Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.00 hodin)
(pokračuje Marek Benda)
Tento starší pán, šedesát, pětašedesát mu bylo, na mě začal křičet: Marku, mlčte, vy nemáte právo mluvit. Vy jste ty dupající holínky nezažil. Tehdy jsem pochopil, že existuje generace, pro kterou je to problém, a že já jako dítě narozené dvacet let po válce asi těmto lidem těžko můžu kázat. Ale jestli to odehrává dneska někdo, tak je to prostě jenom čiré vyvolávání nenávisti. To nemá nic společného s válkou a s ničím dalším. To jsou jenom zoufalé pokusy najít si nějakého vnějšího nepřítele v okamžiku, kdy nejsem schopen si najít žádný jiný pozitivní program.
Já to pokládám za obrovskou hloupost, že to dnes bylo zařazeno. Budu hlasovat pro ty různé návrhy, které tady zaznívají. Samozřejmě, že jsou tam věty, které jsou schvalitelné. Ale myslím, že to je hlavně hloupost pro vládní koalici a pro hnutí ANO. Naprosto nechápu, jestli jste provedli konzultaci tohoto usnesení s vaším premiérem, jestli někdo za to usnesení bude bit – pochválen bude nepochybně předseda Poslanecké sněmovny. Jeho voliči budou nadšeni, protože toto přece chtěli slyšet. Jestli někomu ztížíte dramaticky situaci v Evropě, tak je to premiér této země, který samozřejmě po těchto útocích na německé krajany, samozřejmě, že se na něj ti Němci budou zlobit, samozřejmě, že mu to zkazí všechna další jednání, která nás očekávají. Pokládám to za fatální chybu a jsem velmi nerad, že jste přistoupili na toto ryzí pokrytectví pana předsedy Sněmovny, které tady dneska bylo vypočítáno xkrát už v tom, že jeho největší kamarádi v Evropě jsou ti, kteří Benešovy dekrety zpochybňují, ti, kteří by chtěli revizi druhé světové války nebo minimálně jejích výsledků, místo toho se soustředí na sudetoněmecké sdružení, které už dávno nic takového nechce. Děkuji za pozornost. (Delší potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s přednostním právem se stanoviskem klubu pan poslanec Výborný.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, je to tak, vystupuju se stanoviskem poslaneckého klubu z pověření poslaneckého klubu KDU-ČSL a dovolím si navázat na kolegu Marka Bendu, protože to, co zaznělo, tak myslím, že by skutečně bylo hodno podepsat.
Já jsem si dovolil právě za poslanecký klub KDU-ČSL vám poslat do všech vašich mailových schránek poslanců návrh usnesení. Ale posílal jsem ho až v okamžiku, kdy ten bod byl reálně opravdu schválen. Já jsem pořád totiž spoléhal na to, že se najde pár odvážných poslanců hlavně v řadách hnutí ANO, kde si myslím, že nejsou všichni komfortní s tím, že ten bod byl vůbec zařazen a hlavně že bylo načteno toto usnesení, a opravdu jsem se domníval – a taky by mě zajímalo, jestli ty věci byly konzultovány s vaším premiérem, s vaším předsedou, nebo nebyly. Ale já jsem se pořád domníval, že tady prostě část poslanců třeba odejde, nebude hlasovat a že ten bod prostě nebude mít tu většinu, tak aby byl zařazen, přesto byl. Takže ten návrh usnesení, který jsme diskutovali s kolegy v rámci poslaneckého klubu, tak vám byl rozeslán až v okamžiku, kdy ten bod skutečně zařazen byl.
A já jsem stejného názoru, že toto je věc, která prostě nemá být ani projednávána a neměla být ani otevřena na půdě Poslanecké sněmovny. A skoro si myslím, že si to myslí i někteří poslanci a poslankyně hnutí ANO. A bylo by dobře, kdyby toto své přesvědčení, a já jsem o tom opravdu bytostně přesvědčen, tak i potom dokázali odvážně promítnout do svého hlasování o těch navržených usneseních. A já vás za chvíli seznámím i s tím usnesením, s těmi body, které navrhujeme za poslanecký klub KDU-ČSL. Ale tohleto je přesně ta součást toho velmi laciného a pokryteckého národovectví, které tady předvádí SPD, které tady předvádí Tomio Okamura. Nevím, proč k tomu naskakujeme. Proč naskakujeme tady na to velmi laciné ne vlastenectví, protože na to máme být hrdi, na svoji vlast, ale na to národovectví, kterého jsme tady svědky, a velmi velmi mě to mrzí.
Nemám tu historickou paměť, kterou má Marek Benda. Ale velmi dobře si pamatuji, když jsem třeba i toto téma probíral, diskutoval a bavil se o něm se studenty na střední škole právě při hodinách dějepisu, kde jsme probírali česko-německé vztahy, a právě to připodobnění nebo to seznámení se s tím tématem právě na těch jednotlivých osobních příbězích konkrétních rodin našich občanů, kteří byli za války tvrdě postiženi nacistickým režimem, a pocházím z kraje, kde máme Ležáky nebo měli jsme Ležáky, protože ty Ležáky byly vypáleny nacisty, Němci. Vím, o čem hovořím. Ale stejně tak ty příběhy, které potom můžeme dokumentovat na Svitavsku, kde to byly Sudety, a odkud byli naši němečtí spoluobčané potom vyháněni v roce 1945. Tohleto bychom měli mít na paměti a nepřicházet a nenaskakovat na něco, co jsem se domníval, že tím chvályhodným podpisem Česko-německé deklarace a tím procesem usmíření, kteří tady mnozí na české i na té německé a na rakouské straně skutečně dokáží reálně praktikovat, takže už je skutečně za námi. Nechci tady používat nějaká emotivní vyjádření; styďte se a podobně, ale já si skutečně myslím, že tohle téma tady vůbec nemělo být na půdě Poslanecké sněmovny otevřeno. Nepatří sem. Seberme se, seberte se, jeďte do Brna. Jeďte do Brna právě na Dny smíření, tak ať si to dokážete prožít na vlastní kůži. A pak se k tomu vraťme a můžeme si tady někde u kávy nebo na nějakém kulatém stole nebo semináři o tom popovídat.
Já si dovolím tady, když už to tedy otevřeno bylo, tak myslím, že je potřeba, aby tady na mikrofon, možná i pro některé, kteří třeba sledují to jednání tak, aby zazněla právě i ta Deklarace smíření a společné budoucnosti. To je totiž celý název toho, co přijalo Zastupitelstvo města Brna 19. května roku 2015; Deklarace smíření a společné budoucnosti. A má být společnou budoucností to, čeho jsme tady dneska svědky? Pane kolego, vy zastupujete vašeho předsedu. Opravdu tohleto má být ta společná budoucnost, o které se mluví? A opravdu mě mrzí, že se tady ironicky smějete. (Poslanec Výborný se obrací na poslance Kotena, který sedí u stolku zpravodajů.) Opravdu jo. To, co má být právě tou deklarací smíření – tak já si dovolím tady teďka vás s tím textem seznámit.
Připomínám tedy, že se jedná o 19. květen 2015, je to 11 let. V letošním roce si připomeneme sedmdesáté výročí od skončení druhé světové války, dosud největší tragédie lidstva v jeho historii. Během let 1939 až 1945 došlo k okupaci Československa německými vojsky a k perzekuci českého obyvatelstva. Po osvobození Brna na základě usnesení Zemského národního výboru ze dne 30. května 1945 nařídil v odpoledních hodinách Národní výbor pro Velké Brno, aby se na Mendlově náměstí ve 22 hodin shromáždili všichni německy hovořící Brňané. Během noci a k ránu je vyvádějí ozbrojené revoluční gardy a armádní jednotky z města. Procesí asi 20 000 osob čeká nekonečný pochod směrem k rakouským hranicím. Bez jídla, bez vody, bez lékařské péče, bez základní hygieny, bez odpočinku. Podle očitých svědectví po cestě mnozí umírali vyčerpáním. Podléhali epidemiím, které se rozšířily v pohořelickém táboře. Někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni.
Tento v uvozovkách akt pomsty, který měl být odplatou za nacistické zločiny, přitom ty, kteří se na nich aktivně podíleli, postihl jen okrajově. Akce byla namířena především proti ženám, dětem a starým lidem, kteří tvořili naprostou většinu účastníků pochodu. Mezi vyhnanými bylo mimo jiné i mnoho Čechů a německých antifašistů. Tento akt vstoupil do historie jako takzvaný Brněnský pochod smrti. Jsme si dobře vědomi nesrovnatelně rozsáhlejších zločinů, které spáchal nacistický režim. Zároveň si uvědomujeme, že utrpení zůstává utrpením, ať je jeho původem kdokoliv a v kterékoliv době.
My jako členové současné politické reprezentace města odsuzujeme veškeré zločiny spáchané v letech 1939 až 1945 a chceme v den sedmdesátého výročí těchto událostí připomenout a uctít památku všech obětí a přispět tím k procesu vyrovnání s bezprávím, které zasáhlo značnou část tehdejšího brněnského civilního obyvatelstva. ***
