Neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Marek Benda)
Předkládám spolu s dalšími sedmi kolegy, devíti kolegy pozměňovací návrh, který bych chtěl, aby tato Sněmovna vážně projednala, a který souvisí s tím, co bylo řečeno zejména panem kolegou Jakobem v tom dlouhém slovu, které tady měl na začátku projednávání tohoto ústavního zákona.
My nejsme v situaci, kdy se jenom tak jednoduše bavíme o tom, jestli má, nebo nemá být kontrolována nějaká instituce, která je ve stabilní podobě a ve které máme jenom pocit, že se možná nehospodaří zcela správně – a tady bychom se asi shodli naprosto napříč spektrem. My jsme současně v situaci, kdy tato instituce – nebo tyto instituce, abych byl úplně přesný, Český rozhlas a Česká televize – jsou dramaticky na české politické scéně vládní koalicí zpochybňovány, kdy stále dochází k nějakým představám, jestli mají být měněny a v jakém rozsahu mají být měněny a jak budeme upravovat zákon o Českém rozhlase a České televizi. Já to zatím nevím, neví to podle mého názoru nikdo, ale vyvolává to přesně tyto pochybnosti.
Proto my navrhujeme – a ten návrh je předložen, navrhují představitelé všech opozičních klubů – abychom současně s touto změnou, která zavede kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu vůči České televizi a Českému rozhlasu, vložili zákon o České televizi a Českém rozhlase, respektive zákon o médiích veřejné služby, tak, jak ho definuje senátní návrh zákona – abychom ho vložili do čl. 40 Ústavy do toho takzvaného organického článku, který předpokládá, že obě dvě komory Parlamentu se musí shodnout nad těmito zákony.
Čl. 40 zatím obsahuje volební zákon. Upřímně říkám, myslel jsem si v roce 1992, kdy jsme ústavu schvalovali, že se bude jednat jenom o volební zákon, který se týká obou komor parlamentu, protože bych pokládal za férové, že nebudeme měnit volební zákon Senátu rozhodnutím jenom Poslanecké sněmovny. V průběhu těch třiceti let, tak jak to s ústavou bývá, bylo vyloženo, že se týká všech volebních zákonů bez ohledu na to, jestli se jedná o Poslaneckou sněmovnu, o kraje, o obce, o Evropský parlament, případně o prezidentské volby. Všechny volební zákony podléhají povinnému souhlasu obou komor, povinnosti se shodnou.
Stejně tak dlouho, nebo možná méně, patnáct let, se se Senátem vede diskuse o tom, jak by právě ten čl. 40 ústavy, ty takzvané organické zákony, mohly být rozšířeny, aby zajišťovaly, že případné vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny a třeba i nějakého subjektu, který budeme pokládat za nebezpečný pro tu zemi, neznamenalo, že kromě ústavy nebude možné změnit i některé další zákony. Typicky bych jmenoval zákon o Ústavním soudu, který sice je poměrně přesně vymezen v ústavě, ale současně Ústavní soud je také limitován zákonem Ústavního soudu, a tam by mohlo docházet ke změnám. Zákon právě o Nejvyšším kontrolním úřadu, ale dost možná i jiné typy zákonů jako o soudech a soudcích by si vyžadovaly, abychom předešli nebezpečí toho, že jedno vítězství znamená změnu systému, aby byly obsaženy v čl. 40 ústavy.
V tuto chvíli předkladatelé otvírají právě jenom otázku kontroly České televize a Českého rozhlasu, ale já pokládám za správné, abychom předložili Poslanecké sněmovně návrh, který bude říkat: Ano, zvyšujeme kontrolu České televizi a Českého rozhlasu, posíláme tam Nejvyšší kontrolní úřad, chceme, aby hospodaření bylo zlepšeno, ale současně říkáme: Musí dojít k širší politické shodě na politické scéně, musí dojít k tomu, že se shodnou obě komory na tom, abychom nějakým zásadním způsobem měnili nebo abychom vůbec nějakým způsobem měnili zákon o České televizi a Českém rozhlasu.
Pokládám to za rozumné vyvážení toho sporu, který dnes na české politické scéně běží. Myslím si, že bychom obecně měli uvažovat o tom, v jaké podobě právě čl. 40 má být obsažen, ale protože už u těch volebních zákonů byl vyložen velmi široce, myslím, že se vůbec nic nestane, když v této vyhrocené situaci řekneme, že zákon o České televizi a Českém rozhlase bude součástí toho čl. 40, toho organického článku ústavy. Vzhledem k tomu, že je (17.)55, tak asi v tuto chvíli přeruším své vystoupení a budu pokračovat někdy příště.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já se omlouvám, ale (je) 17.55, já musím přerušit. Jestli máte rychlou nějakou poznámku, abychom mohli přerušit schůzi, protože v 18 hodin nás zahajuje přerušená 16. schůze, je potřeba přenastavit systém. Tak jenom poprosím o nějakou krátkou...
Senátorka Hana Kordová Marvanová: Děkuji za možnost krátce reagovat. Já bych jenom na závěr téhle části diskuse chtěla říct, že bych apelovala na to, aby se jednalo o tom, co je předmětem toho zákona. Opravdu předmětem zákona nejsou ty další věci, to určitě budete diskutovat rozsáhle.
Za druhé, apelovala bych na to, pokud má být zavedena ta kontrola hospodaření – já to považuju bez ohledu na aktuální situaci za dlouhodobé důležité téma a i ti, co jsou zastánci veřejnoprávních médií, by si měli uvědomit, že nezavedení kontroly hospodaření podlamuje transparentnost, důvěryhodnost těch médií. Proto tedy na to tak tlačím, protože já jsem samozřejmě zastánce veřejnoprávních médií.
Poslední bod – chtěla jsem vystoupit, tedy reagovat, na poslední vystoupení pana poslance Bendy. Děkuju za podrobné vysvětlení k tomu čl. 40, ale jednak bych nechtěla, aby se rozšiřoval ten návrh, protože se na tom třeba obě komory neshodnou, ale za druhé, já nejsem zastáncem rozšiřování čl. 40. Já si nemyslím, že máme ústavu zkomplikovat tak, aby se nedalo vládnout. Proto se nikdy Senát na tom nedohodne. (Místopředseda Jan Skopeček: Já se omlouvám, paní senátorko, opravdu nás tlačí čas.)
Ano, takže děkuji za možnost vystoupit. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní senátorko. Moc se omlouvám, ale bohužel mně situace neumožňuje nic jiného. Děkujeme za to, že jste tady byla.
Přerušuji 17. schůzi do středy 13. 5. 2026 do 9 hodin a připomínám, že v 18 hodin bude pokračovat přerušená 16. schůze Poslanecké sněmovny.
(Schůze přerušena v 17.57 hodin.) ***
