Neautorizováno!
(17.30 hodin)
Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, děkuju vám za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní senátorko, chtěl bych se tady přihlásit a načíst pozměňovací návrh číslo 1041, který předkládám já a kolegyně Olga Richterová. Je to tedy pozměňovací návrh k sněmovnímu tisku 47, co přišel od Senátu. Já jsem rád i za ten senátní návrh ústavního zákona, který s Piráty podpoříme.
Chtěl jsem být delší – vzhledem k tomu, že se hodina nachýlila a že je posledních 25 minut k tomuto bodu, tak chci dát prostor i kolegům, tak to zkusím zkrátit. Rovnou tedy načtu, co by se mělo měnit. Týká se to dvou článků v ústavě. Je to čl. 97, ten se týká Nejvyššího kontrolního úřadu, to je ta hlava V. ústavy. Pak to je čl. 40, o tom už tady byla řeč, to jsou ty organické zákony. Co se týká čl. 40, ten by zněl podle tohoto pozměňovacího návrhu: „Schválení Poslaneckou sněmovnou a Senátem je třeba k přijetí za a) volebního zákona, za b) zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, za c) zákona o jednacím řádu Senátu a za d zákona o postavení, působnosti, organizační struktuře a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.“
V čl. 97 odst. 1 se slova „se státním majetkem“ nahrazují slovem „státu“. V čl. 97 se za odst. 1 vkládají nové odst. 2 a 3, které znějí, že – dle tedy odst. 2 – „Nejvyšší kontrolní úřad v rozsahu stanoveném zákonem vykonává kontrolu hospodaření s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů, v odst. 3 Nejvyšší kontrolní úřad dále v rozsahu stanoveném zákonem vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem nebo právnických osob, které stát převážně financuje, může v nich uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejich statutárních nebo kontrolních orgánech“, a pak tedy ten dosavadní odst. 2 a odst. 3 se označují jako odst. 4 a 5, tudíž by došlo k tomu posunutí po dně.
O co v podstatě jde? Abych to jenom zjednodušil, jde o to, aby Nejvyšší kontrolní úřad měl vůbec tu možnost kontrolovat i státní podniky, nejen v tom formálním smyslu, tudíž subjekty zřízené zákonem, ale i v materiálním smyslu, tudíž aby to mohly být například i akciové společnosti, které ovládá stát. Například by to bylo Čepro, MERO, mezinárodní ropovody, Thermal, OTE a další. Je k tomu velice kvalitně – z mého pohledu tedy, jsem tu furt nováček – ale v odůvodnění zpracovaná kvalitní obecná část. Z ní bych jenom vypíchnul, že senátní návrh současně reaguje na konkrétní deficit tím, že výslovně zahrnuje do kontrolní působnosti NKÚ právnické osoby zřízené zákonem, poskytující veřejnou službu v oblasti televizního rozhlasového vysílání. Takové rozšíření je věcně opodstatněné, neboť jde o instituce hospodařící s významnými veřejnými prostředky – to jsou ty jednotky miliard, o kterých jsme se tady bavili – a plní veřejnou službu. Samo o sobě je však nedostatečné a systémově neudržitelné a toto selektivní vymezení pouze těchto subjektů nevytváří obecné ústavní kritérium, vede k nerovnému zacházení s jinými srovnatelnými právnickými osobami zřízenými zákonem a ponechává mimo kontrolu další veřejné prostředky státu, které mohou být spravovány mimo přímou dispozici státu. Současné omezení v praxi ukázalo, že jako překážku pro provedení některých kontrolních akcí v potřebném rozsahu a že důsledkem toho, že NKÚ nemůže beze zbytku naplňovat svou ústavní roli a poskytovat prostřednictvím Parlamentu České republiky veřejnosti informace o tom, jak je nakládáno s veřejnými prostředky, na jejichž tvorbě se občané podstatnou měrou podílejí. Tím tedy odůvodňuji i tu širší kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu.
Myslím si, že stejně dříve nebo později na tuto debatu dojde, a chtěl bych ještě na závěr tady zmínit mezinárodní srovnání v rámci EU. V rámci EU totiž mezi ostatními státy kontrolní působnost, co může vykonávat Nejvyšší kontrolní úřad, je značně nižší než v jiných státech. Kdybych měl zmínit nějaké státy s tím širokým veřejným sektorem, například Itálie, tam je Corte dei Conti. Ta kontroluje regiony, provincie, obce, metropolitní oblasti a jejich dceřiné subsidiární entity a také soukromé společnosti, kde má stát, region nebo samospráva kontrolní podíl. Rumunsko, tam je Curtea de Conturi. Ta kontroluje administrativně územní jednotky, tudíž krajské rady, rady měst, obce, podniky, obchodní společnosti s většinovým podílem státu či samosprávy včetně příjemců státní podpory. Asi to zkrátím. Podobně to takhle je v Chorvatsku, v Bulharsku, v Kypru, v Lotyšsku, to je všechno v té důvodové zprávě, taky v Estonsku.
Pak je smíšený model, kdy tedy je samospráva jen zčásti, a to je například Belgie, kde obce nejsou mezi kontrolovanými subjekty, ale kontrolní působnost míří na jiné úrovně veřejného sektoru. Německo, tam kontroluje federální instituce a subjekty spravující federální prostředky, zahrnuje i příjemce federálních prostředků i mimo federální správu a podniky, sociální zabezpečení ve vymezeném rozsahu. Irsko, tam existuje výslovně oddělená Local Government Audit Service odpovědná za audit místních orgánů a dějí se tam kontroly i těch výstupů.
A pak tedy ta poslední skupina, což bych zmínil, to je model pro srovnání s Českem opravdu důležitý, a tam je například Švédsko, kde mandát směřuje na státní finance a zahrnuje i společnosti ve státním vlastnictví pod státním vlivem, nebo Finsko. To kontroluje státní podniky a státem ovládané společnosti a také transfery a dotace centrální vlády vyplácené obcím. To je vlastně taková kontrola toku veřejných peněz do samosprávy, nikoliv nutně celé samosprávy jako takové. Litva, ta uvádí kontrolu využití prostředků státního rozpočtu alokovaných do obecních rozpočtů a EU podpory, opět důraz na tok prostředků, anebo Nizozemsko, a tam je zaměření na centrální stát a právnické osoby se zákonnými úkoly, a vlastně současně kontroluje i instituce, publikuje i výstupy k fungování místní správy, ale mandát profilu je vyjádřen jako audit centrálního státu a přidružených entit.
To jsou tedy ty státní instituce srovnatelné s naším Nejvyšším kontrolním úřadem. Tudíž si myslím, že ta kontrola by měla být opravdu širší.
Myslím si, že zasahování do ústavy je velice citlivá věc. V této době, v tomto složení, bych byl raději, aby se do ní nezasahovalo, pokud nebudou pádné důvody, které aktuálně úplně nejsou za mě, ale tedy když už budeme zasahovat, vím, že to stálo hodně práce, Piráti už v roce 2020 předkládali tento návrh, který prošel všemi třemi čteními v Poslanecké sněmovně. Neprošlo to Senátem právě z té obavy, že by se to dotklo i těch územních samosprávních celků, tudíž obcí, krajů, proto tam je právě ta změna toho čl. 40, což jsem tady vlastně načetl, a to by se tedy týkalo toho, že vlastně by to Senátem neprošlo, že by to neschválili, tudíž by tam přišli o obavu z toho, že by se to například dotýkalo obcí a krajů.
Tudíž takhle načítám tento pozměňovací návrh pod číslem 1041 a rád se k tomu vrátím v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče, a nyní vystoupí paní poslankyně Bartošová, připraví se pan poslanec Vondráček Radek. Prosím.
Poslankyně Lucie Bartošová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní senátorko, vážené kolegyně, vážení kolegové. Senátní návrh, který tady dnes projednáváme ve druhém čtení, je věc, která zraje více než deset let. Je to návrh, který Senát napříč stranami opakovaně podpořil. Je to návrh, který má v programovém prohlášení jak současná vláda, měla ho i vláda ta předchozí, podporuje ho dlouhodobě i vedení České televize, Českého rozhlasu, jejich rady i odborná veřejnost. Kontrola veřejnoprávních médií ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu je legitimní krok. Já si myslím, že lidé mají právo vidět, jak se nakládá s jejich penězi, které sami platí na základě zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Transparentnost veřejných peněz není útok na nezávislost, je to její podmínka. ***
