Neautorizováno!
(9.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Nyní tedy přistoupíme ke stanovení pořadu 17. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 57 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.
Vystupují pouze osoby s přednostním právem a jako první mám přihlášku od paní poslankyně, předsedkyně klubu ANO Taťány Malé. Stahuje přihlášku. Jako další je paní ministryně Alena Schillerová. (Ministryně Schillerová diskutuje u vládních lavic.) K programu. Prosím. Připraví se následně předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. (Ministryně Schillerová a poslanec Benda diskutují před řečnickým pultem. Ministryně Schillerová hovoří k předsedajícímu.) K programu je vždycky, ale nemůže se měnit. To znamená, pakliže si chce někdo něco říct s přednostním právem, tak může, ale potom samozřejmě dostanete slovo i při otevření bodu, takže je to na vás. Teď osoby s přednostním právem se mohou vyjádřit, ale program měnit nelze. Prosím, máte slovo.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já to upřesním. Na dotaz jsem tady měla pana předsedu Bendu. Já nejdu samozřejmě k programu, to je logické. Já jdu proto, že dnes je mimořádná schůze svolaná, iniciovaná koalicí k sněmovnímu tisku 90 a já chci vystoupit teď v tomto pořadí k tomuto sněmovnímu tisku.
Mám takový poměrně delší projev, protože chci shrnout to, co tady vlastně se odehrává ze strany opozice. Chci jim osvěžit paměť, přestože nevěřím, že ji mají tak krátkou, a chci ty věci zasadit do správného kontextu nejen procedurálního, procesního, ale i věcného řečí čísel.
Počkám, až se to tady trošku uklidní.
Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid v jednacím sále, aby se paní ministryně mohla vyjádřit. Ještě prosím o klid.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. (Předsedající: Prosím.) Děkuji velice, pane předsedo.
Vážené dámy, vážení pánové, která jediná dvě hlavní čísla bez ohledu na to, jaké uspořádání ta která země v oblasti vnitřních rozpočtů zvolí, se vykazují do Evropské komise, Mezinárodnímu měnovému fondu nebo... (Předsedající zvoní a poznamenává: Prosím.) Děkuji, pane předsedo. Začnu znovu.
Která dvě hlavní čísla bez ohledu na to, jaké uspořádání ta která země v oblasti vnitřních rozpočtů zvolí, se vykazují do Evropské komise, Mezinárodnímu měnovému fondu nebo OECD? Celkem jasně to řekl v nedělní debatě bývalý premiér z ODS Petr Nečas. Je to deficit veřejných financí v poměru k HDP a dluh veřejných financí v poměru k HDP. Tato čísla jsou imunní (vůči?) jak vnitřnímu rozpočtovému uspořádání mezi státem, samosprávami, zdravotními pojišťovnami či státními fondy, tak všem případným únikovým doložkám nebo rozpočtovým trikům, kterých jsme si zejména za minulé vlády zažili více než dost. Škoda, že poslanci z dnešní opozice, zejména z ODS a TOP 09, svému bývalému předsedovi vlády v neděli nenaslouchali. Došlo by jim, že jejich torpédování našeho zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, připomíná ze všeho nejvíc pověstnou bouři ve sklenici vody.
Naše vláda totiž nemá ambici měnit ani deficit veřejných financí v poměru k HDP, ani dluh veřejných financí v poměru k HDP. Nadále si pevně stojíme za citací v programovém prohlášení naší vlády, kde se jasně píše – cituji – „Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilance, a to bezpečně pod hranicí 3 procent deficitu požadovanou Paktem stability a růstu. Díky masivním investicím do dlouhodobého ekonomického růstu, důslednému naplňování hospodářské strategie a úsporám v provozu státu dosáhneme postupného snižování deficitu veřejných financí.“ Konec citace. Vážené dámy, vážení pánové, naše programové prohlášení platí. Česká republika v žádném případě nehodlá překročit 3procentní deficit veřejných financí. Stejně tak platí, že ještě v tomto volebním období hodláme deficit postupně snižovat. Kdo říká něco jiného, neříká pravdu. Buď záměrně, nebo tomu prostě nerozumí.
Ale víte, já se na nikoho, kdo tomu nerozumí, vlastně nemohu zlobit. Problematika související s fiskálně-strukturálními plány je poměrně nová a ne zrovna jednoduchá. Tyto plány byly po členských zemích poprvé vyžadovány v září 2024 a bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura si nepřekvapivě vůbec nedával záležet na tom, jestli je ten český nastaven v souladu s realitou, nebo nikoliv. Přestože České republice nechal v rámci evropských pravidel na podzim 2024 – vlastně celá Fialova vláda – naordinovat například pro příští rok deficit veřejných financí ve výši 0,9 procenta a pro rok 2028 dokonce 0,5 procenta HDP, sám – a teď pozor, pozor, to je ta největší pecka – sám ve svém posledním fiskálním výhledu z listopadu 2025, to znamená v době, kdy už balil na Ministerstvu financí, plánoval pro rok 2027 deficit 1,9 procenta HDP a pro rok 2028 pak 1,8 procenta HDP, takže vidíte to. Něco dojednal v Evropskou komisí, zavázal se za vládu, vlastně vláda se zavázala plnit jakýsi nereálný plán deficitu veřejných financí, ale na Ministerstvu financí v tichosti pověsil v listopadu 2025 úplně jiný plán. Že tím fakticky odsuzuje rozpočty svých následovníků mimo zákonný rámec, mu bylo absolutně jedno. (Poslanec Jakob vchází do sálu.)
Pane předsedo Jakobe, doporučuji tady teď být, protože jsem hovořila o velmi zásadních věcech.
Rozumějte, ta stejná vláda, vláda Petra Fialy, která zcela prokazatelně a černé na bílém plánovala hospodařit s deficitem bezmála 2 procent HDP, tak jedním dechem slibovala do Bruselu, že bude hospodařit s deficitem čtyřikrát nižším, 0,5 procenta HDP. Ano, přátelé, všechno dohledatelné, všechno černé na bílém. Nebavíme se přitom o slibech v dlouhém časovém horizontu, kterým by mohla předcházet nějaká teoretická lavina škrtů, úspor, zvyšování daní, jak jsme byli zvyklí a jsme zvyklí od vlád, zejména v čele s ODS a všemi ostatními. Ne, bavíme se o rozporu v horizontu jednoho jediného roku, jednoho jediného roku! ***
