Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.30 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
K tomuhle se má vyjadřovat Sněmovna? To je ten problém, uctění památky šoa, uctění památky nacistického řádění, tance? To je přesně v tom usnesení, jak ho tady SPD nebo vládní koalice – tak nevím, jestli to SPD, nebo vládní koalice navrhla.
A se znalostí česko-německé deklarace, kterou jsem tady, tu klíčovou část, zde přečetl a slovy organizátorů Meeting Brno a sudetoněmeckého landsmanšaftu, a tedy i konkrétního programu, mi dovolte trochu zhodnotit návrh toho usnesení. Na začátek chci být naprosto jednoznačný. Jakékoliv relativizování nacistických zločinů zaslouží jasné odsouzení. Zpochybňování Mnichova, okupace, holocaustu nebo utrpení českých občanů také zaslouží jasné odsouzení, stejně jako politické snahy o zpochybnění právního a majetkového uspořádání České republiky také zaslouží jasné odsouzení. V tom má být náš český postoj jasný a pevný.
Zároveň ale platí, že to, čemu říkáme sjezd, a já jsem teď tady přečetl ty pozvánky a ten program, pietní akty, pouť smíření a veřejná debata mohou být způsobem, jak chránit naši historickou paměť, jak pravdivě pojmenovávat minulost, jak se vzdělávat pietou, ochotou mluvit o tom. A ten návrh, který zde máme předložen, nejprve tedy oceňuje česko-německou deklaraci, oceňuje vysokou úroveň česko-německých vztahů a mluví o společném smíru, ale zároveň potom vyzývá organizátory, kteří usilují o ten smír, protože to jsme slyšeli, že to je celé o tom smíru a o té debatě, aby od té akce upustili. To prostě nedává smysl. To usnesení logicky nedává smysl a paní poslankyně Langšádlová správně pojmenovala ten vnitřní rozpor. Protože hlásit se k deklaraci znamená podporovat odpovědný dialog, pietu a smíření. Rozvíjet česko–německé vztahy znamená vést citlivou historickou debatu důstojně, přesně a bez nějakého kolektivního podezírání.
Pokud někdo má konkrétní výrok, který relativizuje nacistické zločiny, tak ať ho cituje. Já jsem tady nic neslyšel. Pokud má někdo konkrétní politický požadavek, který zpochybňuje právní a majetkové uspořádání České republiky, má ho předložit a ty požadavky, které byly předloženy, tak o nich už víme, že se jich dávno vzdali. Takže ano, došlo tam k posunu a došlo tam k posunu, který bychom měli vítat a spíše mu otevřít dveře. Neříkám, že musí všichni nutně na tuto kulturní akci jít. To je asi otázka každého člověka. Ano, je to politicky citlivé téma, ale neznamená to, že budeme přijímat usnesení, ve kterém se usneseme, aby upustili od jejího konání.
Skutečné vlastenectví totiž vypadá jinak. Vlastenectví znamená znát vlastní historii, ctít vlastní oběti a mít dost sebevědomí k dialogu, protože sebevědomý národ se opírá opravdu nikoliv o strach. Ono to zaznělo v té pozvánce Meetingu Brno, ale já se k tomu ještě jednou vrátím. Meeting Brno dlouhodobě pracuje s pamětí města, kde má složitou českou, německou i židovskou historii, připomíná oběti nacismu, připomíná holocaust, připomíná ty Kounicovy koleje, ale zároveň připomíná i poválečné bezpráví a utrpení nevinných lidí. A to je přístup, který dovoluje, a to je ochota, která dovoluje vidět dějiny v celé jejich složitosti.
Takže Brno je vhodné místo pro takovou debatu, místo s tragickou zkušeností nacistické okupace, ale i tragickou zkušeností poválečného vyhnání.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a poprosím zejména pravou část sálu, aby se ztišila nechala vás v klidu vystoupit a ten hlouček aby se případně odebral do předsálí? Děkuju pěkně.
Poslanec Jan Lipavský: Je to město i s tragickou zkušeností poválečného vyhnání německojazyčných obyvatel. A je to město, které se skrze aktivitu svých občanů, protože to je aktivita, která jde zespoda, rozhodlo minulost otevírat důstojně a odpovědně, a to si myslím, že je správná cesta.
Pak je tady ale cesta, kterou nepovažuju za správnou, cesta opačná, cesta špatná, cesta, kterou musíme umět odmítnout jako naše společnost. Je to cesta strachu. Musíme dokázat přesně pojmenovat ty, kteří toto téma zneužívají k vyvolávání strachu. Část české politické scény, dnes tedy SPD, ANO a Motoristé, se opakovaně pokouší české veřejnosti namluvit, že dialog s Němci ohrožuje naši národní suverenitu, že snad pokus o smíření je nějaká zrada, že to setkání je provokace, že sudetoněmecké prostředí je samo o sobě nějaké podezřelé, toxické, že bychom se ho neměli dotýkat, že by tady nesmělo být a že Německo snad začíná být znovu vykreslováno jako nepřítel.
To je nebezpečná a falešná politika. Je to politika, která se živí tedy něčím, co bychom mohli nazvat jako resentiment. Je to politika resentimentu. Namísto toho, abychom řešili současné problémy, abychom řešili stavební zákon, sociální podporu, sociální služby, smlouvu o finanční službách, silniční provoz nebo ekodesign výrobků, tak řešíme úplně nesmyslné, absurdní téma, které víceméně skoro nikoho nezajímá, si dovoluji říct, to si dovoluji říct zcela kvalifikovaně. A zároveň je to politika, která ve skutečnosti oslabuje české zájmy, protože potenciálně poškozuje vztahy s jedním z našich nejdůležitějších partnerů. Pokud proběhne akce v Brně, vláda nebo Sněmovna můžou říct, akce proběhla v Brně nebo v jiném městě. To byla občanská aktivita. A myslím, že tady dneska nezazněl jediný důkaz, že by se tam mělo konat něco, co jde proti právnímu řádu České republiky. To znamená, odpovědné složky nemají žádný základ, aby třeba nějakým způsobem proti tomu zakročovaly, nebo vláda třeba aby se snažila vytvářet prostředí, ve kterém by mohlo probíhat něco protiprávního. Nic takového se neděje. To je prostě občanská iniciativa, kulturní festival, folklorní festival. A tady na plénu Poslanecké sněmovny se chystáme přijmout usnesení; já jsem pochopil, že ta většina tady asi pravděpodobně je, které má potenciál ohrozit naše vztahy s jedním z našich klíčových spojenců, spojencem v NATO, s klíčovým partnerem v Evropské unii a samozřejmě s naším nejvýznamnějším obchodním partnerem.
Proč to chceme proboha dělat? V době, kdy Rusko vede brutální agresivní válku proti Ukrajině, v době, kdy se autoritářské režimy snaží rozbíjet evropskou jednotu, prostě rozdmýchávání jakýchkoliv protiněmeckých vášní je naprosto mimořádně nebezpečné a nezodpovědné, protože náš český národní zájem spočívá v silných vztazích se sousedy, pevný spojenectvích a samozřejmě sebevědomé v zahraniční politice a ne v nějakém kňučení, že se v Brně nemůže odehrát folklorní festival, což je to, co nám tady SPD předkládá.
V tom usnesení jsou body, se kterými se dá souhlasit. Třeba odsuzuje kategoricky jakékoliv projevy historického revizionismu, relativizace nacistických zločinů a zpochybňování poválečného právního a majetkového uspořádání České republiky. To je věta, kterou já jsem připraven podepsat, hlasovat pro ni a tak dále. Ale podívejme, kdo dnes v Evropě skutečně usiluje o revizi pořádku, když se bavíme o tom revizionismu. Například, a už to tady opakovaně zaznělo, historický revizionismus pravidelně zvedá německá AfD, maďarský Fidesz nebo rakouští Svobodní.
Je to tedy fascinující příběh a já ho tady odvyprávím celý, protože SPD už se od roku 2016 minimálně představovala jako partner AfD v evropském, můžeme to říct, vlasteneckém prostředí. Od roku 2019 dokonce spolu seděli ve frakci Identita a demokracie. Od roku 2024 spolu společně působí ve frakci Evropa suverénních národů. Není to tedy nějaká nahodilá spolupráce, nejsou to žádné jednorázové setkání. SPD a AfD spolu dlouhodobě systematicky spolupracují jako dvě krajně pravicové evropské strany. Shodují se na tématech jako migrace, islám, odpor k federalizaci Evropské unie, odpor ke Green Dealu a formují se společně také na rétorice takzvané suverenity národních států.
Není to jenom ideová shoda, jsou to i konkrétní lidé, kteří se pravidelně potkávají. To jméno tady už mnohokrát padlo, je to Petr Bystroň, který si na tom slavném záznamu tedy stěžuje, že dostal moc velké bankovky, když přebíral nějaké ty špinavé ruské peníze, tak jak je podezřelý z toho nebo jak ty informace vycházely v novinách. ***
