Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.40 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Protože platí, že zlo vždycky budí zlo. A platí zároveň, že abychom se s tou historií, která v těch mnoha místech byla společná, abychom se s ní vůbec nějak vypořádali. A ano, připomínám byl to Václav Klaus a Helmut Kohl, kdo v roce 1997 podepsali česko-německou deklaraci a byla obrovským krokem dopředu v tom, abychom dokázali vytvářet vlastní identitu ne na nenávisti, ale abychom ji dokázali vytvářet zároveň na pravdivém obrazu naší vlastní historie, na jejím pochopení a přiznání. Stejně tak, jako se o to snaží Německo a jako se o to snaží Rakousko a jiné státy. A není předmětem porovnávání hrůz, které způsobila druhá světová válka. O tom je přece společnostem v 21. století jasno. O tom se učíme v učebnicích a tam nic z toho nemíří. Ale máme v tomto směru místo toho, abychom si dělali z toho plánovaného setkání fackovacího panáka, jak se o to snaží současná vládní koalice, tak to přesně máme obrátit. A zdůrazňuju, je to neuvěřitelná lež a pokrytectví ze strany současné vládní koalice.
Pojďme si připomenout některá fakta. Sudetoněmecké krajanské sdružení od roku 2015 nijak, ani ve svých dokumentech, nezpochybňuje platnost Benešových dekretů, nemá žádné majetkoprávní nebo vlastnické požadavky, nemá je. Naopak blízcí spojenci současné SPD minimálně v evropské frakci AfD, Alternative für Deutschland, opakovaně v Bundestagu vyzývají vládu, aby řekla a konečně udělala něco s Benešovými dekrety a zrušila jejich platnost. Tohleto je vizitka současné SPD. Tohleto je příspěvek ke smíření. Tak řekněte svým vlastním voličům: Náš nejbližší partner, se kterým se tak rádi fotíme, tak ten ve skutečnosti zrušit Benešovy dekrety chce, Sudetoněmecké krajanské sdružení nikoliv. Tohleto je pravda. Ale možná řečí současné SPD a vládní koalice (je to?) dobrá příležitost získat nějaké ty politické populistické body tím, že budeme místo stavění mostů mosty bourat a ukazovat v tomhle ohledu na nejsložitější pudy ve vztahu k sudetoněmeckému a česko-německému smíření.
Je to pohrdání také tím, co řekli zastupitelé v Brně, kteří se tomu věnovali, kteří upozorňovali na celou řadu vážných historických paradoxů. Markéta Vaňková připomínala příběh, který je zaznamenaný v české literatuře. Hovořila nejenom o krásné knize Vyhnání Gerty Schnirch, ale o dalších knihách, které například zachycují příběh, který je pro nás důležitý – příběh Čecha, který se nastěhoval do domu k sudetským Němcům ještě v čase, kdy tam byli, a zažil s nimi několik měsíců, a přestože to byl člověk, který na Němcích nenechal nit suchou, jedinou nit suchou, tak když mělo dojít na odchod těch původních vlastníků domů, tak se jich zastával a říkal: To ale byli obyčejní lidé, to byli lidé, kteří nikdy nikomu tady nezkřivili vlas, to nebyli lidé, kteří by Německu pomáhali. A ukázal jiný pohled na tuhle konkrétní rodinu – individuální. To je přece to, o čem se bavíme při definování vlastní identity postavené na myšlenkách humanity.
A tohle je věc, kterou máme vrátit zpátky a máme nepochybně využít tu příležitost konání zmíněného sjezdu symbolicky v místě, kde se odehrál pochod smrti, v místě, které je nepochybně svědkem jedné z nejtemnějších kapitol naší národní historie, aby to byla v tomto směru opravdu mimořádná událost, akt pokory a smíření. To je příležitost pro to, abychom naplnili předchozí úsilí, diplomatické úsilí, o česko-německé smíření. Tohle má být náš cíl.
A znovu zdůrazňuju – hovořil jsem o SPD a Alternative für Deutschland – tím ten výčet nekončí. Přece si všichni uvědomujeme, kdo opakovaně zpochybňuje Benešovy dekrety. Tak znovu zdůrazňuju – dnes to není sudetoněmecký krajanský spolek, respektive Sudenětoněmecké krajanské sdružení, ale je to třeba Viktor Orbán a jeho Fidesz, dobří spojenci a kamarádi Andreje Babiše, nebo je to také Herbert Kickl z rakouské FPÖ. Tak právě s nimi je naše ANO i Motoristé ve stejné frakci Patriotů v rámci Evropského parlamentu. Možná by nám vysvětlili lépe tedy, co chtějí tou deklarací dneska, nebo tím usnesením, říct. Tohle je do nebe bijící pokrytectví a jestli vy z toho chcete vytěžit nějaké body, tak vás jenom upozorňuju: Škodíte vlastní zemi, škodíte lidem, kteří se už cítí dostatečně zralí na to, i jako česká společnost, aby se podívali pravdivě na českou historii.
A jsem rád, že v posledních letech vycházejí knihy, které tohle odhalují, a ne jako předmět nekonečného sypání si popela na hlavu, ale úplně obyčejného lidského pochopení a národního uvědomění, že také tohle patří k naší historii a máme to přijmout a máme se s tím vypořádat, pokud chceme být opravdu tak, jak nepochybně chceme, silným státem.
Na závěr, platí nepochybně, že silný stát unese setkání. Nepochybně platí, že silný stát se nebojí a nemusí se bát sudetoněmeckého sjezdu v Brně. Silný stát ho naopak přijme jako důkaz toho, že česko-německé vztahy jsou natolik dospělé, že snesou i poznání a přiznání té nejbolavější kapitoly. Naopak slabý stát zbrojí proti vlastním spojencům. Tahle koalice se v tomto usnesení přiznává tedy fakt jenom k vlastní slabosti.
My v ODS vyznáváme jiný typ síly – sílu otevřené, sebevědomé evropské České republiky – a jednoznačně nepodpoříme ten návrh usnesení, se kterým jste přišli. Já jsem jasně zdůvodnil, v čem pokládám váš postup za hanebně pokrytecký a jasně jsem popsal, proč naopak máme jako silný stát konání takového setkání v Brně podpořit. Tím spíš, že jej fakticky svým usnesením jako vyjádření smíření, jako vyjádření podpory česko-německému dialogu vyjádřili zastupitelé v Brně 40 hlasy. To je jednoznačná silná většina. To máme respektovat jako český parlament a naopak je v tom podpořit a pomoci jim v tom. To je jednoznačná zpráva. Ne to zpochybňovat, ne se tomu tak trochu vysmívat, ne pokrytecky spojovat takový sjezd se zpochybňováním Benešových dekretů, protože – znovu zdůrazňuju – to dnes sudetoněmecké krajanské sdružení nedělá. Dělají to naopak spojenci současné vládní koalice zcela prokazatelně – spojenec SPD, německá AfD, spojenci hnutí ANO a Andreje Babiše a Motoristů v evropské frakci Patriotů, totiž FPÖ a zároveň maďarský Fidesz.
Tak tohle jsou zprávy o tom, co se vlastně má odehrát v případě tohoto usnesení. Silný stát takové setkání unese, silný stát ho přivítá jako důležitý symbol pokory a poznání vlastní historie. Díky za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak budeme pokračovat. Nyní je přihlášen pan poslanec Zdeněk Hřib.
Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den... nebo spíš večer už asi. Já tedy bohužel jsem nedostal stále odpovědi na na ty otázky, které jsem tady položil na počátku jednání, kdy jsem se tedy obracel k panu ministru Macinkovi. Ten tedy mezitím stihl přijít a zase odejít. Teď ho tady úplně nevidím – to je škoda, protože já bych opravdu chtěl znát ten názor pana ministra zahraničí k tomu tématu, které tady nadnesl pan předseda Sněmovny – tedy otázky spojené s tím Sudetoněmeckým krajanským sdružením. ***
