(Schůze zahájena v 11.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 15. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, aby se všichni přihlásili identifikačními kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Tuto schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 90 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána v pátek 10. dubna elektronickou poštou.

 

Nyní přistoupíme k určení ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Gabrielu Sedláčkovou a poslance Karla Dvořáka. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1, přihlášeno 128 poslanců, pro 124, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Ověřovateli 15. schůze Poslanecké sněmovny jsme určili poslankyni Gabrielu Sedláčkovou a poslance Karla Dvořáka.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Bartošek Jan celý jednací den – zahraniční cesta, Bauer Jan celý jednací den – zdravotní důvody, Baxa Martin od 15.15 do 18.45 – pracovní důvody, Beran Karel do 11.30 – zdravotní důvody, Berki Jan celý jednací den – osobní důvody, Brzesková Monika od 17.30 – osobní důvody, Bureš Jan celý jednací den – pracovní důvody, Dražilová Lenka celý jednací den – zdravotní důvody, Filipovičová Jana od 15.30 – pracovní důvody, Havránek Jiří do 15 hodin – rodinné důvody, Hlavatý Matěj celý jednací den – zahraniční cesta, Hoppe Libor od 16 hodin – pracovní důvody, Karpíšek Pavel celý jednací den – pracovní důvody, Kohoutek Tomáš celý jednací den – zahraniční cesta, Kolovratník Martin do 11 hodin – pracovní důvody, Lang Hubert celý jednací den – zdravotní důvody, Majerová Zuzana celý jednací den – zahraniční cesta, Munzar Vojtěch celý jednací den – zahraniční cesta, Němcová Irena celý jednací den – zdravotní důvody, Niemiec Bohuslav do 12.30 – pracovní důvody, Okleštěk Ladislav celý jednací den – osobní důvody, Philipp Tom celý jednací den – pracovní důvody, Rázga Barbora od 12 do 13 hodin – osobní důvody, Richter Jan do 14 hodin – osobní důvody, Sviták Jan celý jednací den – zdravotní důvody, Turek Filip do 13 hodin – pracovní důvody, Válková Helena od 15.30 do 18.30 – pracovní důvody a do 10.30 – zdravotní důvody, Vesecká Renata do 12 hodin – osobní důvody, Vlček Lukáš od 11 do 12 hodin – pracovní důvody, Vondráček Libor od 11 do 17.50 – pracovní důvody, Ženíšek Marek do 13 hodin – pracovní důvody.

Červený Igor od 9 do 11.30 – pracovní důvody, Macinka Petr do 13.30 – pracovní důvody, Plaga Robert do 12 hodin – pracovní důvody, Schillerová Alena od 16 hodin – odůvodňuje zákon v Senátu. (Ministryně Schillerová reaguje z lavice.) Rušíte. Alena Schillerová ruší. Tejc Jeroným od 11 hodin do 18 hodin – pracovní důvody.

Ještě Tomio Okamura 12 až 13.30 – přijímání zahraniční návštěvy. To máme všechno.

Nyní se tedy posuneme dál a přistoupíme ke stanovení pořadu 15. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu, rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

Nyní tedy přistoupíme... Mám tady přednostní práva. (Krátká diskuse s ředitelkou organizačního odboru.) Nyní tady mám přihlášená přednostní práva. Co se týče přednostních práv, tak došlo k dohodě poslaneckých klubů, takže pojedeme přesně podle toho. První vystoupí předseda ODS Martin Kupka, následně vystoupí předseda ANO Andrej Babiš, následně jsem v pořadí já – ale jelikož přijímám 12 až 13.30 zahraniční návštěvu, tak vystoupím v podstatě až poté, vystoupím potom ihned podle možnosti – potom je za Motoristy Boris Šťastný tedy poté, potom je Vít Rakušan, Zdeněk Hřib a tak dále a tak dále. To už si potom řekneme. Mám tady seznam a mají to i předsedové klubů. Došlo tam k jedné změně, takže pošlu předsedům klubů teďka aktualizovanou věc, ale je to až v druhé polovině pořadí.

Prosím, předseda ODS Martin Kupka.

Já vás poprosím o klid. Já vás poprosím o klid v jednacím sále, prosím. Prosím o klid v jednacím sále, aby se každý mohl v klidu vyjádřit.

Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Prosím o klid ještě jednou. Prosím o klid, ať nemusíme přerušovat.

Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, proč jsme vyvolali jako strany současné opozice tuto mimořádnou schůzi? Nejde o nic menšího než o čtyři vážné body: první, Zdražování cen pohonných hmot i potravin a hrozba inflace; za druhé, Ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu; za třetí, Bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše, a konečně za čtvrté, Riziko ztráty evropských dotací kvůli kauzám Babišovy vlády. Tohle není nic akademického, tohle jsou reálné problémy, kterými žije Česká republika a kterými žijí čeští občané. Špatné kroky vlády, chaos a nicnedělání také občané zaplatí. O čem bude dnešní den? O čem bude dnešní mimořádné jednání? O ochraně peněženek, prosperity a ekonomiky země, ale také o svobodě projevu a nezávislých médií a bude také o bezpečnosti a právním státě. Čtyři body, které fakt hrají v životě lidí důležitou roli. Fakt nejde o nic malého a ve všech těch oblastech se bohužel projevuje chaotické vládnutí a v mnoha případech prostě slabost v tom, jak vystupuje vláda navenek a jak se domlouvá uvnitř. Pojďme se věnovat teď všem těm čtyřem oblastem.

První, Zdražování cen pohonných hmot i potravin a hrozba inflace. Před čtyřmi lety jsme zažili krizi spojenou s útokem na Ukrajině. Válka na Ukrajině stále neskončila, do toho přišla velmi vážná situace na Blízkém východě a ty dopady zažívá současná ekonomika v celé Evropě a fakticky v celém světě. Jednotlivé evropské státy přinášejí řešení. Samozřejmě, že nemůžou za to, že rostou ceny energií. Za to také vládu neviníme. Ale ty vlády řeší to, jakým způsobem zmírnit dopady, jak to udělat, aby se dopady krize na Blízkém východě, ale i války na Ukrajině nepromítly tak do ceny životních nákladů lidí, aby tak nezasáhly do peněženek.

Co předvádí současná česká vláda? 28. února začal konflikt na Blízkém východě. My jsme i s ohledem na to, co bylo snadno představitelné a co se začalo objevovat na burze, tak jsme přišli s návrhem na snížení spotřební daně jako důležitý krok.

Co následovalo? Že je to prý úplně zbytečné, že to je špatný krok, že to nebude fungovat – argumentovali jsme tím, že před čtyřmi lety přesně tenhle krok fungoval – a potom spleť neuvěřitelných, vzájemně si odporujících výroků. Alena Schillerová hovoří o tom, že například zastropovat ceny marží by byla atomová bomba pro trh. Andrej Babiš přidává, že samozřejmě sice kdysi navrhoval zastropování cen pohonných hmot, ale že ví, že to není dobře, protože v Maďarsku na to doplatili a rozhodně to nemáme opakovat. Potom Alena Schillerová říká, v České republice nikdo marže pohonných hmot nezneužívá, a ukazuje graf z poctivého sledování vývoje, který připravilo Ministerstvo financí. Druhý den nebo třetí vystoupí Andrej Babiš a řekne, že marže se zneužívají a dokumentuje to na cenách pohonných hmot kolem dálnice D1, tedy včetně jeho vlastní benzinové pumpy.

Co si z toho může vyvodit běžný občan? Že vláda neví kudy kam, že místo toho, aby dělala koncepční kroky a třeba se inspirovala, neplivala na konkrétní návrh opozice, který hlavu a patu má – koneckonců to potvrdila i tím, že ho nakonec přijala – tak se dohaduje, přešlapuje na místě a fakticky nic nedělá a něco začne dělat až v okamžiku, kdy to je skutečně neudržitelné, a protože dlouho přešlapovala na místě, tak musí ukázat aktivitu. To jsme zažili tady v předchozích dnech: jednání ve stavu legislativní nouze a k tomu kroky, které popírají slova jak premiéra, tak ministryně financí. Došlo na atomovou bombu, došlo na to, že některé čerpací stanice zavřely, došlo na to, že někteří lidé zaplatili za benzin víc, než by museli, prostě proto, že zafungoval efekt cenového stropu a tam, kde měli nižší marže, tak si řekli: Když nám tady stát určuje vyšší cenu, tak půjdeme k ní. Ukázka, jak se to dělat nemá.

Je ale jasné, že dopady té krize budou mnohem rozsáhlejší. Je zřejmé, že porostou ceny hnojiv, je jasné, že se to bude promítat do ceny potravin, je jasné, že se to bude propisovat také například do ceny jiných komodit, jako jsou například polovodiče a čipy, které se vyrábějí nutně v ochranném vakuu s využitím helia. Tohle všechno generuje vážné problémy pro ekonomiku v České republice. Dnes, mimochodem v podobném čase, už ukazují stavební firmy a developeři, že zastaví otevírání nových stavebních projektů kvůli růstu cen. Projevuje se to i ve stavebnictví, přirozeně, nejenom kvůli rostoucím cenám pohonných hmot, ale tím, že roste cena ropy, tak se to propisuje samozřejmě i do ceny stavebních materiálů a podobně.

Přesně v téhle chvíli má vláda přicházet s návrhy konkrétních opatření a nemá rozhodně odmítat nebo plivat na opatření opozice, která tedy nakonec vezme v potaz a nakonec jim vyhoví. I proto jsme včera představili Krizový nárazník, Krizový nárazník jako soubor opatření, příležitost pro vládu je zpracovat, využít a umožnit tak, aby se opravdu ekonomické dopady krize na Blízkém východě nepropsaly tolik do života lidí.

Já všech těch 7 bodů zmíním i proto, aby v tomhle směru měl pan premiér k dispozici jasnou a srozumitelnou inspiraci. Na prvním místě je samozřejmě Zrušení zastropování marží a snížení spotřební daně nejenom na naftu, ale i na benzin proto, aby to pocítily všechny domácnosti, aby to pocítili všichni občané, i ti, kteří nemají dieselová auta a čerpají tedy do svých automobilů benzin. Další důležitá věc v situaci, kdy nastupuje krize a firmy se potýkají s dramatickým nárůstem cen, je Odklad plateb DPH a prodloužení odvodového období. To je věc, která se nijak nepromítne do celkových příjmů státního rozpočtu, ale umožní firmám a umožní všem podnikatelům, aby v tomto směru právě z hlediska cash flow dokázali snáz čelit současné ekonomické situaci. Další významný návrh, který v té složité situaci navíc otevírá cestu k tomu, aby i nadále mohly firmy investovat, je Zrychlení daňových odpisů. Dalším krokem možným pro to, aby se podařilo snižovat dopady, je Kompenzace pro energeticky náročný průmysl přes Národní rozvojovou banku. Další podstatná věc pro to, aby české firmy měly v tomto směru i podstatnou podporu státu, je vytvoření Krizově-transformačního balíčku přes EGAP a NRB, tak aby mohly dál investovat a dokázal jim stát poskytnout patřičné záruky a podmínky pro pojištění jejich investic. Krokem, který v tomto směru může určitě situaci zlepšit, je zároveň jim pro to vytvořit jednoduché Kontaktní místo, bod, přes který můžou všechny ty nástroje reálně ovládnout. Konečně, Vytvoření programu krizové podpory energeticky náročných podniků s podmínkou investic do energetických úspor, do snížení energetické náročnosti. To je cesta, kterou se vydali v Německu a evidentně funguje, to zaměření na ty, kteří mají největší problémy, tedy energeticky nejnáročnější firmy. To je soubor naprosto konkrétních opatření. To není žádná akademická úvaha. To je věc, kterou je možné – v případě, že by českou vládu řídil schopný manažer – prostě vzít a využít ji pro to, aby se firmám, lidem v České republice ulevilo.

Samozřejmě, že v souvislosti s tou reálnou hrozbou je na vládě, aby také řekla, jak jsou v tuto chvíli zabezpečeny dodávky ropy, plynu a dalších komodit, jak jsme se na tu situaci připravili a co to pro nás může znamenat.

Vyzýváme také vládu, aby přepracovala rozpočet na rok 2026, upustila od všech populistických dárečků a slibů a vytvořila reálnou krizovou rozpočtovou rezervu. To je přesně to, co potřebuje země, která se má připravit na krizovou situaci.

Na závěr také chceme, aby se podařilo velmi důsledně využít i té příležitosti otevřených dveří, kterými se podařilo právě oslovit i ostatní partnery v Evropské unii, reálně snížit dopady vysokých cen povolenek EU ETS 1 a odložit EU ETS 2. Tohle je soubor opatření, která můžou přispět k tomu, aby se českým podnikům ulevilo. Ano, slyším tady zpoza vládních lavic, jak to bylo. Ano, otevřeli jsme dveře k tomu, aby bylo možné jednat o EU ETS 1 povolenkách i EU ETS 2 mechanismech. Bez naší iniciativy by dneska situace současné vlády byla nesporně mnohem horší. To je jedna důležitá oblast.

Co je důležité? Podívat se s nadhledem na to, co má smysl, co firmám skutečně pomůže, nepouštět se do socialistických receptů socialistických plánovačů, tak jak se v tom zhlédla vláda, kdy určuje zpoza stolu, jak mají vypadat ceny. Ty dopady teď zažíváme. Některé pumpy musely zavřít a jiné zvažují žalobu na stát, protože na druhé straně jim stát nenabízí žádnou kompenzaci. Místo toho, aby v té krizové situaci stát fungoval jako skutečná podpora podnikatelů a soukromého byznysu, tak tady místo toho přináší nedůvěru a direktivní určování něčeho, co má přece určovat trh. To nevytváří podmínky pro zvládnutí krize, naopak vytváří znovu jenom odezvy chaosu a nejistotu těch lidí, které by teď měl stát podržet.

Další důležitá kapitola, to, co zažíváme v případě veřejnoprávních médií. Zaznamenali jsme, jakým způsobem útočí opakovaně premiér téhle země na novináře, na některé redakce. Vlastně nevynechá jedinou příležitost při tiskové konferenci, aby někoho z novinářů nenapadl. Jakým způsobem tohle může přispět k tomu, aby v té zemi reálně fungovala dobře mediální krajina? Co to vypovídá hlavně o té vládě? Že se bojí kritiky, že se bojí nezávislého hlasu, že se mu vyhýbá a spojí s tím zároveň krok, kdy reálně útočí na Českou televizi a Český rozhlas? Těch útoků jsme zažili několik. Nejenom snaha zrušit koncesionářské poplatky, tedy televizní a rozhlasové poplatky, které ale vytvářejí nezávislý zdroj financování České televize a Českého rozhlasu. Co je za tím? Obava z nezávislých médií, obava z toho, že je někdo bude kritizovat, a obava z toho, že je prostě nebudou řídit. To tak bohužel je a znamená to vážné ohrožení nejenom české mediální krajiny, znamená to také ohrožení normálních podmínek demokraticky fungujícího státu, kde média hrají klíčovou roli. Ano, je to projev slabošství, protože silný politik se nezávislých médií prostě nebojí, nemusí se jich bát. Ano, konfrontace není nikdy jednoduchá, rozhodně není příjemná, ale patří to k životu v demokratické společnosti.

Naopak tam, kde se bojí médií, kde zavádějí autoritářské prvky, no tak tam první na řadě jsou média. Proto také jeden z prvních terčů v Maďarsku byla veřejnoprávní média za Viktora Orbána. Proto také Fico zaměřil svoji pozornost na veřejnoprávní média. Tak se vlastně nemůžeme divit, že současná vláda Andreje Babiše jako jeden z prvních terčů míří na Českou televizi a Český rozhlas. Nemusíme se bavit jenom o koncesionářských poplatcích. I ta snaha teď v polovině roku změnit financování, respektive prostě škrtnout příjmy České televize a Českého rozhlasu, ukazuje na jednoduchý záměr: zabít nezávislá veřejnoprávní média v České republice, prostě je vyhladovět, nechat je vykrvácet.

Včera představil ministr kultury návrh toho, jak by ten zákon mohl vypadat. To, že je ušitý horkou jehlou, na to už odborníci – jak právníci, tak lidé, kteří se v médiích pohybují – upozornili. Během té tiskové konference se několikrát usvědčila vláda i ministr z neznalosti fungování principů veřejnoprávní služby včetně toho, že ten zákon nemyslí na důležitou oblast, a to je například regionální vysílání a zajištění nezávislého zpravodajství i v jednotlivých krajích. Ale to zdaleka není všechno. To nejpodstatnější je nezávislý zdroj financování. Nenakukáte veřejnosti, že když se místo poplatků televizních a rozhlasových ta závislost – to financování – převede na státní rozpočet, že to lidé nezaplatí. Zaplatí. Samozřejmě, že to zaplatí, jen to zaplatí jinak. Nezaplatí to v tom nezávislém poplatku, ale zaplatí to na daních. Zaplatí to tak jako tak. Ty peníze nevyčarujete.

V čem je pokrytecká ta snaha a v čem odhalujete, jak je to slabošský krok? Pohybujeme se ve schodkových rozpočtech. O každý rozpočet se povedou boje, nutně, a v okamžiku, kdy narazíme na dluhovou brzdu, tak to bude znamenat prostě krácení všech kapitol – to říká dluhová brzda – i těch, které mají jasně pevně stanovenou položku jako mandatorní výdaj. Navázání na státní rozpočet bez reálného krytí, pohybujeme se ve schodkovém rozpočtu. Nejsme tu v situaci, kdy by bylo možné snadno ukázat: Ano, tady je přebytek 8 miliard, využijme je pro to. Není to tak. Nezávislé poplatky samozřejmě jsou praxí v mnoha jiných státech, jinde je to specifická daň, o které lidé ví, že ta daň míří právě na financování veřejnoprávních médií.

Za snahou zrušit koncesionářské poplatky se prostě neskrývá nic jiného než snaha umlčet a ochočit si veřejnoprávní média. Je to tak, byť se tomu budete bránit, ale ukazujete to v každém svém kroku. Říct, že pokud ten zákon, ten návrh není dokonalý, tak je to proto, že vznikal v hrozném časovém presu kvůli tlaku médií, to je hotový výsměch. Silný politik se nevymlouvá, silný politik dělá kroky, které v České republice mají garantovat stabilitu. Místo toho děláte kroky, které destabilizují důležitou demokratickou instituci. Často stačí ta destabilizace k tomu, aby se ztratily z té veřejnosti, z toho společenského života, důležité prvky pro fungování demokracie. Nezávislá média takovými prvky jsou, tak vás jasně vyzýváme: Nechte těchhle aktivit, neútočte na svobodná média, zachovejte jim nezávislé financování prostřednictvím poplatků. Ubezpečujeme vás, že uděláme všechno pro to, aby se ta situace pro média, pro lidi v České republice nezhoršovala. Budeme bránit těm návrhům, které míří na nezávislost médií a na jejich svobodu.

Další důležitý bod, Bezpečnostní chaos. Jedna z klíčových věcí, kterou má zajistit každá vláda, je bezpečí pro občany. Je to o to důležitější, že žijeme v časech, které jsou nebezpečnější. Jedna válka ještě neskončila a další konflikt začal a v téhle situaci z vlády zní naprosto protichůdné hlasy od samé prvotní chvíle. Na jedné straně proruští slouhové hovoří o tom, jak se má obnovit dodávka ropy a plynu z Ruska. Sloužit tak Putinovi a jeho agresi na Ukrajině, financovat zabíjení lidí v samotném ukrajinském státě, jak civilistů, tak vojáků, útočit na infrastrukturu, útočit na nemocnice, útočit na školy. Na tom se chcete podílet? Zároveň tady z jiných stran se ozývá, že tedy vlastně pokud někdejší ministr zahraničních věcí Szijjártó tak trochu informoval svůj ruský protějšek Lavrova, že na tom vlastně nevidí nic špatného, že není nic špatného na tom informovat nepřítele, někoho, kdo každodenně útočí na jiný stát a domáhá se jeho svrchovaného území. To přece není normální. Co to vypovídá o té vládě? Že neví, kde je nahoře a kde je dole, že neví, kde jí hlava stojí, a chce pomáhat těm, kteří fakt nemají na mysli české zájmy, ale naopak zájmy své, které často jdou přímo proti těm našim národním zájmům.

Jaký má být postoj svrchované země, která si prošla svými historickými zkouškami? O to závažněji jasný, srozumitelný a pevný. To je přesný opak toho, co předvádí vláda Andreje Babiše. Svému ministrovi obrany nasadila náhubek, aby nemohl vyjadřovat svoje názory. Ministr, který nemůže vyjadřovat svoje názory, to je možná evropský unikát. To je horší než zásah do svobody projevu. To je cesta, jakým způsobem opravdu měnit charakter českého státu. Odehrává se to stejně, jako Orbán měnil podobu maďarské demokracie, přesně tímhle způsobem.

Místo toho, aby tady zaznívaly jasné hlasy „Česká republika stojí za muniční iniciativou“, část vládní koalice by nejraději muniční iniciativu okamžitě zastavila a nikdy se tím netajila. My nakonec tedy muniční iniciativu – a díky za to – budeme nějak dál držet, ale nebudeme na ni přispívat. Podobný příběh je i s evropskou půjčkou pro Ukrajinu. My ji tedy vlastně podporujeme, ale my k ní nic nepřidáme a nebudeme za ni ručit. Neuvěřitelné! Ani ryba, ani rak. To je postoj pokrytců a slabochů. To není postoj země, která má sehrát v téhle klíčové době srozumitelnou a jasnou roli. Tohle je hanba. Takhle se opravdu svébytný a sebevědomý stát nechová. Sebevědomý a svébytný stát je schopen vyvodit závěry z toho, co jsme zažili i my jako Česká republika v období totality, a jsme schopni se poučit z toho, co zažíváme v případě jiných států.

Tady vyzývám k tomu, aby ta vláda říkala v oblasti obranyschopnosti i vnitřní bezpečnosti jasné slovo. Že žijeme v těžkých časech, o tom není sporu. Čelili jsme teroristickému útoku celkem před nedávnem. Teroristickému útoku, tak to označila vláda, tak to označily bezpečnostní složky. Reakce? Měly by si ty firmy lépe zajistit své areály. Pokud to byl teroristický útok, tak je ale základním úkolem státu zajistit bezpečnost. Tady nešlo o konkurenční boj dvou podniků, tady vláda označila, že se jedná o teroristický čin, a ta odpovědnost je v tu chvíli především na ní.

Já nechci zemi, kde představitel vlády jede nekriticky, fanaticky vzývat polodiktátora Viktora Orbána a označuje ho za Michelangela. Nechci takovou zemi. Nejenom, že to je směšné, je to hloupé a znamená to mimo jiné také to, že ta země se staví do pozice nesrozumitelného partnera. Nikdo jiný by to neudělal, nikdo jiný by takovou hloupost z úst nevypustil. Představitelé současné české vlády ale k tak dětinským projevům mají prostě blízko, mají blízko. Mimo jiné základní reakce na zjištění, že Szijjártó reálně informoval svůj protějšek v nepřátelském táboře, Lavrova, by bylo jasné odmítnutí – odmítnutí – a jasné pojmenování toho, že tohle nepřichází do úvahy. Distanc. Místo toho vlastně, že to není nic výjimečného. Tohle nás staví do pozice naprosto nesrozumitelných partnerů. Tohle jde proti zájmům české bezpečnosti zcela jednoznačně. Nemusíme se bavit jenom o vyjádření. To je možné zlehčit, to je možné říct s nadsázkou: No tak co, jednou Michelangelo sem, Michelangelo tam, o nic nejde. Jde, ale ještě důležitější je, co vláda dělá reálně se svým rozpočtem, s tím, jak reálně podporuje obranyschopnost českého státu.

To je mnohem důležitější. Proč míří generální tajemník Rutte, generální tajemník NATO, k nám do Prahy? Co se mu asi nelíbí? To se asi brzy dozvíme, ale je možné si to představit, protože představitelé spojenců to už pojmenovali. Mimo jiné i američtí spojenci se podivují nad tím, že současná vláda škrtla z plánovaného rozpočtu obrany 21 miliard a Česká republika nemusí v letošním roce naplnit ten závazek 2 procent na obranu, že bychom byli černým pasažérem. Nejde jenom o to, že dostaneme tuhle hanlivou nálepku. Jde mnohem víc o to, že se nestaráme v těžkých časech o vlastní bezpečnost.

Teď jasně, co chceme? Chceme jasný a srozumitelný hlas. Chceme, aby vláda zájem na obranyschopnosti promítla do rozpočtu a promítla do reálného chování obrany a Armády České republiky. Chceme jasnou informaci, nejenom jak pokračuje akvizice F-pětatřicítek – to vlastně víme, nejdřív plno humbuku, že vlastně je to nesmysl, aby se ukázalo, že to byl velmi správný krok a že Česká republika F-pětatřicítky má mít – ale nás samozřejmě zajímá i to, jakým způsobem dál doplní Česká republika související zbraňové systémy. Je důležité, abychom v tomhle směru dokázali budovat kompatibilní arzenál, kterým budeme schopni doplňovat arzenál našich spojenců. Konkrétní otázka: Jakým způsobem se připravují i související investice s F-pětatřicítkami? Jak to postupuje? Jak se připravuje česká armáda právě na tuhle novou významnou posilu?

Co je před námi? Jeden z největších dlouhodobých dluhů je nedostatečná protivzdušná obrana, fakticky chybějící protivzdušná obrana. Taková je realita. Je přirozené, že se ptáme a budeme se ptát jako konkrétní dotaz: Jak jsme na tom s budováním protivzdušné obrany? To je věc, na kterou teď vláda má odpovídat, ne handrkovat se o tom, kdo pojede a nepojede na summit NATO. To je směšné. Tady prostě má jet prezident a není o tom sporu. Vyzývám vládu také, aby v tomhle směru přestala s těmi žabomyšími válkami a postupovala srozumitelně a jednoznačně, ale zpátky k tomu. Daleko důležitější, než jsou tyhle projevy slabošství a nejistoty, je říct, co reálně uděláme, jaká je strategie, jak to bude s protivzdušnou obranou, v jakém čase, kolik do toho investujeme. Hlasy z armády: Škrt v letošním rozpočtu znamená oddálení příprav, znamená to, že není jasné, jak se budeme na tyhle zásadní výzvy schopni připravit.

Další podstatná oblast – a ukazuje to vývoj konfliktu na Ukrajině – jak jsme schopni čelit současným nebezpečím dronové války? Podařilo se na konci předchozího období vytvořit skupinu, která se právě protidronové obraně začíná věnovat jak v oblasti obranyschopnosti státu, tak vnitřní bezpečnosti. Ten dotaz zní jasně. Tohle jsou věcné záležitosti. Co se podařilo v téhle věci udělat místo toho chaosu, který ve svých výrocích předvádíte? Co konkrétně udělala vláda pro to, abychom se dokázali lépe připravit na současné hrozby a abychom byli mnohem pevnější v tom, jak budeme schopni čelit i případným dronovým útokům, těm nespolupracujícím dronům, které představují reálné riziko?

Tohle jsou stěžejní otázky v klíčových časech a funkční demokratický stát na prvním místě nebojuje trapné války o to, kdo pojede tam či onam, ale odpovídá lidem na dotaz, odpovídá lidem na ty zásadní výzvy, které se týkají bezpečnosti České republiky. Tohle je věc, kterou vláda Andreje Babiše zásadně dluží a my samozřejmě budeme nejenom při této mimořádné schůzi, ale i při dalších příležitostech tyhle věcné otázky pokládat. Ne že dlužíte odpověď na ně jenom nám, dlužíte odpověď na ně především lidem v České republice.

Poslední podstatná oblast, kauzy vlády a riziko, které z nich vyplývá pro občany České republiky, pro jejich peněženky, pro projekty, které se v České republice můžou realizovat, ale možná nebudou, protože tomu zabrání střety zájmů.

Samozřejmě že ten nejzávažnější je střet zájmů premiéra České republiky. Zůstaneme u toho. To není náš vrtoch, to není závist. Ani omylem! To je zájem na tom, aby premiér téhle země naplnil svoje slova. Jestli natočil video, kde se pateticky obrací na občany a říká: Jednou provždy to vyřeším. Přece všichni víme, že nevyřešil. Upozorňují na to novináři a všichni členové parlamentu to vědí. Nejenom že není jasné, jaký je statut svěřenského fondu. Můžeme vycházet jenom z toho, co uniklo. Z toho, co uniklo, je zřejmé jediné: že po tom, kdy Andrej Babiš odejde z vlády, tak může zpět jeho rodina spravovat ten majetek, a možná tím pádem i jemu svěřit právo jako manažerovi rozhodovat o tom, co s ním bude, ale v každém případě platí, že dál má přímý zájem na tom, aby jeho společnosti, respektive společnosti svěřené do svěřenského fondu, nechudly. Jasně říkáme: Andreji Babišovi, co jeho jest – to je úplně v pořádku – ale ne ve střetu zájmů.

Ono se to samozřejmě promítá nejenom v téhle kvazivyřešené záležitosti, ještě vážnější je druhá důležitá oblast a to je společnost SynBiol. K tomu premiér neřekl ani slovo od začátku svého vládnutí, vyhýbá se tomu. Proč? No, můžeme jenom zmínit, co se podařilo zatím z veřejných zdrojů posbírat. Celkově kliniky ve fondu Hartenberg pod SynBiolem z veřejného pojištění, tedy z veřejných peněz, inkasují pravděpodobně kolem 2 miliard korun ročně. Rozhodování o úhradových mechanismech je v kompetenci vlády a v kompetenci ministra zdravotnictví.

Tady se bohužel naplňuje to, na co je každý ve společnosti citlivý. Tohle je popření rovnosti před zákonem. Není prostě možné, aby ten, kdo určuje podmínky a byl na jedné straně toho potrubí finančního, tak byl i na jeho druhém konci. Tomuhle rozumí každý. Proto to není akademická otázka, ale je to závažná věc, na kterou má premiér odpovědět, nejenom proto, že je to popření pravidel právního státu. Máme na to jednoduchý zákon, zákon o střetu zájmů, ten na to pamatuje. Ale ještě závažnější je to, že to ohrožuje možné financování některých projektů. Ta hrozba má konkrétní číslovku: 700 miliard korun, financování z evropských peněz, v nadcházejícím období v okamžiku, kdy se ukáže, že střet zájmů prostě není vyřešen. Tohle je reálná hrozba pro Českou republiku. Tohle je odpovědnost vlády, na prvním místě premiéra a nejde se tomu vyhnout. Nejde se před tím schovat, jako se schoval před spravedlností a před soudem díky imunitě. Nejde. To, že čeští občané dneska vidí, že pro někoho zákony platí a pro někoho vlastně méně, že někdo musí před soud a někdo před tím uteče a schová se za imunitu, to je zásadní průlom v důvěře lidí ve společnosti, ale tady jde jak o důvěru, tak jde i o peníze. Tady reálně jde o to, jestli Česká republika bude moci využít svých prostředků, nebo ne.

Představil jsem čtyři klíčové oblasti. Vůbec není pochyb o tom, že budou hrát a hrají klíčovou roli pro českou společnost, pro český stát. Dotýkají se peněženek lidí, ale dotýkají se i víc než toho. Dotýkají se charakteru státu. Znovu opakuji, že kroky, které směřují k omezení nezávislosti veřejnoprávních médií, k jejich destabilizaci, ukazují na slabost politiků. Ukazují na slabost současné vládní koalice snášet kritiku a nezávislý hlas. Projevuje se i jinde, kdy asi ministr kultury bude posuzovat, co je správná nezávislá kultura a co je méně správná nezávislá kultura v dotačních projektech. Projeví se v tom, že ministryně financí se vzhlédne v socialistických plánovačích a bude tady najednou pro trh určovat ceny. Fakt nevídané a v přímém rozporu s tím, když vláda ústy Karla Havlíčka hovoří o tom, jak důvěřuje podnikatelům, jak důvěřuje trhu. No, houby! Nedůvěřuje a ukazuje to na každém kroku. Při první příležitosti sáhne k nástrojům, které sama označí Alena Schillerová jako atomovou bombu pro tržní prostředí. To jsou její slova, to nejsou moje slova. V tomhle měla pravdu. Je to atomová bomba a vybouchla jí v rukách. Znamená to mnoho pro další fungování české tržní ekonomiky. To, že v tomhle případě Motoristé mlčí, spí, nic nedělají, aby nemuseli vysvětlovat svým voličům, jak budou trpět tyhle totálně levicové kroky – strana, která říká, že je pravicová – to je k smíchu, ale daleko podstatnější je, že to reálně oslabuje Českou republiku a že to komplikuje lidem život.

Na závěr důležitá výzva. Já už jsem to jednou zmiňoval. To, co zažíváme teď, se podobá tomu, jak měnil charakter maďarské demokracie Viktor Orbán a jak mění Slovensko Robert Fico. Je to přes kopírák. Ukazuje se to každým coulem v útoku na média, v tom, jak se vláda chová s nedůvěrou k podnikatelům, k lidem. Ukazuje se to v tom, jak uplatňuje jiná pravidla pro sebe a jiná pravidla pro zbytek veřejnosti, pro ostatní občany. Patrik Nacher by tady měl každý den schovávat studem hlavu, když hovoří o dvojím metru. Tady je dvojí metr na denním pořádku v režii téhle vlády. Prosím, fakt přestaňte s chaosem, který v časech, které jsou tak dramatické, které jsou pro české občany, pro české podniky mimořádně náročné... Místo reálné podpory jim ukazujete záda, znejišťujete je a místo aspoň trochu podstatných, pozitivních změn přinášíte fakt jenom zmatek.

Druhá podstatná výzva: Ke klíčovým věcem, jako je obranyschopnost státu, základní principy demokracie, se přestaňte stavět zády. Přestaňte to házet za hlavu, ale postavte se k tomu čelem. Odmítněte odstranění koncesionářských poplatků. Nechoďte do toho. Je to fakt špatný krok. Je to faul, který ohrozí fungování české mediální krajiny a důležitý pilíř demokracie. Přestaňte s postupy, které reálně ohrožují Českou republiku a její aktuální stav. Díky za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Dalším přihlášeným je pan premiér Andrej Babiš.

Já bych jenom požádal, kdybychom mohli dodržovat to, že diskuze, které jsou hlasitější, bychom přesunuli do předsálí, ať nerušíme řečníky. Děkuji.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Vážení spoluobčané, dobrý den. Dámy a pánové, děkuju za možnost tady vystoupit. Naše vláda pracuje čtyři měsíce. Ti, kteří tady měli pracovat čtyři měsíce a nepracovali (Reakce z pléna.) – čtyři roky, správně, čtyři roky – tak svolávají schůze. Je to úplně neuvěřitelné. Mě to úplně fascinuje, úplně fascinuje. Já jsem se ptal teďka na mobilu, jestli bájná lhavost je infekční, a odpověděli mi, že není infekční, že se dá nakazit v rovině psychologické nebo sociální. ODS má tu kontinuitu, my jsme to viděli. Já nevím, jak mám na to reagovat (Se smíchem.), protože to je absolutně neuvěřitelné, že někdo tady vlastně je ve vládě čtyři roky a po bývalé opozici nebo stávající koalici chce věci a vyčítá věci, které měl udělat on sám. Ale já si myslím, že je to dobře. Já si myslím, že je to dobře, že to vidí vlastně veřejnost. Samozřejmě pro mě je to zase příležitost tady sdělit věci, které veřejnost se nedozví v médiích a hlavně sdělit věci od zdroje, od zdroje.

Chápu, že opozice už svolala druhou schůzi – druhou schůzi – na témata, která jsou skutečně zajímavá, a je vidět, že vlastně nepochopili vůbec nic. Pro mě je to fakt velké trauma, velké trauma – myslím to s nadsázkou (Se smíchem.) – že tady mám diskutovat s lidmi, kteří vlastně vůbec nevědí nic o tom, o čem mluví, ale dobře, já jsem rád, že mám tu příležitost. Opozice... Já jsem byl strašně překvapen a myslel jsem si, že se bude chovat po prohraných volbách úplně jinak, že se vrátíme do časů, kdy tady byla normální situace, kdy se tady diskutovalo o tématech, ale hned po volbách se opozice chová, jak se chová. Vlastně není možné diskutovat normálně o ničem, místo toho, abychom dneska se tady bavili o tom, jak naložíme se sociálními sítěmi pro naše děti – v 17 hodin dneska máme videocall s Macronem a s dalšími lídry Evropy – abyste nám vysvětlili, co jste vlastně mysleli tou regulací kratomu a jaké to má dopady, abychom se bavili o normálních věcech, které zajímají společnost, tak tady zase máme schůzi, která bude samozřejmě plná demagogií a neuvěřitelných deklarací, jak jsme to teď slyšeli. Ta schůze, která... Místo věcné politiky – a teďka jsme to slyšeli – zase tady bude politické divadlo a kritika vlády za každou cenu. Samozřejmě je to další z řady zoufalých pokusů, jak alespoň na malou chvilku zaplnit mediální prostor, vytvořit dojem aktivity a zviditelnit se v situaci, kdy reálně práce a konkrétní výsledky jednoduše chybí.

Vlastně, vážení spoluobčané, vy ani nevíte vlastně, kdo je ta opozice. Některá média tvrdí, že hlavou opozice je pan prezident, ODS má nového předsedu, ale bývalý předseda se podle Seznam Zpráv stal influencerem – to nás taky pobavilo – takže vlastně lidi jsou úplně v tom ztracení, že kdo je ta opozice. Ale dobře, tak my samozřejmě jsme rádi, jak se chováte, a já vám držím palce. Je to reflexe pro vaše voliče, ale to je váš problém. Držím vám palce, abyste v říjnu 2029 měli více voličů než hejtman Kuba. Držím vám palce a silně o tom pochybuji, protože vy se chováte nenormálně. S vámi se nedá o ničem bavit o ničem, o ničem. Já jsem se snažil, já jsem se snažil.

Ta témata, to je nějaký nesourodý mix všeho možného, od Aše po Jablunkov, od energie po evropské fondy. Vlastně jste uvařili nějaký dort, kde jste všechno smíchali, co jste si přečetli v médiích. Ano, v těch médiích někteří chtěli (?), dostávali stovky milionů od vás. Ta struktura No Limits, to ještě dlužím Ťopkovi od Bakaly. Když přijde na tiskovku naší, tak mu řeknu, odkud jsou ty miliardy, které tekly do těchto struktur. Samozřejmě jsou to vaše struktury, vaše struktury, ale my jsme si zvykli samozřejmě, že média byla vždy na vaší straně a za to dostávala stovky milionů na různé pseudokampaně a různé nesmysly. Dneska poplatky a inflace... Já nevím, jak se vůbec opovažujete tady vystoupit ohledně inflace, vy, kteří jste ji vyhnali do 19 procent, a my, kteří jsme ji zarazili v lednu a v únoru na nejnižší hodnotu inflace za posledních snad šest nebo devět let. Teďka si to nepamatuju. To je úplně neuvěřitelné, jo?

Bezpečnostní otázky, ano. Nejvíc udání chodí do Bruselu od naší opozice. Vy stále píšete dopisy na Komisi a nic jiného neumíte, jenom udávat, jenom škodit. Vy škodíte České republice, ano. Neustále lžete a není vám pomoci, není vám pomoci. Vy chcete tady něco řešit, vy nás chcete něčím poučovat, ale vy jste tam byli a my vám dneska řekneme, co jste dělali vy, protože jste na to už zapomněli. Strašíte lidi, přitom není k tomu žádný důvod.

My se tu hlavně scházíme proto, že opozice se dlouhodobě pohybuje v křeči, bez jasného směru, bez jednotné linie, bez energie, bez nápadu, bez výrazné osobnosti, bez schopnosti nabídnout vlastní téma. Místo politiky, která má hlavu a patu, vidíme jen zoufalou snahu o mediální zásah založenou zase na Antibabišovi. Mě strašně baví, jak nás kopírujete, jak jste začali nosit ty vlajky – jste hlasovali proti, proti naší vlajce – děláte videjka, odpovídáte na Instagramu, ale nejste důvěryhodní. Vám to ti lidi nevěří, protože to zažili s vámi, zažili ty vaše mítinky, věci a ten rozpor mezi tím, co jste tvrdili a co jste dělali.

Dámy a pánové z opozice, já vám dám radu zadarmo: Antibabiš vám volby opravdu nevyhraje, protože politika je o řešení reálných problémů. My přesně tohle děláme. Každý týden dělám výkaz práce občanům, spoluobčanům, a říkám, co všechno vlastně dělám. Už od dnešního rána, když v 8 jsem měl odboráře, Žitníkovou s Engelem, v 8.30 jsem měl ředitele brněnských nemocnic Vajdáka... Konečně začneme stavět tu porodnici, v Brně bude nová dětská fakultní nemocnice, v Brně se bude investovat za 20 miliard. V 9 přišla AstraZeneca, ano, léky na rakovinu. V 9.30 jsme seděli s Karlem a s ministrem dopravy Bednárikem a my jsme řešili rozpočet dopravní infrastruktury. Tady bývalý ministr dopravy, který vlastně předložil rozpočet, kde chybělo 45 miliard nebo 37 – můžete si vybrat – ano, který narazil do Stanjurovy zdi vlastně, místo toho, aby vůbec se neobjevoval nikde a aby si dali pauzu, aby lidi zapomněli, no tak tady vystupuje, takže to je neskutečné. Myslím, že všichni vidí, že od začátku makáme. Nečekáme, nekecáme, mluvíme k věci. My jsme se nepotřebovali rozkoukat.

My jsme měli smůlu, že když jsme do roku 2029 snížili naše zadlužení na 29 procent a měli jsme fantastickou pozici, tak přišel covid, ale i ten jsme zvládli a dali jsme 450 miliard do systému. Vy jste zadlužili 1 200 miliard a ať tedy lidi řeknou, co jste pro ně udělali. Absurdita toho je, že dneska vlastně říkáte, nám nadáváte za to, že jsme snížili cenu pohonných hmot, že jsme snížili cenu energií, ano. Vy jste udělali inflaci... (Se smíchem.) To je úplně absurdní, to je úplně neuvěřitelné a na to je potřeba mít skutečně nějakou DNA.

My jsme nechtěli žádných sto dnů hájení, ano? My jsme okamžitě začali plnit naše programové prohlášení vlády, které vyhodnotíme, jak jsme měli v minulosti zvykem, každé pololetí, veřejnosti. Vy jste to nikdy neudělali.

Samozřejmě řešíme energetiku. Tady něco mluvil pan předseda o ETS. Co jste udělali za to předsednictví Evropské unie? Za 2,4 miliardy chlebíčky a fotečky. Vždyť i ten Macron vám ukradl neformální summit tady, protože jste měli totálně neschopného předsedu, který se jednak ani pořádně nedomluvil cizím jazykem a vůbec ani nevěděl, co má mluvit. 2,4 miliardy! Místo toho, abyste v rámci předsednictví změnili směrnici energetickou, oddělili stanovení ceny podle výroby elektřiny z plynu a ETS jedničky, neudělali jste vůbec nic. Nic jste neudělali.

My pracujeme, pracujeme on-line, i o víkendech píšu do našeho chatu. Samozřejmě někteří se mi směji, mikromanagement, že jsem micro... Jsem hrdý mikromanažer. Já jsem včera byl na otevření nové nemocnice v Rychnově nad Kněžnou. Víte, proč ta nemocnice byla zainvestována? Protože jsem tam 23. července 2021 – tehdy ještě na pozvání hejtmana Červíčka, s kterým jsem měl velice dobrou spolupráci, a bylo úplně jedno, že byl za ODS, ano – tam na místě jsem dal příkaz Kláře Dostálové, aby našla 300 milionů korun na MMR, našla je, a proto ta nemocnice je. Fungl nová je tam. Takových věcí jsme dělali x. Můžu tady o tom mluvit: Národní muzeum, Státní opera, tu Novou scénu – co jste s ní udělali za čtyři roky – památník Bati, Císařské lázně, památník v Letech a tak dále. To jsou všechno konkrétní... IKEM, budeme otvírat 26. května nejmodernější prevenci v Evropě v Masarykově onkologickém ústavu, ano. Já jsem na ten mikromanagement hrdý. Teďka mikromanažuju radiofarmaka, aby naše fakultky to mohly vyrábět, ano. I léky na Alzheimera, ano. Včera jsme měli konferenci ohledně kardiovaskulárních chorob, ohledně prevence, ano. Soustředíme se na zdraví našich obyvatel a připravujeme samozřejmě rozpočet. Kdybyste měli tady napsat, co za vámi zůstalo za čtyři roky – a to se nechci vracet, co za vámi zůstalo od revoluce – tak já nevím, co byste řekli a o čem by to bylo.

Ta témata dneska jsou Zdražování cen pohonných hmot i potravin a hrozba inflace. Mě absolutně fascinuje, že vlastně nejste schopni ani pochopit, co jsme udělali. Tak si tu komunikační kartu nějak sjednoťte, protože někteří z vás mluví o tom, že jsme zastropovali ceny. My jsme žádné ceny nezastropovali, my jsme zastropovali marži a zároveň jsme snížili spotřební daň, ano. Funguje to, funguje to. Pravda je taková, že jsme se nezačali zabývat touhle problematikou, když se objevily první titulky, ale my jsme tu situaci monitorovali od momentu, kdy vznikl konflikt s Íránem, a samozřejmě jsme sledovali vývoj cen, marží a chování jednotlivých distributorů. Mě fascinuje... Já se tedy dívám na CNN každé ráno, co to tam dávají za experty. Tam ten člověk neuměl ani vyslovit jméno ÚOHSu a tvrdí, že vlastně můžeme za ceny pohonných hmot. No, tak asi zapomněl na to, že vždy, když prezident Trump něco řekne, tak se to pohne buď nahoru, nebo dolů, že tam je nějaká burza, na základě burzy jsou velkoobchodní ceny a že jsme stanovili jasný systém, jak to funguje. Nejdřív jsme jednali s těmi distributory. To je zajímavé, když jsem začal křičet, tak cena na Dé jedničce a hlavních dálnicích klesla o 2 koruny. Hlavně si dávali pozor kolem Průhonic. Mě strašně baví, když ta pumpa v Průhonicí je tak zásadní, že tam se chodí fotit bývalý předseda. (Se smíchem.) Jasně, že tam byl kartel. Vždycky byl kartel, akorát ÚOHS to moc neřešil.

Měli jsme ceny 53,90. Nevím ani, kolik je dneska cena, ten strop, jestli 44 nebo 45. Kdybychom nebyli zasáhli, tak hned po Velikonocích byla cena na naftu 57 korun, protože od Zeleného čtvrtku do úterý tím, jak se vyjádřil prezident Trump, tak se to pohnulo. Postupně samozřejmě jsme jednali s distributory dvakrát.

Máme tady dva hlavní hráče, MOL a Orlen. Mají 55 procent trhu a hlavně mají výrobu, mají distribuci, mají velkoobchod a mají maloobchod, takže to mají celé ve vertikále. Různé nějaké zástupce... Je potřeba, aby televize, když tam vystupuje zástupce za malé čerpačky, napsaly, že je to člen strany Pirátů, že to není nějaký odborník, nějaký expert. Jsem strašně rád, že když jsem byl ministr financí, že ten tlak, který tady byl na privatizaci Čepra, že jsme to odrazili. Je dobře, že Čepro koupilo Robin Oil. Já jsem říkal, že Čepro by mělo koupit i Shellku, aby stát měl dosah na ten trh. Možná bychom měli přemýšlet, jestli nekoupíme nějakou rafinerii v Německu. Mimochodem, jsou tam rafinerie, které ještě patří Rosněfti. To je taky taková zajímavá situace, ale to nechci tady vůbec řešit.

My jsme jednali a potom jsme dospěli k názoru, že skutečně marže 10, 12 korun je nepřijatelná a že zkrátka ta situace si vyžaduje reakci. My jsme reagovali jako jedni z posledních. Nejdřív reagovali Slováci, potom reagovali Poláci, řešil to rakouský parlament.

Mě fascinuje, jak zase tam ti komentátoři proopoziční vykládají o Vé čtyřce, že to je nefunkční. Nic o tom nevědí. To je neuvěřitelné, jak lidi, kteří neví vůbec nic, dokážou mluvit o Vé čtyřce. Kdyby fungovala ta Vé čtyřka, tak asi bychom se domluvili nějak na jednotných opatřeních. Jsem rád, že nový premiér Maďarska Magyar mluví o Vé čtyřce, to je pozitivní, tak snad teď už se to nějak znormalizuje a uvidíme, jestli bude možno tady... Já jsem i psal kancléřovi Merzovi, že by bylo dobré, aby si Německo, Rakousko a Vé čtyřka sedli za jeden stůl a řešili problém energií, plynu, ropy a pohonných hmot.

My jsme zavedli regulaci maximálních marží u čerpacích stanic na 2,50 koruny a funguje to, funguje to, tak nechápu... Místo toho, aby nás někdo pochválil, že jsme v podstatě.. že držíme ceny pohonných hmot pro lidi a pro firmy na nízké úrovni, tak tady opozice nám něco navrhuje. Přitom vy jste jenom snížili spotřební daň. Mimochodem, ta vaše kritika... My jsme monitoring marží spustili po 6 dnech, vy jste monitoring marží zavedli po 18 dnech. My jsme vládní balík schválili po 33 dnech, vy na snížení spotřební marže jste potřebovali 41 dní a to, co jste udělali, vám trvalo 97 dnů, ano? My jsme reagovali podstatně rychleji. Všechno se dá dohledat a vůbec nechápu, proč si vůbec dovolujete tady nás v tomhle směru kritizovat. Ministerstvo financí denně stanovuje a je to opatření, které je do konce března, ano. My chceme... (Reakce ze sálu.) Do konce dubna, pardon. My chceme, aby byl schválen ten zákon, aby vláda měla tu kompetenci, aby vláda měla kompetenci. Samozřejmě když jsme byli v opozici, tak jsme se chovali úplně jinak. Vy jste v roce 2022 přišli s tím, že je potřeba stropovat ceny elektřiny a plynu, ano. Přišli jste s tím pozdě, ano. Vy jste to nezastropovali podle toho, jak jsem tady vystoupil v únoru 2022, u výrobců. Vy jste to zastropovali samozřejmě, aby vaši kámoši vydělali desítky miliard na výrobě elektřiny a tepla. My jsme sice měli připomínky, ale my jsme ten zákon podpořili, ano? Ale vy pokračujete jenom v tom přístupu, že za každou cenu to, co navrhneme, tak jste proti, žádná normální debata není a v podstatě je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. Vůbec nevíte, o co jde.

Náš systém je dynamický a reaguje na to. Jsou tam jasné parametry, jak se ta cena stanovuje. Ano, je to tak, takže podle mého názoru to funguje dobře. Rozumím tomu, že některé malé čerpačky si špatně nakoupily a chvilku mají... Možná některé nechtějí prodávat se ztrátou nebo za hotové, za hotové. Prodávat za hotové znamená nepřiznávat tržby, aspoň pro mě tedy. Myslím si, že jsme to udělali velice dobře, velice promyšleně, promyšleně. Samozřejmě to sledujeme. Potřebujeme flexibilitu, protože tady je velice pozitivní, že paní ministryně Schillerová a její tým na Ministerstvu financí udělali opatření, že jsme reagovali rychle. Naším cílem určitě není trh dlouhodobě svazovat, ale stabilizovat ho v době mimořádného externího šoku a chránit občany, ekonomiku před neodůvodněnými cenovými výkyvy.

Vy jste nikdy proti inflaci nic neudělali, vy jste ji naopak způsobili. Mě strašně baví, jak jste stokrát opakovali tu lež, že inflace vystřelila v lednu 2002 (2022?) na 10 procent. Proč vystřelila? Protože v listopadu a v prosinci 2021 jsme snížili DPH z 21 procent na nulu. Tak si dohledejte vyjádření Českého statistického úřadu, že byla negativní inflace. Ano, byla negativní inflace, díky nám. Tím, že jste nepokračovali v lednu 2022, tak to vystřelilo na 10, tím, že jste nebyli schopni vůbec se domluvit s výrobci a neopakovali jste to, co udělali Slováci, že zastropovali ceny u výrobců, vytrejdovali to s výrobci a řekli jim: Nebudete platit windfall tax, ale udržíte nízkou cenu elektřiny. Protože jste totálně neschopní, protože v bývalé vládě nebyl jeden ekonom, a protože tomu nerozumíte, tak jste zkrátka způsobili tu inflaci a teďka nám chcete dávat nějaké rozumy, ano?

Samozřejmě to budeme hlídat. Samozřejmě že to bude mít dopad na veškerý byznys. Svět objevuje ropu a plyn. V televizi se dozvídáme, že není polystyren. Všichni jsou překvapeni, co všechno se vyrábí z ropy a z plynu. Větrníky ani soláry asi to nevyrobí, ne? O tom to je. My samozřejmě připravujeme analýzy. Taky chci na příští neformální Evropské radě s tím vystoupit, abychom si vlastně řekli, v jakém postavení je Evropa, Evropská unie, jaké ropovody tady jsou. Vypadá to, že nový premiér Maďarska Magyar už tedy podle vyjádření pana Zelenského dostane tu ropu, tak fajn, takže uvidíme, jak se to všechno ještě bude vyvíjet. My samozřejmě reagujeme rychle, protože víme, o co jde.

Vy jste to dotáhli v minulosti, že jsme byli jedni z nejhorších v inflaci. Na 19,1 procenta jste to dotáhli. To jsou čísla, to se dá všechno dohledat. Tady mám poslední výsledky Eurostatu. Průměr EU je 2,1, ano? My jsme za únor měli 1 procento. My jsme to srazili tím, že jsme dělali to opatření a zlevnili jsme elektřinu všem občanům a firmám. Dali jsme do toho 17 miliard.

Inflaci máme nejnižší od října – tady čtu – 2016, polepšili jsme si o tři příčky. Ano, v březnu podle českého staťáku to stouplo na 1,9 procenta, ale za vaší vlády jste měli v roce 2022 15,1 procenta, 2023 10,7 a 2024 to kleslo na 2,4 a na 2,5. Nikdy jste se nedostali na čísla, která máme my, takže ta debata... Evidentně vůbec nechápete, že nedošlo k zastropování cen, že došlo k zastropování... Vy nechápete ten mechanismus, jak to funguje, a kritizujete něco, co jste sami vůbec nepochopili, jak to všechno funguje, takže bych vám doporučoval, abyste si skutečně objednali nějakého odborníka, který... Seděli jste v tom Čepru přece i v Meru, tak já tomu nerozumím, že se to neumíte nějakým způsobem naučit, abyste pochopili, o co vůbec jde.

Potom tady máme bod Ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu. Samozřejmě to, co prezentuje opozice, není žádné ohrožení demokracie, není to žádný útok na média a není to žádný dramatický zásah do svobody slova. Je to čistě systémová změna financování veřejnoprávních médií, která odpovídá tomu, jak to funguje ve většině evropských zemí, vážení spoluobčané, většině evropských zemí. 17 evropských zemí to tak má. Mimochodem, v Polsku to taky připravují.

Ten komentář o demokracii... Prosím vás, vy jste stále posedlí s tou vaší volební komunikační kartou, tak už si to vyměňte, ano? Orbán prohrál volby a ještě před vyhlášením uznal porážku a zavolal Magyarovi. Když jsem prohrál volby v roce 2021 – a to jste se museli vy všichni spojit proti nám – tak jsem odmítl dvakrát pověření od prezidenta Zemana být premiérem. Mohl jsem tam být dva roky a tvářit se, že chci něco vytvořit. Odmítl jsem, předal jsem to v mašličkách a zalezl jsem. Místo toho, abyste zalezli a mlčeli, tak stále tady vytváříte nějakou situaci.

Chcete od nás, abychom my za čtyři měsíce něco... udělali všechno, co jste neudělali za čtyři roky, ale my jsme možná za ty čtyři měsíce udělali víc práce než vy za čtyři roky, protože vy hlavně jste nepracovali. (Potlesk zleva.) Vy jste vůbec nepracovali. Vy jste se hlavně starali jen o vaše koryta. Vy jste se hlavně starali, aby média dostávala stovky milionů, aby o vás hezky psala. O to jste se starali, abyste si navyšovali platy. To byla vaše hlavně motivace, ale já tomu rozumím. Já tomu rozumím, protože většina z vás samozřejmě kdyby šla do privátu, tak bude mít třetinový příjem. Pro vás být a mít příjmy z politiky je ten hlavní cíl. Na lidi jste vždycky kašlali a teďka se to i projevuje v tom, že vám vadí, že jsme snížili lidem ceny elektřiny a ceny pohonných hmot.

Vraťme se k těm médiím. Je důležité připomenout, protože... to, co jsem řekl, že to není žádné ohrožení demokracie... Mimochodem, já nevím, to jsou dvě instituce, které nikdo nekontroluje. Ano, my jen čteme na sítích, kdo všechno tam dostává peníze. Tam je údajně 3 000 lidí, kteří jsou tam jako OSVČ a DPP a DPČ, nevím, jak se to všechno jmenuje. Je tam 6 000 celkově zaměstnanců. Nikdo neví, kam ty peníze jdou, a pokud se někdo na to zeptá, tak je to velký problém. Kdybych byl generální ředitel České televize a chtěl bych argumentovat, tak to dám na stůl. Zavolám koalici a řeknu: Koukejte se, toto jsou moje náklady, tady dávám peníze. Potom můžeme vést nějakou debatu.

Ty kecy o ohrožení demokracie, prosím vás, to je fakt... Vždyť pan Baxa – tady je pan Baxa – v roce 2022 řekl, že žádné poplatky navyšovat nebude, ne? To se dá všechno dohledat. Potom je navýšil, ano? Já nevím proč. My jsme to měli v programu, my jsme to měli v programu. Mimochodem, Evropská komise vyšetřuje ten váš návrh zákona, ano. Přišel dopis, o tom ale média moc nemluví. Já nevím, jak se to vyvíjí, jestli se to Evropské komisi líbí, nebo ne. Zdanili jste, respektive zavedli jste poplatky i pro firmy, protože asi zaměstnanci ve firmách asi místo toho, aby pracovali, sledujou Českou televizi. No, určitě ne! Ani neposlouchají Český rozhlas, musí pracovat. Ty firmy za ně, i když to jednou zaplatili, tak musí znovu platit.

Samozřejmě debata o tom, že ty peníze půjdou z rozpočtu... Ano, půjdou z rozpočtu, půjdou z rozpočtu. My to máme v programu a my samozřejmě budeme se chovat jinak. Budeme šetřit na provozu, budeme vybírat daně. Paní Schillerová zavedla tu Kobru nějakou. Jak se... (Ministryně Schillerová reaguje mimo mikrofon.) Kobra 26, ano. Údajně podle Nejvyššího kontrolního úřadu tady pracuje načerno 180 000 lidí. Budeme hledat dodatečné zdroje, ale zkrátka to máme v programu a my to chceme splnit, protože tak jsme to vždycky měli.

Opozice se snaží vrátit do této debaty staré argumenty a mluví o likvidaci – nesmysl – o ovládnutí, o zásazích do nezávislosti, ale kdybychom to chtěli udělat, tak v minulosti stačilo neschválit zprávy, výroční zprávy České... Nikdy jsme to neudělali. Nikdy, nikdy. Kdybychom chtěli něco ovládnout, jako že ani nechceme. Nevím, proč bychom to chtěli. Já si myslím, že zkrátka to nechceme, není to pravda, zásadně to odmítáme. Není pravda, že by měla být Česká televize likvidována, anebo ovládnuta, nebo že bychom zasahovali do nezávislosti. Realita je mnohem jednodušší. Hledáme jiný, modernější a hlavně transparentnější způsob financování služby, která má ve společnosti své místo. Je potřeba zdůraznit, že samotná existence veřejnoprávních médií není ohrožena. Ohrožován není její obsah, její role ani její postavení. Mění se pouze způsob, jakým je financována, tedy ze státního rozpočtu. My jenom chceme, jsme chtěli vědět – a nevím, proč to neřeknou Česká televize a Český rozhlas – na co vlastně vydávají ty peníze. Já nevím, vždyť přece ti, co platí ty poplatky, by asi měli mít právo se to dozvědět.

My jsme tento krok dlouhodobě avizovali a byl jedním z našich předvolebních slibů, takže to není žádné překvapení. Není to žádná otočka, jako sliboval tady pan Baxa, Fialova vláda, že nebude poplatky zvyšovat, a pak svůj slib porušili, jak ve většině slibů, protože nesplnili nic, a ve snaze si veřejnoprávní média zavázat, tak to navýšili.

V každém případě model financování ze státního rozpočtu není výjimečný. Ve většině evropských zemí je pravidlem a nikdo tam nehovoří o konci demokracie nebo o ohrožení svobody médií, protože tyto systémy stojí a padají na něčem jiném, než je konkrétní forma úhrady. Nezávislost médií se totiž neodvíjí od toho, jestli lidé platí poplatek, nebo jestli financování jde jinou cestou. Nezávislost stojí na způsobu práce, na profesních standardech, na vnitřních pravidlech a na kontrolních mechanismech, ne na tom, jestli peníze přicházejí jedním, nebo druhým kanálem. Pokud tedy někdo tvrdí, že jde o útok na veřejnoprávní média, tak buď nerozumí tomu návrhu, nebo ho záměrně překrucuje.

Veřejná debata o médiích je legitimní, kritika je legitimní, diskuse o financování je legitimní. Přitom zajímavé je sledovat, jak je celá tato debata nejednotná i uvnitř samotné opozice. Třeba u ODS, kde magistr Kupka navenek velmi hlasitě hájí veřejnoprávní média, mluví o spacácích, ale realita uvnitř jeho vlastní strany vypadá úplně jinak, kdy jeden z členů jeho stínové vlády bez rozpaků navrhuje rovnou umístění České televize na burzu. No, tak to je zajímavý nápad, to jsme ještě neslyšeli, snad to ani nikde ještě není (Se smíchem.) a je to určitě inovativní nápad. Ale když to tedy říká jeden ze stínových ministrů ODS, tak potom je paradoxní, že – předseda, ale mediálně nevíme, jestli je předseda ještě pan Fiala, nebo pan Kupka – že tedy jsou takovéhle různé názory, takže to je takový paradox.

Další bod dnešní schůze, která samozřejmě nás zbytečně zdržuje od práce – ale zase oceňuju, že mám možnost tady mluvit a dostat ty informace mezi lidi – je údajně Bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše, ano. Kdykoliv se ve světě něco stane, opozice okamžitě spustí stejnou písničku – chaos, zmatek, nepřipravenost – a je úplně jedno, jestli jde o útok na Írán, nebo repatriační lety českých občanů z Blízkého východu, nebo o okamžitou reakci na skokové zdražení nafty. Ve slovníku opozice je každá rychlá reakce vlády důkazem chaosu, ve skutečnosti je to samozřejmě úplně naopak. Samozřejmě často média vlastně něco zveřejní, protože se něco domnívají nebo něco si vylhala, a když to uvedeme na pravou míru, tak hned se mluví, že je nějaký chaos. Žádný chaos není, na rozdíl od předcházejícího předsedy vlády, který neřídil vůbec nic. Jedinou činnost, kterou jsme dohledali na Úřadě vlády, je, že vybíral jídelníček pro zahraniční návštěvu a kuchaři čekali, až to vybere a začnou vařit. Já to řídím. Řídím to a samozřejmě všichni ve vládě to vědí. Samozřejmě jsou tady snahy v podstatě rozbít koalici a stavět ji proti sobě, ale nedaří se a já si myslím, že se to ani nepodaří.

Oni říkají chaos tomu, že naše vláda reaguje na realitu v reálném čase, že se přizpůsobí situaci, která občas se mění z hodiny na hodinu, že nečekáme týdny na nějaké analýzy a na nějaké poradce, které vlastně ani... moc jich nemáme a určitě moji poradci nikdy nebyli z hnutí ANO, že se nečeká na kulaté stoly, až se problém sám rozroste do rozměrů, kdy už ho nikdo nezvládne, takže to není chaos. Tomu se říká řízení státu v krizové situaci, ale to vy vlastně nevíte, co je, protože jste to nikdy nezažili, ale vy naopak krásně mluvíte a to umíte nejlíp. V podstatě na začátku projevu jsem mluvil o tom, v čem je ten problém. Opozice by si měla připomenout základy biologie. Už Charles Darwin popsal princip, který platí dodnes: Nepřežívá nejsilnější, ale ten, kdo se dokáže nejrychleji přizpůsobit změně podmínek. To neplatí jen v přírodě. Ano, nebudu říkat, kdo je slabý kus v Africe. To už jsem v minulosti říkal. Ale to platí i v politice a při řízení státu. Vy to označujete za chaos, protože to vůbec nechápete, a proto sedíte v opozičních lavicích a nadáváte na vládu.

Když dojde k bezpečnostnímu otřesu na Blízkém východě, kdy je potřeba během hodin organizovat repatriační lety, když se během dní začnou propisovat globální události do cen pohonných hmot a do nákladů českých firem, tak má vláda dvě možnosti. Buď sedět, čekat, svolávat porady a tvářit se, že se situace monitoruje, jak jste to dělali vy, nebo jednat a klidně mikromanažovat. Já jednám, mikromanažuju, ano. Vy jste žádné krize neměli. Vy jste neměli covid, to byl jen kec. V prosinci 2021 už žádný covid nebyl, ano. Vy jste měli povodně, ty jste totálně nezvládli, ano, a měli jste jenom řeči. Tady žádná válka nebyla. Vy jste to neměli. Vy jste neměli tornádo, vy jste neměli evakuaci z Afghánistánu. My jsme ty repatriační lety zvládli skvěle, ano, ale samozřejmě od rána do večera – a byli jsme první, kteří to zvládali – pomáhali jsme lidem na denní bázi. Vy jste vyčkávali s těmi energiemi. Nevím, jestli jste je analyzovali. Nevím, proč jste nereagovali už v únoru. Měli jste to zastropovat na úrovni výrobců. Mimochodem jste to zastropovali úplně na šíleně vysoké částce, ale o tom jsem už mluvil. Řízení státu v krizové době není o tom, že jednou něco nastavíte a pak to necháte půl roku bez změny. Řízení státu je o tom, že každý den vyhodnocujete nová data a podle nich upravujete rozhodnutí. To je odpovědnost. To je flexibilita. To je schopnost nést odpovědnost za vývoj, který nemáte plně pod kontrolou. Přesně proto dnes stát funguje tak, že je schopen reagovat na mimořádné události rychle, efektivně a bez zbytečných prodlev.

Mě strašně baví, když hlavně vy o mně mluvíte. 1997 byla Precheza pod vodou, ano, dva mosty dolů. To byla krize. 2002 byla Lovochemie pod vodou, 3,5 metru. 2013 byly znovu povodně a výbuchy chemiček a další věci. To byly všechno krizové situace, takže já se jenom směju, když vy, co jste nikdy nic takového nezažili, máte tu drzost ještě něco kritizovat, ale mluvit o tom umíte hezky, samozřejmě.

Vy jste nikdy schopnost neměli něco řešit, protože vám nikdy nešlo o to, abyste zlepšovali lidem život, ale vy jste vždycky chtěli ty funkce a koryta. Právě proto dnes, dámy a pánové, sedíte v opozici a zapškle kritizujete kroky naší vlády. Kdybyste aspoň počkali rok, ale už druhá schůze. Ještě tam nejsme ani teďka čtyři měsíce včetně Vánoc, ano. Vy jste byli tady u moci čtyři roky a vlastně vždycky jste se starali o to, abyste se měli dobře vy a vaši kámoši.

Potom další téma je Riziko ztráty evropských dotací kvůli kauzám Babišovy vlády. Teď tady posloucháme další strašení. Prý hrozí, že Česká republika přijde o evropské peníze kvůli kauzám Babišovy vlády. Já se ptám, o jakých kauzách vlastně mluvíte? Jaká konkrétní rozhodnutí, jaká konkrétní porušení pravidel? Nic takového neexistuje. To je... Vlastně chápu to, že vaší hlavní prací je udávat nás do Bruselu. V tom jste šampioni, ano. Piráti to mají v DNA, ti to dělali vždycky a všude, no a teďka se přidali i ostatní. Vám chybí argumenty, tak jediné, co vám zbývá, je strašení, jak nám někdo vezme miliardy, takže žalujete v Bruselu, udáváte Českou republiku jen proto – a je vám jedno, že nás poškozujete – abyste mě politicky poškodili.

Nesmyslně vytahujete zákon o státní službě. Ano, já jsem i psal dopis prezidentu ohledně státní služby. Ano, měli jsme to teďka na protikorupční komisi, bavili jsme se o tom s neziskovkami. Zákon o státní službě jste měnili taky. Na rozdíl od vás jsem nikdy neměl na úřadě někoho z hnutí ANO, naopak jsem spolupracoval s x... množstvím úředníků, kterých si vážím a kteří samozřejmě chtějí pracovat. My samozřejmě jsme je ocenili a taky jsme s nimi spolupracovali, takže nikdy jsme si nedávali do funkcí nějaké spolustraníky. O tomhle stále mluvíte.

Transparentní financování neziskovek, ne? My chceme jenom, aby lidi věděli, že neziskovky od koho dostávají peníze. My samozřejmě potřebujeme neziskovky – zdravotnictví, sociál a další – ale veřejnost má vědět, kdo a jaké peníze dostává ze zahraničí a jestli tedy to nepoužívá, ty peníze, na politické aktivity. Jde o to jenom, aby se to vědělo, ale nikdo nemá tady nic proti neziskovkám.

Vy tady vytváříte tu atmosféru, že nám hrozí ztráta evropských fondů. Já si myslím, že nehrozí. Žádný střet zájmů neexistuje. Mě fascinuje, jak pan předseda Kupka o tom mluví.

Pane předsedo, prostřednictvím pana předsedajícího, já vám to zkusím vysvětlit. Kdybyste chtěl otěhotnět, tak jsou takové kliniky IVF, ale vy neotěhotníte, prostě jste muž, ale kdyby náhodou, tak si představte, že ta žena, která chce, si vybere nějakou kliniku, která vlastně to zařídí. Tam to začíná. Pokud ten fond má v České republice 30 procent, takže ten výběr začíná s tím, že ta konkrétní dáma si vybere kliniku. Může si vybrat jakoukoliv, to je na ní, takže ty nesmysly... Nechápu, proč to stále opakujete, proč to stále opakujete, když je absolutně vyloučeno, abych na to měl nějaký vliv, takže už to prosím vás neříkejte. Myslím, že jsme to vysvětlovali x-krát.

Zákon o střetu zájmů v podstatě jste si vymysleli tady vy, ano. Pan Plíšek (Obrací se k umpiru.) tady dneska není, ten o tom něco ví, jak to všechno bylo. Já jsem to vyřešil. Vyřešil jsem to definitivně, ale samozřejmě pokud budu naživu, tak to budete stále, ty nesmysly, opakovat, jo? Žádný střet zájmů neexistuje a přestaňte strašit už vlastně tím zastavením fondů, ano? Vy to stále dáváte do prostoru, ano, to bude stále nějaká kampaň, vaše spřízněná média to stále píšou, a když to nefunguje, tak to jdete udat do Bruselu. Tam se to nafoukne, tam máte ty vaše europoslance, kteří místo toho, aby bojovali za české zájmy, tak samozřejmě dělají českou politiku a je to neuvěřitelné. Vy máte na to vytvořené systémy. Vždyť bývalá mluvčí pana Rakušana, ta Ketrin Jochecová, toho času pracuje v Politicu. Politico je monopolní probruselské médium a to funguje tak, že vlastně bývalá mluvčí Rakušana, novinářka Jochecová, napíše za Politico něco proti nám a samozřejmě tady Seznam Zprávy, Novinky a celý ten systém mediální, který funguje ve váš prospěch, to zopakují. Je to neuvěřitelné, ale je to tak a bohužel někteří spoluobčané tomu stále věří.

Pro nás, co je nejdůležitější, je, jakým způsobem vyjedná Česká republika příští víceletý finanční rámec neboli rozpočet na léta 2028 až 2034. To by vás mělo zajímat, o tom bychom si měli povídat, že proč ve stávajícím programu rozdělení peněz mezi členské státy je 66 procent a Komise 34 procent a proč Komise navrhuje od roku 2028 rozdělení, že oni budou rozhodovat 56 procent – tedy už ne 34, ale 56 – a členské státy jenom 44, ano. O tom bychom se... Ale o tom tady není debata. To je v televizi stále, tam jsou nějaké debaty europoslanců, ale tahle věc se tam neřeší.

Měli bychom řešit, kam teď půjdeme po tom, co se děje ve světě. Měli bychom se bavit o projevu Emmanuela Macrona, který mluví o jaderném odstrašení – a to je dobře – který má atomové ponorky. To by měli být naši kámoši, macron, protože... Ano, je nějaká situace ve světě, Evropa o tom mluví a Česká republika musí mít jasnou strategii. Za mě říkám, že strategie je spolupráce s jadernou velmocí Francií a Velkou Británií a samozřejmě ekonomická spolupráce s Německem. Ty nekonečné debaty o tom Babiš, Orbán... Vy vůbec nevíte, o čem mluvíte. Vy tam nesedíte na té Evropské radě. Vy nesedíte, když mluvím s těmi lídry. Vy nejste u toho, ale za to o tom umíte krásně mluvit. My jsme jasně řekli, že budeme bojovat za české zájmy, a to i děláme. Už jsme napsali tři dopisy. My jsme ti lídři v té změně ETS 1. My teď máme plán, jak změnit ETS dvojku. Ano, my o tom píšeme dopisy a všude a mluvíme o tom, ano? Máme velice konkrétní návrhy a oni nás vnímají, oni nás vnímají, protože vědí, že mluvíme k věci, ano. Máme jasnou strategii, jak bojovat za české zájmy. Samozřejmě v médiích je stále něco jiného, ale to je úplně jedno.

Když mluvíte o těch kauzách, já nechápu proč o tom vlastně... Jaké jsou to ty kauzy? Kde máme nějakou kauzu? Bitcoinová aféra, ta obletěla celý svět, jo? To jste byli slavní, to bylo ve všech, že česká vláda pod vedením předsedy Fialy prala peníze drogovému dealeru. Mezinárodní ostuda, absolutní skandál z dílny ODS, ano? Je to příběh o tom, jak stát přebírá miliardové prostředky od člověka odsouzeného za drogovou trestnou činnost a jak se premiér Fiala a jednotliví ministři – hlavně Stanjura a Blažek – tváří, že o ničem nevěděli, jak se informace dozvídají náhodou na chodbě, jak se kolem toho vytváří zmatená a děravá časová osa, jak ruka ruku myje a jak se všichni do té frašky zamotávají. Sledoval to celý národ v přímém přenosu, ano, ale ta média to moc nechtěla, moc to nechtěla. Ty další... Podnikatelská družstevní záložna neboli Fialova kampelička, ano, to je tedy taky aféra. Ten IKEM, ano, to je o vydírání, ale nikdo nevyšetřoval, jestli se tam kradlo a kdo vlastně kradl a kolik ukradli, ano. Sama Česká národní banka to označila vysoce rizikovou. Tam se v hotovosti vynášely stovky milionů korun v igelitkách. Premiér si tam odložil milion na pět let, vydělal závratných 256 korun, ano. O tom nikdo nemluvil a vy mluvíte o nějakých aférách? Já to vůbec nechápu. Já to vůbec nechápu, ano. Dozimetr, je soud, systém, kde podle vyšetřovatelů fungoval jako propracovaná síť na tunelování veřejných prostředků, desítky milionů korun, podezřelé toky peněz, vazby na podsvětí, šifrovaná komunikace a lidé z vedení STAN v klíčových rolích, jo? Těch kauz tady byly mraky, ano, a můžu tady pokračovat dál. Ty desítky milionů na mediální kampaně, 100 000 pro zetě pana Fialy a expremiérův vedlejšák na Masarykově univerzitě. Tam měli úvazek všichni – Bek, Válek, Fiala – ale nikdo z České televize tam nechodí každý týden a nečeká, jestli tam přijde někdo přednášet. Kdybych... Tedy já nechodím přednášet, ale kdyby náhodou, tak samozřejmě by tam všichni čekali. To je samozřejmě ten dvojí metr, takže vy máte tolik másla na hlavě, jo? IT firma z činžáku u Jurečky, zakázka za 300 milionů, Hřib jak dostával těch 50 000 korun a tak dále. Já bych to tady mohl číst hodiny, ty vaše kauzy. Řekněte mi, která je naše kauza? Jaká je naše kauza? Jaká je? Já neznám ani jednu, jaká je kauza. Tady mám celý seznam toho. Je to... Počkejte, kolik je to? 104, 129, 129, 133 kauz! 133 kauz to je, jo? Můžu to tady číst, ale to asi nechci. Ale samozřejmě média to nepřipomenou. 133 článků na vaše kauzy, ano.

Ale vy se opovažujete tady mluvit o nějakých kauzách? Nevím tedy jakých, já žádnou neznám a my hlavně, pokud něco nastalo, já jako premiér to budu řešit radikálně, radikálně, jo? Nebudu před tím nějakým způsobem unikat, ale budu to řešit radikálně.

Závěrem, dnešní mimořádná schůze ve skutečnosti není nějakou ukázkou selhání vlády, ale spíše ukázkou bezradnosti a vyprázdněnosti opozice. Žádné konkrétní návrhy řešení, žádná ucelená vize, žádná odpověď na otázku, co by udělali jinak, protože ty vaše návrhy jsou o ničem. Byli jste tam čtyři roky a žádnou krizi jste nevyřešili, naopak jste ji způsobili. Je to jen kritika pro kritiku, jen snaha vyvolat dojem, že se něco děje, i když se ve skutečnosti nic mimořádného neděje.

My tady dnes mluvíme o konkrétních krocích. O opatřeních, která mají dopad na ceny pohonných hmot ve prospěch lidí. Vy jste tady lidi zdaňovali, vy jste jim brali důchody. O konkrétních dopadech na zrazení inflace, na stabilitu ekonomiky, o systémové změně financování veřejnoprávních médií, která je plně srovnatelná s praxí v jiných evropských zemích. Proč nikdy jsme neviděli reportáž, například na České televizi, kde by nám ukázali financování veřejnoprávních médií v jiných zemích? Já tedy nevím, já jsem ji neviděl tu reportáž. Kdyby to někdo porovnával, kdyby se vedla nějaká normální debata. O bezpečnostních opatření, která reagují na vývoj ve světě v řádu hodin, a ne týdnů, ano. My reagujeme rychle, protože já to řídím, já na to dohlížím, ano. Já je tlačím a oni všichni vědí, že to tak je. Je úplně zbytečné v podstatě nás kritizovat, protože vy nic nepřinášíte.

V minulosti, to byl ještě... Ta Sněmovna fungovala normálně. Když mě interpeloval tady Pirát a zdálo se mi to fajn, tak jsem ho pozval na Úřad vlády, dokonce jsme tehdy to i přijali a byla normální diskuse. Vy jste to všechno zabili, po volbách vůbec žádná snaha, jen urážky, pomluvy a lži. Je mi to líto, ale bohužel jsme se podle toho museli zařídit.

Od vás slyšíme jen mantru o chaosu, ohrožení demokracie – to je nesmysl – údajných kauzách, které nejsou. Nemáte žádné téma. Vy ani nemáte program, vy nemáte ani energii, vy nemáte ani osobnost, která by byla schopna přijít s jasnou alternativou, ani nevíte, kdo vlastně za vás tam je, protože teď to vypadá, že pan Fiala je zase předseda, aspoň to z mediálního hlediska vypadá. Co vám zůstalo jediné, je Antibabiš, takže vy jste se vrátili k Antibabišovi, k receptu, který už několikrát nefungoval, a přesto ho zkoušíte znovu a znovu. Jak to říkal Albert Einstein? Já vám to tady připomenu: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Už jsem vám to tady jednou přečetl, ale chápu, že když něco řeknu, že a priori to neakceptujete, ale přece jenom zkuste se nad tím zamyslet.

Rozumím tomu, že pro opozici je těžké konkurovat vládě, která reaguje rychle, která se nebojí rozhodovat a která si za svými kroky stojí, protože přesně tohle, když měli možnost, nedělali. Vy jste to nedělali. Vy jste vyčkávali, analyzovali, diskutovali, filozofovali a mezitím problémy narůstaly. Naopak pro nás bylo snadné jejich bezradnosti nastavovat zrcadlo, což voliči pak potvrdili ve sněmovních volbách. Dnes je situace jiná. Stát je aktivní, reagujeme na vnější šoky, chráníme občany před nepřiměřenými dopady globálních událostí, stabilizujeme ekonomiku a zároveň vláda plní program, díky němuž jí lidé dali důvěru. Ano, je jasné, že krize – íránská krize – bude mít dopad na ekonomiku. Samozřejmě už zase slyšíme už teď, že za to budeme moci my, ale dobře jsme si na to zvykli. Já jen chci říct, že až dnes tato mimořádná schůze skončí, nezůstane po ní žádný závěr o selhání vlády. Zůstane po ní jen obraz opozice, která se snažila vytvořit krizi tam, kde není, protože sama nemá co nabídnout, takže samozřejmě dneska tady budete kritizovat, ale já a vláda budeme dále pracovat.

Od 17 hodin máme ten call s Macronem ohledně sociálních sítí a v 17.30 přijde pan generální tajemník NATO Mark Rutte, se kterým jsem byl už dvě hodiny v Bruselu v jeho rezidenci, viděli jsme se v Davosu. Mě strašně baví, když někdo říká, že přichází proto, že máme nějaký problém. On byl i u Trumpa, je to jeho oblíbenec, tak mě to baví, že už někteří vědí dopředu, co budeme řešit. Já znám pana Rutteho dlouho a uvidíme, budeme mít krátkou tiskovou konferenci po tom jednání, kde vás budeme informovat o tom, jak to vlastně vypadá, protože je teďka otázka, jak se NATO zachová, jak to evropské NATO bude fungovat. V pátek ve 14 hodin je ten call ohledně situace Hormuzu. Tam já budu účasten. Minule mě tam Novinky zkoušely o tom, že to mělo být za účasti lídrů. Nebyla to pravda, bylo to na úrovni ministrů neboli náměstků. V pátek budeme mluvit o tom, jak Evropa vlastně chce řešit tuhle situaci. Česká republika je u toho, my jsme u toho, ano. Berou nás vážně. Ty naše dopisy už mají i dopady, získáváme proto některé spojence a budeme dále na tom pracovat.

My určitě nadále budeme plnit program, potřebujeme prosadit zákony jako stavební zákon. My jsme slíbili, že budeme řešit konkrétní problémy lidí, a určitě to budeme dělat.

Dnes samozřejmě ta schůze nevím, jak dlouho potrvá. Budeme slyšet, vážení spoluobčané, zase různé nesmysly od opozice, protože bohužel – bohužel – je to tak, že není možné s opozicí, i když jsem se snažil, vést nějakou seriózní debatu na témata, které trápí celou naši společnost. Jen kritika o ničem, slyšeli jsme to v tom prvním projevu.

Já už ani nechci tady zdržovat, takže děkujeme opozici, že svolala tu schůzi, abych měl možnost tady vystoupit a informovat hlavně naše spoluobčany, že tahle vláda je tady pro ně, že budeme plnit ten program, že vám budeme skládat účty, že vám budeme naslouchat a těšíme se samozřejmě na spolupráci.

Teďka mám plno zahraničních povinností. Je neformální summit, poletím do Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Uzbekistánu s našimi podnikateli. Jsou to důležité země, kde budeme prosazovat zájmy našich českých firem. Potom ještě poletím do Arménie a 6., 7. května se těším do Moravskoslezského kraje, kde jsme vyhráli, kde jsem kandidoval. Konečně zase budu mezi vámi. Děkuju a těším se příště na shledanou. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní by v pořadí měl vystoupit zástupce SPD. Nevidím tady pana předsedu Okamuru, takže druhá varianta, pan předseda poslaneckého klubu Radim Fiala. Pane předsedo, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Dobrý den, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Omlouvám tady pana předsedu Okamuru, který tady má delegaci ze Srbska, takže se jí musí věnovat jako předseda Poslanecké sněmovny, tak doufám, že ho zastoupím. Já jsem si žádný projev ani nepřipravoval a řeknu to, jak to cítím, jak to prostě podle mého názoru všechno je.

Po volbách si podle mě bývalá koalice vůbec nepředstavovala, že se může stát, že může nastoupit nějaká jiná koalice. Když jim to začalo docházet, tak čeho jsme byli svědky? Toho, že jsme nedostali ani rozpočet. Když jsme ten rozpočet chtěli, nikdo nám ho neposlal, a dokonce byly porušovány i zákony, protože do jisté doby, v zákoně je napsáno, že musíme dostat aspoň rozpočet například Státního fondu dopravní infrastruktury, aby se stihly naplánovat akce na příští rok. Nic takového jsme nedostali. Nedostali jsme ani rozpočet a dodneška nám opozice říká: Vždyť vy jste řekli, že připravení jste. Jasně, že jsme, ale když nemáte ta čísla, tak nemůžete počítat. My jsme v té vládě poměrně rychle ten rozpočet dali dohromady, minimálně jsme ho opravili tak, že je pravdivý. To byl v poslední době velký problém, že jsme se vlastně na ty rozpočty nemohli spolehnout. Dneska víme, že výdaje jsou výdaje a příjmy jsou příjmy, že to tak je. Nic neupravujeme, abychom měli o něco lepší výsledek. Děláme to proto, abychom se v tom mohli orientovat a aby se v tom také samozřejmě mohli orientovat občané České republiky. To je pro nás strašně důležité.

Tato vláda řídí Českou republiku čtyři měsíce. Čtyři měsíce. To, co slyším hlavně od opozice, od některých dalších, možná z médií, že se ta vláda hádá, že je v tom velký chaos, že vlastně neví vláda, co dělá a podobně... My jsme měli hotové programové prohlášení vlády za týden. Měli jsme to připravené, dali jsme to dohromady. Všechny tři strany, to znamená ANO, SPD i Motoristé, jsme se dohodli. V tom programu je například – budu hovořit za SPD – 95 procent programu hnutí SPD, takže my jsme s tím programovým prohlášením spokojeni. Každý, kdo se ptá, co se bude dít, jakým směrem Česká republika půjde, tak stačí, když si vezmete programové prohlášení vlády (Ukazuje materiál.) a můžete si to přečíst. Tam jsou všechny varianty, všechny možnosti, jakými směry se chceme ve všech oborech prostě vydat, jakým směrem a co budeme plnit. Já myslím, že to není žádný chaos. My postupujeme krok za krokem.

Vezměte si ale, že legislativní proces v České republice trvá 9 až 11 měsíců, včetně Senátu a podpisu prezidenta. Pokud nemáte hotový zákon, nic moc nemůžete měnit. Nic moc nemůžete měnit, protože většina výdajů, které Česká republika má, je daná zákonem, to znamená, jsou to mandatorní nebo kvazimandatorní výdaje. Abychom mohli něco pořádného změnit, tak potřebujeme změnit zákon. Těch zákonů máme v Poslanecké sněmovně opravdu velký počet a snažíme se dělat změny ve prospěch České republiky.

Některé věci se nám povedly i bez zákonů, ty, které jsme avizovali před volbami, ty, které jsme říkali lidem, a ty, které České republice pomohou. Já si tady zmíním... Zmíním jich tady několik.

Nám se podařilo hned v začátku zlevnit elektřinu o 10 procent u fyzických osob, u právnických osob a zvlášť u těch, které jsou napojené na vysoké napětí, až o 20 procent. Myslím, že to byl velmi správný počin, protože to vrátilo například inflaci ještě i pod inflační cíle. Dneska – dokonce tři měsíce, i v důsledku ropné krize, kterou vyvolal Blízký východ – je inflace dneska 1,9. Byla 1,6 procentního bodu. To jsou prostě nevídané hodnoty, kam jsme se nedokázali dostat 9 let. 9 let. Bylo to díky tomu, že jsme zlevnili regulovanou složku energií, že jsme obnovitelné zdroje převedli na stát. Není to nic zvláštního, mají to tak například v Německu už několik let, udělali to. Samozřejmě cena energií, ropy, fosilních paliv je prostě pro Českou republiku, pro český průmysl, jednou z nejdůležitějších věcí a nám se to povedlo hned v začátku. Řekli jsme, udělali jsme to a já myslím, že to byl správný krok a byl to správný krok i pro finanční trhy.

Další důležitá věc, odmítnutí migračního paktu a nových emisních povolenek. Migrační pakt, to je to, proti čemu SPD v minulosti bojovala. Migrační pakt je to, za co si má Okamura jít na 3 roky sednout, za ten plakát, kde je napsáno „Stop migračnímu paktu!“, protože chceme, aby Česká republika i v budoucnu byla bezpečnou zemí, aby se tady nedělo to, co se děje v západní Evropě, to, co se děje v Německu, ve Francii, v Holandsku, v Anglii a v některých dalších zemích, takže my jsme řekli: Ne, nebudeme migrační pakt akceptovat.

Také jsme odmítli nové emisní povolenky. Nové emisní povolenky jsou známy pod zkratkou ETS 2. Mají zahrnovat... Jsou to vlastně další daně – za to, že budete topit plynem, za to, že budete jezdit autem, dokonce za to, že budete jezdit autobusem – další daně, které má platit český občan. My jsme řekli: Už dost, žádné další daně zvyšovat nebudeme, žádné další daně přijímat nebudeme a povolenky ETS 2 nebudeme implementovat. Proč? Protože víme, co s Českou republikou – a nejenom s Českou republikou, ale s Evropou – udělaly povolenky, které jsou známy pod názvem ETS 1. Jsou to ty povolenky, které platí český průmysl, ale i evropský průmysl. Platí je už téměř dvacet let. Co to znamená? Podívejte se na ty nadpisy, na ty nadpisy, o kterých jsme mluvili posledních čtyři, pět, šest let, že se Evropa deindustrializuje, že firmy odcházejí, že odcházejí do Asie, do Číny, kde mají daleko levnější energie, že odcházejí dokonce do Spojených států amerických, kde Donald Trump říká: Pojďte k nám, naše vstupy budou jenom 30 procent, ceny energií budou 30 procent těch vašich, které máte v Evropě díky Green Dealu, díky ideologii, kterou na vás uvaluje Evropská unie.

Bohužel zatím se zdá, že na tom Evropská unie nechce nic měnit. Já jsem byl v Evropském parlamentu na schůzi hospodářských výborů před necelým měsícem a musím vám říct, že z toho mám pocit, že se nic neděje, že Evropská unie je vlak, který jede po nějaké koleji, úředníci a poslanci mají zatažené záclonky, aby neviděli to, co se děje venku, pijí a hodují a říkají si: Někam to dojede a do té doby, než to dojede, tak tady budeme sedět a uvidíme, co všechno se stane. Zatím z Bruselu žádná změna, možná mráz, ale jinak žádná změna z Bruselu prostě nepřichází.

Jsem rád, že premiér České republiky, střední – nechci říct malé, střední – země v srdci Evropy, udělal koalici, která se snaží odložit povolenky ETS 1, aby neškodily evropskému průmyslu, aby se evropský průmysl sem zase v podstatě mohl začít vracet. My ho nesmíme nechat odejít, protože pokud jednou odejde, už se nevrátí. Myslím si, že to by byl majstrštyk, kdyby se českému premiérovi v koalici dalších států Evropské unie podařilo odložit povolenky ETS 1. Já vám řeknu, co znamená odložit v hantýrce Evropské unie. Je to jednoduché: Doufejme, že už se k nim nikdo nikdy nevrátí. Já bych si přál... Ono to bude odloženo na x let, ale já bych si přál, aby to bylo odloženo na věčné časy, protože jinak nám to ten evropský průmysl opravdu zničí.

To jsou emisní povolenky s tím, že ten průmysl padá, že se zvyšuje nezaměstnanost, samozřejmě zvyšují se výdaje na sociální dávky, zvyšovaly by se další věci. Tomu musíme zabránit. Proto se toto všechno dělá, abychom měli vyšší HDP, vyšší příjmy do státního rozpočtu, aby lidé měli práci a dobře placenou práci. To přece je základ, proč to všechno děláme.

Co se týče energetiky, hodně cílíme a míříme na jadernou energetiku. Česká republika není země, kde by mohlo stát dalších 500 věží větrných elektráren. To prostě možná jde v Německu, v Polsku, na Baltu, v moři. Tam tomu rozumím, chápu to. Ale dokážete si představit ty větrníky tady za baráky, za domy tady v české kotlině, kde každých 500 metrů je nějaká vesnice? Máme 6 000 obcí. Já si to představit nedokážu. Ano, obnovitelné zdroje mohou fungovat jako doplňkový zdroj. Ti, kteří chtějí, to můžou mít na domě. Tomu taky rozumím, zvlášť v době ropné krize, zvyšujících se možná cen energií ve světě díky tomu, co se děje na Blízkém východě a na Ukrajině, a díky tomu, že zavřeli v Německu jaderné elektrárny, když už dneska řekli, že to byla velká chyba. Tomu rozumím, je to doplňkový zdroj. Je to nestabilní zdroj. Když nefouká a nesvítí, tak žádnou energii nemáte, naopak když fouká a svítí, její cena je skoro nula, protože jí je hodně, takže je to prostě problém. Je to energie, která je obtížně skladovatelná. Geograficky Česká republika se musí spoléhat – jiná možnost není – na jadernou energetiku a my na tom pracujeme. Pracujeme na tom ve smyslu dalších dvou bloků v Dukovanech a samozřejmě budeme na tom pracovat i v Temelíně, budeme na tom pracovat i u malých modulárních zdrojů. To je cesta, kterou by se měla Česká republika – nejenom Česká republika, ale možná i další země v Evropě – vydat a také už to tak je. V Německu pan kancléř Merz řekl, že byla chyba, že zavřeli jaderné elektrárny. Ursula von der Leyen řekla, že to byla chyba. Spousta těch politiků – to, co my tady říkáme už x let – říká: Ano, byla to chyba, způsobili jsme něco, co bude možná znamenat kolaps průmyslu a konkurenceschopnosti v Evropě. Jenom jsem rád, že potvrzují to, co my jsme říkali vždycky.

Důležitá věc, nový stavební zákon. Nový stavební zákon, kdy opozice nás kritizuje, že je to jeden velký chaos, že vlastně nevíme, co chceme, že... Podívejte se na to, kdo ví, co z toho bude. Prosím vás, je to... Že to nedáváme ani do připomínkového řízení. Já se teď pokusím vysvětlit, jak je to důležitá věc. V České republice se nestaví. Rostou ceny bytů, rostou ceny nájmů, protože je větší – daleko, daleko větší – poptávka než nabídka. To je základní ekonomický zákon, který se učí v prvním ročníku střední školy ekonomické. Tady je potřeba si říct, že to musíme změnit. Nestaví se proto, že stavební řízení a územní rozhodnutí trvá neúměrně dlouho. Dokonce za mnou byla (Česká) komora architektů a bezpečnostních techniků a říkali: Prosím vás, něco s tím dělejte. Jestliže na činžák trvá stavební povolení 12 let, tak nám už vyprší bezpečnostní normy. Už jsou daleko jiné předpisy, než byly v době, kdy jsme ten činžák projektovali, musíme to všechno dělat znovu a ten proces se spustí znovu. To je přece úplná katastrofa. Proto nový stavební zákon, který daleko, daleko sníží dobu získání stavebního povolení, stavebního řízení, územního rozhodnutí. Nový stavební zákon je alfou omegou k tomu, abychom zastavili – a já teď budu mluvit pragmaticky, nechci nic slibovat – zastavili růst cen bytů a růst cen nájmů. To je přece ten hlavní cíl, protože i kdybychom stavěli deset let, tak vyrovnat poptávku po tom, co se tady dělo v těch minulých letech – a nechci říct jenom minulé volební období, ale dvacet let zpátky – bude velmi, velmi těžké. Je to opravdu tím. Ty stavební firmy by stavěly, ale na vině jsou politici, na vině jsme my a my to musíme změnit a spravit. Já jsem o tom mluvil s hospodářským výborem z Polska. Poláci říkali: Dokud jsme měli předpisy jako vy, nepostavili jsme nic, nepostavili jsme ani kilometr dálnic. Až jsme to změnili, tak dneska jezdíme v Polsku zleva doprava, shora dolů, zdola nahoru a máme tisíc kilometrů dálnic nových.

My budujeme páteřní síť dálnic v České republice třicet pět let od revoluce a pořád nic. Já jsem byl... Já to vždycky proložím nějakou svou osobní historkou nebo příběhem. Byl jsem na severu Olomouckého kraje u polských hranic a potřeboval jsem jet do Prahy, protože jsem jel do nějaké televize, a ptám se: Prosím vás, jak se odsud dostanu, z Jablunkova a z dalších obcí, jak se odsud dostanu co nejdříve do Prahy? Oni říkali: To je jednoduché, to musíte tady do Polska a potom po pár kilometrech v Polsku, po dvaceti kilometrech, už je dálnice a zase v Náchodě najedete zpátky, pojedete do Hradce a jste v Praze. Takhle to funguje.

My to musíme změnit. Tato vláda to chce změnit. Buduje dálnice, přestože nám chybělo 40 miliard na pokračování těch dálnic. Možná se tady někdo tetelil a usmíval, že to skončí a že nás bude moc kritizovat, až to skončí, tak já jsem rád, že tato vláda v budování páteřní sítě, dálniční sítě, pokračuje. Už to dávno mělo být, dávno mělo být. Třicet pět let jsme spali, a proto měníme ten stavební zákon. To je taky důležitá věc a je potřeba si to tady říct. Stavební zákon je možná nejobjemnější norma zákona, kterou jsem tady za posledních dvacet let viděl, protože se to dotýká úplně všeho, staví se úplně všude. Pole, louky, zdravotnická zařízení, letiště, nádraží. Prostě dotýká se to úplně všech rezortů. Když ho projednáváme...

Paní ministryni, tady mám. (Obrací se k ministryni Mrázové.). Dobrý den, paní ministryně.

Když ho projednáváme, tak ho nemůžeme projednávat na hospodářském výboru, ale projednáváme ho tady v hlavním sále, protože by se ti lidé nikam jinam nevešli, ti kteří... ta odborná veřejnost, zástupci ministerstev, zástupci organizací, kteří chtějí vědět, jak to bude. Všichni chtějí vědět, jak to bude, a všichni mají návrhy na to, abychom to zlepšili a spravili, takže to je velmi důležitá norma a my na tom pracujeme. Pracujeme, už máme komplexní pozměňovací návrh, ke kterému se podávají další pozměňovací návrhy, a za čtrnáct dní bude tady v hlavním sále hospodářský výbor rozhodovat o nějakých pozměňovacích návrzích do toho zákona, takže my jsme připraveni. Víme, co chceme, ale protože chceme dát příležitost i odborné veřejnosti, aby se účastnili, aby se účastnili toho, že řešíme stavební zákon, aby do toho mohli mluvit, aby měli pocit, že jsou součástí toho, co tady všechno děláme – a já myslím, že to je důležité a správné – tak proto to děláme tady, a proto nám to možná trvá o něco déle.

Nicméně opozice dneska říká, že jsme to nedali jako vládní návrh a že jsme to nedali tím pádem do připomínkového mezirezortního řízení. Ddámy a pánové, já to chápu. Víte, co by se stalo? Projednávání toho zákona by se prodloužilo asi o rok, možná o rok a půl, ale my to potřebujeme co nejrychleji, my potřebujeme stavět. Stejně všechny procedury u toho budou. Máme odbornou veřejnost, což je podle mě největší kontrola, že se tady něco nepytlíkuje na koleně, ale jestli to odborná veřejnost vidí, která se může vyjadřovat do médií, do novin, prostě všechny ty věci jsou naprosto transparentní, je to podle mě nejlepší a nejkratší přístup, který jsme mohli zvolit, aby to stavební řízení bylo v co nejbližší době zkrácené a mohli jsme stavět.

Co tady máme dál? Stavební zákon jsem probral. Obnovit záruky a spustit bezúročné úvěry pro malé a střední firmy, to je další bod, protože to naše podnikání dostane pěkně za uši. Náš průmysl a všechny ty firmy dostanou pěkně za uši díky Green Dealu, díky drahým vstupům, to znamená drahým energiím, samozřejmě bude ubývat zakázek, konkurenceschopnost utrpí. Teď se vás ptám: Když budete mít o 100 procent vyšší vstupy, to znamená ceny energií, půjde si ten výrobek někdo koupit do Polska, nebo k nám? Půjde si ho koupit... Koupí si ho z Asie, nebo u nás? Koupí si ho z Ameriky, nebo u nás? Tam, kde ho bude mít levnější, protože kvalita ve většině věcí už se dá dneska pořídit tak, že je srovnatelná. To je problém, takže musíme firmám a průmyslu pomoct.

Ušetřili jsme více než 11 miliard korun na provozu státu. Když jsme viděli ten návrh rozpočtu, který nám koalice poslala, doplnili jsme ho o to, co tam neměli, to znamená například o těch 40 miliard v SFDI na dálnice, doplnili jsme ho o 37 miliard na důchody, které tam taky nebyly, doplnili jsme ho o 8 miliard na Ministerstvu zemědělství na peníze, které měli dát lesákům, myslivcům a dalším, a dalším, dalším. Na každém rezortu to bylo něco, tak jsme věděli, že musíme rychle začít šetřit. Já si pamatuju z té doby, jenom Úřad vlády... Jenom Úřad vlády – to je Strakova akademie tady kousek – ušetřil tenkrát 140 pracovních míst – 140 pracovních míst – a tak se to vyžadovalo po všech ministrech a po všech ministerstvech. Samozřejmě ty pozice, které nebyly nezbytně nutné, tak se zrušily. My chceme, aby státní úředníci byli kvalitně zaplaceni. Aby byli kvalitně zaplaceni, na to potřebujeme finanční prostředky, tudíž existuje takový stop stav, že ti, kteří budou dobrovolně odcházet, budou odcházet, peníze se budou šetřit, aby bylo na platy úředníkům, kteří tam pracují, aby mohli hrdě říct, že pracují pro stát, pro státní správu. Také jsme jim zvýšili platy o 9 procent ve veřejném sektoru. Zvýšily se platy o 9 procent ve veřejném sektoru, a to opozice křičela: Kde na to vezmete, když jsme na to neměli my? Vy jste na to neměli, ale my jsme to našli. Prostě jsme to našli, zvýšili jsme platy.

Mluvil jsem už o tom, že jsme dosáhli nejnižší inflace za 9 let. Všechny odborné kruhy říkají, že to bylo snížením ceny energií. Jasně, to je... Inflace znamená zdražování. To je nejmenší zdražování za 9 let, které Česká republika teď, první čtvrtrok, první kvartál, prostě má. Teď se nejmíň zdražuje – o 1,6 až 1,9 procenta – jak to bylo za posledních 9 let. To je podle mě výborný ekonomický výsledek. Ale neříkám, že to je jenom záležitost této vlády. Samozřejmě je to i záležitost České národní banky, která reguluje. Máme vlastní monetární politiku. To je to, že máme korunu. Můžeme tyto věci regulovat sami, můžeme to dělat pomocí úrokové míry a Česká národní banka to dělá. Tady chci říct: Zaplaťpánbůh, že máme korunu, nejsme závislí na ECB, Evropské centrální bance, a můžeme si svou monetární politiku dělat sami.

Další věc, která se teď veze ve Sněmovně, je obnovení neplacení výživného jako trestný čin, protože najednou všichni jsou v pohodě, neplatí výživné a platí to stát. Stát to sice potom po nich vymáhá, ale oni říkají: Vezměte si, když nemám. Potom na to doplácejí ty děti, doplácejí na to rodiny a už se to veze, že neplacení výživného bude znovu trestným činem.

Co je důležité? Připravili jsme zmrazení platů politiků. Slibovali jsme to před volbami a děláme to. Ten zákon je ve Sněmovně. My jsme to navrhovali... Teď mluvím za hnutí SPD. My jsme to navrhovali už asi pětkrát. Okamura tady stál a říká: Zamrazme to, musíme... Já vím, že to moc neušetří, ale je to symbol. Je to symbol vůči veřejnosti, vůči lidem. Když nemají oni prachy, tak my taky ne a tak by to mělo být. To je ta solidarita. Prostě zamrazme to! My to máme v prvním čtení a zamrazíme to. Opozice říká: No jo, ale pak to stejně skokově vyskočí a podobně. Já vám něco řeknu. Až to skokově vyskočí, tak to prostě změníme zákonem a bude to, jo? Nemusíte se bát, že to teď zamrazíme na čtyři roky a pak to necháme vyskočit o horentní sumy a ceny. To bychom neudělali. Máme na to čas. Když to zamrazíme, máme celé volební období čas, abychom s tím zákonem mohli pracovat.

Posilujeme sociální služby zhruba o 1,4 miliardy korun. Sociální služby, co to je? To je hlavně péče o starší občany. Já jsem si to musel tady jenom poznačit, abych přesně řekl, co to je, abyste to věděli, co to je. Jsou to terénní pečovatelské služby, jsou to asistentské služby a i dlouhodobá péče. To všechno se posiluje o 1,4 miliardy.

Pane ministře, říkám pravdu? (Ministr Juchelka: Ano, e to tak.) Je to tak. Děkuju.

To jsou všechno věci, kdy pro nás prostě lidé jsou na prvním místě.

Karel Havlíček představil novou hospodářskou strategii, takže už to není tak, že budeme dělat to, co nás zrovna napadne, když se vyspíme, ale máme nějakou koncepci. Po tom jsem volal celou dobu, že ta země musí mít nějakou koncepci, nějakou strategii energetickou. To nás ještě čeká. Když se zeptáte minulé vlády, z čeho tedy budeme, když uděláme dekarbonizaci, když zrušíme uhlí, tak čím budeme svítit a topit, než se dostaví Dukovany – protože ta spotřeba se neustále zvyšuje, čím budeme topit za rok, svítit, za dva, za tři, za čtyři, protože Dukovany budou až v roce 2037, 2038 – tak co budeme dělat do té doby? Postavíme dva větrníky a to nás uživí? No, to v žádném případě! I tu energetickou koncepci musíme revidovat a musíme měnit tak, abychom věděli, co budeme dělat, protože pokud to nevíme, tak to... Já jsem si z toho dělal v minulosti srandu, ale ono už to není legrace. Prostě budeme v Praze svítit v pondělí a v Brně ve středu. Tyto všechny věci musíme samozřejmě dát dohromady. Karel Havlíček to má, má to v komplexní, systémové hospodářské strategii, která se týká všech oblastí průmyslu, hospodářství. Já si myslím, že je to správně.

Tady máme: propojit průmysl, výzkum, inovace. To jsou věci, které jsou pro nás velmi důležité a mají právě význam k tomu zvyšování HDP. My se pořád musíme snažit snižovat cenu energií. To je základ, protože cena energií, pokud se bude zvyšovat, je to největší proinflační impulz, kterému musíme čelit. Já bych tedy osobně to snížil tím, že bych úplně zrušil Green Deal, nebo jak se říká v hantýrce Evropské unie, odložil bych ho. Odložil bych ho třeba aspoň o dvacet nebo o třicet let nebo o čtyřicet, abychom mu dali nějakou evoluční příležitost. Možná za dvacet, třicet let – a to si dokážu představit – že už budeme umět třeba využít jaderné palivo, že ho budeme umět využít tak, abychom z něho ještě nějakou energií získali, použít ho do průmyslu, do výroby, aby se někde neválelo, neškodilo a podobně. Je to spousta, spousta dalších věcí. To znamená, musíme investovat do inovací, digitalizace, jo? Musíme investovat do toho, abychom ten průmysl prostě připravili na tu těžkou dobu, která bohužel díky těm energiím a Green Dealu Evropu čeká. Já tady biju na poplach šest let, ale málo. Sice už to Merz s Leyenovou vědí, že je to blbě, ale pořád ten vlak v Bruselu jede – zatažené záclonky, pije se a hoduje – tak uvidíme, kdy jim to dojde úplně.

Zjednodušit služby pro firmy, zjednodušit byrokracii a administrativu. Nedávno... Je to dva dny, co Hospodářská komora, s kterou úzce spolupracujeme, máme memorandum o spolupráci – teď mluvím za hospodářský výbor – připravila sama návrh zákona na zjednodušení byrokracie a administrativy pro podnikání. Já si myslím, že je to strašně důležitá věc, protože zkuste začít dnes podnikat v České republice.

A to hlavně vy tam na galerii (Ukazuje ke galerii pro veřejnost.), ta mladá generace, na kterou to jednou čeká, kteří budou chtít začít podnikat. Navalí na vás takové povinnosti, že nebudete spát hned první den po tom, co se rozhodnete, že budete chtít podnikat. Navalí na vás takové finanční nároky, že nebudete mít šanci. To je potřeba taky změnit.

Je potřeba zjednodušit všechny ty věci, procesy, které se týkají zakládání společností, i když v tom musím říct, že se teď hodně udělalo, hodně udělalo a udělaly to i minulé vlády. Už to není tak strašné, ale pořád ta administrativa, byrokracie v těch firmách... Kdybyste viděli tu konferenci – jmenuje se to Úspěšné Česko – která se týkala právě administrativy a byrokracie v podnikání, průmyslu, hospodářství, tak velmi pěkně to Hospodářská komora ztvárnila... Víte, jakým obrázkem? Byla to ulice, kde byl každý metr nějaká značka. Představte si ulici, jedete tou ulicí autem, každý metr je nějaká značka a vy vůbec nevíte, co máte dělat, protože každý metr vám říkají, že máte něco dělat. Přidej, přibrzdi, nezatáčej, nedívej se zpátky, netrub a podobně. Tak to vypadá i tady v té administrativě, kde prostě musíme škrtat i ty věci, které prostě problematizují podnikání.

Aktivně otevřít zahraniční trhy. Víte, my jsme proexportní ekonomika. Já tady teď říkám něco, co se ví. Hlavním naším odběratelem a zeměmi, pro které pracujeme, jsou západní země Evropy, ale samozřejmě ty trhy právě z důvodu Green Dealu se začínají strašně zužovat. Oni už nedělají tolik výrobků finálních, protože to od nich ani nikdo moc nekupuje, protože Asie je levnější, Amerika je levnější. Amerika se snaží stáhnout z Číny fabriky, které tam poslala v sedmdesátých, osmdesátých letech minulého století. To fungovala v Americe taková strategie, že proč bychom to dělali v Americe, když nám to v Číně vyrobí líp a daleko levněji, daleko levněji, takže všechno se stěhovalo do Číny a dneska to Trump stěhuje zpátky. Jasně, protože má poměrně velkou nezaměstnanost, potřebuje HDP, potřebuje, aby lidé tam platili daně, aby se pracovalo, a dělá to zpátky. Když to zjednoduším, v sedmdesátých letech minulého století, říkali: Číno, prosím tě, vyrob nám ponožky a vyděláš si na rýži. Dneska říká Čína: Tady máte zpátky, Ameriko, ty ponožky a my poletíme na Měsíc. Prostě z práce, z průmyslu je bohatství a z toho zisku můžou bohatnout i lidé, občané a tak. Pokud nebudeme dělat nic, tak nebudeme bohatnout.

Propojit průmysl a školství. Na tom aktivně pracujeme na Ministerstvu školství. Myslím, že je to otázka dalších několika několika dnů a měsíců. Co se ale teď veze – a je to velmi důležité, my jsme to probírali na koaliční radě – je cizinecký zákon. Máme tady spoustu Ukrajinců, musíme začít evidovat ty lidi. Musíme začít evidovat cizince v České republice. Musíme vědět, kdo tady pracuje, kolik daní z toho máme, co pro Českou republiku dělají. Skončilo to, že někdo bude sedět a točit prsty (Gestikuluje.), jenom proto, že je cizinec, tak se bude mít dobře.

Digitalizace zdravotnictví, eŽádanky. Vůbec digitalizace všech rezortů si myslím, že je důležitá, protože potom velmi významně ušetříme. Hlavním znakem digitalizace by mělo být přece, že se ušetří čas pro lidi, bude to komfortnější a ušetří se i finanční prostředky ministerstev, a tím státu.

Snížení odvodů pro OSVČ, to byla první věc, kterou jsme udělali, kterou udělala tato vláda. Zastropovali jsme to, už se to nebude zvyšovat. Já si myslím, že OSVČ, osoby samostatně výdělečně činné, jsou důležitou součástí výběru daní v České republice. Teď to beru z pohledu státního rozpočtu, ale jsou také důležitou součástí z pohledu průmyslu, hlavně podnikání drobného, malého podnikání. Musíme se o ně postarat, postarat aspoň tím, že jim zastropujeme sociální, zdravotní pojištění, a to jsme udělali.

Co plánujeme? Nižší DPH na nealkoholické nápoje v restauracích. To je podle mě úplně zajímavá věc, ale co je zajímavější pro rodiny, je zvýšení rodičovského příspěvku na 400 000 korun, změna valorizace důchodů.

Hlavně co plánujeme a co jsme slibovali před volbami v sociální oblasti, je strop důchodového věku na 65 let. To přece jsme říkali, že je to pro nás strašně důležitá věc. Já jsem se tenkrát hádal v televizi s paní předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou a říkal jsem jí: Já si nedokážu představit, paní Pekarová, že budete v 67 letech ještě někde na páse ohýbat hřbet a pracovat, protože budeme rádi, že budeme chodit v té době ještě, takže 65 let. Řekli jsme to i Marianovi Jurečkovi v době, kdy tu v uvozovkách důchodovou reformu, což podle mě jsou to jenom parametrické změny, aby seškrtali výdaje, protože je vyděsila inflace, kterou jsme měli, a zákony, které chránily důchodce, vyděsilo je to, tak proto zvýšili ten věk a seškrtali některé mimořádné valorizace díky právě zákonu, kde důchodce a seniory chránil proti vysoké inflaci, tak se toho lekli, seškrtali to a říkali tomu důchodová reforma, ale já myslím, že důchodová reforma by měla mít spoustu dalších věcí, například garantované soukromé připojištění, kdy to bude garantovat stát, ne že to zas někdo někam vyvede a někde se to ztratí nebo to někdo ukradne. Prostě důchodová reforma musí být daleko komplexnější a mít víc pilířů než to, že zvedneme věk odchodu do důchodu a další věci.

Další věc, co jsme udělali, udělali jsme slevy na jízdném. To taky tato vláda slíbila, že to udělá, pro studenty a seniory, aby se dostali do školy, senioři k lékaři a podobně.

To jsou všechno věci, s kterými do budoucna počítáme, ale já všem doporučuju, aby si přečetli programové prohlášení vlády. Tam uvidíte, v jakých směrech kde se budeme kam ubírat. V poslední době věc, která ještě nepotřebovala zákon, že jsme pomohli malým zdravotním pojišťovnám, aby mohly platit péči zaměstnancům, protože ty byly opravdu na huntě, na huntě. Všeobecná zdravotní pojišťovna s pomocí vlády pomohla těm malým pojišťovnám, aby mohly dál platit zdravotní péči. To jsou všechno věci, které jsou možná neviditelné v tom celkovém prostoru, ale myslím si, že když se to sečte a podtrhne, tak za ty čtyři měsíce to není vůbec málo.

Budu končit tím, že slyším tady od opozice, jak se hádáme, Karle (Obrací se k ministrovi Havlíčkovi.), jak se hádáme, ale my se možná s Karlem hádáme, ale hádáme se o tom, kolik má stát kilowatt, megawatt energie, ale nehádáme se v koaličním slova smyslu. Já si myslím... Strašně mě to překvapilo, že ta koalice funguje, a dokud takhle funguje a nehádá se skutečně, nemáme vůči sobě antipatie, děláme věci, které jsou dobré pro lidi, tak já si přeju, aby nám to co nejdéle vydrželo, ne v náš prospěch, abychom se nehádali, ale ve prospěch lidí, ve prospěch těch lidí, pro které se ty zákony tvoří. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan ministr Šťastný.

Než tak učiní, načtu omluvy: pan místopředseda Barták se omlouvá od 12 hodin do 13.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Marek Benda se omlouvá od 13 hodin do 20 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Doležal se omlouvá od 13 hodin do 15 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Petr Fiala se omlouvá od 12 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Hoffmannová se omlouvá do 12.30 hodin do 15.30 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Kovářová Veronika od 13.30 do 17 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Nerušil od 17.30 do 20 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Olšáková Eliška od 11 hodin do 13 z pracovních důvodů, pan poslanec Pikora Vladimír od 15 hodin ze zdravotních důvodů a paní poslankyně Pipášová Barbora od 12.30 do 14.30 z pracovních důvodů.

Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, milí občané, dostal jsem dnes možnost na základě dohody Poslanecké sněmovny vystoupit dříve, než vystupuji obvykle, z pozice ministra pro sport, prevenci a zdraví, a to i jako předseda poslaneckého klubu Motoristů. Dovolte mi proto ty dva projevy spojit, abych byl efektivnější a neblokoval Sněmovnu více než je to nutné.

Ono vůbec jestliže opozice svolala tuto mimořádnou schůzi, kdy hodina jednání Poslanecké sněmovny podle všech dostupných údajů stojí 150 000 korun, čili 4 miliony korun jeden den, a zástupců opozice je tady, jestli dobře počítám – a to si neměním brýle z blízka na dálku – 6 nebo 7 z 92, tak to hovoří také za něco. Vy svoláte mimořádnou schůzi, blokujete řádné projednání všech ostatních zákonů, zdržujete chod Poslanecké sněmovny snahou o odpovědi na otázky, které již byly dávno zodpovězeny nebo jsou zodpovídány v průběhu projednávání konkrétních legislativních opatření, a pak se vlastně ani toho nezúčastníte. Dávám na zvážení pracovní skupině, která se zabývá prací Poslanecké sněmovny, zda navrhovatel mimořádné schůze by napříště neměl být zastoupen v nějakém procentu poslanců a poslankyň, například když ne 80 procent, tak třeba 50 procent, jinak ta schůze že se přeruší, podobně jako je v případě žádosti o důvěru či nedůvěru vládě, kdy se předpokládá v případě žádosti o důvěru vládě účast jednotlivých ministrů, jinak podle jednacího řádu ta schůze nepokračuje. V tomto ohledu si myslím, že je to chyba. Značí to, že dochází k devalvaci jednotlivých vašich názorů, postojů. Já jsem opravdu i z úvodního projevu navrhovatele, pana předsedy Kupky, čekal víc, jak odůvodní tuto schůzi.

Jinak se domnívám, vážený pane předsedo Kupko, předsedo Hřibe i předsedo Rakušane, prostřednictvím pana předsedajícího schůze... Já jsem přesvědčený, že vás musí jímat noční noční děsy. Skutečně nemyslím tím, prostřednictvím předsedajícího, noční děsy, ale autonomně, poněvadž stavíte celou kritiku naší vlády, respektive Motoristů, za které teď tady hovořím, jako fakticky snahu... Přání je otcem myšlenky, že ta koalice nebude fungovat. Ale není tomu tak, prostě naše koalice, naše vláda funguje efektivně, perfektně. Jsme schopni se domlouvat, pracujeme od časného rána do pozdních večerních hodin, hovoříme o všech těch problémech, diskutujeme navzájem uvnitř koaličních rad i mezi poslanci a poslankyněmi a ta vláda je efektivní. Toto vám vadí. Vy jste očekávali nejednotu, očekávali jste jako opozice – a zřejmě i média, protože často dostáváme nejrůznější dotazy, které se snaží toto vyprovokovat – očekávali jste nějaké střety, očekávali jste neshody a ony se nedostavují a ony se ani nedostaví.

Hovoříte často o tom, směrem k Motoristům, že máme někoho ohlídat, protože jsme takovýto claim měli na našich předvolebních billboardech, ale v tuto chvíli jediné, co hlídáme a budeme hlídat, je, abychom splnili programové prohlášení vlády, protože do programového prohlášení vlády Motoristé dokázali promítnout naprostou většinu svého volebního programu. Programové prohlášení je to, co plníme. Ano, v pořadu této schůze – a pan předseda Kupka o tom hovořil – je i třeba bod Zdražování cen pohonných hmot, respektive regulace cen pohonných hmot. Upozorňoval na to, že není v souladu s pravicovou politikou, a divil se, jak je možné, že Motoristé mohli odsouhlasit to, že došlo k takovému takovému opatření, ale já chci připomenout například Winstona Churchilla, který byl nepochybně významným pravicovým politikem světové historie a který za válečného stavu také byl přinucen přistoupit k opatření zastropování a regulace cen pohonných hmot. Skutečně to krátkodobé, nouzové, nutné opatření, aby naši občané byli schopni zvládnout ty výkyvy cen pohonných hmot, které jsou dány lokální válkou – lokální válkou – v Perském zálivu, tak skutečně to je opatření, které je časově ohraničené, které je jasně stanovené, které má jasné odůvodnění a které je nouzové, které není plošné opatření navěky, ale které se snaží zachránit český průmysl, české podnikatele, ochránit je pomoci jim, zabránit navyšování všech souvisejících cen s dopravou a tak dále. Je to opatření, které funguje. My všichni si přejeme, že brzy skončí, protože samozřejmě si uvědomujeme, že zastropování cen pohonných hmot je regulací trhů, která logicky nespadá mezi klasické prvky pravicové politiky, ale my si uvědomujeme, že to je nouzové opatření, které reaguje na válku a bez nějž by došlo k velkým hospodářským škodám.

V programu schůze hovoříte i o médiích. O tomto bude nepochybně obšírně hovořit náš ministr kultury Klempíř, ale mně dovolte z pozice zástupce poslaneckého klubu Motoristů zdůraznit, že naprosto jasně trváme na nezávislosti veřejnoprávních médií. Ten zákon, tak jak byl předložen, obsahuje řadu takových parametrů, které zabraňují této věci. Chci připomenout například skutečnost, že jednotlivé mediální rady – Rada České televize i Rada Českého rozhlasu – přechází plynule, stejně tak jako managementy obou těch organizací, v rámci změny té legislativy nadále, to znamená, nedojde k žádnému převolování rad ani výměně managementu, pokud se ty rady nebo ten management samy na tom neshodnou, takže v tomto ohledu je to naprosto jasné.

My jasně hovoříme o tom, že chceme změnit jedinou věc. Byť Motoristé neměli tuto věc jako prioritu a neměli neměli jsme otázku mediálních poplatků v našem programu, tak ctíme programové prohlášení vlády, pod které jsme se prostřednictvím koaliční smlouvy všichni naši poslanci a poslankyně podepsali. Ctíme to, že v programovém prohlášení vlády je, že nahradíme televizní a rozhlasové poplatky platbou ze státního rozpočtu.

Náš ministr, Motoristů, tento úkol splní, tento úkol splnil. Zákon předložil dokonce o dva a půl měsíce dříve, než mu ukládal legislativní plán, ke kterému se sám přihlásil. Nyní ten zákon standardním způsobem půjde do připomínkového řízení mezirezortního, včetně České televize a Českého rozhlasu, následně do vlády a této Poslanecké sněmovny. Budeme mít řadu řadu příležitostí, jak o tom hovořit. Já se nedomnívám, že mimořádná schůze Sněmovny k této věci před zahájením projednávání tohoto zákona a v době, kdy probíhá standardní mezirezortní řízení čili standardní legislativní proces, je vhodným nástrojem opozice, jak o této věci diskutovat.

Ze své zkušenosti chci říci pouze jedinou věc. Byli jste to vy, byla to vaše předchozí vláda Petra Fialy, která zvýšila televizní poplatky ze 135 korun na 150 korun. Byli jste to vy, kteří jste zvýšili rozhlasový poplatek ze 45 na 55 korun. K 1. květnu 2025 tento zákon nabyl platnosti a vy dnes tady tímto způsobem tu věc obhajujete úplně z opačné strany. Já sám, který jsem pracoval dlouhá léta s nemocnými, s dlouhodobě nemocnými, se seniory... Vám nevadilo, že senioři v domovech důchodců musí platit za poplatky, i když třeba na tu televizi nevidí? Vám nevadilo, že lidé stiženi demencí, Alzheimerovou chorobou, pro které je možná ten zvuk z televize něco, co jim pomáhá přežít, přečkat den, že musí platit televizní poplatky v zařízeních sociálních služeb? Vám nevadilo, že ve zdravotnických zařízeních, v nemocnicích, když je člověk hospitalizován, tak ta zařízení musí platit poplatky? Vám nevadilo, že dnes platí nezaopatřené děti, studenti do 26 let, kteří žijí sami a tak dále, kteří potřebují si brigádou mnohdy (vydělat?), protože třeba jejich rodinné podmínky to neumožňují, tak že platí z každého přístroje, to znamená že i z mobilního přístroje, kde se opravdu nemají čas dívat na Českou televizi nebo Český rozhlas, ale potřebují si najít něco do školy, tak že z toho platí televizní a rozhlasové poplatky?

To všechno jste nechali takto běžet a teď vám vadí, že naše vláda na základě dohody a programového prohlášení se rozhodla tyto nespravedlnosti napravit, a to tím, že prostě převede ten systém pod státní rozpočet, to znamená tak, aby byl placen z daní nás všech, zejména tedy produktivních občanů.

Teď nehovořím ani o firmách, kdy jste nechali firmy do 25 zaměstnanců, čili každého krejčího, holiče, řezníka, pekaře, živnostníka, taxikáře, aby se přihlašoval jako živnostník k těmto poplatkům, i když je třeba neplatí, a musel administrativně tuto věc zpracovávat. To jsou všechno věci, které nám se nelíbí, které chceme změnit.

To je hlavní důvod, proč jsme přistoupili politicky k tomuto návrhu a k tomuto řešení, o kterém ministr Oto Klempíř bude dnes ještě obsáhle mluvit. Čili není to proto, abychom kontrolovali Českou televizi, Český rozhlas, není to proto, abychom omezovali televizi nebo média veřejné služby, abychom nějakým způsobem zasahovali do jejich nezávislosti, ale to samozřejmě nic nemění na tom – a hovořil o tom i předseda vlády Andrej Babiš – že je potřeba, abychom věděli, jakým způsobem se hospodaří v těch institucích. Nejsou k dispozici úplně všechny údaje, které si myslím, že by veřejnost i politická reprezentace měly a mohly mít. V tomto ohledu si myslím, že toto je výborná příležitost, jak se této věci postavit a diskutovat o ní.

O těch dvou zbylých otázkách, čili bezpečnostní situaci a střetu zájmů, hovořit nebudu, protože o tom jsme také už hovořili na půdě této Sněmovny i jinde opakovaně. V tomto ohledu si myslím, že žádný nový podnět ani politické stanovisko bych nepřinesl.

Nyní mi dovolte jen stručně využít prostor jako ministr pro sport, prevenci a zdraví k tomu, abych seznámil vás i veřejnost prostřednictvím této schůze o tom, jakým způsobem se nám daří za uplynulé čtyři měsíce řešit otázku českého sportu, financování českého sportu a vůbec dostupnosti sportu a pohybových aktivit v České republice.

My jsme už na začátku říkali, že nepojímáme sport a nechceme pojímat sport a pohybové aktivity jako čistě izolovanou záležitost. Řekli jsme si, že chceme současně s touto agendou spojit otázku primární prevence. Pan premiér Babiš tady hovořil ve svém úvodním projevu o preventivních opatřeních v oblasti zdravotnictví, o prevenci civilizačních onemocnění, mezi která patří samozřejmě diabetes, kardiovaskulární onemocnění a patří sem samozřejmě i onkologická onemocnění.

Ale co patří vlastně do agendy ministra pro sport, prevenci a zdraví, je určitě to, abychom se pokusili prodloužit průměrný věk dožití ve zdraví v České republice. Ten je až o 6 let nižší, než je ve většině západoevropských zemí. Zároveň to znamená, že člověk v České republice stráví v průměru 14 let života ve zhoršeném zdraví. Děláme věci, které jsou datově měřitelné. Všeobecně se používají jednotlivé ukazatele a z nich je jasné, že investice do sportu v České republice podle například známé studie Deloitte mají návratnost 1 : 2,4. V Británii podle nejnovějších studií je to 4,38 libry na každou jednu investovanou libru do komunitního sportu a fyzické aktivity. Holandsko má spočítáno, že každé 1 euro investované do sportu a pohybu generuje až 3 eura společenské hodnoty. Víme, že 70 procent ekonomického přínosu tvoří lepší produktivita práce spojená s vyšším věkem dožití ve zdraví. Z dostupných dat také vyplývá, že komunitní sport prokazatelně – prokazatelně – snižuje výskyt chronických onemocnění, tedy již zmíněných kardiovaskulárních onemocnění, diabetu či obezity, zvyšuje produktivitu a pracovní výkonnost, snižuje nemocnost a čerpání zdravotních služeb, prodlužuje aktivní pracovní život, zlepšuje duševní zdraví a snižuje náklady na psychickou péči.

V tomto ohledu i my postupujeme. Některé naše aktivity jsou možná dlouhodobé, to znamená, jejich efekt bude známý možná na konci tohoto volebního období, možná přesahuje délku tohoto volebního období. Některé aktivity jsou viditelné už teď a jsou předmětem i ze strany vás opozice, která navrhla konání této schůze, často karikovány. Ano, zaznamenali jsme, že naše kampaň chůze do schodů, která je zaměřena na to, že ve veřejných budovách vystavujeme cedulky a snažíme se i prostřednictvím sociálních sítí a masmédií vysvětlovat veřejnosti, že pokud vám to zdravotní stav dovolí, tak je pro vás zdravotně výhodnější vyjít nějaké to patro pěšky místo jet výtahem. Anebo v nějakém případě teď v dubnu, kdy jsme se zúčastnili nejenom my, ale celá Sněmovna tady a řada dalších institucí, skvělé aktivity jedné z neziskových organizací 10 000 kroků, tak se snažíme dosáhnout toho přínosu.

Ale ono skutečně se děje to, že ta cedulka, kterou někdy potkáváte na tom schodišti u toho výtahu, tak řeknu vám, jaký je náklad na tu kampaň. Náklad na tu kampaň 2,50 koruny na jednu tu cedulku. To je přesně průměrná cena zkopírování jedné stránky A4 na kopírce nebo vytisknutí v tiskárně. Teď porovnejme s významem, s dopadem a porovnejme to s desítkami a stovkami milionů korun, které předchozí vláda investovala do – já jsem použil slovo investovala, lépe bych měl říct slovo utrácela – za nejrůznější preventivní kampaně, které si ani nepamatujeme. Vidíte, tady 2,50 koruny do jednoho papíru někde u výtahu nebo schodiště je skutečně malilinkatý zlomek, který ale dosáhl toho, že veřejnost tuto věc vnímá a veřejnost nějakým způsobem se zkouší zamýšlet nad tím, jestli to nemá pro zdraví člověka – jako pohyb a fyzická aktivita – nějaký význam. Děláme to bez toho, aniž bychom někoho k něčemu nutili nebo někomu něco zakazovali, přikazovali, nebo dokonce abychom za tyto věci vydávali horentní sumy.

Co se týče naší činnosti v oblasti investic do sportu, tak mi na závěr dovolte, abych ty tři měsíce shrnul výčtem toho, co se nám daří, co se nám podařilo, kam jsme připraveni poslat peníze, jaké aktivity samozřejmě podporujeme a budeme podporovat a jak tato vláda vlastně přispívá ke zlepšení fyzické aktivity každého z nás. Částka 8,26 miliardy korun byla schválena ze státního rozpočtu pro sport pro rok 2026. Dobře víte, že ta částka nebyla žádným způsobem snížena oproti návrhu předchozí vlády. Naopak po předchozích vládách ještě zbylo 1,46 miliardy korun nevyčerpaných závazků z minulých let a my se opravdu vyvarujeme toho, aby se taková situace opakovala. Činím takové kroky, aby veškeré peníze, které byly ze strany státního rozpočtu alokovány do sportu, tak byly v letošním roce efektivně využity do poslední koruny, aby se nedělo to, že se převádí nevyčerpané peníze do dalšího roku bez nějakého jasného důvodu, zejména tím, že jsou vypisovány programy, které pak nedokáže někdo vyhodnotit nebo vlastně nedokáže je vůbec realizovat a vyplatit.

To je také důvod ten, že zatímco v minulosti to byly desítky sportovišť, které se podařilo ročně zrekonstruovat nebo nově vystavět, tak já už teď mohu garantovat a jsou to první projekty, které jsou v těch investičních výzvách vypláceny a budou vypláceny v nejbližších dnech, kdy to bude násobně více projektů, které přijdou do krajů, měst a obcí. Předpokládáme, že letos se podaří prostřednictvím Národní sportovní agentury zrekonstruovat či nově vybudovat více než 200 – opakuji, 200 – sportovišť po celé České republice. To je číslo, které Česká republika nezná, které v minulosti takto neprobíhalo.

Co ještě chci říci? Skutečně velmi dbám na to, aby prostředky byly investovány naprosto transparentně. Jelikož po předchozím vedení Národní sportovní agentury samozřejmě zůstaly některé otazníky v nastavení některých alokací, tak děláme všechno pro to, aby v řadě těch výzev skutečně byli uspokojeni všichni žadatelé – všichni žadatelé – kteří se přihlásili, kteří podali přihlášky do dotačního řízení, abychom nemuseli být konfrontováni s nějakým historickým nastavením těch programů a hodnocením tak, že někdo takovou podporu dostane a někdo ji nedostane. Samozřejmě pro budoucnost děláme všechno pro to, aby ty jednotlivé programy byly nastaveny tak, aby bylo možné je... Za prvé, aby to bylo velmi jednoduché pro žadatele a aby bylo možné jednotlivé programy vyhodnocovat skutečně transparentně a bez sebemenšího smítka pochybností.

Hovořil tady kolega, můj předřečník, Radim Fiala o stavebním zákonu. Já chci říci, že pro oblast sportu ten komplexní pozměňovací návrh, který tady bude – pokud nám opozice nezablokuje opět chod Sněmovny, jako je to na běžném denním pořádku – velmi brzo projednáván. Chci tady zdůraznit, že pro výstavbu a rekonstrukci sportovišť v České republice dojde k významné změně z hlediska povolování staveb. Do drobných staveb ve volném režimu – to je tedy bez potřeby povolení stavebního úřadu – se doplní venkovní sportovní hřiště, venkovní dětská hřiště a zařízení do 300 metrů čtverečních. To znamená do 300 metrů čtverečních rekonstrukce a nové výstavby budou zcela bez potřeby povolení stavebního úřadu. Ve velmi zjednodušeném, v jednoduchém, zrychleném režimu, kdy dochází k povolení do 30 dnů – do 30 dnů – budou zařazeny sportovní stavby do 3 000 metrů čtverečních, včetně staveb zázemí těch sportovišť, to znamená toalety, sprchy, šatny do 300 metrů a výšky 7 metrů čtverečních. To je revoluční změna. Dobře všichni víme, jak vypadá multifunkční hřiště nebo malé sportoviště. To jsou všechno sportoviště o velikosti 40 metrů na 10 metrů nebo menší. Jsou to hřiště na malý fotbal, jsou to multifunkční hřiště u škol ve městech a obcích. Zatímco dnes ta situace... dnes ty podmínky povolování byly velice složité a mnohdy komplikovaly zahájení výstavby celé roky, tak dnes po schválení stavebního zákona, který tato vláda předložila, bude tato věc do 30 dnů hotová a stavebníci budou moci stavět.

Mohl bych hovořit ještě dlouho, je toho více. Máme velmi brzy připraveny některé další legislativní změny v oblasti zákona o podpoře sportu, který věříme, že na této schůzi přijde na pořad, které se týkají podpory zasloužilých olympioniků, které se týkají rozšíření sportovní činnosti a možnosti financování sportovní činnosti ve školách a školských zařízeních, a řadu důležitých věcí, ale to si ponechám na ten konkrétní bod. V tuto chvíli vám poděkuji za vaši pozornost. (Potlesk z lavic Motoristů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším v pořadí je pan předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju vám za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, byla tady otázka mého předřečníka, proč svoláváme mimořádné schůze. (Směje se.) Protože nás nenecháte mluvit, protože jsme navrhovali body řádného programu, abychom se zabývali veřejnoprávními médii. Neschváleno. Navrhovali jsme bod do řádného programu – pan bývalý ministr Vlček, můj kolega, poslanec – abychom se bavili o cenách energie. Nezařazeno. Pokoušeli jsme se o to dokonce třikrát. Třikrát jsme se pokoušeli o zařazení tohoto tématu, abyste včera přišli s tím, že potřebujete legislativní nouzi, protože nestíháte. Proto my tady se pokoušíme svolávat mimořádné schůze.

Vy nám dopředu dáváte najevo, že program neschválíte. My s tím počítáme, ale je to jediná možnost, kdy nám odpoledne vzniká čas ta témata pojmenovat, tak se nedivte! Změny financování veřejnoprávních médií oznámíte kde? Dole na tiskovce, místo abyste se tady o tom bavili v Poslanecké sněmovně. Ten návrh sestavíte neuvěřitelně rychle... Ale k tomu se dostanu, protože to je bod, který Starostové právě na tu dnešní mimořádnou schůzi zařadili a považují za zcela prioritní.

Já jsem skutečně přesvědčen, že u bodu týkajícího se svobody a nezávislosti veřejnoprávních médií jde o to, že se dostáváme na limit toho, kdy ještě můžeme mluvit o skutečné demokracii. Dostáváme se na limit toho, co chcete překročit, červenou linii ohrožení jednoho ze základních pilířů svobody v téhle zemi, to znamená veřejnoprávních médií.

Pan ministr Klempíř zmizel. Já jsem viděl, že je 24. v pořadí. Já si na to určitě počkám a doufám, že pana ministra Klempíře konečně vyhecujeme k tomu, aby nám také něco řekl. Zatím to říkal jenom s takovou stafáží a orlojem za sebou na tiskové konferenci. Nám neřekl nic. Nám před pěti týdny napsal, že žádný návrh nemá. To tady mohu doložit. Bylo to podle § 11 jednacího řádu, ptal jsem se pana ministra, ať mi předloží veškeré podklady k tomu, jak se má změnit financování veřejnoprávních médií. Oficiální odpověď pana ministra – asi ji nepsal, někdo na Ministerstvu kultury, ale on ji podepsal – byla, že nic není. Včera najednou bylo. To znamená, že ten návrh pan ministr vytvořil za pět týdnů. Gratuluji. On je taky plný chyb, chyb, nedostatků. Je to legislativní paskvil. To, že jeho samotná podstata je špatná, k tomu se za chvilku dostanu, ale pan ministr nám dává legislativní paskvil, který napsal za pět týdnů, anebo mi lhal, anebo nám lže tahle vláda, což dělá neustále, nebo mi lhal, že nic nemá, a měl to připraveno dávno. Měli jste to v šuplíku, dali jste mu to. On sám to nechtěl, přece Motoristé měli ve volebním programu to, že mají a chtějí zachovat koncesionářské poplatky. No, najednou se to změnilo, tak možná mu to takhle někdo podstrčil. Možná to ani těch pět týdnů netrvalo, bylo to v nějakém koaličním šuplíku a on musel plnit.

Pojďme se ještě podívat na ten zmatek. Máme tady návrh, který byl psán za pět týdnů, potom tady pobíhá předseda Sněmovny Tomio Okamura, možná k naštvání koaličních partnerů tady trousí věty o tom, že existuje ještě jakýsi návrh, který má podmínky financování veřejnoprávních médií změnit už tenhle rok. To znamená, odpustíme důchodcům, odpustíme mladým. Znamenalo by to drastický zásah do rozpočtu veřejnoprávních médií uprostřed roku. To řekl Tomio Okamura. Pan ministr Klempíř na to řekl, že o tom ještě neslyšel – do nebe volající, ministr kultury neví, že se připravuje poslanecký návrh v rámci jejich koalice v jeho gesci – a do toho tady pobíhal Patrik Nacher, který říkal... Uklidňoval tu situaci, to je jeho role. Patrik Nacher říkal: Ne ne ne, takový návrh neexistuje, jenom o tom diskutujeme, možná bude předložen. Vytvořili jste opravdu totální zmatek. Vidíte to? Vytvořili jste absolutní pocit nejistoty. Nejdřív před pěti týdny mi napíšete, že nic nemáte, potom tady pobíháte s něčím, co se má změnit už uprostřed roku, Patrik Nacher to popře, pak si uděláte velkou tiskovou konferenci a představíte velkou novelu, která mění systém veřejnoprávních médií. Zmatek a nejistota, chaotické kroky, to by se ostatně mohlo stát mottem vládnutí vlády Andreje Babiše.

Nyní už se dostávám k návrhu pana Klempíře, ke kterému jsme se nějakým pracným způsobem propracovali. Nese znaky legislativního zmetku, o tom už jsem hovořil. Množství chyb, nesrovnalostí, nesmyslů, bez diskuse s odbornou veřejností. Proč minulý týden slíbí pan ministr Klempíř, že ten návrh probere s managementem České televize a Českého rozhlasu, a neudělá to? Nebo na to zapomněl? Možná popírá, že takový příslib byl, tak management Českého rozhlasu i České televize lže, veřejně lže? Já tomu opravdu nerozumím. Jakým způsobem se tady pracuje?

Že je to návrh, který je velmi pravděpodobně v rozporu s Evropským aktem o svobodě sdělovacích prostředků. Co se okamžitě objeví na sítích? No jo, vy donašeči do Evropy, vy tady bonzujete a tady děláte všechno proti zájmům Česka. Naopak, my tady děláme všechno pro zájmy Česka, abyste nebyli schopni destruovat jeden z pilířů demokracie, což nezávislá veřejnoprávní média jsou. Právě v těch státech typu orbánovského Maďarska anebo i Slovenska už nezbývá členskému státu Evropské unie se ve chvílích, kdy je dotčena jedna ze základních svobod obyvatel daného členského státu, prostě obrátit na ty evropské instituce. Je dobře, že jsme členy Evropské unie a v tom kontextu samozřejmě rozumím všem totalitářům a populistům, proč by v té Evropské unii právě v takový okamžik nechtěli být: protože se jim to nehodí, protože někdo ten jejich postup může označit za nelegitimní a neodpovídající evropským hodnotám a evropské legislativě.

Pojďme se konkrétně podívat, co ten zákon přináší. Poplatky za televizní a rozhlasové vysílání nahrazuje financováním ze státního rozpočtu. Ten oproti současnému stavu z rozpočtu České televize bere 15 procent, v případě Českého rozhlasu je to dokonce 16,6 procenta. Rozpočet televize a rozhlasu se vrací na úroveň roku 2024, reálně se ovšem vrací na úroveň roku 2008 v případě České televize a 2005 v případě Českého rozhlasu.

Tady malou odbočku... Věta, která pochází z vládní rétoriky, cituji: „Nechceme médiím peníze brát, jen chceme změnit způsob financování.“ Evidentně lež. Vy veřejnoprávním médiím vaším návrhem peníze berete. Další lež v programu Motoristů, kdy říkali, že jsou proti rušení těchto poplatků za rozhlasové a televizní vysílání. Nedělá téhle vládě problém otočit o 180 stupňů okamžitě. Motoristé jsou na to absolutní specialisté a chtějí mít přímý vliv na financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu. Hazarduje se s tímhle pilířem liberální demokracie a je to skutečně jako půjčit peněženku kleptomanovi. Nic jiného to v téhle chvíli není.

Jak moc by tenhle návrh Českou televizi a Český rozhlas poškodil finančně? Rozpočet České televize se oproti předpokladu na letošní rok bez náhrady snižuje o 1 miliardu. Rozpočet Českého rozhlasu se snižuje o 400 milionů korun. Dámy a pánové, tohle nejsou kosmetické změny. To jsou zásadní finanční změny, které budou mít vliv na efektivní provoz České televize a Českého rozhlasu. Ty se promítnou do vysílání, ty se promítnou do tvorby, ty se promítnou samozřejmě i do toho, jak budou Česká televize a Český rozhlas schopny platit své zaměstnance. Je fér si říct, kde se promítnou nejdříve. Nejdříve se neprojeví ve velmi kvalitním zpravodajství těchto institucí, které tak nenávidí vládní politici, protože ono může být vůči nim i kritické. Projeví se tam, kde je výroba nejdražší. To je v podobě českých... ve tvorbě českých filmů, seriálů, kvalitního vysílání pro děti, sportovních přenosů, jako je olympiáda, mistrovství světa v nejrůznějších sportech.

Projeví se v omezení regionálního vysílání. Podívejte se do koncepce České televize, kde naopak regionální vysílání je bráno jako jedna z priorit, to znamená vazba jejich lidí na regionální dění, zájem o něj, ale samozřejmě i z pozice ministra vnitra říkám výrazný bezpečnostní aspekt, kdy regionální média veřejné služby ve chvíli, když vám přestane fungovat internet, právě svojí regionální prací dávají lidem rychlé, validní informace, podle kterých se mohou řídit. Tohle jsme zažili v době povodní. Samozřejmě naše krizová komunikace, kterou pan Metnar rozmetal, primárně komunikovala s Českou televizí a Českým rozhlasem, aby se dostaly krizové informace a varování k uším lidí v těch regionech, kde jiné informace k dispozici nebyly. Mizí také povinnost povinného podílu regionální tvorby a vysílání regionálního zpravodajství. Proč? Nevím. Je to ta centralizace, budeme dávat jenom informace, které chceme tady odsud z Prahy. My vám řekneme, co si máte myslet a jak má ten svět vypadat.

Návrh počítá s ochranou před inflací. Mohlo by se zdát, že je to dobrá věc, maximálně ale ve výši 5 procent ročně. Sami jsme zažili situace, kdy inflace byla třeba 15 procent, takže v té chvíli může být samozřejmě i médium veřejné služby výrazně finančně ohroženo.

Co je velmi zajímavé, tak poprvé politická vůle má tendenci hovořit do samotného pojetí média veřejné služby. Tenhle zákon nově stanovuje, že na prvním místě je zpravodajství, na druhém vzdělávací aspekt, potom kulturní a publicistická funkce, zábava je doplňková. Ono to možná zní nenápadně, možná to může znít ta první poslech i logicky, ve skutečnosti je to ale jasný signál spolu se zákonem, který mění financování a dává ho pod politickou vůli. My v téhle chvíli kromě politické vůle médiím veřejné služby ještě říkáme, čím se mají zabývat a čím už se zabývat nemají. Ten nenápadný zásah – zdánlivě nenápadný – je tady mnohem masivnější. Já si naopak myslím, že veřejná služba není jenom zpravodajství. Veřejná služba je určitě i kvalitní česká tvorba, je to určitě kulturní tvorba, je to sport, je to regionální vysílání. Je to přítomnost médií veřejné služby právě na těch místech a v těch oblastech, kde logicky zájem těch komerčních médií není, kde ten zájem komerčních médií už končí, protože se jim to jednoduše nevyplatí. To je právě ta veřejná služba. Já nevím. Ptejme se vlády. Ať se jí ptají diváci, posluchači, kteří se určitě dívají – i z řad té vládní koalice – na vysílání veřejnoprávních médií: Proč chcete omezovat tímhle zákonem – protože to tam říkáte – pořady, jako je StarDance, co já vím, Peče celá země, hezký seriál Most, kterému jsme se všichni smáli, Toulavou kameru a podobně? Tohle říkáte, že je doplňkové a tomu by se médium veřejné služby věnovat nemělo. Já říkám mělo! Já říkám mělo, protože tohle je součástí té veřejné služby, tak jak jí rozumíme.

Proč tohle všechno děláte? Je to přece strategie, kterou známe z jiných zemí, zejména bohužel na východ od nás. Je to strategie vyhladovět, oslabit a ovládnout. Nejenom, že dojde k omezení pořadů, které lidé určitě v téhle zemi mají rádi, zaslouží si je, zvykli si na ně, ale ono dojde určitě k dalším zajímavým posunům.

Jeden příklad ze Slovenska. Nejdříve byl zákonný nárok, že jejich veřejnoprávní televize RTVS měla mít ze zákona nárok minimálně na 0,17 procenta HDP. Do tří měsíců po parlamentních volbách byl příspěvek snížen na 0,12 procenta HDP. Já jsem měl tenhle týden schůzku s Ivanem Korčokem, bylo to moc zajímavé a bavili jsme se o veřejnoprávních médiích. On říkal: Ta změna třeba není vidět hned, ale je vidět značně a po letech absolutně. Veřejnoprávní média třeba přestala na Slovensku přenášet udělování cen hudebníkům, divadelníkům, umělcům. Je tam jakýsi zákaz „tohle už se na obrazovce objevit nemůže“. Proč? Protože ti kulturní činitelé jsou často kritičtí, tak nějak ze své přirozenosti, rebelství, občas na tu kameru řeknou věci, které se politikům, ať té, či oné strany, ne úplně líbí. Na Slovensku by mohli být kritičtí třeba vůči současnému panu premiérovi a jeho vládě. Tohle se přestalo přenášet. Je to jakási autocenzura? Rozkaz? Kdo ví? Ale takhle ta média pod kontrolou politické vůle, té rozpočtové vůle, prostě začnou fungovat. Média v té chvíli chtějí přežít, začnou, ať už vědomě, nebo podvědomě, plnit nějaké zadání a snaží se ty politiky jednoduše nenaštvat, nerozčílit. A co kdyby ten umělec řekl něco, co se panu premiérovi nebude líbit?

My jsme tady zažili přece před velmi nedávnou dobou to, že vláda bez mrknutí oka porušila zákon o rozpočtové odpovědnosti. Vláda bez mrknutí oka hodlá porušit to, že budeme vydávat 2 procenta HDP na obranu. Přece úplně stejně vláda do budoucna bez mrknutí oka poruší i tenhle zákon, který vydává, že je jenom jakousi technicistní změnou financování. Prostě když se to nebude hodit, vydávejte to za mandatorní, kvazimandatorní výdaj. Bude se schvalovat rozpočet, kdo se s námi bude soudit o to, jestli jsme porušili ten zákon? Česká televize? Český rozhlas? Ne, ty budou chtít nějakou finanční jistotu, rozvahu a možnost plánovat. Nevěřím téhle vládě ani slovo. Nevěřím jí, že není připravena porušit i tenhle zákon, který, doufám, platit nikdy nebude.

Prostě jakmile přestanou peníze pro Český rozhlas a Českou televizi téct od občanů a začnou téct z toho státního rozpočtu, tak v té chvíli přece logicky platí to, že média jsou na rozpočtovém vodítku a podléhají politické vůli. Ta rovnice je úplně jednoduchá. Tady pan ministr Šťastný před chvilkou říkal věty typu, že ta média přece v téhle chvíli... to nemají platit všichni, nemají to platit ti a ti a ti, a bral různé skupiny obyvatel. Vždyť to jde právě proti smyslu veřejnoprávnosti. Veřejnoprávnost je právě dána tím, že poplatky za rozhlasové a televizní vysílání platí všichni, aby tady nevznikalo žádné podezření a dojem, že tu televizi si platí jenom nějaká konkrétní část obyvatelstva a populace a že tím je právě zaručena její veřejnoprávní funkce. Samozřejmě už v těch současných pravidlech – na to pan ministr Šťastný zapomněl – je to, že ty sociálně nejohroženější jsou už v téhle chvíli osvobozeni od placení těchto poplatků, ale to je, myslím, v celé strukturální debatě o nezávislosti veřejnoprávních médií spíše detail. Nemění se způsob jenom, jak to lidé budou platit. On se mění způsob uvažování o veřejnoprávních médiích. Když už jsem u toho placení, nelžete tady lidem asi po desáté v tomhle zákoně. Neříkejte jim, že je od něčeho osvobodíte. Neříkejte jim prosím vás, že si nebudou platit veřejnoprávní média v téhle zemi. Pokud jsou veřejnoprávní média placena z rozpočtu téhle země, tak si je lidé samozřejmě platit budou, ale budou si je platit ze svých daní, ale nejsou osvobozeni od žádné platby za veřejnoprávní média. To je prostě úplně logický nesmysl, vaše lež a manipulace, kterou v komunikaci s námi používáte. No, v komunikaci, ona nějaká je? Vy jste nám něco k těm veřejnoprávním médiím doteď řekli? Vy jste nám představili váš záměr? Ještě se divíte, že svoláváme mimořádnou schůzi? To je tak drzé a neuvěřitelné! Neřeknete nám ani slovo a ještě se divíte.

Dovolte mně ještě jednu otázku, která přece visí ve vzduchu. Proč? Proč to děláte? V celé té vaší argumentaci chybí tahle základní odpověď. Proč měníte něco, co funguje? Proč měníte něco, co zaručuje Českému rozhlasu a České televizi nezávislou, soběstačnou existenci pod dohledem, jaký ze zákona má mít? Máme tady rady. Samozřejmě, nic takového se nemění. Vy tvrdíte ani vaším zákonem. No, dobrá. Nemění se tohle vašim zákonem (Se smíchem.), ale mění se to, že management bude muset škemrat o to, abyste mu dali dostatečné finance, aby mohli svoji roli ve společnosti plnit. Víte, jaká je odpověď na tu otázku? Vzhledem k absenci jakýchkoliv věcných argumentů ze strany vládní koalice se nabízí odpověď jediná: Měníte to proto, aby to nefungovalo. To je dost hrozný záměr. Chcete, aby nefungovala média veřejné služby, chcete jim udávat strukturu jejich vysílání, chcete je financovat nebo nefinancovat, chcete veřejnoprávní média jednoduše ovládat. Tady se bez patosu a frází dostáváme na hranu toho, co ještě je demokratická země a co už není, protože veřejnoprávními médii to většinou začíná. To je potřeba ovládnout nejdříve. Co přijde potom? Soudní soustava, státní zastupitelství, policie... Ty předobrazy máte. Jdete tou cestou.

V Maďarsku to trvalo 16 let, než se zbavili tohohle typu vládnutí. Doufám, že vás se zbavíme teda mnohem dřív. A taky doufám, že ty škody, které tady uděláte – třeba na veřejnoprávních médiích, protože když se to jednou přepne, tak se to opravdu špatně vrací zpátky. Opravdu se to špatně vrací zpátky. Tak já doufám, že mnoha škodám zabráníme. A já vám tady garantuju, že budeme maximálně vynalézaví i tady v Poslanecké sněmovně, abychom vám v tomto postupu zabránili, abychom vás nenechali destruovat veřejnoprávní média, kterých se jednoduše bojíte a ani neumíte vysvětlit, proč vlastně k téhle změně dochází. Veřejnoprávní média budeme bránit všemi dostupnými prostředky, budeme je bránit ze všech sil a počítejte s tím.

Já se ztotožňuju s tím, co na úvodu schůze říkal pan předseda Kupka. Nemám teď důvod opakovat všechny další body, kterými se tato schůze má zabývat – schůze kterou vy neotevřete.

Jenom poznámky, krátké poznámky ke dvěma tématům. Vy se nás ptáte: na co je tady schůze k cenám pohonných hmot? Znovu opakuju ten argument, který už jsem řekl: protože jste se s námi o tom doteď vůbec nebavili, i když my jsme vás opakovaně vyzývali. My jsme vám říkali: zařaďte to. Vy jste to nezařadili a včera drze přijdete, že potřebujete legislativní nouzi. Vy to necháte vyhnít, nebavíte se, nediskutujete a najednou přijdete s návrhem, který zasahuje brutálním způsobem do tržního prostředí a ještě snad brutálnějším způsobem zasahuje do principu právního státu, kdy těm, kterým něco vezmete, nebudete nic kompenzovat a oni se nemohou bránit ani u soudu.

To je neuvěřitelná věc. To je koncentrace vlády. Vládnutí na jednom místě. Vypisované dekrety na to, jak tahle země bude fungovat. Já vím, že by se vám to líbilo.

Ale ptáte se, o čem se tady chceme bavit. No o konkrétních krocích a také o tom, proč deformujete osvědčené fungování právního a demokratického státu, a to ve všech oblastech. V médiích, tady.

Bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše. No, to je krásný název a zcela příhodný ve chvíli, kdy jsme zmítáni nejrůznějšími typy krizí. Kdy ta geopolitická situace je opravdu objektivně nejhorší za dlouhá desetiletí, tak vy v té chvíli opravdu snižujete peníze do naší armády, do naší obranyschopnosti. Vy snižujete peníze pro tajné služby, pro NÚKIB v době kybernetických útoků. Vy tady rušíte krizovou komunikaci státu na Ministerstvu vnitra. Vy ani neumíte říct, kdo je teda ten náš přítel a kdo nepřítel a za koho my se postavíme za koho my se nepostavíme. Opravdu zmatkujete uvrháváte tuhle společnost v chaos a rozhodně jí nepřinášíte žádný pocit bezpečí, který jste slibovali. Já se moc usmívám a těším se na druhé čtení – když tady pan ministr Metnar statečně říká ve svém profilovém rozhovoru: Rozmetali jsme migrační pakt.

Já jsem si nevšiml, že byste zrušili azylový zákon, který implementuje migrační pakt. Já jsem si všiml, že jste napsali jeden dopis na evropskou úroveň, kterému se mimochodem na té evropské úrovni smáli a úplně nevěděli, co jim říkáte. A potom tady máte cizinecký zákon, který včera pan Metnar načítal. Já ho podpořím, upozorňuju. On taky vznikal ještě za nás. Jenom vy jste nás ho nenechali projednat. Nějaké věci se tam doplnily. A víte, jaké věci se tam doplnily? Doplnily se tam věci – těch bodů, to upozorňuju poslankyně a poslance SPD, jestli proto nakonec budete hlasovat – doplnily se tam body, které implementují migrační pakt.

Ty se doplnily do toho cizineckého zákona. Takže vy jste ho opravdu rozmetali. Rozmetali jste ho. Jsem na vás zvědavý při tom hlasování. Já vám přesně ty pasáže – já to mám vypsané – já vám budu číst, co je přesná implementace v tom cizineckém zákoně. A já dopředu říkám, budu hlasovat pro. Možná je to důvod, aby vládní koalice hlasovala proti.

Já vám za to děkuju, že v té práci pokračujete, protože my jsme ji začali opravdu dobře, kvalitně, aby lidé byli před ilegální migrací tady v Česku chráněni, ochráněni, důsledně chráněni. K tomu potřebujeme funkční pravidla, která jsou stanovena na tom evropském rámci. A my jsme vybírali ta, která pro Českou republiku opravdu tu bezpečnost přináší. Já jsem moc rád, že pan Metnar pokračuje a že i do toho cizineckého zákona tyhle věci promítá. Jsou tam. No, tak to je to rozmetání migračního paktu. Já pro to hlasovat budu. Jsem rád, že je tady jeden dobrý zákon, který navazuje na naši práci. Ale je to trochu chaos, že jo?

Proto ta schůze, mimořádná schůze, a proto bod, který se jmenuje Bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše. Mohl bych tady mluvit dlouho a dlouho, ale já se těším na toho pana ministra Klempíře abych na něj potom ještě mohl reagovat děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní v pořadí odsouhlaseném vystoupí pan předseda Hřib. Prosím pane poslanče máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji pane předsedající. Dámy a pánové, já předtím než tedy se dostanu k tomu, co jsem chtěl říct, bych se asi chtěl stručně vyjádřit k tomu, co tady zaznělo od pana premiéra z tohohle místa. Protože my jsme se teda v první řadě dozvěděli, že opozice lže a to nám tady od tohohle pultíku řekl pan premiér, který je opakovaně soudem uznaným lhářem. Možná by se měl zamyslet pan premiér nad tím, co říká, zvláště když tady řekl tedy, že neví o žádných kauzách ANO. Já bych třeba o pár kauzách věděl, tak nevím, jestli to mám tady i dneska připomínat. Abychom si klasicky tady projeli ten seznam těch vašich kauz od deníčků pana Faltýnka přes brněnskou Stoku, jak vám odvedli ty primátory několika statutárních měst, ať už je to Chomutov, pan Hrabáč – nomen omen – potom ten druhý, co tam byl za ním, jméno si nepamatuju, pardon, byl tam moc krátce, potom je Charvát z Pardubic, že jo, další to už je u soudu. Potom vám odvedli, vlastně rovnou odsoudili pana Krkošku, to byl váš hejtman za ANO v Moravskoslezském kraji, potom Havířov, tam vám odvedli nějakou velkou část vedení radnice. Potom ve Středočeském kraji, tam máte tu kauzu s azbestem, jak ten váš radní zamořil les, to je škoda za tuším 2 miliardy nebo nevím teďka přesně za kolik ani. Ono je to obtížný počítat a držet vůbec přehled o všech těch vašich kauzách. Oni se objevují jako na běžícím pásu. Takže těch kauz je opravdu hodně, co tady zvládáte vyvádět každou chvíli. A vlastně držíte i rekord těch nejvíce obviněných představitelů municipalit za 12 měsíců po sobě jdoucích. Tak to je takový rekord, kterým byste se asi neměli moc chlubit.

No, ale spíš bych se chtěl stručně vyjádřit k některým jiným lžím pana Babiše, které tady zase zvládl vyplodit. Tak především v momentě, kdy se tady pochlubil nemocnicí v Rychnově nad Kněžnou, že Alena Schillerová zajistila peníze.

Prosím vás pěkně, vaše ministryně financí zajistila houby s octem. Vy jste byli jenom jedni z mnoha, co tam dorazili, do Rychnova nad Kněžnou, vyfotili se tam, něco slíbili a nic jste s tím neudělali, protože ty peníze pro tu nemocnici v Rychnově nad Kněžnou ve skutečnosti zajistil nakonec Ivan Bartoš, a to ve spolupráci s tehdejším náměstkem hejtmana pro investice Pavlem Bulíčkem. To byl taky náš politik nebo respektive je náš politik, zatímco vy jste se tam přivedli akorát vyfotit a udělali jste pro to kulový. Akorát jste to udělali dvakrát. Udělali jste to nejdřív, když jste byli ve funkci v předchozím volebním období a teď jste se tam přijeli vyfotit znovu u toho, co odpracoval někdo jiný. Já potom tady můžu najít článek o té nemocnici samotné, jak o ní psali a referovali média, abychom si to přímo teda mohli tady ocitovat, jak to teda vlastně bylo.

Mám tady článeček, jak to tedy reálně bylo. (Hledá v materiálech.) Je to článek z deníku, Rychnovský deník, tady: Bartoš potvrdil příslib 300milionové dotace na modernizaci rychnovské nemocnice. Přečtu jenom ten perex, aby to bylo stručné, když tak si to můžete dohledat. Už léta čeká rychnovská nemocnice na nový pavilon urgentní péče a modernizaci, ale stavět se ještě nezačalo. V minulosti dostali zástupci kraje i nemocnice příslib 300milionové dotace od státu – a ne jednou, jo. Takže předtím než tam přijel váš pan Babiš, tak ještě před vámi tam byli jako další a jiní, kteří taky přijeli, vyfotili se, slíbili a neudělali vůbec nic, stejně jako vy. Pokračuju v citaci: ale dosud nepřišla. Jo, to je ten právě rozdíl. Takže až díky Ivanu Bartošovi, který byl první, který pro to reálně něco udělal, na rozdíl od vaší ministryně financí, která se tam přijela vyfotit, naslibovat a udělala pro to kulový, tak nemocnice v Rychnově nad Kněžnou tedy nakonec se skutečně modernizovala, ale rozhodně ne díky vám. Ale tedy oceňuji tu drzost pana Babiše sem přijet a vyfotit se u něčeho, na co ani nesáhl. Tak já když se v Praze fotím, tak já se fotím u věcí, na kterých jsem byl, když se tam klepalo kladívkem, mám odpracováno na tom, když se prosazovala ta stavba, když jsme to dávali do rozpočtu a potom samozřejmě jsem u toho, když se stříhá ta páska. Tak teďka budeme stavět třeba, respektive otvírat ten Dvorecký most, že jo, tak tam jsem klepal na základní kámen jako primátor, jako náměstek jsem tedy dohlížel na tu stavbu a teď budeme stříhat tu pásku. Nebo Štvanická lávka, to je úplně stejný příklad, taky hezká architektura. No, anebo ta Trojská lávka, která spadla za vlády ANO v Praze. Tak tu jsme stihli postavit, ještě když jsem byl primátor. To je takové jako specifikum, to se stihlo dříve. To se stalo takovým symbolem té neschopnosti ANO vládnout v Praze. Ale bychom mohli pokračovat, jo. Ale to je ten rozdíl mezi námi a vámi.

Potom by chtěl pana premiéra vyvést z omylu. On tady říkal, že zavedli jste regulaci marží. Pane premiére, vy jste nezavedli regulaci marží. Vy jste zavedli regulaci tou maximální cenou. To je trošku rozdíl. A ono je to poznat v tom, když vy si myslíte, že zavádíte regulaci marží, tu vaši předpokládanou maximální marži dosadíte do toho svého vzorečku, který neumíte ani používat, pak ještě neumíte počítat a vyjde vám nesmysl, kvůli kterému potom zavírají ty pumpy, protože nemůžou prodávat to, co draze nakoupili, pod cenou. A to nejsou jako nezávislé pumpy nebo pumpy Pirátů, jak jsem to tady zase slyšel, zase tu představu, že jste to zase podělali a můžou za to Piráti. Prosím vás, pumpa, která přestala kvůli vaší regulaci maximální cenou nikoliv regulaci marží, maximální cenou prodávat naftu, byla pumpa děčínského Dopravního podniku mimo jiné také. A kdo má primátora v Děčíně? No, samozřejmě ANO. Takže opět jako vždycky, vy jste to podělali, můžou za to Piráti.

Možná by bylo načase, abyste zkusili trošku přijmout to, že když prostě něco poděláte, že za to můžete vy, což je mimochodem ten důvod, proč je teď ta mimořádná schůze navrhována s těmi čtyřmi tématy. Protože pan premiér se tady ptal, proč je tam tolik témat. No, je tam tolik témat, protože jste toho už stihli hodně zvorat. Tak to je v principu ten důvod, proč je tam hodně témat. Vy jste první vláda, fakt si myslím, že první od revoluce, možná i před revolucí, to je jedno, první v celé historii tady po pádu habsburské monarchie, které se podařilo za asi tři měsíce dostat tady do ulic čtvrt milionu lidí kvůli tomu, jak to vořete. To je rekord. To se podle mě nikomu jinému tady nepodařilo, takovýmhle způsobem to zvorat. Tak proto se tady bavíme na už tuším třetí mimořádné schůzi.

Pan premiér se nechal slyšet, že prý snížil inflaci. Prosím vás pěkně, vždyť vy jste stáli na počátku toho, když jste roztáčeli tu inflační spirálu. Vždyť přece vy jste byli tady ve vládě, váš premiér Babiš byl tady u moci, když jste zrušili superhrubou mzdu a podle všech ekonomů, kteří tomu rozumí, na rozdíl od vás, jste tímhle odstartovali tu vlnu zdražování. To jste byli vy tady. A tu odpovědnost nesejmete tím, že tady u toho vám svítilo ještě třeba SPD nebo někdo jiný, protože vy jste měli premiéra. Takže vy jste ti, kdo za to nesou primární odpovědnost.

Pan premiér tady řekl, že zvládl covid. On asi žije v nějaké paralelní galaxii. Co těch 40 000 mrtvých? To si fakt děláte srandu. Já bych fakt měl na vašem místě aspoň trošku úctu k těm pozůstalým, kteří tady zůstali po tom vašem řádění. To je fakt neuvěřitelná nehoráznost, co předvádíte. Zvládl jsem covid. Já jsem měl bohužel tu smůlu, že jsem byl primátor našeho hlavního města, naší největší samosprávy zrovna v době, když vy jste tady zvládali ten covid. Vždyť to bylo neuvěřitelné. Naprosto nesmyslná opatření, která jste ráno vyhlásili, večer už jste to rušili. Neuvěřitelný Babišův chaos a výsledek byl ten, co jsem říkal. To je fakt jako neuvěřitelné, jak vy se snažíte tu realitu překrucovat. (Poznámka z levé části sálu: Nevíš, o čem mluvíš.) No, bohužel vím, protože já jsem byl ten, kdo řešil tu situaci z pozice naší největší samosprávy. A samozřejmě ano, ta velká města jsou nejnáchylnější k šíření epidemií tohohle typu, kapénkově přenášené viry, protože tady máme metro, třeba MHD, pochopitelně, to jo. Ale my jsme zaváděli opatření, která na rozdíl od těch vašich dávala smysl. Já jsem byl první primátor v Evropě, který zavedl roušky v metru. To bylo opatření, které se respektovalo, protože všichni chápali, proč tady je. Vy jste zaváděli opatření, kterým nikdo nerozuměl. Vy jste chtěli, aby ty roušky lidi nosili, když běhají venku v lese sami. Vždyť to je úplně absurdní nesmysl. A nenechali jste si poradit od odborníků. To bylo takové to – a ti, co měli přijít, nepřišli, že jo. A tehdy jsem tedy zažil, jak funguje mikromanagement pana Babiše v praxi. A bylo to zoufalé a bohužel kvůli tomu umírali lidi. A skutečnost, že vy tady teďka lžete o tom, že to bylo nějak jinak, že jste to zvládli, no, nezvládli. To je prostě další pomníček té vaší neschopnosti vládnout, stejně jako ta zbořená, respektive zhroucená Trojská lávka, kde se zranili čtyři lidi mimochodem, kvůli vaší neschopnosti.

Proč nefungovala V4? No, prosím pěkně, tak V4 nefungovala kvůli tomu, že vládl v Maďarsku pan Orbán, který například poskytl azyl tomu – teďka nevím, jestli to byl náměstek nebo ministr té polské vlády předchozí za Právo a spravedlnost, jak tam vládla, a ten utekl do Maďarska a dostal tam politický azyl, protože ho v Polsku začali honit kvůli nějaké korupční kauze. Tak to byl jeden z důvodů, proč nefungovala V4. Kvůli kamarádovi vašeho premiéra, Viktorovi Orbánovi nefungovala V4. To je jako první zásadní problém. Taky v tom hrálo trošku roli to, že tedy pan Viktor Orbán byl člověk, který vlastně jednal tady jako pátá kolona Ruska, což se třeba taky jako nelíbilo úplně těm Polákům. Asi k tomu měli nějaké důvody, já nevím, historické, třeba srovnání Varšavy se zemí, nebo Katyň, nebo já nevím, prostě furt něco měli. Tak možná se zkuste trošku zamyslet nad těmi věcmi, zalistujte v dějepise a ty věci vám třeba dojdou.

Další, že prý ČT nikdo nekontroluje. No, tak v momentě, kdy do těch rad tlačíte lidi, kteří tam způsobili škody, tak to je potom jako složité, že by to tam někdo kontroloval. Místo renomovaných osobností, které mají kvalifikaci, tam prostě tlačíte nějaké destrukční loutky. No, tak to potom jako není divu, že je ta situace tam složitá.

Potom, co mě pobavilo asi nejvíc, je, že střet zájmů neexistuje a ta částka taky nesouhlasí. Tak to si myslím, že je skutečně legendární výrok, který asi vejde do dějin internetových memů, protože to je přece nehoráznost. Vždyť tady regulérně existují rozsudky soudů, dokonce i Ústavního soudu, že Andrej Babiš měl ten střet zájmů.

Stále ještě má vrátit těch sedm a něco miliardy korun z těch neoprávněných dotací nezákonných zakázek. Teď se opět Andrej Babiš snaží obejít ten zákon, zase už mu to odborníci rozcupovali. Je zjevné, že se zase blíží problém a vydáváte se tou maďarskou cestou. A připomenu, že v Maďarsku jeden z důvodů, proč vyhrál ten opoziční lídr, byl i ten důvod, že Maďarsko má zaseknuty ty evropské dotace právě kvůli těm čachrům, co tam s nimi dělal Viktor Orbán.

No, ale pojďme na to, co jsem vlastně sem původně přišel říct.

Měli bychom si uvědomit že je za pět minut dvanáct, jo, 11.55, za pět dvanáct, nejvyšší čas. Nejvyšší čas řešit tu situaci, a proto jsme svolali tuhletu mimořádnou schůzi. Protože potraviny, energie, pohonné hmoty, bydlení, to jsou všechno věci, bez kterých to prostě jaksi v životě nejde. A tyhle věci jsou teď neúnosně drahé, ty ceny letí nahoru a mnozí si je už prostě nemůžou dovolit.

Zatímco premiér téhle země tady předstírá, že rozumí běžným lidem, přitom je to normální oligarcha, který se musí vyfotit pokaždé, když náhodou vleze do MHD, tak ti skuteční lidé téhle země tady čekají, až si budou moci dovolit natankovat plnou, jo. A to je realita českých rodin, mladých lidí, ale i seniorů, kteří počítají každou korunu, pane premiére, nepřítomný. A co dělá ta vaše vláda? No, ta vláda nedělá nic, aspoň nic tedy smysluplného, zejména nic smysluplného z pohledu ekonomiky, u které jste se teda holedbali, jak vystřelí do astronomických výšin hned, jak se dostanete k moci. No, tak vystřelilo, jo. Pokud jste tedy mluvili o těch cenách, ty tedy fakt vystřelily, proto jsem tady v úterý navrhoval ten bod Pane premiére, už je líp, nebo to ještě budete nějak zlepšovat?

Protože čelní představitelé téhle vládní koalice by si měli přiznat jednu věc. Andreji Babiši, Tomio Okamuro, Petře Macinko, přestaňte se konečně schovávat před tou tvrdou realitou. Vy jste prostě selhali. Selhali jste na celé čáře. Lidi dneska čelí tomu, že se zdražují základní věci, jejich výplaty to přestávají stíhat. Energie, potraviny, bydlení nebo doprava, jo, všechno to zdražuje, ten tlak je stále silnější. A spousta z toho je samozřejmě z důvodu nějaké krizové situace. Za to samozřejmě vláda nemůže, pokud si odmyslím to, jak jste tady mávali těmi červenými čepičkami při inauguraci Trumpa, protože jeho íránské dobrodružství tu situaci způsobilo, tak jistě, nicméně za vládou tohleto nejde. Ale ten absolutně amatérský a chaotický přístup k tomu, jak tu situaci řešit, to už za vámi jde, protože lidi oprávněně čekají, že stát bude jednat rozumně a předvídatelně.

Jenomže místo toho tady vidíme zase ten klasický Babišův chaos, mikromanagement a kroky, které tu situaci prostě zhoršují. A dobře je to vidět na těch pohonných hmotách. Takže vláda přišla s opatřeními, jak cenu snížit. Údajně. Jenomže jste špatně nastavili ty limity a díky tomu některé čerpací stanice prostě přestaly prodávat naftu, jo, třeba i ta v tom Dopravním podniku v Děčíně, kde vy máte toho primátora. A logicky tak lidi nejenom že žádnou výraznou úlevu nepocítili, ale ani nevědí, co mají čekat ten další den nebo nedej Bože za týden, protože prostě jenom vyvoláváte chaos. A navíc tohle vaše v uvozovkách řešení pomáhá jenom některým, a to tedy zrovna ne těm, co tu pomoc potřebují, protože zákazníci citliví na cenu si prostě i dříve jezdili natankovat mimo dálnici, a to je jediné místo na té dálnici, kde ty ceny díky vašemu opatření reálně klesnou. Takže ten, kdo už dřív tankoval mimo dálnici, tak neušetří reálně vůbec nic, tomu ta vaše opatření nijak nepomáhají, pokud čerpají do toho benzin, jo. Takže nejvíc jste pomohli na dálnicím s naftou. Tak tu tam tankují primárně kamiony, které pochopitelně mimo tu dálnici budou sjíždět obtížně, tak to nejsou ale často naši lidi, to jsou nějací projíždějící přepravci, prostě jede Turek, ne tady tenhle (ukazuje na místo v lavici patřící poslanci Turkovi), ale ten prostě z Turecka, a veze něco do Berlína, jo. Nechápu úplně, proč zrovna tedy jste se rozhodli pomáhat Turkovi, proč nepomůžete radši našim lidem.

Protože to zdražování se neomezuje jenom na ty pohonné hmoty. Vyšší ceny dopravy se začínají propisovat do potravin i do dalších věcí. Zdražují suroviny, hnojiva, výroba, jo, a to se projeví v příštích měsících stále víc. Takže proto říkáme, že je za pět minut dvanáct. Ještě opravdu není pozdě, aby ten stát začal konečně fungovat pro místní obyvatele a ne jenom pro hrstku vyvolených. Aby se tedy zkrotily ceny, narovnal trh, ochránila se férová konkurence, zatočilo se s korupcí a hlavně aby se nestalo to, že na tom zdražování zase začnou nějací lidi vydělávat a někdo se tady napakuje.

My jsme připravili Manifest energetické bezpečnosti s konkrétními opatřeními. Opatření číslo 1: Stát vrátí peníze z nadvýběru DPH lidem, jo, to, co vybíráte navíc teď díky těm drahým pohonným hmotám, tak tohleto vrátíte lidem. Takže za měsíc je to nějakých, řekněme, 1,5 miliardy „baj voko“, ono to kolísá samozřejmě, tak tyhle peníze, abychom vrátili lidem nějakým jednoduchým způsobem, třeba formou slevy na daních a podobně. Další: Snížit DPH na základní potraviny a hygienické potřeby, čerstvé maso, těstoviny, luštěniny, ovoce, zelenina, rýže, třeba i menstruační potřeby, jo, protože to prostě tvoří významnou položku v rozpočtech těch rodin, o kterých se tady bavíme, které tu pomoc doopravdy potřebují. Takže to my navrhujeme v konkrétním paragrafovém znění. Ty naše návrhy jsou načteny do systému. Tady můžeme schválit program, hned v tom prvním bodě, který je o tom zdražování, můžeme to tam dát, hned to tady odhlasovat, a bude hotovo. Opravdu pomůžeme těm lidem, kteří si tady pomoc zaslouží, dáme jim ty peníze z nadvýběru DPH a oni sami se rozhodnou, na co ty peníze využijí. To znamená, dáme lidem více svobody.

To jsou konkrétní návrhy. Já jsem s nimi oslovil pana premiéra i klíčové ministry téhle vlády, paní Schillerovou, pana Havlíčka, a odpověď nepřišla. Takže když vy říkáte, že chcete spolupracovat, tak to jsou jenom kecy. My tady máme konkrétní návrhy připravené ve spolupráci s odborníky, které jsou v paragrafovém znění. A můžeme je hned schválit, okamžitě. A jakmile vy tedy přestanete řešit jenom svoje vlastní problémy a svůj vlastní byznys tady premiéra Babiše, tak my jsme připraveni se o tom s vámi bavit, jak skutečně pomůžeme lidem v téhle zemi, protože vám je to zcela zjevně úplně šumafuk.

To bohužel není všechno. Kromě toho je nutné myslet i na budoucnost. Vyřešit tu aktuální situaci je samozřejmě důležité, ale je nutné myslet i na budoucnost. Proto ta naše opatření se věnují i budoucnosti. Je potřeba podpořit úspory, úspory energie. Je potřeba zajistit domácí zdroje energie a je potřeba investovat do infrastruktury tak, abychom měli tu energii třeba snadno dostupnou ze zahraničí, protože tím se taky ušetří, protože bude více konkurenční prostředí. My budeme méně závislí na fosilních palivech. To je důležité v dlouhodobém horizontu. Samozřejmě vy jste se vydali opět opačným směrem. Naopak jste tady zrušili osvědčený projekt Nová zelená úsporám, a ticho po pěšině. To je ale přesně opačná věc, než co potřebuje naše země. Proto jsme říkali, že my si tady můžeme vybrat, že jeden den budeme chodit pozpátku, ale vy táhnete celou naši zemi nazpět a není to dobrovolné. Ti lidé si nemůžou vybrat. To je prostě bohužel něco, co dopadá na celou naši zemi.

My chceme, abychom snížili tu závislost na těch vnějších vlivech, abychom nebyli závislí na tom, jak se zrovna vyspí oranžový pán v Bílém domě, u kterého jste tady mávali červenými čepičkami při jeho inauguraci. My chceme, aby naše země byla skutečně energeticky suverénní. Tohle je tedy věc, ke které směřují ta naše opatření a jsme připraveni o tom s vámi jednat, protože to je důležité pro peněženky lidí v naší zemi, ale i pro tu důvěru lidí ve stát.

Zároveň se totiž nemůžeme tvářit, že se tady nic neděje v oblasti bezpečnosti, protože v době, kdy tady bezpečnostní experti mluví o reálných hrozbách vůči Evropě, tak co děláte vy? Vy zpomalujete investice do naší obrany, armádě chybí desítky miliard v rozpočtu. Dokonce i ministr Zůna, zde přítomný pan ministr, napsal do toho komentáře, do toho kapitolního sešitu, že s tímhletím rozpočtem není schopná armáda splnit ty capability targets pro NATO, a to jak ty z toho roku 2021, tak ani ty z roku 2025. Podepsán generál, ministr Zůna, jo? Tak zkuste trošku jako věnovat aspoň pozornost lidem, se kterými sedíte ve vládě, kteří vám říkají, že vy vlastně podrážíte nohy bezpečnosti naší země.

Kromě toho tím také poškozujete naši důvěryhodnost v očích spojenců. To je další problém, protože ta bezpečnost není něco, co by se dalo řešit ze dne na den. Tu buďto berete vážně, anebo ne. Buďto do ní dlouhodobě investujete, anebo ji podkopáváte. Takže my chceme, aby to Česko bylo spolehlivým partnerem v NATO i v Evropě. Aby lidi měli jistotu, co se dělá. A že máte nějaký plán, jo? A stejně vážná je ta situace i okolo dotací evropských, protože kvůli krokům téhle vlády reálně hrozí, že Česko přijde o dotace, o miliardy korun, které mají jít na rozvoj téhle země nebo na služby pro naše lidi. Evropská komise už teďka upozorňuje na ty problematické zákony, co tady tlačíte, samozřejmě bez řádného připomínkového procesu a tak podobně, ale je zajímá hlavně ten výsledek a ten výsledek je ten, že vy místo respektování pravidel hledáte prostě způsoby, jak to celé obejít. Odmítáte řešit střet zájmů u přidělování dotací, a přitom už teď řešíme, jak ty miliardy, které byly v minulosti čerpány neoprávněně, bude premiér vracet. Takže premiér má hrát fér, chránit budoucnost rodin a mladých lidí a ne riskovat peníze nás všech kvůli těm vlastním zájmům. Protože naše ambice je, aby naše země fungovala pro rodiny, mladé lidi, aby tady viděli svoji budoucnost a dnes vidíme, že se to prostě neděje. Takže proto je potřeba změnit přístup, začít řešit ty konkrétní problémy a vrátit lidem jistotu, že stát stojí na jejich straně a my jsme připraveni jednat a hledat ty řešení. A teď je na vládě, jestli k tomu přistoupí stejně. My jsme Piráti, my máme takový specifický přístup k tomu kopírování, takže ty naše návrhy nebojte, my to nemáme patentovaný, to můžete klidně vzít a normálně to můžete třeba vydávat za svoje. My se jako nebudeme úplně zlobit, když to pomůže lidem v naší zemi. (Ukazuje materiál.)

Ostatně s několika návrhy jste to takhle historicky udělali. No co, hlavu jsme vám neurvali. Tak my vás v tom podpoříme, když začnete pomáhat lidem této země konečně čím smysluplným, místo toho Babišova chaosu. Ty naše návrhy jsou nahrané v systému, stačí to odhlasovat.

Jako by ta šílená bezpečnostní situace a krize ve světě nestačily. Tak my musíme kvůli Babišovi, Okamurovi a Macinkovi řešit i ten rozvrat demokratických institucí, třeba teď těch veřejnoprávních médií. Vládní koalice tady mlžila měsíce ohledně toho, jak si konkrétně představují reformu financování veřejných médií, že měsíce jsme kolem tady tohohle důležitého tématu sledovali takový nedůstojný tyátr. A teď samozřejmě je to tedy konečně venku, pan ministr Klempíř konečně vylezl s tím svým návrhem a jak se dalo očekávat, je to samozřejmě to nejhorší, co vůbec mohlo být. Je to přesně ta varianta, před kterou jsme celou dobu výslovně varovali a potom tady přede mnou vystoupí pan ministr tělocviku Boris Šťastný s tím, že Motoristé nikdy neměli v programu nic k poplatkům. To je naprosto neuvěřitelné. Tak já vám s dovolením Motoristé, zde převážně nepřítomní tedy, přečtu, co vy jste měli vlastně v programu, abyste si to připomněli.

V kapitole Veřejnoprávní média a koncesionářské poplatky máte napsáno ještě teď vám to tam visí, jo, se na to můžete podívat. Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu, tím by se stala vládními. No, já s vámi souhlasím. Já s vámi naprosto souhlasím. Vy to tady máte v programu, jo. To je jenom škoda, že jste si to nepřečetli, jo, jak jste chtěli ohlídat toho Babiše, jste to měli na těch billboardech. Možná, že by bylo občas dobrý trošku to po sobě číst, jo, třeba někdo, kdo vás volil, by si fakt mohl myslet, že chcete ohlídat Babiše, což se vám tedy nepodařilo ani u rozpočtu, ani u ničeho jiného. Ale když si tam už napíšete to, že nechcete, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu, tak bylo dobrý, aby váš ministr nepředkládal návrh, že veřejnoprávní média budou financována ze státního rozpočtu. A když už to tedy váš ministr dělá, tak by bylo dobrý, aby druhý ministr nepřišel s tím, že jste to nikdy neměli v programu, když si to každý může ověřit na tom internetu v dnešní době, že potom jste prostě za lháře, oprávněně.

Ten návrh pana ministra Klempíře má několik zásadních problémů. Jedním z nich je také to, že se tedy překotně snižuje rozpočet České televize a Českého rozhlasu o miliardu, respektive půl miliardy. Od vedení obou institucí jsme ostatně už slyšeli, že to bude velice problematické, že to omezí jejich činnost, ale pojďme si tedy říct, jak konkrétně. Protože v České televizi by muselo přijít o práci nějakých 300až 400 lidí, musela by se omezit domácí produkce. U Českého rozhlasu by muselo dojít k rozpuštění sítě zahraničních zpravodajů, omezení regionálního vysílání. No, ale o to asi tak nějak jde, viďte, pane předsedo Okamuro, prostřednictvím pana předsedajícího. A dalším problémem je to, že navrhovaný způsob financování stanovuje přesnou částku rozpočtu veřejnoprávních médií, to vytváří přímou vazbu mezi rozhodováním politiků a rozpočty České televize a Českého rozhlasu a způsobuje prostě přímou závislost.

Kde je nějaká záruka, že tuto částku v příštím rozpočtu médiím vláda vůbec přiklepne? A tato závislost tady není. Takže to je v demokratické zemi špatně, tak špatně, jak jen to může být špatně, protože bez nezávislých médií tady neexistuje kontrola moci a bez kontroly moci nemůže fungovat férový stát. To jsme ostatně viděli v Maďarsku, a jak totiž víme, že koalice třeba v dalším roce nepřijde se snížením toho rozpočtu pro veřejnoprávní média. No a pak v dalším ještě s dalším snížením. Jak můžeme vědět, že vládní politici tady nebudou vytvářet tlak na ty média, na Českou televizi, že jim třeba nebudou vyhrožovat snížením rozpočtu, když se jim nebude něco líbit v tom vysílání. A my jsme od počátku říkali, že pokud je cílem koalice zrušit koncesionářské poplatky, tak existují modely, jak to udělat, aby zároveň zůstala zachována ta nezávislost médií, jo? Jenomže to vy byste potom nemohli tlačit na tu podobu toho zpravodajství. Takže to by nebyl ten model, který vy byste chtěli.

My Piráti tedy návrh, který představil ministr Klempíř, v žádném případě nepodpoříme a vyzýváme vládu, aby ten návrh přepracovala tak, aby skutečně respektoval nezávislost veřejnoprávních médií ve spolupráci s odborníky, ve spolupráci s opozicí i ve spolupráci s těmi médii samotnými. Protože to, co jinde správně připravují roky, tak není možné, aby to nahradila nějaká upachtěná verze sepsaná tady Otou Klempířem někde na koleně v koutě. A i kvůli té ochraně médií se na Letné sešlo čtvrt milionu lidí. A odboráři i zaměstnanci veřejnoprávních médií hlásí, jsou připraveni se za ČT i Český rozhlas postavit a my jsme tedy připraveni taky a vyzýváme všechny tyto lidi. Teď je ten čas, teď je za pět minut dvanáct s tím něco udělat a nenechat si nezávislá veřejnoprávní média zdevastovat před očima.

My si veřejnoprávní média vzít tedy nenecháme. Rozhodně ne. My se za ně postavíme spolu s vámi. Takže my budeme veřejnoprávní média bránit ze Sněmovny všemi dostupnými prostředky. Pane Babiši, pane Okamuro, tu hru na opozici a koalici, kterou jste si v minulém volebním období tak oblíbili, tady můžou hrát dva, jo? A my jsme s opozicí v tomhletom jednotní, protože ty veřejnoprávní média si zničit nenecháme ani dneska, ani zítra, ani nikdy jindy. Díky. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Přečtu omluvu: od 16 hodin z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Vendula Svobodová.

Předávám slovo předsedovi Poslanecké sněmovny Tomiu Okamurovi.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, děkuji za možnost zrekapitulovat konkrétní pozitivní výsledky naší vlády po třech měsících naší vlády. Opozice svolala dnešní mimořádnou schůzi kvůli tomu, že chceme zrušit poplatky České televizi a Českému rozhlasu. Ano, je to tak. A tento týden jsme podali zákon na úplné zrušení koncesionářských poplatků České televizi a Českého rozhlasu. A je to tak správně, o zrušení poplatků již usiluji mnoho let. Měli jsme to ve volebním programu, občané nás za tento program zvolili, nejen za tento program a teď SPD plní a budeme plnit volební sliby na rozdíl od vlády minulé.

Pojďme dál. Od ledna naše vláda zlevnila všem občanům a firmám ceny elektřiny přibližně o 10 procent tím, že jsme zrušili poplatek POZE. Takže všichni občané České republiky mají díky rozhodnutí naší vlády levnější elektřinu a už poplatek POZE nemusí platit. A výsledkem je mimo jiné rekordně nízká inflace. Zatímco kumulovaná inflace za bývalé Fialovy vlády byla přes 30 procent, to znamená, bývalá Fialova vláda znehodnotila úspory občanům České republiky o třetinu, tak naším výsledkem je inflace za únor, což jsou poslední čísla, pouhých 1,4 procenta, což je nejnižší inflace za posledních deset let, a i renomovaní odborníci i v mainstreamových médiích jasně říkají a citují, že je to díky snížení ceny energie od ledna, a projevilo se to skutečně, ten efekt se projevil okamžitě k překvapení mnoha. To znamená, našim občanům se tedy již neznehodnocují jejich úspory, jako tomu bylo za minulé Fialovy vlády.

Naše vláda také okamžitě na prvním zasedání vlády rozhodla o odmítnutí migračního paktu EU a emisních povolenek ETS 2. To je to, co naopak podepsala bývalá Fialova vláda. Kdyby tady vládla dál Fialova vláda – ještě že nevládne – tak, vážení a milí občané, za dva měsíce, od června letošního roku, začíná platit migrační pakt EU a Evropská unie... ze západu by k nám přerozdělovali nelegální islámské a africké migranty. A tomu my jsme zabránili, protože jsme odmítli implementaci migračního paktu EU pro Českou republiku. A zároveň jsme také odmítli implementovat emisní povolenky ETS 2, které by vám, vážení občané, díky tomuto rozhodnutí bývalé Fialovy vlády by vám zásadně zdražily životní náklady na vytápění, ale i na pohonné hmoty. A my jsme to odmítli, my nechceme, abyste měli dražší životy – proto za naší vlády se implementovat emisní povolenky ETS 2 nebudou. A znovu zdůrazňuji, bývalá Fialova vláda naopak dvakrát pro to hlasovala v Evropské unii a zásadně by poškodila všechny české domácnosti.

Pojďme dál. Jednou z našich zásadních priorit, nás jako SPD a prosadili jsme to společně i s našimi koaličními partnery do nového vládního prohlášení, je práce na levnějším a dostupném bydlení. Proto už tady ve Sněmovně prošel prvním čtením nový stavební zákon, aby se rychleji stavělo. Za bývalé Fialovy vlády trvala stavební řízení, třeba na bytové domy, sedm, osm, devět let. Za nás díky novému stavebnímu zákonu by to měly být pouhé tři až čtyři roky. Zkrátíme to na polovinu, aby se více stavělo, aby byla větší nabídka bytů, aby šly ceny dolů. Takže konáme konkrétně – ano, toto se neprojeví hned, protože byty těžko postavíme lusknutím prstů, ale už pro to vytváříme podmínky a začali jsme, aby se to projevilo co nejlépe, aby lidé měli dostupnější bydlení – ale i družstevní bydlení, samozřejmě i nájemní bydlení vlastnické.

Dále jsme uspořili, a to jsme u vlády jenom něco přes sto dnů, tak jsme uspořili na provozu státu 11 miliard korun. Snižujeme byrokracii, duplicitní agendy, snížili jsme i počet úředníků. A od dubna, od tohoto měsíce – a lidé, kteří pracují ve státní správě, to už moc dobře ví – od dubna zvyšujeme platy lidem ve státní správě až o 9 procent podle zaměstnání. A já myslím, že to je dobře, že lidé za naší vlády dostanou více peněz, protože za Fialovy vlády měli peněz méně a ještě kvůli nezvládnuté inflaci jim bývalá Fialova vláda znehodnotila úspory o třetinu.

Dále připravujeme a už to máme napsáno a brzy to předložíme, že neplacení výživného bude znovu trestným činem. Neplacení výživného bude znovu trestným činem. To je to, co naopak zrušila bývalá vláda.

Od příštího roku zvýšíme valorizace důchodů, už to chystáme. Zatímco Fialova vláda okradla důchodce, doslova je oškubala, protože do té doby se valorizace důchodů počítala z poloviny růstu reálných mezd, tak bývalá Fialova vláda snížila ten výpočet, aby se počítaly valorizace důchodů pouze z třetiny růstu reálných mezd – a doslova okradla důchodce a oškubala je. My naopak – už to máme nachystáno – a od příštího roku zvýšíme znovu valorizace důchodů o polovinu růstu reálných mezd. Takže za nás budou vyšší valorizace důchodů a, vážení důchodci, můžete se už těšit na to, že vám zvýšíme valorizace důchodů – zasloužíte si to.

Samozřejmě během volebního období chystáme i zvýšení příspěvku na péči, protože myslíme samozřejmě i na zdravotně postižené spoluobčany, ale valorizace důchodů se pochopitelně týkají všech.

Dále snížíme také maximální věk (odchodu) do důchodu zpět na 65 let. Fialova vláda vás svým rozhodnutím chtěla poslat do důchodu v 67, ale – a dokonce původně neomezeně horní hranici, to musím připomenout – až po razantním zásahu opozice v minulém volebním období – tady bylo i SPD v opozici – tak tedy ustoupili od neomezené hranice – to vůbec nechápu, oni chtěli, aby pracující lidé šli z práce přímo do hrobu, to je úplně neuvěřitelné, přitom si sami sobě zvýšili platy poslanců zároveň – to je hrozné úplně – a odmítli můj návrh na zamrazení platů poslanců. Mimochodem, to už taky naše vládní koalice navrhla a máme to tady v pořadí zákonů, zamrazení platů politiků na 5 let – ale zpátky k důchodům. To znamená, my zpátky zastropujeme maximální věk odchodu do důchodu na 65 let – ten maximálně možný. A já si myslím... z lidského hlediska, že by to mělo být i o něco níže. Takže tady to uděláme také. Tady se to samozřejmě na základě rozhodnutí bývalé Fialovy vlády – to zvýšení věku odchodu do důchodu se týká až ročníku 1966 a mladších, takže tady máme ještě chvilku čas a během letošní volební období samozřejmě zastropujeme na max. 65 let, aby se to nikoho nedotklo, to zvýšení.

Dále posílíme služby, sociální služby, posílíme zhruba o 1,4 miliardy korun, protože prostě jsme na straně běžných lidí, jsme na straně lidí, kteří si nemůžou sami pomoct nebo potřebují pomoct: v sociální službách, zdravotně postižení spoluobčané, senioři a tak dále.

Chystáme také zvýšení příspěvku na péči, už to chystáme, z 350 000 na 400 000 korun. A dokonce teďka tady máme náš vládní návrh zákona, kdy umožníme čerpat rodičovskou i dva měsíce před porodem, 15 000 každý měsíc, právě proto, aby v tomto citlivém období, aby měly nastávající maminky, aby se dostaly k nějakému finančnímu příspěvku a nedostávaly se do finanční tísně, protože logicky měsíc před porodem už se do zaměstnání dá stěží chodit – a většinou už tyto řekl bych těhotné ženy zaměstnání pochopitelně opouští. Takže i na tyto detaily myslíme.

Dále zpřísníme tresty za týrání zvířat. Už to máme napsané. Příští týden už to podepisujeme, ten zákon, za vládní koalici a má to u nás na starosti poslankyně Šafránková z SPD a budeme zpřísňovat tresty za týrání zvířat. Nemůžeme se dívat na to, když někdo týrá pejska, kočku anebo nějaká další zvířata, tak – domácí mazlíčky – zpřísníme tresty za týrání zvířat. Jo, máme zvířata rádi a není možné, aby za týrání a zabíjení zvířat, pejsků, koček a podobně, aby tady ještě to někdo ukazoval na internetu a vysmíval se tomu, že týrá zvíře. Takže my naopak jsme na straně zvířat a chovatelů zvířat a máme zvířata rádi.

Dále chystáme zpřísnění trestů za znásilnění. Ano, tento nápad jsem přinesl do vládní koalice. Já už jsem domluven s ministrem spravedlnosti Tejcem, už se to píše, zásadně zpřísníme spodní hranici trestů za znásilnění. Protože já nesnesu, že za znásilnění se tady dávají podmínky – to prostě ne. Dneska ženy se bojí jít večer domů, berou si taxíky, protože se bojí jít samy po ulici. Tady mají různí násilníci pré. A já jsem prosadil do vládní koalice, že budeme zpřísňovat trestní zákoník, spodní hranici trestu za znásilnění zásadně zvýšíme, aby se ženy a dívky cítily bezpečněji, aby ti gauneři přesně věděli, co je čeká.

Dále chystáme – a to už jsme prosadili ve Sněmovně – snížili jsme odvody živnostníkům. Teď je to v Senátu a pak by to měl podepsat prezident. Doufám, že nás podpoří. Naše vládní koalice předložila snížení odvodů živnostníků zpětně od ledna. Fialova vláda živnostníkům třikrát zvýšila odvody. To je neuvěřitelné, povinné odvody jim třikrát zvýšila. Ale my jsme na straně živnostníků, proto my to zvýšení, které Fialova vláda ještě stačila prosadit od ledna, tak ho snížíme a ještě zpětně vrátíme ty peníze, o které živnostníky připravila od ledna bývalá Fialova vláda. Takže, vážení živnostníci, tyto peníze, o které vám bylo od ledna zvýšeno, i ty dostanete zpátky, i ty vám vrátíme. Takže jsme na straně živnostníků. Tento náš zákon už odešel ze Sněmovny, už jsme ho tady prosadili. Čekáme jenom na Senát, na prezidenta.

Dále návrat školkovného. Ano, vrátíme školkovné protože podporujeme rodiny s dětmi, pracující rodiny s dětmi. Vrátíme také slevu na studenta a na manžela či manželku, protože prostě podporujeme rodiny s dětmi, podporujeme mladé lidi. Zvýšení rodičovského příspěvku na 400 000 z 350 000, o tom už jsem hovořil. To zvýšíme také a mělo by to být od příštího roku.

Pro SPD je také důležitý boj proti takzvaným akceleračním zónám, protože nechceme, aby se tady stavěly obrovské větrníky kolem obydlí nebo v krajině. To je to, k čemu tady servilně kývala bývalá Fialova vládní koalice, speciálně exministr životního prostředí Hladík z KDU-ČSL. Ale to byla vládní koalice, pětikoalice, koalice SPOLU, ODS a tak podobně. Vy jste podpořili v Evropské unii a ještě jste to aktivně prosazovali, aby se postavilo v České republice až 500 těch obrovských větrníků, těch 200 metrových větrníků, které hučí kolem obcí, občanům za okny anebo narušují krajinný ráz. My teďka bojujeme za to, aby ty větrníky se tady pokud možno nestavěly. Postoj SPD je, aby se nestavěly, pokud možno vůbec. Za to bojujeme. Žádné tyhlety megavětrníky v okolí našich bydlišť nebo tady v našich krajinách.

Ale to víte, Evropská unie, ta nás do toho tlačí, tenhleten úplně nesmyslný Green Deal, nesmysly úplné. Samozřejmě chtějí nás poškodit, ale my za to bojujeme, SPD. Jak říkám, ideálně nechceme žádné větrníky a za to bojujeme.

Požadujeme za SPD také úpravu Národní očkovací strategie, jelikož nechceme státní nátlak na očkování novými dobrovolnými typy vakcín. O těch mluvíme – nové dobrovolné typy vakcín. Už se nám podařilo prosadit po jednání i v rámci koalice, že se škrtlo těch 100 milionů korun, kdy stát měl platit propagaci farmaceutickým firmám za jejich soukromé produkty. U dobrovolného očkování novými typy vakcín. Jenom to zdůrazňuji. Takže o to nám jde. My nerozporujeme povinné očkování – žloutenka, tetanus a podobně. To jsou desítky let prozkoušené vakcíny – v pořádku – a tak dále, ale mluvíme o tomto typu. Takže požadujeme úpravu, jednáme. Dnes k tomu máme další jednání.

Co se týče levnějších potravin, také rozpracováváme. Také je to naším cílem, slíbili jsme to, pracujeme na tom.

Co se týče dopravy, tak tady se můžete – to je ministerstvo v gesci SPD, pan ministr Bednárik za SPD – tak se můžete těšit na řadu pozitivních věcí, vážení občané. Od příštího roku zamrazíme cenu dálničních známek. To znamená, nebudou se zvyšovat. Bývalá Fialova vláda vám pořád zvyšovala dálniční známky. My od příštího roku zamrazíme cenu dálničních známek.

Zároveň srovnáme podmínky pro všechny, kdo využívají dálnici. To znamená, doteď měly elektromobily dálnici zdarma a my to srovnáme, aby elektromobily platily stejně jako ostatní auta. Přece dálniční poplatek není ekologická daň. Dálniční poplatek je příspěvek na údržbu dálniční sítě a elektroauta jsou často těžší než ještě konvenční auta. To znamená, zavedeme, aby platila elektroauta stejný dálniční poplatek jako jakákoliv jiná a zároveň dálniční poplatky nebudeme zvyšovat.

Od příštího roku znovu naše vláda, konkrétně my na Ministerstvu dopravy – ale je to vládní návrh – zvedneme slevy pro studenty a seniory ve veřejné dopravě na 75 procent. To je to, co zrušila Fialova vláda a znovu okradla studenty i důchodce. Znovu vám to, vážení studenti a vážení příjemci důchodů, vrátíme a bude znovu zvednutá sleva pro studenty a seniory ve veřejné dopravě na 75 procent.

Dále budeme pokračovat na Ministerstvu dopravy v digitalizaci úředních agend. Takže už v příštím roce by mělo být například možné nechat si do výdejního boxu poslat malý technický průkaz nebo registrační značku. On-line také budete moci vyřídit přepis vozidla například po jeho prodeji. Takže digitalizujeme, jsme moderní vláda, chceme usnadnit práci. Zároveň samozřejmě zůstává konvenční možnost si požádat, kdo třeba není s digitalizací familiární.

Co se týče výstavby. Ministerstvo dopravy, které vedeme, zahájíme až 105 kilometrů výstavby dálnic, zprovozníme téměř 40 kilometrů dálnic a 21 kilometrů silnic první třídy. Zahájíme výstavbu D11 úsek Jaroměř–Trutnov, D35 Úlibice –Hořice, plus D6, D48, D55 a obchvaty Znojmo a Břeclav. Vážení občané, můžete se těšit.

Samozřejmě co se týče drah, tak nastartujeme výstavbu drah v úseku Praha-Ruzyně – Kladno. Tam jsou přeplněné, je to absolutně přeplněné. Občané si stěžují, kteří dojíždějí z Kladna do Prahy a my to nastartujeme. Velké uzly nádraží. Budeme investovat do bezpečnosti. Systém ETCS, aby bylo méně nehod. Do bezpečnosti přejezdů investujeme 0,75 miliardy a tak dále. To dělá naše vláda a to všechno pro vás, vážení občané, chystáme.

Levnější potraviny. O těch jsem hovořil. Velké téma, pracujeme na tom také.

Zároveň v červnu předložíme zákon na zpřísnění pobytu cizinců v České republice, podmínek pro pobyt, včetně Ukrajinců, včetně takzvaných dočasných ochran pro Ukrajince. Bývalá Fialova vláda tady poškodila občany a nastavila tak benevolentní podmínky, které jsou dokonce mnohem benevolentnější, jsme zjistili, než v okolních státech. Takže mimo jiné to, že jsme začali kontrolovat zneužívání dávek ukrajinskými podvodníky, kteří tady zneužívají dávky, vůbec nepobývají na území České republiky a žijí na Ukrajině v klidu a pak si jednou za tři měsíce jenom přijdou vyzvednout dávku. To nastavila bývalá Fialova vláda s Piráty.

Protože jsme zjistili, že oni dali do zákona – takových změn my uděláme spoustu, aby to bylo přísnější a lepší – že až po 90 dnech, kdy nepobývají Ukrajinci v České republice, tak teprve jim může zaniknout takzvaná dočasná ochrana. Zjistili jsme, že v sousedním Polsku je to pouze po 30 dnech. Že Evropská unie – protože je to nařízení Evropské unie, ta dočasná ochrana – takže bohužel nemůžeme tu dočasnou ochranu ihned zrušit. To bych udělal nejradši samozřejmě.

Ostatně v Norsku už přímo vyčlenili regiony – ti ale nejsou v EU – ze západní Ukrajiny, kde už tu ochranu nedostávají, protože to považují za bezpečné regiony. Tak my to snížíme na těch 30 dnů. Právě díky bývalé Fialově vládě s Piráty se tady zneužívají dávky a čeští občané jsou okrádáni. Proto tři měsíce. Oni jsou ti Ukrajinci na Ukrajině a jednou za tři měsíce sem přijedou. Poláci to mají pouze 30 dnů a jak přes 30 dnů už nepobývají v Polsku, tak jim končí dočasná ochrana. To my to taky zajistíme.

Takovéto detaily bych mohl rozebírat dál, co všechno zpřísníme. A kvůli vám, vy jste způsobili ten systém, kdy občané České republiky jsou tady masově okrádáni. My to teďka dáváme dohromady, jak nejrychleji to jde a kontrolujeme to a budeme to zpřísňovat, a tak dále a tak dále. Ten zákon na zpřísnění podmínek pro pobyt cizinců, včetně dočasných ochran Ukrajinců, je poměrně rozsáhlý. Ostatně tam samozřejmě už jenom těch bodů, co se mění, je asi třicet, čtyřicet a je toho opravdu hodně.

To všechno představíme v nejbližší době, ale pracujeme na tom, vážení občané. Vím, že si stěžujete na to, že je tady hodně Ukrajinců. Děláme, co můžeme, budeme to zpřísňovat na maximum, co nám v rámci toho nařízení Bruselu prostě dovolí. Protože kdybychom jim to zrušili, tak oni se odvolají k soudu a stejně odtud neodejdou, protože je tady to nařízení Evropské unie. To znamená, musíme to zpřísnit na maximum a hlavně ukončit ten konflikt co nejdříve. Tím by dočasné ochrany okamžitě automaticky zanikly. Ale děláme, co můžeme, abychom to zpřísnili.

Mimochodem, budeme zpřísňovat i automatické vyhoštění za závažnou trestnou činnost. Což dneska za Fialovy vlády to tady probíhalo tak, že přestože tady ti Ukrajinci a další cizinci páchali trestní činnost, tak se vůbec nevyhošťovali nebo jenom ve výjimečných případech, a dál tady pobývali. To je přece úplně neuvěřitelné. Ti mají být okamžitě vyhoštěni, kriminálníci. To je prostě naše země, to není země nějakých tady imigrantů bez českého občanství. Ať se tady prostě chovají řádně. My tady nechceme ty, co páchají trestnou činnost.

Dále, pokud jde o energetickou krizi, tak naše vláda ji řeší a sama. Opozice by měla raději mlčet. Současná situace je totiž z velké části důsledkem kroků té předchozí Fialovy vlády. Kdybychom měli diverzifikované, tedy vícezdrojové dodávky plynu a ropy, část problémů by neexistovala. Kdybychom neutlumovali uhelné zdroje a jejich využití úmyslným zdaněním skrze povolenky, naše problémy by dnes byly minimální.

To znamená ta servilní politika vůči Bruselu a vůči Green Dealu, kterou tady předváděla bývalá Fialova vláda – vy jste nás tedy přivedli do pěkné šlamastyky. A o těch větrníkách už jsem mluvil. O emisních povolenkách ETS 2 jsem mluvil. Vždyť je to šílené. Vy jste na všechno kývali. Vy jste byli vláda servilních kývačů a škůdců. My naopak chceme, aby Česká republika prosperovala. A my se stavíme těmto nařízením Bruselu zcela aktivně, abychom bojovali za naše ekonomické zájmy, ale hlavně za zájmy, aby občané neměli dražší životy a firmy mohly fungovat.

Co se týče Ukrajiny, tak my neposíláme v rámci muniční iniciativy české peníze na Ukrajinu. Vy jste je tam posílali, miliardy. My je neposíláme. My jsme si vybrali české občany. Takže to je taky velký rozdíl samozřejmě. A neříkáme pořád ty nesmysly, jako říkal bývalý premiér Fiala tady ve Sněmovně, že je Česká republika ve válce. Vždyť ten normálně tady strašil, lhal, vymýšlel si, jako vzbuzoval strach. To je neuvěřitelné. My nic takového, naše vláda říká, naopak aktivně prosazujeme mírová řešení v rámci našich možností malé České republiky.

Dále bych ještě posunul se dál. To, co taky chystáme a v druhé polovině letošního roku už to předložíme jako zákon, máme to v programovém prohlášení, je například právo na hotovost, právo na platbu v hotovosti. Považujeme to za vyjádření svobody pro občany, aby občané měli možnost volby, jestli chtějí platit bezhotovostně, nebo jestli chtějí platit hotovostí. Tlaky z Evropské unie jsou takové, aby všechno probíhalo bezhotovostně a aby byla maximální kontrola nad spotřebitelským chováním občanů. Ale to my prostě nechceme.

SPD má v názvu svobodu. A některé země Evropské unie už přijaly tento zákon, že si daly do zákona přímo právo na platbu hotovosti, tak my to také chceme předložit. Je to samozřejmě ústavní změna. Doufám, že nás tady ti, co také zastávají svobodu, v tomto podpoří. Ale právo na hotovost chceme také ukotvit do ústavy.

Když půjdu dál, tak půjdu i do takových určitých detailů. Ale my toho máme hrozně moc. Už toho máme rozpracováno, už jsme něco taky prosadili, jak jsem říkal, že jsme snížili cenu elektřiny a tak dále, anebo například že se budou, jak jsem říkal, až o 9 procent zvyšovat platy ve státní správě, už se na to všichni těší, pracovníci, zaměstnanci, tak to je už také mnoho takových konkrétních věcí.

Ale třeba zbraně a střelivo. Já osobně dlouhodobě, střelecká veřejnost ví, že stojím na straně nás střelců, nás legálních držitelů zbraní. Je nás v České republice 300 000. Já mám zbrojní průkaz už přes dvacet let a vlastním dvě zbraně legální. Jsem ve sportovním střeleckém klubu. Střelba, trap. To je takové to, říká se tomu laicky střelba na létající holuby.

Co nám připravila Evropská komise? A za to taky bojujeme, proto o tom chci mluvit. Za nás, za střelce, za myslivce bojuju, protože Evropská komise připravuje plošný zákaz olověného střeliva napříč celou Evropou. A my s tím prostě nesouhlasíme. Už jsme o tom mluvili i ve vládní koalici a snažíme se v Bruselu se tomu bránit, aby nám tady Brusel nediktoval, jakým způsobem se tady máme věnovat našim koníčkům, tradicím a myslivosti nebo střeleckému sportu. Týká se to totiž nejen lovu, ale i rybolovu. My jsme na straně rybářů, na rozdíl od bývalé Fialovy vlády, ale i sportovní střelby a venkovských střelnic.

Jak jsme zjistili, tak vy jste rozdávali na Ministerstvu zemědělství VIP rybářské lístky exponentům bývalé Fialovy vlády. To už jsem zarazil s panem ministrem. Pan ministr Šebestyán to zarazil. Mluvili jsme o tom a už jsme to zarazili. Úplně nekontrolovatelně exponenti bývalé vlády dostávali VIP rybářské lístky, zatímco běžný občan vlastně nemá nárok vůbec takový lístek získat. A za rybářské lístky platí drahé peníze. Takové papalášské chování vy jste tady předváděli! A my jsme to hned po nástupu našeho ministra Šebestyána zarazili na ministerstvu. Podívejte se, jací kostlivci se tam postupně ukazují. Ale zpátky k tomu střelivu.

Evropská komise chce, aby po pěti letech bylo používání olověných broků i kulek prakticky zakázáno. Výjimky zůstanou jen pro registrované střelnice se složitými ekologickými a velmi nákladnými stavebními opatřeními, protože tam musejí být nějaké zdi, nějaké hráze a tak dále, ty střelnice budou muset budovat valy, sítě, drenáže, sbírat olovo, pravidelně reportovat. To znamená, to zlikviduje drtivou většinu střelnic v České republice a zůstane jenom pár nějaký velkých. To znamená, zásadně to likviduje i náš střelecký sport. Já jsem, jak jsem říkal, téměř dvacet let členem sportovního střeleckého klubu, shodou okolností u Davida Kosteleckého, olympijského vítěze z Pekingu a stříbrného medailisty z Tokia.

Chtěl jsem jenom říct, že to prostě znamená vyšší náklady, více byrokracie, menší střelnice skončí, dostupnost skončí a omezí to nás střelce, ale i myslivce, jak jsem říkal, i rybáře, protože ten zákaz olověného materiálu se týká i rybářských olůvek pochopitelně. Nahrazení ocelí navíc vůbec nic neřeší. Naopak to ničí zbraně a jedná se o likvidaci našeho tradičního sportu, ale i myslivců a rybářského sportu.

Místo podpory sportu přichází další regulace, papírování, omezení svobody. A výsledek? Opět další zbytečný zásah do našich životů. Takže i takovýmto detailům my se na vládní úrovni věnujeme. Pro mě to detail není, protože nás střelců je 300 000, nás držitelů zbraní. My jsme velká skupina. A já to za detail nepovažuju. Ale bývalá Fialova vláda se na to úplně vykašlala, ještě tomu servilně kývala. To je neuvěřitelné, co vy děláte. Vy likvidujete úplně všechno. Všechno jste tady likvidovali. Naopak my takhle pracujeme, proto ten výčet, co už jsme za pouhé tři měsíce, my jsme u vlády sto a něco dní pouze, důvěru jsme získali v první polovině ledna, v polovině ledna získala teprve naše vláda důvěru, tak makáme na spoustě věcí.

Referendum. Tady mám štos toho, co všechno máme nachystáno, co už prochází, co už máme napsáno, co předkládáme, co realizujeme. Zákon o referendu. Pracovní skupina vznikla. Pan ministr Tejc to dal dohromady. Zúčastnili se představitelé všech tří koaličních stran. Já jsem byl překvapený. Za čtrnáct dní hotovo, uděláno. Už byli u mě potom v kanceláři, předložili mi návrh na referendum, už jsme domluveni v podstatě a budeme připraveni. To znamená, chceme více demokracie v České republice. Naopak antidemokratické je to, kdo brání referendu.

My prosazujeme demokracii. A já si myslím a jsem hluboce přesvědčen o tom, že majitelé této země nejsou politici ani Český rozhlas ani Česká televize. Majitele této země jsou občané. Proto podle mě mají mít právo na zákon o referendu. A doufám, tady k tomu budeme potřebovat ústavní většinu, takže doufám, že se některá ze stran, protože naše vládní koalice má 108, potřebujeme 12 podpisů poslanců z nějaké opoziční strany, abychom ten zákon o referendu mohli tady ve Sněmovně prosadit. Takže jsou tady některé strany nebo jedna strana opoziční, která má návrh, která o referendu hovořila ve volebním programu, tak jsem zvědavý, jestli se od slov přejde k činům. A já bych byl rád.

O týrání zvířat už jsem hovořil. Přejdu ještě závěrem, protože toho tady mám strašně moc, co už všechno, ten výčet, na čem všem už pracujeme. Pracujeme na zlepšení životů úplně všech skupin občanů, pro firmy, prostředí a tak dále. Máme v programu samozřejmě i snížení korporátní daně na 19 procent. Už ta diskuse začíná nad tímto tématem a tak dále a tak dále.

Úplně na závěr bych ještě řekl, že šetříme zbytečné peníze i tady ve Sněmovně. Za první čtvrtletí letošního roku, já jsem se kouknul na zahraniční cesty, jak víte, hned po svém nástupu do pozice předsedy Sněmovny a za bývalé Fialovy vlády, to tady byla luxusní cestovní kancelář, za paní Pekarové, luxusní cestovní kancelář pro poslance. Například za první tři měsíce leden – březen 2023 tady za paní Pekarové se za zahraniční cesty poslanců utratilo 2 804 000 korun, skoro 3 miliony tady, si tady odsouhlasila bývalá vládní koalice výlety do celého světa. A víte, kolik je to za mě teďka za mě za první tři měsíce? 700 000 korun. Takže za paní Pekarové až 3 miliony, za bývalé Fialovy vlády. Za mě 700 000. Takže spoříme, kde můžeme. Máme konkrétní výsledky i tady ve Sněmovně a prostě ty peníze účelně vynakládáme.

Teď se někdo může ptát, co se s těmi penězi stalo, které jsme ušetřili? Co se s nimi stalo? Zaměstnanci, pracovníci, běžní lidé dostali přidáno. Asi to nevíte, všichni se chodíte stravovat do restaurací tady, že platy v gastru, tady na oddělení gastra, kde dělá 70 lidí tady dohromady, tak tam jsou lidé, kteří měli 25 000 měsíčně. A my jsme jim přidali. My jsme přidali obyčejným pracujícím lidem. Na úkor poslanců jsme to udělali. Naše vládní koalice. Poslancům jsme vzali. Nebudeme zvyšovat platy, chceme je zastropovat. Poslancům jsme vzali i tyhlety přehnané zahraniční cesty a dali jsme peníze běžným zaměstnancům, aby se měli líp obyčejní lidé nebo běžní lidé, aby se měli líp. To je politika naší vlády.

Děkuji vám za pozornost, vážené dámy a pánové. A držte nám prosím palce a budeme makat dál na tom, aby se všem občanům – všem, nejen našim voličům – ale všem občanům a firmám dařilo v České republice lépe. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi.

Než přijde pan vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, tak ještě omluva: od 18.30 hodin z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Helena Válková.

Pane vicepremiére, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, no, situace na Blízkém východě se nevyvíjí dobře. Skutečně hrozí v tuto chvíli nedostatek energií. Určitě to sledujete i s ohledem na letecké palivo. Jsme v situaci, kdy musíme řešit případný nárůst cen energií a my skutečně velmi zodpovědně připravujeme celou řadu scénářů, od toho relativně pozitivního až po ty horší scénáře, jakým způsobem zabezpečit v těch příštích měsících, dokonce možná i letech dostatek energií s ohledem na strategické zásoby, s ohledem na zásobníky, s ohledem na další dodávky z ostatních destinací, které doposud nebyly v provozu, například ze Spojených států a podobně.

Dopočítáváme všechny dopady, připravujeme opatření pro to, abychom zamezili nebo alespoň zredukovali růst inflace a připravujeme varianty jakým způsobem eliminovat negativní vlivy jak na firmy, podniky, zaměstnavatele, tak na spotřebitele. Nestrašíme, ale jsme připraveni a firmy musí vědět že mohou dále investovat, že je nenecháme ve štychu jako před čtyřmi lety minulá vláda. Že zde nebudou eskalovat ceny energií tak, že budeme mít nejvyšší ceny v celé Evropě.

Ale já to neříkám proto, že bych se tím chlubil. Toto je povinnost a zodpovědnost jakékoliv vlády, zodpovědné vlády a my tak činíme. No, co činí naše opozice, co jsou jejich hlavní témata? Tak jsou to spacáky. Sledujeme show na sociálních sítích, kterak si pořizují spací pytle na to, aby zde krváceli na barikádách. Za to, že se jim nelíbí, že žádáme úspory a šetrné chování v rámci veřejnoprávních médií.

Co řeší dále? No řeší od rána do večera, kdo doprovodí premiéra Babiše na jednání NATO. Skvělé téma, výborné. Já bych opravdu chtěl jenom připomenout, že tady hrajeme o opravdu výrazně důležitější věci, než kdo komu bude dělat doprovod. No, řeší se dotace, pochopitelně. Co jiného? Řeší se střet zájmu. Opět, nepřekvapuje mě to. No a pan předseda Hřib zde otevřel počet mrtvých v covidu. Lidi ale zajímá. A firmy dneska něco úplně jiného.

Pojďme to vzít postupně s ohledem na to, co činíme, jaký to má dopad a případně, co uděláme s ohledem na to, abychom zabránili negativním vlivům na naše prostředí.

Slíbili jsme ceny energií. Ano. Vy jste se rozčilovali, že ceny energií, tak jak jsme do nich sáhli, to znamená, že jsme zrušili tu zelenou daň, to je ten tunel solární z let 2006, 2010, že je chybné opatření. Tak bylo to to nejracionálnější a nejrozumnější opatření, co jsme mohli udělat v těch posledních měsících v oblasti energetiky. Co nastalo? Pochopitelně klesly ceny elektřiny, jednoznačně protiinflační opatření a udrželi jsme nad vodou firmy. Vzpomínáte si, jak jste říkali, že to bude mít proinflační dopad? No tak já bych chtěl tady ukázat dva aktuální grafy ze dneška a tím bych chtěl rovnou i odpovědět panu předsedovi Hřibovi na to, co zde před chvílí sdělil. Pan Hřib tady není, ale já bych chtěl říct, že všechno vlastně to, co říkal, tak si přetočte přesně do pravého opaku. To je jako kdyby říkal, že moje vlasy jsou černé jako havran. Tak myslím si, že každý i pologramotný člověk vidí, že to tak není, a je úplně jednoduché ověřit si ty bláboly, které tady vykládal. A na jednom z nich to dokreslím. On říkal, že díky nám jsou vysoké ceny energií. Jasné, je to tvrzení. No a Eurostat, který je snad nezpochybnitelný, tvrdí, že za první tři měsíce, abych ho dal (?) přesně, od doby našeho vládnutí do konce března máme, tady to máme krásné (Ukazuje materiál.), máme čtvrtou nejlepší energetickou inflaci ze všech zemí Evropské unie. Čtvrtá nejlepší energetická inflace. Pochopitelně je to v důsledku toho, co jsme udělali s těmi obnovitelnými zdroji a energiemi.

Pojďme se trošku podívat ještě zpět do let, kdy tady řádil pan Hřib a ostatní. Čtyři roky nazpátek za úplně to samé období jsme byli druzí nejhorší v celé Evropské unii. Ano, druzí. Horší bylo Nizozemsko v té době. A kdyby náhodou chtěl jaksi naznačit, že to je v důsledku toho, že to převzali takto po nás, pak bych chtěl říct, že na konci roku 2021 jsme měli nejlepší energetickou inflaci úplně ze všech zemí Evropské unie.

Samozřejmě, proč to vyskočilo minulé vládě a byli druzí nejhorší v energetické inflaci za první čtyři měsíce vládnutí? Proto, protože neudělali žádná energetická opatření, prostě se na to vykašlali. Prostě spoléhali na Evropskou unii. Já nevím, kde na co a nechali to úplně volně všechno. Takže to letělo nahoru. A jak to dopadlo, všichni víme, protože za celý rok 2022 jsme byli úplně nejhorší ohledně energetické inflace. Tady jsme ještě byli na druhém nejhorším místě. (Ukazuje materiál.) No, a to, že my jsme dnes čtvrtí nejlepší, je dáno tím, že jsme taky udělali energetická opatření, ale udělali jsme je důsledně. Ad jedna OZE, ad dva jsme udělali včasná opatření v rámci pohonných hmot, díky čemuž držíme ty ceny pod průměrem okolních zemí.

Další věc, co jsme slíbili a co nepochybně má pozitivní dopad, je řešení situace v energicky náročných oborech. Má to pozitivní dopad v tom slova smyslu, že se tam odšpuntovala ta úžasná nejistota, která tam byla, samozřejmě v uvozovkách úžasná, protože firmy nevěděly do poslední chvíle, bude-li nějaká podpora, nebude-li nějaká podpora, tak jsme to rozčísli a za prvé okamžitě jsme zvýšili počet sektorů v energeticky náročných odvětvích ze 14 na 36. Za b) zvýšili jsme o dvouapůlnásobek jejich podporu a to nejenom tak, že to je někde na papíře ve smyslu toho, že jim to pošleme, ale je to tak, že jsme zabezpečili ty zdroje až do konce roku 2029. Pokud tady samozřejmě budeme, To znamená, firmy mají jistotu, že dostanou podporu v rámci energeticky náročných odvětví, což předtím nebylo. Za b) zvýšili jsme ji o 2,5násobek.

Za třetí, a to je věc, která se zde pochopitelně diskutuje, jsou pohonné hmoty. Řeklo se k tomu mnohé, ale to, co je podstatné a je třeba to opět připomenout. Jednali jsme v naprosto přesný čas, jednali jsme racionálně s ohledem na to, co se dělo kolem nás. Nebo jste se snad chtěli dívat na to, že Polsko ze dne na den snížilo DPH na pohonné hmoty o 15 procent z 23 na 8? Okamžitě tam začal exodus řidičů z Německa a z České republiky a ze Slovenska a začali logicky vykupovat benzinová čerpadla a začali vysychat pumpy. Mimo jiné o tom byla energická rada pár hodin poté v Bruselu a Polsko z toho nevyšlo skutečně jako vítěz Závodu míru.

Nicméně ta situace byla v tomhletom případě ve střední Evropě zcela rozhozená a my jsme rozhodně nechtěli hodit firmy přes palubu, myslím tím naše zásobování, přepravce, dopravce a tak dále. Takže jsme nešli přes DPH, šli jsme přes spotřební daň, což si myslím, že v dané chvíli bylo racionální řešení. Kdybychom to udělali týden předtím, čtrnáct dní předtím, bylo to předčasné, protože v té době jsme drželi ty ceny ještě, řekněme, tím psychologickým tlakem a to tím, že jsme kontrolovali marže, případně že jsme dávali výzvy. No ale to nemůžete dávat donekonečna, protože pak se logicky ty firmy chovají, světe div se, podle tržního vzorce.

Jsme přesně v době, kdy ostatní země sáhly do té spotřební daně a současně, aby to dávalo efekt, jsme sáhli i do toho obchodního rozpětí tak, aby bylo přiměřeně komfortní pro obchodníky, pro benzínová čerpadla, protože 2,50 koruny je dostatečné v té kritické situaci a současně tak, abychom zajistili to, že když tam dáme tu spotřební daň, tak že to nezůstane v tom obchodním rozpětí. Přece bych tady nemohl dneska stát a říkal bych, tak nás to stojí, já nevím, miliardy korun a ve finále se to nijak neprojevilo.

Stačí se podívat na všechny grafy a okamžitě uvidíte, jak to zafungovalo, a v dané chvíli je ta situace pod kontrolou. Písničky o tom, kterak likvidujeme malé prodejce, prosím pěkně, dopočtěte si to a jenom se zamyslete. Zamyslete se logicky, že když někdo nakoupí třeba před čtrnácti dny, což skutečně může nastat, a nakoupí to za vyšší cenu, takže dnes, i kdyby ten cenový strop nebyl, tak on to samozřejmě nemůže prodávat tak, že by z toho měl ten zisk. On to může tak možná maximálně nabízet. Ale myslíte, že to od něj někdo koupí? Ten problém není dán tím cenovým stropem nebo říkejme stropem té marže, ten je dán tím, že mezitím se hýbly ceny, na což samozřejmě reagovali všichni velcí hráči, a já nevěřím tomu, že někdo bude prodávat naftu za 50 korun jenom proto, že ji draze nakoupil, když naproti němu bude stát jeho konkurent, který ji bude prodávat za 45 korun, jako že by to dneska samozřejmě prodával. To znamená, je logické, že v době, která je turbulentní, když někdo nakoupí s předstihem a nenakoupí úplně ideálně, anebo mu to zůstane, což není výtka, to je fakt, tak na tom může jeden, dva, tři dny, pět dní třeba prodělat, ale to není v důsledku toho zastropování. Opakuji, i kdyby nebylo, tak ten trh ho donutí k tomu, že to musí prodávat za cenu, která je v dané chvíli v daném místě plus minus podobná jako ostatní konkurenti, jinak nemá šanci to nikdy nikdy prodat. Já myslím, že tomu snad každý rozumí a že se nenaskočí na hospodářské čaroděje současné opozice, kteří stále jenom hledají, co vše je špatně. Naopak, zvládli jsme to velmi dobře.

Další věc jsou ETS, ať už jedničky nebo dvojky, emisní povolenky. My jsme vám něco slíbili a pochopitelně já to vážu samozřejmě k té současné době. Nejde jenom o to, že dneska jsme vlajkonošem v Evropské unii boje toho, aby se změnil systém obchodování ETS jedniček, ale pochopitelně aby se odložily ještě dále ETS dvojky. Ale my to dáváme do kontextu nejenom s tím, že to likviduje průmysl, nejenom s tím, že to oslabí chudší domácnosti a tak dále, zejména venkov. Máme ty argumenty už stokrát vysvětlené v této Sněmovně. Plníme náš slib a tak dále. Ale my to dáváme do kontextu s tou současnou situací, která je. Jestli si ta Evropa fakt chce zahrávat a v době, kdy nám hrozí další zvýšení cen energií, dokonce možná v určité chvíli i nedostatek energií, tak jestli to chce ještě jaksi okořenit tím, že zde nadále pojedeme v tom šíleném režimu ETS jedniček a budeme připravovat a smát se tomu, jak to všem natřeme z ETS dvojkami, tak už jsme skutečně ztratili definitivně rozum. To prostě není možné udělat.

To přece vidíme, že ta Evropa začíná ztrácet úplně vůči všem, že si sami střílíme do kolena a sami si na sebe pleteme bič. To vidí dneska už každé malé dítě. Proto to dneska opět vytaháváme a proto z toho nechceme ustoupit. Že to není jednoduché v té Evropě, já si uvědomím. A taky neslibuji tady, že všechno, s čím přicházíme, dopadne. Ale na druhou stranu i díky této aktivitě, a jejím vlajkonošem je tedy zejména premiér Babiš, já se mu snažím vytvářet zázemí v tom hospodářském dvorku s ostatními ministry, tak musím říct, že začínáme získávat spojence. A víme, že to neuhrajeme jenom s Vé čtyřkou. To je realita. Proto komunikujeme docela čile, a vypadá to nadějně, s Rakouskem, s Itálií, ale musím říct docela rozumné je to i dnes v Německu, byť je to poměrně náročné.

Když shrnu ty energie, tak pochopitelně ta opatření, která případně mohou nastat v případě, že se nebude ta situace vyvíjet dobře, a ukázal jsem se vám některé nástroje, které můžeme hrát na národní i na té mezinárodní úrovni, tak jsou jasná. Pokud nechceme, aby nastala situace roku 2022, kdy se to vládě vymklo z rukou a kdy začala dělat opatření, a světe div se, jaká opatření, že zasahovali do trhu, přece na konci roku 2022 jste začali zastropovávat tu silovou složku energií, nikoliv tu regulovanou. Tu silovou složku. A my jsme vám to nevyčítali, protože v dané chvíli jste skutečně nemohli nic jiného dělat. Co jsme vám vyčítali, že jste zvolili špatný model, že jste to udělali pozdě a že místo přes výrobce a současně obchodníky jste šli pouze přes obchodníky a udělali jste to tou nejsložitější cestou, bohužel navíc v situaci, kdy už se ty ceny otevřely. Takže šli jste na ten trh, začali jste do něj zasahovat, ale to, co je podstatnější, je to, že jste to udělali skutečně nikoliv za pět minut dvanáct, ale ve tři čtvrtě na tři. Takže podle tohoto dopadlo a to nesmí nyní nastat.

My jsme připraveni a máme scénáře, a kdyby teklo do bot, okamžitě bereme za ruční brzdu a jsme schopni ovlivnit regulovanou složku energií. Já jsem se před chvílí pokoušel vysvětlit, jaký to mělo dopad, ty obnovitelné zdroje energie, ta zelená daň, kterou jsme zrušili, a máme tam ještě vůli a ta vůle je skrze distribuční a přenosové poplatky. Jinými slovy, stále je tam prostor na to, že stát může zasáhnout a okamžitě, okamžitě ovlivnit ceny energií. Samozřejmě, že si uvědomuji, že když to udělá, tak to bude státní rozpočet něco stát. V případě těch obnovitelných zdrojů energie to byl z našeho pohledu zásah takový, který ten rozpočet neohrozí čistě proto, že to má pozitivní dopad na firmy a tam se to vrátí skrze daň z příjmů, skrze investice, skrze exporty a pochopitelně skrze sociál a zdravotní pojištění jejich zaměstnanců. Pochopitelně kdybychom ale šli dál, tak si musíme uvědomit, že by to mělo dopad na státní rozpočet už větší, a už musíme těžce dopočítávat, jakým způsobem by se to odrazilo, ať už ve schodku, případně jak bychom udrželi hospodářský růst a hlavně tedy, jaký by to mělo dopad na inflaci.

Mnohokrát jsem tady na tom fóru říkal to, že nemůžu řídit hospodářskou politiku jako minulý ministr financí, který se zaměřil pouze na rozpočet, a to ještě jenom na účetní pohled, že stále musím před sebou vidět rozpočet, musím před sebou vidět inflaci a musím před sebou vidět hospodářský růst. V zásadě bych ještě mohl říct, že je tam ještě čtvrtý faktor, a to je nezaměstnanost, která naštěstí u nás je mnoho a mnoho let relativně dobrá, i když už to není to, co to bývalo. Ale v každém případě minimálně ty první tři pilíře stále musím vyvažovat. Takže jestliže v daném období vidím, že se mi může začít vymykat z pod kontroly inflace, musím okamžitě dělat opatření, kterými se mi podaří tu inflaci nějakým způsobem krotit. Neříkám zkrotit, ale alespoň částečně krotit. A je úplně šílené, když vám zde řekne představitel té minulé vlády, že za inflaci odpovídá centrální banka. To je fakt peklo. To je fakt šílený tohleto. Je na první ročník střední školy. Samozřejmě, že centrální banka to má ve svém vínku, ale pochopitelně i vláda na to má fiskálními nástroji poměrně velký vliv. A kdyby se tehdy s těmi energiemi zavčasu pracovalo a nenechalo se to na Jozefu Síkelovi, který byl úplně duchem mimo, ten vůbec netušil, co má dělat, a rovnou se to dalo někomu, kdo té energetice rozumí, tak se to dalo neříkám zcela vyřešit, ale dalo se alespoň s nějakou ctí z toho vykormidlovat. Ale to už je doba minulá.

Tím jenom chci říct, že toto nenastane. A jasně vysíláme – já nechci říkat to slovo signál, tady posílala ta minulá vláda, co můžu říct? Vysíláme informaci, message, že byznys sektor může být klidný a že může investovat a že víme, co dělat v případě toho, že se ta situace nebude vyvíjet dobře.

Slíbili jsme, že vyřešíme osoby samostatně výdělečně činné. Vyřešili jsme to, že zde nebude již ten další růst, myslím tím daní nebo říkejme sociálních odvodů, a že to prošlo Sněmovnou. Do třech měsíců byl slib splněn. Komické na tom bylo to, že se k nám připojila ODS, za což jsem tedy vděčný, že se připojila, to je dobře, že jaksi to podepsala, ale komické bylo to, že řekli, no, co jsme měli dělat minule? Nás k tomu donutili Piráti a spol. Tak je fakt výborné! Tak za prvé tam nemuseli mít ty Piráty, to jako je nikdo nenutil, aby je tam měli. Za další to nebyli zdaleka jenom Piráti, ale hlavně ODS. Pokud se nepletu, tak tam byla nejsilnější strana, a jestliže tedy nejsilnější strana není schopna prosadit anebo aspoň udržet svůj slib, že nebude zvyšovat daně a těm nejmenším, těm úplně nejmenším to naflákala tak, že to bylo, já nevím, 8 500, tuším, korun ročně, a ani se u toho nezastyděla, tak to je fakt pro mě jako... Nic. Já už to nebudu ani komentovat, protože kdyby aspoň mlčeli u toho a řekli, že to všechno bylo z jediného důvodu. Ten důvod byl takový, že věděli přesně, co nechtějí, místo aby prosazovali to, co chtějí. Nic. To už je minulost.

Stavební zákon. Já bych opět dneska, když jsem slyšel ten proslov pana Hřiba, kterak se to všechno předtím dělalo špatně a ten covid a tak dále, a nebudu se k tomu vracet.

Já bych mu přál, aby dneska byl se mnou na poměrně velké konference v České národní bance. Bylo tam 300 zástupců stavebního sektoru, možná ještě víc, úplně narvané to bylo, a řešil se samozřejmě ten stavební zákon – nejenom stavební zákon, ale obecně situace ve stavebnictví a tak dále. No, jak bych to řekl kulantně – nevzpomínají na ně úplně v dobrém, na Piráty. Fakt peklo, fakt katastrofa a za čtyři měsíce – za čtyři měsíce – jsme dali dohromady to, co se tady čtyři roky totálně dodrbávalo. Já to říkám záměrně, protože dneska se to vložilo do eKLEPu. Dobře slyšíte, po čtyřech měsících jsme dali dohromady to, co se tady čtyři roky totálně zabilo. Nový stavební zákon s vypořádáním všech připomínek – ano, byly stovky a stovky připomínek. Není to jednoduché, protože každý na to má trochu jiný názor. To je v pořádku. O tom to je. A nám se to podařilo dát v dubnu 2026 do pořádku. Samozřejmě teď to ještě musí projít druhým čtením a tak dále, ale to už je věc, která jaksi bude mít nějaký formální průběh. To, co je podstatné, všechno tam v něm je. A musím říct, že to stavařská obec vysoce dnes ocenila. A přál bych panu Hřibovi, aby se tam jenom prošel aby se s nimi pozastavil, aby se s nimi chvíli pobavil. Nevím, jak by odešel, myslím, že by odešel v trenkách.

Co se týká dalšího. To bylo taky zajímavé. To tam byl zase zástupce – to mě potěšilo dneska – byl tam zástupce na té samé konferenci, zástupce STANu, bývalý ministr Vlček a on říkal: pozitivně hodnotím, že jste dali teď do oběhu a do finále mistrovskou zkoušku. Já hrozně děkuju, pane ministře Vlčku, že to pozitivně hodnotíte. A já bych jenom připomněl jednu věc. Víte, kdy byla hotová? Byla hotová přesně na podzim roku 2021. Dělali jsme ji asi rok a půl dva. Nebylo to jednoduché. Dělali jsme to s komorou, se Svazem průmyslu. Já jsem tam ještě přinesl ten nápad s asociací malých a středních podniků a fakt to bylo docela docela pracné. Ale konec roku 2021 – logicky už to tam musela šoupnout jiná vláda. Já jsem tehdy prosil nadcházející garnituru – je to mistrovská zkouška, je to domluveno se všemi profesními spolky, s komorou, se všemi. Je to dobrovolná věc, je to pro řemeslníky, pro venkov. Na tom není, co byste nám snad proboha měli nebo mohli vytknout. Nebojte se, tohleto tam šoupnem, na tom se volby nevyhrávají. Za to vás nebudeme tepat. No, tak jasné, říkal jsem, dobré. Za čtyři roky – za čtyři roky – no, kolegové, tady sedíte. Pan Jurečka, bývalý ministr, pan ministr Výborný... To jsou snad jediný dva, kdo tady sedí ještě z té opozice. Ne, je tady jeden dva tři čtyři – šest lidí. Tak to nebyli schopni tu mistrovskou zkoušku dát do oběhu a poslat to do Sněmovny. Takže proboha, ať mi nevykládá pan ministr Vlček, který to měl v kompetenci skoro rok a půl, předtím pan ministr Síkela, že teda jsou rádi, že jsme to tam dali. Ať to vysvětlují dneska těm profesním svazům. Ať to vysvětlují těm řemeslníkům, těm profesním spolkům, kteří úplně šílí a už zlomili hůl nad všemi. Oni říkají: prosím vás, vy jste opravdu všichni úplně neschopní. Když už se něco dá dohromady, tak vy nejste schopní to ani poslat do té Sněmovny. Tak to tam tedy je a doufám, že se to rychle schválí. Takže já děkuju, že nám za to děkuje. Ale logická otázka, proč to tam za ty čtyři roky nedal. Protože my jsme na tom neudělali žádnou změnu – myslím, jedna drobná, ale to je fakt technikálie. Jinak to v podstatě je Ctrl+C, Ctrl+V. No nic.

Další důležitá věc, kterou chceme zaktivovat a ještě prohloubit jakoby, řekl bych, čerpání, je – a to je skutečně protikrizové opatření – jsou záruky, úvěry a pojištění. Já nepochopím to, proč dva roky stál program Národní záruka. Program, který je pro malé a střední firmy. Skvělý, dobrý program, v minulosti se čerpal, za mě se čerpal na začátku té minulé vlády se čerpal, pak se to zastavilo – ale to, co je zajímavé, ne kvůli penězům. Peníze na to byly, protože to jsou peníze, které jsou ještě z operačních programů. Byly tam nějaké technické problémy. To je nepodstatné. Od toho je tady ministr a ministerstvo, aby to řešilo, aby odstraňovali problémy. Dva roky to stálo. Malé a střední firmy neměly záruční programy.

Samozřejmě už fungují. Do tří dnů, mimo jiné, co jsem nastoupil, tak jsem dal všem nůž na krk a řekl jsem, že do tří dnů bude ten program fungovat. A rychle ho spustili.

Měsíc poté jsme spustili expanzi, což je což je investiční úvěrování za nulovou sazbu pro podnikatele, to už jde od ledna. Já to říkám proto, že to jsou přesně ty nástroje, které máme dneska připraveny na jejich prohloubení a rozšíření v rámci té krize, která bude.

Připravujeme další záruky, připravujeme další bezúročné úvěry a připravujeme posílení pojištění.

Už nechci se ani vracet k tomu, proč stálo rok a půl pojištění a zvýšení záručních a pojistných instrumentů pro vývozy na Ukrajinu. Ta vláda minulá se vyfotila u toho, když zvýšila ty limity. Proč ne? Vždyť je to v pořádku. Proč bychom nemohli na Ukrajinu s většími zárukami více vyvážet a rok a půl se s tím nestalo vůbec nic. Nic se nedělo. Takže to už funguje a ty pojistné instrumenty budeme i nadále posilovat. Myslím, že to je rovněž dobrá zpráva pro podnikatelský sektor.

Další důležitá věc, kterou postupně plníme – samozřejmě to nemůžeme udělat ze dne na den, ale je to opět pro zvýšení odolnosti – je posílení pracovního trhu těmi, kteří jsou ze zahraničí žádány našimi firmami. Zjednodušeně řečeno, pracujeme na tom, aby se nečekalo 120 dnů nebo 90 dnů v tom lepším případě, ale aby se to zvládlo do 30 dnů. Děláme na tom s Ministerstvem vnitra, důležitá věc, a není to samozřejmě nic proti tomu, že máme – ne velký problém, ale jsme striktně proti migračnímu paktu, protože my chceme, aby ti, kteří chtějí pracovat, jsou poptáváni, aby tu měli možnost pracovat. Ti, kteří zde pracovat nechtějí a chtějí využívat pouze sociálního prostředí, tak je mně líto, ty podporovat nebudeme – pokud se samozřejmě nejedná o sociální případy, o maminky s dětmi, o starší lidi a tak dál. Tomu pochopitelně rozumíme.

Další zcela zásadní věc je oblast výzkumu a vývoje. My jsme něco slíbili před volbami a mimo jiné jsme řekli, že zkoncentrujeme řízení výzkumu tak, že bude pod jednou střechou. Bylo to hrozně roztahané – něco na Úřadu vlády, něco na Ministerstvu dopravy, něco na Ministerstvu průmyslu, něco na Ministerstvu školství a tak dál. Takže zjednodušeně řečeno na Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu hospodářství dneska, máme silnou sekci 60 lidí, kam jsme natáhli postupně všechny lidi z těch ostatních pracovišť. Máme jasnou vizi jasným způsobem jsme změnili parametry řízení Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Už to nebudou řídit úředníci. Už to nebude řízeno těmi, kteří si budou hrát na ministry a nebudou mít ministerský aparát – nemyslím tím sekretářky, ale myslím tím zázemí, to znamená analytické a tak dále – ale bude pochopitelně řízeno těmi, kteří jsou součástí toho výzkumu, to znamená – a tomu říkám decision makery – rozhodujícími osobnostmi v oblasti výzkumu. Takže v čele RVVI máme čtyřčlenný tým, kde je šéf Akademie věd poprvé, ministr školství a šéf Asociace výzkumných organizací čili soukromého byznysu v podnikání, jsem tam já a tím pádem máme vytvořený skutečně velmi silný aparát k tomu, který je schopen ovlivnit zásadní změny v oblasti výzkumu. Máme změnu na pozici šéfa TAČRu a společně už vytváříme programy podpory.

Je to mimo jiné i posílení toho aplikovaného výzkumu, po kterém se toliko volalo. Ale já říkám konkrétní kroky, ne že říkám, že chceme posílit, ne, že říkám, že chceme podporovat výzkum, vývoj, inovace. To vám říká každý. Já říkám, co jsme pro to udělali. A udělali jsme to za tři měsíce. Ne za tři roky, za tři měsíce.

Zcela zásadní věc, která slouží pro posílení odolnosti našeho hospodářství, je daleko větší začlenění českého průmyslu do významných veřejných zakázek. Zejména v tomto případě hovořím o jádru, gigantickém tendru nebo výsledku tedy toho tendru, což je dvě stě krát dva, 400 miliard korun, a pochopitelně o armádních zakázkách.

Jenom u toho jádra se zastavím. Mnohokrát jsem tady stál, mnohokrát, a říkal jsem: Nemáte, pane ministře, zajištěno těch takzvaných 30 procent účasti českého byznysu na jádru. Má být 60 procent. Říkal jste, že máte 30. Říkal jsem: Nemáte, máte zajištěno sotva 20 procent. Je to 17 procent, zbytek je ve vzduchoprázdnu. Ale to nevadí. Pracujeme na tom, není to jednoduchý a postupně tam budeme přidávat další a další firmy. Komunikujeme to s Korejci, komunikujeme to samozřejmě s ČEZem a se všemi, kteří na to mají vliv. A sledujeme ty zakázky, sledujeme ty tendry a všechno, co je s tím, co je s tím spojené.

Nemůžeme si dovolit to, že zde budeme dávat stovky a stovky miliard do jádra, do obrany nebo do třeba výstavby silnic a dálnic a nebudeme si u toho kontrolovat a hlídat tuzemský průmysl. Nejenom na papíře, proboha. Ne, že mně někdo řekne: já plním obrat. Musíme se podívat, co za tím je, za tou zakázkou, jaká je tam přidaná hodnota, jestli je to pouze barvení trávy nazeleno. Protože to, že mi někdo jaksi vykáže pouze podíl obratový, to ještě neznamená, že ten průmysl v tom nějakým způsobem je aktivní.

Je to jenom hra na schovávanou, velmi často tedy.

Za další a důležitá věc, řešíme to s Hospodářskou komorou, Detox, to znamená, připravujeme antibyrokratický zákon a mezitím ještě desatero toho, jakým způsobem rychle snížíme byrokracii toho nejbrutálnějšího charakteru, která dopadá zejména na menší firmy.

Konečně jsme rozjeli, a to je další tedy věc, kterou chceme teď využít v rámci těch opatření pro posílení odolnosti v té krizové době, a to je ekonomická diplomacie. Ano, uvědomujeme si, že v současné době může být problém pro české exportéry obstát v zahraničí. Nejde tedy jenom o to, že na Blízkém východě je problém, nejde o tyto trhy, ale promítá se to samozřejmě do cen energií, promítá se to do cen zboží, do cen dalších surovin a ty firmy mohou mít problém. Cesta není to, že do těch firem budeme lít peníze, na to peníze nemáme. Můžeme samozřejmě nějakou podporu drobnou udělat, ale to, že jim vytvoříme lepší zázemí pro exporty ad jedna zvýšeným počtem veletrhů, které platíme nebo které spolupořádáme, což je fakt velmi významný a dobrý nástroj, ty firmy to hrozně oceňují, tak to zvýšíme, jinými slovy, bude jich daleko více ještě v tomhletom roce, a za další ještě aktivnější práce v rámci ekonomické diplomacie.

Já teď bych mohl dlouze tady vykládat, kde už jsme byli, případně kam se chystáme. Jenom bych chtěl říct jednu věc a ta je pro mě jako dost zásadní. Nebude to už tak, že budou firmy dělat doprovod politikům v rámci jejich zahraničních cest. Je to papalášství na kvadrát. Bude to přesně opačně. Politici budou dělat doprovod těm firmám, které tam jedou. Primární nebude to, kdo se kde s kým vyfotí, kdo si s kým podá ruku. To samozřejmě je taky důležité. Primární bude to, aby z toho byl nějaký hmatatelný výsledek. Udělali jsme také obrovskou cestu do Spojených států, byli jsme tam asi pět nebo šest dnů. A ano, odehráli jsme tam i ta politická jednání se členy kabinetu současného. Ale hlavně jsme se věnovali všem firmám, které tam byly, a to nejenom v době, kdy tam byly, ale i poté. Snažíme se s nimi dohrát všechny zakázky, které tam mají. Následně se chystám do Velké Británie v červenci, opět se skupinou českých firem. Chystám se s nimi za chvíli do Itálie, příští týden vyrážíme. To bude tedy premiérská cesta, ale jedu tam s ním rovněž Uzbekistán, Kazachstán a Ázerbájdžán. Poté se chystáme do Vietnamu.

Takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Chci tím říct, že to děláme pragmaticky, že to děláme do destinací, které si ten byznys vybere a že to děláme s vědomím toho, že víme, co tam chceme dojednávat a snažíme se tam být oporou a hlavně podporou pro ty firmy. Takže sami si to porovnejte s tím, jak se jezdívávalo v minulosti, co se tam nasmlouvalo a taky si porovnejme to s těmi tvrzeními před volbami. Vzpomínáte si, jak tady budou ruské tanky? Jak budeme dělat východní politiku s Ruskem a s Čínou? Ne. Tak děláme to se Spojenými státy, děláme to s Británií, děláme to s Německem. Děláme to ale i s těmi východními zeměmi, jaké jsem tady teď před chvílí jmenoval.

Já musím říct, že jsem za poslední půlrok příliš nepochopil bývalého předsedu vlády v těch jeho vyjádřeních, co jsem pochopil, že jeho PR tým z něj začíná dělat hvězdu sociálních sítí. Ale to beru prostě, to patří asi k marketingu. Přesto bych řekl, že co znělo docela souvisle, tak bylo to, když jsem tady někdy v minulosti říkal, nebo před pár týdny jsem říkal, že mám jednání s německou ministryní hospodářství, já nevím, s britským ministrem a tak dále, a on říkal, celkem to dávalo hlavu a patu: No, pane Havlíčku, s čím se nám to tady chlubíte? Co nám to tady říkáte? To je přece vaše práce, to nám tady nemusíte říkat. A já musím říct, že v tom všem, co jsem od něj nepochopil za těch posledních několik měsíců, tak tohle jsem celkem chápal. To má pravdu. A ani bych to nemusel říkat. Jasně, že to je naše práce.

Ale jenom bych připomněl jednu věc, pane bývalý předsedo vlády, že jste tak tedy neřídil tu vládu? Jenom bych připomněl to, že v Německu ministr hospodářství nebo průmyslu, ať jsem tedy přesný, na oficiální návštěvě jsme byli tedy teď v lednu. A víte, kdy tam byla poslední oficiální návštěva českého ministra průmyslu? Oficiální, to znamená, že tam přijedete na oficiální úrovni, máte svůj tým, on má svůj tým a tak dál. No, to byla ještě moje návštěva v roce tuším 2021 nebo 2020, to už si ani nevzpomínám. Takže je skvělé, že říkáte, že ti ministři mají dělat svoji práci, za to vás chválím. No, ale je to opět jenom o slovech. A jinak nic, jinak vůbec nic. Fráze, plky, nic. Vy jste měl být první, kdo měl hnát ministra hospodářství k tomu, aby do toho Německa jel na oficiální návštěvu. Vám to bylo úplně jedno. Vy jste ani nevěděl, že tam nebyl. A spolehl jste se možná na to, když mu to někdo připomněl, že se s ním potká na bilaterálce v Bruselu. Nevyřeší vůbec nic v tom Bruselu. Tam si uděláte handshake, podáte si ruku, vypijete kafe, na 20 minut si sednete. Ale to není to, co já mám na mysli. Vy musíte vytvořit pracovní týmy a pracovat například na tom, jakým způsobem jsem doprava, to či ondo(?) v energiích atd. To znamená, to je to, čemu já říkám, oficiální návštěva. Takže jenom jsem chtěl říct, že v Německu, které je pro nás naprosto zásadním obchodním hospodářským partnerem, kde se dělá víc jak 30 procent exportu, importu, je tady 5 000 investorů, tak u Katheriny Reiche, mé ministryně, nebyl vůbec nikdo, ta už je tam, já nevím, myslím rok a půl, myslím tím ministryni hospodářství. A na oficiální návštěvě tam nebyl za celou dobu vůbec nikdo. Tak fakt nevím, kam ti vaši hoši a dámy jezdili. No, ale to už je minulost.

Strašně důležitá věc, a to je snad jediné, co bych chtěl jako říct, že dávalo smysl z toho nějakého sedmera nebo jak se to jmenuje, s čím včera přišla, myslím, že to byla odéeska, opatření v té krizové době, jinak to tedy byla jako parodie na opatření, tak jedno tam bylo dobrý, to musím uznat. A to jsou ty odpisy. Ano, je to to, za čím si jdeme. Máme to v programu, není to jednoduchá věc, ale skutečně vytvořit rychlé a zrychlené odpisy je dobrý nástroj a pracujeme na tom a bude to součástí toho našeho velkého balíčku těch daňových opatření. A děláme na tom právě se zástupci byznysu.

Mohl bych pokračovat dál a dál, že si byznys vyžádal startupové řešení. Máme připraven startupový zákon, že pracujeme na tom antibyrokratickém zákonu, že jsme vytvořili, tak jak jsme slíbili, nejenom zmocněnce pro oblast umělé inteligence, pro oblast digitalizace, ale rovněž pro právě ty startupy a rovněž pro technické vzdělávání. Vzpomínám si na to, když jsem to tady řekl před třemi měsíci, jak se mi paní poslankyně Zajíčková vysmála, jak řekla, že nás bude řídit byznys, to vzdělávání. Ne. Ukazuje se, jak to bylo prozíravé řešení. A i díky tomu jsme dotáhli, paní Zajíčková, tu mistrovskou zkoušku, kterou jste totálně zazdili, a ani jste si na to nevzpomněli. A řešíme pochopitelně i to duální vzdělávání a celou řadu dalších věcí. Takže není to o tom, že to řídíme z Ministerstva průmyslu a obchodu, ale vytváříme zázemí pro to, aby Ministerstvo školství mělo jednodušší práci, aby dělali to, co rovněž ten trh potřebuje. To je vše.

Nebudu už dál pokračovat. Jenom bych chtěl říct, že si uvědomujeme naši odpovědnost. Velmi dobře víme, co může nastat. Jsem překvapen z toho, jaké priority dnes vytahává současná opozice, že si vůbec neuvědomují, o co se tady hraje. Ale občany i firmy bych chtěl ujistit, že my si to nejenom uvědomujeme, ale že děláme i taková opatření, aby případné dopady na ně byly co možná nejmenší. Mockrát děkuju. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane vicepremiére. Přečtu omluvy: od 15.30 do 16 hodin ze zdravotních důvodů se omlouvá paní poslankyně Andrea Hoffmannová, od 17.30 do 21.00 z osobních důvodů paní poslankyně Renáta Zajíčková. A já už nyní zvu paní vicepremiérku a ministryni financí Alenu Schillerovou.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Dobrý den. Děkuju, pane místopředsedo. Dobrý den. Vážené dámy, vážení pánové, no, moc tu není zástupců opozice na to, že si svolali mimořádnou schůzi; raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm. Hm, to je pecka tedy z 92 poslanců. No, to jen tak na okraj.

Na této schůzi bezesporu uslyšíme, a už jsme také slyšeli od 11 hodin, spoustu dobrých rad od těch, kteří svou příležitost jednat propásli.

Uslyšíme, jak jsou kvalita a výsledky naší koaliční vlády na nic, jak jsou nedostatečné, nefunkční a špatné. Příspěvky, kterými opoziční politici zasypali sociální sítě, dávají slušnou ochutnávku té demagogie, kterou si tady dnes máme vyslechnout.

Než se tak stane, dovolte mi, abych jako ministryně financí vystoupila s věcným a faktickým výčtem konkrétních výsledků naší práce v rezortu financí za čtyři měsíce od nástupu naší vlády. Ostatně práce na Ministerstvu financí jsou v prvé řadě čísla, výsledky a fakta, která se nedají obelhat žádnými prázdnými frázemi.

Za každého člena vlády musí mluvit v první řadě jeho výsledky, které se nedají dohnat žádnými řečmi. Nejprve se podívejme na oblast státního rozpočtu. Můj předchůdce naplánoval pro rok 2025 schodek 241 miliard korun a překročil jej téměř o 50 miliard korun. Schodek se nakonec vyšplhal na téměř 291 miliard korun, a to jen díky netransparentním krokům v podobě vyvedení půjčky SFDI mimo státní rozpočet a jiných bezprecedentních rozpočtových triků. Bez nich by byl ještě výrazně vyšší.

S využitím těchto triků končící Fialova vláda nachystala nášlapnou minu také v podobě návrhu státního rozpočtu na rok 2026 s navrhovaným deficitem 286 miliard korun, který by ale ve skutečnosti byl mnohem vyšší, protože byl postaven na zjevně nesprávných fiskálních predikcích, podhodnocených výdajích a nadhodnocených příjmech. V rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech byl předložen bez odpovídající rozpočtové dokumentace a řada miliardových mandatorních výdajů v něm nebyla zahrnuta. Skutečný schodek by se byl vyšplhal maximálně, nebo minimálně, promiňte, minimálně na 350 miliard korun.

Rozpočet na rok 2026 jsme proto museli zreálnit a opravit a tato Sněmovna ho schválila 11. března s deficitem 310 miliard korun. Je transparentní, splňuje všechny zákonné požadavky. Oproti Stanjurovu návrhu šetří 11,4 miliardy korun na provozu státu, zato meziročně výrazně zvyšuje výdaje na sociální zabezpečení, investice na obranu nebo vědu a výzkum.

V daňové oblasti jsme se stejně jako předchozí vláda zavázali nezvyšovat daně, ale tím podobnost končí. My je na rozdíl od Fialova kabinetu skutečně zvyšovat nebudeme a na rozdíl od Fialova kabinetu tvrdě zakročíme proti daňovým únikům v šedé ekonomice a práci načerno, čímž narovnáme podnikatelské prostředí a zvýšíme daňové příjmy státu.

V březnu vznikla Kobra 26, na půdorysu ministerstev financí, vnitra a MPSV uzavřely Finanční správa, Celní správa, Finanční analytický úřad, policie, Státní úřad inspekce práce a Česká správa sociálního zabezpečení Memorandum o spolupráci v boji s nelegálním zaměstnáváním. To je bující nešvar, který poškozuje státní pokladnu krácením daní a pojistného ve výši přes 20 miliard korun ročně, poctivé zaměstnavatele, stejně jako zaměstnance, kteří pracují načerno, bez ochrany a sociálního zabezpečení, vyplývajících z legálního pracovního poměru, nemají nárok na dovolenou, nemocenskou, přicházejí o odpracovanou dobu započitatelnou na důchod a tak dále. Okamžitě jsme zahájili koordinované kontrolní akce opřené o analytická data umožňující lépe vyhodnotit rizika a zaměřit se na zaměstnavatele a pracovní agentury s vyšší pravděpodobností nelegálního zaměstnávání.

Kobra 26 zlepší sdílení dat mezi zapojenými institucemi. Jejich propojení přispěje nejen k efektivnějšímu odhalování porušování pravidel, ale také k prevenci nelegálního zaměstnávání do budoucna.

Dalším krokem v boji proti šedé ekonomice bude od 1. 1. 2027 EET 2.0, chytrý systém založený na moderních technologiích bez povinných papírových účtenek a bezplatném řešení finanční správy pro mobil, tablet i počítač u nejmenších podnikatelů. Součástí legislativy k EET 2.0 bude návrat oblíbených a potřebných daňových benefitů necitlivě zrušených Fialovou vládou.

Znovu zavedeme školkovné a slevu pro pracující studenty a zrušíme omezení daňového zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů. Vedle toho navrhujeme opět jednorázovou daňovou slevu 5 000 korun pro všechny poplatníky s povinností evidovat tržby, snížení DPH na nealkoholické nápoje ve stravovacích službách na 12 procent a osvobození dobrovolného spropitného od daně i pojistného po vzoru Rakouska nebo Německa.

Ve spolupráci s mým ctěným kolegou Alešem Juchelkou plníme slib daný živnostníkům v podobě zpětného snížení odvodů OSVČ na úroveň loňského roku. OSVČ podnikající na hlavní činnost díky tomu ušetří na odvodech v průměru až 8 580 korun za rok. Částku zaplacenou od ledna 2026 navíc jim stát plně započítá a buď ji dostanou zpět v podobě přeplatku, nebo se jim o ni poníží budoucí platby daní a pojistného.

Další sociálně necitlivý a humpolácký krok Fialovy vlády napravujeme v oblasti třetího penzijního pilíře, ve kterém kvůli odejmutí státního příspěvku důchodcům zůstalo v polovině roku 2024 fakticky uzamčeno 200 tisíc poctivě spořicích penzistů, kteří dosud neměli odspořenu dostatečně dlouhou dobu pro výběr úspor bez sankce. Ministr bank Zbyněk Stanjura jim nabídl dvě špatné možnosti. Buď dospořit potřebnou dobu bez státního příspěvku, nebo spoření předčasně ukončit a vracet státu všechny dosud připsané příspěvky. V systému stále zůstává uzamčených zhruba 150 tisíc penzistů. Spěcháme s jeho odemčením, ale strany koalice Spolu z mně naprosto nepochopitelných důvodů zablokovaly projednání tohoto návrhu zrychleně v prvním čtení, takže řešení oddálily. Za jeho prosazení ale budu nadále bojovat, protože stát, který chce postihovat finanční šmejdy, se sám nemůže jako finanční šmejd chovat. Důchodci, kteří byli nuceni odejít se ztrátou, dostanou možnost požádat si o finanční kompenzaci a dostat své poctivě připsané státní příspěvky zpět.

K 1. lednu 2027 zároveň chystáme koncepční dlouhodobé zatraktivnění a zefektivnění doplňkového penzijního spoření. Zaměříme se na citelné snížení poplatků, které klientům strhávají penzijní společnosti. Jejich výši pokládám za nehoráznou. Z mezinárodních srovnání jasně vyplývá, že snížení výrazně pomůže klientům a fungování penzijních společností přitom nijak neohrozí. Vycházíme z odborných analýz, které jasně ukazují, že pro optimální zajištění na stáří je zapotřebí, aby každý občan, který si to může dovolit, zahájil penzijní spoření co nejdříve, nejlépe při vstupu na pracovní trh a zvolil vhodnou spořící strategii, Proto se úpravy zaměří na posílení motivace mladých k zahájení spoření včetně motivace rodičů, aby spoření zakládali svým dětem, a na podporu spoření v takzvané strategii životního cyklu, která nastavuje optimální poměr dynamických a konzervativních investic podle věku klienta. V mládí je nejlepší spořit v dynamických fondech s rizikem krátkodobého kolísání, ale dlouhodobě s největšími zisky a s blížícím se důchodovým věkem postupně přesouvat investice do konzervativnějších a stabilnějších fondů.

Už jsem zmínila, že mého předchůdce pokládám za ministra bank a na rozdíl od něj nevidím důvod, aby z úroků na státním dluhu profitovali pouze velcí hráči na finančních trzích a zahraniční investoři. Když už se stát zadlužuje, pak pokládám za správné dát občanům možnost, aby své úspory investovali do bezpečných, spolehlivých a svým úrokem atraktivních státních dluhopisů. Dluhopisy republiky, jejichž emisi jsem spustila v roce 2018, se po čtyřleté odmlce vrátí. Dostávám na toto téma spoustu dotazů od občanů, takže chci touto cestou ubezpečit, že na projektu intenzivně pracujeme. Prodej spustíme ještě před prázdninami a všechny podrobnosti o úrokové míře a způsobu prodeje představíme v průběhu května. Mohla bych tady detailně hovořit o desítkách dalších projektů a opatření, na kterých Ministerstvo financí pod mým vedením pracuje.

Na rozdíl od Zbyňka Stanjury totiž nepotřebuji svou práci delegovat na zástup drahých externích poradců, protože nepracuji pouze tři dny v týdnu a nevyhýbám se své kanceláři na ministerstvu. S vedením rezortu jsem v kontaktu na každodenní bázi, máme pravidelné porady, priority, úkoly a termíny. Kdykoliv z vedení se na mne může kdokoliv obrátit, když potřebuje něco probrat, zkonzultovat nebo vyhodnotit.

Nechci vás však zahlcovat detaily, proto se jen stručně zmíním o dalších agendách. V roce 2020 naše vláda schválila věcný záměr nového zákona o účetnictví. Má nahradit zastaralou a přežitou úpravu z roku 1991. Můj předchůdce měl celé čtyři roky na to, aby s tímto zákonem pohnul, ale Poslanecké sněmovně ho musela předložit až naše vláda po svém návratu do Strakovy akademie. Teď se ho konečně podařilo schválit v prvním čtení, aktuálně je projednáván ve výborech a já pevně věřím, že ho konečně dotáhneme do konce a zavedeme moderní výkaznictví postavené na mezinárodních principech a maximálním využití moderních technologií a digitalizace, které starý zákon z roku 1991 logicky nemůže zohledňovat.

Když už mluvím o moderních technologiích, tak mi dovolte zmínit také beta verzi aplikace s využitím umělé inteligence, která zaměstnancům usnadní vyplnění daňového přiznání. Minulý týden jsem ji společně s paní generální ředitelkou Finanční správy představila médiím. Může se to zdát jako drobnost, ale každý krok směrem k uživatelsky přátelské a přívětivé možnosti, jak vyřídit daňové povinnosti vůči státu, pokládám za důležitý.

Neméně důležitá je ochrana spotřebitele. Proto vláda schválila novelu zákona o spotřebitelském úvěru, která posílí ochranu spotřebitelů a nastaví jasnější a předvídatelnější pravidla pro poskytování úvěrů. V legislativním procesu už je také novela zákona o sjednávání finančních služeb pro spotřebitele na dálku. Ta zavede takzvané tlačítko pro on-line odstoupení od spotřebitelské smlouvy. Spotřebitel musí mít možnost rychle a jednoduše porozumět tomu, co podepisuje a musí mu být zajištěno, že odstoupení od smlouvy bude stejně jednoduché jako její uzavření.

V neposlední řadě budu brzy tuto Sněmovnu žádat o schválení novely zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Ta zatraktivňuje kapitálový trh pro malé a střední podniky zjednodušením pravidel obchodování s cennými papíry, zvyšuje ochranu investorů a odstraňuje některá zbytečná pravidla zvyšující administrativní zátěž.

A nyní, prosím vás pěkně, dámy a pánové, k regulaci cen pohonných hmot. Sice jsme tu strávili asi 12 hodin nad tímto zákonem, včera jsem další tři měla v Senátu, ale to nevadí. Když poslouchám všechny ty rady dam a pánů z dnešní opozice, tak si tak jenom říkám, kde jen ti lidé byli, když měli v roce 2022 konat, když během energetické krize spali jako medvěd brtník v brlohu a když kvůli jejich neschopnosti vystřelila inflace jen v roce 2022 na neuvěřitelných 15,1 procenta, když za dobu jejich vlády přišly české domácnosti o čtvrtinu reálných úspor, platů a mezd. A vy nám teď chcete tady radit? Děláte si legraci? My jednáme okamžitě. Vy jste čekali a vysílali signály, pardon, jasné signály, čímž samozřejmě zdravím nepřítomného pana poslance Petra Fialu. Pokud srovnám reakci naší vlády na krizi na Blízkém východě s reakcí vlády ODS po vypuknutí války na Ukrajině je naprosto rychlost nesouměřitelná. Válka na Ukrajině začala 24. února. Vaše první reakce, tedy alespoň monitoring marží, začala 14. března. I to vám trvalo tři týdny.

Následně hnutí ANO v opozici přišlo s komplexním balíkem 12 opatření proti drahotě, kde bylo mimo jiné zastropování cen energií, což Fialova vláda tehdy odmítla, aby to pak nakonec přece udělala, ale až o mnoho měsíců později a navíc mimořádně špatně. Naopak náš provázaný balíček funguje, je fiskálně odpovědný, nemuseli jsme kvůli němu měnit rozpočet, je tržní, protože i když se opozice snaží vytvářet dojem opačný, jeho podobu jsme domlouvali s trhem. My nemusíme hledat nespokojené jednotky pumpařů po republice jako detektiv Holmes, za námi stojí prakticky celý trh. Pryč jsou napálené marže u dálnic nebo ve velkých městech. Pryč je neochota pumpařů zlevňovat v reakci na pokles cen ropy na světových trzích. Díky regulaci marží zlevňují okamžitě. Ano, náš balíček opatření, tedy snížení daní o 2 koruny 35 haléřů na litr u nafty, monitoring zaměří na jeho promítnutí do ceny každodenní regulace marží a tlak na velkoobchodníky s pohonnými hmotami zkrátka funguje.

Místo signálu výsledky, to je to, co opozici tolik vytáčí. To je to, z čeho má strach. Nejenže reagujeme rychle, ale ještě funkčně, a navíc fiskálně odpovědně. Vy jste reagovali pomalu, nefunkčně a ve výsledku způsobili ekonomickou katastrofu. Dámy a pánové z opozice, když jste se měli předvést, selhali jste na plné čáře. Voliči vás za to poslali do opozičních lavic a my po vás nyní napravujeme škody a řeknu vám je to docela fuška, ale víme jak na to a navíc nám nechybí potřebný drive ani energie. Nechci znít nepokorně, ale jednu radu si k vám dovolím. Sledujte a učte se. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji paní vicepremiérce a ministryni financí a nyní má vystoupení pan předseda Marek Výborný. To je timing, tak naprosto přesný čas. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, přeji vám pěkné odpoledne a rád bych také za poslanecký klub KDU-ČSL zde řekl pár vět k těm tématům hlavně dnešní schůze. My tady dneska nestojíme kvůli nějakému jednotlivému pochybení nějakého člena vlády nebo jednotlivému pochybení vlády jako celku. Nestojíme tady kvůli selhání jednomu této vlády, ale stojíme tady proto, že před našima očima, bohužel, bohužel a vidíme to po nějakých pěti měsících, necelých pěti měsících vládnutí se nám začíná skládat obrázek vlády, která selhává v tom úplně nejzákladnějším. A to je ochrana na 1. místě životní úrovně našich občanů, ochrana demokratických institucí v zajištění bezpečnosti a (nesrozumitelné) bez zájmu České republiky v zahraničí.

Neříkám, že vždy a ve všem, neříkám, že ve všech osobách této vlády, ale bohužel, bohužel ten obrázek se takto skládá a tato vláda si připsala už některé neslavné prvenství, a to například to, že během třech měsíců dokázala dostat do ulic na 250 000 občanů, kteří protestovali přesně proti tomu, co já říkám, to znamená, jaký obrázek vlády se tady aktuálně skládá.

Musím ale na začátku ještě připomenut a zdůraznit: My bychom samozřejmě jako opozice vůbec nepřistoupili ke svolávání mimořádné schůze, kdybychom od vás, vážená vládo, měli odpovědi na otázky, které vám opakovaně klademe – ať už je to při zahajování schůze Poslanecké sněmovny, kdy by bylo velmi jednoduché a vlastně krátké a zbytečně by to nenatahovalo, nevyvolávalo by to pak svolávání mimořádných schůzí a podobně, kdyby vláda standardně komunikovala na položené otázky, dala odpovědi. Na to nemusí být dokonce ani bod, stačilo by kdyby premiér požádal – mohu vystoupit, mohu reagovat na dotazy, které tady zaznívají od lídrů opozice, od předsedů poslaneckých klubů, slušně, klidně, věcně odpovědět – a můžeme jít dál. Zároveň ty věci můžeme samozřejmě probrat i na nějakém společném jednání, zvláště pokud se to týká například zahraničněpolitických témat. To, co skutečně má být společným zájmem politiků napříč Sněmovnou. Podívejte se do Polska, podívejte se kamkoli jinde, kde kde funguje tedy alespoň nějaká neautoritářská vláda, tak to takto standardně funguje. U nás bohužel za těch necelých pět měsíců nic podobného nenastalo. Tak potom prosím chápejte, že my chceme ty odpovědi znát a vybrali jsme jenom ty čtyři věci, které teď považujeme skutečně za aktuální a klíčové, a k těm jsme svolali mimořádnou schůzi.

Já musím říct, že jsem vcelku v šoku z vystupování kolegů přede mnou, protože evidentně nepochopili žánr. Tak, vážená vládo, toto není schůze o nedůvěře vládě. To bych pochopil, že tady budete stát a točit se jak na orloji a říkat, co všechno se vám povedlo i co se vám nepovedlo a co se vám ještě povede a co máte vymyšlené nebo nemáte vymyšlené – to bych všechno pochopil, je to logické – ale mimořádná schůze byla svolána, program jste dostali všichni, tak jestli vám ho vaši parlamentní zpravodajové netlumočili, tak to máte problém ve svých kabinetech, ale ten program zní: za prvé, zdražování cen pohonných hmot, potravin, hrozba inflace; za druhé, ohrožení nezávislého fungování České televize, Českého rozhlasu; za třetí, bezpečnostní chaos vlády Andreje Babiše; za čtvrté, riziko ztráty evropských dotací kvůli kauzám Babišovy vlády. Možná, že se to trochu držel, trochu držel Andrej Babiš, ale všechno ostatní je už úplně mimo, úplně mimo a je to skutečně mrhání časem nás všech – a pak se nedivte, že vás tady nikdo neposlouchá, protože to si můžeme přečíst v tiskových zprávách z vašich rezortů, na to nepotřebujeme žádnou mimořádnou schůzi.

Tak to jsem považoval za důležité říct jaksi před závorku nebo před začátek komentáře k těm čtyřem bodům, které tady chci, které chci zmínit. Tato schůze skutečně má být k těmto čtyřem věcem – ne abychom poslouchali tady pana ministra tělovýchovy nebo tělocviku nebo jak se to jmenuje, aby nám vykládal, kolik stojí vytištění jedné A čtyřky na Úřadu vlády nebo kde on sídlí – on vlastně nesídlí na Úřadu vlády, já jsem zapomněl, že on se přestěhoval na Ministerstvo kultury a obsadil honosný palác tady na Malé Straně. Tak tohleto fakt není schůze k tomu, abychom poslouchali, kolik ta A čtyřka, nesmyslná ještě, k nějakému běhání po schodech, kolik to stojí.

Já začnu prvním bodem, a to je otázka tedy toho, co skutečně trápí každého občana České republiky, řekl bych, teď každý den. Bohužel už to není jenom u čerpacích stanic, pokud jde o ceny benzinu a nafty, ale pomaličku to začíná být znát i v obchodech a na účtech našich občanů. V důsledku konfliktu, který probíhá na Středním východě, tak samozřejmě ceny ropy vyletěly. Jsem dalek toho, abych z toho vinil Andreje Babiše, nebo abych z toho vinil samozřejmě vládu – za to nemůžete, to je logické a pochopitelné. Ale to, co jde za vámi, a to, co je vaší odpovědností, tak je samozřejmě reakce a co na to vaše vláda, jak reagovala, respektive bohužel jak na začátku nereagovala. Tohleto všechno totiž, co zažíváme, a to pomalu startující inflaci, tak se bohužel projeví a pocítí to v peněženkách i občané České republiky. No a výsledek je ten, že Andrej Babiš sem přijde a lže a bude nám vyčítat, že my lžeme – tak mě by zajímalo: v čem a jak a konkrétně. Když jsem tady poslouchal opět v jeho slovu znovu opakovanou lež, tak jenom chci zdůraznit – všichni to snad víme: Stokrát opakovaná lež se opravdu nestane. Tak si to, prosím, už jednou zapamatujme, ať si to zapamatuje, prosím, i Andrej Babiš. Pokud bude stokrát opakovat, že my jsme jako vláda vyhnali inflaci do závratné výše 19 procent, tak to prostě je lež. To bylo na základě toho, v jakém stavu jsme ekonomiku zdědili právě po vládě Andreje Babiše. Pokud tady bude furt dokolečka vykládat, jak on dokázal zkrotit inflaci, tak zaplaťpánbůh, že ta inflace je zkrocená, ale je to to, co jsme mu předali krásně zabalené v balíčku, a je hloupé a trapné, když on se tím neustále chlubí. Čili mějme zodpovědnost za to, co skutečně děláme. Stejně hloupé mi přijde, když se chlubí tím, jak teď otevírá tu novou stavbu, tu špitál kdekoli jinde – no, kdo to asi ty čtyři roky stavěl? Andrej Babiš z opozice to tam jezdil hlídat v noci, nebo házet cihly postupně? Tak asi ne, že. Tak já myslím, že je úkolem opozice, abychom na tyhlety věci poukazovali, a znovu říkám: Stokrát opakovaná lež se skutečně pravdou nestane – a já považuju, Andreji Babiši, vaše vystupování v tomto smyslu skutečně za hloupé a ubohé.

Když se podíváme na zdražování cen pohonných hmot, tak je zjevné, že vláda zavedla cenové stropy a premiér to samozřejmě po nějaké době – nejprve to odmítal, pak to prohlásil za nejlepší řešení. To, co je potřeba ale říct a co tam chybí a chybělo, je strategie, je jasná dlouhodobá strategie, jak se bude postupovat. Bohužel nejprve tady nějakých pět šest neděl vláda přešlapovala na místě, nedělala v zásadě nic, přestože měla nástroje, které mohla využívat – to je potřeba taky říct a je potřeba se podívat i zpětně na chyby, které se staly. My jsme na to jasně upozorňovali. Kromě toho, že se tady neustále zmiňují dva řetězce, MOL a ORLEN, polský a maďarský, tak také vláda měla ve svých rukou třetí  v některých parametrech vlastně druhý největší řetězec, prodejce pohonných hmot. A mohla samozřejmě velmi aktivním způsobem – a tady to má v rukou paní ministryně financí Schillerová – tak samozřejmě mohla tento nástroj využít k vlivu na cenotvorbu v rámci právě prodeje pohonných hmot. A nebylo by to v rozporu, nebyla by to nekalá soutěž – nakonec to opakovaně řekl i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Čili já nekritizuji vládu za to, že by způsobila ten stav, vláda určitě nemůže za válku – sami víme, čemu jsme čelili my, když Putinovo Rusko vtrhlo na Ukrajinu – nicméně ta kritika směřuje k tomu, že opatření přicházejí pozdě, a to ještě chaoticky, bez hlubšího promyšlení. Bohužel díky tomu ne zcela logickému stropování cen... a já nezpochybňuji to, že v extrémních případech je možné využít tento nástroj, to já se domnívám, že možné takhle je, ale já kritizuji to, jakým způsobem ty cenové stropy byly zavedeny, protože nakonec jsme to viděli a ty informace máme od lidí a i od majitelů čerpacích stanic, pravděpodobně jsme byli jedinou vládou na světě, která zavedením regulace cen a stanovení maximální výše ceny lidem zdražila benzin a naftu. Znovu opakuji, jediný stát na světě, který něco zreguluje, aby lidem zdražil v některých případech na některých čerpacích stanicích pohonné hmoty.

Tak já v tom žádnou strategii a logičnost bohužel skutečně nevidím. Je to prostě tak, že distributoři jenom využili situace a pokud stát vypnul soutěž nabídky a poptávky, tak se tomu samozřejmě podvolili, stanovili maximální možné ceny. Ten efekt byl úplně stejný jako v Maďarsku před třemi lety, v době energetické krize a inflace, kdy Maďaři zavedli podobný cenový strop na potraviny a výsledek byl jaký? Nejdražší potraviny v Evropě. Tak to jenom ukazuje na potřebu přemýšlet nad těmi opatřeními, které skutečně zavádíme.

Jako křesťanský demokrat samozřejmě, který se musí odkazovat na základní principy sociálně tržního hospodářství, to, na čem byla postavena a obnovena Evropa po druhé světové válce, tak jsem přesvědčen, že regulace může být legitimní nástroj, ale musí to být pouze v určitých krizových momentech. Potom je možné regulaci využít ke stabilizaci například trhu. To nesporně ano, ale musí to být až ten poslední nástroj a musí být jasně definován. Musí tam být jasné podmínky, velmi přísné, za jakých je možné tento nástroj použít. Musí tam být také jasné časové hledisko omezení a ne to, co tady vláda přinesla v úterý, to znamená bianco šek na 12 měsíců. To nepovažujeme za rozumné, moudré.

Přestože jsme navrhovali řešení, jak tento zákon doplnit o to, co tady teďka zmiňuji, tak vláda se vlastně s námi vůbec nebavila, vláda to odmítla. Tak věřím, že i Senát, až bude příští týden tento návrh zákona posuzovat, tak tam právě tyto věci, které jsou důležité, aby tam byly... Prostě není možné nechat jen tak bianco šek. Je potřeba, aby vláda byla omezena časovým hlediskem, věcným hlediskem, a aby skutečně to opatření bylo jasně konzultováno i s těmi klíčovými institucemi, jako je Státní správa hmotných rezerv, jako je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a ta dvě klíčová ministerstva – průmyslu a obchodu a Ministerstva financí.

Druhý bod, který se týká ohrožení nezávislého fungování České televize, respektive Českého rozhlasu. Vláda, jak vidíme, přichází s návrhy, které ve svém důsledku znamenají jednak tedy zrušení koncesionářských poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu přímo pod státní rozpočet. Chci zdůraznit, že toto není pomoc občanům. Tady to je otevření dveří k politickému tlaku. Je úplně jedno, jaká je vláda. Je úplně jedno, jestli je premiérem Andrej Babiš, Karel Havlíček, nebo kdokoliv další. Tady je důležité, že každá vláda vlastně bude mít v rukou nástroje, jak, ať už přímo či nepřímo, ovlivňovat výši rozpočtu těch jednotlivých institucí. Nic na tom nemění fakt, že se tady stanovila nějaká částka z roku 2024, která má takhle zůstat a má být valorizována. To na tom vůbec nic nemění.

Připomenu příklad ze Slovenska. Na Slovensku postupovali úplně stejně a jak jednoduché bylo potom velmi rychle zkrátit rozpočet o třetinu a tak dále, a v jakém stavu dneska jsou veřejnoprávní média, jeden ze základních instrumentů demokratické společnosti na Slovensku. Čili, toto je potřeba jasně odmítnout.

Jenom připomenu i vyjádření některých výrazných osobností žurnalistické scény. Cituji: „Je rozdíl, když poplatky zruší vyspělá demokratická země, která stanoví jasná pravidla, anebo postkomunistická země s autokratickým premiérem, u kterého lze dopředu předpokládat, že bude při každém skládání státního rozpočtu licitovat, za co s řediteli veřejnoprávní televize a rozhlasu vymění odpovídající sumu na jejich provoz.“ To je přesně to nebezpečí, to je černé na bílém pojmenováno. To, čemu my se určitě budeme snažit zabránit. Tohleto považujeme za velmi nebezpečné.

Nechávám vůbec stranou naprosto chaotická vyjádření pana ministra Klempíře, která občas budí buď úsměv nebo pláč na našich tvářích, protože když se podíváme na celý návrh, který tady byl prezentován, tak pan ministr to odůvodňuje tím, že byl pod nějakým tlakem mediální scény. No tak, pane ministře, vy tady sice nejste, ale možná, že to někde posloucháte, vy jste opravdu nebyl pod tlakem mediální scény. Vy jste přece pod tlakem svých koaličních partnerů – tak si to přiznejte – hlavně Tomia Okamury a hnutí SPD. Ti na vás tlačí ve dne v noci a přidávají se k tomu někteří z hnutí ANO. No, tak to je ten mediální dlouhodobý tlak. Ten tady neexistuje. Je tady tlak právě ze strany vašich koaličních partnerů.

Musím vám říct, že vy jste tady také zmiňoval, že vám také nějak nekonvenuje ta suma, která odpovídá stavu roku 2024. Pokud tomu tak skutečně je, tak vzhledem k tomu, že ten návrh zákona bude teprve putovat do mezirezortního připomínkového řízení, pak teprve ho budete schvalovat na vládě, tak samozřejmě tu částku můžete aktualizovat. Taková dobrá rada. To neznamená, že bych byl ochoten něco podobného schválit nebo podpořit – to už už vůbec ne – ale samozřejmě tyhlety věci takto můžete udělat. Výroční zprávy jsou zveřejňovány pravidelně každý rok na jaře. Nemusíte skutečně na nic čekat.

Co je potřeba ale také zdůraznit, že z toho návrhu zákona tak, jak byl prezentován – abychom se nesoustředili jenom na ty nešťastné poplatky – vypadla například garance regionálního vysílání, regionálního zpravodajství. To považuji za velmi, velmi nebezpečné, protože to je přesně to, co patří k těm neoddiskutovatelným rolím veřejnoprávních médií. Komerční média samozřejmě nebudou relativně drahou službu regionálních zpravodajství provozovat. To je přece právě role veřejnoprávních médií. Ta ze zákona možná tiše – ale všimli jsme si toho velmi rychle – byla vypuštěna.

Pan ministr k tomu říká, že to tam bylo vynecháno záměrně. To znamená, že se tady chystá likvidace regionálních vysílání z Brna, z Ostravy? U Českého rozhlasu jich je ještě výrazně více. Na tom se skutečně bude šetřit? Nebo se bude šetřit na původní tvorbě, která je právě tím unikátním, co přináší pozitiva i divákům? Tady skutečně bych rád poukázal na to, že tento stav není možné akceptovat, tolerovat. My jsme se k tomu jasně vyjádřili a budeme se znovu znovu a znovu vyjadřovat. Prostě toto je útok na základní charakteristiky a principy veřejnoprávních médií.

Třetí oblast, obrana a bezpečnost, chaos vlády v oblasti bezpečnosti. Tady Česká republika skutečně dneska – všichni to víme – čelí velmi složité bezpečnostní situaci, od války na Ukrajině až po řadu hybridních hrozeb. Opět ta otázka zní, co na to vláda? Místo jednotného jasného postoje sledujeme chaos. Jeden člen vlády podporuje naše spojence v rámci severoatlantických struktur, druhý relativizuje ty hrozby, kterým čelíme, a třetí zpochybňuje naše závazky vůči našim spojeneckým vazbám.

Bezpečnost státu ale nemůže být rukojmím vnitřních sporů vládní koalice. Navenek musíme vystupovat jednotně, pevně a předvídatelně. Každý rozpor, každé zaváhání, oslabuje naši důvěryhodnost a tím i naši bezpečnost. My tady současně každý den, každý druhý den, slyšíme výroky tu ministra zahraničí, tu předsedy koaliční strany, kteří podle mě zcela nepochopitelně tady licitují o tom, kdo kam poletí a podobně, v situaci, kdy tady máme na straně jedné premiéra, který si má skutečně jet obhájit na summit NATO svůj rozpočet na obranu, to, že bude poslední.

Donald Trump dostane jenom tabulku a v té tabulce bude černou fixou, tou tlustou černou fixou, dole kolečko, fajfka. U čeho? U Czech Republic. Přesně tak, jak to říká moje ctěná kolegyně, bývalá ministryně obrany. Czech Republic. My budeme poslední v té řadě. Ať si to tam Andrej Babiš jede obhájit. Samozřejmě, pochopitelně, ale stejně tak logické je, aby nás na půdě aliance zastupoval pan prezident, který má nezpochybnitelnou autoritu – na rozdíl od Andreje Babiše – právě na půdě Severoatlantické aliance. Nakonec jako jeho bývalá jednička v úrovni vojenských struktur.

Nakonec tyto věci a naše závazky i ohledně rozpočtu zmiňovali i poměrně klíčové osobnosti, jako je Nicholas Merrick, americký velvyslanec, který říkal zcela jasně: Původní vláda řešila, jakým způsobem jsme schopni skutečně respektovat závazky, které jsme si dali.

Reakce Andreje Babiše, to jenom připomenu, ten neustále říká, původní vláda řešila jenom válku, jen Ukrajinu, my řešíme každodenní život a život českých spoluobčanů. Mimochodem k té válce na Ukrajině, když mluvíme o té bezpečnosti, já jsem pečlivě poslouchal Andreje Babiše a nevím, jestli jste si všimli, že Andrej Babiš hovořil o tom, že jeho vláda čelí všem možným krizím a výzvám, a naše řešila jenom povodně, že to byla jediná krize, která naši vládu potkala. Takže už vytěsnil z paměti to, že by byla nějaká válka na Ukrajině. Nebo možná jsem zapomněl, že pro ně to válka není, protože oni to nepovažují za válku. Tak já nevím, jestli to myslel vážně, nebo ne, ale chci zdůraznit, že to a ty důsledky z toho plynoucí, důsledky agrese Putinova Ruska vůči Ukrajině, tak to bylo to, s čím se velmi komplikovaně, samozřejmě velmi komplikovaně vyrovnávala i naše vláda, vláda Petra Fialy.

Já tady chci zdůraznit, a teď tohle si myslím, že je velmi důležité, pane premiére, obrana, obrana není alternativou k sociální politice. Obrana je její podmínkou. Bez bezpečné země není ani zdravotnictví, ani důchody, ani každodenní život, o němž vy tak rád často mluvíte. Pochopili to v Polsku, pochopili to v Pobaltí, v Německu. Moc nerozumím, proč to nedokážete pochopit i vy a vaši koaliční partneři? Ještě jednou opakuji: obrana není alternativou k sociální politice.

Poslední čtvrtá oblast, a to už budu velmi stručný, se týká rizika ztráty evropských dotací. No, to riziko tady skutečně je. Mně opravdu přijde velmi dětinské, když tady neustále poukazujete na to, že někdo někam něco donáší. Pane premiére, vy si fakt myslíte, že informace z veřejných zdrojů, z jednotlivých členských států, ta Evropská komise nesleduje? No, tak to jste asi úplně naivní. Na to nepotřebujou žádné dopisy a žádné informace. Samozřejmě že Evropská komise toto sleduje. Myslím, že i dneska k tomu vydala nějaké jasné vyjádření.

A skutečně vzhledem k tomu, že ta vaše pozice stále není vyjasněna, tak nám tady může hrozit to, že evropské dotace budou pozastaveny. A na to by potom samozřejmě doplatily jednotlivé obce, jednotliví příjemci – od obcí, škol, nemocnic, podnikatelů. A myslím si, že tohle je špatně a mělo by to být vyjasněno. Stejně tak jako byste si měli ušetřit ty kauzy, které potom řešíte na jednotlivých rezortech, včetně například Ministerstva práce a sociálních věcí. Tak tohle je věc, která samozřejmě nás může do budoucna taky ohrozit. A bylo by dobře, kdybychom od vás slyšeli nějaké jasné racionální vysvětlení a navržení postupu, jak v této věci chce vaše vláda postupovat tak, aby to nebezpečí bylo zcela eliminováno, protože na něj bychom potom doplatili všichni.

Dámy a pánové, to jsou ty čtyři body, které jsem se tady snažil okomentovat, a čekal jsem, že i vláda, možná by stačilo, kdyby pouze pan premiér nebo předsedové koaličních stran na ně také racionálně dokázali odpovědět a případně říct, v čem ty věci vidí jinak, ale i jak je chtějí řešit. Mohli jsme už mít tuto schůzi dávno za sebou. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Načtu dvě omluvy. Paní poslankyně Kovářová se od 17 hodin omlouvá z pracovních důvodů. Pan poslanec Pospíšil se omlouvá od 16.20 do 17.20 z osobních důvodů. A nyní vystoupí v pořadí pan poslanec Havel. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já se budu věnovat několika bodům, a sice tady kolega Výborný už naznačil střet zájmů. Budu se věnovat střetu zájmů, který je na Ministerstvu práce. Budu se věnovat střetu zájmů pana premiéra, který je nevyřešený doposud. A samozřejmě se budu věnovat těm kauzám, které jsou v současnosti spojeny s obranou, s našimi zahraničními závazky a s naším zahraničním vystupováním. Pochopitelně.

My jsme iniciovali svolání mimořádné schůze právě kvůli řešení nebo kvůli otázkám, které máme. Nevyřešený střet zájmů. A odpovědí se nám nedostávalo. Ale v mezičase se objevilo tolik dalších věcí, že když nedostáváme odpovědi na naše otázky, nejsou nám schvalovány body k programu, které navrhujeme na řádných schůzích, tak nezbývá nic jiného než přikročit tedy ke svolání mimořádné schůze. A to se dnes tedy děje.

Já bych se chtěl zeptat na jednu věc nebo poukázat na jednu věc, a sice na poradkyni paní Semancovou na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Já si myslím, že to není, je to mnohem víc než otázka jedné možná úřednice nebo poradkyně na Ministerstvu práce. Vy jste, pane ministře, pustil na ministerstvo k dotacím člověka, který měl současně soukromý byznys navázaný na stejné dotační peníze, ke kterým má na ministerstvu přístup, o kterých rozhoduje a tak dále. A pokud ano, pokud to tak skutečně je, pak to není drobná personální chyba, ale je to selhání elementární prevence právě střetu zájmů.

Největší problém není existence možné vazby, ale to, že byla podle zveřejněných informací spojena s reálným vlivem. Bylo popsáno, že paní Semancová měla vliv na programy za 17 miliard korun, úkolovala úředníky a zasahovala do dotačních pravidel. To je přesně ten moment, kdy se z toho nešťastného dojmu stává vážný problém řízení státu. (Ministr Juchelka reaguje ze svého místa ve vládní lavici.) Já budu rád, pane ministře, když pak třeba na mé vystoupení ve svém zareagujete a vysvětlíte mi ty otázky, které kladu, protože při těch běžných schůzích, kdy jsem to tady už zmiňoval, se mi těch odpovědí nedostalo.

Když na problém upozorní vlastní úředníci ministerstva, tak to přece není nějaká mediální bublina, výmysl opozice nebo něco takového. Ale podle zveřejněných informací skutečně šlo o oficiální interní varování v rezortu Ministerstva práce, že kvůli možnému střetu zájmů může Česko přijít o proplacení části evropských dotačních peněz.

A jakmile se na tu věc ptá už i Evropská komise, tak to není ani nějaká mediální bublina, výmysl opozice nebo něco domácího. Není to domácí přestřelka. Podle dostupných informací Evropská komise přece řekla, že cituji, jsou závažné obavy ze střetu zájmů a žádala konkrétní opatření. To znamená, že i reputační a finanční riziko pro Českou republiku je naprosto reálné.

Ministr práce nemůže tvrdit, že odpovědnost končí u personálních formalit z minulého vedení. I kdyby paní Semancová přišla na rezort ještě za předchozího ministra, rozhodující ale je, že současný ministr práce přes to varování z ní udělal svou poradkyni a svěřil jí vliv. Politická odpovědnost tedy samozřejmě leží na něm. Nestačí také, že něco jenom nějak formálně prošlo. Paní Semancová podle zveřejněných informací podepsala etický kodex, že není ve střetu zájmů.

Jenže účelem etického kodexu není, aby nahradil kontrolu. Účelem je, aby spustil kontrolu tam, kde vzniknou pochybnosti. Pokud ministr říká, pane ministře, že to měl ošetřit někdo předtím, pak tím ale přece jenom potvrzujete, že ta skutečná kontrola zjevně nefungovala. Etický kodex není nějaké alibi. Je to minimum. Když se objeví pochybnosti, musí nastoupit kontrola, ne obranné video na sociálních sítích.

Já si myslím, že jádrem problému je dvojí role. Veřejně popsaný problém je jednoduchý a pro veřejnost je srozumitelný. Člověk má podle médií na jedné straně vliv na dotační pravidla a na úředníky, na druhé straně podniká v získávání dotací ze stejného systému ve stejném sektoru. To je učebnicový popis rizika střetu zájmů, i kdyby nakonec nebylo prokázáno přímé porušení zákona. Ve státě, prostě nemůže platit, že tentýž okruh lidí radí ministrovi jak rozdělovat peníze, a zároveň na těch penězích soukromě vydělává. Je to riziko pro veřejné peníze. Je to riziko pro peníze nás všech daňových poplatníků, které stát spravuje.

A úředníci varovali, že Česko může přijít až o 100 milionů korun. A to už je přímá odpovědnost ministra právě vůči daňovým poplatníkům, ať už v Čechách nebo v celé Evropě. Ve chvíli, kdy je ve hře taková částka, tak přece musíte vysvětlit, pane ministře, jaká konkrétní opatření jste udělal hned poté, co jste byl na to riziko upozorněn? Obrana stylem cituji „je to normální ženská“ je politicky podle mého názoru nedostatečná. Přečetl jsem si na ČT24 i na Seznam Zprávách citaci vaší veřejné obrany paní Semancové v té osobní rovině. Jenže ve správě státu nerozhoduje, zda je někdo sympatický, schopný nebo takzvaně na svém místě. Rozhoduje, zda je systém čistý. Rozhoduje, zda je kontrolovatelný. A rozhoduje, zda je bez pochybností.

Osobní loajalita není odpověď na podezření ze střetu zájmů. Nikdo tady nehodnotí lidské kvality paní poradkyně Semancové. Já jsem toho dalek, já jsem s ní nikdy nemluvil. Ale hodnotíme, zda ministr vlády hájí veřejný zájem nebo zda hájí svůj personální výběr navzdory těm varovným signálům a těm varováním. Vláda nemůže mluvit o boji proti klientelismu a zároveň tolerovat toto. Pokud vláda tvrdí, že chce profesionální, pokud tvrdí, že chce transparentní stát, pak právě podobné případy musí řešit okamžitě a musí je řešit bez výmluv. Jinak platí ten zde tak často zmiňovaný ikonický dvojí metr. Přísná slova pro ostatní, ale shovívavost pro vlastní lidi. A veřejnost a my všichni máme právo a musíme znát ta konkrétní opatření.

Ta klíčová politická otázka stojí, stalo se to? Ale hlavně také, co ministr udělal poté, co se o tom dozvěděl? Pokud neudělal nic, tak je to asi selhání. Pokud udělal málo, tak je to také selhání. A pokud dodnes nevysvětlil jasný seznam opatření, je to důvod pro sněmovní nátlak. Je to důvod pro naši opoziční práci, kdy my budeme upozorňovat na to, že tady hrozí poškození našich veřejných rozpočtů až stem milionů korun.

Kdy jste se poprvé dozvěděl o tom, pane ministře, že vaše poradkyně má nebo měla vazbu na firmu, která klientům pomáhá získávat dotace ze stejného okruhu peněz? Proč jste jí i poté ponechal vliv na evropské fondy a dotační pravidla? Jaká konkrétní interní opatření jste přijal v den, kdy vás na riziko upozornili úředníci vašeho vlastního ministerstva? Byl proveden interní audit? Byla provedena právní analýza nebo kompilace posouzení? Pokud ano, tak s jakým výsledkem? A komunikovalo ministerstvo s Evropskou komisí? A jakého přesně vysvětlení se jí případně od Evropské komise dostalo? To jsou naše otázky.

Byla poradkyně dočasně odstavena od agendy evropských fondů? Pokud ne, proč tedy ne? Kdo rozhodl o tom, že právě tato osoba bude mít tak silný vliv na agendu za desítky miliard? A považujete za standardní, aby člověk s takovými komerčními vazbami zasahoval do pravidel dotačního systému? To jsou dotazy další, na které bychom chtěli znát odpověď a doufám, pane ministře, že to ve svém vystoupení, pokud jste přihlášen do diskuse, upřesníte. Já si to rád poslechnu.

Stále, a to se sem line z Evropské komise v posledních měsících, není z pohledu Evropské unie není z pohledu našeho vyřešen ani střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Ta kauza, byť se to může zdát, že je omílaná, že už jsme si na ni zvykli, nudí nás, není minulostí. Je to neuzavřený problém našeho státu. Je to aféra, kterou nejde jen tak odložit do archivu. A ještě v únoru a březnu letošního roku, před měsícem, před dvěma, Evropská komise po českých úřadech chtěla ujištění, že porušování pravidel střetu zájmů už neprobíhá a že Agrofert nedostává evropské peníze, dokud nebude situace jasně vyřešena. A ten samotný fakt, že se Brusel k věci znovu vrací, a to i po ujištění premiéra, že je ze střetu zájmů venku, tak ukazuje, že problém nebyl důvěryhodně uzavřen. Není to prosím politický názor, prázdný politický názor opozice, je to otázka opět veřejných peněz.

Pravidla Evropské unie výslovně říkají, že střet zájmů je problém všude tam, kde může být ohrožena nestrannost rozhodování o veřejných prostředcích. Evropská komise zdůrazňuje, že prevence skutečných i prevence vnímaných střetů zájmů je základ dobré správy a důvěry v právní stát. To znamená, že zde opravdu nejde o osobní spor s Andrejem Babišem, ale o ochranu důvěry občanů v právní stát. To je bitva, kterou když prohrajeme, tak její následky budeme těžko napravovat, pokud obyvatelé České republiky, občané našeho státu ztratí důvěru ve spravedlivý právní stát.

A české soudy opakovaně potvrdily, že ten problém byl reálný, nebyl domnělý. Nejvyšší správní soud výslovně pracuje se závěrem, že kvůli porušení toho § 4c zákona o střetu zájmů a čl. 61 finančního nařízení Evropské unie vzniklo riziko nezákonného poskytování dotací a riziko, že Česká republika nebude mít prostředky proplaceny z Evropské unie. A soud zároveň připomněl, že smyslem toho paragrafu, často ho tady citujeme, je zabránit tomu, aby veřejné peníze dostávaly společnosti ovládané veřejným funkcionářem.

Ta soudní linie je v tomto smyslu velmi tvrdá. Nejde o formu nebo jenom o formu, ale jde o skutečné ovládání. V jednom z loňských rozhodnutí soud shrnul, že podle závěrů potvrzených prováděcím rozhodnutím Komise z roku 2022 již, se na Andreje Babiše vztahuje ten § 40 zákona o střetu zájmů a že dotace skupině Agrofert poskytnuté za splnění příslušných podmínek po 1. září 2017 byly s tímto režimem v rozporu. Jinými slovy, ten problém je systémový. A největší ostuda je, že stát postupoval pomalu a postupoval nejednotně.

Podle letošního zjištění iRozhlasu, letošního zjištění, začaly úřady po letech aktivně vymáhat jen část problematických dotací, zatímco další dlouho nechávaly být. A to je přesně ten obraz, který dráždí veřejnost. To je přesně ten obraz, který nám vadí. A to je přesně ten obraz, který podkopává důvěru lidí v právní stát. Stát tvrdí, že pravidla platí přísně, ale v největších politicko-ekonomických kauzách, u některých prominentů, jako je třeba Andrej Babiš, postupuje váhavě, opatrnicky a se zpožděním.

Ono nestačí tvrdit, že byl problém, v uvozovkách, už vyřešen převedením majetku do jiného fondu. České úřady samy přece přiznaly, že aktuální nastavení přes RSVP Trust nechtějí předem přezkoumávat a že ho budou řešit teprve ve chvíli, kdy Agrofert znovu požádá o dotaci. A to je nepřijatelný postup. U střetu zájmů se přece nečeká, že znovu nastane riziková situace. Stát má mít jasno předem. Vy řídíte náš stát v tuto chvíli.

Sněmovna žádá, my žádáme odpověď na jednoduchou otázku. Kdo tedy nese politickou odpovědnost? Jestliže evropské instituce dál žádají vysvětlení, soudy potvrzují právní problém a stát ještě v roce 2026 nemá pevný, důvěryhodný a preventivní mechanismus, jak pak selhala politická reprezentace, a to jste v posledním půlroce vy. Nejde jen o Andreje Babiše, teď jako jednotlivce, ale jde také o to, proč český stát nebyl schopen včas a přesvědčivě ochránit ten veřejný zájem.

Já se chci věnovat také aktuálnímu tématu, aktuálním tématům a to je ten cirkus, který vidíme ohledně necesty pana prezidenta na Blízký východ, do Turecka, do Ankary, v červenci, na summit NATO, kdy mu vláda svým usnesením vlastně zakázala cestovat tam, což je nebývalé v novodobých dějinách. Stalo se pouze jednou, ať byla vláda taková nebo maková a prezidentem ten či onen, že prezident nejel jako šéf delegace na shromáždění NATO. Bylo to v roce 2022, kdy tam nevycestoval Miloš Zeman ze zdravotních důvodů a sám požádal tehdejšího premiéra Petra Fialu, aby ho zastoupil.

Já se obávám, že vláda tady dělá z bezpečnostní politiky takovou malou domácí válku mezi Strakovou akademií a Pražským hradem. Na tom summitu podle schválené přílohy usnesení o letecké přepravě, to jsme si teď mohli přečíst, se počítá s premiérem Babišem a ministry Petrem Macinkou a Jaromírem Zůnou, ale prezident Pavel v seznamu chybí. Poprvé, bezprecedentně. Není to technická organizační drobnost. To je ukázka, že stát navenek nepůsobí jednotně ani u nejdůležitější bezpečnostní akce roku.

Jak se na nás budou dívat naši spojenci alianční v Ankaře, když tam nebude delegaci zastupovat jako šéf náš prezident, který je navíc renomovaným respektovaným odborníkem v oblasti vojenství, v oblasti obrany, jehož autorita spočívá i v tom, že působil jako vrcholný představitel NATO? On se toho stejně nakonec zřejmě zúčastní, ale zúčastní se toho jenom jako neformální host. Zúčastní se večeře hlav států. Možná to tak bude, ale bude to ostuda pro Českou republiku, ostuda pro diplomacii a ostuda před našimi aliančními partnery.

Je to ostuda státu, která je vyvolána jenom soupeřením ega a ega. Je to naprosto zbytečné. Podle ústavy je prezident hlavou státu, zastupuje stát navenek a je přece velitelem, vrchním velitelem ozbrojených našich sil. To samo o sobě znamená, že si určuje všechny armádní provozní kroky. Ale o to absurdnější je, když právě hlava státu a právě vrchní velitel vytlačován z vrcholné schůzky setkání v rámci NATO Z našeho pohledu trvají důvody pro rezignaci ministra obrany Jaromíra Zůny, protože ta politická odpovědnost nezmizela. A já teď narážím na to, co jsem tady říkal v úterý tohoto týdne.

Ten nešťastný podcast, který nebyl zveřejněn, a pak se tedy objevil na kanálech pana ministra Macinky, mohli jsme se s ním už seznámit, tak to je nepřijatelná cenzura prezidenta republiky a já pokládám chování ministra Macinky v tomto směru až za dětinské, kdy vlastně na svém kanálu to pak zveřejnil. Když jsme měli možnost si to poslechnout, tak já asi tuším, proč jste zcenzurovali, proč jste zakázali vydání toho rozhovoru, protože prezident mluví kriticky. Mluví kriticky právě k těm výdajům na obranu. Já nevím, jak bude Andrej Babiš vysvětlovat v Ankaře všem partnerům, Donaldu Trumpovi a ostatním, proč je Česká republika poslední ve výdajích na obranu. A já tuším, že si nepřeje vláda účast prezidenta na tom summitu právě proto, že by možná si nenechal zavřít pusu, jako si to nenechal při tom podcastu, který později tedy nebyl uveřejněn, pak zveřejněn na Facebooku ministra Macinky. Cenzurovat prezidenta je pro nás nepřijatelné. Pane ministře Zůno, měl byste z toho vyvodit politickou odpovědnost a já vás k tomu opětovně po dvou dnech vyzývám. Je to principiální záležitost.

Vypadá to – nebo nevypadá to jako ochrana instituce, ale jako trest za ten kritický obsah, který tam byl zveřejněn, a ve veřejné debatě se skutečně kvůli tomu objevuje podezření, že problém nebyl technický. I veřejnost si myslí, že problém je politický, že ten rozhovor je prostě pro vládu nepohodlný. A my tady k tomu žádáme vysvětlení a já k tomu žádám osobní politickou odpovědnost, kterou byste měl, pane ministře, vyvodit v každém případě.

Vláda navíc sama před měsícem změnila pravidla ve svůj prospěch. V březnu tohoto roku tedy kabinet zrušil více než 25 let staré usnesení, podle něhož nešlo omezit lety prezidentovi a předsedům parlamentních komor a nově o prioritách při organizaci letecké dopravy rozhoduje premiér. Ten dnešní spor proto nepůsobí jako nějaká náhoda, ale je to ukázka koncentrace moci, arogantní koncentrace moci do rukou vlády a do rukou premiéra.

Nelze nezmínit, a to je věc, která se rozhořívá už po svolání této mimořádné schůze, vaši snahu zničit média veřejné služby. Hovořila tady o tom řada mých předřečníků a kolega Jakob z TOP 09 to bude rozebírat jistě ještě do detailu. Je to náš expert na tuto problematiku. Ale já chci proklamovat za TOP 09, že pokud to zkusíte, sáhnout na média veřejné služby, a to ať tím návrhem, který chcete snad představit zítra, který by měl už v polovině hospodářského roku sebrat peníze veřejnoprávní médiím, nebo tou systémovou změnou, a my se opravdu nebavíme o tom, kolik třeba budou mít pro příští rok přesně peněz ta média, ta systémová změna je mnohem nebezpečnější, tak my budeme média veřejné služby bránit všemi prostředky, které máme k dispozici, za každou cenu do posledního dechu a budeme tady obstruovat, budeme blokovat projednávání takového zákona, seč nám budou síly stačit. Není to jenom zablokování nějaké jednotlivosti. Je to vaše snaha ovládnout systém a zničit svobodná, nezávislá média, která garantují svobodu informací a svobodu projevu v našem státě. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní by měl vystoupit pan ministr Zůna, respektive tady byl požadavek, jestli by ho mohl přeskočit pan – a následuje pan ministr Metnar. Také není. Tak je tu pan kolega Jakob další v pořadí. Také není. (Pobavení.) Pokud tu není pan poslanec Jakob, tak by jako další vystoupil pan ministr Bednárik. Tak já bych asi poprosil pana ministra Bednárika a pak bychom se vrátili k tomu pořadí, které tady máme domluvené. (Do sálu vchází ministr Metnar i poslanec Jakob.) Výborně, tak teď jsou tady zase všichni. (Smích.) Tak v tom pořadí je pan ministr Metnar jako první.

 

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar: Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně, kolegové, já bych chtěl také říci, že od prvního dne po nástupu naší vlády intenzivně pracujeme s vědomím, že nám občané ve volbách dali mandát k tomu, abychom plnili náš program. Já si opravdu vážím důvěry občanů a vnímám ji jako jasný závazek. To bych zde chtěl deklarovat.

Klíčovým úkolem po mém nástupu byla nejdůležitější příprava státního rozpočtu. Jak dobře víte, nebyl to jednoduchý úkol, a to zejména s ohledem na stav veřejných financí, který jsme po předchozí vládě převzali. Přesto se nám podařilo připravit rozpočet rezortu vnitra, který plně pokrývá veškeré klíčové potřeby rezortu, umožňuje stabilní fungování bezpečnostních sborů jak v oblasti personální, tak v oblasti materiálně-technického zabezpečení. Já tady nezastírám, že připravovala ten rozpočet i předchozí vláda, to je pravda, ale opravdu k finálnímu dojednání a schválení došlo za nás. Rozpočet rezortu vnitra jsme letos oproti schválenému rozpočtu na rok 2025 navýšili o 14,2 miliardy korun.

Součástí schváleného návrhu rozpočtu je rovněž výrazné navýšení programu na podporu jednotek Sboru dobrovolných hasičů. Oproti původně navrhovaným, a tady dobře poslouchejte, 40 milionů korun byl tento program navýšen na 310 milionů korun. Pro rok letošní, tedy pro rok 2026, bude vypsán dotační program na pořízení cisternových automobilových stříkaček v celkovém objemu 450 milionů korun, z toho zmiňovaných 310 milionů korun ze státního rozpočtu a 140 milionů korun s fondu zábran škod. Dalších přibližně 68 milionů korun z nespotřebovaných výdajů roku 2025 bude využito na vyhlášení dotačního programu určeného k pořízení hasičských přívěsů a dopravních automobilů.

A na závěr k dobrovolným hasičům je částka cirka 100 milionů korun na proplácení pohotovostí při jejich nasazení, jak se říká, mimo jejich rajón.

O čem bych se také rád zmínil, a to, že jsme včera v prvním čtení projednali návrh nového zákona o vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Tady se ale musím vyjádřit k výrokům pana bývalého ministra vnitra Rakušana. Tak za prvé, pane bývalý ministře Rakušane, chtěl bych vás požádat, abyste si již nevymýšlel. Já chápu, že cílem je dělat senzaci na sociálních sítích, ale domnívám se, že citovat veřejné výroky, které jsem nikdy, a zvýrazňuji nikdy, tak jak jste je uvedl vy, neřekl, to opravdu vylučuje v tomto případě poté jakoukoliv seriózní debatu.

Za druhé, vy jste od 28. srpna roku 2024 nebyli schopni projednat nový zákon o pobytu cizinců, který ležel ve Sněmovně, protože jste prostě nechtěli a nebyla to pro vás priorita, tak to přestaňte neustále svádět na nás, protože my, tak jak v dalších případech, my bychom vás třeba v tomto i podpořili.

Za třetí. Z celého migračního paktu, jak uvádíte, se do zákona o pobytu cizinců promítlo pouze minimum, a to zejména opatření, která představují zpřísnění pravidel. Tady znovu zdůrazňuji, zpřísnění pravidel.

Jde například o možnost zrušení pobytů pachatelů závažných trestných činů nebo důkladnější bezpečnostní prověřování. Tedy kroky, které jednoznačně směřují k posílení bezpečnosti České republiky. Za klíčovou změnou nového zákona je samozřejmě digitalizace řízení o pobytu cizinců prostřednictvím nového integrovaného cizineckého agendového systému, který umožní rychlejší vyřizování žádostí, on-line komunikace a lepší prověřování díky propojení s příslušnými státními databázemi.

Návrh dále posiluje odpovědnost zaměstnavatelů a škol, rozšiřuje možnosti státu řídit legální migraci a zvyšuje možnost zasáhnout vůči pachatelům trestné činnosti či osobám ohrožujících veřejný pořádek či bezpečnost.

Nově také budou zavedeny povinné registrace občanů Evropské unie, což umožní evidovat pobyt všech cizinců žijících na našem území déle než 90 dnů. Tady zdůrazňuji – ne turistů. Z odborných odhadů máme, že by se to mělo týkat až 200 tisíc cizinců. Tento krok přinese státu přesnější přehled o skutečném počtu dlouhodobě pobývajících osob, efektivnější plánování veřejných služeb, lepší výkon agend veřejné správy a zároveň posílení bezpečnosti.

K tomuto bych chtěl ještě dodat, že dnes zástupci současné opozice svolávají mimořádnou schůzi a kritizují práci naší vlády, ale ani tento potřebný zákon v Poslanecké sněmovně opravdu od roku 2024 nebyl projednán.

Další věc se týká kritické infrastruktury. Ochrana kritické infrastruktury je pro nás v současné bezpečnostní situaci jednou z klíčových priorit. Přestože předchozí vláda nový zákon přijala, nepřipravila prováděcí předpisy, bez nichž nelze celý systém plně uvést do praxe. Proto jsme po nástupu převzali odpovědnost a připravili navazující legislativu tak, aby systém byl nejen funkční, ale také odpovídal dnešním hrozbám. Nařízení vlády k základním službám i ke krizovým plánům jsou již dokončována a směřují do Legislativní rady vlády. Další vyhlášky postupně finalizujeme – například vyhláška plánu odolnosti a řízení rizik by měla být schválena do konce května a vyhláška k portálu kritické infrastruktury půjde do mezirezortního připomínkového řízení ještě v tomto měsíci.

Zároveň bych chtěl říct, že vzhledem k absenci této prováděcí legislativy jsme zároveň na konci měsíce února vydali metodiku, která řeší postup při určování subjektů kritické infrastruktury a dává dotčeným subjektům praktický návod, jak se na nový systém připravit. Tato metodika přitom přímo navazuje na připravované nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti.

Dále bych se rád zmínil, že po našem nástupu jsme také přistoupili k organizačním změnám na rezortu vnitra tak, aby odpovídaly aktuálním prioritám rezortu a bezpečnostním výzvám. V rámci posílení strategického řízení migrační politiky je velmi často zmiňovaný a nejdůležitější odbor, co se týče cizinců, takzvaný odbor azylové a migrační politiky, přímo podřízen ministrovi vnitra – a ten tento odbor řídí na rozdíl od předchozí praxe. A dlouholetá uznávaná odbornice, ředitelka tohoto odboru, chodí na porady.

Další významnou změnou je zřízení samostatného odboru kybernetické bezpečnosti. Kybernetická bezpečnost je naší prioritou a musí být operativním a strategickým nástrojem státu. Právě proto jsem rozhodl o vytvoření samostatného útvaru přímo podřízeného ministrovi. Součástí změn je zároveň zjednodušení struktury sekce informačních a komunikačních technologií, efektivnější řízení celé sekce, jasnější vymezení odpovědnosti jednotlivých útvarů i zaměstnanců, a kvalitnější řízení digitálních projektů. Posilujeme tím schopnost rezortu reagovat na nové technologické výzvy a chránit klíčové systémy státu.

Co se týče reorganizace odboru komunikace, taktéž opět vděčné téma v médiích. Došlo k úpravě struktury řízení, čímž jsme odstranili duplicity činnosti, zjednodušili fungování a posílili akceschopnost celého rezortu. Strategická, ale i krizová komunikace rezortu vnitra se vrací k přirozenému a dlouhodobě osvědčenému uspořádání a nebude sloužit v žádném případě pro politické PR jako PR agentura. Odbor komunikace se soustředí na takovou hlavní roli, tedy na komunikaci rezortu směrem k veřejnosti.

Součástí změny je také důraz na odpovědné hospodářství. V minulosti byly v oblasti akce dělení strategické komunikace vynaloženy veřejné prostředky přesahující – dobře poslouchejte – 188 milionů korun. Když jsem zjistil, na co jsou, na co byly tyto prostředky vynaloženy, tak tady mohu říci, že opravdu tyto prostředky neodpovídají vynaloženému účelu a dále tuto stránku auditujeme a podrobně se ní zaobíráme.

Na závěr, dámy a pánové, mi dovolte, aby zde zaznělo, i ode mě, zazněla jasná fakta. Naše vláda posiluje financování vnitřní bezpečnosti, investuje do modernizace, posiluje odolnost kritické infrastruktury, připravuje nové zákony a řeší problémy, které byly dlouhodobě odkládány. Pokud chce opozice vést věcnou debatu o bezpečnosti, jsme k ní opravdu připraveni kdykoliv. Pokud ale zaměňujete politické, řekněme, politické divadlo za skutečnou práci, tak to občané opravdu velice rychle rozpoznají.

My budeme pokračovat dál v naší práci, a to, jak jsem říkal na úvod, z toho důvodu, že bezpečnost je opravdu pro nás prioritou. Až tady bude bývalý pan ministr, tak pokud bude ještě prostor, tak k některým věcem, řekněme, k některým výrokům se vrátím, ale obecně teď se k tomu dál vyjadřovat nebudu. Děkuju za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. A nyní tedy vystoupí pan poslanec Jakob, připraví se pan ministr Bednárik.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já z těch čtyřech témat se budu věnovat pouze jednomu, protože té oblasti střetu zájmů, která může mít velmi neblahý dopad na nejenom čerpání evropských dotací se věnoval pan předseda Havel.

Co se týká cen pohonných hmot, tak k tomu jsem naše stanovisko jasně formuloval předevčírem, když jsem navrhoval do pořadu schůze bod s názvem: Miliardové plýtvání a socialistické experimenty vlády Andreje Babiše, takže to v tuto chvíli opakovat nebudu.

Ale rád bych se vyjádřil dnes k představenému, také předevčírem odpoledne, představenému vládnímu návrhu zákona o médiích veřejné služby. (Ale rád bych se dnes vyjádřil k vládnímu návrhu zákona o médiích veřejné služby představenému také předevčírem odpoledne?) Jak jsem říkal, tento návrh představili zástupci koalice v úterý.

A dovolte mi začít úplně stejně napřímo, jako jsem začal už před několika týdny tady na tomto místě. Navrhoval jsem tady zařazení bodu s názvem Koaliční plán na likvidaci médií veřejné služby. A čím víc dnes ten návrh známe, čím víc ho teď už můžeme analyzovat, tím víc je zřejmé, že ten název nebyl vůbec přehnaný, ale že přesně vystihoval to, co nás čeká.

Řekněme si to ještě jednou a jasně: máme před sebou zásadní změnu systému, která mění financování, mění fungování a mění také definici veřejné služby. A přesto, dlouho jsme o tom nevěděli vůbec nic neproběhla vůbec žádná otevřená odborná diskuse, vedení obou dvou médií, České televize i Českého rozhlasu nebylo do té přípravy jakýmkoliv způsobem systematicky zapojeno a i dnes je zřejmé, že ten návrh nevznikl jako výsledek nějaké širší shody.

Jak to tedy bylo? Nejdříve byl politický slib, pak přišlo zadání zrušit poplatky a teprve potom se hledalo, jak upravit systém. To není reforma. To je experiment.

Vážení, já jsem si připravil dva grafy. Jsem rád, že je tady zrovna kolega Babka, který se mediální legislativě ve výboru věnuje, aby viděl jasná fakta. Tady je graf, který ukazuje příjmy České televize za posledních 20 let. Je poměrně jednoduchý. Ta černá křivka, to jsou příjmy České televize z poplatků. Zelená křivka jsou celkové příjmy a ta červená linie je vládní návrh, to je ta částka, kterou chtějí stanovit zákonem přímo ze státního rozpočtu.

Myslím, že kolega Nacher na té tiskové konferenci říkal – on to říkal, myslím, i tady – že cílem je vrátit ty prostředky na úroveň roku 2024. A když se podíváte, tak to je poměrně lichý argument, protože ten návrh vrací prostředky na úroveň roku 2008, a to v nominálních hodnotách. Za těch téměř 20 let, tedy 18 let, byla kumulovaná inflace zhruba ą60 procent. Takže kdybychom si to přepočítali, tak ten návrh nás nevrací do roku 2024, nevrací nás ani do roku 2008, to jsou nominální čísla, ale nastavuje tak hlubokou úroveň podfinancování České televize, že jsme to ještě po revoluci nezažili. To jsou jasná fakta. Kolega Babka prostřednictvím pana předsedajícího se může pod vousy usmívat, jak chce.

Totéž platí o Českém rozhlasu. Tady stejný graf pro Český rozhlas. Vidíte, že ty linie jsou velmi, velmi podobné a znamená to totéž. Ty grafy určitě nevidíte naposledy. Nepochybně nejenom tady je budu ukazovat dál, pořád dokola. Abyste si vládní poslanci uvědomili, co činíte. To jsou fakta. To jsou jasná data.

Co to znamená v praxi? Znamená to přirozeně jediné. Vláda navrhuje, aby Česká televize i Český rozhlas fungovala s prostředky, které odpovídají roku 2008 – ale jenom nominálně – ale my nejsme v roce 2008. Máme vyšší ceny – jak jsem říkal, kumulovaná inflace 60 procent, zhruba – tedy obě média mají přirozeně vyšší náklady. Máme vyšší technologické nároky a je úplně jiná situace na mediálním trhu.

A teď klíčová věc. Od roku 2008 dramaticky vzrostly náklady na výrobu včetně personálních nákladů. Tím pádem samozřejmě dramaticky vzrostly náklady na obsah a dramaticky se změnila i konkurence i s ohledem na technologický vývoj. Ale vláda říká: vystačte si s tím, co jste měli před 20 lety. Ten návrh znamená návrat o 20 let zpět. To platí jak pro Českou televizi, tak pro Český rozhlas.

Co to znamená? Co to znamená? Co se stane, pokud České televizi a Českému rozhlasu vezmete zhruba 20 procent z jejich stálých příjmů?

První krok: omezení vlastní tvorby. Vlastní tvorba je totiž nejdražší položkou rozpočtu médií. To jsou seriály, dokumenty, investigativa, ale i tvorba pro děti. Takže vlastní tvorba půjde první.

Druhý krok: redukce programů, méně pořadů, méně projektů, méně ambicí. A patrně méně programů, tedy těch vysílacích kanálů, to už jsme slyšeli od zástupců obou dvou médií.

Třetí krok: ztráta relevance. Menší publikum, slabší pozice, menší vliv.

Logický čtvrtý krok: tlak na další změny. Ukáže se, že něco nefunguje, musíme to změnit – a jsme zpátky na začátku politiky. Pak přijde nějaká další reforma nebo taky konec médií veřejné služby v České republice.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle není úspora, to není racionalizace, to je strukturální podfinancování. Strukturální podfinancování médií veřejné služby má vždy stejný výsledek: jejich oslabení, jejich marginalizaci a nakonec jejich likvidaci v současné podobě.

A položme si otázku, co se stane, když tohle, o čem jsem mluvil doposud, spojíme s ostatními prvky, které ten návrh obsahuje?

Za prvé, financování závislé na státu. Kromě toho, co jsem mu již říkal, platí, že vládní většina – podle toho návrhu – může kdykoliv částku určenou pro Českou televizi nebo pro Český rozhlas jednoduše v zákoně změnit. Může tak vyvíjet na média a jejich vedení nepatřičný nátlak. Když se jim vysílání některého z médií znelíbí, můžou jednoduše cifru v zákoně změnit nebo tím vyhrožovat.

Za druhé, zrušení memoranda. Ta jsem si tedy s sebou nevzal. Je to docela obsáhlý dokument, který přesně popisuje tu službu, kterou mají média veřejné služby veřejnosti poskytovat.

A k tomu se asi taky dostaneme v budoucnu, určitě se tady velmi pečlivě seznámíme s tím obsahem obou dvou memorand. To vám slibuju. Takže zrušení memoranda. Tím mizí nástroj, který dnes umožňuje transparentně a předvídatelně vymezit, co stát od médií veřejné služby očekává. Bez něj nezmizí politika. Jen se přesune jinam. Místo otevřené a transparentní dohody nastoupí tlak skrze zmiňované financování nebo personální změny.

Za třetí, v tom návrhu je vágní definice veřejné služby. Návrh opouští konkrétní vymezení povinností, nahrazuje je obecnými formulacemi. Tím se z jasných pravidel stává otázka výkladu. A kdo vykládá, ten v praxi rozhoduje.

Za čtvrté, hierarchie obsahu, novinka v tom návrhu. Stát nově určuje, co je důležitější obsah a co je méně důležitý obsah. Otevírá s tím prostor, aby politicky volené orgány nepřímo ovlivňovaly programovou skladbu, a to bez nutnosti přímého zásahu.

Za páté, v tom návrhu jsou výrazně slabší pojistky. Návrh obsahuje některé kontrolní mechanismy a posiluje koncentraci moci uvnitř institucí. Jste už zaznamenali to rušení regionálních studií, která úplně vypadla z toho zákona tou vaší novelou. Jste mi pak více závislí na konkrétních lidech a méně odolní vůči jejich selhání nebo zneužití.

A teď to všechno spojme dohromady. Slabší financování, větší závislost na státu, méně pravidel, více možností výkladu, méně transparentních nástrojů, více prostoru pro tlak. To není náhoda. To je sofistikovaný systém, jak chce vláda Českou televizi a Český rozhlas zestátnit. Já jsem to tady již před časem nazval jako Koaliční plán na likvidaci médií veřejné služby. Teď je to již jasné. Financování na úrovni roku 2008, to v nominálních cenách, v úplně jiné ekonomické realitě. To není reforma, to je cílený plán, který povede k omezení tvorby, k omezení obsahu a k oslabení České televize a Českého rozhlasu. A slabá média jsou snadno ovladatelná.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle opravdu není marginální debata. Proto ji navrhujeme i projednat na této mimořádné schůzi. Je to debata o tom, jestli chceme silná a hlavně nezávislá média veřejné služby nebo slabé a lehce ovladatelné instituce závislé na státu. A likvidace veřejné služby České televize a Českého rozhlasu je zcela jasným krokem k omezení demokracie v naší zemi. Nezávislá média jsou totiž nedílnou součástí demokratické společnosti a za to my tady budeme bojovat. To jsme vám slíbili a buďte si jisti, že to do puntíku, možná víc, splníme. Ten návrh říká: vraťme se na úroveň roku 2008 a tvařme se, že to stačí. Já říkám, nestačí to a stačit to nemůže. Vládní návrh jde směrem, který skončí oslabením, faktickou likvidací médií veřejné služby, jejich zestátněním. Pojďme prosím tady o tom diskutovat. Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí pan ministr Bednárik.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, milí kolegové, milé kolegyně, dopravní infrastruktura, tedy možnost volného, svobodného, účelného a snadného pohybu lidí, zboží i služeb, patří mezi základní podmínky fungování státu a zabezpečení jeho fungování. Považuji tedy za správné vystoupit k bodu dnešní mimořádné schůze svolané opozičními poslanci.

Z veřejného prostoru často slýchám od opozice, že vládneme v chaosu. To je ukázkový příklad toho, jak lze jedním výrazným sloganem vytvořit dojem, který se při bližším pohledu na realitu rozpadá. Považuji za férové si hned na začátku vyjasnit, co tím chaosem vlastně kdo myslí a zda se vůbec díváme na stejnou situaci, zda hodnotíme skutečnost nebo výplody fantazie. Slovo chaos se dnes používá velmi volně, v souladu s dobou, rozmělněním významu slov, zaměňováním pojmů a dojmů. Dovolte mi jednu poznámku. Teorie chaosu je sama o sobě seriózní věda. Pokud tedy někdo používá výraz chaotické řízení vlády, měl by být schopen toto tvrzení doložit, a to konkrétními výsledky, konkrétními pochybeními a konkrétními dopady. Jinak se pohybujeme spíše v rovině rétoriky než v rovině věcné debaty a v rovině přání, chcete-li iluzí, a ne v rovině skutečností.

Pokud chaos chápeme jako stav, kdy stát nemá pod kontrolou základní procesy, kdy nemá zajištěné financování, kdy se projekty připravují bez ohledu na reálné možnosti a kdy se místo systematického řízení spoléhá na to, že se věci nějak vyřeší samy, pak musím říct, že s takovým stavem jsme se v rezortu dopravy skutečně setkali. Nebylo to však letos, nebylo to před několika týdny a rozhodně to nevzniklo rozhodnutím tady té vlády. Vím, že Piráti, moc jich tady dneska nesedí, se teď snaží tvářit, že v této vládě snad ani nebyli a pokud byli, tak hrozně trpěli. Tu situaci, se kterou jsme si museli jako celá vláda po nástupu vypořádat, můžeme beze zbytku označit jako chaos v rozpočtu, kupříkladu konkrétně v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026, připravovaném bývalou vládou Petra Fialy. Budu v tomto naprosto konkrétní, protože bez konkrétních faktů by tahle debata zůstala pouze na úrovni pocitů a politických prohlášení, tedy čiré demagogické dojmologie nebo chcete-li iluze.

Když jsem do rezortu nastoupil, nebylo stabilizováno ani základní řízení klíčových organizací. V čele Cargo neměli generálního ředitele, Správa železnic ho rovněž neměla, protože byl mimo výkon funkce v souvislosti se zásahem NCOZ. A připomeňme si, že jen několik týdnů předtím proběhly zásahy NCOZ ve dvou největších investorských organizacích rezortu dopravy včetně samotného Ministerstva dopravy. To je situace, která sama o sobě vypovídá o stavu, v němž se můj rezort na konci minulého roku nacházel.

A zde dodám ještě jednu věc, která je pro pochopení celé situace důležitá. Já jsem současně musel ještě několik měsíců nést důsledky rozhodnutí, které někdo přede mnou nedotáhl do konce, protože jsem musel platit člověka, který už fakticky svou funkci nevykonával.

A právě tato rozhodnutí odložená na nástupce, tato neochota věci dořešit a nést za ně odpovědnost jsou podle mého názoru velmi přesným projevem onoho chaotického řízení, o kterém bychom se dnes měli bavit.

Já se ptám, a ptám se naprosto vážně, zda výše popsané, včetně chybějících desítek miliard na dopravní stavby, tedy situaci naprosto tristní, může někdo považovat za stabilní a funkční prostředí, ve kterém mají být řízeny miliardové investice do dopravní infrastruktury, a zda právě toto nejsou problémy, o nichž bychom měli mluvit, chceme-li hodnotit skutečný stav řízení a bezpečnosti rezortu. Protože když po tomto všem dnes posloucháme, že vláda vytváří chaos, nepůsobí to jako seriózní analýza, ale spíše jako nepovedený vtip, který se snaží si hrát na politiku.

Realita byla taková, že jsem přebíral rezort rozkolísaný personálně, procesně i ekonomicky a místo hledání výmluv nebo zakrývání problémů dalšími prohlášeními jsem jednal. Systematicky jsme s mým týmem ve spolupráci s dalšími ministry, za což jim děkuji, řešili klíčové nedostatky, stabilizovali řízení organizací, nastavili jasnou odpovědnost. Krok za krokem budujeme systém. Ten systém je dlouhodobě udržitelný a není závislý na improvizaci. Systém, který nám umožní nejen stavět rychle, levně a kvalitně, ale dovolí i udržovat stávající infrastrukturu v dobrém a použitelném stavu.

Současně jsme se museli vypořádat s dalším zásadním problémem. Ten problém má přímý dopad nejen na fungování dopravy, ale i na její bezpečnost, a tím je financování. Rozpočet, který jsme přebírali, se sice na první pohled tvářil jako rekordní, ve skutečnosti v něm však chybělo více než 37 miliard korun ze státního rozpočtu.

Další miliardy z evropských fondů byly nastaveny tak, že jejich čerpání nebylo v daném období reálně možné. Celý systém tak stál na předpokladech a přáních bez opory v realitě, stál na iluzích. A nebyl to jen rozpočet. Převzali jsme také závazky z Plánu obnovy, u nichž nebyla dostatečně zajištěna kontinuita pro další roky. Převzali jsme připravované tendry, které v některých případech nepočítaly s novými technologiemi. A současně jsme převzali investiční apetit, který v řadě oblastí přesahoval reálné možnosti české ekonomiky.

A právě to já považuji za jeden z nejpřesnějších popisů chaosu, když je množství slibů, projektů a závazků větší než schopnost státu je financovat, připravit a odpovědně doručit. Tady si dovolím položit jednoduchou, ale zásadní otázku. Lze takový přístup považovat za odpovědné řízení státu? Důsledky jsou totiž zcela konkrétní. Zastavené stavby, často i předražené projekty bez požadovaného výsledku a v konečném důsledku i dopady na bezpečnost dopravy, která není abstraktním dojmem, nebo pojmem, ale každodenní realita všech lidí.

My jsme se rozhodli jít jinou cestou. Cestou možná méně atraktivní pro titulky, ale o to důležitější pro fungování státu. Stabilizovali jsme rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na 169,3 miliardy korun tak, aby odpovídal reálným možnostem. Díky tomu dnes reálně připravujeme letos zahájení výstavby až 105 kilometrů dálnic. Pokračují klíčové silniční stavby a současně běží rozsáhlá modernizace železnic, do níž investujeme více než 70 miliard korun.

Dovolte mi ale jít ještě o krok dál. Právě železnice totiž velmi dobře ukazuje rozdíl mezi tím, co bylo deklarováno, a tím, co bylo skutečně připraveno. Jedním z nejzásadnějších problémů byla cena projektů. U řady staveb jsme narazili na situaci, kdy byly o desítky procent dražší než srovnatelné projekty v jiných zemích EU. To není detail, ale zásadní problém hospodaření s veřejnými prostředky.

Abych nebyl obecný, uvedu konkrétní příklady. Projekt Nemanice – Ševětín, klíčový úsek železničního koridoru, u kterého bylo nutné znovu otevřít otázku ekonomické efektivity, protože původní parametry vyvolávaly vážné pochybnosti o souladu s běžnými evropskými standardy. Nebo levobřežní trať podél Labe, takzvaná levobřežka, která má zásadní význam pro nákladní dopravu a kde jsme rovněž museli znovu analyzovat parametry projektu, jeho náklady i přínosy.

Je normální, aby stát dlouhodobě realizoval projekty za ceny výrazně vyšší než v okolních zemích? Podle mého názoru je to přesně jeden z projevů chaosu, ale chaosu minulosti, nikoliv současnosti.

Proto jsme začali systematicky tlačit na racionalizaci železničních staveb. Každý projekt posuzujeme nejen technicky, ale i ekonomicky. Zpřesňujeme zadání, zvyšujeme kontrolu a hledáme úspory tam, kde byly v minulosti přehlíženy. Naším cílem není investovat co nejvíce, ale investovat co nejlépe. A právě zde se podle mě láme rozdíl mezi odpovědným řízením a politickým marketingem. Říkat, že se bude stavět všechno a všude, je velmi snadné. Mnohem těžší je říct, co má skutečně prioritu, co si stát může dovolit a jak to udělat tak, aby to dávalo ekonomický smysl i za pět nebo deset let, aby na nás s vděkem vzpomínaly i příští generace. Silnice a železnice či letiště přece nestavíme na rok, jako bychom vsadili obilí.

V této souvislosti si dovolím jednu obecnější poznámku vycházející z mé osobní zkušenosti. Státy, které přistupují k dopravě bez ideologických nálepek a berou ji jako službu občanům i základ ekonomiky, dokážou plánovat a realizovat projekty systematicky a předvídatelně. Naopak tam, kde se doprava stává předmětem politických sporů, dochází k prodražování, zdržování a ztrátě smyslu, a zde je rozdíl mezi vaším chaosem a naším řádem. My stavíme levně, rychle a kvalitně to, na co skutečně máme. Nemlátíme prázdnou slámu. Nedáváme plané sliby pro sliby. Ještě jednou opakuji, rychle, levně, kvalitně, právě o tom by měla být doprava i u nás.

Dovolte mi reagovat ještě na jednu věc, kterou zde z opozičních lavic opakovaně slyšíme. Přiznám se, že tomuto pohledu nerozumím, a není to proto, že se stále učím české fráze. Jestli to nebude tím, že mám empatii, odbornost a přístup logický, který právě popíšu.

Stát i kraje dnes investují do veřejné dopravy desítky miliard korun ročně. Pořizují se nové vlaky, modernizují se tratě, roste komfort, klimatizace, Wi-fi, služby, odpovídající současným standardům. Přesto se počet cestujících dosud nedostal na úroveň před pandemií. Proto se ptám, jak tedy opozice myslí vážně podporu veřejné dopravy. Zítra je úplně poprvé Mezinárodní den veřejné dopravy. Ta totiž není jen o nákupu nových vlaků, ale o tom, aby do nich lidé skutečně nastupovali. Proto považuji cílené slevy pro studenty a seniory za smysluplný nástroj. Nejsou plošné, ale míří na skupiny, které veřejnou dopravu skutečně využívají. Mladé lidi můžeme naučit jezdit vlakem a vytvořit návyk do budoucna. Pro seniory je dostupnost dopravy často otázkou kvality života. A v tomto kontextu mi přijde paradoxní, že právě někteří z těch, kteří kritizují individuální dopravu, zpochybňují opatření podporující dopravu veřejnou. Možná by se vám líbilo, kdyby byla železnice jen pro utrácení peněz, vozil se vzduch, hlavně že by vaši kámoši měli zakázky.

Podpora veřejné dopravy se přece neprojevuje jen v prohlášeních, ale v tom, zda jsme schopni dostat lidi do vlaků a autobusů. Pokud investujeme desítky miliard do nových souprav, do modernizace tratí a do zvyšování komfortu, ale současně odmítáme cílené nástroje, které motivují konkrétní skupiny obyvatel veřejnou dopravou využívat, pak ta politika ztrácí vlastní logiku. Takže to není jen o vlacích, ale obecně o veřejné dopravě. Vozit vzduch prostě je nesmysl. Současně víme, že bez evropských zdrojů se klíčové projekty realizovat nedají. Proto jsem výrazně posílil aktivitu na evropské úrovni, vedle jednání s partnery v Německu, Rakousku i Polsku a v Bruselu jsem řešil financování infrastruktury i využívání nástrojů jako je SEJF.

Součástí těchto jednání byla i debata o plánování a výstavbě vysokorychlostních tratí, protože právě u nich je zcela zásadní, aby okolní státy nepostupovaly izolovaně, ale aby se na klíčových parametrech a harmonizaci dokázaly shodnout. Se všemi okolními státy jsem o této otázce jednal a aktuálně čekám na ustanovení nové vlády v Maďarsku, abych se bezprostředně poté mohl setkat i se svým maďarským protějškem a pokračovat v této debatě dál. Vysokorychlostní železnice totiž nemůže být souborem izolovaných národních ambicí. Musí být propojeným evropským systémem, jinak ztratí podstatnou část svého přínosu. A mimochodem, zaznamenal jsem i výtku ze strany opozice, že nepřivedeme vysokorychlostní tratě až do každého pohraničí v podstatě do každé vísky. A přiznám se, že mě to vede k jediné otázce, myslíte to opravdu vážně? Já bych si to samozřejmě přál také, ale pojďme si říct věci na rovinu, kde na to vlastně vzít a jak to chcete reálně provést v situaci, kdy nemáme dokončenou ani dálniční síť, ani hlavní páteřní železniční tratě zatím neumožňují provoz skutečně vysokou rychlostí(?) jeho provozu. Navíc bych rád připomněl, že výstavba v hornatých oblastech je technologicky i finančně násobně náročnejší, takže bych byl velmi opatrný s podobnými zjednodušenými představami, které možná dobře znějí, ale s realitou mají málo společného. Čím více zastávek na rychlých spojeních, tím jsou ty spojení pomalejší. Takže zase další vaše iluze. Opět opakuji, pro zapamatování, za mě se bude stavět rychle, levně a kvalitně, a to, na co máme A znovu se ptám, zda je lepší tyto kroky zpochybňovat nebo aktivně pracovat na tom, aby Česká republika získala maximum prostředků pro svůj rozvoj.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, plně respektuji roli opozice, ale zároveň si myslím, že bychom měli vést debatu férově a na základě reality. Pokud někdo mluví o chaosu, měl by zároveň říct, jaký stav zanechal. Bez této sebereflexe se snadno dostáváme do situace kritiky důsledků problémů vzniklých v minulosti, přičemž tímto přístupem se podraží snaha chyby v minulosti napravit a pokračovat lépe. A dovolte mi dodat ještě jednu poznámku. Já se nebráním žádné věcné a konstruktivní diskusi, naopak si vážím těch poslanců včetně poslanců z opozice, kteří chtějí skutečně debatovat o dopravních tématech, chtějí hledat řešení a jsou připraveni vést debatu nad věcmi, kterým rozumí. Doprava není o ideologii a já nemám problém o ní jednat s kýmkoliv, kdo k ní přistupuje stejně věcně, jak já.

Co mi ale vadí, je situace, kdy místo argumentů nastupují nálepky. Když docházejí věcné argumenty, začne se mluvit o chaosu, o nekompetenci, o cizím původu, o údajné orientaci tím či oným směrem. To není známka silné argumentace, to je naopak známka toho, že věcné argumenty došly a nemá nic jiného než nízký šovinismus. Stejně tak považuji za krátkozraké některé opoziční návrhy například v oblasti spotřební daně z pohonných hmot, protože je velmi snadné přijít s návrhem, který se dobře poslouchá, ale mnohem těžší je poctivě říct, co by takový zásah znamenal pro rozpočet a co všechno bychom pak nefinancovali, zda infrastrukturu, zda školky, zda další prorodinná opatření. Rozpočet není trhací kalendář, ze kterého si každý den odtrhnete jednu populární položku a tváříme se, že to nebude mít důsledky.

Myslím, že i za tu krátkou dobu, co se pohybuji tady ve Sněmovně, jsem všem, co za mnou přišli, ukázal, že jsem připraven debatovat. Je o mně všeobecně známo, že jsem věcný. Prosím buďte tedy věcní i vy, buďte konkrétní, jen tak má debata smysl. Já jsem do politiky nepřišel proto, abych pronášel velké projevy, ale abych mohl pomoct řešit konkrétní problémy. V dopravě je výhoda i nevýhoda a to v tom, že výsledky jsou vidět velice rychle. Buď se staví nebo se nestaví. Buď se modernizuje nebo se jen slibuje.

Jsem přesvědčen, že právě to je dnes na rezortu dopravy vidět. Ne ideologické spory, ne politické gesta, ale snaha doručovat konkrétní výsledky, to je moje práce, to je moje odpovědnost a podle toho jsem připraven být taky hodnocen, za dopravní infrastrukturu budovanou rychle, levně a kvalitně coby příspěvek bezpečnosti České republiky a jejich obyvatel.

Mluvím k vám taky už poněkolikáté. Mluvil jsem už o ideologii, o dojmologii a o tom, že doprava není ideologie. Pak jsem vysvětloval dojmologii k vrtkám a rychlým spojením a dnes mluvím o iluzi. Nejsem Copperfield, abych mohl komentovat iluzionisty a nejsem ani Harry Potter, abych mávl kouzelným proutkem a napravil za čtyři měsíce zděděný chaos. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. V této chvíli poprosím o vystoupení pana ministra Plagu. Připraví se Marian Jurečka a ministr Juchelka. Já vás vítám. Pěkné odpoledne nebo pěkný podvečer, vystřídali jsme se při řízení schůze.

Pane ministře, ještě počkejte, já přečtu omluvy: Josef Kott od 19 hodin – osobní důvody, Robert Králíček od 17.30 – osobní důvody, Jan Richter od 14 hodin – osobní důvody, Štěpán Slovák od 17.30 do 21 – rodinné důvody, Andrej Babiš od 17 hodin – pracovní důvody a Petr Macinka od 17 hodin do 19 – pracovní důvody. V této chvíli jsem vyčerpal všechny omluvy.

Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu ve svém vystoupení velmi krátký a jelikož když se podívám na body svolání schůze, tak si nemyslím, že bych se měl zásadně vyjadřovat k materii, která tady je probírána, přesto se asi od ministra školství čeká, že se vyjádří tak, že to pojmu edukativně v té zásadní části.

Začnu dvěma příklady. Příklad jedna. Ty pak budou mít nějaké vyústění. Možná jste zaznamenali v posledních týdnech debatu ohledně zrušení ukazatele stravování na vysokých školách, jak se studentům zdraží o 20 korun obědy a celou tu kauzu v uvozovkách, ke které došlo. Když se podíváme na to, jak je to ve skutečnosti, tak žádných 100 milionů korun nebylo zkráceno, ale byly přesunuty do ukazatele těch vysokých škol, do ukazatele A. Když si vezmu reakce jak studentů, tak původní reakce Rady vysokých škol, ale i některých politiků, tak nebyly rozhodně takové, že by si zjistili základní informace, že se 100 milionů korun nekrátí, pouze přesouvá a argumentace, která byla použitá, říkala, že se ruší přímý nástroj podpory studentů. Tak přímý nástroj podpory studentů, kteří potřebují pomoc v sociální oblasti rozhodně není plošná dotace pro všechny studenty, kteří se v menze stravují na každý oběd, to je fakt.

Naopak přesunem a tím, že jsme to vyjednávali s vysokými školami, jejichž reakce také nebyla úplně na první dobrou správná, tak součástí byla dohoda, že v rámci toho ukazatele a celého balíku je možné a je žádoucí a bylo přislíbeno, že budou naopak směřovány ty prostředky na sociální záležitosti právě těch studentů, kteří pomoc potřebují. To znamená, z přímého nástroje, který byl plošný, tak je to přesunuto tak, aby tento anachronní nástroj, který prostě nepomáhá těm, kterým má, a pomáhá plošně, cílil opravdu k těm studentům, kteří to potřebují. A to je doufám v zájmu všech bez ohledu na to, jestli jsou v koalici nebo opozici.

A zároveň bych vytáhl druhý příklad, který jste asi zaznamenali, a to je debata o zkrácení školního roku o dva dny, kalendářně o čtyři. Když se podíváte, jaká ohledně toho byla debata a jaké to budou komplikace – a někteří poslanci se k tomu přidali – tak opět to bylo, že to je hrozné, protože většina škol nebo spousta škol s tím bude mít problém, protože už má něco zorganizováno. Tak když znáte školskou praxi, tak víte, že to není úplně pravda, a samozřejmě argument, že jsem to měl udělat v říjnu nebo před začátkem školního roku, je naprosto férový, ale trošku jsem nemohl, neb jsem nastupoval 15. 12. Měl to udělat někdo přede mnou, který se měl podívat na kalendář a zjistit, že nedává smysl končit školní rok v úterý. Ta debata o tom, jak to bude zásadní problém pro ty školy, tak ten, kdo na to upozorňoval, ať už byl z odborné veřejnosti, nebo z politiků v této Poslanecké sněmovně, si mohl zjistit, že je takový instrument – a měl by ho znát – který říká, že je možné zažádat o změnu organizace školního roku, a to nejenom dopředu, když spravujete školu a potřebujete skončit v půlce června, ale zároveň je to možné použít i dozadu. Takže z několika tisíc škol zažádalo dvanáct. Tolik k masivnosti toho problému, který byl medializován a který byl vytažen na půdu Sněmovny.

Proč uvádím tyto příklady? Protože všichni společně voláme – a já pevně doufám, že jsme na stejné lodi – že alfou (a) omegou současného vzdělávání v době nadbytku informací je kritické myšlení. Kritické myšlení dle definice je schopnost systematicky a racionálně hodnotit informace, argumenty a tvrzení místo toho, aby je člověk automaticky přijímal. Co kritické myšlení není, a to už souvisí s některými vystoupeními během dnešního dne, které se školstvím nesouvisely, co kritické myšlení není: Není to automatické zpochybňování všeho, není to mít opačný názor za každou cenu. Zkuste, prosím – a platí to pro celou Sněmovnu, neb ministr školství tu roli má – zkuste k těm příspěvkům přistupovat s tímto vědomím, že chceme kritické myšlení po našich dětech, tak ho zapojme trošku více i do debaty ve Sněmovně. A znovu říkám, platí to, prosím, pro celou Poslaneckou sněmovnu. (Poslanec Schrek tleská, přidávají se další poslanci.) Děkuju.

Byl bych velmi rád, aby debata, která tady probíhá, byla racionální, a proto teď já požádám o svou agendu, kterou v následujícím období řešit budu – vytáhnu jednu věc, která je důležitá, byť ten horizont není v řádu týdnů a měsíců, protože to chci mít nachystáno řádným legislativním procesem, včetně věcného návrhu zákona, který má být hotový letos – a je to něco, co Česká republika potřebuje: Je to nový vysokoškolský zákon. Zkušenost s vysokoškolským zákonem od roku 2016 a té novely prostě dobrá není. Moderní modely evropského řízení vysokých škol vypadají jinak a já, když jsem tady měl krátkou přednášku o kritickém myšlení, tak vás chci poprosit, abyste ho používali ve chvíli, kdy se o tom budeme bavit, protože tak jako u témat, která dneska jsou předmětem této schůze, bych se já nerad dočkal toho, že začneme opozičně nálepkovat tu novelu a ten záměr dopředu, protože bezpochyby se některých skupin dotkne, takže já rovnou tady předešlu tři věci – a vás prosím, abyste je udrželi v patrnosti a když byste měli pochybnosti, tak v rámci kritického myšlení si zjistěte informace, nebo se na mě obraťte – a platí to nejenom pro vysokoškolský zákon, ale všechny další věci – tak u vysokoškolského zákona rovnou říkám, že ať už půjdeme cestou jakéhokoliv západněevropského modelu governance, řízení vysokých škol, tak pojistky bude obsahovat jednoznačně proti tomu, aby nepřipustil přímý vliv politiků nebo stakeholderů na vysokou školu, a také zamezí jakémukoliv narušení skutečných akademických svobod – ne domnělých. To, co si někteří představí pod pojmem akademické svobody, jsme tady zažili na jedné vysoké škole, a to nejsou akademické svobody, ty jsou jasně definovány vysokoškolským zákonem. Tyto tři věci, to znamená: zamezení přímého politického vlivu, zamezení extrémního vlivu jakýchkoliv typů stakeholderů a zacházení s akademickými svobodami tak, aby nemohly být narušeny ty skutečné, tak jsou tři základní principy, se kterými k tomu budeme na Ministerstvu školství přistupovat a přistupujeme už v tuto chvíli.

Stejně tak u změn v nastavení inkluze a rušení neefektivních prvků inkluze všichni vnímáme, že současný systém není v pořádku, a je mým úkolem, který samozřejmě vyvolá vášnivou debatu, je mým úkolem – nebo já ho aspoň tak vnímám – s tím něco skutečně udělat. Že to nejde udělat prostým bouchnutím kladiva, anebo naopak pouhým nasypáním peněz, je pravda. Já vás jenom ubezpečuju, že základní princip, s kterým se na to tým Ministerstva školství a dalších lidí dívá, je to, aby inkluze, byť to někoho dráždí, to slovo, tak aby vlastně každé dítě, které potřebuje pomoci – ať se vyhnu tomu slovu – tak tu pomoc mohlo dostat, ať je talentované, nebo má nějakou specifickou vzdělávací potřebu. Takže opět deklaruji a prosím, kdybyste měli nějaké nejistoty, klidně se na to zeptejte v rámci kritického myšlení, když ty informace nebudete moct sehnat, protože my všechny kroky, které budeme v následujících měsících a letech pevně doufám činit, činíme a budeme činit s fokusem na dítě a zájem toho dítěte. Děkuju vám za pozornost.

A jedna drobná technická úplně na závěr. Jedna chybka v předchozím projevu mého ctěného kolegy ministra dopravy byla – Piráti byli přítomni. Tak aby nebyly nějaké technické, faktické a podobně – tak ano, byli. Tak to jenom doplňuji pro zápis. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. Faktické být nemohou, protože nejsme v bodě, takže jsou přednostní práva. V této chvíli poprosím o vystoupení Mariana Jurečku, připraví se Aleš Juchelka a ministr Adam Vojtěch.

Pardon, pane poslanče. Přečtu omluvy ještě. Jan Lipavský od 18.10 ze zdravotních důvodů a Berenika Peštová od 14.30 ze zdravotních důvodů. Teď máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, vážené dámy, vážení pánové, ta dnešní mimořádná schůze se týká poměrně čtyř důležitých témat. Jednak se týká cen pohonných hmot, potravin a dopadů inflace na občany a domácnosti České republiky. Týká se druhého bodu, jako je nezávislost České televize, Českého rozhlasu, bezpečnosti státu, ale také důvěryhodnosti České republiky.

Já na začátku chci říct jednu věc. Vystupuji tady s přednostním právem za poslanecký klub KDU-ČSL a já rozhodně nemám ambici mít tady rétoriku jako celá řada těch, kteří vystupovali přede mnou. Nechci tady odpovídat stylem, jaký jsme slyšeli od pana premiéra, který přidával další emoce, urážky, křik. Lidé si myslím, že od nás fakt nečekají, abychom tady měli soutěž emocí. Já myslím, že lidé od nás všech tady očekávají, abychom se tady chovali rozumně, pravdivě a odpovědně. Tak v tomto duchu já se budu snažit mít své vystoupení, které nebude dlouhé.

Pan premiér tady několikrát opakoval, že žádný chaos není, protože on to všechno řídí. Jenomže ten stát fakt není firma a není to one man show jednoho muže. A my jsme tady opakovaně zažívali ten mikromanagement pana premiéra, když byl ve vládě a v letech 2017-2021, a i teď v tomto novém období tady pan premiér například nám tady říkal ve svém projevu, že mluví od tohoto pultíku k občanům, kteří jsou v krizové situaci na letišti v Dubaji, nebo od tohoto pultíku posílal vzkazy šéfovi Ryanairu do Irska. Já myslím, že to vlastně je ta ukázka, kdy takhle ten premiér nemá fungovat. To je ukázka toho, že potom to opravdu budí dojmem chaosu, a myslím si, že tady vlastně se máme všichni společně snažit, aby ten stát byl opravdu řízen v těch rolích, které přísluší politikům, vládě, v rolích, které přísluší institucím, systémům, které jsou transparentně, jasně nastaveny rozdělením rolí a kompetencí, a ne tím, že tady přijde premiér a vždycky vykřikne: já to řídím, a proto to musí fungovat. Takhle jsme zažívali mnohokrát, že to sice pan premiér říkával, pan premiér Andrej Babiš, ale pak to nefungovalo.

Takže já bych byl hrozně rád, aby třeba toto se měnilo, změnilo. Myslím, že v té vládě je celá řada politiků, kteří mají tu opakovanou vládní zkušenost. Myslím, že jsou velmi věcní, racionální a někteří z nich to tady převedli i v té debatě, která tady dneska byla.

Když pan premiér říká: Antibabiš vám volby nevyhraje, tak je fér odpovědět: Nám fakt nejde o téma Antibabiše. Mně jde o to, jestli tady máme pravidla, jestli ta pravidla platí pro každého z nás, pro každého občana, pro firmu, pro každého poslance, senátora, pro člena vlády. Jde mně o to, aby prostě opravdu ta pravidla byla jasná, srozumitelná, a ne aby tady bylo někdy to, že se za ta pravidla občas někdo schová, když se to hodí, nebo nějakým způsobem improvizuje, aby se ta pravidla případně obcházela.

My za nás za lidovce fakt nechceme tady dělat politiku křiku. My chceme dělat politiku obsahu. Proto ke každému z těch témat opravdu už teď jenom stručně řeknu to, co nám případně na některých věcech vadí, ale zároveň i to, co bychom chtěli dělat my jako lidovci.

Pokud jde o cenu pohonných hmot, hodně jsme tady toho slyšeli tento týden v úterý na začátku schůze. Myslím si, že tady je potřeba jenom fér říci. Ano, je tady výjimečná situace, vláda má v těch situacích reagovat výjimečně. My jsme se tady přeli o to, jaké byly výroky těch kterých politiků před třemi roky, když byli v opozici, a jaké kroky jsou teď. My, za lidovce říkáme: Ano, některé kroky kvitujeme, souhlasíme s nimi, dali jsme k nim třeba i některé racionální pozměňovací návrhy, ale u některých věcí říkáme, že tam si myslíme, že vláda úplně dobře ty kroky nastavené nemá. Měla by se třeba na některé věci více zaměřit, ale chápeme, že ta situace je bezprecedentní, výjimečná.

Ale zároveň také bychom chtěli slyšet, jaké případně další nástroje budou použity, kdy, v jakých mezních situacích. Ne kvůli nám, ale kvůli těm lidem, kterých se to bezprostředně týká. Těm, kteří třeba v oblastech, které jsou nejvíce zasaženy, podnikají. Jsou to zemědělci, potravináři, protože tyto segmenty budou mít výrazné dopady vysokých cen ropy a bude se to propisovat do cen potravin a tedy i do inflace a dopadů na české spotřebitele.

Jasně, my říkáme i některé kritické věci, ale zároveň jsme také tady předvedli opakovaně za ty čtyři měsíce, co jsme v opozici, že když něco kritizujeme, tak dáváme také racionální, konkrétní návrhy, jak zákonů – máme jich tady za lidovce celou řadu a čekáme, jestli bude šance je projednat – a taky konkrétních pozměňovacích návrhů. I tento týden jsme jich tady několik předložili. To si myslíme, že je naše role, říct věcně, kompetentně, slušně: Jsou věci, které nám vadí. Někdy říci velmi důrazně, že jsou věci, které jdou naprosto za čáru. Pak také říci , jak bychom to dělali my, i když víme, že třeba neuspějeme nebo uspějeme jenom s něčím dílčím, tak ale říci: Ano, toto je naše konkrétní promyšlená reakce, návrh, pozměňovací návrh, odůvodnit ho a mít šanci případně s ním uspět.

Pokud jde o Českou televizi a Český rozhlas, tak tady je to opravdu jeden z největších podstatných střetů, který budeme letos zažívat. Já za sebe říkám, jsem nepřítel jakýchkoliv obstrukcí. Nikdy jsem je tady nedělal, ale pokud opravdu cílem této vládní koalice bude, že si chcete tím, že dáte financování České televize a Českého rozhlasu do položky státního rozpočtu, kterou může každá vláda – jakákoliv i v budoucnu – v pohodě měnit a i třeba dramaticky a dostat ta veřejnoprávní média pod extrémní tlak, tak tady říkáme: I my tady půjdeme opravdu do obstrukcí, které budou na možnosti toho, co nám dnes zákon o jednacím řádu říká.

Ale zase tady také řeknu: Já chci, abychom byli konstruktivní. Proto férově říkám – je tady teď kolik, jeden, dva, tři, členové vlády – pojďte si sednout společně k jednacímu stolu a pojďme se bavit o tom, jak nastavit financování veřejnoprávních médií jinak. Když tady padají argumenty, kolik zemí Evropské unie to má bez veřejnoprávních poplatků, tak je potřeba doříct, že ty státy mají také jiné mechanismy pro to, aby média zůstala nezávislá na vládě.

Pojďme se bavit klidně o nějakém modelu, který může být navázán na rozpočtové určení daní. Pojďme se bavit o tom, že to může být nějaký model konkrétního procenta výnosu z nějaké daně. Pojďme se o tom bavit. My jsme k té diskusi připraveni. Ale nemůže ten záměr být postaven na tom, že si nějaká část vládní koalice chce vyřídit účty s Českou televizí nebo Českým rozhlasem.

Takže pokud bude tady prostor pro debatu, myslím si, že my jsme pro ni připraveni. Máme konkrétní návrhy, jak případně hledat jiné a dlouhodobě udržitelné řešení, které by bylo opravdu garancí, že Česká televize a Český rozhlas budou kvalitním médiem veřejné služby v budoucnu, a že si žádná vláda – nejenom ta současná, ale ani žádná budoucí – ta média nepodváže, nedostane pod svůj extrémní vliv a nestane se z toho to, co vidíme v Maďarsku, že tam vlastně média veřejné služby přestala existovat, stala se z toho hlásná trouba vlády Viktora Orbána. Myslím si, že toto nechce nikdo, kdo se opravdu dívá na politiku s nějakou dlouhodobou perspektivou stabilní demokratické vyspělé občanské společnosti. To bych tady v České republice chtěl, aby to takto bylo i v budoucnu.

Pokud jde o bezpečnost, tady zase vidíme situaci, kdy přijde vláda, která setne rozpočet Armády České republiky a klíčových bezpečnostních služeb. V téhle době si fakt myslíme, že to není dobrý nápad. Říkají to i naši spojenci. Říká to dokonce i Donald Trump, který byl tím, který byl tak často glorifikován některými konkrétními politiky, kteří jsou dneska ve vládě. Říká celkem jednoznačně: Nemůžeme tady mít stav, kdy část spojenců v rámci NATO neplní své závazky, nemají adekvátně vybavenou armádu pro to, aby plnila, co armádě a státu v systému NATO přináleží, a je vlastně tím černým pasažérem.

My tady nechceme nic jiného, ať v dané vypjaté bezpečnostní situaci Česká republika pro české občany, pro české firmy, má maximální důraz na bezpečnost. To není jenom o investicích do armády, to není jenom o obraně, ale o bezpečnosti a odolnosti společnosti jako celku. Tady voláme po tom, ať se tyto věci nepodceňují, ať se na nich dobře pracuje.

Pokud jde o evropské prostředky (nesrozumitelné) státu – teď řeknu jenom velmi krátce – nemáme tady zatěžovat debatu, jestli se to týká nebo týkalo zrovna Andreje Babiše, ale ta pravidla prostě mají principiálně platit pro všechny stejně, transparentně a mají být vymáhána a mají se prostě dodržovat.

Za nás za lidovce říkám: My chceme chránit peněženky rodin, firem a stabilitu české ekonomiky, my chceme chránit média veřejné služby, ale i jejich odpovědnost. Chceme chránit bezpečnost státu bez hysterie, bez machrování. Chceme chránit důvěryhodnost České republiky při správě evropských prostředků a chceme, aby se tato země spravovala s pokorou, pravdivostí a respektem k pravidlům. To není slabost, to je podle nás slušnost a předpoklad pro dobrou správu této země.

Dovolte mi nad rámec toho, co jsem měl připraveno, říct stručně ještě reakci na to, co tady zaznělo před chvílí. Musím říct, že když jsem poslouchal slova Aleny Schillerové, tak závěr jejího projevu, abychom se vlastně dívali a učili, já bych si tohle po osmi letech ve vládě nedovolil říct. Říkal jsem to mnohokrát a řeknu to i dnes. Uvědomuju si, že jsem udělal já osobně spoustu chyb a i vlády, ve kterých jsem byl, udělaly spoustu chyb.

Myslím si, že politik, který je si toho vědom, tak spíše by řekl: Hele, pojďte s námi spolupracovat na věcech, které nás společně spojují, máme o to zájem, a když uvidíte, že někde třeba děláme věci, které nejsou OK, tak třeba napřed přijďte a řekněte to napřímo interně a pak nás třeba na tom grilujte, kritizujte na interpelacích nebo veřejně. Takhle bych to chtěl spíše vnímat já osobně.

Pak si dovolím reagovat na pana ministra dopravy. Musím říct, že to, jak to tady zaznělo, že vlastně převzal rezort dopravy v chaosu, v rozkladu, že se nestavělo, to byla hlavní slova jeho projevu. Tak já prostě, byť jsem nebyl ministrem dopravy, musím reagovat, protože to nebylo férové. Nebylo to férové vůči naší vládě, tomu týmu, Martinu Kupkovi a jeho lidem. Část lidí tam pracuje na tom rezortu dál. Ředitel ŘSD, Ředitelství silnic a dálnic, je stejný ředitel, který tam byl předtím a je tam teď.

To, že bývalý ředitel Správy železnic nastoupil ještě za vlády Andreje Babiše, byl tam za naší vlády a v jejím závěru se ukázalo, že tady jsou velká podezření – neříkám, jak to dopadne, to ať rozhodne soud – tak teď říct, že všechno, co udělal na železnici, bylo špatně, mně přijde taky divné. Já bych přál panu ministrovi a této vládě, aby se mu tohle nestalo. No, ale žádný ministr není schopen dát za všechny své zaměstnance v rezortu stoprocentně ruku do ohně. Jestli taky ministr tady je v téhle řadě, ať přijde a řekne, že on to udělá.

Jenom připomenu, postavilo se velké množství nových úseků, 335 kilometrů nových silnic a dálnic za ty čtyři roky, z toho 212,5 kilometru dálnic. Modernizovalo se 306 kilometrů železničních tratí. Zrekonstruovalo se 139 nádražních budov. Když vezmu třeba to téma sociální, tak v roce 2023 třeba mělo už bezbariérový přístup 60 procent stanic a zastávek. V roce 2024 nasadily České dráhy 114 bezbariérových jednotek.

To je celá řada věcí, které se staly. A ano, oni měli kontinuitu. A Martin Kupka to několikrát řekl: Přebíral jsem rezort a celou řadu projektů od svého předchůdce Karla Havlíčka, já jsem na ně navazoval. A pan současný ministr dopravy, jestli dneska říká, že on staví, tak staví to, co se rozestavilo za Martina Kupky. A teď za poslední čtyři měsíce podepsali jeho lidé pár nových smluv.

Mně prostě vadí, když se tady přijde a řekne se: všechno, co bylo před 15. prosincem 2025, bylo špatně, a teď je všechno dobře. Přece tak to není. I já jsem viděl, když jsem nastupoval poprvé v roce 2013 nebo 2014 jako ministr, že celá řada věcí od mých předchůdců dávala logiku, a já jsem v nich pokračoval. Celou řadu povodňových staveb, které jsme dělali, nebo protipovodňových, jsem vlastně otvíral díky práci mých předchůdců. Tak bych byl rád, aby pan ministr tu rétoriku drobet upravil.

Jenom si dovolím jednu poznámku zemědělskou. V České republice se obilí nesází, ale seje. Ale to už je nad rámec. To tady vlastně skoro nepatří.

A poslední poznámku, kterou ještě řeknu k projevu Tomia Okamury. On tady říkal jednu část toho svého projevu v duchu, že teď tato vládní koalice navrhla, aby bylo možné čerpat rodičák i dva měsíce před porodem. Tak já to jenom chci říct jako ukázku toho, jak se zkreslují informace a realita. Tato změna, že můžou maminky, které nemají nárok na peněžitou pomoc v mateřství neboli mateřskou, především studentky, čerpat rodičák dva měsíce před porodem, tak tato změna byla schválena v minulém funkčním období Poslanecké sněmovny. Tak asi Tomio Okamura neví, o čem jeho poslanci loni hlasovali. Ale tato změna už tady je. A teď v jednom z tisků, které tato vláda poslala do Sněmovny, upravuje technické záležitosti podání a upravuje třeba i tu flexibilitu, že bude možné čerpat jenom částku 15 000 korun.

Ale říkám to jako ukázku toho, jak někteří, neříkám, že všichni, někteří představitelé vládní koalice neříkají skutečnost, neříkají realitu, neříkají pravdu, ale záměrně použijí dezinformaci a řeknou, my to teď tady schvalujeme a teď to navrhujeme a bude to nová suprová věc. Tak já jenom jsem chtěl doplnit v závěru toho, že ta realita je jiná, že například tato konkrétní věc, a mohl bych reagovat na celou řadu dalších věcí, nechci, protože chci být věcný, a jenom jsem chtěl uvést na pravou míru třeba tuto konkrétní věc, která tady zazněla v naprosto jiném světle.

Moc děkuju za pozornost. Pěkný večer. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. Na řadě je ministr Aleš Juchelka. Připraví se Adam Vojtěch a Olga Richterová. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji, pane předsedající. Navážu na svého kolegu, pana poslance Jurečku. Ano, skutečně to tak je s tím rodičákem před porodem – dva měsíce. A my vlastně zítra to budeme taktéž řešit právě z hlediska té digitalizace, kde se to takto udělalo a v minulém volebním období jsme to skutečně schválili, je to 15 000 dva měsíce před porodem právě nejen pro studentky, ale i pro ty, kteří třeba si nestačili platit jako OSVČ takzvanou nemocenskou, kam mateřská, ne rodičovská, a otcovská taktéž spadá.

Já to rozdělím na dvě části. Jenom v rychlosti samozřejmě proletím to, co se podařilo za sto dnů této vlády na Ministerstvu práce a sociálních věcí. V té druhé části těm posledním tady asi 30 statečným, kteří tady jsou jak ve vládních lavicích, tak v těch opozičních, uvedu to, na co se ptal pan předseda Havel.

My máme v tuto chvíli v legislativním procesu zvýšení rodičovského příspěvku o 50 000 korun z 350 000 na 400 000 korun, u dvojčat je to na 800, takže tady jdeme podle programového prohlášení vlády, které plníme, a za chvíli tady tento tisk budeme mít na vládě. Během zítřejšího dne budeme taktéž schvalovat dva naše tisky v takzvané devadesátce. A pevně věřím, že opoziční kluby to nezavetují, a tak jsem jim to i vysvětloval na jednotlivých setkáních, protože by to byla velká komplikace z hlediska jednotlivých úřadů i občanů České republiky, tak tam budeme schvalovat i my všichni i vyšší příspěvek na mobilitu, který by měl zůstat na 2 900 korunách právě kvůli oxygenátorům a plicní ventilaci, domácí plicní ventilaci, protože to je energeticky náročné, tak jak jsme to schvalovali taktéž před rokem. A budeme to chtít dávat do klasického zákona v tom dalším roce.

Taktéž co se podařilo, bylo zvýšení platů ve veřejném sektoru. To bylo to, co jsme zdědili, vlastně jednání po té minulé vládě mezi odbory a vládou. Tam jsme se s nimi domluvili na 9procentním zvýšení platů u pracovníků v sociálních službách a 5 procentech pro nelékařské zdravotní profese.

Taktéž to co už v tuto chvíli máme a víme to od včerejška a média to velmi obsáhlé i komentují i zveřejňují, tak jsou změny ve valorizacích důchodů, zvýšení výpočtu důchodů u řádných valorizací zpátky na jednu polovinu reálných mezd. A taktéž je tam samozřejmě například u těch, kteří mají nad 80 let, tak je tam o 500 korun navíc k důchodům v 80, 85, 90, respektive 95 letech, tam to navyšujeme nebo respektive tam ta pásma dáváme o dvě více než doposud.

Taktéž samozřejmě tady máme už za sebou a budeme to dávat do legislativního procesu minimalistické verze evropských směrnic o rovné odměně a platformové práci. Stabilizaci financování sociálních služeb jsme utvořili tak, že jsme v tom rezortu našli navíc pro áčkové sítě poskytovatelů sociálních služeb přes kraj 1,4 miliardy korun. Jsme v té ostré fázi v tuto chvíli v rámci přípravy zákona o sociálních službách. Takto chceme reagovat na stárnutí populace a chceme připravit stabilní systém dlouhodobé péče, který tady chybí.

Co se týká například u náročných profesí a zastropování věku odchodu do důchodu, tak to bude na 65 letech. To připravujeme taktéž v tom příštím roce.

Máme tady taktéž, a díky vlastně i OSPODu a ohrožených dětí, tak jako takový předvoj vzniku nového úřadu pro rodinu a ochranu dětí. To bychom také chtěli představit do podzimu tohoto roku.

Zřídili jsme pozici ombudsmana na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Neustále hledáme nějakou vhodnou osobu. Co se týká například podpory obcí, přátelských rodinám a seniorům, tak tam jako vždycky podporujeme prorodinné a proseniorské aktivity, stejně jako jsme reagovali na to, že byla ukončena těžba v Moravskoslezském kraji černého uhlí a pomohli jsme horníkům, kteří po tomto ukončení těžby zůstali bez práce, a jedná se celkem o 105 horníků, tak těm jsme pomohli k získání předčasného důchodu. A podporujeme také tvorbu nových pracovních míst.

My jsme na MPSV udělali celou řadu různých opatření, včetně například toho, že jsme k 1. 4. v rámci systemizace snížili, nebo bych řekl, zeštíhlili tento rezort o 67 míst, abychom zefektivnili samozřejmě i veškeré procesy. Na tom neustále pracujeme, jsme tam teprve tady těchto sto dnů. A s tím samozřejmě souvisí i celá řada dalších věcí, které na Ministerstvu práce a sociálních věcí připravujeme – například z hlediska náhradní rodinné péče, která s ohroženými dětmi souvisí.

A taktéž například bychom velmi rádi vytvořili, i když to není naše priorita, to skutečně řeknu, že ne, těch máme více, tak profesní zákon o sociálních pracovnících, kteří se hlásí samozřejmě taktéž o slovo, abychom nějak kopírovali i ten profesní zákon, který máme ve zdravotnictví. A sociální pracovníci si to, myslím, zaslouží.

Teď k věci toho, na co se tady ptal pan předseda Havel. My jsme mu odpověděli na jeho písemnou interpelaci, kde uvedl celkem 12 otázek, a k těm 12 otázkám jsme mu zaslali odpovědi, takže ty informace ohledně paní Semancové má. Jen avizuji na úvod, že nemohu a tudíž ani nebudu detailně komentovat probíhající prověřování celé věci ani kroky, které MPSV v tomto směru plánuje.

Mým cílem je vždycky odstranit nebo minimalizovat veškerá rizika, která by mohla ohrozit právě třeba čerpání nebo částečně čerpání Národního plánu obnovy pro Českou republiku. A nezbytnou součástí tady této strategie je i jistá míra diskrétnosti, aby mohli kolegové z příslušné sekce pracovat profesionálně a bez jakéhokoliv vnějšího tlaku. Jsou samozřejmě ale informace, které vám poskytnout mohu a moc rád to v tuto chvíli udělám.

Takže já vás mohu ujistit, že veškeré procesy nastavené v tuto chvíli fungují. Byl jsem upozorněn na možný střet zájmů mojí poradkyně, byla přijata příslušná opatření a ta byla také představena Evropské komisi.

Paní Semancová po návratu z nemocenské ukončila tedy svoje působení na MPSV. Samozřejmě by mohla nadále pracovat v mém poradním týmu, soustředit se také na jinou agendu, přesto se rozhodla raději skončit a mě to velmi velmi, mrzí, protože byla velmi dobrý skvělý odborník. Ona odešla po vzájemné dohodě, protože nechtěla riskovat ohrožení peněz z evropských fondů pro Českou republiku teď ani pro budoucí období a bylo jí jasné že by byla pořád terčem různých udání a bonzování, kdyby se jenom mihla kolem například evropské vlajky.

Ta štvavá a nenávistná kampaň, kterou proti ní některá média a opozice rozjela, se na ní i její rodině hodně podepsala. Chtěli jí hodně uškodit, škodili jí hlavně tedy v České republice a jako nástroj použili tady tuto obyčejnou ženskou, která s tímhle naším obskurním politickým světem nemá nic společného i potom dál. Ten potenciální střet zájmů by byl totiž vyřešen i bez médií a referátu do Bruselu. Paní Semancová nastoupila na MPSV 1. 12. 2025, to je pro pana Havla, který tady sice není přítomen, takže její potenciální střet zájmů vzniknul ještě za pana exministra Mariana Jurečky, z čehož ho nijakým způsobem neviním, protože není práce ministra hlídat střety zájmů podle čl. 61 u projektových manažerů. Byla přijímána před mým nástupem do funkce, já jsem se jí ujal až 15. 12. Všechny nástupní formality proběhly taktéž tehdy a fungovala jako projektová manažerka v odboru Národního plánu obnovy. Já paní Semancovou poznal až po mém nástupu na MPSV, dokonce jsem ani neuvažoval o tom, že bych nějakou poradkyni na evropské fondy potřeboval. Ale bohužel hned po mém nástupu se na mě sesypali Starostové i tady z Poslanecké sněmovny, kraje, různá sdružení, organizace s tím, že MPSV nestíhá, ta jedna sekce, díky tomu nestíhají ani oni a mají obrovské obavy, že projekty například dětských skupin a sociální infrastruktury nedokončí včas a přijdou o evropské finance.

Tam jsem si v tuto chvíli uvědomil, že bez odborníka na evropské fondy se nepohnu a potřebuju někoho, kdo mi rozkryje problémy, které na mě lidi z terénu ve velkém hrnuli. V té chvíli moji kolegové rozhodili sítě a byla nám doručená právě paní Semancová. Její doporučení? Výborná projekťačka, která s ministerstvem spolupracovala před mým nástupem na MPSV, což jsem teď vysvětlil, v danou chvíli byla už zaměstnancem rezortu a já jsem si jenom přesunul do mého kabinetu a mohlo to takto i díky tomu, že tam byla před mým jmenováním, nástupem proběhnout téměř okamžitě.

Já jsem se s ní sešel pochopil jsem že tomu rozumí a nechal ji přesunout. Nikdy by mě nenapadlo prověřovat její potenciální střet zájmů, když přešla z odboru, kde by měla být z tohoto úhlu prověřena od hlavy až k patě. Neříkám, že můj tým paní Semancovou neprověřoval. Samozřejmě prověřuji lidi, kteří mě obklopují. Zajímá mě hlavně jejich morální integrita. Podle mých informací na ni na webu nevyskočil žádný titulek, jako například titulky některých spolupracovníků. U pana Havla je to například z TOP 09. Tady to ani nebudu citovat, protože to je šílené, co se teď v tuto chvíli kolem Dozimetru – dneska jsme to četli na titulní stránce Seznam Zpráv – děje.

Optikou toho, co od svých spolupracovníků já očekávám, zkrátka prošla. A protože šlo o headhunting v rámci baráku, v rámci MPSV, nemohl jsem předvídat žádné komplikace.

Také zajímala pana předsedu Havla její role. Její role byla pomoci se záchranou Národního plánu obnovy. Pomáhala všem, co se na mě jako na ministra obraceli. Hledala cesty, aby jejich projekty zachránila a aby se stihli zadministrovat. Díky jejím znalostem jsem mohl okamžitě zahájit krizový management, navýšit personální kapacity pro administraci projektu a díky okamžité pomoci z MMR, a tady děkuji i paní ministryni Mrázové, a také z vlastních řad České správy sociálního zabezpečení jsme stabilizovali celou situaci tady tímto krizovým managementem.

Díky jejím znalostem jsem tedy vyvodil to, že potřebuji takovéhoto člověka, který tam zůstal. Paní Semancová se díky rozkrývání slabin NPO stala pro některé samozřejmě negativní postavou, což je jasné, což bylo svým způsobem takové štěstí v neštěstí, protože díky tomu byly konečně prověřeny všechny aspekty jejího možného střetu zájmů, když došlo k možnému pochybení při nástupu na MPSV ještě za mého předchůdce.

Abych byl spravedlivý, tak musím uznat, že střet zájmů podle paragrafu nebo čl. 61 je tak všeobjímající záležitost, že by to klidně mohlo mít svůj vlastní studijní obor na vysoké škole. Když jsem ale pochopil šíři toho problému, musel jsem se smířit s tím, že takovéhoto šikovného poradce na evropské fondy, který by přišel z praxe, už mít nemohu, protože bychom se ocitli v úplně stejné situaci, ať by tam z praxe nastoupil kdokoliv, kdo by vám radil.

Druhým úkolem, kterým jsem právě svou poradkyni pověřil, bylo efektivní dočerpání zbytku evropských prostředků na základě priorit, které jsem já jako ministr stanovil. Od začátku říkám, že chci vidět peníze v terénu, ne vyhozené peníze do koše utopené v metodikách a zbytečných školeních nebo totálních aktivistických šílenostech. Vypichuji, že tato kritika patří bývalému vedení ministerstva, které směřovalo penězovody do některých pro mě nepochopitelných priorit, nikoliv na zaměstnance sekce, kteří projekty administrují. Těm naopak děkuji, že i přesto, že s obsahem projektů leckdy nesouhlasí, tak je i tak profesionálně řídí a administrují. Těch si opravdu velmi vážím a vážím si jejich práce a nasazení. Všichni víme, že programové období se už blíží ke konci, takže paní poradkyně na můj pokyn spolupracovala v rámci kabinetu na revizi všech aktivních projektů a připravovaných výzev, které podle našich politických priorit nedávaly smysl.

Asi se na mě nikdo nemůže zlobit, že ten zbývající zlomek evropských peněz raději alokuji do krajů na sociální služby. To je třeba těch 1,4 miliardy korun, část z toho do podpory Center duševního zdraví, což je projekt, který jsme v tuto chvíli otevřeli, abychom mohli otevřít v tomto volebním období dalších 28 center duševního zdraví. Do ohrožených dětí, protože budeme dělat i tady tento úřad. Do podpory paliativní péče. Tam chystáme velkou osvětovou kampaň o paliativní péči. Nebo teď dokonce v těchto dnech já prověřuji, zda ještě můžeme pomoci lidem s poruchou autistického spektra.

A víte, jak to fungovalo? Je to model, kde z každého zdánlivého problému vznikne projekt. Z projektu vznikne metodika, z metodiky další projekt a mezitím lítají peníze oknem a reálná pomoc našim lidem nikde a máme plné šuplíky metodik k ničemu. Nebo byste raději a tady pan Havel není, když vidíte v jakém stavu jsou veřejné finance, aby pokračovala v tom, že budeme financovat projekty, jako je třeba například projekt, kterému my pracovně říkáme Kamioňák. To je projekt, protože nechci jmenovat tu firmu, pro téměř tisíc zaměstnanců. A hlavní problém? Tak, že je tam jedna konfliktní zaměstnankyně a v rámci tohoto projektu, který stál 2,7 milionu korun, se školili kamioňáci na to, že by měli mít genderově vyvážené své práce, pracovní místo.

Nebo projekt No stereotyp. Projekt o volbě studia a profese. A cílová skupina? Studenti vysoké školy, tedy lidé, kteří už si studium vybrali. Výstup: metodiky, workshopy a manuály za 7,5 milionu korun. Nebo centrum GNO ze základní školy v jednom městě. Projekt proti genderovým stereotypům. A jak to funguje? Zvlášť pomoc pro dívky, zvlášť pomoc pro chlapce. Pár exkurzí, pár videí pro 18 dětí za téměř 5 milionů korun. Dále bych třeba v rychlosti zmínil projekt Inclusive Offices. Úřady jako průkopníci inkluzivního přístupu k zaměstnanectvu. Ano, čtu to správně, k zaměstnanectvu. Program Inclusive Offices bude ve čtyřech institucích veřejné správy pomáhat tyto překážky překonat zaváděním participativního auditu inkluze, který otevírá diskusi mezi zaměstnanci a vedením a navrhuje praktická řešení.

Pak tady máme třeba další projekt, The Vision for or of Inclusive Employers. To znamená být v práci spokojený, i když jsem jiný než ostatní. Součástí výstupu projektu je i mapa klíčových aktérů, která prý pomůže lépe cílit inkluzivní opatření v různých organizacích.

V průběhu projektu se ukázala velká poptávka po inkluzivním auditu ze strany veřejné správy. A poslední, co zmíním, je tady například aplikace behaviorálních věd, také za pár milionů korun, a tak dále a tak dále. Takže toto byla role paní Semancové. Jak jsem říkal, má poradkyně na MPSV už nepracuje a kolegové ze sekce usilovně pracují na tom, abychom Evropské komisi situaci vysvětlili, uklidnili, minimalizovali rizika. V tuto chvíli vzniká i nový příkaz ministra, který bude mnohem přísněji ošetřovat potenciální střety zájmu u všech zaměstnanců pracujících s evropskými fondy a bude brát v úvahu všechny aspekty čl. 61, protože to opravdu není jednoduchá materie.

Už v lednu po svém nástupu jsem nařídil státní tajemnici Ingrid Štegmannové, aby prověřila obecně všechny střety zájmů zaměstnanců ve vztahu k národním i evropským projektům. Takže ještě dávno předtím, než jsme se o tomto problému dozvěděli. Takže se nemusíte bát. My jsme konali, přijali opatření a samozřejmě, že to můžete poté vyřídit klidně i v Bruselu. Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji pane ministře a pozvu k řečnickému pultu Adama Vojtěcha, ministra Adama Vojtěcha.

Než tam dojde nebo doběhne, tak jedna omluva. Jan Síla od 18.30 – pracovní důvody.

Poté se připraví Olga Richterová, ano a pan ministr Šebestyán. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si také dovolím k této produktivní schůzi Poslanecké sněmovny přiložit ruku dílo a okénko do českého zdravotnictví a aktuálních témat, která Ministerstvo zdravotnictví řeší a kterým se věnuje, protože si myslím, že je dobře, abyste i vy byli informováni o tom, co aktuálně na Ministerstvu zdravotnictví probíhá. Jsou to věci, které nakonec se i tady v řadě případů objeví na těchto lavicích, tak myslím si, že je dobře udržovat nějaký informační tok.

My v tuto chvíli pracujeme na Ministerstvu zdravotnictví na třech základních balících legislativy, které chceme dokončit v tomto roce. Reagují na ty problémy, které vnímáme dlouhodobě a jsou neřešeny. Ten první se týká tématu ochrany veřejného zdraví. Bohužel po těch čtyřech letech předchozí vlády jsme zdědili systém veřejného zdraví, ochrany veřejného zdraví, nesporně v horším stavu, než jsme ho předávali, když skončila covidová pandemie. My jsme v době covidu posílili personálně hygienické stanice. Když přišla nová vláda, tak škrtla 140 míst. Vlastně neposílila jakkoliv jejich financování a dnes vidíme, že skutečně ten systém není v dobrém stavu a je nutné s ním něco udělat tak, abychom byli schopni čelit nejenom epidemiím, pandemiím, ale i jiným krizovým situacím. Proto tedy konečně přicházíme s tím, že budeme reformovat systém ochrany veřejného zdraví tak, aby byl moderní tak, abychom byli schopni čelit všem těm výzvám, které pro zdraví naší populace jsou jak v oblasti infekčních, tak v oblasti nepřenosných chronických chorob.

Byla vytvořena skutečně skupina, která se věnuje této oblasti a připravuje změny, které cílí na to, že veškeré současné instituce, které se této oblasti věnují, které ji mají tedy v gesci, ať jsou to krajské hygienické stanice, Státní zdravotní ústav nebo dva zdravotní ústavy v Ostravě a v Ústí, tak sfúzují do zcela nové instituce moderního Institutu pro veřejné zdraví 21. století, který bude jednotně řízen, jednotné postupy, jednotná data, práce s daty a skutečně reálná práce pro tzv. public health, veřejné zdraví české populace. Je to myslím něco, co potřebujeme velmi výrazně vzhledem k tomu, že nejenom tady máme opakovaně různé právě epidemie, ať už to byl nedávno černý kašel, aktuálně například stále dobíhající žloutenka a podobně, ale samozřejmě ten nárůst i chronických chorob spojených s rizikovými faktory, jako je obezita a nedostatek pohybu, konzumace alkoholu, tabáku. To jsou všechno témata, která by právě tento Institut pro veřejné zdraví měl řešit. Ten zákon se v tuto chvíli a ta celá koncepce připravuje a nesporně bude v tomto roce připraven k předložení k nějakým připomínkám a pak dalšímu procesu.

Druhá oblast, která je pro nás zcela zásadní a na které také velmi intenzivně pracujeme, a sbíráme i podněty z terénu, protože vnímáme, že skutečně i odborná veřejnost je nakloněna těm změnám, je téma nelékařských profesí a posílení kompetencí nelékařských profesí v českém zdravotnictví. Nejsou to jenom všeobecné sestry, ale i další profese, které se nám aktivně hlásí a dávají nám podněty vlastně, kde by bylo možné, kde by byl prostor pro posílení jejich kompetencí tak, aby systém byl efektivní a i pro pacienty vstřícnější. Je to téma, které mám jako jednu z klíčových vlajkových lodí, reálně na něm skutečně velmi intenzivně pracujeme i ve spolupráci se vzdělavateli a cílem skutečně je, abychom využili na maximum nelékaře, kteří skutečně jsou často velmi vzdělaní, mají vysokoškolské vzdělání, mají specializaci, mají skutečně nejrůznější kurzy a musíme je využít, protože je to i v zájmu fungování a stability českého zdravotnictví vzhledem třeba k stárnutí populace a potřebě navýšení kapacit dlouhodobé péče, domácí péče, kde například právě všeobecné sestry mají klíčovou roli, a nejenom všeobecné sestry, ale my určitě se budeme bavit i o zvýšení kompetencí praktických sester, zejména právě v té dlouhodobé péči. Ale chceme využít i další profesi, jako je například aktuálně nabíhající koordinátor v rámci onkologické péče v komplexních onkologických centrech, a tohoto vlastně koordinátora, což nemusí být ani zdravotník, chceme využít i v dalších oblastech péče o chronicky nemocné, protože právě ta koordinace péče o chroniky, na kterou nemá čas lékař, často ani třeba všeobecná sestra, může být v rukou vlastně tohoto nového typu pracovníka ve zdravotnictví, tak je zcela klíčová pro dobrý průběh péče a celý ten proces péče o, ať už jsou to onkologicky nemocní, nebo kardiaci a podobně. Takže to je také věc, na které intenzivně pracujeme, a předložíme novelu zákona 96 a souvisejících vyhlášek týkajících se kompetencí.

Třetí oblast, která je zcela zásadní pro finanční stabilizaci systému, je celá změna přístupu k nastavování úhrad za zdravotní péči v českém zdravotnictví. Chceme zásadně revidovat a reformovat dohodovací řízení mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli a dát mu mnohem silnější obsah, než má doposud. My jsme s tím začali. My jsme poprvé vlastně v historii vytvořili nový systém dohodovacího řízení, který teď pilotujeme, který je skutečně opřen o bytelná data, strukturální data systému. Není to jenom otázka toho, kolik má narůst péče, jestli má narůst nějaký segment v úhradách o dvě, tři procenta, to není úplně vždy to nejdůležitější, ale chceme se bavit i o struktuře péče, o kvalitě péče, o indikátorech kvality, o efektivitě, o restrukturalizaci sítě, která je potřeba vzhledem právě k potřebě vytvoření kapacit dlouhodobé péče. A to jsou témata, která by právě měla být nově obsahem dohodovacího řízení. ÚZIS, Ústav zdravotnických informací a statistiky vytvořil 50 datových sad, se kterými aktuálně tedy zdravotní pojišťovny a poskytovatelé pracují, a věřím tomu, že to skutečně může reálně přinést mnohem vyšší efektivitu a potřebné změny, které skutečně ten systém českého zdravotnictví potřebuje, a myslím si, že na tom se řada expertů, většina shodne.

Takže skutečně dohodovací řízení bude mít mnohem silnější roli a samozřejmě je to i o odpovědnosti zdravotních pojišťoven, kterou chceme v tomto směru posílit, a zároveň ale chceme, aby do budoucna nebylo možné to, co jsme viděli v těch posledních letech, kdy opakovaně byly vydávány deficitní úhradové vyhlášky. To je něco, co chceme zásadně omezit v rámci legislativy, protože za mě je to skutečně něco, co ten systém destabilizuje, a vidíme to na tom aktuálním stavu, kdy některé pojišťovny mají problém vůbec, aby fungovaly, aby skutečně byly schopny zaplatit veškerou péči. Zatím ta situace není tak dramatická, ale právě proto, abychom se nedostali třeba v příštím a v dalších letech skutečně do situace, kdy ten systém bude v naprostém deficitu a rozvalu, tak musíme legislativně zabránit tomu, aby podobné deficitní úhradové vyhlášky, které jsme viděli v těch předchozích letech, byly vydávány.

My to budeme muset samozřejmě řešit i na úrovni té finanční. Je nesporné, že ten zákon, který prošel Sněmovnou, teď je v Senátu, který vlastně přerozděloval rezervy mezi VZP a ostatními pojišťovnami, to byla jenom, řekněme, nějaká záplata řešení pro tento rok, pro příští rok ale bude určitě nutné řešit navýšení plateb za státní pojištěnce.

Já už jsem zaznamenal od některých opozičních poslanců, že k tomu mají jisté výhrady. Já si myslím, že to ale je určitě z neznalosti té situace, protože pokud neuděláme tento krok a nenavýšíme výrazně platby za státní pojištěnce, znamená to pro příští rok prakticky nulový, potažmo negativní nárůst úhrad pro jednotlivé segmenty.

Je to prostě fakt, takto jsme systém převzali, kdy tam reálně peníze nejsou a pokud skutečně nedojde k jejich výraznému navýšení, a jediná možnost v tuto chvíli krátkodobá z roku na rok pro ten příští rok je navýšení plateb za státní pojištěnce, tak to může skutečně vést k výrazné destabilizaci. Jaké to navýšení bude? To je samozřejmě předmětem ještě teď jednání i s ministerstvem v rámci vlády, ale určitě k němu budeme muset přikročit.

Věnujeme se i dalším oblastem, jako je paliativa. Schválili jsme Národní strategii pro paliativní péči, stejně tak jako novou Národní strategii pro vzácná onemocnění, která zase přináší vyšší efektivitu péče o tyto pacienty. Těch témat je skutečně celá řada, možná poslední, které bych zmínil, je elektronizace, kterou vlastně také budete velmi brzy schvalovat nový zákon, novelu zákona o (nesrozumitelné) zdravotnictví, která by měla, řekněme, nejpozději na podzim přijít zde do Sněmovny a která zavádí některé prvky elektronizace zdravotnictví, které by měly být nově povinné pro všechny poskytovatele. Zejména jsou to eŽádanky jakožto základní prvek, který nám rozsvítí české zdravotnictví, pokud jde o čekací doby, my vlastně dneska nejsme schopni toto řešit, sledovat v on-line režimu, abychom skutečně viděli, jak se kde čeká, na jaká vyšetření, na magnetické rezonance, CT laboratoří a podobně. Právě ta povinnost těch eŽádanek napříč poskytovateli nám tento nástroj dá a budeme moci reálně zavést národní monitoring čekacích dob tak aby skutečně každý věděl jak v jakém kraji se na určitou péči čeká. Samozřejmě abychom s tím byli schopni pak ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami pracovat.

Takže to je další zákon, který už teď je v připomínkách a který velmi brzy tedy dojde i sem do Poslanecké sněmovny. Takže pracujeme, pracujeme každý den, pracujeme na zlepšení českého zdravotnictví, jeho kvalitě, jeho efektivitě, jeho komfortu i pro pacienty, aby skutečně české zdravotnictví nebylo stavěno pouze na základě potřeb poskytovatelů, ale hlavně na základě potřeb pacientů, kteří jsou pro nás naprostou prioritou. Děkuji. (Potlesk z řad koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. V tuto chvíli pozvu sem k pultíku Olgu Richterovou. Připraví se pan ministr Šebestyán... Než sem paní poslankyně dojdete, přečtu dvě omluvy: Jana Bačíková od 18.30 z rodinných důvodů, Karel Tureček od 19 hodin rodinné důvody. Poté po ministrovi Šebestyánovi je pak v pořadí ministr Klempíř, Michaela Šebelová a ministryně Mrázová, abyste věděli, jak jste na tom. Tak paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové a členky vlády. To, o čem se tady dnes máme bavit, nicméně není nějaký přehled konkrétních věcí, které v uplynulých týdnech a měsících rozpracovala tato vláda. Já vlastně docela vítám ty věci, o kterých tady někteří ministři a ministryně mluvili. A my jsme jako Piráti samozřejmě připraveni spolupracovat například na reformě penzijních fondů. Což je něco, co jsme připravili v minulém volebním období, předložili a myslíme si, že to českým střadatelům pomůže. Stejně tak jsme připraveni spolupracovat a jednat o řadě dalších věcí, protože nám jde o to, aby se naše země posouvala dopředu.

Nicméně to, proč jsme svolávali tuto mimořádnou schůzi jsou úplně jiná témata. Témata celkového plánu jak řešit zdražování, jak řešit energetickou soběstačnost naší republiky, jak řešit bezpečnost, bezpečnostní chaos Andreje Babiše, a také jak se připravovat na ty výzvy, které mohou přijít z Evropy v souvislosti se střetem zájmů a s tím, že může být Česká republika, opět naši lidé, krácena na penězích, protože prostě to je ten důsledek, když si vláda střet zájmů nevyřeší.

A tak jako jsem začala naprosto jasně tím, že my chceme právě ta řešení a chceme, ať se o nich skutečně jedná, tak nechceme, ať se tady zastírá těmi jinými tématy to, co jsme opravdu identifikovali jako naprosto klíčové a jako něco, co může ohrozit jak ekonomiku, bezpečnost, tak i dobrou pověst naší země.

A proto k tomu tu pozornost znovu přitáhnu. Pan ministr Juchelka aktuálně sdělil, asi před 10 minutami, že skončila jeho poradkyně, která byla ve střetu zájmů. Paní Samancová. Sdělil to jako kdyby šlo o tu jaksi nejběžnější věc na světě, že někdo takový na ministerstvu pracuje. Ale ne, to je právě ukázka toho, v jak hlubokých potížích tato vláda vězí, a když si ani takovou zjevnou chybu nechce pan ministr přiznat. Je velice dobře, že tento jeden konkrétní střet zájmů byl vyřešen, ale řada dalších jich bohužel ještě zbývá. K tomu se ovšem dostanu.

Ale nejprve zmíním to, co tady má být řešeno, jsou opravdu jedny z největších výzev naší doby. Když jsem poslouchala, jak se o tom vyjadřoval například v té dlouhé řadě předřečníků předseda SPD Tomio Okamura, tak se bavil jenom o tom, že on chce takzvaně v řečníku SPD zlevnit ceny elektřiny a potom, když to už já interpretuji, skrze to, že to zaplatí úplně všichni a na dluh. Už ale neřekl, jak chce zajistit energetickou soběstačnost, nezávislost, to abychom nebyli tak snadno vydíratelní například Ruskem.

Stejně tak pan ministr Havlíček mluvil o tom, že skutečně hrozí nedostatek energií. Dělala jsem si poznámky, sledovala jsem, o čem hovořil. Správně říkal, že má vláda povinnost řešit, jaké jsou ceny energií, že to má řešit včas. Ale opět už vůbec netematizoval, že když jsou ve vládě s někým, kdo opravdu vlastně popírá cesty k dosažení té větší energetické soběstačnosti, tak ohrožují tu naši energetickou bezpečnost do budoucna.

A z toho důvodu já zmíním jedno konkrétní řešení, které jsme představili ve Sněmovně v rámci Manifestu energetické bezpečnosti a opravdu bychom chtěli, ať se daří ta reakce nejenom na vysoké ceny energií, ale právě i ta reakce na závislost na dovozu, protože prostě krátkodobě můžeme dělat věci jako i využít ty peníze z nadvýběru DPH na cílenou pomoc občanům, cílenou pomoc domácnostem. Za Piráty navrhujeme konkrétní návrh snížení DPH na šest procent u základních potravin, u základních potřeb, včetně třeba těch menstruačních. Ale stejně tak je naším cílem, aby se prostě snížil dovoz energií tam, kde to je dlouhodobě možné, a abychom obnovili i projekty úspor energií, abychom se věnovali koncepčně tomu, co se dá udělat krátkodobě, střednědobě, popřípadě dlouhodobě. A to právě mělo být mimo jiné předmětem dnešní schůze.

Zmínila jsem ty citace z hovorů mých předřečníků, protože mi přijde důležité upozornit, že na tohle nereagovali. Snaží se ignorovat, že jde o dlouhodobou energetickou soběstačnost naší země a že to má být cílem nás všech.

Když se vrátím k dalším těm tématům dnešní schůze, tak jedním z nich je i to, že České republice hrozí, že přijdeme o evropské peníze, a to nikoliv kvůli přírodní katastrofě, nikoliv kvůli tomu, že by si o nás Evropa myslela něco špatného, ale prostě jenom proto, jak se chová tato vláda. Takže kvůli účelovým a podezřelým změnám zákonů, které tato vládní koalice tlačí na sílu hrozí, že přijdou čeští lidé o peníze úplně zbytečně. Tato vláda totiž namísto dodržování pravidel, popřípadě vyjednávání o jejich změně, hledá cesty, jak ta pravidla obejít. A teďka si možná říkáte, že to zní nějak podezřele, obecně, vágně.

Jenže ony jsou to konkrétní změny stavebního zákona, zákona o podpoře bydlení, návrh zákona o státních zaměstnancích, tedy faktické zrušení služebního zákona, které znamenají, že samotní úředníci, samotní lidé ze státní správy, vládu upozornili na významné riziko sankcí ze strany Evropské komise.

My jsme k tomu dohledali podklad, který na vládu šel a já z něj ocituji. Ocituji z něj závěr, který v té úřední řeči znamená: jakékoliv případné aktivity, cituji, směřující ke změně či zvrácení výstupů Národního plánu obnovy je vhodné zahájit až po prvním lednu 2027. A i v takovém případě zvrácení reforem může přinést přinejmenším reputační riziko České republice a obnovení požadavků na ně coby podmínek v příštím programovém období fondů EU.

Sedí tady paní ministryně financí, paní ministryně Schillerová, paní ministryně pro místní rozvoj, paní ministryně Mrázová, obě velmi zkušené v tom, co to znamená, když naše země přijde o evropské peníze a to navíc úplně zbytečně. Takže co nám hrozí, že se stane? Že namísto toho, aby tato vláda, kterou i tyto dvě paní ministryně reprezentují, v případě nějakých jiných politických priorit férově dojednávala změnu pravidel, bude nejspíš hledat jenom způsob, jak odložit změny za 1. leden 2027 na dobu, kdy už budou peníze z toho Národního plánu obnovy vyplacené.

A takhle se přece nechová důvěryhodný partner. Takhle se nechová sebevědomá země. Tohle je ohýbání pravidel, které se nám určitě z hlediska fungování s partnery v Evropě nevyplatí. A z hlediska těch budoucích programů stejně ta sankce přijít může.

Já bych si přála, abychom se staly jako země partnerem dlouhodobě spolehlivým. A právě proto, že chceme, aby fungovali nezávislí experti ve státní správě, aby nebyli vyhazováni skrze politické tlaky a aby základ fungujícího státu, což prostě dlouhodobě fungující nezávislí experti a expertky jsou, obstál nehledě na to, jaká vláda zrovna je u moci, tak právě kvůli tomu rušení zákona služebního a jeho nahrazení takzvaným zákonem o státní zaměstnancích, jsme se už dříve obrátili na Evropskou komisi, jako Piráti.

Jsme si jisti, že může jít (o?) krok, který nás potáhne těch více než 20 let nazpět. Před dobu, kdy jsme vstoupili do Evropské unie a před dobu, kdy právě ty garance nezávislých expertů ve státní správě byly součástí požadavků na naše fungování v tom společném evropském právním rámci.

To je jedna věc, takovéto obcházení pravidel. Ale tím to nekončí stále znovu se vrací i otázka střetu zájmů Andreje Babiše, otázka dotací pro Agrofert a to, že vláda může požádat Evropskou komisi o jasné stanovisko. O to, zda je další přidělování dotací Agrofertu v souladu s evropským právem, ale nepůsobí to, že by o toto stanovisko tato vláda požádat chtěla.

A to je další věc, která by se měla diskutovat právě na této mimořádné schůzi. Ministři by měli toto rozhodnutí obhajovat a já jsem velmi ráda, že jich zde teďka sedí celá řada. Usmívám se tady na paní ministryni Mrázovou, Schillerovou, na pana ministra Vojtěcha, na pana ministra Tejce. Oni se usmívají na mě, ale co by mě zajímalo velmi, abych se v těch následných reakcích, protože ještě ne všichni vystoupili, dozvěděla, zda tedy si o to stanovisko řeknete. Zda jako vláda požádáte Evropskou komisi o jasný písemný podklad, zda je další přidělování dotací Agrofertu v pořádku, zda to nebude znamenat ohrožení peněz pro české občany. Protože všichni doteď řešíme, co bude s těmi 7,5 miliardami korun, které byly s Agrofertem načerpány neoprávněně v tom minulém období.

Ty by měly být vráceny. Jsou to peníze, které patří do státního rozpočtu. A právě tady vidíme další příklad snahy obejít pravidla, ohýbat je, jak to jenom jde. A prostě se té Evropské komise nezeptat. Takže žádný úsměv nezastře, že ta tvrdá pravda je, že půjde zase jenom o zisk pro holding. A to mě štve.

Podle názoru expertů přitom už to samotné vložení Agrofertu do svěřenského fondu v souladu s evropským nařízením není a my si tím pádem koledujeme o stejný scénář jako za minulého premiérování Andreje Babiše. A víte, co se říká o těch, kteří opakují stále stejné chyby? Přála bych si, aby naše země takovýto scénář neopakovala.

Naše europoslankyně Markéta Gregorová za Piráty proto podala konkrétní podnět. A nám – protože nám záleží na tom, aby platila stejná pravidla pro všechny – opravdu jde o to, aby se celému Česku nezablokovaly evropské dotace. Ten střet zájmů poradkyně ministra Aleše Juchelky za hnutí ANO, paní Alexandry Semancové se tedy nejspíš vyřešil jejím koncem. Ale opět byla to kauza, kde mohl český stát přijít o 100 milionů korun. 100 milionů korun, to fakt není malá částka. A dále o dalších 400 milionů korun může stát přijít i kvůli střetu zájmů při přidělování dotací na projekty protipovodňové ochrany.

Upozorňuji tedy, že nejde jenom o risk, co se týče pověsti této vlády, ale o risk týkající se peněz občanů naší země. Jsou to peníze, které mohou jít na školství do podpory dostupného bydlení nebo právě na modernizaci energetiky.

A my právě proto, že se věnujeme tomu, aby se rodinám, mladým lidem v naší zemi lépe žilo, abychom investovali peníze do toho, aby tady měli budoucnost, tak chceme, aby namísto takovýchto rizikových kauz vláda právě dostupné bydlení skutečně podpořila. I proto připomenu, že jsme připravili způsob, jak dlouhodobě bydlení financovat – a zase bych si velmi přála, abychom namísto kauz mohli řešit právě těch 14 miliard, co by do něj vláda mohla ročně investovat. Třeba kdyby Andrej Babiš vrátil těch 7,5 miliardy, byla by hned půlka na tento rok uhrazená.

Když se podíváme na to, jak ale bohužel ta vláda aktuálně funguje, tak vidíme, že ministr vydírá prezidenta, vidíme, že premiér mlčí a že obrovskou roli hrají osobní spory. Opět další věc, která si myslím, že do profesionálního řízení státu nepatří. Opět věc, která mě trápí.

Máme řešit ty reálné bezpečnostní hrozby pro Evropu, pro naši zemi. Tato vláda by měla být soustředěná na modernizaci armády, ale škrtá rozpočet na obranu. Ivan Bartoš dával konkrétní návrhy, jak posílit investice do obrany v těch nejdůležitějších oblastech. I to tato vláda odmítla. I o tomto chceme dneska mluvit. Ale opět v té bezpečnostní politice nejde jen o peníze, jde také o důvěru. A já, když jsem to podkopávání důvěry popisovala u předchozích kauz, u kauz obcházení pravidel, a opravdu ohýbání toho, co tato vláda chystá, aby byly ty evropské peníze vyplaceny, tak si říkám, v té bezpečnostní politice je tohle celé snad ještě nebezpečnější. Přece nemůžeme být ani neřízená střela, ani černý pasažér, protože ten výsledek, to je slabší obrana kvůli osekaným investicím, oslabené vztahy v rámci našich partnerů, v rámci Aliance a ještě větší prostor pro ruský vliv. A to za Piráty fakt nechceme. My chceme abychom žili v bezpečné zemi, abychom měli pevné ukotvení v silné Evropě, abychom byli schopni jak investovat do moderních obranných technologií, do moderních způsobů, jak chránit naši bezpečnost, tak abychom byli schopni chránit náš stát i před hybridními hrozbami, protože to je ten další faktor, který samozřejmě má obrovský dopad na rodiny a na mladé lidi. Chtějí mít jistotu, že je naše země bezpečná a že ji řídí někdo, kdo má plán.

A právě o tom jsme dneska měli společně diskutovat. O tom, že je za pět minut dvanáct, ale že pořád máme šanci to zastavit. Že pořád ještě můžeme zabránit tomu, aby lidé přišli o důvěru v dobrou budoucnost v Česku.

Jenom k tomu potřebujeme vládu, která bude ochotná kousnout i do nepříjemných věcí, která bude ochotná jednat předvídatelně, transparentně a v zájmu občanů této země, nikoliv holdingu. A právě proto, že ta konkrétní řešení máme a předkládáme je, ať už v podobě konkrétního balíčku pro rodiny, ať už v podobě konkrétních kroků v rámci energetického manifestu, jak zajistit energetickou soběstačnost naší země, tak samozřejmě v rámci toho, jak postupovat v oblasti bezpečnosti a obrany. A o tom bychom se dnes měli bavit a právě k tomu byla svolána tato mimořádná schůze. My máme plán, jak tuhle krizi řešit. A právě o plánu této vlády jsme se měli bavit. Neměli jsme tady poslouchat různé výmluvy. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli vystoupí pan ministr Šebestyán, připraví se ministr Klempíř a Michaela Šebelová poté. Než začnete, pane ministře, přečtu omluvu: Zdeněk Hřib od 19 do 21 z osobních důvodů. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte i mně, abych přispěl k dnešní schůzi. Chtěl bych se vyjádřit jednak k těm navrženým tématům a postupu Ministerstva zemědělství v této věci. Byly tady zmiňovány ceny potravin a dopad krizí na ceny potravin v současné době. Já bych rád řekl, že ceny potravin a cenová dostupnost a kvalita potravin jsou prioritou současné vlády. Intenzivně vlastně tuto záležitost řešíme, a to jak zřízením potravinového ombudsmana, tak přípravou balíčku dalších věcí. A dovolte mi, abych vám jednak popsal současný stav, jak vidíme tu situaci z pohledu války na Blízkém východě a co hodláme dělat.

Současný stav v České republice vychází z celosvětového nízkého cenového stavu komodit. Můžeme říci, že ceny rostlinných komodit jsou na úrovni plus minus dvacet let zpátky. Ceny živočišných komodit v některých oblastech dokonce nedosahují z pohledu celosvětové úrovně ani té nákladové výše, kterou by někteří z našich prvovýrobců potřebovali. To znamená, že z pohledu vlastních zemědělských komodit pro růst cen ta situace je standardní, je vyvážená. To, co se děje z pohledu cen vstupů, ano, vidíme tam jasný dopad cen pohonných hmot a případně i cen hnojiv do možného navýšení ceny potravin. Cena hnojiv zatím se nepropisuje do cen potravin, a to z následujícího důvodu. Ten systém funguje tak, že drtivá většina našeho trhu a zemědělců se nákupem průmyslových hnojin zabývá nebo ho řeší na podzim každého roku. Čili Česká republika v současné době pracuje vlastně s cenami roku minulého a toto se nepropisuje do cen potravin. A samozřejmě sledujeme a i na základě vlády byly učiněny určité kroky k tomu, jak vyrovnáme cenu pohonných hmot.

Já v té současné době, pokud bude následovat (růst) cen potravin na evropské úrovni, a ten konflikt nebude končit, očekávám ho na úrovni pěti až deseti procent. Nedokážu ale predikovat, v jak dlouhém časovém horizontu toto bude následovat. Samozřejmě, že to základní je propisování cen komodit zemědělských a těch vstupů do zemědělské prvovýroby do ceny potravin. Uvidíme, jak k tomu bude docházet. Jmenoval jsem tedy ty základní parametry, které to teď ovlivňují. A znovu zdůrazňuju, že cena komodit jako takových se drží na nízké úrovni.

Jinak z pohledu potravin v České republice chtěl bych zdůraznit, že i když máme vysokou kvalitu našich vlastních českých potravin, jejich podíl vlastně na našem talíři, několikrát to už zdůrazňuju, se blíží 50 procentům. Jinak potraviny v České republice i z důvodu, že naši spotřebitelé jsou hodně náchylní hlavně na cenu, patří k těm nejlevnějším. Pro vaši představu, třeba máme čtvrtou nejlevnější cenu u pečiva a ve většině potravin patříme vlastně k těm levnějším zemím.

Naším cílem je samozřejmě posilovat tu ty kvalitní domácí české potraviny. Není to ale o tom, že bychom si neuvědomovali, anebo já, že jsme na jednotném volném trhu. Ale nám jde především o to, abychom pro naše prvovýrobce a zpracovatele vytvořili stabilní a předvídatelné prostředí, abychom u malých a středních podniků nastavili motivaci k tvorbě přidané hodnoty zejména a u těchto podniků řešili jejich závislost na dotacích. Ta podpora přidané hodnoty je pro české zemědělství a zpracovatelský průmysl velice důležitá. Jak už jsem řekl, naše potravinová suverenita je nízká, z pohledu komoditní, která je vyšší, tak nám to přináší vlastně právě ty ztráty v té přidané hodnotě, protože jsme vývozci obilovin, živých zvířat a části produkce mléka, které patří k nejkvalitnějším v Evropě, a naopak jsme dovozci potravin. A tento trend bychom rádi měnili a zvyšovali tu přidanou hodnotu českých zemědělců a českých zpracovatelů včetně toho, že jim chceme pomáhat i s obchodem v rámci a pomáháme v rámci EU, případně na mimoevropské trhy, protože chceme být ekonomikou otevřenou a zaměřenou na obchod. Proto jsme i vlastně vytvořili nebo má Ministerstvo zemědělství vytvořenou síť agrárních diplomatů a snažíme se v současné době intenzivně podporovat tyto obchodní vztahy na blízkých trzích mimo EU, ale samozřejmě i v rámci Evropské unie.

To, co jsme vlastně dlouhodobě zdůrazňovali, ať už na úrovni nevládních organizací, nebo v rámci našeho vládního programu, je to, že Česká republika tím, že se rozhodla podporovat spíš to extenzivní zemědělství a podporovat, netlačit tak na tu přidanou hodnotu nebo nepodporovat tu motivaci k přidané hodnotě, na rozdíl od našich sousedů, ať je to Německo nebo Polsko, tak nevychází v průměru EU velice vůbec dobře. Máme 64 procent průměrnou produkci na hektar a jenom 39 procent přidanou hodnotu na hektar. Takže pro nás vlastně, a je to problém řady tedy členských států, které přišly do Evropské unie společně s námi v roce 2004, že hodně tlačily na tu extenzifikaci, na rozdíl od států jako je Německo, Belgie, Holandsko a tak dále, Polsko toto pochopilo dříve, tak my vlastně na těch polích necháváme proti tomu průměru Evropské unie zhruba 100 miliard v tržbách a proti třeba Německu je to 200 miliard. A toto bychom rádi změnili. Proč to tady říkám? Myslím si, že toto téma velice souvisí s potravinovou bezpečností, potravinovou suverenitou. Stát by si to měl výrazným způsobem uvědomit a o to my se budeme snažit a budeme se snažit zajistit tyto věci, změnu těchto věcí, tak jak je to v našem vládním programu.

V druhé části bych se chtěl vyjádřit k otázce našeho vztahu s Evropskou unií, jestli nám hrozí nějaký zásadní dopad. Já začnu tím, že jsem byl u těch jednání v minulém období a chtěl bych velice zdůraznit, že vždy Česká republika udělala to, na čem jsme se dohodli s Evropskou unií.

To znamená, ať už to byla otázka zastavení zemědělských intervenčních dotací po dohodě. Ale samozřejmě musím i zdůraznit to, že v žádném případě nikdy Evropská unie nekritizovala výplatu takzvaných nárokových dotací, přímých plateb a nikdy je nepožadovala zpátky do svého rozpočtu. Nevím jak, a nikdy jsem to nedohledal, jak vzniklo číslo 7,5 miliardy v minulém období. Nenachází se to v žádné analýze, žádnou analýzu jsme neschovali, nezapřeli, takže pokud ji někdo má, ať mi ji předá. A pokud o tom někdo mluví, tak by chtěl zdůraznit, že drtivá většina těch finančních prostředků náleží rozpočtu Evropské unie, to znamená, že jsou to ty nárokové platby přímé, a pokud by se vracely, vždycky by se musely vrátit do Evropské unie, a tento krok od nás Evropa nikdy nepožadovala.

Jinak co se týče současného stavu, víte, že právní názor se nějakým způsobem vyvíjí, já bych chtěl všechny požádat o to, abychom měli maximální zájem si tuto záležitost vyřešit v rámci českého státu. Byl jsem svědkem mnoha dopisů v minulosti na Komisi ať už většinou ze strany českých politických stran a myslím si, že toto není dobrý přístup. Že i Komise neustále České republice říká, vyřešte si to sami v České republice, váš přístup je velice nestandardní, drtivá většina států, nebo můžeme říct všichni, vůbec nárokové přímé platby neřeší z pohledu střetu zájmů, je to nějaký evropský úzus. A já bych byl jednou rád, aby mohl být v České republice ministr zemědělství, který bude mít vlastní farmu, nebude samozřejmě z pohledu nastavování politiků (?) investičních dotací moci tyto dotace žádat, ale bude žádat nárokové přímé platby, tak jako jsem toho byl svědkem u mnoha jiných ministrů v rámci Evropské unie, ať už to jsou příklady Finska, Německa, různých komisařů pro zemědělství Irska, Rakouska a tak dále.

Čili to jsem chtěl říct k tomuto bodu a budu za to velice rád, když ta debata bude věcná a budeme opravdu si hájit naše prostředí a ne neustále se ptát Komise, jak by to mělo být. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já děkuji, pane ministře. V této chvíli by měl být na řadě ministr Klempíř. Nicméně mi tady stále ještě visí pan ministr Zůna, který byl vynechán, protože tady nebyl. Tak jestli, pane ministře, nemáte problém, že byste pana ministra Zůnu pustil, jestli to nevadí ani následující předsedkyni klubu Míše Šebelové, on tady visí v pořadí, tak jestli vám to nevadí, já se vás ptám, protože jste nejbližší za ním. (Reakce mimo mikrofon.) Tak jenom mi pokyňte, jestli vadí, nevadí, když ne, tak pojedu. (Poznámky mimo mikrofon.) Dobře, tak poprosím pana ministra Zůnu, pak tedy pan ministr Klempíř a pak... (Námitky.) Ne? Dobře. Tak počkejte, pane ministře, paní kolegyně s tím nesouhlasí, já jsem vám říkal, že tady v tom pořadí pan ministr visí, tak se pak domluvíme. Pane ministře Klempíři, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: A pak že entropie nevítězí. Pane předsedající, děkuji konečně. Paní vicepremiérko, páni ministři, drahé kolegyně, kolegové, teď aspoň vidíte na různých vystoupeních opozičních poslanců, která předcházela tomu mému, vůči komu a vůči čemu vlastně koaliční vláda stojí, že to mnohdy není nic příjemného a není příjemný pocit to poslouchat, ale to jen tak na okraj.

Moje první téma, které tady chci probrat, je přístup ke kultuře. Ambicí mnoha lidí je proměnit svoji zkušenost s kulturou tak, aby byla krásně jednoduchá, aby byla automaticky jaksi magická, protože ji okamžitě pochopíte a může vám ten příjemný emocionální zážitek nebo naopak kreativní destrukci nabídnout okamžitě. Mnohdy to vůči její náročnosti není tak jednoduché.

A já chci připomenout, co jsem tady říkal už několikrát. Kultura, kreativita a jejich řízení je moje srdcová záležitost. Roky jsem v těchto oborech působil a troufám si říct, že vím, co potřebují. A taky jsem se musel časem naučit vnímat kulturu, vnímat ony trvale postupující kreativní posuny v člověku, v mysli, v srdci, abych stačil trendům, abych stačil vnímat, co se vlastně v zákulisí tvorby obrazů, tvorby kulturních děl děje.

Mám za sebou několik vydaných knih, natočené filmy, v neposlední řadě i úspěšnou kariéru v reklamní i hudební branži. Vím, co to je živit se kulturou a jak těžké to občas bývá. Být ovšem ministrem kultury znamená mít mimo jiné všechna úskalí tvůrců, která jsem jmenoval, na paměti. Je to úkol, kdy musíte umět hájit umění, a to i proti politikům, kterým se to nemusí líbit. Ale na tom není nic nového. Zkusme si připomenout divadelní hry typu Macbeth, Král Ubu anebo třeba taky Osel a stín. Je to skvělá, břitká a řízná politická satira. No, a já nebudu rozhodně ten, který bude podobné věci zakazovat.

Ale zároveň musím říct, že funkci ministra kultury vnímám taky jako technokratický, fiskálně disciplinovaný post a jako funkci, která má klást důraz na efektivitu, měřitelnost a přísnou kontrolu výdajů. Úkolem ministra kultury je zajistit efektivní správu kulturních institucí, podporovat kulturní dědictví a vytvářet podmínky pro svobodnou tvorbu, nikoliv prosazovat ideologické projekty nebo přerozdělovat peníze podle politické módy, tak jak to kupříkladu dělal můj předchůdce, anebo jak to ode mě chce opozice.

Ano, mohl jsem mít jednodušší život, kdybych ke kultuře přistoupil stejně jako moji předchůdci, vymetal bych vernisáže, koncerty, bankety, večírky, divadla, zákulisí, šatny s herci a umělci. A na začátku každého roku bych pokropil penězi všechny, co o sobě říkají, že dělají kulturu. Pokud ovšem chceme skutečně pochopit kulturu, tak musíme spolu s lidmi z branže, z kulturní branže najít odvahu definovat priority a změnit ten sociální systém, který každému dá trochu, ale nikomu nedá dost.

Vím, že to někteří lidé neuslyší rádi, ale Ministerstvo kultury je odpovědné za svoji činnost všem voličům, nejenom umělcům, občas to tak vypadá. Proto jsme také začali otvírat umění lidem. Každý první týden v měsíci jsou zdarma přístupné galerie. Každý druhý týden v měsíci jsou zdarma přístupná muzea. A výsledek této změny? Tisíce nových lidí v galeriích a muzeích. Tisíce spokojených lidí, kteří by se jinak k umění vůbec nedostali. Přijde vám to špatně? Mně úplně ne. A s tím vlastně souvisí další bod.

Ukončil jsem stagnaci Národní galerie a odvolal jsem její ředitelku Alicju Knast, která měla od mého předchůdce smlouvu na dobu neurčitou, takže vlastně v podstatě byla by tady bývala navždy. A věřte, že pro tento krok bylo opravdu hodně důvodů a všechny jsou pregnantně shrnuté v krátké eseji od respektovaného znalce galerijního světa. Dovolte mi nyní krátce odcitovat pár řádků.

Alicja Knast potvrdila, že její jmenování byl tragický omyl jak pro české umění, tak zejména pro Národní galerii.

Naprostá bezkoncepčnost, nulové kontakty na zahraniční instituce a sbírky, špatná personální politika a komunikace s většinou zaměstnanců, umělců či privátními sběrateli, neochota riskovat a servilnost k bývalému vedení Ministerstva kultury byl jen odrazem následného výstavního programu Národní galerie v Praze.

Nutno poznamenat, že autor těchto kritických řádek rozhodně nebyl osamocený. Podobné názory jsem slyšel i od dalších významných osobností z kultury. A teď kvůli odvolání paní ředitelky nás v nejbližších dnech čeká výběrové řízení na nového generálního ředitele vlastně nebo popřípadě ředitelku Národní galerie Praha. Já bych chtěl využít tuto příležitost a ohromně poděkovat otevřeně současné ředitelce, která tuto instituci současně dočasně vede a to je paní doktorka Olga Knotková, která odvádí naprosto skvělou a úžasnou práci.

Další věc, kterou jsme za tu krátkou dobu změnili. Otevřeli jsme budovu ministerstva lidem. Z místa, které bylo dříve uzavřené, se stal prostor pro veřejnost. První velikonoční Nostic, jak jsme to nazvali, přilákal stovky návštěvníků a už za pár dní nás čeká další akce, na kterou vás srdečně zvu. Jsou to Čarodějnice v Nostiku. A co je důležité, tyto akce nejsou o mně, nejsou o ministrovi, není to o mé sebepropagaci, je to pro lidi. Organizují je instituce přímo řízené ministerstvem nemusí (nesrozumitelné) to nic a zapojují se další rezorty. Jsem rád, že s námi spolupracuje kupříkladu v těchto akcích Ministerstvo zemědělství a děkuji za pomoc ministru Martinu Šebestyánovi, který bohužel už někam zmizel. A pokud mi někdo říká, že nejsem ve spojení s kulturou, tak to není pravda, protože když mi někdo vysvětluje například problémy české kinematografie, poslouchám. Ne proto, že bych byl ministr a musel, ale proto, že jsem si tím procesem prošel na takzvaně druhé straně stolu, od první prázdné stránky scénáře až po premiéru ve Velkém kině.

Ano, jsem totiž taky scenárista. Napsal jsem dva filmy, možná je znáte. Jeden se jmenuje Czech Made Man, druhý se jmenuje Hranaři a v kinech je vidělo početné publikum. Mé scénáře do těchto filmů prošly pracným vývojem. Nápad, pochybnost, rozpočet, realizace, diváci, kritika, sebezpyt, který samozřejmě přichází, ale filmy přežily a navíc mě naučily pokoře k filmovému světu. Filmový scénář totiž není jenom text, je to architektura emocí, je to logistika představ a často i diplomacie mezi vlastním egem a realitou. Naučí vás, že každá scéna něco stojí, stojí peníze, stojí energii, stojí čas. A že největší luxus ve filmovém byznysu je, není rozpočet, ale je porozumění. Porozumění tomu, co chcete říct a jak se dostat k divákovi, aniž byste ho ztratili. Právě proto beru kinematografii naprosto vážně i jako ministr, nejen jako tvůrce, ne jako položku v kapitole Kultura, ale beru ji jako živý organismus, který potřebuje péči, stabilitu a smysluplné podmínky.

Mým cílem není film svazovat předpisy jako nějakou svěrací kazajkou, ale vytvářet prostředí, kde mohou vznikat zajímavá díla svobodně, profesionálně a s ambicí obstát nejen doma, ale i za hranicemi. Podpora kinematografie není o tom, že rozdáme peníze a čekáme zázrak. Je to o nastavení systému, který dává šanci dobrým projektům, podporuje talent a zároveň drží vysokou kvalitu. Je to o dialogu s producenty, režiséry, scenáristy i distributory a o tom, že víte, kde proces drhne, protože jste si ho sami prožili. Já že ničím film, jak mi někteří říkají? To by bylo, jako kdyby si kuchař zapálil vlastní restauraci. Já se naopak snažím, aby kuchyně fungovala, aby měla suroviny, aby byl i čas uvařit něco, co bude stát za to. Nakonec je film vždycky o maximální důvěře. Divák totiž důvěřuje tomu, že mu máte co říct, že ho čeká skutečný zážitek a nikoliv trápení. Jen tak si je ochotný koupit lístek. Klesající návštěvnost kin je diagnóza stavu nejen české, ale celoevropské kinematografie. Cesta ven z toho nevede přes křik, že dřív to bylo lepší, bylo víc peněz, byly lepší podmínky, žádné obstrukce, že se to nezadupávalo, ale nevede ani přes bezhlavé dotace. Vede přes poctivou práci, silnější scénáře, skvělé herecké výkony, odvahu přemýšlet o divákovi. A ne jako o nepříteli vkusu, ale jako o partnerovi. A taky přes systémovou podporu, která motivuje kvalitu a ne pouhý vznik díla. Český film má talent, má tradici a má skvělé řemeslo. Teď ještě potřebuje znovu najít publikum a to se neděje náhodou. Na tom se musí, jak se říká, zamakat.

A teď mi dovolte pár slov k dnešnímu hlavnímu bodu, což je mému tedy aspoň, což je změna fungování médií veřejné služby a poplatky. Na úvod si jasně říct, že si práce obou médií jak České televize, tak Českého rozhlasu, kde jsem strávil mnoho let, nesmírně vážím.

Vím moc dobře, jak náročná je audiovizuální tvorba takového rozsahu. Uvědomuji si, kolik práce je za každým pořadem i reportáží a také vnímám význam těchto médií v dnešní době, kdy o většině informací, které přijímáme, rozhoduje jakýsi tajný algoritmus sociálních sítí. Vnímám obě média jako nositele nesmírné kulturní hodnoty. Česká televize a Český rozhlas nejsou totiž jen zpravodajství, ale především je to součást národní identity. Karel Heger, Karel Čapek, Leoš Janáček, Voskovec, Werich a nezapomenutelný Karel Kyncl. To je jen pár osobností, které prošly studii Českého rozhlasu a formovaly celé generace Čechoslováků. Toto všechno je příliš cenné na to, abychom to jen tak smázli, jak nám tvrdí opozice, a jak vykřikuje nějaký aktivistický mediální hlas, že to chceme opravdu, opravdu zničit. Vůbec to není pravda.

Když jsem nastupoval do funkce ministra kultury, říkal jsem si, že OK, možná to bylo naivní. Nevím teď. Říkal jsem si, že koncesionářské poplatky jsou tou nejlepší formou pro financování médií veřejné služby. A dnes s odstupem několika měsíců tady před vámi na fóru přiznávám, že jsem se mýlil. Hlavními plátci koncesionářských poplatků jsou totiž lidé starší 61 let. Právě tato skupina starších občanů dává dohromady více než polovinu všech peněz, které se z koncesionářských poplatků od občanů vyberou. Myslím, že teď možná už všichni začínáme chápat, že z dlouhodobého pohledu není tento model úplně udržitelný. Nemůžeme chtít, aby obě tato média financovali lidé ze svých penzí. To pro mě je prostě nepřípustné.

Druhý důvod, který mě vedl ke změně názoru, je fakt, že pro řadu lidí je placení koncesionářských poplatků opravdu výdajem, který, i když se zdá malý, je nezanedbatelný, protože pro ně je každá koruna dobrá.

I proto jsem v souladu s naším vládním programem a programovým prohlášením přišel se zákonem, že financování médií veřejné služby převezme stát. A uznejte, že to dává logiku. Zadavatelem služby totiž je stát. Takže právě on by měl za tuto službu platit.

Mimochodem s podobnou logikou pracovala kdysi i ODS, když jejich spolustraník – vy jste se bál, že to neřeknu, ale je to tak – když jejich spolustraník Edvard Kožušník navrhoval také zrušení koncesionářských poplatků, ale chyběla kuráž, chyběla odvaha a možná chybí i dodnes vám. Námitky, že tímto krokem snad zvyšujeme vliv vlády či státu na média, je pro mě úsměvný. Minulá vláda nám přece jasně ukázala, že výše koncesionářských poplatků se také dá změnit během pár týdnů, když je proti slibu pana Baxy náhle navýšíte.

Vliv vlády v procesu, který popisuju, ani neroste, ani neklesá. Myslím tím proces a vliv na veřejnoprávní média. V zákoně je totiž jasně dána hodnota, z které vycházíme. Je to pevná hodnota a bezpečný valorizační vzorec, který jsme v úterý představili. Média tak budou vědět jasně a hlavně dostatečně dopředu, s jakým objemem peněz mohou počítat. Proto jsem si jist, že současná podoba zákona, který prochází mezirezortním řízením, to znamená, bude doplněn a opraven, jsem si jist, že obstojí. Připravovali jsme ji totiž tak, aby splňovala nároky, které na nás klade evropský akt o svobodě médií, zvaný též jako EMFA. Jako člověk z marketingu vím, že každá změna je hodně emotivní. Chápu proto emoce a vysokou angažovanost jak kolegů z opozice, tak lidí z médií, najmä z televize a Českého rozhlasu. Ale chtěl bych jenom poprosit, lze-li to přijmout, abychom nebyli teatrální (smích zprava), a chtěl bych požádat, aby politici přestali ubližovat médiím veřejné služby tím, že si je berou jako rukojmí. (Potlesk zprava.) Děkuji.

To, že se jim podařilo přesvědčit prezidenta, že se stal vůdcem opozice, neznamená, že to samé musí vyjít v případě médií veřejné služby. Podobné úvahy jsou nesmyslné. Vím, že zní hezky lidem z politického marketingu, a také by mi to svého času dobře znělo, ale je to nesmysl. Říkat, že média veřejné služby nemusí šetřit, než není vlastně nic jiného než výzva k určitému druhu nezodpovědnosti. Předložený zákon o médiích veřejné služby je začátkem standardního legislativního procesu. Čeká nás mezirezortní připomínkové řízení, projednávání na vládě a v parlamentu. Jsem připraven na to, že návrh dozná řady úprav na základě odborné a veřejné debaty, a těším se na ni. Těším se na ten oheň, který tady konečně vzplane mezi námi.

Pojďme se prosím bavit společně o budoucnosti médií veřejné služby bez hysterie a ideologických předsudků. Jsem si jistý, že ředitelé obou institucí jsou profesionálové. Stejně to dokázali – přizpůsobit se při změně rozpočtu z daní a věřím, že to dokážou i letos. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. A jako další vystoupí v pořadí jako dvacátá třetí paní poslankyně Šebelová.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážení páni ministři, tak já musím zaglosovat. Trošku absurdní, když někdo, kdo je naprosto teatrální, tady prohlásí, abychom nebyli teatrální. Tak to mě tedy upřímně pobavilo. A jsem ráda, že vystupuji právě po panu ministru Klempířovi, protože právě jeho návrh byl jeden z impulsů a to, co bylo ve veřejném prostoru, proč jsme jako Starostové iniciovali spolu s dalšími všemi ostatními poslaneckými opozičními stranami tuto mimořádnou schůzi, protože pro nás ohrožení nezávislého fungování České televize a Českého rozhlasu je téma naprosto zásadní. Je to téma, které bereme vážně, za které budeme bojovat a které je opravdu ohrožením ne jenom těch médií, ale samé podstaty demokracie. Útok na média veřejné služby je útokem na demokracii. Je to tak a neschováte to za nic!

Já jsem bedlivě poslouchala pana ministra a neodpověděl nám na žádnou z otázek, které visí ve vzduchu. Proč to měníte? Proč chcete systém, který funguje, měnit? Proč já ten důvod nevím. Vy jste ho neřekl. My se ten důvod můžeme pouze domýšlet. A tím pravým důvodem je, že to médium chcete ovládnout. Chcete média veřejné služby zestátnit, protože kdo platí, ten rozhoduje. A tady nějaké pohádky o tom, že je záruka toho, jak bude financováno? Vždyť vy nemáte problém porušit zákon o rozpočtové odpovědnosti, pro který jste hlasovali. Nemáte problém nedodržet závazky na obranu, pro které jste sami hlasovali. Tak kde máme záruku, že dodržíte to, že Česká televize a Český rozhlas budou financovány tak, aby nemusely měnit své fungování a omezovat tvorbu.

Vy jste tady vyjmenoval celou řadu umělců a lidí důležitých, na které vzpomínáme. Ale budou moci tito umělci vystupovat nadále v televizi? Bude moci televize nadále plnit svou vzdělávací a zábavní činnost, pokud ve vašem návrhu vyjmenováváte tři zásadní oblasti, na které se má Česká televize soustředit? Primárně na zpravodajství, pak vzdělávání, kulturu, publicistiku a nakonec zábavu jenom jako doplňkovou? No, ona ta zábava je třeba StarDance. Řekli jste vašim voličům, že jim zrušíte StarDance? Řekli jste jim to? Protože na to ta televize mít nebude.

A ono to má dopad i na zdraví obyvatel, protože já s manželem už asi 20 let chodíme do kurzu společenských tanců k jednomu z porotců soutěže StarDance (smích poslanců hnutí ANO 2011), který třeba byl minule vyhozen a teď se tam vrací, protože si to prostě populace přála, tak letos bude opět porotcem. A víte co? Je obrovský nárůst zájemců o taneční kurzy na základě této soutěže. Je vědecky prokázáno, že tanec je nejlepší prevencí Alzheimera například. Tanec – jsou vědecké důkazy na to, že pomáhá léčit celou řadu nemocí a může ovlivnit i zdraví našich obyvatel. Takže ono to tak vypadá jako nějaká pokleslá zábava, ale ten StarDance může ovlivnit celou řadu lidí. A vy jej vašim voličům nedopřejete. Nevím, jestli jste jim to řekli. Schováváte se tady za nějaký sociální zájem. Tady ministr chce nás tady přesvědčit o tom, že pouze občané nad 60 let platí Českou televizi. No, co je to za nesmysl? Stejně tak pan ministr Šťastný se nás snažil přesvědčit o tom, že chce ochránit nejzranitelnější osoby. Vždyť je spousta lidí osvobozena od televizního poplatku! Jsou osvobozeny osoby s úplnou nebo praktickou slepotou, jsou osvobozeny osoby s oboustrannou, úplnou nebo praktickou hluchotou, ale také lidé s čistým příjmem nižším, než je dvou 2,15násobek životního minima. Tak nesnažte se tady vytvářet dojem, že za vaším návrhem je nějaký sociální zájem! Je to naprostý nesmysl, je to alibi.

Vytváříte tady dojem, že tím, že nebudou média veřejné služby placena z koncesionářských poplatků nebo z poplatků, které platí lidé, tak že to ti lidé nebudou platit. A z čeho vybíráte daně? Od koho vybíráte daně? No, od lidí! Když to budete platit z lidí, tak si ti lidé z vlastních daní budou platit státní televizi. Teď si platí televizi, která se zodpovídá jim, a potom, až – a já věřím, že se vám to nepodaří, protože je to červená linie, za kterou my Starostové a nejenom my Starostové, věřím, že celá opozice budeme svorně tady bojovat a že se vám to prostě nepodaří prosadit. A my proto uděláme maximum, protože zatím jsme tady opravdu vystupovali konstruktivně. Ale to, pokud opravdu předložíte tento návrh, tak už tak nebude.

Takže já jsem slíbila, že budu stručná. Myslím si, že není nutné tady vystupovat dlouho.

Neřekli jste proč. Není tady žádný důvod? Důvodem je asi politický tlak, chcete tu televizi zestátnit. Nic jiného za tím není. My nechceme tady jít maďarskou a slovenskou cestou, kde mají státní televizi, nechceme omezovat produkci České televize, nechceme rapidně osekávat její rozpočty. Ano, televize má být efektivní. To je pravda, ale to by se měly snažit všechny rezorty a nejsem si jista, jestli tímto způsobem přistupujete i u ostatních rezortů stejně. Tedy nevidím jediný důvod, proč by mělo být změněno financování médií veřejné služby. Je to absolutně červená linie, je to útok na samotnou podstatu demokracie a věřím, že se to nepodaří vládní koalici prosadit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní budeme pokračovat vystoupením paní ministryně Mrázové. (Ministryně dává přednost ministrovi Zůnovi.) Aha, ano, on tu nebyl jako dvanáctý v pořadí. Tak ano, pan ministr Zůna. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr obrany ČR Jaromír Zůna: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, zmínil bych se krátce o plnění programového prohlášení vlády v oblasti obrany za poslední čtyři měsíce. Silná moderní obrana je jedním ze základních předpokladů suverenity a bezpečnosti České republiky. Prioritou je proto vybudovat profesionální, technologicky vyspělou a dobře řízenou armádu, která bude schopna účinně bránit naše území, obyvatele i spojence.

Bezpečnost České republiky vyžaduje věcnou, odpovědnou a faktickou diskusi. Jde o oblast, která se dotýká samotných základů fungování našeho státu a bezpečí našich občanů. Jde o komplexní úkol, proto i komplexně postupujeme od legislativního, doktrinálního a koncepčního řešení, přes velení a řízení, strukturální opatření, modernizační projekty, personál a jeho přípravu, infrastrukturu a další. Jádrem našeho přístupu jsou odpovědnost, transparentnost a efektivita.

Ministerstvo obrany České republiky a Armáda České republiky plní všechny úkoly k zajišťování obrany a bezpečnosti na národní úrovni a těch, které vyplývají z mezinárodních závazků a smluv. Za krátkou dobu se nám podařilo posunout výstavbu naší armády v řadě oblastí směrem k definovaným dlouhodobým cílům.

Hlavními prioritami jsou pokračování modernizace ozbrojených sil, zvyšování úrovně připravenosti, posilování obranného průmyslu České republiky, efektivní využívání evropských a aliančních finančních nástrojů k podpoře výstavby vojenských schopností, připravený a motivovaný personál jako základ naší armády, účelnost, efektivita, transparentnost, hospodárnost investic. Stabilní a předvídatelný zdrojový rámec, kdy skokové navýšení výdajů v jednom roce neznamená kvalitativní změnu strategického směřování. Optimalizace průniku mezi národním zájmem, politicko-vojenskými ambicemi a možnostmi státního rozpočtu. Modernizace infrastruktury jako nástroje posilování odolnosti státu. Zajištění dynamiky růstu rozpočtu na obranu při zohlednění absorpční kapacity vojenského systému a dodavatelů vojenského materiálu. Stabilizace a konsolidace institucionální kapacity rezortu obrany. Rozpočet na obranu jako realistický a odpovědný kompromis. Tedy to jsou priority tohoto roku.

Pokud jde o rozpočet Ministerstva obrany, tak stručné zhodnocení. Armáda je jen tak silná, jak silná je ekonomika. Zdravé veřejné finance jsou proto základem silného, stabilního a suverénního státu. Prioritou vlády je odpovědné hospodaření s penězi daňových poplatníků, důraz na efektivitu a transparentnost. Programové prohlášení vlády vymezuje strategický směr a dlouhodobý cíl, nikoliv konkrétní parametry jednotlivých ročních rozpočtů.

Plánovací dokumenty v oblasti ekonomického řízení byly aktualizovány způsobem, aby odpovídaly aktuálním bezpečnostním potřebám a ekonomickým možnostem České republiky, s důrazem na vyčlení finančních prostředků, zejména na plnění národních zájmů a spojeneckých závazků. Na obranu je třeba zvyšovat finanční prostředky racionálně a to jak relativně k HDP, tak v nominální výši. V letošním roce bude hospodařit rezort obrany, včetně nároků nespotřebovaných výdajů, s rozpočtem 158 miliard korun.

Dalších 29,9 miliardy bude obsaženo v kapitolách jiných rezortů. To celkem znamená 184,7 miliardy, což odpovídá 2,06 procenta HDP. Tato čísla je třeba vidět ve světle toho, že v období let 2014 až 2025 vzrostly výdaje na obranu o 400 procent, očištěno od inflace. Dle poslední zprávy generálního tajemníka NATO vychází reálný nárůst o 172,5 procenta. Je to absolutní špička v rámci aliance.

Rozpočet Ministerstva obrany na rok 2026 je silně proinvestiční. Plných 56 miliard korun směřuje do investic. I zpráva generálního tajemníka NATO za rok 2025 řadí Českou republiku na přední místa z pohledu tempa modernizace. Mezi členskými státy NATO jsme na 12. místě. Výše rozpočtu zabezpečuje pokračování všech strategických a zvlášť významných projektů. V roce 2026 bude realizováno 251 sledovaných zakázek nad 300 milionů korun a 1 094 dalších modernizačních akvizičních akcí.

Rozhodujícím obdobím pro financování obrany jsou však roky 2027 až 31, tedy období hlavního úsilí naplňování požadovaných vojenských schopností. Jedním z našich cílů je modernizace financování strategických a zvlášť významných projektů, s využitím nástrojů Evropské unie, NATO a dalších. Soustředíme se na získávání mimorozpočtových zdrojů financování obrany. Ministerstvo obrany se aktivně zapojilo do přípravy Víceletého finančního rámce Evropské unie na období let 2028 až 2034, který vytváří potenciál pro čerpání finančních prostředků z EU nad rámec zdrojů státního rozpočtu.

Námi připravený dokument Identifikace projektů na čerpání finančních prostředků z formy (?) EU, EDA a NATO k financování projektů rozvoje schopností Armády České republiky zahrnuje projekty v prvním pilíři v objemu118 miliard korun, v druhém pilíři 29 miliard korun.

Přepracovali jsme původní návrh na základě jeho obsahu. V dubnu 2026 Evropská unie schválila České republice půjčku SAFE v celkové výši přes 50 miliard korun. Tyto prostředky použijeme v letech 2025 až 30 na financování nákupu tanků Leopard 2 a 8, nákup vozidel Tatra 815 a výstavbu dálnice D11 směrem do Polska. Realizované projekty posílí obranyschopnost státu a schopnosti AČR a přispívají ke splnění závazku České republiky v rámci NATO. Výstavba D11 bude mít kromě civilních přínosů také vojenskou přidanou hodnotu v podobě usnadnění vojenské mobility.

Půjčka je svými parametry výhodná pro státní rozpočet a navíc se nezapočítává do schodku státního rozpočtu podle Maastrichtských kritérií. Potenciální výhodou pro Ministerstvo obrany České republiky je rovněž možnost osvobození od daně z přidané hodnoty u projektů realizovaných do roku 2030.

Vypracovali jsme rovněž rezortní příspěvek do Národního regionálního rozvojového plánu. Ten představuje sadu projektů posilujících obranyschopnost České republiky, na které by mohly být čerpány finanční prostředky z fondů Evropské unie. Našimi prioritami jsou výstavba schopností, obranná odolnost, podpora spojeneckých sil a věda a výzkum.

Pokud jde o plánovací a koncepční dokumenty, programové prohlášení vlády klade mimořádný důraz na stabilizaci a koncepční nastavení hlavních řídících a plánovacích procesů. V březnu 2026 byla schválena Směrnice ministra obrany pro plánování činnosti a rozvoje rezortu MO na roky 2027 až 34. V dubnu 2026 bude dokončen Dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2040. V květnu 2026 bude předložena k politické diskusi Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2040.

Pokračují přípravy na zavedení společného plánovacího prostředí Ministerstva obrany, který bude novým nástrojem informatizace plánovacích procesů. Pokračují rovněž práce na celé soustavě obranných plánů a koncepcí nižšího řádu, související s aktuálními a budoucími bezpečnostními potřebami České republiky.

Strukturální změny – v programovém prohlášení vlády se uvádí, že profesionální Armáda České republiky bude budována jako integrální součást bezpečnostního systému státu, a to na principu výstavby celkových sil. Proto první dokument, který jsem si nechal jako ministr obrany předložit k prostudování a schválení bylo Nařízení k organizačním, mobilizačním a dislokačním změnám na rok 2026.

K 1. 1. 2026 bylo ustanoveno Velitelství teritoriálních sil Armády České republiky jako zásadní systémová změna ve struktuře armády, jejímž účelem je posílení odolnosti a připravenosti České republiky na řešení krizových stavů. Současně se tím vytvářejí systémové podmínky pro spolupráci složek bezpečnostního systému státu na úrovni krajských úřadů. Velitelství jehož vznik jsem v roce 2017 navrhl a dnes vstoupilo do rozhodující fáze své výstavby. V procesu výstavby armády do roku 2035 bude nabývat na významu s tím, jak se bude Armáda České republiky kontinuálně adaptovat a připravovat na role v souladu s operačními plány na národní a alianční úrovni. Tedy vidíte – 2017 návrh a 2026 velitelství vzniká. Takže je to 15 let. Tak dlouho ty věci trvají.

Doplňování armády připraveným a motivovaným personálem – to je velmi významná oblast. Připravený a motivovaný personál s vytvořenými podmínkami pro život a službu je naší prioritou. Z koncepčního hlediska jakákoliv následná etapa výstavy (výstavby?) armády začíná vždy stabilizací, posílením a udržitelností trendu doplňování personálu a následně adaptací systému přípravy personálu. Dnem 1. 1. 2026 došlo k podstatnému navýšení příjmů vojáků z povolání všech hodnostních sborů. Máme připravený program na výstavbu služebních bytů a modernizaci ubytoven v objemu 3,1 miliardy korun.

V lednu 2026 jsme otevřeli nové Komunitní centrum pro válečné veterány v Táboře. Projekt, který byl zahájen před pěti lety. Náborový cíl ve výši 2 250 vojáků, z toho 1 800 do armády a 450 studentů Univerzity obrany bude v roce 2026 překročen. V případě úspěšného pokračování procesu doplňování armády přijmeme taková opatření, abychom v roce 2026 byli schopni přijmout co nejvíce žadatelů o službu v armádě. Je to vše o důvěře, vybavení teoretickými, koncepčními a realizačními nástroji. Vždy, když jsem byl ve své vojenské kariéře na nějaké velitelské funkci, vždy jsem měl jedno z nejvyšších doplnění v rámci celé armády. Chtěl bych, aby to tak bylo i ve funkci ministra obrany.

Ke dni 15. 4., a tohle jsou důležitá čísla, ke dni 15. 4. 2026 je náborový cíl pro rok 2026 plněn na 88 procent. Bylo vydáno 1 970 rozhodnutí o přijetí do armády, z toho již 1 162 nastoupilo a 817 nastoupí v následných termínech. Ke dni 15. 4. 2026 bylo vydáno současně 689 rozhodnutí o ukončení služebního poměru vojáka z povolání v roce 2026. Znamená to, že rozdíl přírůstku a úbytku vojáků v roce 2026 tvoří k 15. 4. 2026 nárůst 1 290 vojáků. Což je tolik jako za celý rok 2025. Za jeden kvartál.

Na základě dlouhodobé projekce za období výstavby profesionální armády lze na základě průběžných dat předpokládat, že doplňování armády v roce 2026 významně překoná výsledky předchozího období. Z důvodu enormního zájmu o službu v armádě je průběžně navyšována kapacita kurzu základní přípravy realizovaného u velitelství výcviku a Vojenské akademie ve Vyškově.

Tak, aby byl v maximální možné míře podpořen rekrutační proces a umožněna služba v armádě České republiky, ať již v roli profesionálních vojáků, vojáků v aktivní záloze nebo absolventů dobrovolných vojenských cvičení, kteří jsou zařazováni do zálohy, posiluje digitalizace přijímacího procesu a přijímají se opatření k jeho maximálnímu zefektivnění.

V oblasti stabilizace a udržitelnosti vojáků je realizována řada opatření, jako je například zavedení jednorázového stabilizačního příspěvku, zřizování dětských skupin, spolupráce s posádkovými městy při vytváření podmínek zajištění bytů pro vojáky a jejich rodiny a další zlepšování kvality života vojáků u vojenských útvarů. Byla zahájena součinnost s vybranými krajskými úřady a vzdělávacími institucemi v podpoře vzdělávacích programů v oblasti krizového řízení, pilotních projektů, přípravy záložních důstojníků, rozšíření počtu tříd v pobočce Vojenské střední školy v Sokolově. Rozšiřujeme soustavu memorand s civilními středními školami a aktivit na těchto školách k podpoře rekrutace a další aktivity v této oblasti.

V druhé polovině roku 2026 zahájí rozhodný proces adaptace a optimalizace systému přípravy personálu pro roky 2027 až 2030. Byl zahájen audit procesu v rámci přípravné fáze zpracování koncepce přípravy personálu pro potřeby rezortu Ministerstva obrany. Hlavními směry změn budou institucionalizace, delimitace působností, nové organizační formy přípravy personálu, technologický rozvoj učebně výcvikové základny, modernizace aplikačního vybavení a logistická podpora.

V armádě rovněž došlo k celé řadě personálních změn. Bylo jich více než 4 tisíce za první čtvrtletí letošního roku, včetně nového obsazení velmi vysokých velitelských pozic. Byl ustanoven nový velitel teritoriálních sil, ředitel Sekce plánování sil Ministerstva obrany, velitel velitelství výcviku Vojenské akademie ve Vyškově, ředitel Ředitelství speciálních sil. Personální opatření v generalitě budou v letošním roce realizována ve třech etapách. První tu jsme právě dokončili – personální posun, posuny v souvislosti s novým personálním záměrem. Druhá etapa – výběr nového náčelníka generálního štábu a s tím související posuny ve funkcích. Třetí etapa – personální opatření v druhé polovině výcvikového roku 2026, kdy dojde k rotaci na funkcích na zahraničních pracovištích a plánovanému zániku služebních poměrů na konci kalendářního roku. V rámci připravovaných koncepčních a strukturálních změn do roku 2040 v Armádě České republiky a Ministerstvu obrany plánujeme rovněž snížení počtu generálů ve struktuře armády.

Modernizační projekty – v oblasti akvizic Ministerstvo obrany úspěšně pokračuje v plnění akvizičního plánu. Od 15. prosince 2025 uzavřelo celkem 2 141 smluv v hodnotě 11,6 miliardy korun. Všechny smlouvy byly podepsány s českými podniky. Příkladem byla například uzavřená smlouva na předepsané práce na letounech L-159 za 1,7 miliardy korun, smlouva na modernizaci vnitřního vybavení letounu Airbus za 1,2 miliardy korun, smlouva na nákup 2 680 dronů za 1,92 miliardy korun. To jsou jenom příklady. Jednou z významných smluv spojených s výstavbou protivzdušné obrany státu byla smlouva na mobilní maskovací protiletadlové baterie kompletu SPYDER systému SHORAD v hodnotě 42 milionů korun.

V oblasti infrastruktury došlo ke schválení několika významných zakázek posilujících obranyschopnost České republiky. Jako příklad mohu uvést modernizaci letištní infrastruktury na letišti v Čáslavi za 5,33 miliard  korun, na jejímž financování se bude významně podílet rozpočet NATO v rámci programu NATO Security Investment Program ve výši 1,6 miliardy korun. Jde o důležitý krok k posílení protivzdušné obrany země.

Komunikační a informační systémy – v oblasti komunikačních a informačních systémů Ministerstvo obrany naplňuje programové prohlášení vlády systematicky a s jasným cílem budovat technologicky vyspělou, bezpečnou a plně interoperabilní armádu, která obstojí v současném bezpečnostním prostředí. Jenom vyjmenuji některé z projektů, kde jsme už v realizační fázi:

Národní informační platforma systému krizového řízení, Agendový informační systém zajišťování obrany státu, Národní informační platforma civilně-vojenské spolupráce, Antidron jako součást informačního systému obrany státu a tak dále.

Investujeme do technologické převahy. Zahájili jsme kroky v pořízení pokročilých antidronových systémů jako součásti vícevrstevné protivzdušné obrany. Současně využíváme cloudové technologie, automatizaci a prvky umělé inteligence tam, kde přinášejí vyšší efektivitu a operační výhodu. Jedno z velkých cvičení na ověření všech těchto systémů probíhá v těchto dnech a zítra se i takového cvičení účastní i předseda vlády České republiky, společně se mnou.

Protivzdušná obrana. V únoru 2026 byla schválena Koncepce výstavby protivzdušné obrany státu. V roce 2026 probíhají vojskové zkoušky a dodávky systému protivzdušné obrany Spyder středního dosahu, s možností i dlouhého dosahu při vybavení novými raketami. V roce 2026 zahájena realizace Rozvoj systému ochrany proti bezpilotním prostředkům. V roce 2026 probíhá příprava na pořízení systému protivzdušné obrany All-in-One. Předběžné tržní konzultace, smlouva, tvorba nového programu rozvoje vzdušných sil.

Aktivně se zapojujeme do Německem vedené iniciativy European Sky Shield a také v nových širších evropských schopnostních koalicích, jejichž prostřednictvím bude rovněž možné v rostoucí míře využívat finančních nástrojů Evropské unie. Tedy ta dynamika je značná.

Krizové řízení. Byla zahájena zásadní úprava Ústředního plánu obrany státu, který bude v letošním roce do konce roku zpracován. Jde o základní dokument, procesní dokument pro organizaci opatření k přípravě, řízení a zajišťování obrany státu. Aktualizovaný plán bude klást důraz na proveditelnost, jasné vymezení procesních postupů, určení zodpovědných aktérů a podmínek pro úspěšnou realizaci úkolů v oblasti obrany. Bude tak plně zohledňovat potřebu celovládního přístupu k zajišťování obrany.

Intenzivně spolupracujeme s předsedou Asociace krajů na možnostech efektivního řešení krizových situací se samosprávami například během živelných katastrof. To je i ten informační systém, který pro ně vypracováváme nákladem 2,5 miliardy korun. Nikdy takový systém kraje neměly.

Podpora obranného průmyslu, vědy, výzkumu a inovací. Byla přijata okamžitá opatření k zajištění ziskovosti státních podniků a vyřešení některých komplikovaných zakázek. Tím pádem jsou všechny podniky od 1. 1. 2026, byly v černých číslech za loňský rok, a mají vytvořeny podmínky pro rok letošní. Některá ta opatření byla velmi zásadní.

Byly podepsány dvě smlouvy o průmyslové spolupráci mezi Lockheed Martin a českým průmyslem zaměřené na výrobu komponentů letounu F-35 a spolupráci na vývoj kokpitu letounu šesté generace. Tyto projekty mají nesporný ekonomický a technologický přínos pro český průmysl.

Ministerstvo obrany uspořádalo 15 průmyslových dnů k podpoře styku armády a průmyslu, získání zpětné vazby a navýšení informací o technologiích dostupných na trhu. Uspořádali jsme informační den k příležitostem v NATO a EU k rozvoji obranného průmyslu. V roce 2026 proběhlo šest významných akcí na podporu exportních aktivit českého obranného průmyslu po celém světě.

Ve spolupráci s Technologickou agenturou České republiky bylo připraveno vyhlášení veřejné soutěže v rámci programu PRODEF v objemu 900 milionů korun. K zajištění odpovídajících podmínek pro ochranu vzdušného prostoru byla připravena nová základní dohoda mezi Ministerstvem dopravy a Ministerstvem obrany o spolupráci civilního a vojenského letectví, která nahrazuje v současné době již neaktuální dokument z roku 1997.

Byla připravena rozsáhlá novela vyhlášky č. 154/2011, o vojenské letecké technice, která významným způsobem zjednodušuje proces schvalování letové způsobilosti nově pořizované letecké techniky, včetně techniky určené pro budoucí zajištění ochrany vzdušného prostoru. To jsou velká, zásadní opatření.

Agentura pro mezivládní obrannou spolupráci zahájila interní, analytické a koncepční práce směřující k přípravě posílení G-to-G nástroje pro mezinárodní vojenský obchod s vojenským materiálem. Uvedené kroky zároveň vytvářejí předpoklady pro koordinovanější a efektivnější státní podporu exportních aktivit v oblasti obranného průmyslu.

Bylo dokončeno vyjednávání o přijetí zásadního nástroje Evropské unie pro podporu obranného průmyslu EDIP. Očekáváme úspěch českých firem jako v předchozích programech Evropské unie. Jedním z cílů EDIP je navýšení výrobních kapacit vojenského materiálu v kritických oblastech, například autonomních systémů, dronů a ochrany proti nim a velkorážové munice. Na program EDIP je z rozpočtu EU vyčleněna částka 1,5 miliardy euro.

Do konce května 2026 bude připraven Akční plán spolupráce v oblasti obrany a obranného průmyslu mezi Itálií a Českou republikou.

Pokud jde o mezinárodní spolupráci, v prosinci 2025, ihned po nástupu do funkce, jsem podepsal prodloužení dvoustranné deklarace mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společném závazku chránit vzdušný prostor Slovenské republiky s cílem přispět k zachování integrity vzdušného prostoru NATO a posílit bezpečnost našeho regionu.

V obsahu Memoranda o prohloubení spolupráce mezi Českou republikou a Slovenskem má téma obranné spolupráce velmi významné postavení. Bylo obnoveno setkávání na úrovni ministrů obrany a ředitelů pro obrannou politiku za účelem posilování obranně průmyslové spolupráce, vojenské spolupráce, posilování obrany východního křídla NATO a spolupráce ve formátu V4.

Probíhá intenzivní dialog se Spolkovou republikou Německo formou celé řady bilaterálních aktivit, které vyústí v oficiální jednání na úrovni ministrů obrany v červnu v Berlíně.

Pokud jde o komunikaci s veřejností, v programovém prohlášení vlády jsme slíbili, že budeme otevřeně a pravidelně informovat veřejnost o všech krocích v oblasti obrany. A já využiju jako příklad našeho přístupu právě tu nedávnou kauzu nebo případ toho podcastu. Protože případ podcastu armády s panem prezidentem, o jehož existenci nikdo nevěděl, a záměr jeho zveřejnění výlučně a bez alternativy na paralelním YouTube kanále Generálního štábu Armády České republiky, který byl zřízen za porušení vnitřních předpisů a směrnic Ministerstva obrany, dokonce i těch platných v rámci Armády České republiky, byl zvednut právě na půdě Sněmovny, dovolte mi proto využít této příležitosti k několika poznámkám k pojmům, které v této souvislosti zazněly.

První – cenzura. Obtížně cenzurovat něco, co nikdo nikdy neviděl. To dle mého názoru zní logicky. Součinnost. Ta by byla optimální. S prezidentem České republiky jsem hovořil o několika tématech dne dne 25. 3., ale podcast nezmínil. Proč taky? Jde o technickou otázku na pracovní úrovni. S náčelníkem Generálního štábu hovoříme často, obvykle dvakrát týdně, a to i samostatně. Dokonce jsme spolu hovořili o jeho koncepčním záměru, operacionalizaci čísla vojenské odbornosti 88. To je tiskový a informační důstojník.

Informaci o podcastu a záměru vytvořit paralelní kanál YouTube v rámci armády nikdy neposkytl. Až 9. 4. 2026, kdy byl vyzván na poradě ministra obrany, kdy již bylo po všem a bylo všechno pozdě a hlavně špatně. Veskrze formalita – řešení administrativních postupů, která ale byla uměle povýšena z pracovní úrovně na téměř politický systém.

Záměr existence podcastu a záměr jeho zveřejnění na paralelním kanále Generálního štábu Armády České republiky byl zjištěn tiskovým odborem Ministerstva obrany. Zjištěn. Ne, že jsme byli informováni. Zjištěn. Je nepřijatelné, když existuje nutnost věci u podřízeného zjišťovat, namísto aby byly v součinnosti a týmově řešeny. V rozporu s vnitřními předpisy a směrnicemi nebylo Ministerstvo obrany České republiky dopředu informováno. Nejde o nahodilost, ale symptom. Vzpomeňte na případ náčelníka Generálního štábu Armády České republiky s účtem X nebo informační operaci Karel. Můžeme jít ale hlouběji do historie delší než dekáda a sled podobných nepříjemností.

Pojem zákaz. Video mohlo být zveřejněno kdykoliv na oficiálním informačním prostředí Ministerstva obrany a Armády České republiky a dalších součástí Ministerstva obrany. Tohle prostředí je zavedeno již 15 let. Generální štáb Armády České republiky má přístupy a mohl zde video zveřejnit zcela samostatně. Tuto možnost Generální štáb Armády České republiky svým rozhodnutím ignoroval, protože měl jiný motiv.

Strategie. Od zjištění existence podcastu tiskové oddělení Ministerstva obrany žádalo o poskytnutí záznamu, aby mohlo sladit komunikační strategii ministerstva s posláním, které v podcastu sdělil prezident republiky. Generální štáb Armády České republiky třikrát tento požadavek zamítl, ačkoliv je takový stav v rozporu s rozkazem ministra obrany, směrnicemi a kontinuitou předchozích 15 let jednotné informační a komunikační strategie Ministerstva obrany.

Platforma. Procesní pochybení v založení paralelního YouTube kanálu je skutečná podstata problému, nikoliv podcast samotný. Porušení předpisů a směrnic uznal i Generální štáb a musel jej zrušit. Stále však trval na svém zamítavém postoji ke zveřejnění podcastu na oficiální platformě Ministerstva obrany České republiky.

Šetření. V jeho průběhu jsme dne 13. 4. 2026 získali podcast. Vzhledem k tomu, že v té době již byl případ předmětem diskuse v Poslanecké sněmovně, byl tímto vytvořen předpoklad, aby mohl být v případě požadavku poskytnut poslancům.

Tolik ve stručnosti. Zbytečné téma, ale takto to je, pokud absentuje způsobilost strategickým hlediskem vnímat pohyb síly v prostoru, v tomto případě informačním. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí paní ministryně Mrázová, připraví se paní poslankyně Bartošová. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené dámy, vážení pánové, mnohé z toho, co jsem zde chtěla zmínit, již dnes na plénu zaznělo z úst mých předřečníků. A vzhledem k tomu, že navržená témata dnešní mimořádné schůze jsou naprosto smyšlená, dovolím si využít tuto příležitost k tomu, abych nyní velmi otevřeně a konkrétně představila, co se na Ministerstvu pro místní rozvoj za poslední měsíce podařilo, a také ukázat, že plníme Programové prohlášení vlády a sliby, které jsme našim občanům dali.

Nebudu zde mluvit o vizích, budu mluvit o konkrétních výsledcích. První oblastí je stavební právo a bydlení. Z analýz se přesouváme k reálným krokům. Když jsem rezort přebírala, byl plný studií, ale reálných výsledků mnoho nebylo. To jsme změnili. Jako první hned mohu zmínit to, co již dneska několikrát na plénu zaznělo, a to je novela stavebního zákona. Ta je dnes ve druhém čtení a dnes byl rovněž zaslán všem třem výborům komplexní pozměňovací návrh, a to jak hospodářskému výboru, ústavně-právnímu výboru, tak i výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Tento komplexní pozměňovací návrh byl v pondělí projednán vládou a odsouhlasen. Současně již nyní řešíme implementaci v území nové státní stavební správy. Sedm z osmi územních koordinátorů již pracuje ve svých územích. Rovněž je ustaven strategický i řídicí výbor a ustavují se expertní skupiny. Směřujeme k principu jeden úřad, jedno řízení, jedno rozhodnutí. Přiznejme si zde jasný fakt. Řešíme nefunkční systém, kde už dnes až 25 procent úřadů reálně nefunguje, neboť jsou obsazeny pouze jedním zaměstnancem anebo žádným zaměstnancem. K tomu 30 procent úředníků stavebních úřadů je dnes v předdůchodovém nebo důchodovém věku a tak či tak hrozí jejich odchod v brzké době.

Za druhé. Včera prošla druhým čtením novela zákona o podpoře bydlení. Cílem této novely je nastavení systému tak, aby byl skutečně použitelný, aby stát primárně využíval struktury, které již má, které jsou funkční a aby nevytvářel zbytečně nové a drahé struktury vně státní správy. Za druhým je cílem této novely návrat ke kompetenčnímu zákonu. Když to řeknu zkráceně, Ministerstvo pro místní rozvoj má řešit cihly, sociální práci má řešit Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Za třetí. Řešíme konkrétní problémy lidí, nejen paragrafy a aktuálně je to například téma úroku z kaucí a také včasné vracení kaucí. V nově vytvořeném kolegiu ministryně pro nájemní bydlení již byla nalezena shoda, jak toto řešit a kompromis pro pronajímatele i nájemníky. V současné době ho připravujeme ukotvit legislativně.

Za čtvrté. Připravujeme novelu zákona o podnikání v cestovním ruchu, takzvanou stopadesátdevítku, která je nejvíce známa díky informačnímu systému eTurista. Nechceme tlačit tuto novelu na sílu jako tomu bylo v minulém období. Pracujeme na kompromisu pro všechny, pro občany, obce, podnikatele v cestovním ruchu i rezorty. Chceme ukončit šedou zónu krátkodobých pronájmů a nastavit férové podmínky v území pro všechny podnikatele v cestovním ruchu.

Za páté. Zahájili jsme praktické kroky k revizi stavebních norem, aby konečně skončila přeregulovatelnost, konec Gold Plaingu, konec nefunkčních norem, které často jdou ve stavebnictví i proti sobě. Nemůžeme zde totiž hovořit o dostupném bydlení, když stavíme o desítky procent dráž než například v sousedním Polsku.

Druhou oblastí, které bych se ráda dotkla, jsou provozní výdaje. Ukončujeme plýtvání. Stát nesmí platit za papíry, ale za výstupy, které opravdu využije. Musím to zde říct naprosto otevřeně. Na ministerstvu jsme našli systém, díky kterému se platily miliony za výstupy, které nikdo prakticky nepoužíval, a to často společnostem a organizacím, z nichž řada předchozích vedoucích úředníků na ministerstvo přišla a ve kterých i v době svého působení na ministerstvu aktivně a vědomě dále fungovali a své kontakty a vazby na ně ani neukončili.

Jedním z příkladů může být například metodika pro městské bytové společnosti o rozsahu 500 normostran. Malá poznámka: Já neznám ani jednoho starostu, který by měl chuť a čas takové veledílo číst. Řekněme si na rovinu, autorům knih se doporučuje držet se maximálního rozsahu do 500 stran, když tvoří opravdu kvalitní literaturu. Průměrně dlouhá kniha dnes čítá něco kolem 350 normostran. Tady ministerstvo připravilo pro starosty metodiku o 500 stranách, která stála několik milionů.

Toto vše jsme zastavili. Ukončili jsme podobné neefektivní zakázky, jako jsou například další a další evaluace všeho ideálně řešených jako rámcová smlouva pro spřízněné společnosti realizované minimálně na čtyři roky. Také jsme ukončili neefektivní a drahý marketing, PR služby nebo organizace zbytečných akcí a aktivit. Odstranili jsme duplicity mezi agendami. Nevycházeli jsme přitom ale z našich domněnek nebo pocitů, jak je nám často podsouváno opozicí. Právě naopak. Vycházeli jsme z odborných a objektivních podkladů, jako jsou závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, výsledky našeho interního auditu a dalších podkladů.

Rovněž jsme díky tomu spojili oblast bydlení a sociálního začleňování do jednoho funkčního celku, aby nejen starostové mohli komunikovat téma sociálního začleňování, které velmi často souvisí právě s problematikou bydlení, jasně a přehledně na jednom místě. Stát nemá platit za analýzy, studie a metodiky, které skončí v šuplíku. Stát má občanům doručovat výsledky.

Třetí oblastí je pak náš Státní fond pro podporu investic. Z instituce, která dříve jen rozdávala dotace, děláme postupně nástroj na skutečnou realizaci projektů a poradenské místo pro klíčové téma dneška, kterým je bydlení. Zásadně jsme posílili roli Státního fondu podpory investic tím, že rozvíjíme poradenství obcím jako plnohodnotnou službu. Již dnes můžete najít projekt a webové stránky Obec ON, kde starostové mohou získat řadu velmi kvalitních podkladů a informací k tématu bydlení.

Za druhé, spouštíme Kompetenční centra pro družstevní bydlení. Za třetí, připravujeme Garanční fond pro družstevní bydlení a za čtvrté, připravujeme také legislativní změny v oblasti družstevního bydlení, po kterých bytová družstva již roky volají. Rovněž analyzujeme dopady financování bydlení pro mladé, ať už se jedná o zvýhodněné úvěry na akontace u hypoték nebo na nákup družstevních podílů. Také chceme obnovit bonus za každé narozené dítě. To vše znamená jediné. Státní fond podpory investic nemá řešit pouze financování, ale má poskytovat kompletní servis zejména pro obce od A do Z. To jest od záměru až po realizaci projektů pro bydlení.

Čtvrtou oblastí, kterou, které bych se ráda dotkla, je Národní plán obnovy. Oblast která není příjemná, ale je nutné ji zde říct na rovinu. V oblasti Národního plánu obnovy jsme opravdu nepřebrali na ministerstvu funkční systém. Přebrali jsme hlavně problémy. První oblastí je právě program Dostupné nájemní bydlení. Ačkoliv byl program určitě myšlen a tvořen v dobré víře, přiznejme si realitu.

Finanční nástroj 1 pod Státním fondem podpory investic i Finanční nástroj 2 pod Národní rozvojovou bankou nebyly finančně naplněny. I když bývalá vláda slíbila do programu uvolnit prostředky ve výši minimálně 10 miliard korun z Národního plánu obnovy a tyto prostředky dokonce i navýšit, což je veřejně doložitelné, tak se to bohužel nestalo.

I když do Česka finance z Národního plánu obnovy přišly, my jsme systém převzali se sekerou přes 4 miliardy korun z těch slíbených 10. Obce však investovaly do projektové přípravy ze svých prostředků miliony. Uvěřily bohužel veřejným slibům předchozí vlády, že finanční prostředky v programu budou a pokud bude dostatečný zájem, tak budou dokonce navýšeny. Dnes, půl roku před komunálními volbami, nemají starostové jasno v tom, zda, jak a z čeho budou své projekty realizovat.

Bývalá vláda rovněž měla možnost podpořit oblast dostupného bydlení dokonce i z evropských fondů a to v rámci mid-term evaluace v roce 2025. Bohužel na rozdíl od sousedního Slovenska tuto možnost nevyužila. My v současné době vytváříme nový finanční nástroj na podporu dostupného nájemního bydlení v rámci programu Integrovaného regionálního operačního programu a operačního programu Spravedlivá transformace. Věříme, že nalezneme v těchto operačních programech zhruba 5,5 miliardy korun, a to díky realokaci evropských prostředků v těchto dvou operačních programech. Toto je téma a problém, který aktivně řešíme s Evropskou komisí, Státním fondem podpory investic i Národní rozvojovou bankou a dalšími subjekty.

Druhou problémovou oblastí jsou také akcelerační zóny. Bývalá vláda bohužel zpozdila a zbrzdila celý proces schvalování akceleračních zón zhruba o půl roku. Reálně zde hrozilo riziko ohrožení získání evropských prostředků z Národního plánu obnovy. Projekt nyní doháníme v krizovém režimu, kdy hlídáme v harmonogramu každý den a každý krok. Ráda zde ale zmíním pro vás všechny, že návrh změny číslo 2 územního rozvojového plánu, který vymezuje akcelerační zóny na území České republiky, zveřejnilo Ministerstvo pro místní rozvoj v úterý 14. dubna na svých webových stránkách.

Společně s Ministerstvem životního prostředí jsme snížili původní plochu akceleračních zón více než pětinásobně – z více než 2000 kilometrů čtverečních na necelých 500 kilometrů čtverečních a i přesto splňujeme požadavky Evropské komise a Národního plánu obnovy na zajištění 3000 megawatt v rámci akceračních zón výkonu.

O čem asi nemá smysl zde mluvit, protože to je téma, které se zde řešilo několikrát a které ohrožuje nebo ohrozilo čerpání z Národního plánu obnovy je zpackaná digitalizace stavebního řízení. Stále napravujeme důsledky, udržujeme takzvané bypassové řešení a vracíme se k přípravě funkčního řešení skutečné digitalizace, které bude možné po ustavení procesů naší novelou stavebního zákona.

Páté oblasti, které bych se ráda dotkla, jsou evropské fondy. Udržujeme zde stabilní výkon a aktivně se připravujeme na programové období po roce 2027. V současném aktuálním období se Česko dlouhodobě drží na předních příčkách v rychlosti čerpání mezi všemi členskými zeměmi, a to na zhruba třetím až čtvrtém místě. Systém funguje a je pod kontrolou. Přiznejme si, že díky implementační struktuře, kterou nastavila bývalá vláda Andreje Babiše. Pouze tři z devíti operačních programů jsou identifikovány v tuto chvíli jako více či středně rizikové a u všech jsou dnes nastavena nápravná opatření, která se již plní.

V oblasti přípravy nového programového období 2028+ se nacházíme ve fázi, kdy nyní vybíráme priority napříč rezorty a připravujeme národní a regionální partnerský plán. Toto bude předloženo vládě do konce června letošního roku. Vedle toho musíme posílit finanční nástroje na úkor dotací jako přípravu na období po roce 2034, pokud by se Česko stalo již čistým plátcem. Návrh na odstranění zejména legislativních bariér pro využívání finančních nástrojů rovněž budeme předkládat vládě do června letošního roku.

V příštím pololetí letošního roku budeme předkládat implementační strukturu, jednotná pravidla a metodiky tak, abychom mohli nové programové období pokud bude schválen víceletý finanční rámec, mohli spustit již od 1. ledna roku 2028.

V této oblasti se dotknu i jednoho z dnešních témat – a to je střet zájmů. Český systém prevence střetu zájmů je systematicky nastavený a je pevnou součástí nastaveného systému řízení a kontroly. Ostatně i sama Evropská komise toto shledala jako vhodně nastavené a toto Evropská komise potvrdila již v roce 2022. Na nastaveném systému se příchodem naší vlády nic nemění.

Šestým tématem je pak – jaký je tedy hlavní rozdíl oproti minulosti, a to nejen na Ministerstvu pro místní rozvoj? Ten rozdíl je jasný. Předchozí vláda připravovala projekty hlavně na papíře. Utrácela za analýzy, několika set stránkové metodiky evaluace, neefektivní marketing a PR služby. Organizovala desítky pracovních skupin jenom na našem ministerstvu, výborů, avšak bez reálných výsledků. Sama jsem v několika těchto pracovních skupinách byla a tak vím o čem mluvím. Hlavně však nechávala problémy na další ve stylu „a po nás potopa“.

Co děláme my jinak? Za prvé zastavujeme nefunkční věci a zvyšujeme efektivitu při plnění agend našeho ministerstva, a to například právě i v návaznosti na zprávy a doporučení Nejvyššího kontrolního úřadu.

Za druhé opravujeme systém, odstraňujeme duplicity, snižujeme byrokracii a opravdu šetříme provozní výdaje státu.

Za třetí doručujeme konkrétní změny, které jsou jasně doložitelné.

Za čtvrté také znovu navazujeme zpřetrhané vazby s klíčovými aktéry našich kompetenčních oblastí v Česku i v zahraničí, ať se jedná o partnery ze Slovenska nebo o profesní organizace nebo územní partnery v Česku. Musím sama říci, že jsem byla opravdu překvapená tím, kolik profesních organizací a asociací bylo rádo, že jsem je přijala, a to jsem ve funkci čtyři měsíce necelé, že předchozí ministry bohužel ani nepotkaly. Závěrem už jen jedna věta: analýzy už máme teď budeme doručovat výsledky. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a v tuhle chvíli vystoupí paní poslankyně Bartošová. Připraví se pan ministr Červený.

 

Poslankyně Lucie Bartošová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vystoupila k otázce, která se týká budoucnosti veřejnoprávních médií v této zemi.

V pondělí byla zveřejněna nová expertní studie, na které spolupracovaly tři české univerzity – Univerzita Karlova, Univerzita Masarykova a Univerzita Palackého. Není to dokument politické strany, je to mezinárodní srovnání 13 evropských zemí postaven na konzultacích s národními odborníky. A závěr té studie je jasný: současný český model financování médií veřejné služby, tedy poplatky doplněné o automatickou valorizaci podle inflace, splňují všechny požadavky, které na nás klade Evropský akt o svobodě médií – stabilitu, předvídatelnost, přiměřenost a ochranu redakční práce. Studie přitom nejen nedoporučuje zásadní změnu, ona výslovně varuje, že změna stávajícího modelu by přinesla více rizik než přínosů.

A tam, kde má český systém slabiny – především vyšší administrativní náklady na výběr a nižší sociální spravedlnost plošného poplatku – lze podle expertů řešit drobnou rekonstrukcí, ne demolicí celé budovy. A přesně v tomto kontextu mě jako členku mediálního výboru znepokojuje, jakým způsobem vláda v této oblasti postupuje.

Programové prohlášení vlády slibuje zrušení koncesionářských poplatků, ale konkrétní podobu náhrady jsme dlouho neviděli. V březnu pak koaliční poslanci a politici oznámili, že ještě před změnou modelu prosadí poslanecký návrh, který zruší povinnost pro poplatků pro firmy, lidi nad 75 let, mladé do 26 let a osoby se zdravotním postižením. Podle vyjádření ředitelů České televize a Českého rozhlasu by tento jediný krok znamenal výpadek až 30 procent jejich příjmů z poplatku.

V pátek 10. dubna, tedy minulý týden, ministr kultury pan Klempíř se setkal s řediteli České televize a Českého rozhlasu a po tomto setkání oznámil, že jeho ministerstvo chystá zákon, který poplatky zruší a nahradí je financováním ze státního rozpočtu.

A tento týden v úterý 14. dubna 2026 vládní koalice představila zbrusu novou mediální legislativu. Zákon, který ruší vše, co tu dosavadně bylo, a nejen poté zákonné a systémové stránce. On také ruší spoustu věcí v praxi. Vážení spoluobčané, věděli jste například, že tento návrh zákona ruší zahraniční vysílání? Že ruší regionální studia? Zákon v této podobě prostě bezostyšně rozebírá média veřejné služby. Nehledě na to, že se ve mně mísí otázky, kým nebo spíše čím byl tento zákon napsán? No, celé to probíhá jakoby spolu pejsek s kočičkou vařili velkou mediální novelu. Do českého hrnce dáte maďarskou klobásu, zalijete to trochou prošlého polského piva a nakonec přidáte slovenské halušky. (Smích a potlesk opozičních poslanců.)

A já se ptám, viděl z této vlády někdo, co se stalo na Slovensku? Slovensko zrušilo poplatky narychlo v politickém balíku těsně před volbami. Parlament nejprve schválil, že RTVS bude dostávat 0,17 procenta HDP. Když přišla nová vláda, prostou parlamentní většinou snížila tuto částku na 0,12 procenta. Méně než 3 měsíce po volbách přišla slovenská média veřejné služby téměř o třetinu rozpočtu. To není teorie, to je realita, kterou jsme u našich sousedů sledovali před necelými dvěma lety. A přesně i před tímhle nás expertní studie varuje. Cituji: „Financování ze státního rozpočtu vykazuje vyšší míru rizika v oblasti politické nezávislosti, předvídatelnosti, adekvátnosti a transparentnosti. A to platí i pro varianty, kde je financování zákonem navázáno na nějaký makroekonomický ukazatel, třeba na HDP.“ Slovenský příklad ukazuje, že takovou pojistku parlamentní většina může změnit jediným hlasováním.

Pokud má jakákoliv zásadní změna – zásadní změna od základu českého modelu obstát, musí splňovat tři podmínky. Za prvé, musí být postavena na věcně doloženém problému a ne na politické chuti. Za druhé, musí mít pojistky, které politickou většinu nutí dosáhnout širšího konsensu. A za třetí, musí být výsledkem skutečně odborné debaty, ne pátečních tiskových konferencí po setkání s řediteli.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, opozice nestaví barikády proti modernizaci systému. Pokud má vláda konkrétní návrh, jak zlepšit administrativu výběru poplatků, jak posílit sociální spravedlnost příspěvku nebo jak přesněji vymezit službu v digitální době, to jsou témata, na kterých my sami se chceme podílet a na kterých samozřejmě my budeme spolupracovat. Co nemůžeme akceptovat, je rychlý zásah do mechanismu, který podle nezávislých expertů funguje, který splňuje evropské standardy a jehož demolice může skončit přesně tam, kde dnes končí veřejnoprávní média v zemích, kde se státní rozpočet stal nástrojem politického vlivu na to, jaké zprávy lidé dostávají.

Když přišel pan ministr Klempíř na ministerstvo – a mě moc mrzí, že tady momentálně nesedí – se svým motoristickým programem, že nezruší koncesionářské poplatky, tak jsem si říkala, no, kéž by mu to vydrželo, kéž by ustál ten tlak od Andreje Babiše, od největšího hejtra českých médií. Ale slovy klasika, byl to pokus, který nevyšel, experiment, který se nevydařil a dopadlo to jako vždycky.

A ještě jednu věc chci říct nahlas. Argument, že stát ušetří občanům peníze tím, že přesune média pod státní rozpočet, je fakt zavádějící a fakt lichý. Stát žádné vlastní peníze nemá, občané to zaplatí stejně. Děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní poprosím k řečnickému pultíku pana ministra Červeného.

 

Ministr životního prostředí ČR Igor Červený: Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes jsme se zde setkali ke speciální schůzi s nápisem Chaos. Já opravdu musím říct, že chaos na Ministerstvu životního prostředí byl, než jsme na něj přišli. (Potlesk vládních poslanců.) Pan Hladík se totiž snažil zahladit, co skutečně udělal s Novou zelenou úsporám. On stále tvrdí s opozicí, že to jsme my, co nepřejeme lidem, aby si mohli zateplit domácnosti. Jenomže jaká jsou data? Kdy NZÚ byla zastavena a proč a kým? Bylo to za minulé vlády. A proč byla zastavena? Protože byla přečerpána. A o kolik byla přečerpána? Vážené dámy, vážení pánové, ne o jeden, ani dva, ani pět, ale o skoro 10 miliard korun!

Takže když jsme přišli my a pan Hladík říkal, ale já jsem měl náhradní řešení, tak jsme se Státního fondu pro životní prostředí zeptali: Máte ho v šuplíku nebo na poličce? Neodnesl si ho třeba pan Hladík omylem, když vyklízel kancelář a smazal všechny e-maily? Třeba to bylo v té e-mailové korespondenci. Ale nebylo, přátelé! Nebyl žádný náhradní plán. Plán byl jediný, aby Andrej Babiš a naše vláda převzala Ministerstvo životního prostředí co nejdříve, aby to zastavení spadlo na naši hlavu. Ale ono ejhle, ono se to tak nestalo a odkrylo se to.

A co jsem musel udělat já, vážené dámy a vážení pánové? Já jsem ani neměl čas se pobavit s panem prezidentem, protože s panem premiérem jsme okamžitě po mé inauguraci jeli na Ministerstvo životního prostředí, a tam jsme tu Novou zelenou úsporám našli – kómatu, od krve a s dluhem 10 miliard. A my jsme museli okamžitě jednat, přátelé, okamžitě! A měli jsme před sebou jen dvě varianty. Ta první varianta byla, že bychom využili těch málo finančních prostředků, které nám zůstaly v rámci nějaké optimalizace, a mohli bychom uspokojit jenom pár žádostí. Ale protože jsme pravicová strana a protože jsem to dneska říkal v České národní bance, tak potřebujeme nastavit jednu zásadní věc. Říká se tomu předvídatelné prostředí a chovat se udržitelně k finančním prostředkům. Cože to obnáší? Obnáší to jednu zásadní věc. Když máte možnost vy jako domácnost, která produkuje finanční zdroj, tak my vám pomůžeme. My vám pomůžeme v tom slova smyslu, že vy si zhodnotíte svoji nemovitost, připravíte si projekt, podáte si žádost od května tohoto roku, my ten projekt vyhodnotíme a poskytneme vám úhradu úroků a RPSN. Co to pro vás znamená? V průběhu času vaše vlastní investice rozložená v čase bude mnohonásobně nižší než náklady spjaté s energiemi, protože to je ten princip. Stát nemůže všem všechno platit, protože jak řekla velmi pěkně kolegyně přede mnou, stát nemá žádné peníze, stát má naše peníze. On je od nás vybírá formou daně. Takže Pepíček už se Aničce na zateplení nemůže podílet, protože tady máme obranu, máme tady školství, máme tady zdravotnictví a máme tady x dalších důležitých věcí.

Takže my vám pomůžeme. My vám pomůžeme v tom slova smyslu, že zaplatíme úroky, zaplatíme RPSN a vám se ta investice do toho zateplení vyplatí, protože budete v důsledku platit za energie méně, bude to vaše investice a vy budete šetřit peníze. Jste v situaci, kdy ty finanční zdroje nemáte? Ani na vás jsme nezapomněli, protože jenom kapitalistická společnost si ze své přidané hodnoty může dovolit sociální přístup. A vám a pro vás jsme připravili Nová zelená úsporám Light. Co to znamená? 400 000 korun pro tyto domácnosti – 250 000 korun na zateplení, výměnu oken, dveří případně a 150 000 korun na výměnu energetického zdroje. Podpoříme vás. Nenechali jsme vás v tom. To nejsou planá hesla jako předchozí vlády, kdy se čekalo 9 měsíců.

A co je kouzlo této věci? Kouzlo této věci je, že nám to vydrží až do roku 2030, přátelé! A to je velmi důležité, protože stavební průmysl patří mezi 5 nejdůležitějších tvůrců HDP České republiky. A nám psaly ty stavební firmy a ptaly se nás: Budete to rušit úplně? Bude to s nějakými výpadky dopředu? Nebo co s tím budete dělat? A my jsme jim řekli, my to zabezpečíme. Byla tady otázka, ale může se stát, že o to nebude zájem. Ale, pane exministře, zájem o to je. (K poslanci Hladíkovi.) Už víme v tento moment, že těch žádostí budou stovky. Skutečně. Víme to od těch poradenských firem, víme o tom, že to bude od stavebních společností. Ano, udělal jste těch 450, ale na dluh a nechal jste nám to tam na stole. Vy jste udělal skvělou show v hospodě: objednal jste panáky, objednal jste pivo, někoho jste možná pozval i na polívku, ale utekl jste bez placení! A nám se tady nechává...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane ministře, já vás musím přerušit. Je 21 hodin. Vzhledem k tomu, že nebylo hlasováním v průběhu dne prodlouženo dnešní jednání, tak musím naši schůzi přerušit, respektive diskusi k pořadu schůze. Přerušuji ji na neurčito, protože nemám zprávu o žádné dohodě klubů na datu, na jiném termínu.

A dovolím si vám připomenout, že zítra, to je v pátek 17. dubna, bude v 9 hodin pokračovat přerušená 14. schůze Poslanecké sněmovny. Do té doby vám přeju hezký zbytek večera a pěkný den.

 

(Schůze přerušena v 21.00 hodin.)

Aktualizováno 17. 4. 2026 v 14:51.