Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.20 hodin)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Michal Kučera. Připraví se Jan Berki. Prosím, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo. Možná bych tady jenom připomenul, jestli tady něco jitří nálady české společnosti, tak je to právě toto jednání Poslanecké sněmovny. Pokud jste chtěli zjitřit nálady české společnosti, tak se vám to opravdu teď povedlo. Protože nic nepřispívá k tomu, aby se toto téma zesílilo, aby se toto téma odrazilo v náladách české společnosti jako toto jednání Poslanecké sněmovny, kde jste tady přišli, hodili jste na stůl neprojednané usnesení, aniž bychom ho mohli možnost cokoliv k němu říct.
A upozorňuju kolegům, kteří jsou tady oba dva nováčci v Poslanecké sněmovně, takto silná témata tady nikdy – nikdy – nebyla projednána – nikdy – tak, že jsme přišli a hodili toto téma na stůl. Takhle silná témata, takováto usnesení byla vždycky dopředu vykomunikována. Vždy jsme se tady sešli a řekli svůj názor. Ne vždy byl respektován, to chápu. Ale nikdy se nestalo, že takto silné téma, takto obrovské téma bylo hozeno na stůl a řečeno, hlasujte o tom. Nikdy ta diskuse neprobíhala jenom na jednání Poslanecké sněmovny. Vždy probíhala někde v ústraní, respektive v nějakých pracovních skupinách či na setkání předsedů klubů.
Prostě vy teď jitříte nálady české společnosti. A doufám, že si na tom nechcete pouze přihřívat vaši politickou polívčičku, protože bohužel tak to vypadá.
A chtěl jsem jenom ještě k těm debatám, že jste nikdy nezaznamenali, že by někdo z vašich kolegů z SPD zpochybňoval Benešovy dekrety. To asi ne. Ale vaši kolegové z SPD se kamarádí s nácky z AfD. O to tady jde.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Jan Berki a potom je připravena poslankyně Vendula Svobodová. Prosím.
Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já zase vaším prostřednictvím odpovím kolegovi Krňanskému. Shodou okolností já vím, že to je velmi citlivé téma. Jsem z Liberce. Jestli někdo o sudetské historii – jako ne, že bych to sám mohl vyprávět – ale jestli toho někdo slyšel hodně a jestli někdo pochází z města, kde to je velmi citlivé téma, tak je to samozřejmě Liberec. Část mé rodiny pochází z Miřetic. Já jsem tam trávil své dětství. Ležáky velmi dobře znám.
Ale právě proto hledám cesty, jak skutečně jít na tu cestu usmíření dál, nikoliv zastavit se deklarací, ale opravdu pokračovat k tomu, aby toto již citlivé téma nebylo – a znovu podotýkám – ne v tom smyslu zapomenout ty věci, ale jako aby to už přebolelo, abychom prostě mohli jít dál.
A děkuju za ten podnět. Účast na ležácké pietní akci je bezesporu jako jedna z těch věcí. A organizátoři mají rozhodně příležitost, určitě teď sledují naše zasedání, je pozvat a zástupci mají možnost přijmout.
A jenom ještě na kolegu Doksanského, vaším prostřednictvím, si dovolím v jedné věci s vámi velmi nesouhlasit. Otázkou je, jak na to reaguju – jestli odsuzuju, anebo vysvětluju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Vendula Svobodová a připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Prosím.
Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Pánové, prostřednictvím pana předsedajícího, tak nějak couváte. Najednou už není důležité, kdo navrhuje usnesení. Najednou už není důležité, jaký je program Meetingu Brno. Ale ten festival obsahově tak, jak je teď, tak tam běží prostě od toho roku 2015. Takže co se vlastně jako teďka změnilo? Proč to vadí teď? Proč teď zrovna není ve společnosti správná chvíle, když celou dobu ta správná chvíle zřejmě byla a nebylo potřeba to téma zvedat tady v Poslanecké sněmovně? Je to kvůli tomu, že pro to nebyla příhodná chvíle, protože Tomio Okamura nebyl předseda této Poslanecké sněmovny a nemohl si to třeba dovolit? Nebyl by vyslyšen? Nebo jste využili jenom toho, že tady dneska není Andrej Babiš, a dovolili jste si udělat tuhletu chybu, a teď se tady lopotíte v těch svých pseudoargumentech a vlastně vytváříte tuto nenávistnou atmosféru?
Tady z této části, z této strany (ukazuje pravou část sálu) zaznívá, že jde opravdu o to smíření, že nikdo tady nepotřebuje poměřovat, kdo víc trpěl. To opravdu jako není potřeba. To si tady jako nemusíme říkat. Tady jde o to smíření. A to se jinak nestane, než že budou probíhat akce typu Meeting Brno.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Gabriela Svárovská a jako poslední teď přihlášená paní poslankyně Michaela Šebelová.
Tak prosím.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Já bych si dovolila připomenout, že jestli skutečně naším cílem je smíření, tak kromě těch vlastních ran je potřeba vidět taky ty rány a nespravedlnost na druhé straně. O tom je smíření. Benešovy dekrety nejsou pro Sudetoněmecký krajanský spolek důvodem domáhat se v Česku nějakých majetků, ale jsou symbolem té kolektivní viny, která byla uvalena na celou skupinu obyvatel, z nichž většina, z nichž část byla nečinná, část se účastnila odboje a část těch lidí byla za války vězněna v koncentračních táborech, protože kromě německého měli také židovský původ, část těch lidí se vrátila z koncentračního tábora a nastoupila přímo do transportu do Německa. A i tyto rány, i tyto nespravedlnosti je třeba vidět. O tom je usmíření, ne že donekonečna budu ještě po 81 letech opakovat nějaké staré křivdy. Tím se žádné usmíření nestane.
Jak poznamenal pan kolega Lipavský, jestliže pan Krňanský by rád viděl sudetské Němce v Ležácích, proč je nechce v Brně? Bernd Posselt navštívil Lidice, opakovaně se omlouval za nacistické zločiny, vyjádřil úctu k obětem, vyjádřil lítost. Vyjádřil někdy někdo z vás předkladatelů lítost nad vražděním a násilím na nevinných lidech, kteří byli vyháněni z České republiky, z Československa, přestože nic nespáchali a v některých případech se dokonce účastnili odboje nebo byli perzekuováni kvůli svému židovskému původu?
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Michaela Šebelová. Prosím.
Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo. Já jsem se před nějakým časem přihlásila v reakci na pana kolegu Krňanského, vaším prostřednictvím. A děkuji kolegyni Svárovské že už na to také upozornila.
Článek z roku 17. listopadu 2010: „Posselt a bavorský ministr požádali v Lidicích o odpuštění.“ Tak nebylo to v Ležácích, bylo to v Lidicích. „Bavorský ministr školství Ludwig Spaenle CSU a mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení a europoslanec Bernd Posselt položili věnce u hrobu mužů popravených za druhé světové války ve středočeských Lidicích.“ Cituji: „Ukláníme se před našimi spoluobčany z Lidic a žádáme o odpuštění té části viny, kterou i my neseme, řekl Posselt.“
Tak já nevím, jestli potřebujete, aby to bylo přesně v Ležácích? Nevím z jakého důvodu jste to tady vyjádřil. Mám pocit, že se do toho nedůstojně zamotáváte.
My jsme už na grémiu avizovali, že ten bod bude problém. Když jsme měli poradu na grémiu, tak jsme avizovali, že jsme dnes připraveni opravdu jednat konstruktivně, protože ty body, které jsou za tímto bodem, jsou, dá se i říct i z pozice opozice, že je možné je podpořit, že je možné je posunout, že tam je celá řada zajímavých bodů. Myslím si, že mohlo to jednání Poslanecké sněmovny opravdu dneska probíhat důstojně, že jsme v tuto chvíli už mohli mít za sebou druhé čtení odložení účinnosti geoportálu v rámci stavebního zákona. Chtěli jsme to podpořit, byli jsme připraveni to nezablokovat, nevetovat devadesátku. Mohlo být za druhým čtením zákona o státní sociální podpoře a o sociálních službách.
Ale prostě když navrhnete takto citlivý bod a ještě potom vystupujete jako koaliční poslanci takovým způsobem, jakým vystupujete, tak se prostě nemůžete divit, že to tady probíhá, jak to probíhá.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Tomáš Helebrand a připraví se pan předseda Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, musím reagovat na paní poslankyni Svárovskou. To, co jsme si tady vyslechli, mně je samozřejmě líto všech obětí. Válka je strašná, děly se tam hrůzné věci. Ale nesmíme zaměňovat prostě to, co se stalo na začátku, s tím, co bylo důsledkem. Z pohraničí samozřejmě jsme odsunuli německy mluvící obyvatelstvo. Ale předtím tam odsud vyhnali české občany. Je to strašné. Válka se stala. ***
