(Schůze zahájena ve 14.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dámy a pánové, pěkné úterní odpoledne. Mimořádně vás vítám já. Zahajuji 16. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. (Hluk v jednacím sále.) Milé poslankyně, vážení poslanci, členové vlády, aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím abyste se přihlásili všichni identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny stanovil návrh pořadu 16. schůze dne 22. dubna. Pozvánka vám byla rozeslána elektronickou poštou téhož dne. Já poprosím o klid, abychom se slyšeli, abyste věděli, co nás čeká.

 

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Renátu Zajíčkovou a poslance Jaroslava Foldynu. Máte někdo jiný návrh?

Pokud ne, zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom schválili tyto dva ověřovatele? Ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti těmto ověřovatelům?

Hlasování číslo 1, bylo přihlášeno 141 poslanců, pro 139, proti nikdo. Konstatuji, že jsme ověřovateli 16. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Renátu Zajíčkovou a poslance Jaroslava Foldynu.

 

Náhradní kartu číslo 1 má kolega (Libor) Vondráček. Kolega (Libor) Vondráček bude hlasovat s náhradní kartou číslo 1.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Jiří Barták do 22 hodin – zahraniční cesta, Martin Baxa celý jednací den – pracovní důvody, Monika Brzesková celý jednací den – osobní důvody, Katerina Demetrashvili celý jednací den – pracovní důvody, Lenka Dražilová celý jednací den – zdravotní důvody, Ondřej Matěj Havel celý jednací den – pracovní důvody, Andrea Hoffmannová celý jednací den – zahraniční cesta, Adriana Chochelová celý jednací den – zahraniční cesta, Veronika Kovářová od 15.15 do 18.45 – pracovní důvody, Petr Kowanda celý jednací den – osobní důvody, Michaela Moricová celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Munzar celý jednací den – zahraniční cesta, Irena Němcová celý jednací den – zdravotní důvody, Zdenka Crkvenjaš Němečková celý jednací den – rodinné důvody, Barbora Pipášová celý jednací den – rodinné důvody, Jindřich Rajchl od 14.30 do 16.30 – pracovní důvody, Gabriela Sedláčková od 16.30 – pracovní důvody, Vítězslav Schrek od 14.16 do 16.30 – pracovní důvody, Petr Sokol od 15.00 – osobní důvody, Filip Turek celý jednací den – zdravotní důvody, Vlastimil Válek celý jednací den – zdravotní důvody.

Z členů vlády (se omlouvají): Andrej Babiš celý jednací den – pracovní důvody, Igor Červený do 16 – pracovní důvody, Karel Havlíček celý jednací den – pracovní důvody, Aleš Juchelka celý jednací den – pracovní důvody, Robert Plaga celý jednací den – pracovní důvody, Alena Schillerová celý jednací den – pracovní důvody, Martin Šebestyán celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam celý jednací den – pracovní důvody, Jaromír Zůna celý jednací den – pracovní důvody.

Nyní tedy přistoupíme ke stanovení pořadu 16. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Nejdříve vás seznámím s návrhy, na kterých se shodlo dnešní grémium. Já poprosím teďka o klid, protože my navrhujeme některé body vyřadit a je tam shoda, které tam naopak zařadíme jako nové body.

Takže za prvé navrhujeme vyřadit z návrhu pořadu body 5 a 94, což je sněmovní tisk 67, návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové a tak dále, stavební zákon, druhé a třetí čtení. A navrhujeme také vyřadit z návrhu pořadu bod 121, sněmovní tisk 151, výroční zpráva NKÚ za rok 2025.

Za druhé navrhujeme zařadit do pořadu schůze nové body: sněmovní tisk 124, novela zákona o státní sociální podpoře, druhé a třetí čtení; sněmovní tisk 125, novela zákona o sociálních službách, druhé a třetí čtení, a to do bloku druhého, respektive třetího čtení.

Navrhujeme projednat body potom v následujícím pořadí: bod 68, sněmovní tisk 167, novela stavebního zákona, první čtení v § 90; nově zařazený bod, sněmovní tisk 124, novela o státní sociální podpoře ve druhém čtení; nově zařazený bod, sněmovní tisk 125, novela o sociálních službách, druhé čtení. A poté by to pokračovalo: bod číslo 1, sněmovní tisk 16, to je vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách ve druhém čtení; bod číslo 2, sněmovní tisk 83, novela o silničním provozu ve druhém čtení a bod číslo 3, sněmovní tisk 113, vládní návrh zákona o ekodesignu výrobků, taktéž druhé čtení.

Připomínám, že zítra, ve středu 6. května, bude v 9 hodin zahájena 17. schůze Poslanecké sněmovny. Dále mi dovolte vás informovat, že na 14. schůzi byly projednány body 18, 53, 56, 57, 60, 69 a 70 návrhu pořadu, neboli sněmovní tisky 145, 116, 124, 125, 131, 66-E a 3. Zároveň vláda svým usnesením číslo 257 z 27. dubna 2026 vzala zpět bod 11 návrhu pořadu, vládní návrh zákona, kterým se mění zákon (č.) 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 68, první čtení. Proto jsou tyto body na 16. schůzi neprojednatelné, nemusí se hlasovat o jejich vyřazení. To tady hlásím dopředu. Nebudou součástí schváleného pořadu.

Ještě jedno organizační sdělení poprosím. Na závěr mám pro vás toto sdělení. V pátek 8. května bude v prostorách Poslanecké sněmovny probíhat Den otevřených dveří v rámci Dne vítězství. Apeluji na vás, abyste si veškeré materiály ze svých lavic uklidili, jinak budou skartovány, budou tady prohlídky. Tak jenom na to dopředu upozorňuju, zejména pro nové poslance. Ukliďte si prosím z těch šuplíků ty své věci, pak si je sem zase můžete vrátit, jinak o ně přijdete. To je z mé strany vše.

A nyní je prostor pro vás, pro poslankyně a poslance, abyste se vyjádřili k návrhu pořadu schůze.

O slovo se přihlásil Tomio Okamura. Já vás poprosím o klid. Počkejte, pane předsedo, já jsem vám ještě nezapnul mikrofon, malý moment. Já vás poprosím o klid. Ještě jsem zapomněl říct, že s náhradní kartou číslo 3 bude hlasovat Eva Decroix. Takže, Tomio Okamura. Připraví se Zdeněk Hřib, Olga Richterová, Vít Rakušan, Michaela Šebelová a další přednostní práva a následovat bude asi osm přihlášek poslanců bez přednostních práv. Já vám pouštím mikrofon, pane předsedo a máte slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych přednesl dva návrhy: jako první navrhu jménem tří poslaneckých klubů ANO 2011, SPD a Motoristé sobě, aby Poslanecká sněmovna dnes jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích po devatenácté i dvacáté první hodině.

Za druhé navrhuji zařadit do návrhu pořadu 16. schůze Poslanecké sněmovny nový bod, a to s názvem: Stanovisko vládní koalice ke sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Tento bod navrhuji zařadit jako první bod dnešního jednání. Ještě bych krátce zdůvodnil toto navržení, a vládní koalice, naše vládní koalice, navrhne usnesení, které má osm bodů. V tomto usnesení vyjadřujeme nesouhlas s konáním sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky, a v tomto usnesení vyzýváme organizátory této akce, aby od jejího konání na území České republiky upustili. Navrhneme usnesení, které zní: „Poslanecká sněmovna

I. vyzdvihuje význam Česko-německé deklarace podepsané 21. ledna 1997 pro utváření moderních česko-německých vztahů v Evropě. Obě země deklarací uzavřely některé sporné otázky pohledu na minulost česko-německých vztahů. Deklarace je jednoznačným vyjádřením vůle obou stran nezatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

II. Poslanecká sněmovna připomíná, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovila souhlas s Česko-německou deklarací dne 14. února 1997 a dne 30. ledna 1997 vyslovil s deklarací souhlas Německý spolkový sněm.

Bod číslo 3 (III.) návrhu usnesení naší vládní koalice: Poslanecká sněmovna oceňuje dosaženou mimořádnou úroveň česko-německých vztahů a vyjadřuje odhodlání na jejich rozvoji nadále se aktivně podílet.

IV. Poslanecká sněmovna konstatuje, že některé politické aspekty sudetoněmeckého hnutí jsou v českém historickém a společenském kontextu spojeny s důsledky nacistické okupace a s následným poválečným uspořádáním. Proto dodnes představují mimořádně citlivé téma.

V. V návrhu našeho usnesení: Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas s konáním uvedeného sněmu na území České republiky, a to s ohledem na historické souvislosti a na skutečnost, že se v rámci části tohoto prostředí dlouhodobě objevují postoje zpochybňující poválečné uspořádání relativizující historickou odpovědnost, zejména ve vztahu k občanům žijících v pohraničních oblastech tehdejší Československé republiky. A také proto, že význam Česko-německé deklarace je v jejím pohledu na minulost obou národů, a jako základu moderních česko-německých vztahů, odmítán či dokonce popírán.

VI. Poslanecká sněmovna odsuzuje kategoricky jakékoliv projevy historického revizionismu, relativizace nacistických zločinů a zpochybňování poválečného právního a majetkového uspořádání České republiky.

Bod číslo 7 (VII.) návrhu našeho usnesení za naši vládní koalici. Poslanecká sněmovna zdůrazňuje význam ochrany historické paměti, úcty k obětem nacismu a zachování společenského smíru.

A konečně poslední, osmý bod (VIII.) návrhu našeho usnesení: Poslanecká sněmovna vyzývá organizátory této akce, zejména spolek Meeting Brno, a vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, aby od jejího konání na území České republiky upustili.“

Děkuji a žádám všechny poslance ve Sněmovně, všech politických stran, o podporu tohoto bodu, abychom ho mohli dneska projednat, děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Já pak poprosím teda o písemně, abych měl přesně ten název, nicméně tady zazněl jeden procedurální návrh, o kterém necháme hlasovat rovnou. Já vás asi všechny odhlásím preventivně. Přihlaste se svými identifikačními kartami. Zároveň přivolám poslance zvenčí.

Mezitím přečtu ještě jednu omluvu. Václav Pláteník od 14.30 do 15.30 z pracovních důvodů.

 

Pro nově příchozí budeme hlasovat o procedurálním návrhu, s kterým přišel Tomio Okamura, že se bude meritorně hlasovat i jednat. Po devatenácté i jedenadvacáté hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, přihlášeno 151, pro 85, proti 61. Návrh byl přijat.

 

V této chvíli další na řadě s přednostním právem je Zdeněk Hřib.

Tak, moment. Teď jsem vám pustil, pane předsedo, mikrofon. Faktické poznámky nejsou možné, takže v této chvíli já vás vymažu. Tak pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se určitě vyjádřím i k tomu, co tady teď zaznělo z úst mého předřečníka k té sudetské záležitosti. Také bych rád věděl, co si o tomto tématu myslí pan ministr zahraničí Macinka, který bohužel teď právě utekl ze sálu – myslím si, že je velká škoda, kdyby nám neřekl svůj osobní názor na tuhle záležitost, která zcela zjevně sice má sloužit jako mlha a kouřová clona před těmi věcmi, o kterých se zmíním za chvilku, ale myslím si, že tohle je věc, určitě, pokud tady jedna koaliční strana předkládá nějaké návrhy, které zcela zjevně spadají do rezortu Ministerstva zahraničí, tak si myslím, že by byla velká škoda, kdyby se nám k tomu ministr zahraničí nevyjádřil. A doufám, že skutečně se k tomu vyjádří opravdu ministr zahraničí a ne pouze tady zmocněnec pro záležitosti související s třetí říší, pan Filip Turek.

Takže těším se na dnešní rozpravu, myslím, že to bude opravdu zajímavé, ale já bych chtěl využít především tento prostor k tomu, abych akcentoval dvě jiná důležitá témata tohoto týdne. A jsou to témata, která vy se snažíte zakrýt, milá vládní koalice, a používáte k tomu právě i manévry typu tady toho, co předvedl před chvílí pan předseda Sněmovny. Tak za prvé témata, o kterých bychom se měli prioritně bavit. (Otáčí se na místopředsedu Nachera.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, rozumím, poprosím kolegyně, kolegové, o ztišení, vlevo i vpravo. Pokud máte nějaké jednání, které nesouvisí s pořadem schůze, tak vás poprosím na chodbu, ano? Děkuji. I veprostřed, já poprosím o klid, jinak budu zvonit a pak budu jmenovat. Pane předsedo máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Díky...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Jo pardon, já jsem vypnul místo sebe vás.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Tak prvním jsou pravidla rozpočtové odpovědnosti, protože to, co se chystá vláda teďka udělat, to dopadne v budoucnu na životy nás všech, zejména životy našich dětí, ale také životy dětí našich dětí, protože zítra se chystá projednávat zákon, který se tváří velice technicky, má takový komplikovaný název, mluví se o fiskálních pravidlech, strukturálním saldu, výdajových rámcích anebo dluhové brzdě.

Ale ve skutečnosti je to velice jednoduché – to, o čem my tady budeme zítra rozhodovat, je to, zda bude mít Česká republika skutečně pravidla o rozpočtové odpovědnosti, anebo, zdali budeme mít jenom jakousi prázdnou schránku. Protože tento zákon ovlivní státní rozpočty na mnoho let dopředu, a to už od roku 2027. A proto si zaslouží řádné projednání, odbornou debatu, odpovědi vlády a pochopitelně možnost pozměňovacích návrhů. Rozhodně si nezaslouží projednávání v tom zrychleném režimu devadesátky, a proto podporujeme veto tohoto zrychleného projednání.

A souhlasím s tím že Česká republika musí implementovat ten evropský fiskální rámec. A ano, ta pravidla samozřejmě musí umět reagovat na ty mimořádné situace, bezpečnostní hrozby, energetickou krizi, válku, potřebu investic do obrany, to je asi jasné. S tím problém určitě nemáme.

Ale ten problém je, že vláda pod rouškou té transpozice evropského nařízení, respektive směrnice, přidává do českého zákona vlastní výjimky, které právě Evropská unie vůbec nepožaduje. A tyhlety výjimky mají rozvolnit naše tuzemská rozpočtová pravidla a právě otevřít prostor pro vyšší deficity ve státním rozpočtu a vyšší zadlužování našich dětí a vyšší zadlužování na úkor jejich budoucnosti.

Tím asi nejvážnějším problémem je ta dluhová brzda. Je to celkem jednoduše srozumitelné – pokud dluh přesáhne 55 procent hrubého domácího produktu, tak se zapnou ta náročnější pravidla, respektive přísnější pravidla. Jenomže vláda říká: „Ta brzda zůstane, ale některé dluhy do ní počítat nebudeme.“ To znamená, že se mají odečítat například mimořádné bezpečnostní výdaje, také financování nízkoemisních zdrojů, tedy například Dukovan.

Takže jinými slovy – stát si bude moct půjčit stovky miliard korun, ale pro účely dluhové brzdy se tohle nebude tvářit jako dluh. A tohleto není žádná fiskální odpovědnost, to je prostě účetní trik, nic jiného. Samozřejmě, že ty Dukovany jsou strategicky důležité. Energetická bezpečnost, to je klíčová záležitost. Ale pokud si stát tady chce půjčit stovky miliard, tak ty peníze nezmizí. A představa, že my, protože je nebudeme počítat v nějaké tabulce do nějaké kolonky, že si toho nikdo nevšimne, je naprosto absurdní, protože ty peníze, ten dluh, pochopitelně uvidí věřitelé, uvidí to ratingové agentury. Koho si myslíte, že obalamutíte? Samozřejmě, že to uvidí i finanční trhy. A samozřejmě, že jednoho dne to bude muset někdo zaplatit. Ten dluh nikam nezmizí.

A ten problém je v tom, že tímhle se fakticky má posunout hranice té dluhové brzdy nad 55 procent hrubého domácího produktu. Takže formálně ta brzda v zákoně zůstane, ale prakticky se její účinek oslabí. A vláda pak může tvrdit, že je všechno v pořádku, brzda se nespustila. Jenomže ona se nespustí ne proto, že by nedělali dluhy anebo že by byl ten dluh nízký, ale prostě proto, že se část těch dluhů reálně přestane započítávat pro potřeby té dluhové brzdy.

A já bych se chtěl zeptat tady vládních poslanců, vy si dokážete představit, že by takhle hospodařily rodiny? Že byste si řekli doma: „Tak my prostě nebudeme počítat ty výdaje na tu hypotéku, ani výdaje na nájem té garáže, to se prostě nepočítá. A hele, už jsme v plusu, to je paráda.“ Vždyť je to absolutní nesmysl to, co tady předvádíte, absolutní absurdní divadlo.

Mimořádně problematická věc je i ta desetiprocentní bezpečnostní doložka, protože ta může vést k tomu, že si vláda při zhoršené bezpečnostní situaci – což, jak to tak vypadá podle mezinárodní situace, bude teď skoro furt – tak může si vláda navýšit výdaje státního rozpočtu až o 10 procent bez souhlasu parlamentu. Takže u rozpočtu, který má 2,3 biliony korun výdaje, to znamená, že si vláda bude moct navýšit výdaje o 230 miliard korun bez jakékoliv demokratické kontroly.

A tak se ptám – opravdu chceme dát jakékoliv vládě, jakékoliv vládě možnost navýšit výdaje tímto způsobem bez projednání ve Sněmovně? Opravdu? A já chápu, že ta bezpečnostní situace je vážná, ale právě proto ta pravidla musí být jasná, kontrolovatelná a přísná. Ta mimořádná doložka by musela být úzce vymezená, jednoznačně pod parlamentní kontrolou a rozhodně se z toho nesmí stát nějaký bianco šek pro vládu – ani tuhle, ani jakoukoliv jinou, která po ní bude následovat.

Mimochodem, na tohle riziko neupozorňujeme jenom my, neupozorňuje na to jenom opozice. Tu kritiku vznesla i Národní rozpočtová rada – (tu) jste ještě nestihli rozpustit na rozdíl od NERVu. Její předseda Mojmír Hampl upozornil, že návrh připouští několik různých výkladů toho, kolik vlastně vláda může utrácet. A to je u zákona o rozpočtové odpovědnosti naprosto nepřijatelné, protože ten zákon musí být přesný, srozumitelný a vymahatelný. A pokud má několik výkladů, tak tedy rozhodně, rozhodně není připraven na zrychlené projednávání. To je naopak připraven na opravu respektive kompletní předělání.

Takže já bych se chtěl zeptat paní ministryně Schillerové, proč vláda chce vložit do zákona výjimky, které Evropská unie nevyžaduje? Jaká bude reálná hranice té dluhové brzdy po všech těch odečtech? Proč má vláda dostat možnost navyšovat výdaje státního rozpočtu o 10 procent bez jakéhokoliv projednání Parlamentem, bez jakékoliv kontroly Sněmovny?

Takže my jednoznačně odmítáme zrychlené projednání tohoto zákona a požadujeme řádnou debatu, jasné odpovědi paní ministryně a především možnost tenhle zákon opravit z toho stavu, v jakém teď je.

No a teď druhá zásadní otázka, které bych se chtěl teď věnovat – a to je záležitost kauz paní ministryně Mrázové. Takže já bych se chtěl paní ministryně Mrázové zeptat, sedí tady vedle mě – chystáte se, paní ministryně, rezignovat po všech těch kauzách, které jsme tady viděli v tom téměř nekonečném sledu v uplynulých dnech? Nebo pan premiér, který se dneska zatím neukázal – odvoláte tedy paní ministryni po všech těch jejích kauzách?

Zkusme si to shrnout, co se tedy stalo. Takže paní ministryně Mrázová se tady tváří jako bojovnice za férové a dostupné bydlení. Akorát realita je taková, že ten její příběh je přesně opačný. Ona ve skutečnosti využívala zvýhodněný byt, který byl určený pro lidi, kteří potřebují nějakou pomoc, a využívala ho přesto, že měla plat uvolněné místostarostky, pak starostky a následně poslankyně. Kromě toho teď jako ministryně ještě užívá ten více než stometrový byt v centru Prahy nedaleko Pařížské, takže pokračuje s tím papalášstvím ve šlépějích své předchůdkyně Kláry Dostálové a ostatně připomíná to celé i ty záležitosti Aleny Schillerové.

Takže to, co máte vy dělat, paní ministryně, je přesně opačná věc než co vy děláte. Vy nemáte zneužívat ten systém, který je tady určen pro pomoc potřebným, ve svůj prospěch. Vy máte naopak nastavovat ten systém tak, aby pomáhal potřebným.

A místo toho my tady řešíme ne dostupné bydlení pro lidi, kteří to potřebují, my řešíme vaše bytové kauzy.

My řešíme to, že vy jste obývala v Bílině byt 130 metrů za 4 500 korun se zjevně zvýhodněným nájemným, jo? A to v situaci, kdy Bílina má velký problém například s exekucemi a i dalšími problémy, které prostě v tom regionu jsou. Takže ve městě, kde prostě lidé čekají na obecní byty dokonce podle těch vašich pravidel minimálně dva roky, tak vy jste se prostě rozhodla, že budete jeden z nich využívat nadále i jako místostarostka, pak jako starostka a pak ještě jako poslankyně. Tak to je za mě politicky naprosto neobhajitelné, ať si vy tam nastavíte pravidla vlastně, jak chcete. Protože tohle, co jste udělala, je, že jste nastavila ten systém tak, aby papaláši, jako jste vy, mohli ta pravidla vlastně reálně obcházet. Mám na mysli jejich smysl. A smysl je ten, že obecní byty tady mají být k tomu, aby buď byly pro preferované profese, které prostě nejste schopni podle tabulek zaplatit dostatečně typu učitelé a podobně, anebo aby to bylo pro lidi, kteří se ocitli v nějaké sociálně komplikované situaci.

Troufnu si tvrdit, že ani jedno z toho jako místostarostka, ani starostka, v konečném důsledku jako poslankyně nakonec nesplňujete. Prostě nemáte zabírat byty lidem, kteří je reálně potřebují.

Bohužel tím ty vaše kauzy ani nekončí. Vy totiž ještě navíc máte i pozemek, kde máte černé stavby. A přitom jako ministryně tady tlačíte hlava nehlava zákon bez reálného odborného projednání, který právě má umožnit snazší legalizaci tady těch černých staveb. Takže další ukázka vašeho papalášství, jak vy se snažíte ta pravidla zase ohnout pro svoji vlastní potřebu. A to není konec.

Kromě toho podepisujete zakázky pro firmy svých blízkých osob. Jestli se nepletu, tak to bylo pro vašeho manžela, že jo? Což je naprosto neuvěřitelné, že vy teď v roli ministryně pro místní rozvoj byste naopak měla kultivovat ten zákon o veřejných zakázkách tak, aby byly ty veřejné zakázky transparentnější, aby byla lepší kontrola nad těmi veřejnými financemi. A vy opět místo toho předvádíte ukázkové papalášství, kdy prostě jako starostka tady podepisujete zakázky pro vaše osoby blízké. To je naprosto neuvěřitelné. Asi teda se ukazuje, že tady ten střet zájmů je ve vašem hnutí ANO už jako naprosto standardní záležitostí.

Nicméně my se s tím opravdu nehodláme smířit. Nehodláme se smířit s tím, že se vysmíváte lidem, kteří mají nějakou bytovou nouzi. A vy zneužíváte ten systém, který by měl sloužit těm potřebným. Takže s ohledem na to, paní ministryně, že jste neprojevila vůbec žádnou sebereflexi tady na vaše kauzy – naopak se objevují opět další a další informace o tom, jakým způsobem vy se snažíte vyhýbat těm otázkám novinářů, to se bohužel nedá nic dělat, když jste ve veřejné funkci, se tak nějak očekává, že budete odpovídat na otázky veřejnosti a médií – tak tady máme jedno proti papalášské opatření šité na míru právě vám.

Pracovně tomu říkáme Lex Mrázová. A je to o tom, že teda ty vaše kauzy prokázaly evidentní netransparentnost v oblasti využívání obecních bytů veřejnými činiteli, a proto my tedy připravujeme a brzo předložíme návrh, který právě zavede povinnost zveřejňovat informace o tom, pokud nějaký vysoký politický činitel využívá obecní byt s nájemným výrazně nižším, než je obvyklé. Tenhle Lex Mrázová bude využívat stávající definice veřejných funkcionářů tak, jak jsou už dlouho dlouho zakotveny v zákoně o střetu zájmů. Víte, to je ten zákon, se kterým má problém váš šéfík. Ale myslím si, že ty definice jsou ustálené, takže není v žádném případě důvod, proč vymýšlet znovu kolo.

Prostě lidé, jako jsou poslanci, poslankyně, ministři, ministryně, místostarostky a starostky uvolněné, by měli tu informaci, zdali náhodou nevyužívají ten systém, který je určen pro pomoc těm, co jsou potřební, i když oni to zjevně nepotřebují, tak pokud vám to nedá nějaké vaše svědomí nebo prostý selský rozum, že asi vy nejste zrovna ta kategorie lidí, která má z toho systému těžit, tak aby tyhle informace byly tedy aspoň zveřejněny, tak jako se zveřejňují třeba ta majetková přiznání a podobně. Takže myslím si, že tohle je jednoznačně na místě, aby veřejnost měla přehled o těch případech, kdy a kteří z těch nejvyšších politiků využívají obecní bydlení za zvýhodněných podmínek.

Takže já bych proto chtěl zde navrhnout k projednání bod, který jsme nazvali: Kdy konečně, pane premiére, vyvodíte důsledky z jednání paní ministryně Mrázové a odvoláte ji? To je tedy jedna věc.

No a druhá věc, abych se přece jenom vrátil ještě k tomu, co jsme si tady poslechli z úst předsedy Sněmovny Tomia Okamury ve vztahu tedy k tomu Sudetoněmeckému krajskému (krajanskému) sdružení, respektive tomu jejich setkání. Já bych chtěl vědět, pane předsedo, prostřednictvím pana předsedajícího, tedy v téhle souvislosti, když jste to teda otevřel, já bych s tím nezačínal, protože já osobně se ztotožňuji s tím návrhem, že Benešovy dekrety jsou tedy právně vyhaslé, že bychom je měli nechat spát. Rozhodně to znamená, že tedy by se neměly využívat k další konfiskaci majetku, ale nechci to ani nějak jako přehodnocovat zpětně. Co bylo, to bylo.

Nicméně mě zaujalo to, že vy máte intenzivní kontakty například s německou AfD, Alternative für Deutschland, která právě usiluje o přehodnocení těch Benešových dekretů. Vy jezdíte na ta jejich setkání, povídáte si tam s těmi jejich zástupci. Tak mě by zajímalo, jak vy to máte teda tady s tou Alternativou pro Německo, která ve skutečnosti to přehodnocování chce.

A stejně tak by mě zajímalo, jak to teda vy z ANO, když váš premiér jezdí na ta setkání s panem Ficem, to máte taky tady s těmi Benešovými dekrety? Když tedy pan Fico přece teď využívá ty Benešovy dekrety ke konfiskaci těch pozemků Maďarům na Slovensku, jak se to stalo teďka celkem nedávno – ono to bude asi pár let, ale v tomhle kontextu je to celkem nedávno – při stavbě dálnice na Slovensku, kdy tedy Slováci řekli, jo, my jenom dokončujeme administrativně ten proces, který kvůli nějakým zmatkům nestihl doběhnout ze čtyřicátých let. Tak to by mě zajímalo, když tam teda jezdíte si popovídat s panem premiérem Ficem, za kterého se tam tohleto děje, že ty Benešovy dekrety se využívají nadále ke konfiskaci, tak jak vy to teda s tím máte?

Máte to jako tak, jak to má tady SPD? To znamená, jsou vám blízké ty názory AfD, že to chcete jako přehodnotit? Nebo jsou vám spíš blízké názory vašich kamarádů támhle ze slovenské Ficovy vlády, že se to má jako dál využívat a používat znovu ke konfiskaci ještě v tomhletom století? To (by) mě zajímalo.

A stejně tak by mě zajímal názor zde momentálně nepřítomného pana ministra Macinky, protože přece jenom tohle je jednoznačně záležitost z oblasti rezortu zahraničí. Jak vy to máte jako Motoristé tady s tím Sudetoněmeckým krajanským sdružením? Jak vy to máte? A zajímalo by mě to skutečně přímo z úst pana ministra zahraničí, žádného zmocněnce pro třetí říši nebo pro co je to tady teďka pan Filip Turek zmocněný.

A mě to zajímá právě v té souvislosti, že součástí toho usnesení, které tady načetl pan předseda Okamura, byl právě nějaký bod o tom, že jako nechcete nějak zpochybňovat nebo co? No tak já se vás ptám, pane předsedo Okamuro, prostřednictvím vás, (Ohlíží se na předsedajícího, kterým je předseda Okamura) asi teda. Mě zajímá, jak vy to teda máte s tím zpochybňováním, když jste tady načetl usnesení o tom, že se nemá nic zpochybňovat, ale sám se setkáváte s lidmi, jejíž základní agendou je právě to zpochybňování. Vzájemně se podporujete. Tak prosím pěkně, čekám na ty odpovědi. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Další s přednostním právem, protože musíme jet podle přednostních práv, je paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se Vít Rakušan. Dále je v pořadí předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová, když tak to přečtu, Matěj Ondřej Havel, Jan Jakob, Taťána Malá je tady a Martin Kupka. Prosím, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení spoluobčané, na systémovou podporu bydlení, což je téma, které se má probírat na této schůzi Sněmovny jsme čekali spoustu let, v podstatě víc než 30 let. 30 let se totiž v naší zemi problémy s bydlením řešily často až ve chvíli, kdy prostě bylo pozdě – když rodina přišla o byt, když máma samoživitelka s dětmi skončila v azylovém domě nebo když senior nezvládl platit nájem a skončil třeba na ubytovně. Lidi kvůli bydlení u nás desítky let padají do dluhů, dostávají se i do bezdomovectví. A máme tisíce dětí v dětských domovech, což je mnohem víc než jiné země srovnatelné velikosti. Často to je kvůli problémům s bydlením.

Přitom právě v oblasti bydlení je jasné, že taky platí jednoduché pravidlo, že prevence je levnější než dopustit, ať se rozhoří krize. Prevence je důstojnější. Prevence znamená odolnější a ve finále i funkčnější společnost. Takže když pomůžeme včas, udržíme děti ve škole, rodiny pohromadě, seniory v jejich prostředí, v jejich domově a lidi v práci. Když nepomůžeme, když nebudeme mít funkční zákon o podpoře bydlení, platíme víc. Platíme za azylové domy, za přeplněné dětské domovy, za dávky, za sociální služby, za zdravotní dopady včetně hospitalizací, za rozpad rodin i za dlouhodobé vyloučení.

Takže právě proto má zákon o podpoře bydlení pomáhat dřív, než lidé přijdou o střechu nad hlavou, dřív, než mají výpověď z nájmu, dřív, než mají dluhy, sbalené tašky, problémů celou kupu. Nemá pomáhat pár týdnů před tím nejhlubším pádem, ale včas – ve chvíli, kdy se dá problém vyřešit ještě levně, rychle a lidsky důstojně.

Mluvím o věcech, kterým se věnuju od začátku svého mandátu v téhle Sněmovně, což je vlastně od roku 2017. Pamatuju si první případy, kdy jsme řešili právě mámu se čtyřmi dětmi a jak systémově pomoct v situaci, kdy jí nabídli prostě místo pro ni s dvěma dětmi v azylovém domově, ale pro druhé dvě děti prostě místo neměli, a ty měly jít do dětského domova. To byla přesně situace, kdy v okamžiku, kdy jsme dokázali tehdy jako poslanecký klub Pirátů vybrat mezi sebou peníze na kauci pro tuhle paní a zařídit jí vlastně sociální službu, asistenci v bydlení, jenom to nebylo tak nazvané, tak ta paní normálně přechod do běžného nájemního bydlení zvládla, nájem platila a děti dál chodily do svojí školy, nemusely ji měnit a nemusely se odstěhovat od mámy do dětského domova, kde bychom jim stejně pobyt platili my všichni za minimálně 55 000 korun měsíčně na jedno dítě. Říkám schválně i tu částku. U dvou dětí 110 000 korun na měsíc, u čtyř dětí 440. Minimálně.

Tyhle částky náš stát vydává, protože nemáme funkční systém podpory bydlení. A bohužel ta vládní úprava, kterou předložila paní ministryně Mrázová, kterou máme tento týden projednávat, prostě smysl zákona o podpoře bydlení zoufale oslabuje. Protože dneska bytová krize nedopadá jenom na lidi, které si možná představíte – na lidi bez domova. Ne. Dopadá na běžné pracující lidi, ale s nízkou mzdou. Dopadá právě na rodiče malých dětí, kteří mají nejmenší příjem na hlavu v domácnosti, protože se starají o děti. Dopadá na seniory, mladé lidi, lidi se zdravotním postižením i na různé klíčové profese. Klíčové pro fungování naší společnosti.

Zkrátka bytová krize dopadá na lidi, kteří pracují, platí daně, starají se o děti, a přesto jim nájem bere polovinu příjmu. A těmto lidem systém musí umět pomoci. A pokud tu pomoc nastaví paní ministryně Mrázová tak úzce, že na ni dosáhnou jenom jednotlivci, jenom úzké jednotky tisíc lidí, a i ti až ve chvíli, kdy se nejspíš brutálně zadluží, přestanou zvládat život a spadnou do akutní krize, no tak potom jsme jako stát selhali. A potom selže tato vláda, vláda hnutí ANO. Protože ten systém je opilotovaný, je připravený po mnoha a mnoha letech zkoušení ve městech jako jsou České Budějovice, Liberec, Brno, ale i řada menších sídel.

Je zřejmé, že fungujou a klíčová jsou kontaktní místa pro bydlení. To není nějaký luxus nebo výmysl. To jsou vstupní dveře do systému. Místo, kde si právě ten senior, který se nevyzná, který je osamělý, nemá rodinu, která by mu poradila. To je škoda, že paní ministryně Mrázová odchází a neposlechne si argumenty proti vykostění zákona o podpoře bydlení, nicméně už odešla. Jde o místa, která když omezíme, tak omezíme i samotnou prevenci. Místa, která například na městské části Praha 7 pomáhají právě zejména seniorům. A to je skupina, která po změně z pera hnutí ANO už nebude mít v rámci zákona o podpoře bydlení nárok na pomoc vůbec. Úplně je vynechají z možnosti říct si o tu konkrétní pomoc.

Druhá věc – garantované bydlení. V Česku jsou prázdné byty. V Česku jsou nemovitosti k dispozici, kde se dá bydlet, které se nepronajímají, protože se jejich majitelé bojí. Bojí se neplacení nájmu, bojí se škod nebo složitého vymáhání. Zkrátka jsou to přesně ty případy, které opět jsou ozkoušené, že když dostanou garanci od státu nebo od obce, že právě taková velká škoda nebo velký nezaplacený dluh jim budou uhrazeny, tak dají někomu šanci na normální bydlení v tom bytě, který je aktuálně prázdný. Je to rozumné. Je to praktické. A je to mnohem levnější než řešit ty obrovské finanční dopady například toho, že u nás je zhruba 60 000 dětí na ubytovnách.

Další věc – v tom zákoně je taky důležitá asistence v bydlení, protože – a to je taky důležité si přiznat – některé domácnosti nepotřebují jenom jednorázovou radu, nevystačí si s nějakou návštěvou kontaktního místa – i když spousta domácností ano – ale to jsou domácnosti, které potřebují podporu, aby si bydlení udržely. Podporu s placením, s hospodařením, s dluhy nebo s komunikací s okolím, prostě se sousedskými vztahy jako takovými. Je to ten typ soustavné pomoci, poskytuje se rok, maximálně dva, který brání návratu do té akutní krize. Je to vlastně o změně zvyklostí, v něčem i o naučení se novým dovednostem. A tohle prostě není drahé v porovnání s tím, kolik nás stojí ty tisíce dětí, co jsou u nás v dětských domovech, navíc často právě kvůli krizi bydlení.

Takže prevence není drahá v porovnání s tím, kolik nás stojí nečinnost. To nečinnost je enormně nákladná. Když rodina přijde o bydlení, náklady nesou obce, stát, školství, protože to jsou často školské dětské domovy, zdravotnictví i sociální systém. Funkční prevence může ušetřit miliardy ročně.

Konkrétně v tom odůvodnění zákona o podpoře bydlení ve zprávě RIA, tedy ve zprávě o dopadech regulace, bylo spočítáno, a ocenili to i renomovaní ekonomové, že ta úspora po naběhnutí může být zhruba 4,5 miliardy korun ročně v tehdejších cenách. Takže miliardy. Spočítané miliardy, které funkční systém podpory bydlení přinese. A proto říkáme, že si nemůžeme dovolit prevenci nemít, vykašlat se na ni. Ale to, co prosazuje Zuzana Mrázová za hnutí ANO, je zúžení pomoci na pár jednotlivců, na pár tisíc lidí v celé republice a jenom na ty, kteří už jsou v té nejakutnější krizi.

Jenže bytová nouze nezačíná až tou nejhlubší hmotnou nouzí. Senior těsně nad limitem toho, aby mu stát podle tohoto zákona pomohl, nemusí zvládat nájem. Pracující máma samoživitelka může být jeden výpadek příjmů od průšvihu. Učitelka, zdravotník, mladá rodina, to jsou všechno lidé, co nemusí být v hmotné nouzi, což je ten termín, ta hranice nároku, co se zavádí, a přesto si vůbec nemusí být schopni dovolit bydlení v daném městě. Zdůrazním ještě jednou – hnutí ANO vynechalo z těch možností podpory v zákoně o podpoře bydlení veškeré seniory. Všichni senioři jsou tím, jak strašně přísně je stanovený příjmový limit, vynecháni. Právě proto k zákonu o podpoře bydlení s Piráty předkládáme konkrétní pozměňovací návrhy, protože chceme, aby z něj bylo opravdu funkční řešení. Řeknu tři ty pozměňovací návrhy a dostanu se pak ještě ke druhému bodu.

Za prvé chceme zvýšit ten příjmový limit pro vstup do systému podpory, takže jednoduše chceme, aby o pomoc mohli žádat i ti lidé, kteří pracují, ale přesto nezvládají rostoucí náklady na bydlení. To se totiž děje, to je realita. A stát se jí musí postavit čelem a ne ji vytlačit mimo to, čemu se věnuje.

Za druhé navrhujeme upravit výpočet nákladů na bydlení tak, aby ty náklady odpovídaly skutečným cenám na trhu. Proč? Protože ten systém vychází ze starých cen, z cen, které platily před několika lety. Jenže nájmy přece rostou, rostou velice rychle. A to, aby se vycházelo ze starých výpočtů, není fér.

Za třetí chceme posílit roli městských částí, městských obvodů, prostě obcí, samospráv. Na té místní úrovni obce nejlépe vědí, kdo pomoc potřebuje, vědí, jak ji efektivně nastavit a také umějí provázat svůj bytový fond, svoji bytovou politiku právě s touto pomocí. Takže silnější role obcí v zákoně o podpoře bydlení byla opět ozkoušena, otestována, že funguje, v rámci těch 70 pilotních projektů. A silnější role obcí znamená rychlejší, cílenější pomoc lidem tam, kde skutečně žijí. Země, která jenom bude čekat, až lidé o bydlení přijdou, nic neušetří, jenom zaplatí o trošku později a mnohem víc. Cílem za nás je pomozme lidem dřív, než ztratí domov, než nás to všechny bude stát mnohem víc peněz a než třeba těch 60 000 dětí, co u nás vyrůstají na ubytovnách, ztratí šanci na nějakou rozumnější budoucnost. Protože to je ve výsledku ztráta pro nás všechny, nejenom pro ně a jejich rodiny.

Právě to měl zajišťovat zákon o podpoře bydlení jakožto systém fungující napříč Českou republikou férově, bez ohledu na to, kde se člověk narodil a kde vyrůstá. A je to systém, který hrozí, že po zásazích vlády hnutí ANO a ministryně Mrázové zůstane absolutně nefunkční. Což je veliká škoda a je to úplně zbytečné.

Jenže další naší pirátskou prioritou není jenom dostupné bydlení, ale také předvídatelné podmínky pro rodiny. A právě rodinám se ještě chvíli budu věnovat, ale už se blížím k závěru. Co prosazujeme jako Piráti? Prosazujeme, aby podpora rodin byla předvídatelná a aby reálná hodnota například rodičovského příspěvku, ale prostě obecně podpory mladých rodin neklesala. Konkrétně dlouhodobě chceme, aby se zvýšila ta výchozí suma rodičovského příspěvku na 420 000 korun, a poté aby se pravidelně valorizoval, navyšoval o inflaci jako důchody.

Proč? No protože chceme stabilitu a předvídatelnost právě téhle konkrétní podpory pro mladé rodiny, která nebude vázaná na aktuální politické handrkování a politickou debatu.

Chceme, aby podpora státu směřovaná k mladým rodinám odpovídala aktuálním životním nákladům, a chceme, aby se rodiče prostě mohli soustředit na péči o děti a svobodně si vybrali, jak dlouho chtějí být doma a neměli obavy z nedostatku financí. Dnes tím, jak rodičovský příspěvek vždycky po navýšení zase začne ztrácet na hodnotě, nevalorizuje se o inflaci, tak jsou mladí lidé a rodiny v úplně jiné situaci než lidé, kterým je ta státní podpora například v podobě starobního důchodu pravidelně valorizována. A to je správně. My jsme zastánci toho, ať se například důchody, ale i mnohé další varianty státní podpory navyšují pravidelně. Ale nechceme, aby byly vynechané mladé rodiny. Takže to je věc, kterou já to zvedám dlouhodobě. Dlouhodobě se zasazuju o prioritu rodinné politiky v České republice, aby rodiče věděli, že hodnota rodičovského příspěvku nebude klesat, ale zůstane stabilní dlouhodobě, tak jako to je u jiných verzí státní podpory.

A právě proto navrhuju zařazení bodu, který se týká valorizace rodičovského příspěvku. Takže jde z pohledu nás, Pirátů, ale věřím, že řady z vás, kteří sedíte v této sněmovně, o podporu, která není jenom sociální dávkou a podporou, ale i investicí, investicí do rodin, investicí do budoucnosti naší země. Předvídatelnost je naprosto zásadní, přispěje to k rozhodování lidí. Proto navrhuji bod Valorizace rodičovského příspěvku o inflaci tak, jako u důchodů. Navrhuji to jako první bod dnes a ještě jednou zopakuji. (Předsedající: Mám to.) Valorizace rodičovského příspěvku o inflaci tak, jako u důchodů. Děkuji za podporu.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, děkuji, mám poznamenáno a omlouvám se. Další máme v pořadí pan předseda Vít Rakušan a připraví se paní předsedkyně klubu Michaela Šebelová. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já ještě na začátek, než se budu věnovat těm bodům, které budu načítat jistě marně na program naší dnešní schůze, tak bych se chtěl zastavit u toho, co načetl pan předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, abychom se tady zabývali a jistě nám to nějakou hodinu zabere, protože jste nás tím bodem k tomu vyzvali, abychom se tady zabývali setkáním Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.

Vláda přichází s bodem, který má jakýsi název – názor vládní koalice nebo tak nějak podobně – tak proč jste si to neudělali vládním usnesením na vaší vládě? Proč to nosíte sem do Poslanecké sněmovny, kde tvrdíte, že se máme zabývat spoustou důležitých věcí a o nás jako o opozici říkáte, že vás zdržujeme každým bodem, který tady chceme načíst, že vás zdržujeme tím, že si dovolujeme načítat my tady nějaké body do programu jednání? Vy hrozně spěcháte, vy skvěle vládnete, aby už v týhle zemi konečně bylo lidem líp! Tak jo, tak teďka tři hodiny dnešního zasedání, vyobstruujete vy. Budeme tady mít nějaké usnesení, které se týká rozhodnutí samosprávného rozhodnutí města Brna. A vy do něj chcete zasahovat nějakým vládním usnesením, které chcete potvrdit tady Poslaneckou sněmovnou.

No určitě to nebude krátká diskuse. Já jako bývalý starosta bych si opravdu vyprošoval, aby mně Poslanecká sněmovna doporučovala, co máme pořádat v našem městě po rozhodnutí našeho zastupitelstva za podnik, ať už se vám jako vládní koalici to líbí nebo nelíbí. Je to jejich rozhodnutí, které oni na městském zastupitelstvu a i na krajském zastupitelstvu velmi zevrubně diskutovali a jednotlivé názorové platformy, jak to v demokracii chodí, se tam střetávaly. Ale opravdu vůbec nevím, jakým způsobem my tady z pozice Poslanecké sněmovny máme radit do Brna, co se má dít a co se tam dít nemá.

Takže se samozřejmě připravte na tu diskusi. Je to vaše rozhodnutí, vy si to prohlasujete. Kdybyste chtěli vyslovit názor vlády – ve vládě jsem čtyři roky seděl – mohli jste k tomu využít vládního usnesení. Ne, vy to chcete dostat na plénum Poslanecké sněmovny. Proč? Vytvářet nátlak na to, jak se svobodně zvolení zastupitelé v městě Brně rozhodnou? Vy jim tady něco chcete doporučovat a kázat? Tak soudružky zeshora jim říct, co oni mají a co nemají?

No, je to vaše rozhodnutí. Jenom potom neargumentujte prosím tím, že my vás zdržujeme a vy chcete projednávat užitečné věci pro lidi v téhle zemi. Já se ptám, komu pomůžete touhle tříhodinovou debatou v Poslanecké sněmovně, která určitě ostrá bude a kde určitě své názory k tomu vyjadřovat všichni budeme? Chcete tuhle exhibici?

Chcete tuhle exhibici? Máte ji mít, ale je to vaše rozhodnutí. My tady máme zásadní věci. Zítra se budeme bavit o rozvolnění rozpočtových pravidel na fiskálním podvodu, který chystá tahle vláda na příští generace, na nekontrolovatelné zadlužování našich dětí a vnoučat, ale to si necháme na zítra. To taky určitě bude dlouhé. To je ale věcné téma, které tady řešit máme. Ne že ho řešit chceme. My jsme s takovým návrhem nepřišli. My bychom byli rádi, kdyby se rozpočtová pravidla respektovala. My bychom byli samozřejmě rádi, kdybyste byli schopni i dodržovat deficit v nějaké přijatelné výši, ale rozhodli jste se přijít s takovou změnou opět narychlo včleněnou do různých pozměňovacích návrhů, ten komentář bude dlouhý. Stejně tak tady vidíme velkou debatu o veřejnoprávních médiích, kterou jste odmítli moderovat, protože jste se odmítli s kýmkoliv o veřejnoprávních médiích jakýmkoliv způsobem bavit.

S jednou čestnou výjimkou jste odmítli pozvání ke kulatému stolu, kde byli zástupci veřejnoprávních médií a na stole byly položeny argumenty. Ale my tady vidíme kromě téhle šílené nekompetentnosti a diletantství téhle vlády další věci. My tady posouváme hranice toho, co ještě před nedávnem nebylo možné, a já bych si troufal říct, že dřív by tohle odsuzovali i politici, v současné době vládního hnutí ANO. Začněme u ministra zahraničních věcí Petra Macinky, který označil lidi, kteří ho kritizují, za méněcenné. Méněcenní lidé. Slovo, které používali třeba nacisté k ospravedlnění diskriminace, násilí, masového vraždění. Ministr zahraničí svobodné demokratické země tímto slovem označil občany a neomluví se za to. Právě naopak říká, že je autentický a nemá v úmyslu se polepšit. Ba co víc, je to prý celkem milý termín. Asi se máme připravit na horší. Tohle není ale příklad špatné formulace. Tohle je charakter, charakter člověka, který zastupuje tuhle zemi v zahraničí před našimi spojenci na Evropských radách na jednáních Severoatlantické aliance.

Filip Turek pronesl, že na ministerstvech jsou nalezlí parazité a že je třeba je deratizovat. Slova, které nacisté používali vůči Židům, Romům, Slovanům, vůči komukoliv, koho označovali právě jako jeho vládní kolega za méněcenného. Pan Turek se poté hájil tím, že to přece myslel jen na některé úředníky a potom to vlastně myslel jenom na ty aktivisty. No to je teda úžasná omluva.

Další jméno – Oto Klempíř, ministr kultury, garant návrhu zákona, který mění financování veřejnoprávních médií v podstatě ze dne na den bez jakékoliv konzultace, zákon, který bere České televizi miliardu korun, Českému rozhlasu asi 400 milionů korun. Zákon, který vyvolal stávkovou pohotovost pracovníků obou institucí. A důvod, který pan ministr uvádí, je, že v průzkumu veřejného mínění vyšlo, že většina lidí si poplatky za rozhlasové a televizní vysílání nepřeje. Toho vedlo ke změně názoru. To je populismus toho nejčistšího zrna.

Paní ministryně Mrázová, paní ministryně pro místní rozvoj. Já snad ani nebudu mluvit o tom, že starostka, bývalá starostka, ministryně bydlí... za nájem stotřicetimetrového bytu za něj platí 4 500 korun měsíčně. No kdo z vás to má, že jo? To už tady jeden politik také říkal, kdo z vás to má? Před volbami se paní ministryně Mrázová prezentovala jako člověk s velkým sociálním cítěním, který udělá všechno pro to, aby se sociální dávky dostaly k těm, ke kterým patří, nebyly nějak zneužívány, že sociální dávkám jako takovým rozumí. No, to evidentně rozumí, jenom třeba nechala zrušit Agenturu pro sociální začleňování. Agenturu, která v regionech, kde se lidem opravdu nežije dobře, dokázala pomoci s konkrétním projektem. Agentura pro sociální začleňování, která tvořila tu síť, která byla schopná čerpat evropské peníze a dostávat je do těch nejchudších regionů, dostávat je těm nejpotřebnějším. Agentura, která pomáhala začleňovat třeba i nejrůznější menšiny do školní výuky, která pomáhala s tím, když v nějakém okrese, městě, místě, vesnici, vznikl problém se sociálním podtextem, ta je pryč, to je zrušeno. Tak to je to sociální cítění.

A konečně pan ministr obrany Jaromír Zůna. Pan ministr se přiznal, že Česko má od vstupu do NATO v roce 1999 nejkritičtější hodnocení ze strany Aliance. Od roku 1999 tady máme nejkritičtější pohled na nás jako na členskou zemi v ohledu na to, jak plníme své spojenecké závazky. Naše vláda se snažila udělat maximum pro to, abychom přestali být černým pasažérem v Severoatlantické alianci. Nespoléhali na to, že jednou, až to budeme potřebovat, nám naši spojenci pomohou bez toho, abychom my byli spolehlivým a dobrým spojencem a partnerem v Severoatlantické alianci. NATO nám uznalo výdaje ve výši 1,7 procenta HDP. Aliance nemohla uznat mnoho výdajů, třeba nejrůznější silnice a železnice z kapitoly Ministerstva dopravy. Pan ministr Zůna se přitom jeví jako člověk kompetentní, který dané problematice rozumí, určitě armádě jako takové, kde strávil drtivou většinu svého aktivního života, rozumí.

V armádě strávil přes 40 let svého života a přesto nesmí na tiskové konferenci říct, že je Rusko agresor, i když si to myslí, to mu SPD zakázala, to mu zatrhla. Natočí se nějaká videa vystřižená jako z propagandistických filmů sedmdesátých a osmdesátých let, kde se pan ministr musí vlastně za svá slova trochu omlouvat a trochu je uvádět na pravou míru. Takhle opravdu nevypadá autenticky silný ministr obrany, takhle nevypadá jako teď Česko silný partner v Severoatlantické alianci. A pan ministr, byť dlouho pracoval na té pozici v armádě, na vysokých pozicích, tak nás teď dobrovolně odzbrojuje a činí nás v téhle chvíli méně obranyschopnými, než by to určitě současná doba vyžadovala.

Těchhle pět jmen, které jsem jmenoval, to není náhodně vybraných pět jmen, ale mohl bych pokračovat dalšími. Ale ta jména něco symbolizují. Ona symbolizují způsob vládnutí, tu aroganci, ten pocit všemohoucnosti, nedostatek kompetencí a zoufalý nedostatek odpovědnosti. Ale všechno to má jednoho společného jmenovatele. A tím je samozřejmě premiér Babiš, který tu vládu sestavil a který k tomu všemu mlčí. Anebo se mu možná líbí, že se tady vrtí problémy a výroky jeho nejrůznějších zmocněnců a ministrů místo toho, aby se řešily skutečné problémy, třeba ten s veřejnoprávními médii, anebo ten, že chcete nehorázně zadlužit tuhle zemi nebo ten, že naše země neplní svoje závazky v rámci Severoatlantické aliance. Ale pane Babiši, vy jste tuhle vládu sestavil, vy jste jejím premiérem. Tvrdil jste, že budete silným premiérem. Tvrdil jste, že budete premiérem silné vlády. Posmíval jste se tady Petrovi Fialovi, naší vládě za to, že je nejhorším premiérem na světě, posmíval jste se mu za to, kolik jeho vládě důvěřuje občanů v téhle zemi. No a teď té vládě toho silného premiéra Andreje Babiše důvěřuje ještě méně lidí než té zpropadené, zlé a všehoschopné Fialově vládě.

Tohle není výsledek několikaletého vládnutí. Vy jste to, pane premiére Babiši, zvládnul tím, že tu vládu prostě neřídíte a necháte ty lidi říkat a dělat, co chtějí. Vy jste to zvládl mnohem rychleji. Tohle je výsledek vlády premiéra Babiše. Tohle je výsledek premiéra Babiše samotného.

Proto si dovolím zařadit bod, který potom panu předsedajícímu nadiktuji, s názvem Nekompetentní ministři nedůvěryhodné vlády Andreje Babiše, a to jako první bod dnešního jednání. Jestli vám to připomíná nějaké vaše body, které jste načítali k té nedůvěryhodné vládě Petra Fialy, která měla větší důvěryhodnost ve veřejnosti, než má ta vaše, tak to není náhoda – ten bod jsem si trochu vypůjčil z minulosti.

A teď k druhému tématu, které by také nemělo uniknout naší pozornosti. Česko právě schvaluje klíčový dokument, jehož název zní: Národní a regionální partnerský plán České republiky. My podle tohoto plánu budeme na příští sedmileté období čerpat peníze z Evropské unie. Tento dokument mimo jiné připomínkuje poradkyně premiéra Natálie Vachatová. A její připomínka je prostá. Celou kapitolu o posilování společenské odolnosti vyškrtnout bez náhrady. Celou kapitolu o posilování společenské odolnosti vyškrtnout bez náhrady. Co se pod tím schovává? Mediální gramotnost, odolnost vůči dezinformacím, podpora občanské společnosti – to vše programové prohlášení vlády označuje za politický aktivismus. Pryč s ním. Jako ministr vnitra jsem se určitě pokoušel věnovat budování odolné společnosti, budovali jsme třeba systém krizové komunikace, který můj nástupce zrušil – tvrdí, že ho někam začlenil a zaměňuje tiskové oddělení a PR propagaci ministra a ministerstva za krizovou komunikaci. Mimochodem, tenhle tým připravil tu brožurku 72 hodin, která se dostala do všech schránek v naší zemi a radí lidem, jak si poradit v těžkých situacích. Ten tým už neexistuje, ten tým byl zrušen, bez náhrady, nepotřebujeme, práce skončila v odpadkovém koši. Zatímco třeba Finsko a Švédsko staví svůj současný bezpečnostní model právě na systému, kde spolupracují instituce státu, média, školy, občanské organizace – náš Úřad vlády v současné době říká: ne, ne, nám stačí jen NÚKIB a kritická infrastruktura. Odolnou společnost budovat nechceme, protože z ní asi máme strach. Dezinformace nebudeme řešit, protože z nich sami profitujeme. A mimochodem, NÚKIBu jsme vzali peníze z rozpočtu – tomu, který tady zůstal.

A potom se dostávám k tomu, co je příznačné, symptomatické, veselé, smutné zároveň a určitě trochu ironické. Premiér Babiš, a to jste zaregistrovali, si v posledních týdnech předvolal na kobereček šéfa Mety pro Česko. Pana premiéra Babiše rozladilo video, kde podvodníci zneužívají jeho tvář v rámci falešných investičních reklam. Nu, koho by to nerozladilo? To by rozčílilo všechny z nás, jako nás všechny rozčiluje nějaké deepfake video a zneužívání naší podobizny, hlasu k tomu, k čemu určitě jsme nedali žádné svolení. Ano, to je jednoznačné zneužití – a pan premiér Babiš se v tomhle případě rozčiluje právem, brání se právem a domáhá se svých osobnostních práv absolutně po právu a v souladu – to je všechno v pořádku, jenom ne každý občan si k sobě může zavolat šéfa Mety, aby mu řekl, co se s tím dá dělat. A já bych tady panu premiérovi navrhoval systémové řešení, které jsme i v rámci zneužívání tváří v rámci falešných investičních reklam jako naše vláda navrhovali. Prosím, přijměte zákon o digitálních službách zvaný jako DSA. Pokud ho přijmete, tak se stáváte v té chvíli odolnějšími a můžeme jako stát umět zasáhnout právě proti tomuto typu podvodů.

Jenom poradci panu premiéru Babišovi v téhle chvíli začali říkat jinou věc: DSA, to je ten cenzorský zákon, který tady bude potírat svobodné vyjadřování na internetu, bude zasahovat do osobnostních práv, je to zase nějaká ta cenzura, kterou se Fialova vláda vyznačovala. No a teď možná pan premiér Babiš pochopil, že ta situace je trochu jiná a DSA by mu pomohlo jako člověku, který se brání zneužívání své tváře ve velmi podvodné, falešné investiční reklamě. Takže ať už vám pravý nebo falešný Andrej Babiš něco doporučuje, vážení občané, nevěřte tomu.

My tento problém chtěli řešit systémově, ten by dával platformám, jako je Facebook nebo YouTube, povinnost takové podvody aktivně odstraňovat a nést za ně právní odpovědnost. Ještě jednou: Tenhle zákon platformy dožene k tomu, že kromě pozvání na kobereček se to dá řešit podle zákona. Tak bychom měli v právním státě postupovat a chtít ochránit naše lidi před podobnými podvody. Tak to, prosím, udělejte, přečtěte si ten zákon, zamyslete se, jaké to může mít dopady, a vypněte už to své populistické povídání o tom, že se tady jedná o nějaké zasahování do nějakých názorových vyjádření jednotlivých lidí – naopak, chráníme lidi před podvodníky, chráníme lidi před hybridními zásahy takových mocností, jejich zásahy si tady určitě nepřejeme. K tomu je DSA určitě dobré. Podle pana Okamury je DSA pokus Bruselu omezovat naši svobodu slova. No, tak pan premiér volá na Metu, aby odstraňovala podvody s jeho tváří, zatímco jeho vlastní koaliční partner blokuje zákon, podle kterého by se takové chování dalo postihovat. A paní poradkyně Vachatová na Úřadu vlády mezitím hledá deep state, pilně škrtá financování společenské odolnosti, mediální gramotnosti a boje s dezinformacemi. Sledujeme občanskou společnost a snažíme se ji odstřihnout od zdrojů financování. Je tohle normální? Opravdu si neuvědomujete, že teď už vládnete, že už vám to nevystačí, to, co vám vystačilo v předvolební kampani, že byste ty věci měli umět řešit a ne tím, že si voláte šéfy Mety na kobereček, že je tady také systémové řešení? Tak ho představte, jestli se vám nelíbí DSA.

Na závěr si ještě dovolím podotknout, že postoj Úřadu vlády je v přímém rozporu s bezpečnostní strategií České republiky – nevím, jestli ji někdo z vás četl. Tato vláda nejen porušuje zákony této země, jak už jsme dokázali třeba při schvalování rozpočtu, ale dochází tak daleko, že porušuje i své vlastní strategické dokumenty, a to jenom z toho důvodu, aby omezila v naší zemi občanskou společnost. Proto si dovoluji zařadit druhý bod s názvem Rozbíjení odolné společnosti, a to jako druhý bod dnešního jednání. Pro pana předsedajícího mám oba dva body vytištěné. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, děkuji. A nyní vystoupí předsedkyně poslaneckého klubu STAN Michaela Šebelová a připraví se pan poslanec předseda TOP 09 (nesrozumitelné).

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já navážu na našeho pana předsedu, který tady popsal a navrhnul velmi důležité body – já věřím, že je podpoříte, protože to je něco, co opravdu jsou akutní problémy, akutní hrozby, aktuální problémy, aktuální hrozby, kterými bychom se měli na této Poslanecké sněmovně zabývat, a navíc jsou to zákony, které tady jsou připraveny a jsou připraveny k projednávání. Vy jste je v minulém období blokovali, my jsme nyní připraveni jako opozice je podpořit – ale místo toho tady bude Babišova vláda projednávat osmdesát let starou historii. Je to na vás, je vaší zodpovědností, o čem tady budeme jednat, s čím budeme trávit čas v Poslanecké sněmovně – my jsme připraveni jednat o aktuálních hrozbách, aktuálních zákonech.

O čem jsme také připraveni jednat – a je to téma spíš na zítra, ale já jej samozřejmě musím zmínit i dneska, protože začínáme sněmovní týden – je to onen zákon paní ministryně Aleny Schillerové, která prostě... my jsme u ní zvyklí, že vždycky zadlužovala naši zemi. Nečekala jsem ani já osobně, ani my jako Starostové, že by v tomto období se chovala jinak, že by v nové vládě Andreje Babiše třeba začala konsolidovat veřejné finance – tak naivní jsme nebyli – ale co jsme opravdu nečekali, že to bude dělat tajně, tak aby to nikdo nevěděl, že to zadlužování bude skryté, že bude nekontrolovatelné... vlastně ona se nám na to dá použít celá řada metafor ke zdraví, ke zdravotnictví. My přece víme, všichni se tady shodneme, že chronické zadlužování není špatně. Můžeme to klidně přirovnat tak, že chronické zadlužování je nemoc, je nemoc, která se má léčit – a má se léčit konsolidací veřejných financí – ano, ta léčba je nepopulární, to se populistům nelíbí. Ale my také víme, že pokud se nějaká léčba zanedbá, pokud se neléčí včas, no tak a ona ta nemoc nezmizí, jenom proto, že ji nevidíme, ta nemoc nezmizí. Jenom proto, že ten dluh se nebude promítat do schodku rozpočtu, bude skrytý, tak neznamená že nebude bujet, neznamená, že tam neporoste, neznamená, že nebude ničit naši budoucnost – on tam jako zhoubný nádor bude dál, poroste, nikdo nebude vědět, jak je velký, až jednou narazíme všichni na dluhovou brzdu a ten náraz nás čeká všechny.

I vy všichni, jak tady sedíte z vládní koalice, i vaši voliči mají děti a těm dětem my zanecháme nebo vy zanecháte zemi v úplně neuvěřitelných dluzích, nezdravou.

To, že těch analogií tam máme více, že třeba všichni víme, že je správně chodit na pravidelné prohlídky k lékaři, tak ono mělo svůj smysl, že ministr financí se pravidelně musel zpovídat před Poslaneckou sněmovnou a musel projít čtvrtletím schvalováním, grilováním, čelit nepříjemným otázkám. Ne, teď se paní ministryně bude schovávat za tabulky. Řekne, máte to na internetu, tak si to tam přečtěte. Tak ono, vy to tak děláte ostatně často. Natáčíte videa, jednostranně nám něco sdělujete, nechcete, aby vám kladli vaši voliči, političtí konkurenti a vůbec ne nezávislí novináři, nepříjemné otázky. To se vám nehodí. Ale o útoku na veřejnoprávní média, média veřejné služby, jsem teď hovořit nechtěla.

Přicházím s konkrétním návrhem, který bude působit poněkud nudně, ale už jsem jej tady předkládala a budu tady na každém začátku schůze jako stínová ministryně zdravotnictví za Starosty a nezávisle chodit, protože je tady zákon, který řeší konkrétní problém českého zdravotnictví, a to je, že nám hrozí nedostatek úrazových chirurgů, specialistů v oboru traumatologie. Je tady senátní návrh zákona senátorů napříč politickým spektrem – Ivo Trešla, Tomáše Fialy, Ondřeje Šimetky, Věry Procházkové, Zdeňka Matušky, Jana Pirka, Ondřeje Štěrby a Bohuslava Procházky. Ano, jsou tam i páni senátoři za vládní hnutí ANO, tak věřím, že jejich návrh podpoříte.

Ten návrh má číslo 59, je označen jako sněmovní tisk 130. Je to tedy senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobnosti (způsobilosti?) K výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Je označen tedy jako sněmovní tisk 130. Je navrženo jeho projednání podle § 90 odst. 2, tedy již v prvním čtení. Věřím, že se nám podaří na něm nalézt shodu, že to projednávání nebude dlouhé, proto jeho zařazení navrhuji jako první bod dnes.

Proč je to důležité? Protože lékaři teď musí získávat specializovanou způsobilost v oboru traumatologie. Podle nového zákona lékaři, kteří přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona získali specializovanou způsobilost v oboru traumatologie, se považují za lékaře se specializovanou způsobilostí ve specializačním oboru úrazová chirurgie. Takhle složitě to máme koncipováno, ale jde o to, že když doplníme obor úrazová chirurgie jako základní obor, tak to vzdělávání zjednodušíme. Nyní musí nejprve pět let být specializované vzdělávání, základní, a na to potom navážeme.

Určitě se podrobně vyjádřím k samotnému návrhu zákona, jakmile jej projednáme. Věřím, že jej podpoříte, protože aktuálně se nám traumatologové nemohou vzdělávat. Aktuální situace hrozí omezením péče nebo dokonce i zánikem některých center vysoce specializované péče o pacienty s úrazem v traumacentrech v horizontu dvou až tří let, protože změnou toho zákona prostě ty specialisty nemáme. My jsme jim zkomplikovali vzdělávání.

Chápu i, že je předložen ten návrh v devadesátce, protože uznávám, že těch odborností máme hrozně moc a samozřejmě debata by byla asi složitá. Já si myslím, že bychom se měli i v rámci výboru pro zdravotnictví bavit o tom, jestli třeba nějakým způsobem nezjednodušit, neudělat ten systém vzdělávání jinak. Chápu, že na debatu nejsme úplně připraveni, že by byla dlouhá. Proto si myslím, že je potřeba ten zákon schválit podle zákona 90 odst. 2, takzvaně už v tom prvním čtení, protože věřím, že kdybychom to otevřeli, tak se tady budou objevovat další a další návrhy na další a další specializace.

Ale opravdu my jako Sněmovna máme řešit konkrétní problémy těchto lidí a tady určitou změnou došlo k tomu, že nám úrazová chirurgie vypadla, ti lékaři se nevzdělávají a ti lékaři budou chybět. Budou chybět v nemocnicích, budou chybět našim pacientům a může to být reálná hrozba, kterou my máme šanci změnit. Pokud se senátoři uměli domluvit a napříč politickým spektrem předložili tento návrh, tak věřím, že se i my tady ve Sněmovně dokážeme domluvit a napříč politickým spektrem tento návrh zařadíme a ve zrychleném znění schválíme. Děkuju vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Připraví se předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. (Poslanec Havel není přítomen.) Tak, pan předseda Matěj Ondřej Havel je omluven, takže předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mně to taky nedá. Musím se vyjádřit k tomu, co tady na úvod pan předseda přednesl za bod. My jsme na jednání grémia Poslanecké sněmovny byli jako zástupci opozice poměrně zaskočeni tímto návrhem usnesení proti konání Sudetoněmeckého sněmu v Brně, tak jsme si vyžádali i text usnesení písemně. Bylo nám slíbeno, že před začátkem schůze to obdržíme tak, abychom mohli s kolegy v rámci jednotlivých klubů návrh prodiskutovat. Dokonce mám za to, že tam padlo i něco, že to dostaneme dvě hodiny před zahájením pléna.

Bohužel se tak nestalo, ačkoliv pan předseda tady ten návrh usnesení načetl už před zhruba hodinou a čtvrt, tak i přes sliby bohužel ho do této chvíle nemáme. To je... (Předseda Okamura říká, že návrh bude zaslán.) Prosím, aby i pan předseda – omlouvám se – na mě tady nepokřikoval zezadu. Slyším že bude posláno v malé chvíli. Dobře, nicméně jste slíbili, že ho pošlete ještě před jednáním. To se nedá nic dělat. My se s tím samozřejmě nějak vyrovnáme. Není to asi moc kolegiální a fér, ale to vlastně vem čert.

Co je ale důležitější, tak je samotná podstata toho bodu, kdy se jedná o naprosto nezodpovědné rozdmýcháváním nenávisti. Chápu, že zástupcům SPD to vyhovuje. Já jsem samozřejmě připraven k tomu tématu hovořit, pokud bod na jednání Poslanecké sněmovny zařadíte. Ale chtěl bych vyzvat kolegy z koalice, kteří se snad ještě pořád hlásí k nějakým základním hodnotám, aby to zvážili a tento nenávistný bod vůbec nezařazovali.

Nicméně k tomu, čemu jsem se chtěl věnovat původně. Jsou to ony už tady zmiňované kauzy paní ministryně pro místní rozvoj Mrázové. Navrhuji zařazení nového bodu na program této schůze Poslanecké sněmovny. Název bodu zní následovně: Co všechno je úplně v pohodě? Střet zájmů ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové, Její zneužívání obecního bytového fondu města Bíliny, okolnosti nelegálních staveb na jejím pozemku v kontextu odpovědnosti vlády? To není úplně v pohodě. Tolik název bodu. Pane předsedo, nebojte, mám ho připravený tady písemně a po mém vystoupení vám ho předám.

K vysvětlení tohoto bodu. Já to vezmu přímo a bez okolků. To, o čem dnes tady mluvíme, není žádná drobná kauza, není to mediální bublina, není to věc, kterou můžeme odbýt jednou větou premiéra, že je to úplně v pohodě. Není.

Je to test. Test toho, jestli v této zemi ještě platí pravidla, jestli platí pro všechny. Protože jestli ne, tak si to řekněme na rovinu, pak si tady na spravedlnost jenom hrajeme.

Občan v této zemi ví jednu věc. Když něco postaví špatně, přijde pokuta. Když poruší pravidla, přijde sankce. Když udělá chybu žádosti, stát je nekompromisní, rychlý, přísný a tvrdý. Ale pak ten samý občan vidí něco jiného. Vidí případy, kdy najednou pravidla nejsou tak jasná, postupy nejsou tak rychlé a odpovědi nejsou vůbec žádné. A ptá se proč. A to je otázka, na kterou dnes musíme odpovědět. Ne médiím, ne opozici, ale lidem, protože problém není jen jeden konkrétní případ. Problém je ten pocit, že existují dvě hřiště. Jedno pro občany, druhé pro ty, kteří mají moc. A jestli tenhle pocit necháme růst, tak si koledujeme o velký průšvih. Ne politický, ale systémový.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová se dlouhodobě prezentuje jako politička se silným sociálním cítěním. Mluví o tom, že je potřeba omezit obchod s chudobou. Mluví o bydlení pro ohrožené skupiny občanů, pro seniory pro mladé lidi, pro lidi v nouzi. To samo o sobě je samozřejmě správné, ale o to větší je problém, pokud se ukazuje, že politička odpovědná za oblast bydlení sama dlouhé roky využívala obecní byt za mimořádně výhodných podmínek ve městě, které má samo obrovské sociální problémy. Mluvíme o Bílině, o městě, kde bylo podle zveřejněných informací loni reálně v exekuci 20 procent obyvatel, každý pátý, o městě, kde průměrný dluh činí zhruba půl milionu korun. O městě, kde lidé čekají na obecní byt minimálně dva roky.

A právě tam paní ministryně dlouhé roky bydlela v obecním bytě o velikosti zhruba 130 metrů čtverečních a na náměstí za nájem přibližně 4 500 korun měsíčně. Později nájem zvýšili zhruba o 20 procent. To ale není běžná tržní cena, to není standardní nájem. To je mimořádně výhodné obecní bydlení. A tady je první zásadní otázka. Byla paní ministryně v bytové nouzi? Protože podle informací z bytové agendy města Bílina má zájemce o městský byt uvést důvod. Má vysvětlit, jakou má bytovou komplikaci. Jde o to, že zájemce by měl mít bytovou nouzi. Navíc lidé čekají na přidělení minimálně dva roky. Tak se ptám, jaká byla bytová nouze paní ministryně?

V roce 2015 se stala místostarostkou, v roce 2018 starostkou. Ve funkci starostky pobírala plat kolem 90 000 korun hrubého měsíčně. Později vstoupila tady do Sněmovny a do vlády. V majetkovém přiznání uvedla téměř milion korun na spořicím účtu a další prostředky v penzijním spoření. Má pozemek. Jako členka vlády má k dispozici i služební byt v Praze, údajně podobně velký jako ten v Bílině, a přesto zůstávala v obecním bydlení. Ne krátce, ne přechodně, ne v době akutní nouze, ale dlouhé roky. A když se odstěhovala z jednoho obecního bytu, nepřešla do standardního soukromého bydlení. Přestěhovala se do jiného obecního bytu ke svému současnému manželovi, opět na bílinském náměstí, opět za velmi výhodných podmínek.

Dámy a pánové, tohle opravdu vyžaduje vysvětlení. Ne mediální fráze, ne větu, že všechno bylo podle pravidel, ne odkaz na město Bílinu, ale konkrétní vysvětlení. Jaká pravidla platila? Kdo rozhodoval? Kdo prodlužoval smlouvy? Posuzovala se opakovaně bytová nouze? Pokud ne, proč ne? A proč má systém obecních bytů pomáhat lidem v nouzi, ale v praxi z něj může dlouhé roky těžit komunální a později celostátní politička s vysokými příjmy? Tady nejde o závist, tady nejde o to, kdo kde bydlí, tady jde o stejný metr. Škoda, že tady není kolega Nacher. Tady jde o stejný metr, protože občan, který stojí ve frontě na byt, který řeší exekuci, který řeší nájem, který řeší, kde budou spát jeho děti, má právo vědět, proč někdo s mnohonásobně vyššími příjmy využívá obecní byt za pár tisíc měsíčně, a má právo vědět, zda pravidla platila stejně.

Druhá část kauzy paní ministryně je ještě závažnější. Paní ministryně má na starosti místní rozvoj. Má na starosti stavební pravidla, má vliv na stavební zákon a podle zveřejněných informací současně sama řeší pozemek, na kterém se nacházejí stavby v rozporu s územním plánem. Ten pozemek je veden jako lesní plocha. Nachází se v blízkosti lesa. Úřední dokumentace k územnímu plánování uvádí, že lokalita není vhodná pro další rozvoj bydlení, protože by docházelo k expanzi obytné zástavby do volné krajiny. Stavby pro bydlení jsou tam z hlediska ochrany lesa problematické. Přesto se na pozemku paní ministryně nachází pergola, domek, přístřešek pro karavan a další úpravy. Podle expertů jde minimálně u některých objektů s vysokou pravděpodobností o černé stavby. Paní ministryně říká, že pozemek nabyla už s existujícími objekty. Jenže vlastník má odpovědnost ověřit si právní stav, a tím spíš člověk, který se prezentuje jako odborník na územní rozvoj. Tím spíš starostka města, jehož územní plán se daného pozemku týká. Tím spíš ministryně, která má dnes v gesci pravidla výstavby.

A právě v tuto chvíli přichází ten největší problém. Paní ministryně prosazuje změny stavebního zákona, které by zmírnily pravidla pro dodatečné povolování staveb a usnadnily legalizaci černých staveb. A tady už nejde jen o politickou neobratnost. Tady se dostáváme k samotné definici střetu zájmů. Pojďme si říct tu nepříjemnou věc nahlas. Střet zájmů není jen právní termín. To je situace, kdy člověk stojí jednou nohou ve veřejné funkci a druhou ve svém vlastním zájmu. A netvařte se, že to nevidíte! Paní ministryně má osobní problém. Ten problém spadá do její agendy a zároveň navrhuje změny pravidel, které by mohly dopadat právě na podobné situace, v jaké se sama nachází. To je problém, minimálně etický a potenciálně i institucionální. Tady nejde o jedno jméno. Tady jde o to, jestli pravidla někdo může ovlivňovat, nastavovat a současně z nich těžit, protože jestli ano, tak máme problém, který si sami vyrábíme.

A pak se nemůžeme divit, že lidé přestávají státu věřit. Důvěra nevzniká z prohlášení. Důvěra vzniká z toho, co lidé vidí. A dnes bohužel vidí rozpory. Vidí, že běžný občan, který má problém se stavbou, se často ocitne v soukolí úřadů. Musí dokládat, vysvětlovat, čekat, někdy měsíce, někdy roky. A pak vidí, že u lidí s mocí se najednou mluví o narovnání právního stavu, o standardní cestě, o mobilních prvcích, o tom, že je všechno vlastně v pořádku. Ale je to v pořádku? Kde jsou instituce, kde je automatická reakce, kde je ten stejný metr? Protože jestli někde platí přísná pravidla a jinde se čeká, až si toho někdo všimne, tak to není spravedlnost. To je selektivní spravedlnost. A selektivní spravedlnost není spravedlností jako takovou.

Vážené dámy, vážení pánové, zvláštní je také reakce místních představitelů. Jeden říká, že neví. Druhý říká, že z územního plánu chápe deset procent. Další říká, že se musíte zeptat někde jinde. Předseda bytové komise nechce říct, jak hlasoval, protože je to tajné. Úředník říká, že se u některých lidí věci řeší víc a u některých míň. To je přece přesně ten problém. Veřejná správa nemůže fungovat podle toho, kdo je kdo. Nemůže fungovat podle známostí, postavení a vlivu. Nemůže fungovat stylem: u někoho se to řeší a u někoho ne. Zákon není doporučení. Zákon není flexibilní podle funkce. Zákon není nástroj, který si někdo může ohnout.

Vážené dámy, vážení pánové, za zcela nedostatečnou považuji i reakci premiéra Andreje Babiše. Premiér řekl, že za paní ministryni stojí, že se zajímal a že je to úplně v pohodě. A já se ptám, co přesně je úplně v pohodě? Je úplně v pohodě, že ministryně odpovědná za bydlení dlouhé roky využívá obecní byt za mimořádně výhodných podmínek ve městě s mimořádnými sociálními problémy? Je úplně v pohodě, že jako bývalá starostka a dnešní ministryně neobjasnila, proč obecní bydlení potřebovala i v době vysokých příjmů? Je úplně v pohodě, že má k dispozici služební byt v Praze a zároveň zůstává v obecním bytovém fondu v Bílině? Je úplně v pohodě, že na jejím pozemku jsou stavby, které odborníci označují za černé? Je úplně v pohodě, že současně prosazuje změny stavebních pravidel, které mohou usnadnit legalizaci podobných staveb? A je úplně v pohodě, že premiér k tomu všemu řekne jen: stojím za ní?

No to nestačí. Předseda vlády má odpovědnost za standardy své vlády, ne jen za počet hlasů ve Sněmovně, ne jen za mediální obraz, ale za důvěru veřejnosti, že vláda jedná čistě, transparentně a bez střetu zájmů. A jestli premiér nastavuje standard: je to úplně v pohodě, pak tím posílá velmi špatný signál. Signál občanům, že když jste ministr, pravidla se vysvětlují volněji. Signál úředníkům, že citlivé věci se nechávají být. Signál veřejnosti, že moc chrání moc. A to je nebezpečné. Vážení, proto říkám jasně, není to hon na jednotlivce, na jednu paní ministryni. Tady jde o pravidla. A právě proto musí být ta pravidla neprůstřelná, musí být jasná, musí být vymahatelná a musí platit pro všechny stejně, bez výjimek, bez ohledu na funkci, bez ohledu na vliv. Pokud dnes existují pochybnosti, tak je naší povinností je odstranit, ne relativizovat, ne zlehčovat, prostě je vyřešit.

Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna zařadila tento bod, aby v jeho rámci zazněly jasné odpovědi. Za prvé, jaká pravidla platila a platí pro přidělování a prodlužování obecných bytů v Bílině? Za druhé, zda byla u paní ministryně opakovaně posuzována bytová nouze nebo jiný veřejný obhajitelný důvod pro setrvání v obecním bytě? Za třetí, kdo o prodloužení smluv rozhodoval a zda byl vyloučen jakýkoliv politický vliv? Za čtvrté, jaký je přesný právní stav staveb na pozemku paní ministryně? Za páté, jak se paní ministryně podílí na přípravě změn zákona, které mohou mít dopady na její vlastní majetkovou situaci? Za šesté, zda vláda provedla skutečné posouzení možného střetu zájmů nebo zda pouze politicky kryje svou ministryni? Za sedmé, jaké systémové změny vláda navrhne, aby se podobné situace neopakovaly?

To jsou legitimní otázky. To nejsou útoky. To je kontrolní role Poslanecké sněmovny. My nejsme od toho, abychom tady nečinně přihlíželi. My jsme od toho, abychom kontrolovali vládu. A vláda je také od toho, aby skládala účty. Tohle není debata o tom, kdo má pravdu dnes. Tohle je debata o tom, jaký stát chceme zítra, jestli stát, ve kterém platí pravidla, nebo stát, kde platí výjimky. Já chci rozhodně ten první. Proto navrhuji zařazení tohoto bodu na program schůze, a to jako první bod dnešního jednání a žádám Vás o jeho podporu. Ještě jednou název toho bodu, který předám písemně panu předsedajícímu: Co všechno je úplně v pohodě? Střet zájmů ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové? Její zneužití Obecního bytového fondu města Bíliny? Okolnosti nelegálních staveb na jejím pozemku v kontextu odpovědnosti vlády? To není úplně v pohodě. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, tak a nyní vystoupí předseda ODS Martin Kupka. Ten ovšem není v sále, není přítomen, takže přejdeme plynule na další vystupující. Pan poslanec Jan Bureš. (Poslanec Jakob předává předsedajícímu název bodu.)

 

Poslanec Jan Bureš: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuji dnes před vámi s pocitem určitého déja vu a také s neutuchající vírou, že zdravý rozum nakonec v této síni zvítězí. Už poněkolikáté vás žádám, abychom do našeho programu zařadili sněmovní tisk číslo 129. A než mě někdo obviní z procesní úpornosti, dovolte mi vysvětlit, proč to dělám. Nedělám to pro sebe. Dělám to pro miliony lidí, kteří se každý rok stávají rukojmími jednoho z nejabsurdnějších zákonů, které v našem právním řádu máme. Dnes máme úterý. Blíží se pátek 8. května, kdy slavíme Den vítězství. A já se vás ptám, vážené kolegyně a vážení kolegové, bude v tento pátek v obchodech otevřeno nebo zavřeno? Víte to vy? Ví to běžný občan z hlavy? Odpověď zní: bude zavřeno. Zatímco přesně týden předtím na státní svátek Prvního máje, na kdysi velmi preferovaný svátek práce, si rodiny mohly bez problémů nakoupit na víkend. Tento pátek je stát nemilosrdně požene před zamčené dveře.

Představte si českého občana, který se ráno o státním svátku probudí. Ten člověk neřeší politiku, chce prostě fungovat. Ale místo toho, aby se rozhodl podle svých potřeb, musí se z něj stát amatérský právník a badatel v kalendáři. Musí zkoumat, jestli je dnes ten zlý svátek, kdy mu stát zakázal koupit si boty nebo lednici nebo ten hodný svátek, kdy je všechno v pořádku. Tento zákon, vážení přítomní, udělal z českých svátků absolutní rébus. Je to zákon, který s metrem v ruce měří plochu prodejen a občanům i podnikatelům říká: ty máš 199 metrů, ty smíš sloužit lidem. Ty máš 201 metrů, ty jsi pro společnost nebezpečný a musíš mít mříž. Ptám se vás, kde je v tom jakákoliv logika? Kde je v tom ta pověstná legislativní čistota, o které se tu u pultíku tak rádi bavíme a o které tak rádi mluvíme? Je to čistě nefalšované sociální inženýrství, které rozděluje podnikatele na vyvolené a trestané.

Často od obhájců tohoto zákona slýcháme argument o ochraně zaměstnanců a o právu na odpočinek. To zní nesmírně vznešeně, že? Ale pojďme si tady nalít čistého vína. Proč tento stát tak úzkostlivě chrání jen prodavače? V supermarketech nad 200 metrů čtverečních je přece do donebevolající, když státu najednou vůbec nevadí, že o svátcích tvrdě pracují kuchaři, číšníci, řidiči autobusů, lidé v kinech, v nemocnicích nebo v malých večerkách na rohu. Jsou snad jejich rodiny méně důležité? Jsou jejich děti méně hodny společného času s rodiči? Proč prodavačka v obchodě s 201 metry čtverečními volno má a ta ve 199 metrech nikoliv? Tento zákon je od samého počátku pokrytecký. Ve skutečnosti totiž bere tisícům zaměstnanců jedinečnou možnost si legálně přivydělat díky stoprocentním příplatkům, o které tito lidé velmi často stojí.

Místo toho, aby stát nechal lidem, aby se sami svobodně dohodli, zaměstnanec se zaměstnavatelem, občan s obchodníkem, vrazil mezi ně tento tupý úřední zákaz. Sněmovní tisk 129 přitom není nic jiného, než návrat k respektu k dospělému člověku. Člověku, o kterém si nemyslíme, že je nesvéprávný a že mu musíme z této Sněmovny diktovat, kdy má mít v tašce nákup. Podívejte se schválně na stanovisko vlády k tomuto návrhu, je neutrální. Vláda samotná zjevně neví, co s tím má dělat, protože v hloubi duše cítí, že to je nesmysl. Ústavní soud sice kdysi řekl, že zákon není vysloveně protiústavní, ale to ještě neznamená, že je správný, logický nebo celospolečensky potřebný. My jsme zákonodárci. (Odmlčí se a otáčí se na předsedajícího.) My tu máme moc napravovat chyby, které se v minulosti zjevně staly. A tento zákon obrovskou chybou je. Je to nebezpečný relikt z doby, kdy se věřilo, že stát ví úplně všechno nejlépe. Zvláště v regionech, jako je moje Karlovarsko, kde žijeme z turismu a služeb, působí tyto neustálé zákazy doslova jako pěst na oko. Zahraniční turista, který přijede do lázeňského města naprosto neřeší a nechápe naše vnitřní ideologické boje. Chce si koupit suvenýr, chce si koupit jídlo na cestu a my mu řekneme: Sorry, nebo u nás třeba „izvinite,“ dnes máme svátek, tak jsme to tady pro jistotu zamkli, i když obchodník i prodavač by tu pro vás rádi byli. Zeptejme se sami sebe, takhle se buduje moderní otevřená ekonomika? Takhle chceme lákat lidi a zahraniční investice do našich regionů? Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento pátek máme jedinečnou šanci to změnit. Máme šanci ukázat veřejnosti, že nám nechybí odvaha k jednoduchým, ale zásadním krokům pro zjednodušení života.

Digitalizace jsme tu už probírali, hlavně tedy ústně, mnohokrát. Svobodu podnikání řešíme denně. Pojďme to konečně spojit v jeden smysluplný celek. A proto tedy navrhuji, abychom pevně zařadili dnes jako bod číslo 1, sněmovní tisk číslo 129 na pořad této schůze. Pojďme jednou provždy odstranit tento legislativní zmatek. Pojďme zrušit zákon, který naprosto nikomu nepomáhá a všechny lidi v této zemi jen plete. Vraťme lidem svobodu rozhodování a obchodníkům férové prostředí bez ohledu na to, kolik metrů čtverečních má jejich provozovna. Děkuji za pozornost a pevně věřím, že tentokrát v této Sněmovně zvítězí princip svobody nad principem příkazu a zákazu.

A protože mám ještě další tři návrhy, tak mi dovolte, abych postoupil k tomu druhému. Jde o sněmovní tisk číslo 103. Možná se už stává tradicí, že zde stojím a apeluji na vás ve věci jednoho konkrétního bodu. Ano, opětovně a opakovaně žádám o zařazení sněmovního tisku číslo 103 a dělám to proto, že jsem hluboce přesvědčen, že ignorování rozumných návrhů jen proto, že nejsou vládní, je luxus, který si tato země nemůže dovolit. Dovolte mi začít od konce, od výhrad, které k tomuto návrhu zazněly z úst vlády. Vláda ve svém stanovisku zmiňuje obavy z diskriminace občanů Evropské unie nebo technickou nepřipravenost systému. A já se ptám: kdy jindy o těchto obavách chceme mluvit, než právě v otevřené rozpravě? Moje opakovaná žádost o zařazení tohoto bodu, tedy datové schránky pro cizince, jak to nazveme možná zkráceně, není tvrdohlavost, je to nabídka k dialogu. My jako předkladatelé nejsme hluší k odborným argumentům, pokud existuje riziko kolize s unijním právem, pojďme ho v druhém čtení vyřešit pozměňovacími návrhy. Pokud má digitální a informační agentura personální kapacity, které vyžadují delší náběh, upravme účinnost. Ale proboha neshazujme ten návrh ze stolu dřív, než o něm vůbec začneme věcně jednat.

Pojďme se podívat na to, co tisk číslo 103 přináší v rovině bezpečnosti. Často zde slyšíme, a to zejména od kolegů, volání po zpřísnění kontroly vyplacených dávek. Tisk 103 je přesně tím nástrojem, který vznáší světlo do komunikace s cizinci, kteří jsou příjemci státní podpory. Zavedením povinných datových schránek proto skupinu osob končí éra fiktivních adres a nedohledatelných příjemců. Stát získá garantovaný kanál, který může doručovat rozhodnutí, výzvy i kontroly. Je to opatření ve výsostném veřejném zájmu. Chceme skutečně efektivní kontrolu sociálního systému nebo o nich chceme jenom mluvit v předvolebních spotech? Pokud ji chceme, musíme tisk 103 pustit do dalšího projednávání. Dalším rozměrem, který nesmíme opomíjet, je čistá ekonomická racionalita. Každý rok vyhazujeme stovky milionů korun za papírové obálky, za poštovné, za administrativní sílu, která ty obálky lepí, eviduje a následně řeší jejich nedoručení. V době, kdy se bavíme o každé miliardě v rozpočtu, zde máme na stole návrh, který digitalizuje proces u tisíců subjektů. Je to modernizace, která se zaplatí sama během prvních měsíců fungování. Digitalizace nesmí být jen prázdným heslem v programovém prohlášení jakékoliv vlády. Musí to být každodenní praxe a tisk 103 je právě tou praxí.

Vážené kolegyně a kolegové, tento týden projednáváme řadu důležitých norem. Měli bychom mít za sebou spoustu debat o ekonomické svobodě, před chvílí, doufejme, i o otevírací době v obchodech, a považuji tedy za naprosto logické a symbolické, abychom na tyto kroky navázali modernizací státní správy. Abych byl konkrétní a umožnil nám všem racionální plánování práce, vznáším tedy tento návrh: Navrhuji zařadit sněmovní tisk číslo 103 na pořad schůze, a to dnes, jako druhý bod, bezprostředně po projednání sněmovního tisku číslo 129, který jsem tu představil před chvílí. Věřím, že po měsících, kdy o toto zařazení usiluji, najdeme společnou řeč. Nejde o politické body pro předkladatele, jde o funkční stát, o úsporu peněz nás všech a o digitalizaci, která dává smysl.

Nyní bych si dovolil postoupit ke třetímu mému návrhu. Dovoluji si navrhnout, aby byl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 542/2020 Sb. o výrobcích s ukončenou životností a další související zákony, sněmovní tisk  58, zařazen ve čtvrtek 7. května jako první bod po písemných interpelacích. Dovolte mi tento návrh blíže a podrobněji odůvodnit, protože se jedná o normu, která si naši plnou pozornost bezesporu zaslouží. Za prvé, jedná se o mimořádně rozsáhlou a velmi komplexní novelu, jejímž hlavním účelem je adaptace českého právního řádu na přímo použitelné nařízení Evropské unie o bateriích a odpadních bateriích. Rád bych zdůraznil, že nejde o klasickou transpozici běžné směrnice, kde máme určitý manévrovací prostor, ale o vytvoření funkčního národního rámce. Ten musí umožnit vymahatelnost, kontrolu a především praktické fungování Evropských pravidel v českém prostředí.

Pokud tuto novelu neprojednáme a neschválíme včas, vznikne v řadě oblastí našeho hospodářství nebezpečné právní vakuum. Povinnosti budou pro naše firmy platit přímo z evropského nařízení, ale v českém právu nebude jasně stanoveno kdo, jakým způsobem a s jakými sankcemi je má vymáhat. Zavedeme tím naše podnikatele do stavu naprosté právní nejistoty.

Za druhé, návrh má obrovský věcný i praktický dopad na každodenní fungování mnoha subjektů. Netýká se zdaleka jen samotných výrobců baterií. Dopadne na výrobce elektrozařízení, dovozce, distributory, provozovatele kolektivních systémů, dotkne se rozpočtu i povinností našich obcí a měst, kontrolních orgánů a v konečném důsledku to pocítí koncoví uživatelé, tedy naši občané.

Zákon zcela nově řeší další skupiny baterií, zavádí povinné kolektivní plnění u vybraných kategorií, nově definuje pravidla zpětného odběru, rozšiřuje evidenci a informační povinnosti. Upravuje také sankční režim a dohled nad trhem. To všechno jsou změny s přímým dopadem do praxe, který vyžaduje precizní nastavení a čas na odbornou diskusi, aby nedošlo ke zbytečnému byrokratickému zatížení českého průmyslu a spotřebitelů.

Za třetí, a to považuji v tuto chvíli za naprosto zásadní, časový prostor, který na projednávání máme, je kriticky omezený. Nařízení Evropské unie o bateriích je již účinné a použitelné, přičemž jednotlivé povinnosti pro firmy nabíhají v přesných a neúprosně stanovených termínech. Navrhovaný zákon má přitom nabýt účinnosti bezprostředně po vyhlášení s pouze dílčími výjimkami.

Jinými slovy – čas, který nám zbývá na projednání, případné úpravy a následnou implementaci, se počítá na týdny, nikoliv na měsíce. Každé zbytečné odsouvání tohoto tisku jen zvyšuje riziko, že stát nebude mít k dispozici účinné nástroje a trh se ocitne v chaosu a v právní nejistotě.

Za čtvrté, jde o materiál vysoce technický, s velkým množstvím novelizačních bodů, s mimořádnou provázaností na další právní předpisy. Zasahujeme zde do složitého systému odpadového hospodářství. Právě proto považuji za maximálně odpovědné, aby byl tento tisk projednán v plné pozornosti Poslanecké sněmovny, nikoliv v časovém presu nebo ve zkráceném režimu. Zařazení, které budu navrhovat, vytváří adekvátní prostor pro věcnou a odbornou rozpravu, jasně vymezuje klíčové otázky pro garanční výbory a pro kvalitní legislativní práci v našich fázích projednávání.

Rád bych na tomto místě zdůraznil, že můj dnešní návrh nijak nepředjímá žádný náš obsahový postoj k samotné novele. Neříkáme tím, že je vládní návrh bezchybný, že je dokonalý nebo že nemá být měněn. Právě naopak – včasné a systematické projednání je nezbytnou podmínkou pro to, abychom jako Poslanecká sněmovna mohli návrh pečlivě rozebrat, zpřesnit, odstranit rizika, která by se jinak negativně projevila až v reálné praxi.

Závěrem si tedy dovolím své vystoupení shrnout. Navrhuji zařazení tohoto tisku z toho prostého důvodu, že se jedná o klíčovou adaptační legislativu k přímo použitelnému právu Evropské unie. Je to návrh s masivními dopady na podnikatelské prostředí, veřejnou správu i ochranu životního prostředí a především je to materiál, u něhož opravdu nemáme luxus času nazbyt.

Proto tedy opakuji návrh, aby byl sněmovní tisk číslo 58 zařazen ve čtvrtek 7. května jako první bod po písemných interpelacích.

A nyní mi dovolte, abych se věnoval poslednímu svému dnešnímu návrhu. Je také z oblasti životního prostředí. Dovoluji si před vás předstoupit s návrhem, aby byl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o látkách poškozujících ozonovou vrstvu a o fluorovaných skleníkových plynech, sněmovní tisk číslo 114 zařazen ve čtvrtek 7. 5. jako druhý bod po písemných interpelacích.

Dovolte mi, abych tento svůj návrh podrobněji a pečlivěji odůvodnil, protože se jedná o záležitost, která také nesnese odkladu. Jedná se o mimořádně rozsáhlou a technicky velmi náročnou implementační novelu. Jejím hlavním a prvořadým smyslem je přizpůsobit český právní řád zbrusu nové evropské legislativě v oblasti fluorovaných skleníkových plynů a látek poškozujících ozonovou vrstvu. Chci zde jasně deklarovat, že v tomto bodě nejde o žádný politický nebo ideový spor. Jde o naprosto nutnou právní adaptaci, bez které nebude vůbec možné evropská pravidla v České republice ani řádně aplikovat, ani následně spravedlivě a efektivně kontrolovat.

Za druhé, tento návrh má před sebou mimořádně široký praktický dopad. Dotýká se doslova tisíců subjektů v celé naší zemi – od velkých průmyslových firem přes drobné živnostníky, techniky a projektanty až po veřejné instituce. Bavíme se zde o naprosto klíčových oborech a sektorech jako jsou chlazení, klimatizace a dnes tak masivně se rozšiřující tepelná čerpadla. Týká se ale také energetiky, systému požární ochrany, dopravy, a dokonce i citlivého sektoru, našeho zdravotnictví.

Vládní návrh pro všechny tyto subjekty zavádí zcela nové povinnosti v oblasti certifikací, povinného pravidelného proškolování pracovníků, detailní evidence reportingu a samozřejmě i sankcí. To všechno jsou ohromné změny, které naši podnikatelé a instituce zkrátka nemohou zvládnout ze dne na den a které zcela objektivně vyžadují dostatečný čas a přípravu na reálnou praxi.

Za třetí, a to vnímám v kontextu dnešního dne jako naprosto klíčové – náš časový prostor pro zodpovědné projednání je již nyní kriticky omezený. Účinnost tohoto zákona je v návrhu stanovena již od 1. července tohoto roku. To znamená, že pokud má být tento složitý zákon projednán standardním a kultivovaným způsobem, tedy včetně poctivé práce výborů, zapracování případných úprav a pozměňovacích návrhů ve druhém čtení a následné přípravy nezbytných prováděcích předpisů a včasného informování dotčených subjektů, opravdu nemáme absolutně žádný čas nazbyt. Každý další týden zdržení se tady naprosto reálně a tvrdě promítá do rizika chaotické implementace, do zbytečné právní nejistoty a do hlubokých problémů v každodenní praxi.

Za čtvrté, právě z těchto zmíněných důvodů považuji za vysoce korektní a politicky odpovědné, aby byl tento bod pevně zařazen a zbytečně se neodsouval někam na konec jednání. Jde o vysoce technický zákon, který si bezesporu zaslouží naši plnou, čerstvou a soustředěnou pozornost, klidnou věcnou debatu a především jasné vymezení sporných otázek pro garanční výbory.

Zařazení nám všem dává tolik potřebný prostor projednat tento vládní návrh bez zbytečného časového tlaku a bez zbrklých improvizací, které u takto složité a plošně materiálně náročné novely rozhodně nejsou na místě.

Rád bych zároveň ještě jednou a nahlas zdůraznil, že tímto svým procesním návrhem nijak nepředjímám samotný výsledek našeho legislativního procesu. Neříkám tady, že je tento návrh perfektní, bezchybný nebo že snad nemá být upravován. Naopak, právě brzké a včasné zařazení na program schůze je základním předpokladem toho, abychom měli možnost návrh kvalitativně projednat, případně ho zpřesnit a opravit všude tam, kde to praxe nebo probíhající odborná diskuse ukáže jako nezbytně nutné. Přesně v tom spočívá práce, smysl a podstata právě této Poslanecké sněmovny.

Navrhuji tedy zařazení tohoto bodu jako druhého bodu ve čtvrtek po písemných interpelacích a z toho prostého důvodu, že jde o povinnou implementaci evropského práva, o materiál s velmi širokými praktickými dopady na naši ekonomiku a zákon s velmi blízkou a neúprosnou účinností a o téma, které si zaslouží naše klidné, systematické a naprosto odpovědné projednání. Děkuji vám za pozornost. (Poslankyně Jana Černochová tleská.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, pane poslanče. Mám zaznamenané všechny čtyři vaše návrhy i dle vaší přihlášky. V této chvíli je na řadě pan poslanec Matěj Hlavatý.

Než sem přijde, přečtu tři omluvy – Lenka Španihelová Martínková od 16.30 – osobní důvody, Berenika Peštová celý jednací den – zdravotní důvody, Oto Klempíř od 16 (hodin) – pracovní důvody.

Jak jste si všimli, vystřídali jsme se v řízení schůze.

A máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych zde mohl navrhovat jednotlivé body k jednotlivým kauzám, ale myslím si, že je zde jeden bod, který je daleko důležitější než všechny ostatní. Potřebujeme ho řešit okamžitě. Včera jsem se účastnil i na Českém rozhlasu Kulatého stolu, který se věnoval obraně, kde jsme byli dokonce opozice, koalice v souladu, a myslím si, že je doopravdy potřebné tyto body řešit na plénu naší ctěné Poslanecké sněmovny.

Proto bych chtěl navrhnout zařadit na pořad této schůze nový bod s názvem Připravenost České republiky plnit závazky vůči NATO a reálný stav obranyschopnosti. Navrhuji tento bod proto, že bezpečnost České republiky nesmí být postavena na politickém marketingu, kreativním účetnictví ani prázdných slibech.

Musíme si ale přiznat realitu. Česká republika dnes čelí nejvážnější bezpečnostní situaci za poslední desetiletí. Rusko pokračuje ve své agresivní politice. Evropa masivně přezbrojuje, globální vojenské výdaje v roce 2025 vzrostly o 2,9 procenta. Evropské výdaje vzrostly dokonce o 14 procent, nejrychleji za mnoho dekád. Celý svět chápe, že bezpečnost něco stojí.

A česká republika? Ta pod současnou vládou místo posilování obrany rozpočet škrtá. Rozpočet Ministerstva obrany byl oproti předchozímu plánu snížen přibližně o 21 miliard korun. Reálné obranné výdaje se pohybují pouze kolem 1,7 procenta HDP. To je prostě nedostatečné.

A problém není jen ve výši výdajů. Problém je i v tom, jak se vláda snaží tato čísla vylepšovat. Ano, strategická dopravní infrastruktura je důležitá. Koridor sever-jih a východ-západ mohou mít pro alianční logistiku zásadní význam. Ale pokud mezi obranné výdaje zahrnujeme sporné položky jako plošné provozní výdaje, bezpečnostní prověrky, části státních rezerv nebo administrativní náklady, pak už nehovoříme o reálném posilování obrany. Pak se snažíme jen opticky splnit tabulku. A to poškozuje naši důvěryhodnost.

Stejně závažné jsou samotné škrty. Došlo k omezení prostředků v oblastech, které moderní obrana nutně potřebuje. Protivzdušná obrana, dronové technologie, výzkum, vývoj a vojenské inovace, vojenské zpravodajství. Právě v době, kdy válka na Ukrajině jasně ukazuje, že budoucnost obrany stojí na technologické převaze, dronech, kvalitním zpravodajství a funkčním PVO, tedy šetříme tam, kde bychom měli investovat nejvíce. To není strategická odpovědnost, to je hazard.

A nyní to nejzásadnější. NATO není samozřejmost a musíme si to přiznat. Spojené státy dlouhodobě a zejména prezident Donald Trump opakovaně zdůrazňuje, že pokud evropské státy nebudou plnit své závazky, americká podpora nemusí být neomezená. Trump opakovaně kritizoval evropské spojence za nedostatečné výdaje a otevřeně hovořil o tom, že USA nebudou chránit státy, které neplní svůj spravedlivý podíl. To není žádný detail. To je zásadní strategické varování. Pokud by Spojené státy svou roli v NATO zásadně omezily nebo oslabily, evropské státy včetně České republiky by čelily dramaticky vyšším nákladům na vlastní bezpečnost. Jinými slovy, neplnění závazků dnes může znamenat mnohonásobně vyšší výdaje zítra. Silná Evropa není fráze. Silná Evropa znamená převzít vlastní odpovědnost, než bude pozdě. Proto je dnešní podfinancování nejen rozpočtový problém, je to strategické riziko pro budoucnost České republiky.

Americký velvyslanec Nicolas Merick na to upozorňoval jasně. Česká republika riskuje pověst černého pasažéra v NATO. A spojenci nás nebudou hodnotit podle tiskových konferencí. Budou nás hodnotit podle reality, podle toho, zda jsme schopni plnit naše závazky, podle toho, zda jsme důvěryhodní, podle toho, zda jsme připraveni ne svůj podíl odpovědnosti.

Proto navrhuji tento bod, aby vláda jasně vysvětlila, jak chce reálně dorovnat deficit obranných výdajů, jak chce napravit škrty v PVO, dronech, výzkumu a vojenském zpravodajství? Jak chce obnovit důvěryhodnost České republiky v rámci NATO? Jak chce zajistit, aby Česká republika nebyla slabým článkem v době, kdy se bezpečnostní situace dramaticky zhoršuje, protože obrana země není pouze PR. Obrana země není hra s čísly a švejkování. Obrana země je základní povinnost našeho státu. A pokud ji nebudeme plnit odpovědně dnes, zaplatíme za to v budoucnu mnohem vyšší cenu. Děkuji. A přál bych si zařadit tento bod jako první na dnešní schůzi.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, děkuji. Já mám ten váš bod, pane poslanče, už přepsán, vy jste ho poctivě napsal, Připravenost České republiky plnit závazky vůči NATO, reálný stav obranyschopnosti, jako první bod dnes. (Poslanec Hlavatý: Ano, děkuji.) Děkuji.

V této chvíli je na řadě poslankyně Jana Bačíková, která také napsala, pokud to dodrží, název tady přepíšu odsud. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ano, ten bod se bude jmenovat tak, jak jsem vám to tam napsala do přihlášky. Kolegyně, kolegové. Já bych vás opravdu teď požádala o pozornost, protože už tady teď stojím po druhé a chtěla bych vám přednést návrh na změnu zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních.

Ono totiž na první pohled je to velmi drobná legislativa, která ale ve skutečnosti bude řešit opravdu zásadní problém, který bude mít přímý dopad na dostupnost zdravotní péče v České republice. Ta současná právní úprava říká, že odbornou způsobilost k výkonu povolání ošetřovatele lze získat mimo jiné absolvováním tříletého studia na střední zdravotnické škole. Zároveň ale náš vzdělávací systém podle školského zákona umožňuje takzvané zkrácené studium, a to v délce jednoho až dvou let pro ty, kteří už mají nějaké jiné vzdělání. To je běžná a vlastně i funkční praxe napříč vlastně všemi učňovskými obory.

Jenže právě u oboru ošetřovatel tato možnost chybí. A to nikoliv proto, že by to nedávalo smysl, ale čistě proto, že ten zákon obsahuje striktně slovo tříleté. A tady mně tedy dovolte upozornit na jeden paradox. Zákon dnes umožňuje získat kvalifikaci ošetřovatele prostřednictvím akreditovaného kurzu, který trvá přibližně jeden rok, ale neumožňuje získat prostřednictvím zkráceného studia na škole, které je vlastně kontrolovatelnější. Když to řeknu jinými slovy, umožňuje nám kratší a méně strukturovanou cestu, ale blokujeme cestu standardní, školní. A to další srovnání je třeba také u oboru praktická sestra, kdy délku studia vůbec neřešíme. To znamená, že tento obor lze studovat i ve zkrácené formě a systém s tím nemá vůbec žádný problém.

Ta navrhovaná změna je opravdu minimální a spočívá v tom, že ze zákona odstraníme to jediné slovo tříleté. Tím umožníme školám otevřít zkrácené studium oboru ošetřovatel. Srovnáme podmínky s ostatními obory a odstraníme dlouhodobě neobhajitelnou nerovnost systému. Nezavádíme žádný jiný institut, neobcházíme ani kvalitu ošetřovatelské péče, pouze dáváme prostor tomu, co už v systému máme, co existuje. Ten dopad do praxe bude velmi konkrétní, protože umožníme vstup do zdravotnictví lidem, kteří mají maturitu, ale chtějí změnit třeba profesi nebo absolventům jiných učňovských oborů, nebo těm, kteří se chtějí rychleji zapojit do péče o pacienty.

Zkrácené studium přitom neznamená snížení kvality. Naopak. To studium neobsahuje znovu všeobecné předměty, ale soustředí se jenom na odbornou přípravu. Navíc tuto možnost by mohly využít desítky škol po celé České republice, které tento obor už teď vyučují, ale jsou limitovány legislativou.

My všichni víme, že české zdravotnictví čelí nedostatku personálu, a to vlastně nejvíce zejména v té přímé péči. Často zde diskutujeme o složitých reformách, velkých systémových změnách a počítáme, z čeho se všechno zaplatí. Ale tento návrh, ten jde úplně jinou cestou. Je jednoduchý, rychlý a praktický. Neznamená žádné vyšší výdaje ze státního rozpočtu a neznamená ani snižování standardů, což je také velmi důležité. Znamená pouze to, že si přestaneme házet klacky pod nohy a rozumně se nad tím zamyslíme.

Dámy a pánové, fakt někdy stačí málo, aby ten systém fungoval lépe. A tady stačí opravit jednu legislativní překážku, která za mě nemá žádné racionální opodstatnění. Otevřeme tím cestu lidem, kteří chtějí pracovat ve zdravotnictví, pomůžeme školám a hlavně pomůžeme ve výsledku i pacientům. Proto bych vás chtěla požádat o podporu tohoto návrhu, a to jako první po pevně zařazených bodech dnes. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju vám, paní poslankyně. Děkuju, že jste to hezky čitelně napsala i do té přihlášky. Tak já to beru tak, že vy jste se přihlásila tou pozvánkou – změna zákona číslo 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotních povoláních. Já jenom že na mikrofon to takhle úplně nezaznělo, tak jsem to teďka jakoby řekl, protože to v té přihlášce je, tak jsem to teďka zopakoval, abychom tady zbytečně nedělali zmatek.

Poprosím Renátu Zajíčkovou, která je v této chvíli na řadě, tady jsou dvě přihlášky. Abyste věděli, připraví se Martin Šmída, Kateřina Stojanová, Jiří Havránek. Tak to jsou nejbližší. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobré odpoledne. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych tady navrhla dva body do programu dnešní schůze. Týkají se převážně vzdělávání a vše to souvisí s aktuální situací.

První bod, který navrhuji zařadit za pevné body dnešního pořadu schůze, ten první bod se týká naprosto bezprecedentního kroku Ministerstva školství, který byl uskutečněn v nedávných momentech, v nedávných chvílích, před pár dny. A je to v podstatě bezprecedentní krok – krok, který se dotkne všech zřizovatelů a ředitelů základních škol. Konkrétně mluvím o zrušení financování povinné plavecké výuky a ten bod se nazývá tak, jak jsem vám uvedla do přihlášky, a to Drahé PHmaxy nutí Ministerstvo školství šetřit na špatných místech.

Dovolte mi, abych zdůvodnila, proč považuji zařazení tohoto bodu na dnešním pořadu schůze za důležité.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, paní poslankyně, ještě jednou, protože tady já to nemůžu po vás přečíst, to se omlouvám. Drahé co?

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Drahé PHmaxy (Předsedající: Ano, ano.) nutí Ministerstvo školství šetřit na špatných nebo nesprávných místech. (Předsedající: Děkuju.)

V politice zdravého rozumu si myslím, že jednoznačně platí nebo by mělo platit elementární pravidlo, že pokud si stát něco objednává a povinně něco nařizuje, měl by pro to zajistit i finanční prostředky. Ministerstvo školství ovšem v poslední době vlastně udělalo přesně opačný krok. Stát v rámci rámcových vzdělávacích programů pro základní školy vyžaduje 40 hodin povinné výuky plavání na prvním stupni základních škol. Do této doby bylo toto plavání hrazeno ze státního rozpočtu. Přesto, když v dubnu školy obdržely finanční rozpisy pro letošní školní rok, tak zjistily, že vlastně na úhradu instruktorů plavání, které si z větší části základní školy zajišťují, tak tuto úhradu v rozpočtu pro letošní rok nemají. A co více, ani zpětně vlastně nebudou moci využít, protože tato změna platí zpětně od 1. ledna roku 2026.

Tím se vlastně starostové a ředitelé škol dostali do pasti, protože samozřejmě už mají od ledna nasmlouvané bazény, autobusy, výuka na většině škol již proběhla, faktury tedy leží na stole. Školy, potažmo zřizovatelé očekávali, že ze státního rozpočtu tak jako každý rok dostanou právě na úhrady té samotné výuky peníze. A vlastně se toho nedočkají.

Bohužel ministerstvo se tady zřejmě alibisticky zbavilo odpovědnosti a vydalo pouze doporučení, že školy na výuku plavání nesmí vybírat peníze od rodin. Ptám se tedy, kdo tyto peníze pro tuto aktivitu, kdo tuto vykonanou práci zaplatí?

Podívejme se teď na reálná fakta nebo data, která přichází z regionu. Co to vlastně znamená pro zřizovatele, potažmo ředitele škol? Pro středně velká města znamenají tyto ministerské škrty najednou další finanční zátěž v hodnotě 600 až 900 000 korun. Prosím opakuji to, 600 až 900 000 korun pro středně velká města. Velká města nebo velké městské části velkých měst – Brno, Praha, Plzeň – se tyto výdaje u těchto velkých měst se budou pohybovat od 1,2 do 1,4 milionu korun. Samozřejmě obce ani školy si tyto peníze nenatisknou, budou je muset vydat, protože jak už jsem řekla, ve většině škol plavání proběhlo, a ony ty peníze musí někde najít, aby ten výcvik plavání, kterým jim stanovuje Rámcový vzdělávací program, který schvaluje Ministerstvo školství, přikazuje.

Od zástupců Ministerstva školství slýcháme takové docela úsměvné argumenty. Ministerstvo argumentuje tím, že školy výuku mohou zajistit vlastními učiteli tělocviku s tím, že vlastně peníze na platy učitelů tělocviku školy právě v těch PHmaxech dostávají. Každý ale, kdo se trošku pohybuje v terénu, tak ví, že toto je naprostá iluze, protože zhruba jenom 10 procent základních škol využívá pro výuku plavání svoje vlastní učitele. Čili 90 procent škol si najímá na výuku plavání externí instruktory plavání. V součtu to je zhruba 450 až 500 000 hodin ročně, které tito lektoři plavání odučí.

Je také potřeba vnímat samotnou organizaci takového výcviku, protože podle bezpečnostních pravidel potřebujeme na skupinu dětí jednoho pedagoga na maximálně 10 neplavců a další na dozor v zázemí. Většina škol samozřejmě na prvním stupni specializované tělocvikáře vůbec nemá, bude si tedy muset sáhnout pro tělocvikáře, kteří ale mají v tu dobu vyučovat tělocvik na druhém stupni škol. Obávám se, že školy nedisponují nějakou nadstavbou nebo nějakým počtem učitelů tělocviku navíc.

Dalším problémem, který se s touto záležitostí pojí, je nákup plaveckých pomůcek. Tady je potřeba říci, že instruktoři plaveckého výcviku samozřejmě většinou byli součástí nějaké plavecké školy, která právě tyto pomůcky hromadně nakupovala, měla je uložené v samotném bazénu a vlastně se starala i o péči o tyto plavecké pomůcky. Pokud tedy zmizí vlastně tato pracovní náplň, pokud si školy budou nějakým způsobem zajišťovat výuku tělesné výchovy, respektive plavání samy, tak budou vlastně muset transportovat mezi školou a bazénem právě tyto plavecké pomůcky. Každá škola si do svého autobusu naloží plavecké desky, kruhy, záchranné nějaké kruhy a podobně.

Stejně tak musím odmítnout další takový úsměvný argument, který používá Ministerstvo školství, a to je, že se má plavání financovat z rámcového určení, z peněz, které je dáno rámcovým určením, rozpočtovým určením daní. Ano, je pravdou, že v současné době obce dostaly navýšení rozpočtového určení daní. Ale tyto peníze se vložily do tohoto balíku primárně pro nepedagogy, tím se myslí třeba kuchařky, školníci, uklízečky, ale ne učitelé plavání.

Tento chaos já vnímám, a takhle to vlastně vyhodnocují i někteří ekonomové, vzniká díky tomu, že Ministerstvo školství, někdo z odborníků říká, je v podstatě v bankrotu, protože nároky na finance pro udržení našeho vzdělávání jsou obrovské, bez samozřejmě nějaké přidané kvality. Do systému se za poslední roky nalily desítky miliard korun, rozpočet obrovsky bobtná, protože se platí za odučené hodiny, ne za žáky, tak jako tomu bylo do reformy vzdělávání, financování vzdělávání právě prostřednictvím těch známých PHmaxů.

My v ODS dlouhodobě říkáme, že je potřeba zvrátit financování zpátky k žákovi, protože nastavení současných PHmaxů, současné nastavení financování našeho školství je do budoucna neudržitelné.

Řešením ale není samozřejmě pálit naslepo a salámovou metodou přenášet státní povinnosti na rozpočty obcí, tak jak se v této poslední době, dekádě děje. Žádám vás proto o zařazení tohoto bodu tak, abychom ministerstvo přiměli k zodpovědnosti a k zastavení dominového efektu a k okamžitému vyřešení financování plavání pro probíhající školní rok. Navrhuji tento bod zařadit za všechny pevné body této schůze.

Druhý bod do programu, který bych ráda načetla, nese jméno Konec úřednické šikany a nastartování celoživotního učení. Navrhuji tedy tento bod zařadit na dnešní program dnešní schůze jako druhý bod po mém bodu, který jsem před chvílí navrhla. Takže jako druhý bod po pevných bodech dnešní schůze.

Dovolte mi krátce shrnout, proč tento bod navrhuji, proč tato věc nesnese odkladu. Asi se shodneme na tom, že žijeme v době, kdy rychlý vývoj technologií, klimatické i socioekonomické změny proměňují celá odvětví. Změnit profesi si klidně můžeme v průběhu života několikrát, dávno už to není žádná anomálie a je to naprosto dneska přirozený a nevyhnutelný trend moderní ekonomiky. Prostě se i zadaptovat, přizpůsobovat proměňující se společnosti a samozřejmě trhu práce.

To, že se dnes z mnohých vysokoškoláků mohou stávat i třeba skvělí elektrikáři nebo instalatéři, je spíš ukázkou zdravé adaptability těchto jedinců, tedy našich občanů. Lidé by měli flexibilně reagovat na měnící se pracovní trh a samozřejmě tím pádem využívat nabídku vzdělávání tak, aby odpovídalo to vzdělávání jejich potřebám, ale potřebám i společnosti. To, co jsem řekla doposud, je v podstatě zdravý projev. Co ale není zdravé, je právě reakce státu na tuto novou skutečnost. Místo toho, aby stát tuto flexibilitu podpořil a vytěžoval z toho růst společnosti, úřady práce v současné době zavalují vzdělavatele a organizátory rekvalifikačních kurzů novou a absurdní byrokracií.

Z terénu je jednoznačně slyšet, že vzdělavatelé dnes musí odmítat uchazeče, které jim pošle právě Úřad práce, protože personálně nezvládají nové administrování, nové papírování, nové vyplňování tabulek. Systém, který má pomáhat lidem se vracet na trh práce, se tak vlastně vlastní vahou hroutí.

Toto je ukázkový vládní paradox. Zatímco pan vicepremiér sebevědomě mává svojí hospodářskou strategií a celoživotní učení – a za to já jsem moc ráda – řadí mezi své priority, tak kroky na rezortech některých jeho kolegů jdou zcela opačným směrem. Čísla jsou přitom neúprosná. Podle aktuálních dat OECD se u nás do celoživotního vzdělávání dobrovolně hlásí pouze pět procent dospělých. Většinou jde navíc o ty občany, kteří už vyšší vzdělávání mají. A ti, kteří by se právě proměnlivému pracovnímu trhu měli věnovat více a měli by se daleko více mu přizpůsobovat a tudíž využívat rekvalifikací, tak tito občané čelí obrovským státním bariérám.

Tyto bariéry často nesou už z počátečního vzdělávání, kde neefektivní struktura vlastně další vzdělávání demotivuje. Pokud chceme naši ekonomiku posunout z montovny do mozkovny, nepotřebujeme další stohy vládních strategií, ale potřebujeme funkční stát, který lidem a firmám zkrátka nepřekáží.

Vzdělávání a rekvalifikace nejsou sociálními dávkami. Je to ekonomický motor, který má potenciál nám přinést miliardy korun. Žádám vás tedy o schválení tohoto bodu a zařazení na program dnešní schůze, protože bychom tím vyzvali ministry k okamžité debyrokratizaci rekvalifikačních procesů na úřadech práce. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně, a děkuji za to, že jste to hezky doplnila do přihlášky, mám to přepsané. V této chvíli poprosím pana poslance Martina Šmídu, připraví se Kateřina Stojanová a Jiří Havránek. Tak, pane poslanče, máte, máte slovo a zase jestli můžu teda počítat s tím, že to je tenhleten bod, který tady máte takovým tím krásným mikropísmem. Dobře.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji bod k aktuální situaci z tohoto týdne. Já nepochybuji, že jsou různé motivace, proč vstoupit do politiky. Za sebe můžu říct a klidně mě obviňte z naivity, že jsem šel do politiky pomáhat lidem, vykonávat veřejnou službu, plnit program, který by naší zemi pomohl, zastupovat občany, pomáhat jim s jejich problémy, jako je třeba nedostupné bydlení nebo vysoké životní náklady.

Vždycky mě zajímalo, jestli někdo takový vůbec může uspět. A půl milionu pirátských voličů ukázalo, že může. Já jsem vlastně úplně obyčejnej chlap z vesnice, kterému vadilo, že je v politice příliš mnoho lidí, kteří mají tu motivaci poněkud jinou. Například chtějí nabýt pocit důležitosti a moci. Někdo jde za vlastním prospěchem nebo společenským statusem, někdo pro peníze, protože by se jinak neuživil, někdo je tam jako nastrčená loutka nějakých oligarchicko-byznysových zájmů a lobbistů.

No a pak je tu jeden speciální důvod, a to je únik před spravedlností. Tento týden jsme měli možnost vyslechnout rozsudek v kauze Čapí hnízdo. Konečně! Je fascinující, že se tak dlouho dařilo ten proces natahovat a různě procesně zdržovat. Troufnu si říct, že něco takového by se obyčejnému člověku jenom těžko dařilo. Každopádně, dočkali jsme se a verdikt je jasný. Farma Čapí hnízdo je dotační podvod. A není se co divit. Ten sled událostí, ten je jasný. Z obřího holdingu byl vyveden podnik, ten dostal dotaci 50 milionů pro malé a střední podniky. Postaví se za to luxusní letní sídlo s wellnessem a zvířátky a po několika letech je podnik opět zahrnut do holdingu. Tak to je jasná účelovka.

A to nyní pominu podezřelé nákupy reklamy z jedné kapsy do druhé, asi pro daňovou optimalizaci z jedné strany a fiktivní ziskovost Čapího hnízda na straně druhé.

Takže ještě jednou, 50 milionů podvodem nabytých 50 milionů. To je částka, o které se běžnému člověku může jenom zdát. Na druhou stranu pro miliardáře, co se umisťuje v žebříčku nejbohatších lidí, to jsou v podstatě drobné. A já si říkám: Jakou úroveň chamtivosti a hrabivosti musí člověk mít, že se pustí do takových machinací? Ať tak či tak, rozsudek existuje. Faktem ovšem je, že si jej vyslechla jen polovina obžalovaných. Jana Nagyová, toho času europoslankyně, byla uznána vinnou, dostala podmínku a půlmilionový trest, což je hrubě spočítáno tak dva ty platy z Bruselu. Jestli je to trest u padesátimilionového podvodu mírný nebo přísný, to ať si zváží každý sám.

Každopádně, druhý obžalovaný se trestu vyhnul. Nebylo to však tím, že by se našly nějaké zprošťující důkazy. On sám se v televizním dokumentu Matrix AB vyjadřuje jednoznačně. Všichni jsme to mohli slyšet, jak na kameru říká, že to byl jeho nápad, že to celé vymyslel, když v zoo čekal ve frontě na kozy nebo co. Je to tedy přiznaný strůjce tohoto podvodu. A je to ostatně pan majitel, beneficient.

U soudu ovšem tvrdil, že s Čapím hnízdem nemá nic společného, což, jak dnes víme, byla naprostá lež. Firmu Čapí hnízdo přepsal na své děti jen z toho důvodu, aby získal padesátimilionovou dotaci. Roli vlastních dětí jako bílých koňů zcela pomíjím. To je samo o sobě tragický příběh. I když u někoho, kdo je schopný křivě přísahat na zdraví svých dětí, už mě asi nepřekvapí vůbec nic. Role pana majitele je v tomto příběhu však neoddiskutovatelná a i přesto, že se prozatím vyhnul spravedlivému rozsudku, tak jak se mu to podařilo? To tady přece všichni víme. Nedávno jsme o tom hlasovali. Využil poslanecké imunity a pomocí hlasů ANO, SPD a Motoristů nebyl vydán spravedlnosti. Z trestněprávního hlediska je tedy nevinný a to je skutečný tmel té vládnoucí koalice. Bezpochyby to byla jedna z podmínek, když se tato koalice tvořila a přitom sám dotyčný v dubnu 2017 tvrdil, že imunita poslanců je zcela zbytečná, přežitá, že by se neměla vztahovat na nic jiného než jen na výroky pronesené ve Sněmovně, protože poslanci přece nejsou nadlidé. No, tak uběhlo pár let a on sám již se za nadčlověka očividně považuje a jako takovému se mu prozatím podařilo výroku u soudu nad jeho osobou vyhnout, ale fakticky se přece jen něco změnilo. Je nyní prostě zřejmé a jasné, že premiérem této země je někdo, kdo se aktivně účastnil dotačního podvodu. 50 milionů z kapes daňových poplatníků přesunul do kapes pana oligarchy, tedy do kapes svých, a to podvodem. To je samo o sobě dost smutný příběh. A ještě smutnější to je, když si uvědomíme, že někdo takový může být premiérem této země. Jistě, jistě namítnete, že jsou i další kauzy a budete připomínat bitcoiny a Dozimetr, ale oboje se šetří a to je jistě v pořádku. Považovali byste však v pořádku, kdyby někdo odsouzený v těchto kauzách byl premiér? Co by na to řekl pan dvojí metr? (Obrací se na předsedajícího Nachera.)

Ano. Když soud rozhodne v prospěch onoho dotyčného, tak to jsou řeči o spravedlivých soudech, o tom, jak se pravda ukázala, a když soud rozhodne obráceně, tak je najednou justice zpolitizovaná, pracuje na objednávku a je zcela nedůvěryhodná. Takže dvojí metr? (Opět se obrací na předsedajícího.)

Když nějaký politik hnutí ANO čelí nějaké kauze a že jich bylo, bývá většinou někam uklizen. Pro předsedu to však neplatí. Takže dvojí metr. Lidé skutečně vnímají, že politická kultura se pořád zhoršuje. To, co dřív bylo na jasnou rezignaci, to se dnes omlouvá, vymlčuje, plive se různě na média, na soudy, na jiné instituce, ukazuje se na druhé. Sebereflexe žádná. Vždycky, když už jsme si mysleli, že jsme v politické kultuře dosáhli dna, zespoda někdo zaklepal a tím se vracím na začátek. Já nechci politiku takovou, kde se strany předbíhají v tom, kdo z nich má větší kauzu. Kauza kohokoliv jiného není omluvenka pro kauzy vaše. Nechci politiku takovou, kde nevadí dotační podvodník v čele státu, protože tam ten měl přece šifrovaný telefon a támhleten zkoušel vyprat bitcoiny z nelegální činnosti. To přece není omluvenka. Já nechci politiku takovou, kde poslušní straníci kryjí své představitele a umožňují jim skrývat se před zákonem. I politické strany jako takové, a ti nepoctiví v politice končí. Proč to v hnutí ANO nefunguje?

Není to nakonec dokonce v kodexu hnutí ANO? Tak co je to za morálku, že porušujete vlastní morální kodex, jak se vám dá věřit cokoliv dalšího? Je to skutečně tak absurdní požadavek chtít politiku bez trestně stíhaných obžalovaných a odsouzených osob? A to pomíjím teď 7,5 miliardy, co má stát vymáhat u onoho holdingu za neoprávněně vyčerpané dotace. To jsou částky, které už si ani já vůbec nedokážu představit, natož tak běžný občan, který chodí každý den do práce, aby měl na živobytí, na bydlení, na jídlo, na to, aby mohl dopřát něco dětem. 7,5 miliardy by mohlo spoustě lidí pomoct, stačí je jenom vrátit. Jak mám vysvětlit situaci, kdy jeden člověk ovládne stát, z veřejných peněz si přihraje peníze do vlastních kapes, a když soudy rozhodnou, že to bylo neoprávněně nebo dokonce podvodem, tak ten stát pod jeho vedením nekoná, nevymáhá, nic se neděje.

Takže jak to máme vysvětlit těm občanům? Jak to mám vysvětlit živnostníkovi, kterému finanční úřad nedoměří daň podle politických sympatií, ale podle zákona? Jak to mám vysvětlit starostovi malé obce, který musí přesně vyúčtovat každou korunu dotace? Jak to mám vysvětlit podnikateli, který když nesplní podmínky dotačního programu, tak dotaci nedostane, anebo když dostane a poruší pravidla, tak ji vrací i se sankcemi. Jak to mám vysvětlit lidem, kteří pracují, platí daně a každý den slyší, že stát nemá dost peněz na školy, na zdravotnictví, na sociální služby, na silnice nebo na bezpečnost. A co si o nás pomyslí v zahraničí? Já jsem patriot. Já jsem hrdý na tuhle zemi a nesnáším, když jí někdo dělá ostudu. A to se přesně děje. Já nechci, abychom byli vnímáni jako nějaký divoký východ a stejně tak nechci, aby byly rozkrádány veřejné finance.

To nejsou peníze vyrostlé na stromě. To jsou peníze z daní našich občanů, z jejich práce. Anebo hůř. Jsou to peníze na dluh, tedy na úkor našich dětí a budoucích generací. A i teď pominu fakt, že se tady blíží naprosto šílená věc, která chce prolomit zákon o rozpočtové odpovědnosti, naplno rozjet zadlužování a budoucí generace tak hodit úplně přes palubu, o tom se bezpochyby budeme bavit v příštích dnech. Teď my jde především o to, abychom reflektovali fakt, že v čele státu máme někoho, kdo se podílel na dotačním podvodu nebo dokonce byl jeho strůjcem. Někdo, kdo se vyhýbá spravedlnosti s pomocí svých koaličních partnerů. Chci si povzdechnout nad faktem, že existuje většina ve Sněmovně, které to očividně moc nevadí. Vzhledem k čerstvému rozsudku soudu je ideální doba, abychom zde na půdě této úctyhodné instituce debatovali o tom, zda skutečně chceme takovou úroveň politické kultury, jestli chceme politiku takovou, kde zástupci lidu dodržují své vlastní etické kodexy a plní nějaká elementární pravidla morálky počínaje třeba biblickým nepokradeš. Anebo je všechno jedno, protože stranický dres je nejvyšší hodnota. Jestli chceme politiku takovou, která zločince chrání, anebo takovou, kde není místo pro podvodníky. Jestli chceme politiku, kde politici používají svůj mandát k tomu, aby se skryli před zákonem a před spravedlností, anebo chceme v politice lidi, kteří jsou bezúhonní? Chceme v politice lidi, kteří nekriticky kryjí svého předsedu nebo takové, kteří se rozhodují podle svého vědomí a svědomí tak, jak slíbili? Není to příliš velká mezinárodní ostuda mít v čele státu podvodníka, přestože zatím pravomocně neodsouzeného. Rozsudek soudu nám dává ideální příležitost toto prodiskutovat. Proto navrhuji bod jako první v pořadí s názvem: Je v pořádku, že ač je z výroku soudu zřejmé, že premiér této země byl strůjcem dotačního podvodu spravedlnosti, na rozdíl od spoluobviněné a nepravomocně odsouzené europoslankyně, stále uniká a navíc je nadále premiérem, který rozhoduje o dotacích? Děkuji za pozornost.

 

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane poslanče. Jestli pak můžete za mnou sem přijít, protože víte, že já nemůžu reagovat. Poprosím v této chvíli Kateřinu Stojanovou, připraví se Jiří Havránek a Jan Lipavský. Pardon, paní poslankyně.

Přečtu dvě rychlé omluvy: Ivan Bartoš od 16.30 do 19 z pracovních důvodů a Jiří Vojáček od 16.30 – pracovní důvody.

A v této chvíli máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, já si dnes dovoluji navrhnout zařazení nového bodu na program této schůze, a to jako bod první po pevně zařazených bodech, s názvem Výhody pro ministryni, exekuce a bytová nejistota pro lidi v Ústeckém kraji. Já tento bod nezvedám proto, že by mě snad bavilo komentovat osobní bydlení jednotlivých členů vlády, ale zvedám ho proto, že toto není žádný soukromý příběh, ale ukázkový střet mezi tím, co vláda říká a jak se její papalášští členové reálně chovají. A naprosto klíčové pro mě je, kde se tento příběh odehrává, neboť je to v Bílině, tedy v městě mého domovského Ústeckého kraje. Abyste pochopili, je to region, který se dlouhodobě potýká s reálnými a v rámci statistiky našeho státu s jedním z největších problémů s chudobou, s exekucemi a právě s nedostupným bydlením. Je to region, kde právě nedostupnost bydlení, na rozdíl třeba od jiných větších krajských měst, není jenom politická fráze, ale každodenní realita tisíců lidí, kteří tam žijí, lidí, kteří nemají žádnou rezervu ve změti exekucí žádnou jistotu a naprostou většinu svých příjmů vyloží (vynaloží) právě na hrazení svých bytových potřeb.

A právě v tomhle regionu ministryně pro místní rozvoj, tedy člověk, který má řešení bytové krize přímo ve své gesci, dlouhodobě využívá obecní bydlení za výrazně podtržní nájemní cenu. Jestli něco v lidech přesně zasívá pocit nespravedlnosti, toho, jak a v čem musí žít oproti politikům, tak jsou to přesně tyhle elitářské manýry, protože oni sami samozřejmě na takovéhle exkluzivní podmínky nedosáhnou, oni stojí ve frontách na sociální bydlení, řeší dluhy, často žijí v nejistotě, jestli jim na nájem na konci měsíce vůbec vyjde. A do toho vidí, že někdo s nadprůměrně vysokým příjmem a s mocenskou pozicí využívá systém, který má právě pomáhat těm nejzranitelnějším v naší společnosti. A pak přijde pan premiér a řekne: Je to v pohodě. Ukázka naprosté ztráty citu pro realitu života lidí mimo Prahu, ukázka politické arogance.

A to se bavíme o regionu, kde má hnutí ANO mimochodem dlouhodobě silnou podporu, to znamená, vlastním voličům se vysmíváte do očí, protože rozdíl mezi jejich realitou a realitou života členů vlády je v tomto naprosto křiklavý. Čili podle mě je nasnadě začít se bavit se členy vlády o tom, jestli veřejná funkce pro ně znamená i nějakou míru odpovědnosti a zdrženlivosti, jestli jsou tu ti, kteří nastavují pravidla, a mají být ti první, kteří je dodržují, a to nejen formálně, ale i hodnotově.

A protože pan premiér Babiš celou tuhle vzniklou situaci jen bagatelizuje, byť ve vyspělých, normálních demokraciích by bylo úplně standardní, že členka vlády s takovouhle kauzou už dávno členkou vlády není, ale chápu, že pro slabého oligarchu ve vedení této země to zjevně není dostatečně palčivé téma pro odvolání ministryně, tak si myslím, že tohle není rozhodně téma na jedno video na sociálních sítích, navíc s vypnutou komentářovou sekcí, kde nikdo nemůže reagovat, nebo na strohá mediální vyjádření, jichž jsme byli svědky, ale je to podle mě přesně ta věc, kterou by mělo projednat plénum této Sněmovny – otevřeně, veřejně a se všemi souvislostmi. Proto vás prosím o zařazení tohoto bodu. Myslím si, že lidé nejen v mém Ústeckém kraji na to vysvětlení a diskusi, která by tu měla proběhnout i o budoucnosti politické kariéry paní ministryně (?). Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli poprosím Jiřího Havránka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, i ode mě krásné úterý. Bod, o který bych já Vás chtěl poprosit o zařazení na pořad schůze, je podle mě přinejmenším s ohledem na dopad (?) Českou republiku je jistojistě důležitější než schválení stanoviska Poslanecké sněmovny směrem k jednání landsmanšaftu v Brně. Přiznám se, že já budu o tomhle bodu rád hlasovat ve chvíli, kdy mi sem Tomio Okamura přinese stanovisko jeho partnerské AfD, jak by se k takovémuto našemu stanovisku stavěla – považuju to vlastně za vrchol pokrytectví – ale bod, kvůli kterému já tu stojím, je bod, který se dotýká v podstatě každého v České republice – mzdových účetních, samozřejmě zaměstnanců a zaměstnavatelů – a to (je) jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele.

Všichni si určitě pamatujeme, jak jsme to tu schvalovali – a pokud se nepletu – v podstatě sto procenty Poslanecké sněmovny, vidíme, že ten návrh prošel, prošel naprostou většinou a nyní dochází k implementaci samotného, naprosto revolučního kroku. Samozřejmě implementace složitých IT systémů v České republice – a nejen v České republice – přináší řadu trablů. A já bych tady chtěl z tohoto místa pochválit a poděkovat za včerejší tiskovou konferenci Ministerstva práce a sociálních věcí, kde přesně byla popsaná jednotlivá data, jak se implementace daří a tak dále. Nicméně pokud se podíváte – a zaznívalo to tady v minulém volebním období, například když jsme se bavili o digitalizaci stavebního řízení – pokud se podíváte do různých opravdu facebookových skupin, kde si ti jednotliví nahlašovatelé sdílí, jak si se systémem poradit a tak dále, tak je přirozené – a je to přirozené u jakéhokoliv systému – že bude docházet k chybám. Já bych si tady dokonce přímo dovolil odkázat směrem k té tedy tiskové zprávě, respektive prezentaci, kterou naleznete na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, kde na slajdu č. 10 zaznívá, jak se bude postupovat k opožděným podáním, popřípadě jak se bude postupovat k věcným a formálním chybám.

Mě těší, že tu stojí, že prioritou je metodická pomoc, nikoli represe, a že nikdo nebude za chyby v náběhové fázi sankcionován. Já bych byl ale velmi radši, kdyby se postupovalo systematicky a opravdu ta náběhová fáze – můžeme ji časovat na tři měsíce, můžeme ji časovat na půl roku – by byla ohraničená a bylo by jasně řečeno, že tito lidé opravdu generálním pardonem – tedy ti, kteří se aktivně snažili zapojit, snažili se vyplnit svá data a znovu opakuji, 90 procent podání je úspěšných, ale jsou tam chyby – tak aby nemohli být sankcionováni, protože pro mě osobně a věřím, že i pro velkou část kolegů, kteří jsme tu seděli v minulém volebním období, se shodneme na tom, že to je revoluční krok, pozitivní krok a i z toho důvodu, že je v běhu, máme zde 90 procent přihlášených, v tuto chvíli probíhá samozřejmě, pokud se nepletu, do 20. května podávání jednotlivých hlášení za duben, takže si nepřejeme odklad běžícího systému, nepovažoval bych to za správné, ani realizovatelné, ale opravdu chtěl bych pouze, abychom tady v rámci diskuse slyšeli přesně směrem k občanům, jak se daří, jak se daří systém vylepšovat, pobavili se o revizi sbíraných dat, zda opravdu není možné například údaje o přestěhování jednotlivých zaměstnanců tahat rovnou z ROBu jakožto základního registru, ve kterém tedy všechny tyto informace jsou, a zda opravdu musí tato komplexní změna, přestože je deklarovaná nulová represe, tak zda by opravdu nebylo namístě směrem tedy k občanům, kteří se opravdu bojí pokut, které jsme společně tady v Poslanecké sněmovně schválili – já je považuju za správné, ale ne v náběhové fázi – zda by tedy nebylo prosím možné se v diskusi dostat k tomu, kde bychom vyzvali usnesením vládu opravdu k přijetí systémového kroku, nějakého generálního pardonu, pokud právě pro to náběhové období.

Já vím, že pan ministr práce a sociálních věcí je omluven, přesto navrhuju tento bod zařadit jakožto první i s ohledem na to, co zde zaznělo na úplném úvodu naší dnešní schůze, protože to považuju za daleko důležitější bod než stanovisko, o(?) kterém touží pan předseda Okamura, prostřednictvím pana předsedajícího, a zároveň, zároveň pokud by nedošlo k zařazení tedy pevnému jakožto první bod, tak bych vás poprosil o zařazení takto důležitého bodu alespoň na pořad této schůze. A potom se můžeme bavit s ohledem na přítomnost pana ministra Juchelky, kdy bychom tedy zařadili tento bod přesně, případně v následujících dnech díky. (Spěšně odchází.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, moment, já to potřebuju tady ověřit. Já vím, že spěcháte – Informace o implementacích? (Poslanec Havránek mimo mikrofon: Implementaci.) – Implementaci, tak pozor...

 

Poslanec Jiří Havránek: Pardon, pane předsedající. Informace o implementaci jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: (Zapisuje si.) Měsíčního hlášení zaměstnavatele – jako první bod. Mám napsané. (Poslanec Havránek: Přesně tak.) Já mockrát děkuju. (Poslanec Havránek: Díky, pane předsedo.) A můžete do televize.

Teďka poprosím – Jan Lipavský, připraví se Michal Kučera a Irena Ferčíková Konečná.

Než sem pan poslanec přijde, tak mám jednu omluvu: Jiří Pospíšil od 17 do 18 z osobních důvodů.

Pane poslanče, můžete.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vystupuji nikoliv s návrhem nového bodu, ale s protinávrhem k návrhu, který byl dnes přednesen, a to panem předsedou Tomiem Okamurou, protože on předstoupil s návrhem bodu, který se jmenuje Stanovisko vládní koalice ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.

Upřímně řečeno, toto není Sněmovna, vládní koalice, to je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Má 200 zvolených poslanců a poslankyň a mně přijde opravdu nešťastné... Uvidíme, jak dopadne hlasování o tom bodu. Já se na tu debatu i docela těším, pokud začne, ale podle mě bychom měli mít dostatek, řekněme, rozumu i nějakého užívání pravidel a tradice, aby se ten bod nejmenoval Stanovisko vládní koalice, ale aby se jmenoval Stanovisko Poslanecké sněmovny ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Takže, pane předsedající, to je můj protinávrh. Doufám, že jste si ho...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, aby v tom nebyl zmatek, pane poslanče. Ještě jednou: Protinávrh k návrhu Tomia Okamury, aby...

 

Poslanec Jan Lipavský: Tomio Okamura navrhuje stanovisko vládní koalice a já dávám protinávrh, aby to bylo stanovisko Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Jakože název toho bodu tedy?

 

Poslanec Jan Lipavský: Přesně tak.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko Poslanecké sněmovny – a pak už by to pokračovalo stejně – ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Je to tak?

 

Poslanec Jan Lipavský: Přesně tak. Protože pokud chce vládní koalice mít nějaké stanovisko, tak si ho může udělat, může se sejít na vládě, může se sejít v nějakém jednacím sálu, ale ne si zařazovat takhle nazvaný bod. To prostě nedává smysl. Takže to je můj protinávrh. Děkuju za slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju. Poprosím Michala Kučeru. Pak se připraví Irena Ferčíková Konečná. Pak ještě s přednostním právem Martin Kupka. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych v tuto chvíli se pokusil zařadit na program jednání Poslanecké sněmovny bod s názvem Personální situace na jednotlivých rezortech, zejména na rezortu životního prostředí a zemědělství. Takto nazvaný bod si myslím, že je důležité projednat. Samozřejmě dovolte mi, abych mu dal taky i stručný obsah, aby bylo jasné, co vlastně všechno chceme projednat.

My jsme v minulých týdnech tady projednávali takzvaný nominační zákon. Upozorňovali jsme na to, že s ukončením tohoto nominačního zákona přijde konec transparentnosti a návrat trafik do vládních nominací, a už se toto děje, už jsme toho svědky. Já si myslím, že jste to i sami zaznamenali. Ten zákon zaváděl jednoznačně povinná výběrová řízení na manažerské pozice, posuzování kandidátů vládním výborem pro nominace nebo povinnost zveřejňovat informace o výběru. Samozřejmě, byl to tlak taky na odbornost a bezúhonnost kandidátů. My, když sledujeme to, co se děje v posledních dnech a týdnech na jednotlivých postech, tak všechno jde proti tomu, co jsem tady teď vyjmenoval.

My jsme často upozorňovali, nebo respektive ministři se často obhajovali tím, že budou mít takzvaně volnější ruku v dosazování na jednotlivá místa. Je pravda, že ten zákon je poměrně dost svazující, takže než jeho zrušení by byla na místě jeho úprava tak, aby nedošlo ke ztrátě transparentnosti. To znamená, jednoznačně aby bylo potřeba zveřejňovat výběrová řízení, zdůvodňovat výběr kandidátů a aby skutečně nedocházelo k návratu politických trafik. Pro zrušení tohoto zákona se tady vyslovuje většina, samozřejmě koaliční většina. Nicméně znamená to i méně informací pro veřejnost a samozřejmě média a taky samozřejmě horší kontrolu Parlamentu, o což bychom tady měli jednoznačně stát.

Ekonomické dopady můžou mít samozřejmě dopady na jednotlivé firmy. Uvědomme si, že rezorty, o kterých jsem mluvil, třeba dejme tomu rezort zemědělství, řídí poměrně významné podniky, které jsou i velmi úspěšné a často i velmi výrazně přispívají do státního rozpočtu. Tady třeba zmíním Lesy České republiky anebo třeba Českobudějovický Budvar. I tyto firmy jsou ovlivněné přímo rozhodováním vlády, respektive její personální politikou, která v tuhletu chvíli by neměla nebo nemá žádnou kontrolu.

To, že to je i odklon od evropských standardů, je jasné. Ale je mi taky jasné, že tady v této Sněmovně nebo v tomto složení se moc na evropské standardy nehraje a spíš ta koaliční většina se otáčí někde směrem na východ, směrem Balkán, Rusko, a inspirují se tam. Ostatně to je vidět i právě v personálních obsazeních jednotlivých míst.

Já jsem tady hovořil o tom, že už to samozřejmě pociťujeme. Všimli jsme si toho, že probíhají jednotlivé čistky na ministerstvech. Ministerstvo životního prostředí pod vedením pánů Turka a Červeného – myslím, že ministr je pan Červený a pan Turek je viceministr – tak tam už to běží na plné pecky. Končí tam celá řada odborníků, celá řada lidí, kteří možná nemají stejný politický názor, ale mají jednoznačně kompetenci k tomu, aby se podíleli na chodu tohoto ministerstva a rozvoji jednotlivých oblastí.

To, že tady zavládla zejména ze strany Motoristů ideologie nad kompetencí, je celkem jasné. Hlavní ideologové se rozhodují právě pouze těmi politickými pohledy a jakýmsi vyjadřováním, jakýmisi posměšky či nějakými emotivními výroky, a ne vzděláním nebo hodnocením kompetence jednotlivých pracovníků.

Zajímavé jsou také příchody. Já bych chtěl tady zmínit. V posledních dnech jste jistě zaznamenali třeba nástup na... Zmínil jsem tady, že Lesy České republiky jsou jedním z nejvýznamnějších státních podniků. Výrazně přispívají právě i do státního rozpočtu, pokud je potřeba, hospodaří s miliardovými obraty a s miliardovými zisky. Takže to je věc, která si myslím, je velmi citlivá i z tohoto pohledu. Tak jste zaznamenali, že na pozici finančního ředitele byl dosazen bývalý státní tajemník na Ministerstvu zemědělství Jan Sixta.

Kdo si ho nepamatují z minulého volebního období, tak tam u něho zasahovala Národní centrála proti organizovanému zločinu, měl zapečetěnou kancelář, domovní prohlídky, bylo tam nějaké podezření z úplatků. Pan Sixta byl i snad zadržený a rozhodně to nebylo pěkné. To, že to nějakým způsobem proběhlo, proběhl soud, snad to dopadlo tak, že on nepatřil mezi ty odsouzené, nicméně vím, že si pan Sixta soudně stěžoval, že byl odvolán z politických důvodů, ale neuspěl a Nejvyšší správní soud ani Ústavní soud mu nedali za pravdu.

Já tohoto člověka rozhodně nechci diskvalifikovat, z jakékoliv činnosti ho nechci diskvalifikovat, ale nastoupit do veřejné funkce na pozici finančního ředitele tak velkého podniku... Pokud by prošel tím nominačním procesem, tak ještě dejme tomu, ale je to typický příklad toho, kdy ten nominační zákon prostě měl zafungovat a nezafungoval. Takže, určitě v korporátu ho zaměstnají rádi, zaměstnají ho rádi v soukromých firmách, budou mu důvěřovat, ale prostě stát potřebuje větší kontrolu.

Já to tady uvádím jako jeden příklad. Jeden příklad pro to, abychom si uvědomili, proč je důležité, abychom jednotlivé pozice obsazovali právě lidmi, ve které bude mít stát důvěru, a ve které bude mít důvěru i veřejnost.

Pokud se tady bavíme o tom, že jsou lidé, kteří mají podvody s prověrkami, tak si nemyslím, že to jsou právě ti, kteří by měli tak důležité funkce v těchto podnicích vykonávat.

Chci říct k těm odchodům ještě, o kterých jsme se tady bavili, tak samozřejmě v minulém volebním období odcházela celá řada lidí ze státní služby. My jsme slibovali, a taky jsme to plnili, že chceme moderní, štíhlou a pružnou státní správu. Takže tam se zrušilo třeba jenom, pokud vím, na Ministerstvu financí něco přes 900 míst a většinou tam ale, kde se rušily celé agendy. Novela služebního zákona, kterou připravila minulá vláda, měla zvýšit pružnost systému, ale současně počítala s nezávislou služební komisí jako pojistkou proti politizaci.

A tato vláda sice se snaží také, že bude snižovat počty, budiž to pochváleno, že tímto směrem uvažuje, ale ne cestou takovou, jakou se rozhodla, to znamená naprosto ideologicky a na základě nějakých známostí či kamarádšoftů. Je to prostě naplněno úplně jiným obsahem.

Kvalitní pracovníci odcházejí a odcházejí samozřejmě nejen z rezortu životního prostředí nebo zemědělství, já bych tady zmínil i odchody z Ministerstva pro místní rozvoj. Tady paní ministryně pro místní rozvoj byla poměrně velkým tématem už v těchto prvních hodinách jednání Poslanecké sněmovny v tomto týdnu. Já bych tady zmínil a přidal ještě k tomu ty nekvalifikované výpovědi velmi kompetentním a kvalifikovaným pracovníkům. Připomenu třeba pana Leo Steinera, který je vynikající odborník právě na dotační politiku, tak tento člověk byl vyloženě odejit pouze z politických důvodů, byl vyhozen za své politické názory a tohleto jsme zaznamenali snad naposledy v komunismu nebo socialismu. To se tady nedělo, pokud vím, snad nikdy. Takže ten člověk jen proto, že má jiné politické názory a je silným a velmi dobrým odborníkem, musel být odejít.

Prostě personální politika na těch jednotlivých rezortech nefunguje. Je to, myslím, věc, kterou by se měla zabývat Poslanecká sněmovna, protože Poslanecká sněmovna je tím, komu vláda České republiky odpovídá. Vláda České republiky je zodpovědná a zodpovídá se Poslanecké sněmovně, a proto Poslanecká sněmovna by měla plnit i tuto roli, a proto navrhuju, aby bod, který se jmenuje Personální situace na jednotlivých rezortech, zejména na Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu životního prostředí, byl zařazen jako první bod dnešního jednání, a pokud nebude zařazen jako první bod, tak navrhuji druhé zařazení, a to jako první bod po již pevně zařazených bodech.

Děkuji za pozornost a samozřejmě děkuji za podporu v hlasování u takto důležitého bodu, který si myslím, že je nutné, abychom my tady v tomto týdnu projednali. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já vás všechny zdravím, přeju hezké odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze a jako další vystoupí paní poslankyně Irena Ferčíková. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Dobré odpoledne, kolegové a kolegyně. Já vystoupím s tím, že jsem připravila protiusnesení ke konání sjezdu sudetoněmeckého landsmanštaftu v Brně, které je doplněno, a podpoře procesů usmíření. Tímto usnesením primárně chci vyslat jasný signál, že dialog a uznání historické reality nejsou v rozporu s naším právním řádem. Naopak, poprvé by tímhle usnesením šlo o explicitní ocenění občanského dialogu s potvrzením nedotknutelnosti Benešových dekretů. A nevím, jestli si předkladatelé usnesení četli, jaký je program Meeting Brno. Já jsem si ho přečetla, dokonce jsem si i vyslechla od organizátorů, co je smyslem tohoto festivalu. Mimochodem jako jeden z bodů je uctění obětí holocaustu na nástupišti číslo 5 v Brně, bude součástí i bohoslužba za porozumění a mimochodem jedním z bodů je i setkání s takzvanými Wintonovými dětmi a vnoučaty. Přítomnost Wintonových dětí je jedním z nejsilnějších symbolů. Jejich zapojení do sjezdu jasně deklaruje, že se jedná o hluboce lidské usmíření mezi oběťmi různých historických tragédií na stejném místě a v jednom čase v Brně. Tímto spojením ukazujeme světu, že Česká republika nestaví svou identitu na starých historických křivdách, ale na odkazu smíření a schopnosti odpouštět. A je třeba vnímat zásadní proměnu Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Pokud se tito lidé oficiálně zřekli majetkových nároků a uznali vinu, je v našem národním zájmu tento krok ocenit a nezůstat vězni minulosti a historických křivd, kterou už druhá strana upřímně reflektovala.

A v neposlední řadě, co je skutečným ohrožením? Skutečným ohrožením naší suverenity nejsou občanské spolky v Brně, jako je Meeting Brno, ale zahraniční a i čeští političtí extremisté, zejména německá Alternativa pro Německo. Jsou to oni, kdo ve svých programech dekrety aktivně napadají, šíří a pokouší se vyvolávat v nás strach a politiku radikalismu. A my musíme jasně říct, že takové revizionistické tendence a politika strachu, nenávisti je nebezpečná a nepřijatelná. Suverénní stát nesmí dovolit, aby se z našich dějin stala zbraň v rukou extremistů zpoza našich hranic a i vevnitř našich geografických hranic.

A ve finále bych chtěla přečíst tohleto protiusnesení a jedná se o usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 5. května 2026 ke konání sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a podpoře procesů usmíření.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky po rozpravě:

– bere na vědomí konání sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v rámci festivalu Meeting Brno jako občanskou iniciativu, která plně respektuje poválečné uspořádání i platnost Benešových dekretů jako nezpochybnitelné součásti českého právního řádu;

- vysoce oceňuje zapojení takzvaných Wintonových dětí do programu tohoto setkání, čímž vzniká unikátní a historicky cenný symbol smíření mezi přeživšími holocaustu a potomky odsunutých Němců na společném místě v Brně;

– vítá jasné postoje Sudetoněmeckého krajanského sdružení, které se již v roce 2015 oficiálně vzdalo majetkových nároků v České republice a ústy svého nejvyššího představitele se opakovaně omluvilo za nacistické zločiny;

– odmítá snahy o vyvolávání strachu v české společnosti a zneužívání historických křivd k politickému radikalismu. V této souvislosti vyjadřuje hluboké znepokojení nad sílícími hlasy v rámci některých evropských politických proudů, zejména německé strany Alternative für Deutschland, které zpochybňováním Benešových dekretů a poválečného uspořádání aktivně narušují proces smíření a ohrožují národní zájmy České republiky

– deklaruje, že podpora dialogu a projektů smíření, jako je Meeting Brno, je projevem politické vyspělosti České republiky a představuje nejlepší cestu k budování stabilních a přátelských sousedských vztahů ve střední Evropě.

Děkuju, že vezmete v potaz tohleto usnesení, a doufám, že tohle je něco, pro co bude schopna hlasovat částečně i koalice. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, paní poslankyně. Jenom abych si ujasnil... Můžu chvilku na vás? Tento blok je vlastně návrh nových bodů, čili beru to, vy jste mluvila o novém usnesení, ale beru to jako návrh na zařazení nového bodu s tím názvem, který máte na přihlášce do programu schůze. (Ano.) Děkuju za upřesnění. A nyní vystoupí pan poslanec Martin Kupka. Prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak shrnout poslední měsíce? Je to vláda arogance, chaosu a nekompetentnosti. A ukazuje se, že lidé toho také začínají mít dost. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění CVVM rozhodně důvěřuje vládě Andreje Babiše jen něco kolem dvou procent občanů. Pamatujete si, jak slabý Andrej Babiš vytapetoval Česko před volbami billboardy o tom, kdo je nejhorší premiér? Tak předpokládám, že teď už se v Průhonicích tisknou přelepy těch starých billboardů a vystupuje na nich Andrej Babiš.

Co Česko opět dostalo? Pokusím se to shrnout do několika bodů a zároveň svých návrhů na doplnění programu této schůze. Bod první: Kolik zmocněnců ještě premiér potřebuje? Vláda místo skutečného řízení rezortů vytváří paralelní struktury. Neefektivní, nákladné a v některých případech klientelistické. Za pět měsíců vlády Andreje Babiše vzniklo 11 zmocněnců, koordinátorů a poradců. Já se chci zeptat: pokud má vláda skutečné ministry, potřebuje jejich stíny? Potřebuje jejich zmocněnce? Nebo je to jenom všemožná nálepka a záplata na to, jak při současné koalici zvládá Andrej Babiš vládnout? Znovu zdůrazňuji, je to neefektivní, je to nákladné. Za nejhorší pokládám to, že to je ve výsledku rozmělnění reálné odpovědnosti samotných ministrů.

Poslední počin: Jakub Landovský, nejnovější přírůstek, zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO. Tohle už by se skoro mohlo vepsat i do české satiry. Pro každého, kdo by se chtěl satiře věnovat, tak to bude v České republice mimořádně obtížná disciplína, protože to vláda prostě píše za ně. Takže máme nejnovější přírůstek. Jeho úkol je vyřešit, jak je možné, že Česká republika v letošním roce vydá pravděpodobně na obranu jen 1,7 procenta ze svého hrubého domácího produktu a nesplní závazek dvou procent. Představa, že jmenováním zmocněnce ty tři desetiny procenta vyřešíme, je fakt úsměvná. Premiér chce zároveň do těch výnosů započítávat kde co, tak aby ten úkol splnil, ale nebude to tak jednoduché.

Především chci ale připomenout, že vedle, tedy v tuhle chvíli pravděpodobně buď méněcenného, nebo malomocného ministra, jak to poznamenávají samotní členové vlády, tu máme Jakuba Landovského, který by měl mít za úkol udělat to, co v tuhle chvíli ale v Bruselu už několik lidí z České republiky reálně zastává. Máme velvyslance při NATO, máme desítky lidí při stálé delegaci při NATO v Bruselu, máme na samotném Ministerstvu obrany celou sekci obranné politiky a strategie, která to má přímo v náplni práce. Tohle je sestava, která má reálně řešit, jak se vypořádá Česká republika se svým závazkem. A místo toho, abychom to nějak zaplátovali, tak jmenuje Andrej Babiš nového zmocněnce a oznámí to v televizi jako zásadní počin, jako zásadní průlom v tom, jak se postaráme o obranu našich vlastních občanů. Totální nesmysl.

Výčet dalších zmocněnců: Lukáš Klučka, zmocněnec pro digitalizaci a strategickou bezpečnost, Filip Turek, zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal. Na začátku se to taky zdálo jako co dále(?). Tohle ale zcela objektivně není posilování řízení státu. To má od managementu, jak o něm rád Andrej Babiš mluví, fakt na hony daleko. Tohle je ve skutečnosti zastírání a rozmělňování odpovědnosti vlády a jednotlivých ministrů. Tohle není vláda kompetence. Tohle je fakt vláda chaosu a mlhy.

Bod druhý: Kdy členové vlády přestanou urážet prezidenta, státní zaměstnance, média, politické protivníky a hlavně naše lidi? Já bych tady chtěl připomenout několik výroků, ve kterých se ukazuje, že ta vláda nechybuje jen v politice, ale svým chováním reálně rozkládá respekt k demokratickým institucím, ale hlavně rozkládá elementární důvěru veřejnosti, že politika má smysl a že politici jsou lidé, kteří můžou zastupovat jejich zájmy.

V televizní debatě například ministr zahraničních věcí Macinka prohlásil o summitu NATO, že to není žádné vojenské cvičení lampasáků v záloze. Narážka mířila na Pražský hrad, možná úsměvná. Ale pozor, prezident je nejvyšší velitel ozbrojených sil. Tohle jsou základní fakta a tímhle způsobem se mu vysmívat neukazuje ve skutečnosti na sílu té vlády, ale naopak na její slabost, na přezíravost, na její největší vady. A to pan premiér přitom vyzýval své motoristické koaliční partnery k tomu, aby změnili styl komunikace. Tak na to Petr Macinka odpovídá: Jsem takový, jaký jsem. Rozčilují se lidé, které já považuji za méněcenné. Myslím, že neexistuje učebnicový příklad, víc učebnicový příklad totální přezíravosti a arogance, než označit část české veřejnosti, část lidí prostě za méněcenné. Ale mnohem víc to vypovídá reálně o charakteru té vlády. Protože nejenom, že se ti, kteří vyslovili tyhle neuvěřitelné věty a slova, necítí ani trochu zahanbeni a nestydí se, ale naopak to pokládají za svoji sílu, jak se dokázali postavit té české veřejnosti a ukázat na ty svoje hodnoty.

Filip Turek to už nezastírá absolutně vůbec. Hovoří o lidech ve státní správě jako o parazitech a spouští deratizaci. Tohle jsou reálně slova podobná tomu, jak mluvili nacisté a jak taky nacisté vládli, když se vysmívali lidem, kdy ukazovali, jak jsou nad nimi. Akorát teď se to v 21. století, ta jejich rétorika opravdu zoufale promítá i u nás v České republice. A prý ostatní jsou přecitlivělí, protože oni to tak můžou bez problémů říkat.

No a Petr Macinka, když má vyjádřit třeba omluvu, nedej bože,za slova Filipa Turka, tak řekne tím, že není ministrem, může si dovolit působit jako komentátor. Kdyby byl ministrem, svá slova by vážil víc. Tak to je místo omluvy úder na solár. Další úplná hloupost. Tak tohle přece zjevně, tohle není žádná politická kultura. Takhle se normálně nevládne. Tohle žádné normální občany nezajímá. Tohle je fakt úplně záměrné programové a systematické rozkládání důvěry v politiku a v ústavní instituce.

Bod 3 do návrhu dnešní schůze: Kdy vládní koalice přestane útočit na veřejnoprávní média? Dostáváme se k bodům, o kterých byla řeč. Opakované útoky na nezávislost médií. Neskutečný legislativní paskvil z dílny současného ministra kultury a zároveň k tomu další návrhy o tom, jak se v polovině roku změní financování České televize, a spousty výroků, které i historicky dávají jasný důkaz, že o žádné úspory nejde. Jde prostě o to, že si současná vládní většina chce ta média ochočit. To by jinak Andrej Babiš v roce 2023 neříkal: My v programu budeme navrhovat, aby nedostali ani korunu. Vždyť máme dost médií. Nebo Tomio Okamura v roce 2017: Česká televize dehonestuje, účelově dělá lži a vyrábí urážlivé a zmanipulované pořady. Andrej Babiš, 2017, na adresu České televize: Vy jste jedna zkorumpovaná pakáž, která točí na objednávku. Andrej Babiš, rok 2023: Znovu budeme dělat všechno pro to, aby nedostali ani korunu, protože přece máme dost médií. A Filip Ture tomu dává korunu: Veřejnoprávnost? Už jen chvilinku.

Tak se ptám, kdy přestanete malovat věci narůžovo a přiznáte, že jde o to prostě a jednoduše umlčet vaše kritiky, že jde o to, aby Česká republika neměla funkční mediální scénu, aby neměla média, která budou nezávisle informovat o chybách vlády, která budou nezávisle informovat o tom, co se děje v České republice. Když budu citovat vedle toho představitele samotných institucí, tak René Zavoral hovoří o tom, že zrušení koncesionářských poplatků je prostě pokus o ovládnutí veřejnoprávních médií. A já jsem na těch předchozích citátech dokázal, že přesně tak to je.

Přesně to je důkaz toho, že ve skutečnosti nejde o žádné úspory, že jediným cílem je si média ochočit. A Hynek Chudárek přidává: „Vládní návrh je nepřijatelný a plný chyb. Cílem je marginalizace České televize a Českého rozhlasu.“ Jinými slovy postupně vyhladovět obě média a vlastně rozložit na prvočinitele tak, aby postupně neměla onu sledovanost tak, aby nepředstavovala v České republice sledovaná média, aby od nich odcházeli kvalitní novináři a jejich úroveň klesala. Nebudu hovořit o detailech, o srovnání se Slovenskem, o tom už jsem tady hovořil. Ale úplně zřejmé je, že tohle není reforma. To je opravdu systematické oslabování nezávislé žurnalistiky.

Bod číslo 4. – Proč chce vláda spustit rozpočtový armagedon? Myslím, že to má být i dnes na pořadu schůze. Zítra se k tomu dostaneme ještě ve větší podrobnosti, ale to, co skutečně ten vládní návrh zákona, respektive doplněný mnoha poslaneckými návrhy, co představuje, je prostě rozvolnit pravidla tak, aby bylo možné dlouhodobě vytvářet ještě mnohem větší deficity místo jakékoliv úspory. Je to cesta přesně opačným směrem. Jestli tu někdy Motoristé říkali, že budou směřovat k vyrovnanému rozpočtu, no tak to je víc než komedie, protože tenhle návrh říká úplně pravý opak. Ta vláda si chce z rozpočtu udělat trhací kalendář. A to, že bude vzápětí možné dál zvyšovat deficity ročně o 150 až 200 miliard korun, znamená ale jediné, pro vás, pro občany České republiky, že v České republice se budou dál dramaticky zvyšovat nejenom dluhy, ale i to, co Česká republika za ty dluhy každý rok platí. Zatím je to 110 miliard korun ročně, ale na konci tohoto vládnutí to klidně může být 200 miliard. A spojená s tím může být vyšší míra inflace, protože takto deficitní rozpočty obvykle provází i další nestabilita ekonomiky a pochopitelně také vyšší inflace.

Předseda Národní rozpočtové rady mluví jednoznačně o tom, že se jedná o největší rozvolnění rozpočtových pravidel od covidu, ale víme, jaká byla doba covidová. V té době dělaly všechny státy Evropy, co mohly, aby dokázaly zajistit záchranu průmyslu, záchranu služeb a fungování státu. Ale nejsme v té situaci a za těchto okolností přijímat ještě větší rozvolnění pravidel prostě není na místě, je to ekonomický zločin a pochopitelně tomu čelit budeme. Tohle fakt není odpovědná fiskální politika, to je vědomé zadlužování budoucnosti, to je lhaní do vlastní kapsy a je to začátek rozpočtového armagedonu.

Bod 5. – Kdy premiér přestane dělat z Česka svůj Klondike? Myslím to vážně. Andrej Babiš prý vyřešil střet zájmů v případě Agrofertu, nicméně pořád není jasné, jaký je oficiální statut toho fondu a kdy jej může znovu ovládat. Podle informací v tisku by to mohlo být klidně tak, že potom kdy skončí ve vládě, může těmi konkrétními firmami znovu zacházet a znovu jim vládnout. Dokonce Státní zemědělský intervenční fond rozhodl, že už od 20. února 2026 neexistuje právní důvod pro vyloučení Agrofertu z dotací a dokonce i vzpomněl údajně důvod pro zpětné vymáhání miliard vyplacených v těch předchozích letech. K tomu posloužil jeden právní názor, který ale na mnoha místech říká, že nemůže mít váhu nějakého skutečného soudu, že nemůže mít váhu stanoviska Evropské komise, že nemůže mít reálně váhu argumentu položeného na misky vah v okamžiku, kdy se státní instituce rozhoduje o tom, jestli některé věci promlčí, nebo nepromlčí, jestli vznikne, nebo nevznikne škoda.

Ale i když tohle všechno pomineme, tak pořád platí, že Andrej Babiš do toho svěřenského fondu svěřil jenom skupinu Agrofert. Synbiol, tedy 53 firem v jeho vlastnictví pořád zůstává a ta do fondu nikdy vložena nebyla. A platí, že SynBiol drží přes 87 procent ve fondu, respektive holdingu Hartenberg, investiční skupiny s tržbami více než 10 miliard korun ročně. A zároveň je potřeba připomenout, že celou tu skupinu Hartenberg tvoří také skupina, respektive reprodukční kliniky FutureLife, a ty každoročně čerpají z veřejného zdravotního pojištění více než 2 miliardy korun, přičemž o podobě těch úhrad za jednotlivé úkony rozhoduje úhradová vyhláška a rozhoduje ministr zdravotnictví, potažmo vláda. Vláda, ve které vládne Andrej Babiš jako premiér. Vláda, ve které ministr zdravotnictví je, pochopitelně, přímým podřízeným postavením vůči Andrej Babišovi. Co chcete ještě jako větší příklad střetu zájmů? A co hrozí? Hrozí, že Česko reálně přijde o 700 miliard korun z evropských peněz? Tohle fakt není jenom otázka střetu zájmů jako nějakého akademického či politického sporu. Tohle je vážný problém pro Česko a je to dokonalé institucionální zakrytí.

Bod 6. – Politika pro lidi vlády Andreje Babiše v praxi. Už o tom byla řeč. Ukazuje se, že pro některé platí pravidla a pro některé teda ještě významně víc, zjevně. Některá zvířata si jsou rovná a některá ještě rovnější. Takže jsme zaznamenali, že se Andrej Babiš schoval za dámskými sukněmi, svoji bývalou podřízenou před soud poslal, aby byla odsouzena, byť v nepravomocném rozsudku. To se odehrálo včera. On sám se skryl za imunitu. Ale tím příběh nekončí, pak tu máme ministryni pro místní rozvoj, u které se ukazuje, že byla schopná řešit dostupnost bydlení, ale spíš pro sebe než pro občany Bíliny. Ukázalo se, že přidělovala zakázky svému manželovi. Stejně tak, jako se ukázalo, že na jejím pozemku jsou černé stavby. Což v případě ministryně pro místní rozvoj je fakt s obrovským vykřičníkem nad její roli. A jasně, že za normálních okolností by měla rezignovat nebo by ji premiér měl za těchto okolností odvolat. Tohle jsou přesně papalášské manýry, kterými se prezentuje ta vláda.

Takže je úplně jasné, že tohle je reálné. Vytváření mlhy, chaosu. Tohle je vláda, která místo řízení skutečného řízení státu uráží občany a instituce, oslabuje nezávislá média rozvolňuje rozpočtová pravidla. Tohle fakt není standardní výkon vlády, to je systém chaosu, arogance a nekompetentnosti a právě o tom má jednat Poslanecká sněmovna. Proto těch zmíněných šest bodů.

A zmíním ještě jednu důležitou věc: Do debaty, kterou jsme teda nevymysleli my, ale přinesla ji současná vládní většina. Mám teda vážné podezření, že s tím přišlo SPD, potažmo Tomio Okamura, protože když kouká na to, jak mu preference padají, tak se snaží vymyslet něco, co by jeho, do značné míry extremismu nakloněné členy, mohlo patřičně povzbudit a vymyslí, že bude místo vytváření mostů, mosty bourat. Že místo toho, aby přijal, jako každý silný stát, příležitost pro setkání, tak že se tady na půdě Poslanecké sněmovny hezky pustí do tématu česko-německého smíření z toho nejhroznějšího možného úhlu pohledu. Aby dal najevo, že jsme prostě příliš malí na to, abychom unesli dialog, který se může v Brně odehrát a iniciovala to nezávislá občanská iniciativa Meeting Brno a má se odehrát jednání, respektive sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Jako symbol, jako akt smíření, jako akt, kdy můžeme říct: Už jsme dostatečně zralí na to, abychom se poctivě a pravdivě podívali do vlastní historie a dokázali se s tím vypořádat.

To, co dneska navrhuje Tomio Okamura a vládní koalice, to je ve skutečnosti úplně jasný krok proti dlouhodobým snahám České republiky, různých reprezentací České republiky, kromě extremistů, najít smíření a najít v tomto směru pravdivý pohled na vlastní historii a přiznání si také tedy velmi stinných stránek naší vlastní historie. Ale to k národu patří a k silnému státu nepochybně. To, že by se mohl konat v Brně takový sjezd by mělo být spíše předmětem podpory a vytváření prostoru pro reálný dialog. A zdůrazňuju: To, že jsme schopni přiznat důležitá fakta o vlastní historii, přece neznamená, že jiná fakta snižujeme, že bychom tím jakkoliv snižovali hrůzy nacistického vraždění a nacistického režimu – ani omylem! Naopak v okamžiku, kdy jsme schopni i my přiznat stinné stránky, stinné kapitoly české historie, tak může v mnohem větším světle vyniknout i to, jak závažná, jak obrovská byla hrůza druhé světové války.

Protože platí, že zlo vždycky budí zlo. A platí zároveň, že abychom se s tou historií, která v těch mnoha místech byla společná, abychom se s ní vůbec nějak vypořádali. A ano, připomínám byl to Václav Klaus a Helmut Kohl, kdo v roce 1997 podepsali česko-německou deklaraci a byla obrovským krokem dopředu v tom, abychom dokázali vytvářet vlastní identitu ne na nenávisti, ale abychom ji dokázali vytvářet zároveň na pravdivém obrazu naší vlastní historie, na jejím pochopení a přiznání. Stejně tak, jako se o to snaží Německo a jako se o to snaží Rakousko a jiné státy. A není předmětem porovnávání hrůz, které způsobila druhá světová válka. O tom je přece společnostem v 21. století jasno. O tom se učíme v učebnicích a tam nic z toho nemíří. Ale máme v tomto směru místo toho, abychom si dělali z toho plánovaného setkání fackovacího panáka, jak se o to snaží současná vládní koalice, tak to přesně máme obrátit. A zdůrazňuju, je to neuvěřitelná lež a pokrytectví ze strany současné vládní koalice.

Pojďme si připomenout některá fakta. Sudetoněmecké krajanské sdružení od roku 2015 nijak, ani ve svých dokumentech, nezpochybňuje platnost Benešových dekretů, nemá žádné majetkoprávní nebo vlastnické požadavky, nemá je. Naopak blízcí spojenci současné SPD minimálně v evropské frakci AfD, Alternative für Deutschland, opakovaně v Bundestagu vyzývají vládu, aby řekla a konečně udělala něco s Benešovými dekrety a zrušila jejich platnost. Tohleto je vizitka současné SPD. Tohleto je příspěvek ke smíření. Tak řekněte svým vlastním voličům: Náš nejbližší partner, se kterým se tak rádi fotíme, tak ten ve skutečnosti zrušit Benešovy dekrety chce, Sudetoněmecké krajanské sdružení nikoliv. Tohleto je pravda. Ale možná řečí současné SPD a vládní koalice (je to?) dobrá příležitost získat nějaké ty politické populistické body tím, že budeme místo stavění mostů mosty bourat a ukazovat v tomhle ohledu na nejsložitější pudy ve vztahu k sudetoněmeckému a česko-německému smíření.

Je to pohrdání také tím, co řekli zastupitelé v Brně, kteří se tomu věnovali, kteří upozorňovali na celou řadu vážných historických paradoxů. Markéta Vaňková připomínala příběh, který je zaznamenaný v české literatuře. Hovořila nejenom o krásné knize Vyhnání Gerty Schnirch, ale o dalších knihách, které například zachycují příběh, který je pro nás důležitý – příběh Čecha, který se nastěhoval do domu k sudetským Němcům ještě v čase, kdy tam byli, a zažil s nimi několik měsíců, a přestože to byl člověk, který na Němcích nenechal nit suchou, jedinou nit suchou, tak když mělo dojít na odchod těch původních vlastníků domů, tak se jich zastával a říkal: To ale byli obyčejní lidé, to byli lidé, kteří nikdy nikomu tady nezkřivili vlas, to nebyli lidé, kteří by Německu pomáhali. A ukázal jiný pohled na tuhle konkrétní rodinu – individuální. To je přece to, o čem se bavíme při definování vlastní identity postavené na myšlenkách humanity.

A tohle je věc, kterou máme vrátit zpátky a máme nepochybně využít tu příležitost konání zmíněného sjezdu symbolicky v místě, kde se odehrál pochod smrti, v místě, které je nepochybně svědkem jedné z nejtemnějších kapitol naší národní historie, aby to byla v tomto směru opravdu mimořádná událost, akt pokory a smíření. To je příležitost pro to, abychom naplnili předchozí úsilí, diplomatické úsilí, o česko-německé smíření. Tohle má být náš cíl.

A znovu zdůrazňuju – hovořil jsem o SPD a Alternative für Deutschland – tím ten výčet nekončí. Přece si všichni uvědomujeme, kdo opakovaně zpochybňuje Benešovy dekrety. Tak znovu zdůrazňuju – dnes to není sudetoněmecký krajanský spolek, respektive Sudenětoněmecké krajanské sdružení, ale je to třeba Viktor Orbán a jeho Fidesz, dobří spojenci a kamarádi Andreje Babiše, nebo je to také Herbert Kickl z rakouské FPÖ. Tak právě s nimi je naše ANO i Motoristé ve stejné frakci Patriotů v rámci Evropského parlamentu. Možná by nám vysvětlili lépe tedy, co chtějí tou deklarací dneska, nebo tím usnesením, říct. Tohle je do nebe bijící pokrytectví a jestli vy z toho chcete vytěžit nějaké body, tak vás jenom upozorňuju: Škodíte vlastní zemi, škodíte lidem, kteří se už cítí dostatečně zralí na to, i jako česká společnost, aby se podívali pravdivě na českou historii.

A jsem rád, že v posledních letech vycházejí knihy, které tohle odhalují, a ne jako předmět nekonečného sypání si popela na hlavu, ale úplně obyčejného lidského pochopení a národního uvědomění, že také tohle patří k naší historii a máme to přijmout a máme se s tím vypořádat, pokud chceme být opravdu tak, jak nepochybně chceme, silným státem.

Na závěr, platí nepochybně, že silný stát unese setkání. Nepochybně platí, že silný stát se nebojí a nemusí se bát sudetoněmeckého sjezdu v Brně. Silný stát ho naopak přijme jako důkaz toho, že česko-německé vztahy jsou natolik dospělé, že snesou i poznání a přiznání té nejbolavější kapitoly. Naopak slabý stát zbrojí proti vlastním spojencům. Tahle koalice se v tomto usnesení přiznává tedy fakt jenom k vlastní slabosti.

My v ODS vyznáváme jiný typ síly – sílu otevřené, sebevědomé evropské České republiky – a jednoznačně nepodpoříme ten návrh usnesení, se kterým jste přišli. Já jsem jasně zdůvodnil, v čem pokládám váš postup za hanebně pokrytecký a jasně jsem popsal, proč naopak máme jako silný stát konání takového setkání v Brně podpořit. Tím spíš, že jej fakticky svým usnesením jako vyjádření smíření, jako vyjádření podpory česko-německému dialogu vyjádřili zastupitelé v Brně 40 hlasy. To je jednoznačná silná většina. To máme respektovat jako český parlament a naopak je v tom podpořit a pomoci jim v tom. To je jednoznačná zpráva. Ne to zpochybňovat, ne se tomu tak trochu vysmívat, ne pokrytecky spojovat takový sjezd se zpochybňováním Benešových dekretů, protože – znovu zdůrazňuju – to dnes sudetoněmecké krajanské sdružení nedělá. Dělají to naopak spojenci současné vládní koalice zcela prokazatelně – spojenec SPD, německá AfD, spojenci hnutí ANO a Andreje Babiše a Motoristů v evropské frakci Patriotů, totiž FPÖ a zároveň maďarský Fidesz.

Tak tohle jsou zprávy o tom, co se vlastně má odehrát v případě tohoto usnesení. Silný stát takové setkání unese, silný stát ho přivítá jako důležitý symbol pokory a poznání vlastní historie. Díky za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak budeme pokračovat. Nyní je přihlášen pan poslanec Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den... nebo spíš večer už asi. Já tedy bohužel jsem nedostal stále odpovědi na na ty otázky, které jsem tady položil na počátku jednání, kdy jsem se tedy obracel k panu ministru Macinkovi. Ten tedy mezitím stihl přijít a zase odejít. Teď ho tady úplně nevidím – to je škoda, protože já bych opravdu chtěl znát ten názor pana ministra zahraničí k tomu tématu, které tady nadnesl pan předseda Sněmovny – tedy otázky spojené s tím Sudetoněmeckým krajanským sdružením.

Nicméně s ohledem na to, že tedy tady stále ty odpovědi nejsou, tak já bych tedy navrhnul ještě jeden bod, bod, který se bude jmenovat Vztahy SPD Tomia Okamury a proti české extremistické AfD, jako bod první dnešního programu. Stejně tak já jsem neřekl, na kdy navrhuji ten předchozí bod, kdy konečně, pane premiére, vyvodíte důsledky z jednání paní ministryně Mrázové a odvoláte ji? Tak ten bych chtěl také navrhnout jako první bod dnešního jednání, jestli to je možné doplnit.

Nicméně k těm vztahům SPD Tomia Okamury a proti české extremistické AfD. Ten důvod k tomu, proč bychom měli zařadit tento bod je totiž v tom, že pan předseda Okamura má totiž pravdu, protože skutečně v Německu existují síly, které zpochybňují Benešovy dekrety. Akorát tou silou není ten landsmanšaft, tou silou je AfD, Alternative für Deutschland, což jsou tedy lidé, se kterými se naopak Tomio Okamura a další zástupci SPD jezdí objímat přímo do Německa.

Abychom si teda stručně projeli, o jaké lidi, s jakými názory se jedná? No tak například je to poslanec AfD Stephan Protschka. Ten v roce 2018 kritizoval spolkovou německou vládu za to, že nevyvíjí tlak na Česko ke zrušení dekretů. Nebo je to pan Petr Bystroň, to je poslanec AfD, shodou okolností tedy českého původu, který téma dekretů v minulosti otevíral. Za jeho názory tu stranu dokonce kritizoval i Miloš Zeman mimochodem. Nebo je to Alexander Gauland, to je spoluzakladatel, to znamená žádný náhodný kolemjdoucí, spoluzakladatel a čelný představitel strany, který v rámci předvolebního boje požadavek na zrušení dekretů podpořil.

Na druhé straně tady tedy skutečně vidíme, že zástupci SPD včetně Tomia Okamury se setkávají tady se zástupci této strany a přitom tedy zástupci Alternative für Deutschland se vyjadřují přesně v duchu toho, co pan předseda Okamura načetl v tom svém návrhu, tuším, že to bylo v bodě 6, který byl o tom, že by Poslanecká sněmovna měla odsoudit ty projevy, které směřují k relativizaci zločinů nacismu, potažmo k nějaké relativizaci toho poválečného uspořádání.

Což je tedy velice zajímavé, když se na to podíváte takhle dohromady, že vlastně pan předseda Okamura se tady přímo setkává s lidmi, kteří vlastně svými aktivitami naplňují ten bod 6, kde pan předseda Okamura navrhnul, odsuzuje kategoricky jakékoliv projevy historického revizionismu, relativizace nacistických zločinů a zpochybňování poválečného právního a majetkového uspořádání České republiky.

Mně totiž přijde, že skutečně tady je celá řada zástupců AfD, kteří přesně tuto definici splňují. No, posuďte sami. Tak například Alexander Gauland, to je tedy ten bývalý spolupředseda strany. V roce 2018 prohlásil, že Hitler a nacisté jsou jen ptačím trusem na více než tisícileté úspěšné německé historii. Tento výrok byl vnímán jako hrubá bagatelizace holocaustu a zločinů Třetí říše. Potom také prohlásil, že Němci mají právo být hrdí na výkony německých vojáků ve dvou světových válkách.

Potom je tady pan Maxmilian Krah, europoslanec, který byl ve stejné frakci s europoslanci SPD. Ten v květnu 2024 prohlásil pro italský deník, že nikdy neřekne, že každý, kdo nosil uniformu SS, byl automaticky zločinec. Tento výrok mimochodem vedl k vyloučení AfD z evropské frakce Identita a demokracie, tedy ID, protože tohle už bylo prostě moc i pro další strany, jako je třeba francouzské národní sdružení Marine Le Pen.

No, potom je tady Stephan Protschka. To je tedy předseda bavorské AfD, který kritizoval Benešovy dekrety. V roce 2023 dokonce policie zasahovala proti jeho předvolebním plakátům v Pasově, které obsahovaly heslo Vše pro Německo, tedy Ales für Deutschland, což je oficiální heslo nacistických oddílů SA, jehož používání je v Německu trestné. Pan Protschka mimochodem se teda bránil tím, že o nacistickém původu hesla nevěděl, abychom byli zcela korektní a uvedli i tu absurdní obhajobu, kterou on tehdy použil.

No a potom je tady pan Petr Bystroň, tedy rodák z Olomouce, poslanec Bundestagu, kdy německá kontrarozvědka BF FAU ho sledovala kvůli jeho vazbám na extremistické identitární hnutí a také kvůli výrokům, které vykazovaly znaky pravicového extremismu.

No. Je tedy zcela zjevné, že i z dalších vyjádření pánů z AfD, že přece jenom je tady zjevný nesoulad s tím usnesením pana Tomia Okamury. Například i Jörg Urban, což je předseda saské AfD, což je jeden z nejbližších partnerů tady naší české SPD, pokud vím, tak se s ním setkal pan předseda Tomio Okamura i v Německu poměrně nedávno, tak ten samozřejmě také drží tu oficiální stranickou linii AfD. To znamená kritika poválečného odsunu, kdy AfD vnímá odsun Němců jako bezpráví a Benešovy dekrety jako jeho právní základ a z jejich pohledu tedy to má být v rozporu s mezinárodním právem. A pochopitelně také jsou tam ty další body, které se vztahují k Třetí říši a nacistické ideologii, kdy dochází z jeho strany k té relativizaci viny, antisemitským výrokům a potažmo přibližování se k nejrůznějším extremistickým spolkům.

To je tedy záležitost, kdy zcela zjevně tady je nutné doplnit to usnesení potom, pokud bychom se tedy dostali k jednáním o tom bodu, který tady navrhl pan předseda Tomio Okamura, tak si myslím, že by bylo v takovém případě namístě, abychom doplnili to usnesení Tomia Okamury o další dva body. Samozřejmě pokud neprojde ten protinávrh naší poslankyně v našem klubu Ireny Ferčíkové Konečné, a to je...

A to navrhnu potom tedy, pokud projde ten návrh toho bodu, tak já bych tam navrhoval doplnit ještě k těm osmi bodům bod 9. Konstatuje, to jako Poslanecká sněmovna, body 1 až 8, tak Poslanecká sněmovna za 9. konstatuje, že aktivity německé Alternative für Deutschland, AfD, a jejích zástupců odpovídají projevům popsaným v bodě 6 tohoto usnesení, zejména v oblasti relativizace nacistických zločinů a zpochybňování poválečného uspořádání, včetně snahy o přehodnocení Benešových dekretů.

A bod 10 vyzývá hnutí Svoboda a přímá demokracie k omezení kontaktů s německou Alternative für Deutschland, AfD s ohledem na protičeské projevy jejích zástupců a také s ohledem na to, že německá kontrarozvědka označila AfD za extremistickou organizaci. To bude teda něco, co budu navrhovat až teprve, pokud projde ten bod, který navrhoval Tomio Okamura, ale myslím si, že je vhodné to avizovat.

Druhá možnost je samozřejmě, abychom o tom jednali v tom samostatném bodu, který já jsem navrhnul, tedy Vztahy SPD Tomia Okamury a protičeské extremistické AfD.

Mimochodem, co se týče AfD, tady existují důkazy o tom, že AfD například, a to vyšlo i v časopise Der Spiegel s titulkem Die Landesverräter, což jestli se nepletu, v německém jazyce znamená zrádci. Vyšly tedy informace o tom, jak AfD pracovala pro Čínu a Rusko, protože tady jsou zjevné vazby na tyto země ze strany AfD, kdy ruská vláda například vytvořila strategický záměr, jak by měla AfD získat hlasy v Německu. A nepochybně bude dobré, pokud ten bod, který navrhuje pan Tomio Okamura, když i z toho článku potom třeba něco ocitujeme, jak tedy AfD pracovala pro Čínu a pro Rusko.

Stejně tak si myslím, že za pozornost stojí i další záležitosti, jako třeba ty kontakty pana Okamury s těmi lidmi, které jsem tady zmiňoval, včetně jejich protičeských výroků a výroků, kterými relativizovali ty nacistické zločiny, například tady vidím na sociální síti Twitter informaci o tom, jak se pan Tomio Okamura chlubil, že seděl tři hodiny na baru s tehdejším lídrem kandidátky AfD do eurovoleb – to byl tedy ten Maximilian Krah – a že probrali všechno až do rána a že pana Bystroně, tedy toho dalšího poslance AfD Tomio Okamura označoval za přítele. A tohleto jsou tedy aktéři těch špionážně korupčních afér AfD, kteří prosluli svými výroky například o těch SS uniformách, jako byl pan Maximilian Krah, anebo v případě pana Bystroně, který otvíral to téma dekretů minulosti.

Takže tohle jsou věci, ke kterým se určitě dnes ještě dostaneme. Mimochodem jistě pozitivní zprávou pro zástupce vládní koalice může být, že jsem našel přímo diplomovou práci na téma, pardon, bakalářskou práci na téma Srovnání komunikace odsunu Němců z Československa u pravicově populistických stran SPD a AfD. Autorkou je Šárka Löffelmannová. Má to nějakých 84 stran a určitě bude dobré si ocitovat některé klíčové pasáže, protože ty to velice hezky shrnují.

Například tady strana 47, zkusím jenom stručnou citaci. „Téma odsunu Němců je v AfD minimálně stejně aktuálním jako v SPD. V rámci strany dokonce vzniklo v roce 2017 sdružení VAdM.“ To VAdM znamená vysídlené osoby, přesídlenci a německé menšiny. V německém originále je to tedy... – počkejte, momentiček – to je jedno asi, nemusíme si tady říkat ten přesný německý název. A to je záležitost, kde se sdružují vysídlené osoby a německé menšiny. A tahle organizace je aktivní zejména na sociální síti Facebook, kde informuje o příbězích vysídlených Němců po druhé světové válce. Tahle organizace mimochodem se pasuje do role jediných skutečných zastánců zájmů těch sudetských Němců. A to je prosím pěkně tedy sdružení pro vysídlené osoby, přesídlence a německé menšiny při AfD.

Zajímavé také je například to, k čemu vyzvala AfD spolkovou vládu v německém parlamentu 5. června 2018. To byl tedy ten pán Stephan Protschka, který vyzval spolkovou vládu k odpovědi na šest otázek. Já zmíním jenom tři z nich, které mi přijdou jako nejzajímavější. Otázka číslo 2: Jaké kroky podnikne spolková vláda, aby přiměla českou vládu ke zřeknutí se nadále diskriminačních Benešových dekretů a amnestijního zákona, které jsou z pohledu výše uvedených odborníků na mezinárodní právo v rozporu s mezinárodním právem? To je otázka Stephana Protschky z AfD, to znamená z té partaje, se kterou se rád a často setkává Tomio Okamura z SPD. Otázka 3, ptá se znovu poslanec AfD: Podpoří spolková vláda českou vládu tím, že jí v digitalizované podobě poskytne údaje archivu o odškodnění válečných a poválečných škod a ztrát ohledně vyhnanců? A asi poslední otázka číslo 4, kdy se ptá poslanec AfD spolkové vlády Německa: Podpoří spolková vláda potomky vysídlených osob, kteří si přejí české státní občanství a chtějí se usadit v České republice?

Takže tohleto je asi zcela zjevně dostatečný důkaz toho, že tedy AfD ve skutečnosti postupuje přesně v rozporu s tím bodem 6, který tady načetl Tomio Okamura. Takže mě by opravdu zajímaly nějaké odpovědi pana Tomia Okamury k těmto záležitostem. A také by mě zajímala reakce ministra zahraničí Petra Macinky, abychom věděli, co si o této snaze svých koaličních partnerů myslí Motoristé sobě, kteří donedávna byli vnímáni jako odborníci na záležitosti Třetí říše, tak mě by zajímalo, jak to tedy vlastně mají i s těmi Benešovými dekrety. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, ještě se zeptám, navrhujete nějaký bod?

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já to ještě jednou zopakuju. Myslel jsem, že jsem to říkal dvakrát. Asi se to chytilo. Musím to... Ale tak já to pro všechny ještě, kdo přišli třeba teď: Vztahy SPD Tomia Okamury a protičeské extremistické AfD. Návrh jako první bod dneška.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Díky. A zatím poslední přihlášený je pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Mlha, která má zakrýt neschopnost vlády chránit životní prostředí. Mlha zakrývá obrysy. Pod rouškou mlhy je možné kdeco dělat a také spoustu věcí nevidět. A přesně tohle dnes sledujeme v oblasti ochrany životního prostředí. Navenek velká slova. Ministr Červený tady dokáže plamenně hovořit slovy, jako když střílí, ale vlastně nám taky nic neřekne. Uvnitř, konkrétní kroky na Ministerstvu životního prostředí jdou přesně opačným směrem. Pojďme se podívat na některá fakta, která tady vidíme jenom v Poslanecké sněmovně z pohledu legislativy.

Vrchní státní dozor nad lesy zrušíme. Proč bychom takovou zbytečnost, nějakou pravomoc, kterou Ministerstvo životního prostředí tady má už 35 let, dál tady měli vydržovat? Co taková vyhláška pro to, aby v lesích zůstávala část dřevní hmotky právě pro podporu biodiverzity, také ochranu půdy před erozí, tak takovou vyhlášku je potřeba také zrušit. S tím Ministerstvo životního prostředí souhlasí.

Když se otevře stavební zákon, dokonce ta komplexní změna, která má víc jak 1 000 stránek, tak ejhle na nás vyskočí další změna. Zákon na ochranu zemědělského půdního fondu. V minulé verzi Poslanecké sněmovny schváleno zpřísnění, aby se logistické haly, nákupní centra, fotovoltaika nestavěly na té nejúrodnější půdě první a druhé bonity, tak stavební zákon zase zpátky tuto vymoženost ruší. A jeden kilometr od dálnic, silnic, železnic, vodotečí, letišť, také všech elektráren, tak to dovoluje úplně u každého potoka.

Rozšiřuje se také možnost kácení. Kácení v obcích a městech, nad vodovody a kanalizacemi a také v ochranných pásmech, a to bez povolení a náhradní výsadby. A k tomu ministerstvo souhlasí s plošným rozhazováním jedu Stutox do krajiny.

A co podpora lidí, kteří se chtějí chovat odpovědně, šetřit energiemi? Program Nová zelená úsporám byl jeden z nejúspěšnějších nástrojů. Jenom za naší vlády pomohl 450 000 domácnostem. Fungoval 16 let. Nová vláda a Motoristé ji prvně chtěli zrušit. Pak tedy řekli, že ji nezruší. Ale místo pomoci lidem, pomoci rodinám, tak tady budeme mít bezúročné půjčky. Takže místo toho, abychom pomohli lidem, tak budeme peníze dávat bankám. Tohle není náhoda. Tohle je směr.

A do toho všeho vstupuje ještě jedna důležitá věc. Tlak zájmových skupin. Ve veřejném prostoru slyšíme výroky jako, že úředníci jsou paraziti. Takové výroky zaznívají od Filipa Turka, samozvaného zmocněnce pro nic. Co to znamená v praxi? Zpochybňování odbornosti, oslabování institucí, tlak na to, aby rozhodování nebylo o pravidlech, ale o vlivu.

A vedle toho vidíme sílící vliv skupin, které otevřeně prosazují deregulaci a krátkodobé ekonomické zájmy. Často na úkor ochrany krajiny. Otázka zní: Kdo dnes skutečně formuluje politiku? Odborníci a data, nebo hlasité lobbistické zájmy?

Dámy a pánové, když tohle všechno spojíme, tak obraz je jasný. Méně kontroly, méně ochrany, méně podpory pro odpovědné chování, více tlaku na oslabování pravidel, více prostoru pro krátkodobé zájmy A aby to nebylo vidět, vytváří se mlha. Mlha plná strategií, plánů, proklamací. Ale realitu, realitu nemůžete změnit. Les bez kontroly zdravější nebude. Půda pod betonem úrodnější nebude. Krajina bez stromů odolnější nebude. A jed v krajině není řešením, ale dalším problémem.

Naší rolí není tu mlhu udržovat. Naší rolí jako opozice je mlhu rozptýlit. Protože ochrana životního prostředí není o slovech, je o konkrétních rozhodnutích a ta dnes jdou špatným směrem. I proto navrhuji jako první bod dnešního jednání zařadit na program jednání Sněmovny bod, který jsem nazval Mlha, která má zakrýt neschopnost vlády chránit životní prostředí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak to bylo zatím poslední vystoupení, nemám tady už žádnou přihlášku k návrhu pořadu schůze. Mezitím jsem zagongoval, aby kolegové mohli dorazit na hlasování. Načtu jednu omluvu. Pan poslanec Síla Jan se omlouvá od 17.20 hodin ze zdravotních důvodů.

Nejprve bychom měli hlasovat návrhy z grémia. Nevím, jestli je dohoda, abychom hlasovali návrhy z grémia jako celek. Je tomu tak. Dobrá. Zaznamenal jsem žádost o odhlášení, tak vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně. Tak počet poslanců se pomalu ustálí a já jenom zopakuju, že jako první hlasování budeme hlasovat návrhy z grémia a podle dohody to budeme hlasovat jako celek.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh, který vzešel z grémia? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 3 bylo přihlášeno 143 poslanců, pro hlasovalo 140, proti nikdo. (Na tabuli proti 1.) Návrh byl přijat.

 

Tak nyní bychom ... ano? (Poslanci Krejčímu nefunguje hlasovací zařízení.) Panu kolegovi nefunguje hlasovací zařízení. Zpochybňujete hlasování?

 

Poslanec Miroslav Krejčí: Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak já vás ještě jednou všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se všichni svými identifikačními kartami přihlásili a pan poslanec... Ještě jednou vás odhlásím. Ano, tak ještě jednou vás odhlásím všechny. Doporučuju zkusit jiné místo. Pan poslanec je přihlášen a předchozí hlasování nezpochybňuje.

A nyní bychom měli hlasovat o návrhu pana předsedy Okamury, stanovisko vládní koalice k sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Ale protože tady byl protinávrh pana poslance Lipavského, tak nejprve budeme hlasovat protinávrh, který zní: Stanovisko Poslanecké sněmovny ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. (Poslankyně Malá se domlouvá s předsedou Okamurou a žádá o pozdržení dalšího hlasování.) Paní poslankyně, máte něco k hlasování?

 

Tak já dám hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Lipavského. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 4 bylo přihlášeno 148 poslanců, pro hlasovalo 23,proti 40. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o původním návrhu pana předsedy Okamury, který zní: Stanovisko vládní koalice k sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 5 bylo přihlášeno 155 poslanců, pro hlasovalo 87, proti 67. Návrh byl přijat.

 

A nyní bychom měli hlasovat o jeho zařazení. Pan předseda navrhnul, aby byl zařazen jako první bod.

Čili já zahajuji hlasování a ptám se kdo je pro, aby tento bod byl zařazen jako první bod našeho dnešního jednání. Kdo je proti?

V hlasování číslo 6 bylo přihlášeno 156 poslanců, pro hlasovalo 88. Návrh byl přijat.

 

Tak jako další bod navrhl pan poslanec Hřib a já poprosím kolegyni, jestli by mi mohla dát svoje zápisky, protože od kolegů jsou nečitelné. Děkuju pěkně. Ano, zařazení. Kdy konečně, pane premiére, vyvodíte důsledky z jednání paní ministryně Mrázové a odvoláte ji? Je to návrh pana poslance Hřiba.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, bylo přihlášeno 156 poslanců, pro hlasovalo 66, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Richterové na zařazení bodu Valorizace rodičovského příspěvku o inflaci, tak, jako o důchodu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 46, proti 85. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní přichází na řadu návrhy pana poslance Rakušana. První návrh na zařazení nového bodu nese název Nekompetentní ministři nedůvěryhodné vlády Andreje Babiše.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh na nový bod od pana poslance Rakušana je bod s názvem Rozbíjení odolné společnosti.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 10, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh paní poslankyně Šebelové, která navrhuje, aby číslo bodu 59, sněmovní tisk 30, podmínky odborné způsobilosti, byly zařazeny jako první bod v úterý.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 11, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh na nový bod je návrh pana poslance Jakoba, který nese název: Co všechno je úplně v pohodě – střet zájmů ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové, její zneužívání obecního bytového fondu města Bíliny. Okolnosti nelegálních staveb na jejím pozemku i konkrétní odpovědnost vlády, to není úplně v pohodě. (Pobavení a smích v sále.)

Tak já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 12, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Tak nyní se dostáváme k návrhům pana poslance Bureše. Jako první navrhuje, aby bod číslo 58, sněmovní tisk 129, prodejní doba, byl zařazen jako první bod úterního našeho jednání.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 13 bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 43, proti 89. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Bureše je, aby bod číslo 46, sněmovní tisk 103, elektronické úkony, byl projednáván jako druhý bod našeho úterního jednání.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a  zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 14, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Bureše je, aby bod číslo 9, sněmovní tisk 58, výrobky s ukončenou životností, byl zařazen ve čtvrtek jako první bod po písemných interpelacích.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh ? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Bureše je, aby bod číslo 16, sněmovní tisk 114, o výkonném vyrovnávání, byl projednáván ve čtvrtek po písemných interpelacích jako druhý bod.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a  zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 16 bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní přecházíme k návrhu pana poslance Hlavatého, který navrhuje nový bod –Připravenost České republiky plnit závazky vůči NATO a obranyschopnosti, reálný stav.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a  zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 17, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 85. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Bačíkové, která navrhuje nový bod – Změna zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotních povoláních.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 18, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

Tak přecházíme k návrhům paní poslankyně Zajíčkové, která navrhuje nový bod – Drahé PHmaxnutí mateřské školky šetřit na nesprávných místech.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 19, bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 68, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem nového bodu paní poslankyně Zajíčkové je návrh, který nese název Konec úřednické šikany a nastartování celoživotního vzdělávání.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 20, bylo přihlášeno 158 poslanců, pro hlasovalo 70, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Šmídy, který navrhuje bod, který nese dlouhý název – pokusím se to přečíst v pořádku.

 

Je v pořádku, že ač je z výroků soudů zřejmé, že premiér této země byl strůjcem dotačního podvodu, spravedlnosti na rozdíl od spoluobviněné a nepravomocně odsouzené europoslankyně stále uniká a navíc je nadále premiérem, který rozhoduje o dotacích?

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 21 bylo přihlášeno 158 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh paní poslankyně Stojanové, která navrhuje nový bod, Výhoda pro ministryni, exekuce a bytová nejistota pro lidi v Ústeckém kraji.

 

Výhoda pro ministryni, exekuce a bytová nejistota pro lidi v Ústeckém kraji – to je návrh nového bodu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový bod zařadit? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 22, bylo přihlášeno 158 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o novém bodu, respektive o návrhu na zařazení nového bodu pana poslance Havránka, který navrhuje nový bod Informace o implementaci jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 23, bylo přihlášeno 158 poslanců, pro hlasovalo 70, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Následně zazněl návrh pana poslance Lipavského na protinávrh, o kterém jsme nicméně hlasovali.

 

Přecházíme tedy k návrhu pana poslance Kučery, který navrhuje nový bod, a sice bod, který nese název Personální situace na jednotlivých rezortech, zejména na Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu zemědělství.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového nového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 24, bylo přihlášeno 158 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Ferčíkové Konečné na zařazení nového bodu, který nese název Proč sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu podporuje proces usmíření.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, aby takový bod byl zařazen? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 25 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 52, proti 64. Návrh byl zamítnut.

 

Přistupujeme k návrhům pana poslance Kupky, který navrhuje nový bod, který nese název Kolik zmocněnců premiér ještě potřebuje?

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 26, bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 69, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším bodem pana poslance Kupky je návrh na nový bod, který nese název Kdy členové vlády přestanou urážet prezidenta, státní zaměstnance, média, politické protivníky a hlavně naše lidi? (Reakce zleva.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 27 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 71, proti 83. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším bodem pana poslance Kupky, který navrhuje jako nový bod, je bod s názvem Kdy vládní koalice přestane útočit na veřejnoprávní média.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 28, bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 70, proti 87. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh pana poslance Kupky je návrh na zařazení bodu s názvem Proč chce vláda spustit rozpočtový armagedon?

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 29, bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 71, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Kupky je návrh na zařazení nového bodu s názvem Kdy premiér přestane z Česka dělat svůj Klondike.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 30 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 70, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Kupky je návrh na zařazení nového bodu, který nese název Politika pro lidi vlády Andreje Babiše v praxi.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 31, bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 71, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Hřiba, který navrhuje nový bod s názvem Vztahy SPD a Tomia Okamury a proti české extremistické AfD.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 32 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 71, proti 86. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat poslední návrh na změnu pořadu schůze, a to je návrh pana poslance Hladíka, který navrhuje nový bod s názvem Mlha, která má zakrýt neschopnost vlády chránit životní prostředí.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 33, bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 57, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Chci se zeptat, jestli jsme hlasovali o všech vašich návrzích, tak jak jste je přednesli?

 

Pokud ano, nikoho nevidím, že by se hlásil nebo protestoval, tak nyní budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 16. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

A já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 34 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 89, proti 67. Návrh byl přijat.

Schválili jsme pořad schůze.

 

Otevřu její první bod, který nese název

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 7. 5. 2026 v 0:51.