Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.50 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Já skutečně nevím, jak jinak to pokrytectví pojmenovat. Jenom k té návštěvě, ještě k té fotografii, k tomu existuje na webu dohledatelný text, ve kterém pan poslanec Böhm píše, že 20. července 2020, je to tedy pár let zpátky – ve středu minulého týdne jsem měl radost navštívit v doprovodu svého kolegy ze zemského předsednictva poslance Spolkového sněmu Hansjöürga Müllera – to je taky by the way pěkný ptáček – české hlavní město Prahu. V Praze byla jen tak mimochodem v roce 1348 založena první univerzita Svaté říše římské národa německého. Zde je krátké ohlédnutí za naší krátkou návštěvou. Nejprve nás srdečně přijal předseda české SPD Tomio Okamura, syn Češky a Japonce. V Česku stranická zkratka SPD znamená Svoboda a přímá demokracie, tedy stranu za svobodu a přímou demokracii. Plánována byla jedna hodina, nakonec z toho byly dvě, během nichž nás host osobně provedl pražským parlamentem a ukázal nám krásy historické budovy. Setkání bylo připraveno s podporou našeho poslance Spolkového sněmu Petra Bystroně, který sám má české kořeny. I jemu za to na tomto místě ještě jednou skutečně děkuji. Naše rozhovory se točily především kolem kulturních a ekonomických témat. Tak to nevím, co jste jim z té kultury tedy, přátelé z SPD, vysvětlili. Asi moc ne. (Smích zprava.) Německo je pro Česko nejdůležitějším obchodním partnerem s objemem obchodu a tak dále.
Já už to uzavřu. Myslím, že o SPD bylo řečeno dost. Ale než se dostanu k samotnému závěru svého vystoupení, tak bych chtěl zdůraznit, že i hnutí ANO a maďarský Fidesz udržují a udržovaly velmi intenzivní osobní, programové a praktické kontakty. Andrej Babiš – fotku Andreje Babiše a Viktora Orbána jsem netiskl, to jsem šetřil toner. Myslím si, že jsme jich všichni už viděli dost a všichni jsme slyšeli dost slov o tom, jaký je to můj přítel Viktor a tak dále, můj přítel Andrej.
A samozřejmě poté, co ANO odešlo v roce 2024 z Renew, tak společně tedy s rakouskými Svobodnými a Fideszem založili Patrioty pro Evropu. A i Viktor Orbán má takovou zajímavou sbírku výroků. Třeba: „Očekáváme, že Benešovy dekrety budou automaticky vyřazeny z české a slovenské legislativy, až oba státy vstoupí do Evropské unie.“ To tedy pronesl v roce 2002. Dlužno tedy dodat, že snaha o zrušení, revizi nebo rozmělnění Benešových dekretů z maďarské strany tedy nesměřuje přímo k nárokům sudetských Němců nebo těm historickým nárokům, ale má to vztah k česko-slovensko-maďarským dějinám.
Já jsem dneska uvedl ten projev tím, že se nebavíme o jedné akci v Brně. Bavíme se totiž o tom, jak tato Sněmovna, jak český národ, jak vlastně nakládáme s naší debatou o historii. Bavíme se o tom, jestli se budeme snažit hledat pravdu a chránit to nalezené poznání, jestli přitom budeme postupovat důstojně a sebevědomě, nebo jestli se necháme zneužívat k vyvolávání strachu, k rozpoutávání národnostních vášní a přitom být tedy svědky neuvěřitelného politického pokrytectví.
Já vím, že to bylo dlouhé, citoval jsem tady česko-německou deklaraci, citoval jsem organizátory akce Meeting Brno a myslím si, že ta jejich pozvánka měla velkou hloubku a velmi citlivě se dotýkala těch otázek, stejně tak jako pozvánka tedy toho Sudetoněmeckého krajanského sdružení, ty věci k sobě lícovaly. Myslím si, že když jsem tady předčítal program té akce, tak opravdu všichni museli pochopit, že to je folklorní festival, pietní akce, akce smíření a dialogu a akce o tom, abychom se poznali vzájemně a pochopili, že nepředstavujeme vůči sobě nebezpečí.
A neznamená to, že bych se snad automaticky ztotožňoval s každou větou z těch citovaných textů. Ale myslím si, že ta debata si prostě zaslouží, aby ty věci zde zazněly v tom celku, protože možná se dalo očekávat, že to zazní od předkladatelů nebo že to zazní od vládní koalice. Toto je česko-německá deklarace, toto je akce, která se má konat a nám vadí X, Y, Z. Ale nic takového prostě tam řečeno není. Tam je uplatněna nějaká kolektivní vina, že se dlouhodobě objevují postoje zpochybňující poválečné uspořádání. Ale my víme, že ty postoje tam byly, ale že se proměnily, a to by mělo být součástí toho hodnocení.
Já si myslím, že česká historická paměť potřebuje přesnost, potřebuje úctu k obětem nacismu, potřebuje jasně pojmenovat Mnichov, a to je více než aktuální vůči tomu, o co se pokouší Putin. Musíme být schopni jasně pojmenovat okupaci, holocaust, popravené, vězněné, vyhnané české rodiny a všechny další zločiny nacistického režimu. Ale musíme být schopni vidět složitost dějin, včetně poválečného utrpení nevinných lidí a odmítnutí principu kolektivní viny. A to je ten smysl česko-německé deklarace. Nezapomínat, nerelativizovat, nepřepisovat dějiny, umět pojmenovat příčiny i následky a rozhodnout se, že budoucnost nebudeme stavět na dědictví té nenávisti. Už jsem o tom mluvil. To usnesení je vnitřně rozporné. Já bych si strašně moc přál, abychom ten paskvil, pardon, nepřijímali, abychom nepoškozovali česko-německé vztahy. Já bych si přál, aby se našlo nějaké řešení, kdy se k tomu Sněmovna nevyjádří, nebo se představitelé vládní koalice chytnou za nos a pomůžou dojednat text, který bude třeba v duchu česko-německé deklarace, ale vyhodí z toho ty miny, které totiž ve skutečnosti nehájí české zájmy, ale brání dialogu.
A je prostě paradoxem, že ti, kteří dnes nejhlasitěji mluví o obraně českých zájmů, se v Evropě spojují s těmi politickými silami, které skutečně otevírají otázku Benešových dekretů, zpochybňují poválečné uspořádání a požadují kroky jdoucí proti českému státnímu zájmu. SPD doma straší sudetskými Němci, ale její předseda se klidně schází s politikem AfD, který později spolupředkládá návrh požadující konečné zrušení Benešových dekretů. Hnutí ANO doma mluví o národnostních zájmech, ale evropsky se spojilo s Fideszem, se Svobodnými a dalšími silami, které z nacionalistické politiky dlouhodobě dělají nástroj rozkladu evropské důvěry a solidarity. A to je pokrytectví, které jsem se dneska skutečně snažil pojmenovat.
Skutečné vlastenectví nevypadá tak, že doma křičím o obraně národa, a hnedka jak vyjedu za hranice, tak se bratříčkuji s těmi, kteří přesně otevírají otázky nebezpečné pro český právní anebo historický zájem. A skutečné vlastenectví, přátelé, znamená znát vlastní dějiny, ctít vlastní oběti, bránit právní jistotu České republiky, ale mít zároveň sebevědomí k dialogu. A sebevědomý národ se nebojí setkání, sebevědomý národ se nebojí debaty, sebevědomá demokracie nebojí pravdy. Takže odmítám relativizaci nacistických zločinů, odmítám zpochybňování Mnichova, okupace, holocaustu, utrpení českého národa a odmítám také jakékoliv politické snahy zpochybnit právní a majetkové uspořádání České republiky. Ale stejně, úplně stejně odmítám zneužívání historek k politickému divadlu, odmítám strašení Německem v době, kdy je Německo naším spojencem v NATO, klíčovým partnerem v Evropské unii a nejdůležitějším obchodním partnerem České republiky. ***
