Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.20 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Ale ve skutečnosti je to velice jednoduché – to, o čem my tady budeme zítra rozhodovat, je to, zda bude mít Česká republika skutečně pravidla o rozpočtové odpovědnosti, anebo, zdali budeme mít jenom jakousi prázdnou schránku. Protože tento zákon ovlivní státní rozpočty na mnoho let dopředu, a to už od roku 2027. A proto si zaslouží řádné projednání, odbornou debatu, odpovědi vlády a pochopitelně možnost pozměňovacích návrhů. Rozhodně si nezaslouží projednávání v tom zrychleném režimu devadesátky, a proto podporujeme veto tohoto zrychleného projednání.
A souhlasím s tím že Česká republika musí implementovat ten evropský fiskální rámec. A ano, ta pravidla samozřejmě musí umět reagovat na ty mimořádné situace, bezpečnostní hrozby, energetickou krizi, válku, potřebu investic do obrany, to je asi jasné. S tím problém určitě nemáme.
Ale ten problém je, že vláda pod rouškou té transpozice evropského nařízení, respektive směrnice, přidává do českého zákona vlastní výjimky, které právě Evropská unie vůbec nepožaduje. A tyhlety výjimky mají rozvolnit naše tuzemská rozpočtová pravidla a právě otevřít prostor pro vyšší deficity ve státním rozpočtu a vyšší zadlužování našich dětí a vyšší zadlužování na úkor jejich budoucnosti.
Tím asi nejvážnějším problémem je ta dluhová brzda. Je to celkem jednoduše srozumitelné – pokud dluh přesáhne 55 procent hrubého domácího produktu, tak se zapnou ta náročnější pravidla, respektive přísnější pravidla. Jenomže vláda říká: „Ta brzda zůstane, ale některé dluhy do ní počítat nebudeme.“ To znamená, že se mají odečítat například mimořádné bezpečnostní výdaje, také financování nízkoemisních zdrojů, tedy například Dukovan.
Takže jinými slovy – stát si bude moct půjčit stovky miliard korun, ale pro účely dluhové brzdy se tohle nebude tvářit jako dluh. A tohleto není žádná fiskální odpovědnost, to je prostě účetní trik, nic jiného. Samozřejmě, že ty Dukovany jsou strategicky důležité. Energetická bezpečnost, to je klíčová záležitost. Ale pokud si stát tady chce půjčit stovky miliard, tak ty peníze nezmizí. A představa, že my, protože je nebudeme počítat v nějaké tabulce do nějaké kolonky, že si toho nikdo nevšimne, je naprosto absurdní, protože ty peníze, ten dluh, pochopitelně uvidí věřitelé, uvidí to ratingové agentury. Koho si myslíte, že obalamutíte? Samozřejmě, že to uvidí i finanční trhy. A samozřejmě, že jednoho dne to bude muset někdo zaplatit. Ten dluh nikam nezmizí.
A ten problém je v tom, že tímhle se fakticky má posunout hranice té dluhové brzdy nad 55 procent hrubého domácího produktu. Takže formálně ta brzda v zákoně zůstane, ale prakticky se její účinek oslabí. A vláda pak může tvrdit, že je všechno v pořádku, brzda se nespustila. Jenomže ona se nespustí ne proto, že by nedělali dluhy anebo že by byl ten dluh nízký, ale prostě proto, že se část těch dluhů reálně přestane započítávat pro potřeby té dluhové brzdy.
A já bych se chtěl zeptat tady vládních poslanců, vy si dokážete představit, že by takhle hospodařily rodiny? Že byste si řekli doma: „Tak my prostě nebudeme počítat ty výdaje na tu hypotéku, ani výdaje na nájem té garáže, to se prostě nepočítá. A hele, už jsme v plusu, to je paráda.“ Vždyť je to absolutní nesmysl to, co tady předvádíte, absolutní absurdní divadlo.
Mimořádně problematická věc je i ta desetiprocentní bezpečnostní doložka, protože ta může vést k tomu, že si vláda při zhoršené bezpečnostní situaci – což, jak to tak vypadá podle mezinárodní situace, bude teď skoro furt – tak může si vláda navýšit výdaje státního rozpočtu až o 10 procent bez souhlasu parlamentu. Takže u rozpočtu, který má 2,3 biliony korun výdaje, to znamená, že si vláda bude moct navýšit výdaje o 230 miliard korun bez jakékoliv demokratické kontroly.
A tak se ptám – opravdu chceme dát jakékoliv vládě, jakékoliv vládě možnost navýšit výdaje tímto způsobem bez projednání ve Sněmovně? Opravdu? A já chápu, že ta bezpečnostní situace je vážná, ale právě proto ta pravidla musí být jasná, kontrolovatelná a přísná. Ta mimořádná doložka by musela být úzce vymezená, jednoznačně pod parlamentní kontrolou a rozhodně se z toho nesmí stát nějaký bianco šek pro vládu – ani tuhle, ani jakoukoliv jinou, která po ní bude následovat.
Mimochodem, na tohle riziko neupozorňujeme jenom my, neupozorňuje na to jenom opozice. Tu kritiku vznesla i Národní rozpočtová rada – (tu) jste ještě nestihli rozpustit na rozdíl od NERVu. Její předseda Mojmír Hampl upozornil, že návrh připouští několik různých výkladů toho, kolik vlastně vláda může utrácet. A to je u zákona o rozpočtové odpovědnosti naprosto nepřijatelné, protože ten zákon musí být přesný, srozumitelný a vymahatelný. A pokud má několik výkladů, tak tedy rozhodně, rozhodně není připraven na zrychlené projednávání. To je naopak připraven na opravu respektive kompletní předělání.
Takže já bych se chtěl zeptat paní ministryně Schillerové, proč vláda chce vložit do zákona výjimky, které Evropská unie nevyžaduje? Jaká bude reálná hranice té dluhové brzdy po všech těch odečtech? Proč má vláda dostat možnost navyšovat výdaje státního rozpočtu o 10 procent bez jakéhokoliv projednání Parlamentem, bez jakékoliv kontroly Sněmovny?
Takže my jednoznačně odmítáme zrychlené projednání tohoto zákona a požadujeme řádnou debatu, jasné odpovědi paní ministryně a především možnost tenhle zákon opravit z toho stavu, v jakém teď je.
No a teď druhá zásadní otázka, které bych se chtěl teď věnovat – a to je záležitost kauz paní ministryně Mrázové. Takže já bych se chtěl paní ministryně Mrázové zeptat, sedí tady vedle mě – chystáte se, paní ministryně, rezignovat po všech těch kauzách, které jsme tady viděli v tom téměř nekonečném sledu v uplynulých dnech? Nebo pan premiér, který se dneska zatím neukázal – odvoláte tedy paní ministryni po všech těch jejích kauzách?
Zkusme si to shrnout, co se tedy stalo. Takže paní ministryně Mrázová se tady tváří jako bojovnice za férové a dostupné bydlení. Akorát realita je taková, že ten její příběh je přesně opačný. Ona ve skutečnosti využívala zvýhodněný byt, který byl určený pro lidi, kteří potřebují nějakou pomoc, a využívala ho přesto, že měla plat uvolněné místostarostky, pak starostky a následně poslankyně. Kromě toho teď jako ministryně ještě užívá ten více než stometrový byt v centru Prahy nedaleko Pařížské, takže pokračuje s tím papalášstvím ve šlépějích své předchůdkyně Kláry Dostálové a ostatně připomíná to celé i ty záležitosti Aleny Schillerové.
Takže to, co máte vy dělat, paní ministryně, je přesně opačná věc než co vy děláte. Vy nemáte zneužívat ten systém, který je tady určen pro pomoc potřebným, ve svůj prospěch. Vy máte naopak nastavovat ten systém tak, aby pomáhal potřebným.
A místo toho my tady řešíme ne dostupné bydlení pro lidi, kteří to potřebují, my řešíme vaše bytové kauzy. ***
