma důležité, že jsme stále ještě zastupitelskou demokracií a my tady, nás 200 poslanců, zastupujeme různá názorová spektra v České republice. A jsem také přesvědčen, že tento hlas lidí, kteří se právem cítí zraněni konáním sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v České republice, by měl být slyšen.
Je mi líto, že tady nejsou žádní kolegové z opozice, protože mně skutečně vždy šlo o diskusi, ale bohužel se domnívám, že jim o diskusi nešlo nikdy a za žádných okolností, v žádném okamžiku. Bohužel celou situaci politicky vyhrotili a zpolitizovali natolik, že se namísto věcné diskuse dostala do roviny hysterických výkřiků a vzájemných urážek, které já osobně, myslím, v tuto chvíli považuji zejména ohledně tohoto tématu za zbytečné.
Rád bych dnes přednesl krátký projev a chtěl bych poukázat, že je to projev, který je věcný, který není žádným způsobem nenávistný, můžete posoudit sami, a který možná nabízí i nějaké neotřelé, nové pohledy, jež ještě nebyly v dané věci zmíněny. Takže pojďme strukturovaně. ***
