Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
Co žádáme?“ píše pan starosta Rumburka. „Vážený pane premiére, rozumíme, že nová vládní většina má právo zákon přizpůsobit svým prioritám. To nezpochybňujeme. Žádáme však, aby jakékoliv změny vycházely z reality v území, z odborné diskuse a z respektu k tomu, co obce za tři roky vybudovaly. Konkrétně žádáme zachování klíčových kompetencí kontaktních míst pro bydlení v oblasti vstupy (?) lidí a bytů do systému. Přehodnocení příjmových limitů tak, aby zákon mohl reálně pomáhat pracujícím chudým, samoživitelkám i důchodcům. Zachování povinných ročních kontrol. Poskytování podpůrných opatření jako ochrany před zneužitím systému. A zahájení odborné diskuse s obcemi jako klíčovými partnery implementace před přijetím dalších změn. Jsme připraveni být aktivními partnery při hledání řešení, která budou funkční, spravedlivá a udržitelná. To, co jsme tři roky budovali, funguje, prosím, nenechte to rozpadnout. S úctou Martin Hýbl, starosta města Rumburk.“ Tolik tedy z citace dopisu pana starosty panu premiérovi.
To nejsou slova opozice, to nejsou slova aktivistů, to jsou slova člověka a starosty z praxe, a já si myslím, že bychom je měli brát vážně.
Stejně vážně bychom měli brát i další argument - prodlužování lhůt. Podle návrhu se mají lhůty prodloužit z 30 na 60 dnů, ve složitějších případech až na 120 dnů. Kolegyně, kolegové, člověk v bytové nouzi nemá 4000 (hodin?) času. Rodina, které hrozí ztráta bydlení, nečeká na rozhodnutí státu v klidu doma s rezervou na účtu. Čtyři měsíce v bytové nouzi znamenají dluhy, exekuce, ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny a přesun dětí mezi školami, někdy i ztrátu zdraví. A náklady pak opět nesou obce, školy, zdravotnictví a sociální systém. Místo rychlé prevence budeme řešit drahé důsledky.
Dalším velmi problematickým bodem je oslabení kontrolního mechanismu. Dnes kontaktní místa pro bydlení kontrolují fyzický stav bytů a průběžně ověřují poskytování podpůrných opatření. Novela tuto povinnost oslabuje nebo přesouvá na Úřad práce. A znovu se musím zeptat, opravdu si někdo myslí, že přetížené úřady práce budou jezdit do terénu kontrolovat kvalitu bytů? Kdo bude ověřovat, zda byt není plesnivý? Kdo bude kontrolovat, zda nejde o předraženou ubytovnu? Kdo bude bránit tomu, aby veřejné peníze končily u obchodníků s chudobou? Právě obce dnes mají místní znalost i motivaci tyto věci hlídat. Pokud tuto roli oslabíme, riziko zneužívání systému dramaticky vzroste a já považuji za velmi nebezpečné, že stát současně zužuje okruh lidí, kteří na podporu dosáhnou.
Veřejný ochránce práv za velmi nebezpečné považuje a upozorňuje, že kvůli novým příjmovým limitům nemusí na podporu dosáhnout ani senioři pobírající minimální důchod. A toto je, prosím pěkně, naprosto absurdní situace. Člověk může celý život pracovat, pobírat minimální důchod a přesto bude podle státu příliš bohatý na pomoc s bydlením. Stejně tak samoživitelky nebo pracující rodiny s nízkými příjmy. Tedy přesně ti lidé, kteří pomoc často potřebují nejvíce. Naše opoziční pozměňovací návrhy se tento asociální krok snaží zmírnit. A já se ptám, koho tedy tento systém vlastně zachytí? Pokud nastavíme podmínky, tak úzce, že mezi spodním a horním limitem zůstane jen minimální počet lidí, nebude to systém podpory bydlení, bude to administrativní kulisa. A to je podle mého názoru velká škoda, protože původní smysl zákona byl správný, pomáhat lidem včas, pomáhat preventivně a pomáhat tak, aby se bytová nouze neprohlubovala. A především pomáhat ve spolupráci s obcemi, ne proti obcím, ne bez obcí, ne navzdory zkušenostem obcí.
Velmi mě znepokojuje i způsob, jakým jsou tyto změny předkládány. Starosta Rumburka upozorňuje, že změny přicházejí bez standardního připomínkového řízení, bez hodnocení dopadů regulace a bez skutečně odborné diskuse s obcemi. A znovu, to není marginální výtka. Mluvíme o zákonu, který bude mít přímý dopad na desítky tisíc domácností a na fungování obcí po celé republice. Pokud stát tři roky vyzýval obce, aby budovaly kontaktní místa pro bydlení, investovaly do lidí, školení, metodik a spolupráce v území, nemůže nyní během několika týdnů zásadně změnit pravidla bez seriózní debaty. To není partnerský přístup.
A na závěr mi dovolte říct jednu důležitou věc. Tato debata není o tom, zda máme být měkcí nebo tvrdí vůči lidem v nouzi. Tato debata je o tom, zda stát bude fungovat chytře, protože chytrý stát investuje do prevence. Chytrý stát využívá znalosti obcí. Chytrý stát neposílá další agendu na přetížené úřady bez lidí a bez kapacit. Chytrý stát neničí to, co v území funguje. Proto bych chtěla vyzvat vládu i předkladatele, aby ještě jednou zvážili zejména zachování klíčových kompetencí kontaktních míst pro bydlení, nepřevádění této agendy na úřady práce, zachování kontrolních mechanismů v terénu a přehodnocení příjmových limitů tak, aby systém skutečně pomáhal pracujícím chudým, samoživitelkám a seniorům. Naslouchejme prosím obcím, naslouchejme lidem z praxe, naslouchejme veřejnému ochránci práv. Protože pokud dnes rozbijeme funkční preventivní systém, následky neponese ministerstvo v Praze, ponesou je města a obce a především lidé, kteří se bez pomoci propadnou ještě hlouběji do nouze.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji moc, že jste vyslechli můj příspěvek. Zároveň bych chtěla poděkovat paní zpravodajce za velmi užitečnou, trpělivou diskusi o našich pozměňovacích návrzích a pevně věřím, že některé z nich budou podpořeny, a za to děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní jedna faktická poznámka, pan poslanec Tomáš Kohoutek, a připraví se pan poslanec Vítězslav Schrek. Tak prosím, vaše 2 minuty.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím reagovat na moji ctěnou kolegyni Věrku Kovářovou, kterou mám jinak moc rád, ona to ví, ale ona moc dobře ví, že její argumentace dopisem starosty Rumburka je trošku nefér a lehce bych řekl podpásová. Už jím tady argumentovali, tímto dopisem, minule Piráti. Od Pirátů bych to svým způsobem i čekal, protože nemohou mít takové informace, jako mají Starostové, nicméně chci, aby to tady zaznělo.
Pan starosta sice, pan starosta Rumburku, sice před čtyřmi lety kandidoval na kandidátce za hnutí ANO, ale následně vytvořil v Rumburku koalici bez souhlasu místní buňky hnutí ANO a v letošních volbách není na kandidátce za naše hnutí v Rumburku. Říká se v Rumburku, že by měl kandidovat za nějaký svůj subjekt, který bude na nosiči vaší partnerské strany nebo hnutí, a to pravděpodobně Starostů pro Liberecký kraj.
Takže prosím, klidně si tady argumentujte dopisy jakýchkoliv starostů v této republice, ale moc dobře víte – a pokud to nevíte vy, tak to určitě ví váš kolega Papajanovský – že pan starosta sice před čtyřmi roky za naše hnutí kandidoval, ale s naším hnutím nemá nic společného. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě jedna faktická poznámka, paní poslankyně Eliška Olšáková. Prosím, máte slovo. Tak prosím.
Poslankyně Eliška Olšáková: Dobrý den. Děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat prostřednictvím vás na svého předřečníka, na kolegu. Děkuji že jste to tedy doplnil, že jste to uvedl na pravou míru, ale já si myslím, že tady asi není ani důležité, za koho pan starosta kandidoval nebo kandidovat bude. Spíš je důležité to, že je to vlastně vyjádření člověka z obce, z praxe, který tu situaci řeší. ***
