(pokračuje Jiří Barták)

4.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Marka Bendy, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 72/ – druhé čtení

Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele poslanec Radek Vondráček.

Zároveň bych poprosil, vážené kolegyně a kolegové, abychom opět zklidnili své hlasy a mohli se věnovat dalšímu materiálu dnešní schůze.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem v průběhu předchozího bodu už úplně zapomněl, co jsem vám chtěl říct k jednacímu řádu. Na druhou stranu, nevím, co jsem vám za uplynulých deset let o jednacím řádu neřekl, protože jsme s tím strávili už hodně času.

Tisk projednal ústavně-právní výbor. O detailech určitě bude mluvit paní zpravodajka. Já chci poděkovat za tu konstruktivní debatu, co jsme měli. A chtěl bych říct, že existuje určitý náznak respektu mezi opozicí a koalicí, nějaká křehká dohoda, velmi křehká, že bychom se snad mohli na nějakých základních parametrech shodnout a tento tisk, který znamená největší změnu jednacího řádu za třicet let, prohlasovat.

Já bych se v rámci svého úvodního slova ve druhém čtení jen krátce zastavil právě u třech pozměňovacích návrhů, které jsme projednali a kde jsme našli nějaký konsenzus, které předložily nakonec skupiny nebo skupina poslanců, která se skládá ze zástupců všech poslaneckých klubů. K té dohodě došlo až po projednání na ústavně-právním výboru, proto ty pozměňovací návrhy nejsou součástí usnesení výboru. Přesto na nich panuje shoda. Když se podíváte na to, kdo je předkládá, byť jsou tedy načteny mnou a jsou vedeny pod mým jménem.

Za prvé jsme se dohodli na tom, že faktické poznámky zůstanou prakticky v původní podobě s tím, že se tam objeví věta: poslanec se může v rozpravě přihlásit k faktické poznámce, která se týká projednávané věci a kterou reaguje na obsah vystoupení jiného řečníka. Tím pádem, že by i faktická poznámka měla aspoň v obecných parametrech souviset s tou věcí, která se projednává. Protože to, že si tady pan Hřib připadá jako na pražském magistrátu, to mi nevadí. Ale že si tady tak připadáme už i my všichni ostatní, to už mi vadí. Budu tedy rád, když se napříště budeme v těch jednotlivých bodech bavit opravdu o tom, co se projednává, a ne o tom, co trápí Pražany. Děkuju. Tak to je první pozměňovací návrh – velmi důležitý. (Velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, než budete pokračovat, opravdu, jak je nás tady méně, tak se jakýkoliv hovor nese celým sálem. Děkuji za klid v sále.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Teď nevím, co jsem chtěl říct. Takže jenom jsem chtěl říct, že jsme se na tom dohodli, na těch faktických poznámkách. Ten vývoj byl takový, že napřed měly být faktické poznámky striktně omezeny svým počtem, následně jsme ustoupili opozici s tím, že faktické poznámky mohly být fakultativně omezeny co do počtu hlasováním Poslanecké sněmovny, a následně došlo ještě k dalšímu posunu, úplně zásadnímu si myslím, ty faktické poznámky zůstávají v podobě, jak jste zvyklí, s tím, že by díky té formulační úpravě, té přesnější formulaci měl být ten řečník také veden k věci.

Další pozměňovací návrh, který je nesmírně důležitý, tak je opět pozměňovací návrh skupiny poslanců ze všech poslaneckých klubů. A já bych tady chtěl zdůraznit, že jako první, na prvním místě ten pozměňovací návrh podepsal předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. My jsme tady strávili možná několik hodin, když to sečteme, debatou nad tím, že privilegované přednostní právo by nemělo náležet předsedovi Poslanecké sněmovny. Zazněly tu argumenty pro i proti. Ale abychom udrželi nějakou dohodu, tak pan předseda sám navrhl, souhlasí s tím, že přednostní právo předsedy Poslanecké sněmovny, protože není tedy uveden v ústavě, bude omezené tak jako řečnické, jako přednostní práva jiných poslanců nadaných přednostním právem, kteří ale nejsou uvedeni v ústavě.

Konečně je to třetí pozměňovací návrh, který už je spíše technického charakteru, aby se v těch zvláštních řízeních, která probíhají například za stavu legislativní nouze, aby se ty změny, které jsme si odsouhlasili víceméně na té pracovní skupině, co se týče pozměněného průběhu rozpravy, aby se propsaly i do těchto zvláštních forem řízení, to je tuším § 109, § 99, ať tady nemluvím zavádějícím způsobem.

Debata byla samozřejmě mnohem širší. Já nechci zdržovat, je 20.25. Děkuji všem za vstřícnost a děkuji za vstřícnou, rozumnou, konstruktivní debatu nad jednacím řádem. Uvědomuju si, že pro nás je tento zákon možná násobně důležitější než ten každoroční, třeba státní rozpočet. Pro mě je zákon roku tady tenhle zákon, protože už jsem na něm opravdu strávil minimálně deset let svého života. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Radku Vondráčkovi za navrhovatele. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán výboru pro mediální záležitosti a petičnímu výboru. Iniciativně tento návrh projednala také stálá komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Usnesení výborů a stálé komise byla doručena jako sněmovní tisky 72/2 až 72/6. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka ústavně-právního výboru poslankyně Renata Vesecká, informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu poměrně stručná, protože už zde některé informace zazněly, takže si dovolím pouze sdělit, že ústavně-právní výbor jakožto tedy garanční, projednal sněmovní tisk číslo 72 na své 5. schůzi dne 1. dubna letošního roku a nepřijal k němu žádné pozměňovací návrhy, které předložili jednotliví poslanci na tomto výboru. (Velký hluk v sále.)

Pokud se týká těchto předložených návrhů, tak já si dovolím opravdu jenom velice stručně poukázat bez toho, abych uváděla, kým byly předkládány, tak velice stručně si dovolím odkázat na to, s jakým obsahem byly předkládány. Především se jednalo o návrh na zrušení...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, že vás ruším.

Prosím, pokud si potřebujete cokoliv vyřídit, prosím mimo tento prostor Sněmovny. Opravdu se tady každý hovor strašně rozléhá. Děkuji.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji. Takže se jednalo o návrh na zrušení navrženého omezení faktických poznámek. Jednalo se o návrh na zrušení neomezeného přednostního práva Poslanecké sněmovny. Jednalo se o zavádění institutu otázky na člena vlády. Jednalo se o úpravu ústních interpelací a zavedení sankcí za neopakovanou neúčast. A dále potom se jednalo o zpřesnění oprávnění poslanců vystupovat s přednostními právy, a to i v mimořádném režimu.

Znovu říkám tedy, že ani jeden z pozměňovacích návrhů nebyl v rámci ústavně-právního výboru přijat.

Na závěr jednání ústavně-právní výbor přijal usnesení číslo 23, které si tímto dovolím uvést.

„Ústavně-právní výbor

(I.) doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila ve znění předloženém poslanci Vondráčkem, Babišem, Okamurou, Macinkou, Bendou, Malou, Fialou a Šťastným“ – tolik za prvé;

„II. ústavně-právní výbor pověřuje předsedkyni výboru, aby toto usnesení předložila předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu;

III. zmocňuje zpravodajku výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podala zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu na schůzi ústavně-právního výboru.“ Tolik tedy za mne coby zpravodaje.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji nyní prosím, aby se postupně ujaly slova zpravodaj výboru pro mediální záležitosti poslanec Ondřej Babka, potom zpravodaj petičního výboru poslanec Jan Hrnčíř a bude následovat zpravodaj stálé komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury poslanec Libor Vondráček, aby nás informovali o projednání návrhu ve výborech a stálé komisi a případné pozměňovací návrhy odůvodnili. Tedy pane poslanče Babko, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji vám za slovo pane místopředsedo. Možná vás kolegyně, kolegové některé překvapilo, že tento tisk projednal výbor pro mediální záležitosti. Nicméně jedná se o snad úspěšné završení toho pokusu rozšíření mediální agendy tehdejšího volebního výboru, který vlastně byl zřizován a dodneška je zřizován jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Víte, že na začátku nebo nedávno došlo k přejmenování volebního výboru na výbor pro mediální záležitosti a v tomto volebním období se tedy povedlo převést agendu kultury, která dříve spadala pod náš velký školský výbor, právě pod výbor pro mediální záležitosti.

Aby nedocházelo k matení a aby došlo k upřesnění toho, čím se náš výbor zabývá, tak je třeba upravit jednací řád Sněmovny právě proto, že náš výbor je zřizován hlavně tedy kvůli volbám mediálních rad. Nicméně nově tedy máme v gesci právě i kulturu, a proto náš výbor pro mediální záležitosti přijal na své 6. schůzi pozměňovací návrh výboru, kdy navrhujeme, aby náš výbor byl přejmenován na výbor pro média a kulturu.

Já vás nyní seznámím s naším usnesením, tedy s 38. usnesením z výboru pro mediální záležitosti ze 6. schůze ze dne 19. března k návrhu již zmíněných poslanců ke sněmovnímu tisku 72. „Výbor pro mediální záležitosti Poslanecké sněmovny po vyslechnutí úvodního slova zástupce předkladatelů poslance Roberta Stržínka, zpravodajské zprávě poslance Ondřeje Babky a po rozpravě

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby návrh schválila;

II. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky:

1. v čl. 1 bodech 1 až 4 se slova výbor pro kulturu a mediální záležitosti nahrazují slovy výbor pro média kulturu,

2. v čl. 1 bodech 2 a 3 se slova výbor pro kulturu a mediální záležitosti nahrazují slovy výbor pro média kulturu,

3. v čl. 1 bodě 3 se v § 46a odst. 1 se slova „záležitostmi kultury a médií“ nahrazují slovy „záležitostmi médií a kultury“;

III. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR;

IV. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Sněmovny Parlamentu ČR podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi výboru pro mediální záležitosti;

V. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.“

To znamená, my jsme přijali výborový pozměňovací návrh, který upřesňuje to, jakým způsobem by se nově měl mediální výbor jmenovat, protože v původním návrhu předkladatelů tedy bylo výbor pro kulturu a mediální záležitosti. Navrhujeme, aby se výbor jmenoval výbor pro média a kulturu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jdeme dál. Dalším je zpravodaj petičního výboru poslanec Jan Hrnčíř. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já sem přicházím s něčím podobným jako kolega Babka. My taky v rámci projednávání jednacího řádu chceme změnit název petičního výboru. Přece jenom hlavní agendou petičního výboru je lidskoprávní agenda. Jsou to kapitoly lidskoprávní rad Úřadu vlády, je to Kancelář veřejného ochránce práv, ochrance práv dětí, Úřadu pro ochranu osobních údajů a tak dále. To znamená, vnímáme petice jako jeden z nástrojů prosazování lidských práv.

I po konzultacích v rámci sněmovní legislativy jsme dospěli v závěru, že bychom se měli přejmenovat na výbor pro lidská práva a petice. Lépe to bude odrážet tu náplň toho výboru a i ten název koresponduje více s názvem třeba toho obdobného výboru v Senátu, ale i v celé řadě dalších třeba států Evropské unie.

Já bych si s dovolením tady načetl usnesení z naší 6. schůze ze dne 31. března 2026. „Petiční výbor po vyslechnutí úvodního slova zástupkyně předkladatelů poslankyně Renaty Oulehlové, zpravodajské zprávě poslance Jana Hrnčíře a po rozpravě

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby návrh schválila;

II. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky“ – v zásadě se jedná o to, že se petiční výbor nahrazuje slovy výbor pro lidská práva a petice;

„III. za třetí pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky;

IV. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi petičního výboru;

V. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.“ Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Za stálou komisi Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury přednese informaci o projednání návrhu paní poslankyně Renata Vesecká.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, za stálou komisi pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury mohu uvést, že

I. tato komise doporučuje Poslanecké sněmovně tisk 72 projednat a schválit v předloženém znění;

II. pověřuje člena komise, aby na schůzi Poslanecké sněmovny přednesl stanovisko komise. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tímto se můžeme přesunout k dalšímu bodu kterým je obecná rozprava. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila s přednostním právem se stanoviskem klubu a je tím pádem i pověřena předsedkyní klubu Barbora Urbanová. Máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Já jsem přihlášená, jak tady padlo, se stanoviskem klubu Starostů a nezávislých. My jsme od začátku jednací řád a jeho změnu podpořit chtěli. To říkám na začátek tohoto čtení. Jsme v půlce legislativního procesu. Dneska máme načítat pozměňovací návrhy a hlásit se k nim.

Jenom pro začátek já shrnu celou celý ten kontext té debaty. Pro mě jako poslankyni, která v minulém volební období tady byla nová, se jednací řád nestal zákonem roku jako tady pro pana kolegu Vondráčka, nicméně se pro mě stal takovým symbolem toho, jak tady ta politika a jak naše práce probíhala. A dlouhodobě jsem nesouhlasila, zejména na konci volebního období jsem nesouhlasila s tím, že jsme jednací řád jako naše vládní většina nezměnili.

Tady já musím poznamenat, proč jsme ho nezměnili. Naše opozice tehdy říkala, že pokud to uděláme, tak nám vyobstruuje Sněmovnu. My jsme se prostě rozhodli a tak to v politice bývá, vy se vždycky musíte nějakým způsobem rozhodnout. My jsme se rozhodli, že nám to za to nestojí. Nebudu říkat, jak to hodnotím, jestli to byla chyba nebo ne. Já si myslím, že každý se v každý moment rozhoduje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a prostě tak, jak mu to v tu chvíli připadá správné.

Nicméně i v naší vládní koalici potom existovala jistá skupina poslanců a poslankyň, kteří kritizovali to, jakým způsobem tady jednání Poslanecké sněmovny probíhají, že jsou moc dlouhá, neefektivní a tak dále. To už jsme si tady několikrát říkali a opakovali. A proto jsme podali tenkrát v takové nadstranické spolupráci návrh na novelu jednacího řádu.

Já jsem tady poslední z té skupiny poslankyň tenkrát, které to předkládaly. Začalo nám nové volební období a přišel návrh dnešní vládní koalice, vládní většiny a tady musím férově říct, že nastalo to, co se u některých jiných bodů bohužel neděje, a my to samozřejmě musíme kritizovat proto, abychom tu práci dělali dobře, ale nastalo to u jednacího řádu a byli jsme pozváni na nějaké jednání nad tím, jak by ten jednací řád měl za nás vypadat. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že bychom ten jednací řád, tu novelu podpořili.

Já jsem tenkrát měla to štěstí, že jsem si v našem klubu projednala naše stanovisko, a pro nás v tu chvíli bylo velmi důležité, abychom skutečně nebyli pokrytečtí a abychom to, co jsme reprezentovali v minulém volebním období, prosazovali i v tomto, protože prostě, byť se změnila naše role, byť najednou jsme součástí spíše té sněmovní menšiny, tak je pro nás důležité to, jakým způsobem vypadá jednání Poslanecké sněmovny navenek, co vlastně tady projednáváme, jak to působí na lidi, jestli mají pocit, že je slyšíme, jestli mají pocit, že projednáváme věci, které dávají hlavu a patu, a s tím se trošku i podoba našeho jednání samozřejmě pojí, protože ve chvíli, kdy je možné – a samozřejmě já si to tady neodpustím – ve chvíli, kdy je možné se ráno přihlásit a být tady 1 hodin naprosto neomezeně, tak zřejmě tu základní funkci, to znamená to, jestli dobře vysvětlujeme, proč se to vlastně vůbec stalo, úplně neplníme.

Naše stanovisko na začátku jako Starostů a nezávislých bylo, že všeobecně tu změnu chceme, ale v tu chvíli jsme zcela logicky trvali na tom, aby ta změna byla úplně stejná jako to, co jsme prosazovali v tom minulém volebním období. Myslím si, že každému, kdo trošku přemýšlí o politice, bylo jasné z jakého důvodu, protože prostě chceme tu změnu tak, jak jsme ji chtěli tehdy.

To znamenalo, že jsme se pokusili na těch našich jednáních vyjednávat právě ty dvě věci, u kterých nám právě teď vládní koalice, já budu férová, ustupuje a já z toho mám radost. Myslím si, že to je velmi dobře. Byly to dvě věci. První z nich byla ta možnost omezit počet faktických poznámek a druhá z nich bylo to neomezené právo pro předsedu Poslanecké sněmovny, což nám vlastně nepřipadalo ani tak fakticky špatně, spíše nesystémové, ano? On předseda Poslanecké sněmovny Poslaneckou sněmovnu z podstaty obstruovat asi nebude.

My jsme do jednání dál vstupovali s těmito dvěma věcmi. Já jsem i ve spolupráci s ostatními kolegy z opozice připravila jeden z pozměňovacích návrhů, a protože jsem členka ústavně-právního výboru, tak jsme s těmi pozměňovacími návrhy přišli na jednání ústavně-právního výboru a moc jsme stáli o to, aby vzhledem k tomu konstruktivnímu jednání došlo k něčemu, co někomu, kdo to teďka poslouchá zvenčí, připadá jako možná nedůležité a nudné, ale pro nás je to velmi důležité, to je prohlasování toho pozměňovacího návrhu do usnesení ústavně-právního výboru. Říká se tomu tady trošku lidově takzvaný výborový pozměňovací návrh, který vlastně už většinu toho ústavně-právního výboru nebo jakéhokoliv jiného výboru získal před druhým čtením. K tomu bohužel nedošlo. Já jsem tenkrát na tom jednání říkala, že si myslím, že to je chyba, že to pro nás je nějaké znamení, že to jednání už konstruktivní tak není, ale naštěstí jsme tady teďka v momentě druhého čtení, kdy pozměňovací návrhy, tak jak my jsme si představili, už existují, byly sepsány ze strany vládní koalice. My jsme tam připodepsáni a myslím si, že ještě dohoda možná je.

Protože jsme tak stáli o ty dvě věci, o kterých jsem mluvila, tak jsem nenačítala už na to jednání výboru ostatní pozměňovací návrhy, které tady krátce představím. Jsou to takové věci, já tomu pracovně říkám takové maličkosti, které nám skutečně mohou trošku trošku vylepšit život, zejména na začátku volebního období, kdy se ustanovuje Poslanecká sněmovna.

Jeden z nich je třeba taková zajímavost, na kterou jsme přišli ve chvíli, kdy už byl ustanoven počet členů nějakého výboru, nicméně ten počet členů nebyl naplněn, protože ti lidé, kteří do těch výborů měli přijít, byli ještě v nějaké exekutivní roli, ministři, to znamená, ještě tam nebyli navoleni. V tu chvíli vám ten jeden člen chybí, ale počítáte s maximálním počtem, tak jak to schválila Poslanecká sněmovna, a třeba ve chvíli, kdy potom potřebujete to jednání výboru svolat mimořádně, to znamená takzvaně na podpisy, tak vám samozřejmě ten jeden člověk chybí, což – a tady budu naprosto férová a upřímná – samozřejmě to ubližuje té opozici, která v tu chvíli ten jeden hlas z té bývalé vlády nemá. Tento pozměňovací návrh připravil můj kolega z bezpečnostního výboru Jakub Krainer, který se s touto situací setkal.

Další věc, kterou kterou tam předkládáme mezi pozměňovacími návrhy, je takzvaná naléhavá záležitost. Detailněji by vám to tady představil můj kolega, který zase vymyslel tuhle věc, poslanec Matěj Hlavatý. Je to v podstatě systém, v jakém se nemusíme překvapovat a nemusíme si svolávat mimořádné schůze v mimořádných situacích, ale třeba když Donald Trump udělá to, co udělal dvacátého tuším sedmého, v noci z dvacátého sedmého a na dvacátého osmého února v Íránu, tak Poslanecká sněmovna může relativně rychle svolat nějaký bod, v rámci kterého tu naléhavou záležitost, jak jsme to nazvali, může probrat.

Další pozměňovací návrh, který jsme tam představili, je takové zpřesnění toho, co my si tady občas děláme, občas nám to nejde a je to oslovování prostřednictvím předsedajícího nebo předsedající. Je v tom trošku zmatek, jestli to je vyžadováno i ze strany členů vlády, nebo pouze poslanců na členy vlády nebo na poslance. Takže jsme připravovali i tento pozměňovací návrh.

Pro mě poměrně důležitý pozměňovací návrh byl ten, který řeší situaci, která tady vzniká dlouhodobě. Není to novinka a nebyla to novinka, není to novinka s touhle vládou, nebyla to novinka s naší vládou, a to jsou situace, kdy asi všichni tady cítíme, že by některé funkce v Poslanecké sněmovně měly náležet vlastně poslaneckým klubům a jejich zástupcům podle takzvaného poměrného zastoupení, tedy podle toho, jak velký výsledek měly ve volbách, ale bohužel historicky k tomu nedocházelo. A vy víte a já jsem tady několikrát vystupovala na toto téma, že jsem se vždycky snažila být férová, není to nová situace teď, nebyla to nová situace minulé volební období. Já jsem pátrala do minulosti. Pokud já vím, tak poprvé zásadně se to stalo v roce 2013, že některý náš bývalý kolega nebyl někam zvolen. Já chápu, nemůže nikdy nikoho donutit, aby volili proti svému vědomí a svědomí v tajné volbě, nicméně přicházím s takovou větičkou do jednacího řádu, která by měla vytvořit takovou situaci od nuly, ano? Já tomu říkám bod nula. Pojďme si s novým jednacím řádem nastavit tu kulturu jinak a třeba si navzájem tady slíbit, ne vždycky nám to vyjde a ne vždycky to navzájem dodržíme, ale třeba si zkusme navzájem slíbit, že pro příští volební období budeme vůči sobě možná trošku kolegiálnější, než se to stalo teďka. Ale přestaňme si to vyčítat, nebudeme koukat do minulosti, můžeme si to nastavit do budoucna. Je to jedna z věcí, u které já si myslím, že by nám to tady opravdu mohlo pomoct, abychom si ty křivdy nepáchli dál a dál.

Další pozměňovací návrh, který tam předkládáme, připravil ho kolega Berki. Vy možná víte, kdo jste tady delší dobu nebo více volebních období, že on tady vystupuje vždycky s tím, jestli využíváme faktickou správně, nebo nevyužíváme. Vím, že to kolega Vondráček vlastně dal i do svého pozměňovacího návrhu, ale těším se na tu debatu, která nás čeká na ústavně-právním výboru nad jednotlivými pozměňovacími návrhy. Třeba jsme někdo přišel s nějakou formulací nebo nápadem, který se bude tomu druhému nebo té druhé straně zdát racionální a nebo třeba zajímavá.

To jsou všechny naše pozměňovací návrhy, které jsme připravili. Já to skutečně nepoužívám jako bič na někoho a nebudu tady slibovat, ani vyhrožovat, že to nepodpoříme když. Spíš si myslím, že bychom opravdu se nad tím měli zamyslet, protože jednací řád, byť není za mě nejdůležitější zákon roku a rozhodně to není věc, kterou bychom se měli prezentovat před lidmi, pro které tady máme být především.

Je to zákon, který upravuje naše vzájemná pravidla a to, jakým způsobem se tady chováme, tak máme možná šanci pokračovat v konstruktivním jednání, v naší diplomacii – a jak jsem tady už dneska vyzývala několikrát, opravdu si sednout, projednat si to a zkusit si nastavit podmínky, jak nejlépe budeme umět, protože opravdu jde i o budoucnost, o to, jakým způsobem se tedy navzájem k sobě budeme chovat.

Závěrem mi dovolte říct, že já jsem hlavně na začátku zmiňovala to, že vlastně my jsme nezaujali takovéto stanovisko, které od nás se možná na první dobrou čekalo. To znamená, že budeme proti tomu, aby se vůbec něco měnilo, abychom sami sobě jako opozici neublížili, protože přece musíme mít právo obstruovat. Obstrukce je legitimní nástroj parlamentní debaty, nemůže se zneužívat, nemůže se vytvářet situace, kdy místo obstrukce spíš vytváříte nějakou destrukci, a my jsme si tak nějak slíbili – vlastně i kvůli nám a kvůli těm, pro které tu politiku děláme – že destrukci Parlamentu páchat rozhodně nebudeme. A myslím si, že nám občas vyčítáte zcela zbytečně, že že děláme něco, co doopravdy neděláme. Třeba u předešlého tisku se opravdu třeba za náš klub vyjadřovali jenom poslanci, kteří s tou oblastí mají něco dočinění, a rozhodně to nebylo tak, že by se přihlásil celý klub a strávili jsme tady odpoledne jako velice složitou, dlouhou debatou jenom kvůli tomu, že jsme vás nechtěli pustit dál. Ne, takhle to není, rozhodně to není u tohoto tisku. A já vám řeknu proč – protože o tom opravdu jednáme od začátku. A kdo jste členy ústavně-právního výboru, tak víte, že já tam otevřeně přede všemi veřejně vždycky říkám a cením, že ta jednání probíhají. A teďka vás trošičku vyzývám, aby probíhala i v jiných tématech.

To je za mě všechno, to je za klub Starostové a nezávislí. Budu se těšit. Doufám, že nám i některý z těch dnes připravených a představených pozměňováků třeba i projde, že vůči sobě budeme slušní, vstřícní a racionální i v dalších krocích legislativního procesu, který samozřejmě je dlouhý a náročný. Moc děkuji, mějte se krásně.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně.

Přečtu omluvy: od 20.15 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Baxa, od 20 do 22 hodin z pracovních důvodů pan místopředseda Patrik Nacher a od 20.20 ze zdravotních důvodů paní poslankyně Marie Pošarová.

Nyní tedy pokračujeme v obecné rozpravě, do které máme přihlášeno 14 účastníků. Vysvětlím, jak budu postupovat, protože tady vidím málo lidí. Toho, koho přečtu, nebude tady, posunu dozadu. Pokud by se stalo, že tady nebude ani podruhé, tak ho odmažu jako řečníka, což mu ovšem nebrání, pokud se sem dostaví, aby se znovu přihlásil. Nyní tedy první, kdo je přihlášený, tak je paní poslankyně Lucie... (Poslanec Vondráček se hlásí o slovo: Faktická.) Faktická poznámka, je to tak? (Pobavení v sále.) Jak jsem se zhurta do toho pustil, faktická poznámka. Faktická poznámka, pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já budu krátký. (Otáčí se vpravo a gestikuluje.) Paní poslankyně, už můžete pomaličku vyjít.

Já jsem chtěl nejenom na základě podnětu své předřečnice říct, že opravuji své tvrzení: Nejedná se o zákon roku (Smích zprava.), pro Poslaneckou sněmovnu je to zákon desetiletí. (Smích zprava.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Já už jsem se tak soustředil na ta jména, že mi faktická poznámka někam zmizla. Prosím paní poslankyni Lucii Sedmihradskou.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Přeji všem pěkný večer. Ráda bych stručně odůvodnila pozměňovací návrh, který předkládáme společně s Barborou Urbanovou a Karlem Dvořákem... k tomuto návrhu samozřejmě. Tento návrh reaguje na zkušenosti z legislativního procesu, konkrétně na přetahovanou kolem státního rozpočtu na rok 2026, která ukázala na zásadní mezeru v současné úpravě. Jednací řád Poslanecké sněmovny v tuto chvíli v ustanoveních o schvalování státního rozpočtu neobsahuje žádný odkaz na rozpočtová pravidla nebo na zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. To oslabuje vymahatelnost stanovených výdajových rámců. V praxi se tento nedostatek projevuje především v prvním čtení návrhu zákona o státním rozpočtu podle § 102.

Pokud se Sněmovna rozhodne neschválit základní údaje rozpočtu a doporučí vládě jejich změnu, není při formulaci tohoto doporučení nijak vázána číselnými fiskálními pravidly, která upravují jiné zákony. Častá argumentace, že zákon o státním rozpočtu může stanovit odchylnou úpravu vůči jiným zákonům, vede k situaci, kdy parametry rozpočtu mohou být považovány za legitimní i tehdy, pokud ignorují zákonem dané limity.

Co se týká mého návrhu, tak první úprava se týká § 101 odst. 4, kde se nově vládě ukládá povinnost, aby k návrhu rozpočtu připojila explicitní informaci o souladu navržených výdajů s výdajovým rámcem a rozpočtovými pravidly. Jakékoliv odchylky od těchto rámců budou muset být v návrhu přímo odůvodněny, čímž se výrazně zvýší transparentnost a kontrola hned v počátku projednávání státního rozpočtu.

Klíčovým bodem změny je pak úprava v § 102 odst. 3, která stanoví, že doporučení Sněmovny k přepracování rozpočtu musí být v souladu s pravidly pro stanovení celkových výdajů a výdajovým rámcem podle zákonů upravujících rozpočtová pravidla a pravidla rozpočtové odpovědnosti.

Cílem našeho návrhu je zajistit, aby proces schvalování rozpočtu probíhal v pevných mantinelech fiskální disciplíny a aby parlamentní fáze projednávání neumožňovala obcházet zákonem stanovené výdajové rámce. K návrhu se pak přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Moc děkuju za slovo, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové, pane ministře, dovolte mi, abych se také vyjádřil k některým pozměňovacím návrhům. Jenom na úvod, já bych se ještě vrátil k té debatě obecné o změně jednacího řádu. My od celého počátku toho jednání, tak za TOP 09 říkáme, že chceme mít konstruktivní přístup k projednání novely o jednacím řádu. Říkáme, že modernější jednací řád si tato Sněmovna zaslouží, ale jenom mi dovolte ještě se vrátit k tomu, co vlastně jako zvedlo tu poptávku v uvozovkách po novele jednacího řádu. Já to vnímám, protože jsem měl tu možnost tady být i minulé volební období, tak právě v období 2021, 2025 si myslím, že to bylo právě to, ve kterém se začal velmi, velmi intenzivně jednací řád různě ohýbat, a řekněme – někdy jednat až na hraně či za jeho hranou. Byly to ty obstrukční výstupy předsedů opozičních, bývalých opozičních stran, které tady byly již uvedeny, ať už to byly, výstupy, které měly sedm nebo jedenáct hodin – to je opravdu, myslím si, že pro běžného občana, který se na to dívá někde zvenku, zcela nepochopitelné. A je to právě i taková zajímavost, takový modus operandi, kdy v jednom volebním období vytvořím poptávku po změně jednacího řádu – a nechci říct účelově, ale zajímavě v následujícím, tak ji vlastně doručím a doručím ji v té podobě poměrně, řeknu, ostré, s určitým omezením řečnických práv. V tom návrhu tak právě byla i ta privilegovaná práva pro předsedu Sněmovny, jsou tam vlastně i ta výrazná omezení živé debaty. Jak už už tady zaznělo, my, když jsme v předchozím volebním období vůbec přemýšleli o změně jednacího řádu, v tom samém volebním období, tak právě tady zaznívala ta slova o tom, že se bývalí opoziční politici budou přivazovat tady k řečništi a že žádnou změnu jednacího řádu nedovolí. No a teď jsme o pár měsíců dále a máme tady návrh s okamžitou účinností, s účinností od patnáctého dne vyhlášení ve Sbírce.

Teď právě tedy v druhém čtení modelujeme ten návrh, uvidíme, co vlastně bude po závěrečném čtení schváleno, co nebude, ale myslím si, že jsme ve velmi podstatném bodu. A právě i my jsme přišli s celou řadou pozměňovacích návrhů, ať už jako předkladatelé, nebo jako spolupředkladatelé.

Dovolte mi, abych nejprve odůvodnil první z nich. Je to pozměňovací návrh 1012 poslanců Zuny, Pospíšila a Jakoba. Ten pozměňovací návrh se týká změny účinnosti, a to právě tak, aby tato novela byla účinná a nabyla tedy dnem 1. července 2029, nikoliv tedy patnáctým dnem po vyhlášení ve Sbírce. A ten důvod je zcela jednoduchý, srozumitelný a podle mého názoru i férový. Já mám za to, že pravidla jakékoliv soutěže, nejenom té parlamentní, se nemají měnit v průběhu zápasu, v průběhu volebního období, aby okamžitě dopadly na účastníky hry, aby okamžitě dopadly na poslance, kteří byli zvoleni za vlastně jiných procesních podmínek, než které bychom tady nastavili.

Jednací řád, ten není nějaká technikálie na okraji. Jednací řád je základní rámec výkonu mandátu a upravuje, jak probíhá rozprava, jak se vede legislativní proces, jednací řád vlastně říká, jakým způsobem se uplatňují práva většiny i práva menšiny – a jak tedy vůbec funguje parlamentní demokracie uvnitř této Sněmovny. A právě proto bychom k jeho změnám měli přistupovat s maximální obezřetností. A já tady neříkám, že jednací řád nemáme měnit, to vůbec ne, ale tvrdím, že současná úprava není, není úplně ideální, ale pokud měníme pravidla, podle nichž se vede parlamentní debata, parlamentní soutěž, tak je správné, aby tato debata, aby tato změna dopadla až na nové funkční období, nikoliv do aktuálního, běžícího mandátu. A já mám za to, že to není nějaké zdržování, že to není snaha něco brzdit, je to elementární respekt k institucionální a právní stabilitě. A mám za to, že když se mění pravidla – a tady už několikrát dnes zazněla sportovní terminologie – tak když se mění pravidla fotbalového zápasu, tak se také nemění v sedmdesáté minutě podle toho, komu zrovna vyhovují, mění se až pro další zápas, pro další utkání. A u jednacího řádu tak to za mě platí dvojnásob, protože tady nejde o žádný sportovní výsledek, ale o pravidla demokratické soutěže a výkon ústavního mandátu. A to navržené datum, 1. července 2029, tak přitom není vůbec nějak náhodné – je zvoleno tak, aby byl dostatečný prostor pro řádnou, řekněme, organizační i metodickou přípravu, aby byly zachovány základní časové předpoklady pro adaptaci na novou úpravu a aby i nově zvolení poslanci tak již vstupovali do mandátů s plným vědomím, že budou jednat podle nového jednacího řádu. A zcela záměrně jsme zvolili červenec, nikoli říjen. Mám za to, že počet schůzí od července do voleb v roce 2029, tedy do konce funkčního období, tak bude minimální, minimální počet takových schůzí, pokud vůbec nějaká taková schůze bude – a zároveň to i v uvozovkách žádoucí měsíc – myslím červenec společně s lednem – pro nové účinnosti zákonů. My dobře víme, že snahou naší by mělo být maximální počet novel nebo nových zákonů směrovat s účinností na leden nebo červenec, a právě proto tak i náš navrhovaný posun účinnosti je právě na červenec, nikoli na říjen, kdy by se mohlo zdát, když hovořím o novém funkčním období, takže říjen by byl vhodnější.

Pak naopak, pokud bychom to navrhli posunout až na leden 2030, tak to by zase bylo velmi matoucí pro nově zvolené zákonodárce, kteří by pak jednali, řekněme, dva měsíce podle starého jednacího řádu, a pak od ledna podle nového. A za mě to je správný princip. Novela jednacího řádu by totiž neměla být nástrojem momentální většiny proti momentální menšině a nemá být přepisem pravidel podle potřeb jednoho volebního období. Novela jednacího řádu tak by měla být promyšleným a stabilním rámcem, rámcem, který bude fungovat bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve vládě nebo kdo sedí v opozici. A právě proto je odklad účinnosti tím správným řešením.

Tento pozměňovací návrh nějak nepopírá obsah té novely jako takové neříká, že o těch změnách nemáme debatovat neříká, že některé úpravy nemají být přijaty – říká pouze to, že pokud mají být přijaty, pak korektně, předvídatelně a s účinností až pro nové volební období, nikoliv v průběhu toho stávajícího. (Ruch v sále.) A to považuji za minimum nějaké, řekněme, parlamentní poctivosti. Jde o ochranu... (Obrací se k předsedajícímu a gestikuluje.)

Můžu poprosit?

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o klid. Pan poslanec avizuje, že je hluk.

Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju moc, pane předsedo. Jde tedy o ochranu legitimního očekávání poslanců, kteří vykonávají mandát podle pravidel platných v době svého zvolení, a jde o ochranu důvěry v institucionální stabilitu naší Sněmovny. A jde i o důležitou zprávu veřejnosti, že si pravidla zkrátka nepřepisujeme za pochodu podle momentální síly hlasovacích tlačítek. Když bych to krátce shrnul, tak nová pravidla hry určitě ano, ale až pro tu novou hru, nový jednací řád – také rozhodně ano, ale od nového funkčního období.

Já si proto dovolím požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu pod číslem 1012, podle něhož by tedy novela projednávaného jednacího řádu nabyla účinnosti dnem 1. července 2029.

Dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k problematice faktických poznámek. Tady zaznělo, že byly nahrány v několika pozměňovacích návrzích... návrhy na vypuštění té novely, respektive z novely té možnosti, aby se Poslanecká sněmovna usnesla také na omezení počtu faktických poznámek.

Jedním z těch pozměňovacích návrhů je i ten pod číslem 633, jehož jsem spolupředkladatelem. Máme za to, že vlastně podle předložené novely by nově bylo možné omezit nejen počet běžných vystoupení, ale i počet faktických poznámek, a to minimálně na dvě. Domnívám se, že právě v tomto bodě novela jednacího řádu zachází zbytečně daleko. Myslím si, že to je opravdu ostrý nástroj.

Jsem rád, že tady zazněly ty deklarace, řekněme, nebo proklamace, že je tady shoda na tom, abychom toto omezení z té novely odebrali v průběhu druhého čtení, a to i právě proto, že faktická poznámka je podle mého názoru jedním z klíčových nástrojů, který umožňuje bezprostředně reagovat na probíhající debatu. A její smysl je velmi přesný.

Faktickou poznámkou můžeme upozornit na omyl, opravit nějakou nepřesnost, uvést tvrzení na pravou míru nebo krátce reagovat na to, co právě zaznělo. Je to institut krátký, dvouminutový, jasně časově omezený a svou povahou jiný než standardní vystoupení v rozpravě. A právě proto se domnívám, že není správné jej oslabovat stejnou logikou, jakou se omezuje běžná rozprava.

Samotná faktická poznámka sama o sobě jednání nezdržuje, naopak velmi často pomáhá zkrátit nějaký spor řekněme tím, že umožní okamžitou reakci, okamžitou opravu, okamžité vyjasnění toho názorového sporu. A když je něco řečeno nepřesně nebo nějakým zavádějícím způsobem není vždy efektivní nutit poslance, aby se hlásil do běžné rozpravy, aby nám tady svítil na tabuli, jak to známe, a čekal delší dobu na slovo a rozvíjel širší vystoupení jen kvůli tomu, že chce opravit nějakou jednu konkrétní větu nebo nějaké tvrzení jiného poslance. To by spíše ve výsledku vedlo k opaku toho, co má ta novela nebo co v tom návrhu je a co má sledovat.

Dovolím si dodat i jednu další konkrétní věc. Ta faktická poznámka je také určitým odborným kořením té debaty. Právě ve faktických poznámkách často probíhá ta nejživější, nejpřímější výměna mezi poslanci, mezi zpravodajem, předkladatelem nebo ministrem, tedy mezi těmi, kdo jsou v daném bodu skutečně zainteresováni a mají věc nastudovanou, rozumějí jejím detailům, rozumějí tomu obsahu. A právě tam se velmi často ukáže, jestli návrh stojí na pevných argumentech, nebo jestli se v něm objevují slabá místa.

Současně taky faktická poznámka umožňuje zapojit se i těm poslancům, kteří nechtějí nebo nepotřebují vystupovat v dlouhé rozpravě, mohou jejím prostřednictvím položit stručný dotaz, mohou reagovat na konkrétní tvrzení či argument či vystoupení nebo vyjádřit svůj názor, ať už dílčí, nebo obsahový, aniž by kvůli tomu museli vstupovat do celé rozpravy samostatným vystoupením. A i v tom je její hodnota, hodnota té faktické poznámky.

Ona faktická poznámka za mě prostě není jen procesní technikálie. Je to nástroj živé, odborné a pružné sněmovní debaty. Pokud bychom ji, a já doufám, že se tomu tak nestane, a děkuji za slova, že to tomu směruje, ale pokud bychom ji po rozhodnutí pléna omezili, tak ta potřeba reagovat nezmizí, jen se přesune do jiných forem vystoupení, poslanci se budou přihlašovat do běžné rozpravy, povedou delší projevy a samotná debata se tím může naopak ještě prodloužit. A mám za to, že omezení faktických poznámek nemusí vést k efektivnějšímu jednání, může vést k jednání delšímu a méně přehlednému.

Navíc je třeba si uvědomit, že problém neleží v samotné existenci faktických poznámek, ale v jejich případném zneužívání. A proti tomu už ale jednací řád i dnešní praxe nástroje mají. Pokud poslanec nemluví k věci, má být předsedajícím volán k věci. Navíc máme načten i další společný pozměňovací návrh, je to tuším 918 číslo, který ten pojem a mantinely faktické poznámky v § 60 upřesňují. A teď si vybavuji, že je vlastně načten i další pozměňovací návrh poslance Berkiho, který jde obdobným směrem.

Pokud opakovaně hovoří někdo mimo projednávané téma, tak mu může být rovněž odňato slovo. Zkrátka tím arbitrem pro institut faktické poznámky, pro zneužití faktické poznámky je předsedající. A to je podle mě ta správná cesta, nikoliv dávat příležitost k plošnému omezení nástroje, který má legitimní a důležitou funkci, ale zaměřovat se důsledněji na uplatňování pravidel proti jeho zneužití.

Faktická poznámka má v parlamentní debatě i své pevné místo právě proto, že umožňuje pružnost, umožňuje bezprostřední korekci, umožňuje rychlou reakci na nepravdivé, zavádějící nebo nepřesné tvrzení, a zároveň umožňuje, aby v debatě probíhala živá odborná výměna mezi těmi poslanci a poslankyněmi, které tématu skutečně rozumějí, i mezi těmi, kdo se chtějí jen stručně zeptat nebo reagovat. Zkrátka oslabení tohoto institutu by podle mého názoru nevedlo k větší kultuře jednání, ale spíše ke ztrátě jedné z mála procesních možností, jak rychle a stručně uvést věc na pravou míru.

Ještě jeden fakt považuji za důležitý. Jestliže už dnes faktická poznámka trvá jen ten vymezený čas dvou minut a zároveň upřesňujeme její určený účel, pak její další početní omezování působí spíš jako výraz nedůvěry k samotné debatě než jako promyšlený nástroj k jejímu zefektivnění. A myslím si, že Sněmovna nemá být místem, kde si budeme komplikovat možnost bezprostředně reagovat na to, co právě zaznělo. Sněmovna má býti místem, kde se věci mohou rychle vyjasnit, upřesnit a korigovat. A právě k tomu faktická poznámka slouží.

Proto navrhujeme, aby z novely byla vypuštěna možnost omezovat počet faktických poznámek, a zachování dosavadní úpravy podle našeho názoru nejlépe poslouží jak věcnosti rozpravy, tak i její efektivitě. Ale jak už jsem říkal, já si vážím toho, že tady zaznívají slova o tom, že vše směruje k tomu, aby tato úprava možnosti omezení faktických poznámek byla vyňata, to znamená, že by nebyla součástí potom přijetí zákona návrhu zákona jako celku.

To byla tedy moje dvě stručná odůvodnění pozměňovacích návrhů. Paní poslankyně se mnou nonverbálně nesouhlasí, že by to šlo stručněji. Já myslím, že je důležité, abychom si ty pozice jasně vyjasnili.

Pak tam mám ještě ty tři pozměňovací návrhy, které předkládám společně s koaličními poslanci, ale ty už tady odůvodňoval kolega Radek Vondráček, takže tím vás teď nebudu zatěžovat. Já budu tu rozpravu dál poslouchat, případně bych se ještě zapojil, ale teď to nepovažuji za nutné.

Ale ještě mi dovolte jednu poznámku k § 45. To je vlastně vymezení jednoho z našich výborů. Je to mandátový a imunitní výbor. K tomu se chci krátce vyjádřit v návaznosti vlastně na jednání včerejšího mandátového a imunitního výboru, kdy jsme byli v takových určitých kleštích v tom, že jsme projednávali podnět, a právě podle výkladu jednacího řádu to projednání úplně nespadalo pod ten vymezený rámec působnosti mandátového a imunitního výboru.

Mám ale za to, že nejenom takové podněty, ale třeba i návrhy nějakých závazných dokumentů, které by mandátový a imunitní výbor mohl přijmout ve smyslu nějakých pravidel, a vy víte, že paní poslankyně a předsedkyně mandátového a imunitního výboru připravila pravidla právě doporučená mandátovým a imunitním výborem pro chování poslance, takový etický kodex, ale je to v podstatě nezávazný dokument, tak mně by dávala smysl i úprava jednacího řádu v tom smyslu, aby právě ten výbor měl tu možnost třeba i navrhování závazných dokumentů nebo projednávání stížností, které se týkají nějaké etické roviny, hrubosti, vystupování, a teď to nesměřuji k někomu konkrétnímu, protože se to týká jak koaličních, tak opozičních poslanců či poslankyň, které z mého pohledu jdou někdy nad rámec nějaké slušnosti nebo, řekněme, nějakého správného nastavení politické kultury, kterou potom velmi často společnost přebírá a ten slovník hrubne.

To by podle mě slušelo té novele a té úpravy. Ale jak jsem říkal, je to věc a podnět ze včerejška. Já jsem tady nepřišel s tím, že připravíme horkou jehlou něco, na čem by nebyla shoda, ale budu moc rád, když i s paní předsedkyní a se všemi členy mandátového a imunitního výboru o tom budeme vést debatu a třeba při nějakém dalším projednání novely jednacího řádu se k tomu ještě vrátíme.

To je z mé strany vše a já vám moc děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Karel Haas. Pan poslanec Karel Haas není přítomen, takže přihláška propadá. Nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík a připraví se pan poslanec Jiří Vojáček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, krásný dobrý večer. Já bych chtěl teď v této fázi trochu zhodnotit průběh projednávání novely zákona o jednacím řádu naší ctěné Poslanecké sněmovny a v druhé části bych se chtěl věnovat svému pozměňovacímu návrhu, jeho důvodům, proč jej předkládám, a odůvodnit ten návrh, potom v podrobné rozpravě již ho nebudu zdůvodňovat, jen se k němu přihlásím.

Musím říct, že poslanecký klub KDU-ČSL má v tomto volebním období 16 členů a z toho 9 poslanců je zvoleno úplně nových. Zdůrazňuju to z jednoho důvodu, protože když jsme vstupovali do této Poslanecké sněmovny, já jsem novým poslancem, byť tu zkušenost člověka, který z pozice ministra předstupuje před tento pultík již mám, tak jsme jednoznačně byli pro, abychom jednací řád a to, co se tady dělo v minulém volebním období, omezili. Proto jsme vlastně přivítali tu novelu jako takovou.

Co se nám od začátku zdálo vlastně nešťastné, že před předložením této novely, a myslím si, že to je vlastně možná jediná novela, která má vzniknout, nebo jedna z mála novel, která má vzniknout opravdu faktickým poslaneckým návrhem, protože toto nemá být vládní návrh, toto má být poslanecký návrh, trošku nás (nesrozumitelné), vlastně na tom návrhu jsou podepsáni poslanci vládní většiny a ODS. A neproběhlo to jednání o úpravě této novely před jeho podáním, a tudíž vlastně jsme byli konfrontováni s návrhem, který jsme tady velmi detailně debatovali v prvním čtení.

Musím říct, a jsem tomu tak rád a chci poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího panu poslanci Vondráčkovi, že i díky té debatě v prvním čtení nakonec bylo svoláno jednání, byla vedena věcná debata a bylo diskutováno o tom, jak tuto novelu upravit tak, aby řekněme nebyly překračovány některé červené linie, které jednotlivé poslanecké kluby mají.

Musím říct, že jednací řád Poslanecké sněmovny má vlastně tři hlavní účely. Ten první účel je, aby vládní většina dokázala prosadit legislativu, novely, zákony podle své vůle a podle toho jakým způsobem oni jsou legitimně voliči určeni k tomu, aby vládli v naší zemi.

Zároveň jednací řád má sloužit k tomu, aby parlamentní menšina, říkejme tomu opozice, dokázala jasným způsobem vyjádřit svůj postoj, názor, aby měla dostatečný čas na formulaci argumentů, podávání pozměňovacích návrhů, aby dokázala veřejnosti, médiím představit svoje pozice a aby měla opravdu reálný čas na to vyjádřit vůli parlamentní menšiny.

Zároveň v tom třetím je to zákon, kterým se každý z nás jako poslankyně a poslanci musíme řídit. Je to zákon, který dává jednoznačná pravidla toho, jakým způsobem se naše jednání organizuje, řídí, kultivuje a jak se tady společně k sobě vzájemně chováme.

Myslím si, že musíme mít na paměti při projednávání této novely všechny tyto aspekty. A je potřeba nezapomínat na některé z nich. A je vlastně jedno, jestli v této fázi je někdo tou vládní většinou nebo opoziční menšinou, protože tento zákon bychom měli mít. (Zvyšuje se hluk v sále.)

Já to nemyslím zle, ale mně potom někteří kolegové říkají, že křičím, a já nekřičím, já totiž jenom zvyšuji hlas, když prostě slyším přílišný ruch, tak se omlouvám. Když jsem studoval, tak já jsem nemohl poslouchat ani rádio ani televizi ani nic. Já potřebuji klid, když něco třeba čtu nebo si studuji, tak se omlouvám, nechci na vás nikdy křičet. Jednou jsme to tady s paní poslankyní také projednávali, tak i teď to zdůrazňuji, že není určeno to mé zvedání hlasu jako nějaký výraz naštvanosti na někoho z vás, ale prostě mám s tím problém. Omlouvám se.

Hovořil jsem o tom, jaké vlastně jsou ty hlavní principy, z čeho vychází zákon o jednacím řádu. Myslím si, že ten jednací řád došel do bodu, kdy faktickým způsobem neplní ani jednu z těch tří funkcí. A to si myslím, že je špatně. On má reálným způsobem splňovat všechny ty tři funkce jako takové. A je dobře, pokud ho upravíme takovým způsobem, aby vyváženě kombinoval všechny ty tři možnosti.

Já jsem vlastně začal o tom, že klub KDU-ČSL je plný nových poslanců a oni s takovým entuziasmem přistupovali ke schůzím nové Poslanecké sněmovny. Ale musím říct, že za toho půl roku, které jsme tady společně strávili, tak se celá řada nadšení a takových jednoznačných stanovisek, že je dobré ten jednací řád změnit, tak se posunula. A já vám řeknu ty důvody, proč někteří i z nás vlastně posunuli ta svoje stanoviska z toho nadšeného „ano“ pro změnu jednacího řádu na takové pragmatické „možná za určitých podmínek“.

Ale pozor na to. Těch důvodů je celá řada. Já zmíním některé z nich. Tím prvním je neuvěřitelná přehršel poslaneckých návrhů. Současná vládní většina, a nemyslím to nějak pejorativně, prostě přistoupila k tomu, že klíčové stěžejní zákony posílá do této Poslanecké sněmovny jako poslanecké novely. Úplně demonstrativně vidět je to u stavebního zákona. Prostě tak velkou materii tady nemáme projednávat poslaneckým návrhem. Je to i vidět na té složitosti projednávání, kdy nám je prvně posláno jako poslaneckým návrhem změna 43 zákonů více jak 800 stránek, aby následně vládní většina připravila komplexní pozměňovací návrh, který má 1 080 stránek, víc než ta původní materie. A vy jste nám na to dali osm dní na přípravu pozměňovacích návrhů do výboru. Osm dní. Někdo to počítal, že průměrný člověk, já čtu ještě pomaleji než průměrný člověk, by to četl těch osm dní, aby to vůbec dokázal přečíst se všemi odkazy a provazbami upravujícími, pozměňujícími, doplňujícími a taky přechodovými ustanoveními, které tam jsou vzájemně provázány ve skoro 50 zákonech. Ta přehršel poslaneckých návrhů – a já chápu poslanecké návrhy, já jsem taky byl ve vládě a rozumím tomu neuvěřitelnému a mnohdy vlastně absurdnímu divadlu, které dokáží předvádět úřední aparáty jednotlivých ministerstev, kdy do morku kosti debatují o nějakém detailu a bylo by potřeba ten zákon už poslat přes vládu do Poslanecké sněmovny, ale stále nejsou vypořádána mezirezortní připomínková řízení, protože se tam prostě jednotliví úředníci hádají mnohdy o detailech, mnohdy si třeba vyřizují nějaké účty deset let staré. To fakt nemyslím zle.

Ale to že neproběhne vůbec to připomínkové řízení, to, že opozice nemá tady k dispozici vypořádání těch připomínek, to, že při projednávání té legislativy v prvním čtení, ve výborech, při pozměňovacích návrzích si neumíme přečíst stanoviska třeba rezortních organizací, neumíme si přečíst stanoviska připomínkovacích míst, jako je Hospodářská komora, Svaz průmyslu, Zelený kruh nebo někdo další, tak nás omezují v té práci jako opozice. Prostě říkám to zcela férově, zcela prostě natvrdo. Tak to je. Já jsem tady taky předstupoval a vytahoval a projednával zákony. A chodila k tomuhle pultíku, prostřednictvím pana předsedajícího, paní poslankyně Peštová a říkala mně: ale ministře, tady na straně 82, vypořádání připomínek, tak se píše to a to. A debatovali jsme o tom. Tohle prostě jste limitovali tím, že žádné připomínkové řízení neděláte. Limitovali jste tím, že se prostě nemůžou lidé ve veřejné správě, mnohdy legislativci, kteří to dělají dvacet, třicet let, vyjádřit k tomu, proč je to tak blbě napsáno. Úplným extrémem, když už tedy opustím stavební zákon, je tady pan ministr kultury, který předloží takový paskvil, že mu jej zkritizují všechny baráky a všichni legislativci se takhle chytají za za hlavu, jak někdo může vůbec takovou novelu pustit do světa.

Takže i proto my říkáme a jsme nešťastní z toho, že posíláte jako vládní většina klíčové reformy, klíčové zákony prostřednictvím poslaneckých návrhů. Já rozumím nutným změnám. Rozumím tomu, když tady je paní ministryně Mrázová, potřebuje posunout geoportál a dá to jako poslankyně. Nemám s tím problém. Rozumím tomu, když tady prostě přijde jiný člen vlády a jako poslanec dá nějaký parametrickou změnu novely, která je potřeba třeba rychle schválit, posunout datum účinnosti nebo něco takového. Od toho ty poslanecké novely jsou. Poslanecké novely jsou taky pro nás jako pro opozici, protože my nemáme vládu, nemáme aparáty, nemáme ministerstva. I já sám jako poslanec jsem předložil už pět poslaneckých novel. Ale jsou to novely, které jsou spíše drobnějšího charakteru, vypořádávají se s nějakými problémy nebo upozorňují nebo parametricky mění některou z legislativ. Tak to je první argument, proč celá řada nás, nových poslanců, tak jsme k té novele ostražití.

Druhá věc a já už jsem to tady zmínil, tak jsou mediální zákony a to, že my jsme velmi nervózní z toho, co chcete vlastně dělat v oblasti médií veřejné služby. Máme tady paskvil ministra kultury, máme tady několik poslanců vládní většiny, kteří říkají: my chceme rychlou novelu. Ještě nám ji pořád nepředstavili. Máme tady útoky vládních poslanců na veřejná média: co si to dovolujete a takhle už se do budoucna chovat nebudete. Z toho jsme nervózní. Z toho jsme nervózní, aby tady prostě nebyla válcována Poslanecká sněmovna a neporušovali jsme demokratické principy jako jako takové.

Třetí důvod je politizace věcí, které prostě na plénum Poslanecké sněmovny vůbec nepatří. Minulý týden jste si sami zabili a sami obstruovali plénum Poslanecké sněmovny a nedokázali nic projednat jenom proto, že jste zařadili bod, který se jmenuje Vyjádření vládní většiny ke sjezdu sudetských Němců. Prostě věc, která na plénum Poslanecké sněmovny nepatří.

Čtvrtá věc je otázka věcnosti. Já jsem si pročetl politické programy současných stran, které jsou ve vládě. Minimálně u hnutí ANO a Motoristů jsem narazil na to, že chcete vést věcnou debatu, že chcete podpořit i věcné návrhy, které třeba vzejdou z opozice. Vlastně takhle jsme docela přistoupili i k tomu a všímáte si, že k těm věcným věcem dáváme docela dost a docela faktických pozměňovacích návrhů. Ale jaký je potom splín z toho, že jdete prostě z výboru, že kolegové jdou z hospodářského výboru a říkají: ty vole, omlouvám se, oni všechny návrhy, které předložila opozice, tak zabili, byť koaliční poslanci říkají, to je dobrý, my s tím taky máme problém. A tady tohle by fakt chtělo upravit. A tady to není úplně jako dobře napsaný. Ale jenom proto, že to předložili opoziční poslanci. Nejde o věcnost, jde o politiku. Řekněte mi jeden pozměňovací návrh, který byl podpořen v projednávání, který přednesl opoziční politik v současné Poslanecké sněmovně. Já si ho zatím nepamatuju. Když mi ho řeknete, tak ho budu dávat jako zářný příklad. Jsme z toho docela smutní, z toho, že vlastně ta věcnost se tady neprobírá, že když předloží něco opoziční poslanci, tak to – já jsem to dotáhl do extrému.

Hladík předložil několik pozměňovacích návrhů, které psalo Ministerstvo životního prostředí, proto, aby se třeba zrychlil povolovací proces protipovodňových opatření. Napsal si to sám barák, tak jsem to tam dal jako poslanec, protože to prostě v té vaší novele nebylo. Pomohlo by to, věcně si myslím, že s tím souhlasíme. Poslanci z Moravskoslezského a Olomouckého kraje ví o tom své. Napsalo si to samo Ministerstvo životního prostředí. Víte, jaké bylo stanovisko Ministerstva životního prostředí? Negativní. Ale ne věcně, politicky. Já vím, že to je život. Tak jenom říkám, proč je z toho takový splín.

Další důvod, osobní msty. V téhleté Poslanecké sněmovně a v téhleté verzi Poslanecké sněmovny vládní většina navrhla vládní menšině některé pozice místopředsedů, předsedů výborů. Navrhla to dokonce konkrétním politickým stranám, aby potom jejich nominanty neodsouhlasila. Tak co jiného než osobní msta to je? Co jiného než vyřizování účtů? Co jiného, že Vít Rakušan nebo Marian Jurečka nebyli zvoleni předsedou, místopředsedou Sněmovny nebo předsedou výboru? Nic jiného než osobní msta to prostě z vaší strany není.

To je několik důvodů, proč i noví poslanci za lidovou stranu jsou ostražití k tomu schválit teď hned a rychle tuhletu novelu. Myslíme si... Je tady předložena celá řada pozměňovacích návrhů. Některé byly už diskutovány, některé ještě diskutovány budou, celá (řada?) z nich zpřesňuje fungování Sněmovny.

Myslím si, že je dobře, že tady vložíme třeba proces projednávání závěrečného státního účtu nebo rozpočtu České republiky, protože tu nedůstojnou hru, kterou jsme si tady zažili na podzim loňského roku, jak jste vytvořili a vyfaulovali vlastně příběh o tom, že vám odstupující vláda nechce poslat rozpočet, abyste ho následně odstupující vládě vrátili, abyste ho potom zamítli a sami si připravili nový, abyste nám tvrdili, jak ho máte připravený, včetně položkového rozpočtu, a nakonec zjistili, že nic připraveného není a že budete upravovat ten rozpočet, který připravila předchozí vláda, tak je dobře, že... (Odmlka pro silný hluk v sále, obrací se na předsedajícího.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid. Tak teď je úplný klid.

 

Poslanec Petr Hladík: Je dobře, že tyhlety věci upravíme. Je dobře, že některé věci, které jsou v jednacím řádě a fakticky takto nefungují nebo se zvykově zažily jinak, že napravíme. Jsem rád že, prostřednictvím pana předsedajícího, pan poslanec Vondráček tady představil a navrhl ty dvě červené linie, přes které jsme nechtěli jít, a to jsou faktické poznámky a to, aby předseda Sněmovny, případně všichni členové vlády, nebyli limitováni ve svých projevech, protože nám připadalo nesprávné, nespravedlivé, trošku vlastně úsměvné to, jak ten původní návrh byl předložen.

Vítám taky to, že paní kolegyně Urbanová, prostřednictvím pana předsedajícího, velmi exaktně zpřesňuje svými pozměňovacími návrhy, ať už se to týká poměrného zastoupení, svolávání výborů, oslovování prostřednictvím, naléhavé záležitosti a další věci.

Ale chci upřít pozornost na to, co tady předkládá paní kolegyně Šebelová a pan kolega Zuna, prostřednictvím pana předsedajícího, a to je účinnost této novely. Já si myslím, že všechny argumenty, které jsem tady přednesl a představil, tak nás prostě vedou k tomu, že účinnost této novely nemá být k prvnímu v měsíci po podpisu pana prezidenta, ale má to být od nové Poslanecké sněmovny. Je v tu chvíli jedno, jak bude vypadat vládní většina a jak bude vypadat opoziční menšina. Je v tu chvíli jedno, jak se zformuje vláda, ale nastavit nová pravidla pro novou Sněmovnu, ať už volby dopadnou jakkoliv, je fér, je dobře a dává nám to velký smysl.

Proto i my jako lidovci... Zdůvodnil jsem několika důvody, proč jsme upravili svůj ze začátku velmi optimistický postoj k úpravě jednacího řádu Poslanecké sněmovny takovým způsobem, že nám to smysl stále dává, ale ať se prostě píská – když už jsme tady dneska zavedli sportovní terminologii – ten zápas až od první minuty zápasu příštího. Když jsme tady dneska měli tu krásnou fotbalovou terminologii. No, vy když hrajete ligu, tak taky přesně víte, jaký bude koeficient Česka a jak, kam, bude postupovat do evropských pohárů, protože se to vlastně vždycky hraje na rok dopředu. Tak i proto vlastně chceme toto takto nastavit.

Z obecné debaty, proč lidovci podporují ale až od příštího volebního období tuto novelu, bych se chtěl dostat k jednomu pozměňovacímu návrhu, který vnáší do českého jednacího řádu Poslanecké sněmovny úplnou novinku a to je question time. My v současné době nedokážeme při jednání Poslanecké sněmovny reagovat na aktuální politické dění. My nedokážeme reagovat na to, co aktuálně vláda dělá, rozhoduje. Poslanecká sněmovna je orgán, který vládu kontroluje. Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně, ale my se scházíme na interpelace, pokud si vládní většina nesvolá náhodou mimořádnou schůzi na čtvrtek, jenom v řádné týdny a to ve čtvrtek. Někdy se může stát, že šest až osm týdnů prostě interpelace nejsou.

Když podáme písemnou interpelaci, tak nám ministerstvo nebo ministr odpoví do 30 dnů. Mně odpovídají se železnou pravidelností vždycky třicátý den. Na tom si dává pan ministr Červený vždycky záležet, aby to podepsal až třicátý den. Když s tím nesouhlasím, tak se to dostane možná na plénum Poslanecké sněmovny za 2, 3, 4 měsíce ve čtvrtek ráno. Co je to za aktuální politickou věc? Současní vládní poslanci, kteří tady byli minulé volební období, tak to prožívali taky. Taky jste to prožívali a taky jste z toho byli nešťastní. Proto říkám, a proto přicházím s tím podnětem, abychom nastavili question time, zavedli do našeho jednacího řádu.

My jsme tu debatu tady vedli v prvním čtení. Vím, že pan předseda Vondráček zrovna přichází, tak říkal: „Zažil jsem to. Je to dobrá věc, ale musíme to asi trošku prodebatovat.“ Já nejsem úplně naivní, takže to dávám i s tím, že si třeba nemyslím, že to nutně projde, ale chci uvést první výkop. Napsal jsem to, pokusil jsem se tomu dát paragrafové znění, jak jsem nejlépe uměl ze zkušeností a inspirací zahraničních. Já bych teď chtěl ozřejmit proces, jak by to fungovalo.

To znamená, navrhovaná úprava zavádí do jednacího řádu Poslanecké sněmovny nový pravidelný bod schůze s názvem Otázky na členy vlády, který má vytvořit stručný, srozumitelný a veřejně přehledný prostor pro bezprostřední parlamentní kontrolu vlády v aktuálních věcech. Návrh vychází z přesvědčení, že vedle dosavadních ústních a písemných interpelací je vhodné vytvořit také zvláštní proceduru pro rychlé otázky a bezprostřední odpovědi členům vlády, a to v pevně vymezeném čase a podle předem známých pravidel.

Hlavním cílem návrhu je posílit možnost poslanců klást členům vlády otázky k aktuálním politickým a společenským tématům v době, kdy jsou ještě živá a veřejně významná. Dosavadní systém interpelací tuto potřebu naplňuje jen částečně, pokud vůbec. Písemné interpelace jsou svou povahou vhodné spíše pro podrobnější či evidenční dotazy a jejich projednání na plénu má omezený dopad na aktuální parlamentní debatu.

Ústní interpelace představují významný kontrolní nástroj, jejich současná podoba je však časově i procedurálně nastavená jinak, než vyžaduje rychlá a přehledná výměna krátkých otázek a krátkých odpovědí v aktuálních věcech. Návrh proto sleduje zvýšení úrovně parlamentní debaty a zvýšení srozumitelnosti parlamentní kontroly i pro veřejnost. Navrhovaná úprava současně zachovává rovnost postavení všech poslanců. Nevymezuje zvláštní okruh opozičních a koaličních poslanců, ale vychází z toho, že každý poslanec má stejný mandát a že právo obracet se na vládu musí být vykonavatelné za rovných procesních podmínek.

Tomu odpovídá i konstrukce nově navrhovaného § 111A, podle níž mohou otázky podávat všichni poslanci, přičemž jejich počet se rozděluje poměrně mezi jednotlivé poslanecké kluby a mezi nezařazené poslance. Tato konstrukce navazuje na dnešní § 110 odst. 1 jednacího řádu, podle něhož má právo interpelovat vládu nebo její členy každý poslanec.

Navrhovaný institut má zřejmý srovnatelný základ v zahraničních parlamentních demokraciích. Ve Spojeném království probíhá v dolní komoře Question Time pravidelně na začátku jednání. Otázky jsou adresovány příslušným rezortům. Pořadí je určováno náhodně a při Prime Minister's Questions má opozice navíc zvláštní prostor pro sérii doplňujících otázek.

V Kanadě například existuje denní Question Period v délce 45 minut jako integrální součást odpovědnosti vlády vůči parlamentu.

V Austrálii jsou otázky bez předchozího upozornění v rámci Question Time kladeny z očekávání bezprostřední odpovědnosti ministra.

Navrhovaná česká úprava z těchto modelů nepřebírá cizí instrumenty mechanicky, ale inspiruje se jejich základní funkcí vytvořit stručný, živý a mediálně srozumitelný formát bezprostřední kontroly vlády Parlamentem. Jak již bylo uvedeno výše, současný koncept interpretující (interpelací ?) nefunguje tak, jak je očekáváno od tohoto institutu interpelací.

Návrh dále vychází z předpokladu, že připravovanými a očekávanými změnami jednacího řádu, směřujícími ke zrychlení a zefektivnění projednávání návrhů zákonů bude možné věnovat více prostoru také jiným funkcím Poslanecké sněmovny, zejména funkci kontrolní. Parlament není pouze zákonodárným orgánem v užším slova smyslu, ale také fórem politické odpovědnosti vlády vůči Poslanecké sněmovně.

Posílení kontrolní a diskusní dimenze parlamentární práce je proto věcně odůvodněné a institucionálně žádoucí. Je na místě připomenout, že rychlé dotazy a odpovědi mohou plnit diskusní funkci parlamentu lépe než dlouhé monology ministrů či předsedů poslaneckých klubů.

Tady chci jenom podotknout a upřesnit, že ten návrh vychází z toho, že dnes se na úvod dne věnujeme zhruba 2 hodiny přednostním právům. My tady v tomto návrhu omezujeme čas pro vystoupení přednostních práv. Domnívám se, že zrychlujeme proces jednání Poslanecké sněmovny a zároveň si myslím, že proto vytváříme ten časový prostor zavést tento nový institut.

Za vhodné se považuje zařazení nového bodu na středu a pátek vždy od 9 do 10 hodin. Tato časové omezení umožňuje pravidelný a předvídatelný rytmus jednání a současně zachovává blok pro třetí čtení návrhu, který se pouze posouvá na dobu... (Řečník se otáčí na předsedajícího kvůli nepřítomnosti ministra.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím vás, ministr se mi před 30 vteřinami omluvil, že jde na WC, proto jsem to akceptoval. Jo, on je jenom na WC. A to byla zvyklost, že když si někdo odskočil na WC, teď mi to říkal před 30 sekundami. (Ze sálu se ozývá námitka.) No ne, ale pan ministr Klempíř se mi omluvil, který tady seděl, že jde na WC, a to byla zvyklost, že WC jsme umožňovali. No, pan ministr Klempíř, že teď přišel pan ministr Macinka, to je něco jiného, ale pan ministr Klempíř, který se mi omlouval před 30 sekundami, že si odskočí na WC. Takže kvůli tomu se zase nepřerušuje přece jakoby zvykově. Jo, děkuju za upozornění. Tak omlouvám se, pane poslanče. Prosím o klid. Pokračujte, prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Za vhodné se považuje zařazení nového bodu na středu ... (Řečník se odvrací od mikrofonu, v sále je hluk.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak prosím vás, je tam neklid.

 

Poslanec Petr Hladík: Za vhodné se považuje zařazení nového bodu na středu a pátek od 9 do 10 hodin Toto časové vymezení umožňuje pravidelný a předvídatelný rytmus jednání a současně zachovává blok pro třetí čtení návrhů zákonů, který se vlastně nově posouvá. Nově byl od 9 do 14, nově posouváme vlastně, a teď já navrhuju od 10 do 19 hodin, tak jak je v tom původním návrhu.

Návrh navíc výslovně řeší situaci, kdy je člen vlády nepřítomen. Oproti dnešní úpravě ústních interpelací, kde v takovém případě může následovat písemná odpověď do 30 dnů, a to ještě na ni nemůžeme reagovat, se zde stanoví povinnost odpovědi při nejbližším následujícím projednání otázek na členy vlády, a to přednostně na jeho začátku. O dobu této opožděné odpovědi se jednací čas prodlužuje. Tím se posiluje osobní odpovědnost člena vlády vůči plénu a zabraňuje se tomu, aby nepřítomnost vedla k faktickému zmaření otázky.

Současná úprava ústních interpelací skutečně spočívá v tom, že při nepřítomnosti interpelovaného může přijít písemná odpověď do 30 dnů. Navrhovaný model je proto v tomto směru přísnější, bezprostřední, dynamičtější a opravdu odpovídá té potřebě parlamentní debaty tak, jak ji známe.

Navrhovaná úprava nemá přímé dopady na státní rozpočet, na rozpočty územních celků a tak dále. Předpokládá se, že přispěje ke zvýšení transparentnosti parlamentního jednání, k větší atraktivitě kontrolní činnosti Sněmovny pro veřejnost a k lepšímu zviditelnění odpovědnosti vlády za výkon její působnosti.

Já vám teď přečtu, jak by to fungovalo. Fungovalo by to takovým způsobem, že se vytvoří tento čas od 9 do 10, ten nový § 111A  tak zavádí otázky na členy vlády. V bodě otázky na členy vlády je určen k ústním otázkám poslanců na členy vlády, každý poslanec se může přihlásit pouze jednou, a to písemně do 18 hodin předchozího dne. V rámci jednoho projednání otázek na členy vlády lze položit 30 otázek. Počet otázek, které mohou být v rámci jednoho projednání otázek na člena vlády položeny v rámci jednotlivých poslaneckých klubů a poslanci, kteří nejsou členy žádného klubu, se určí poměrně podle počtu jejich členů k prvnímu dni schůze. Každému poslaneckému klubu a poslancům, kteří jsou nejsou členy žádného klubu, přísluší nejméně jedna otázka, byla-li za ně alespoň přihláška podána. Přesahuje-li počet podaných přihlášek počet otázek podaných na jednotlivý poslanecký klub nebo na poslance, kteří nejsou členy žádného poslaneckého klubu, vybere otázky zařazené do projednávání otázek na členy vlády předseda daného klubu. Předsedající uděluje slovo takovým způsobem, že poslanci se mohou ptát a nesmí překročit limit jedné minuty, proto 30 otázek, a odpovědi ministrů nesmí překročit jednu minutu, proto 30 odpovědí.

Člen vlády, jemuž je otázka určena, je povinen být při projednávání otázek na členy vlády přítomen a odpovědi bezprostředně říct. Pokud tady ministr není a může se stát, byť tato úprava má vést k tomu, aby tady tu hodinu ministři byli, tak jej musí odpovědět při nejbližším dalším dni, to znamená další středu nebo pátek, a o to se prodlužuje ten čas. To znamená, je to tak, aby vlastně ten poslanec nepřišel o tu odpověď, když ji předložil ten den předcházející.

Co je důležité, tak to není parametrická změna, která by zvýhodňovala opozici nebo zvýhodňovala ministry. Myslím si, že jsme tady si zažili mnohokrát, že dobré odpovědi členů vlády i na zákeřné otázky poslanců a poslankyň z řad opozice, tak členové vlády mohou vyhrát, pokud jsou připraveni, pokud vědí, co se projednává, pokud umí odpovědět. A myslím si, že tento princip se nastavuje férově. Je to 30 otázek rychlých, 30 odpovědí rychlých.

Posiluje to principy parlamentní kontroly, posiluje to principy parlamentní demokracie, posiluje to zajímavost debaty v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že tyhlety dvě hodiny ve středu a v pátek by byly zajímavé i pro občany, pro novináře a také pro širokou veřejnost. Zrychlilo by to naše jednání a umožnilo by to reagovat Poslanecké sněmovně a nejenom opozičním poslancům, ale i vládním poslancům na aktuální projednávané politické téma, vnitropolitické, bezpečnostní, mezinárodní nebo vlastně jakékoliv věci, které hýbou tím veřejným prostorem. Z toho důvodu bych vás chtěl poprosit i tady pana předsedu Vondráčka, protože on – a cením si toho, že řekl o tom, že ten zákon považuje vlastně za zákon roku z jeho úhlu pohledu a chápu ho. Taky slíbil, že bude případně ještě jedna novela, tak kdyby náhodou jste nepodpořili tento pozměňovací návrh, tak bych velmi stál o tu parlamentní debatu o tom změnit opravdu ty interpelace, zavést ty principy, o kterých jsem tady hovořil, a debatovat o tom, jestli takovýto institut a teď je jedno, v jakých lavicích sedíme, jestli vládních nebo opozičních, tak nemít pro zlepšení parlamentní debaty naší Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Vojáček.

Přečtu jednu omluvu: paní poslankyně Helena Válková se omlouvá od 22 hodin ze zdravotních důvodů.

Nyní pan poslanec Jiří Vojáček a připraví se pan poslanec Marian Jurečka.

Ještě se omlouvá pan poslanec Vítězslav Schrek... Pardon, bere zpět svou omluvu od 19 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Dobrý den, pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně, poslanci, milý pane ministře, já se pokusím se také vejít do té hodiny dvacet, jako pan kolega Hladík.

Máme před sebou takovou docela vážnou materii, jejíž je změna jednacího řádu naší Poslanecké sněmovny. A já myslím, že jsme byli v minulosti svědky toho, že zejména v tom minulém tedy volebním období, že institut, řekněme, nějakého obstrukčního jednání byl hrubým způsobem využíván až vznikl často dojem, že je nadužíván.

Na druhou stranu tedy chápu, že je jednací řád potřeba v mnoha ohledech změnit, a taky tu změnu do jisté úrovně taky podporuji. Odpovědí ale nesmí být změna, která by oslabila jako základní principy našeho systému, která by neumožnila uplatnit opozici svojí opoziční roli, která by podvázala debatu v našem parlamentu a která by byla jako destruktivní pro ten způsob debaty. Vidím několik jako takových základních důvodů, které by se měly změnit v té navržené novele. A jako zásadní považuji ten princip, který je tam teďka navržen, že by ta novela měla platit už během tohohle volebního období. Mám za to, že pravidla hry v jakékoliv hře se nemají měnit uprostřed hry. A proto ve všech ohledech se mi zdá zásadní, že by tahleta novela měla platit až od následujícího volebního období.

Současný řád vymezuje práva poslanců na vystoupení v rozpravě včetně přednostních práv opozičních klubů, upravuje řízení schůze Sněmovnou a jeho pravomoci, které jsou pečlivě vyvážené. Předseda uděluje slovo, ale nesmí ho zneužívat ve vlastní agendě. A právě v té navržené novele je pozice předsedy zásadním způsobem vyosena, protože předseda Sněmovny jako jeden z mála má mimořádnou možnost vstupovat do debaty. Má mimořádnou možnost přednostních práv a zásadní je to, že on má být arbitrem těch pravidel. On má být tím rozhodčím, který nám tu hru píská a tím pádem není vhodné, rozumné ani správné, aby on měl zvýšené pravomoce a přednostní právo, k tomu prostě není vůbec žádný důvod.

Když bychom se podívali jinde do zahraničí, tak v německém Bundestagu je předseda striktně oddělen od rozpravy, vystupuje jen výjimečně a obvykle předá řízení místopředsedovi. Neutralita je zde chráněna jako princip. V rakouské Národní radě předseda dbá na rovnováhu klubu, jeho aktivní zapojení je omezené. My se ale ubíráme úplně opačným směrem k personalizaci moci předsedy na úkor vyváženosti.

Jsem rád, že mezi pozměňovací návrhy k té novele taky je uplatněn ten pozměňovací návrh, který nepodvazuje možnost faktických poznámek, protože právě faktickými poznámkami se mnoho věcí podaří vyjasnit, objasnit, máme možnost my jako opozice i vy jako koalice reagovat na jednotlivé věci, které zaznívají v rozpravě. Je možné reagovat na věci, které nejsou pravdivé nebo které jsou zkreslené. A proto se mi zdá, že právě institut faktických poznámek a jejich plná bohatost a neomezenost je prostě něco úplně zásadního, co bychom měli zachovat. Takže shrnu-li stanovisko – změna jednacího řádu je namístě, podmínky, pro které dává smysl pro ni hlasovat, jsou následující: její platnost až od následujícího volebního období, změna role předsedy, tedy ne tak, jak je tam navržená v té původní novele, faktické připomínky v plném rozsahu.

Myslím si, že takovýhle zásadní zákon by stálo za to, abychom přijímali ve větší shodě, protože bude platit doufejme pak hodně dlouho a bude modelovat a přetvářet náš politický život v naší zemi. A proto dává smysl, abychom všechny věci pečlivě zvážili a také abychom jeho platnost nechali až od příštího volebního období. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Jan Papajanovský. Pan poslanec Marian Jurečka zde není, takže vystoupí pan poslanec Jan Papajanovský. Prosím, máte slovo.

Přečtu jednu omluvu: Radek Koten se omlouvá od 23 hodin ze zdravotních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zaměstnanec je povinen nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky. Zaměstnanec nesmí, ale poslanec může. Předkládám za sebe a za mé milé kolegy Karla Dvořáka, Barboru Urbanovou a Michaelu Šebelovou pozměňovací návrh, jehož cílem je tohle změnit. Já jsem tady ve Sněmovně nováčkem, šest, sedm měsíců je to, co tady mám čest být spolu s vámi v téhle velevážené instituci.

Musím říct, že jedna z věcí, která mě upřímně nejvíc překvapila, když jsem jsem sem nastoupil, je to, že v této budově je tedy možné volně konzumovat alkohol v průběhu jednání Poslanecké sněmovny. Ptal jsem se, proč něco takového je možné, když běžný zaměstnanec, který chodí do práce, alkohol konzumovat nemůže. Když by přišel do práce pod vlivem alkoholu, no tak by ji nemohl vykonávat – a má to dobré důvody, protože takový zaměstnanec by svoji práci nemohl dělat dobře, nemohl by ji dělat zodpovědně, nemohl by dobře počítat, nemohl by dobře obsluhovat klienty, zkrátka nedělal by svoji práci dobře. No ale pro poslance to v tuhle chvíli tak neplatí, poslanec svoji práci, která je z mého pohledu velmi zodpovědná, může dělat pod vlivem alkoholu.

Předkládáme pozměňovací návrh k projednávanému tisku, který by zakotvil v jednacím řádu povinnost poslanců být v průběhu jednání Sněmovny střízlivý. Využíváme technickou úpravu, která kopíruje to, co dneska nalezneme v zákoníku práce, a věřím, že budeme schopni na půdě této Sněmovny najít pro ten pozměňovací návrh politickou podporu, protože myslím si, že společným cílem nás všech, co tady v Poslanecké sněmovně působíme, je to, aby Poslanecká sněmovna měla dobrou pověst u veřejnosti, aby jednání mělo vyšší úroveň důstojnosti, než je tomu teď zvykem. A já bych řekl, že možná to, že tady alkohol je možné konzumovat, se projevuje někdy v jednáních – asi si všichni vybavujeme, jak vypadala některá noční jednání v posledních týdnech. No a zkrátka myslím si, že pokud bychom tento pozměňovací návrh jako Sněmovna přijali, pokud bychom se na tom shodli, tak že by to bylo ku prospěchu celého tohoto domu, celé této instituce – zkrátka myslím si, že bez střízlivé Sněmovny nemůže být Sněmovna moderní. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jakub Krainer a připraví se pan poslanec Petr Sokol.

Přečtu omluvu: pan poslanec Libor Vondráček se omlouvá o 22.11 ze zdravotních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu s číslem sněmovního dokumentu 782, který předkládáme společně s poslankyní Barborou Urbanovou a poslancem Karlem Dvořákem k novele jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Na první pohled jde o návrh velmi stručný, má v zásadě jednu větu. Ale jak to v parlamentním právu často bývá, právě podobné technické detaily mohou v konkrétních situacích rozhodovat o tom, zda parlamentní kontrola funguje, nebo nefunguje, a jestli jsou práva poslanců skutečně vykonatelná, nebo zůstávají jenom napsaná na papíře.

Náš návrh reaguje na praktickou zkušenost z počátku tohoto volebního období, tedy z období, kdy byla nově ustavena Poslanecká sněmovna, probíhala jednání o nové vládě a současně se ustavovaly výbory Sněmovny. Právě tehdy se ukázalo, že jednací řád v jedné konkrétní situaci nepočítá s realitou přechodného období. Dovolte mi stručně připomenout, o jaké ustanovení jde.

Podle § 36 odst. 2 jednacího řádu je předseda výboru povinen svolat schůzi výboru mimo jiné tehdy, požádají-li o to alespoň dvě pětiny všech členů výboru. To je logické pravidlo. Má zabránit svévolnému blokování jednání výboru jeho vedením a současně zajistit, že nejde o požadavek jednotlivce, ale o kvalifikovanou část členů výboru. Tento mechanismus je důležitý zejména pro opozici a myslím, že se na tom shodneme bez ohledu na aktuální rozložení sil v této Sněmovně. Opozice musí mít možnost iniciovat jednání výboru tehdy, pokud považuje nějakou věc za naléhavou nebo potřebnou k projednání. Jenže v novém volebním období nastala situace, kterou jednací řád výslovně neřeší.

Výbor měl například podle rozhodnutí Sněmovny mít 17 členů. Jenže faktických v daný okamžik bylo zvoleno jen 15, protože 2 poslanci byli dosud členy vlády nebo zastávali jiné funkce a jejich náhrada ve výboru ještě nebyla dovolená. A právě v této chvíli vznikl problém. Když byla podána žádost o svolání mimořádné schůze výboru, byl potřebný počet podpisů vypočítán nikoliv z 15 skutečně zvolených členů, ale ze 17 členů předpokládaného konečného stavu. Možná to na první pohled vypadá jako drobnost, jenže v parlamentní praxi může jeden podpis rozhodnout úplně o všem. Právo, které má podle jednacího řádu sloužit jako pojistka funkčnosti a parlamentní kontroly, se najednou stalo prakticky nevymahatelným.

Teď je potřeba si otevřeně říct jednu věc. Takové situace se nejčastěji týkají právě začátku volebního období. A právě tehdy bývá v opozici bývalá vládní většina, jejíž někteří členové ještě vykonávají ministerské funkce do jmenování nové vlády. To znamená, že právě opozici mohou v těchto situacích chybět mandáty potřebné k dosažení potřebné hranice. Neříkám to jako politickou výtku, naopak, totéž se může v budoucnu stát komukoliv z nás. Dnes je v této situaci jedna politická reprezentace, za čtyři roky to může být úplně jiná. A právě proto má být jednací řád psán tak, aby fungoval neutrálně a předvídatelně – bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve vládě a kdo v opozici.

Pokud výbor fakticky nemá plný počet členů, je podle našeho názoru logické, aby se potřebná kvóta počítala z počtu skutečně obsazených míst. Jinými slovy, jestliže jednací řád mluví o dvou pětinách členů výboru, pak by měl mít na mysli členy, kteří v tomto výboru skutečně jsou, nikoliv členy hypotetické nebo budoucí. A dovolím si říct, že je to nejen logické, ale i právně čistší řešení. Současný výklad totiž vede k poněkud zvláštní situaci: Práva poslanců jsou odvozována od mandátu, které v daném okamžiku vůbec nejsou obsazeny. To znamená, že neexistující členové fakticky zvyšují hranici pro výkon práv těch existujících. Náš pozměňovací návrh proto doplňuje do § 36 odstavec, který říká, že není-li výbor ke dni podání žádosti o svolání obsazen v plném počtu, počítá se počet jeho členů pro účely tohoto ustanovení z počtu zvolených členů výboru. To je celé, nezavádíme žádný nový institut, neměníme poměry ve výborech, nesnižujeme potřebnou hranici dvou pětin, pouze upřesňujeme, z jakého počtu se tato hranice počítá v přechodném období. A myslím, že právě tahle zdrženlivost je důležitá. Nejde totiž o žádnou revoluci v jednacím řádu, jde o odstranění výkladové nejistoty a o prevenci situací, kdy by mohlo docházet k faktické nefunkčnosti výborů.

Zaznělo také, že současný výklad vycházel z určité analogie s praxí Senátu. Jenže Senát funguje strukturálně jinak. Senát není rozpouštěn jako Poslanecká sněmovna. Jeho obměna probíhá postupně, po třetinách a kontinuita jeho fungování je úplně jiného charakteru. Přechodná období tam mají jinou logiku a jiné dopady na fungování orgánů komory. Přenášet tuto praxi mechanicky na Poslaneckou sněmovnu proto podle našeho názoru není úplně vhodné. Poslanecká sněmovna po volbách prochází skutečně novým ustavením, vznikají nové kluby, nové výbory, nová většina i nová opozice. A právě v této fázi je potřeba dbát na to, aby kontrolní mechanismy fungovaly od samého počátku.

Výbory nejsou jen technické pracovní skupiny, jsou jedním ze základních nástrojů parlamentní kontroly vlády a státní správy. Právě ve výborech se často projednávají aktuální bezpečnostní otázky, ekonomické problémy, evropská agenda nebo mimořádné situace, které nesnesou dlouhý odklad. Pokud by se tedy stalo, že kvůli čistě formálnímu výkladu nebude možné schůzi svolat, může to mít velmi konkrétní důsledky pro výkon kontrolní funkce Parlamentu. A tomu bychom se měli snažit předcházet.

Někdo může namítnout, že jde o okrajový problém, který nastává jen krátce po volbách. Jenže právě jednací řád má být připraven i na situace méně obvyklé. Od toho jsou procedurální pravidla, aby bylo jasné, jak postupovat nejen v běžném provozu, ale i v přechodných nebo komplikovaných situacích – koneckonců dobrý jednací řád poznáme právě podle toho, že minimalizuje prostor pro spory o výklad. Jsem přesvědčen, že náš návrh je věcný, střízlivý a systémový. Nevychází z momentální politické potřeby, vychází ze zkušenosti, kterou jsme získali v praxi, a snaží se ji promítnout do přesnějšího a funkčnějšího znění jednacího řádu. A myslím, že právě takové technické úpravy mají smysl – ne ty, které mají krátkodobě někomu pomoci nebo někoho poškodit, ale ty, které zlepšují fungování instituce jako celku. Poslanecká sněmovna by měla být schopna fungovat efektivně i v přechodných obdobích, výbory by měly být schopné jednat a práva členů výboru by měla být skutečně vykonatelná. Právě o to se tímto pozměňovacím návrhem snažíme. Dovolte mi proto, abych vás požádal co nejsrdečněji o jeho podporu. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Petr Sokol a připraví se pan poslanec Štěpán Slovák.

Přečtu omluvu: pan poslanec Vladimír Kolek od 22.30 ze zdravotních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Kolek: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já nebudu pokračovat úplně v té debatě, která tady běžela, ač bych tady mohl mluvit o tom, že také jsem zastáncem toho, aby se neomezovaly faktické poznámky, či bych mohl dlouho mluvit o tom, jaké má být přesně postavení předsedy Sněmovny, když jsou země, kde dokonce předseda Sněmovny ani nemůže hlasovat – my, jak tady už zaznělo, jdeme jiným směrem.

Já budu hovořit o pozměňovacích návrzích, respektive o možnosti či nutnosti upravit jednací řád v paragrafech, o kterých se tady zatím ještě vůbec nemluvilo, týkají se totiž projednávání evropských tisků. Já je předkládám jako řadový poslanec, ač samozřejmě to má souvislost s tím, že předsedám výboru pro evropské záležitosti.

V paragrafech, které se týkají projednávání evropských záležitostí, tak je několik dneska nepřesností, které vyplývají z toho, že praxe už je jiná, a nepromítlo se to nikdy při předcházejících úpravách jednacího řádu do textu tohoto zákona. Já jsem předložil dvě změny: ta první směřuje k odstranění toho, že v praxi lze jen velmi obtížně splnit požadavek v případě, kdy se předkládá návrh na vyslovení předchozího souhlasu Sněmovny podle § 109i. Národní parlamenty dostávají uvedené návrhy, o kterých potom Sněmovna rozhoduje, v případě tedy předchozího souhlasu od Evropské komise totiž v drtivé většině případů přímo, a to ve stejný čas, kdy jsou postoupeny Radě, tedy potažmo v našem případě národní vládě České republiky.

Vláda ovšem na zpracování žádosti o předchozí souhlas logicky potřebuje určitý čas. Dle stávající praxe jsme svědky toho, že vláda standardně žádá obě komory o předchozí souhlas až v situaci, kdy je mezi členskými státy v Radě, v Evropské radě, dosaženo dohody nad podstatnými prvky návrhu – to je bod, kterému se říká obecný přístup. To znamená, ten návrh, vláda nepodává do parlamentu, do obou jeho komor, bezprostředně po předložení návrhu Evropskou komisí či případně jiným orgánem Evropské unie.

Dneska § 109 říká v prvním článku: Vláda předloží návrh na vyslovení předchozího souhlasu Sněmovny podle § 109i bez zbytečného odkladu tak, aby umožnila jeho včasné projednání ve Sněmovně – v podstatě je ten paragraf v pořádku, ale pak říká – nejpozději tak učiní v den oznámení návrhu rozhodnutí orgánů Evropské unie parlamentům členských států postupem předepsaným právem Evropské unie.

Tahle část, kterou jsem teď četl v závěru, tak to je ta, která v podstatě neodpovídá praxi realitě, to znamená, já v tom jednom pozměňovacím návrhu navrhnu, aby se tahle část toho paragrafu zmiňovaného vypustila.

Z podobných příčin vychází i druhý návrh, ten směřuje k upřesnění textu ohledně projednávání takzvaných odůvodněných stanovisek. Odůvodněné stanovisko je specifický institut evropského práva, který je přesně definovaný v Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, a ten protokol je připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie. Je to ta věc, které, kdo sledujete Evropský výbor či obecně problematiku Evropské unie, které se říká „žlutá karta“, respektive je to ta jedna malá částečka, kterou naše parlamentní komora může přispět do té mozaiky, aby žlutá karta byla na úrovni celé Evropské unie udělena.

V upravovaném článku, který navrhuji, aby se změnil, jednacího řádu – proto musíme upravit jeho současné znění – tam je totiž napsáno, že se jedná o včas přijaté a řádně odůvodněné stanovisko. Ale to tam historicky se dostalo, do jednacího řádu, nějakým tedy způsobem, který neodpovídá terminologii, která by tam měla být používána. Současný text říká toto, my bychom se tam měli ale podle mého názoru odkázat spíše na zmiňovaný, uvedený institut odůvodněného stanoviska. To znamená, tady já budu navrhovat, aby vypustilo z § 109a, který řeší v čl. 6 odůvodněné stanovisko, slova – včas přijaté – a aby tam zůstalo jen to odůvodněné stanovisko a aby za to byla doplněna slova – podle čl. 6 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie.

Dál by ten text pokračoval, a měli bychom tedy úplně jednoznačně definováno, že se jedná o to odůvodněné stanovisko v rámci dikce zmiňovaného Protokolu č. 2.

To jsou tedy mnou dvě načtené víceméně technické změny, které doufám, že budou obecně přijaty, protože by zohlednily to, jak v praxi probíhá projednávání evropských předloh evropských návrhů na půdě naší parlamentní komory, respektive na půdě již zmiňovaného výboru proevropské záležitosti. Děkuju za pozornost, já pak ty návrhy načtu samozřejmě, až se dostaneme k podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Štěpán Slovák. Není přítomen, takže vystoupí pan poslanec Ivan Bartoš.

Přečtu omluvu: paní poslankyně Zdeňka Blišťanová bere svou omluvu od 19 hodin zpět a byla to omluva z pracovních důvodů.

Pane poslanče, máte slovo. (Poslanec Jurečka se hlásí o slovo.) Ano? Takže s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, my jsme teď po poradě předsedů klubu i s kolegy z koalice se dohodli, že bychom toto jednání v tento okamžik přerušili, tak jak už i ráno bylo hlasováno, a začali bychom v pátek v 10 hodin. Je to společná dohoda, tak jestli to takto můžete, pane předsedající, akceptovat.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na základě dohody všech poslaneckých klubů nyní přerušuji 17. schůzi Poslanecké sněmovny. Pokračovat v ní budeme v pátek 15. května 2026 po skončení 19. schůze Poslanecké sněmovny.

Ještě připomínám, že zítra, ve čtvrtek 14. května 2026, bude ve 13.30 hodin zahájena 18. schůze Poslanecké sněmovny.

Zároveň připomínám pro členy organizačního výboru, že máme v 13 hodin ještě organizační výbor zítra. Přeji vám hezký večer.

 

(Schůze přerušena v 22.27 hodin.)

Aktualizováno 15. 5. 2026 v 0:51.