Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Návrh, který by potenciálně přicházel v úvahu, a třeba i ve stavu legislativní nouze, a kde skutečně vláda konat nemůže, je návrh, který vychází z toho, co představila stínová vláda ODS, a to je ten návrh na snížení daně z příjmu, tedy snížení spotřební daně v případě pohonných hmot. Ale touto cestou se vláda nevydala, byť tedy je tam nějaké plošné odpuštění daní.
Ale samozřejmě rozumím tomu, že i státní úředník, tomu se ještě vrátím, k pojmu státní úředník, když jsem mluvil o té říši divů, tak tam rozumím tomu, že chce mít, aby jako to třeba odpouštění daní neprobíhalo dlouhodobě nebo systematicky, chce mít jasný zákon. Ale to je něco, o čem vláda nikdy neuvažovala, to je něco, s čím vláda nikdy vlastně ani neplánovala přijít.
My jsme s tím přišli, my jsme to plošné zastropování obecně kritizovali. My jsme přijali stínové usnesení vlády ODS 31. března 2026. Nebudu to tady celé předčítat. Budu ohleduplný i k ostatním řečníkům. Poslali jsme ho datovou schránkou do Strakovy akademie, protože jsme pochopili, že posílání věcí datovkou je novinka v rámci politické kultury, kterou nám tady zavádí Andrej Babiš.
A zároveň jsme tedy připravili ten krizový nárazník, sedm opatření pro firmy a ekonomiku, kde bod číslo 1 je zrušení a zastropování marží a snížení spotřební daně i na benzín, a pak třeba takové užitečné věci jako odklad plateb DPH a prodloužení odvodového období.
Řekněme, že některé ty návrhy míří k tomu, že celá řada analytiků hodnotí, že ta krize zdaleka není u konce, válka probíhá a nyní Hormuzský průplav neblokují jenom Íránci, ale i Spojené státy, paradoxně tak, aby znemožnily Íránu vybírat vlastně poplatky za volný průjezd Hormuzským průlivem. Takže ta řešení zde jsou, ale rozhodně to teda není ten návrh, který nám nyní předložila vláda.
A to je ten důvod, proč budu hlasovat proti. To je ten důvod, proč se domnívám, že by tento návrh neměl být přijat. Je to úplně zbytečná norma. Vláda si tím k ničemu nepomůže. Slyšeli jsme tedy, že maximálně si pomůže k tomu, že se nebudou muset bát asi nějakých žalob.
A samozřejmě, když se podíváme na to, co vlastně zaznívá z byznysu, tak já rozumím tomu, že velkým hráčům ta současná situace vyhovuje, protože velcí hráči zároveň mají ty rafinérie a velcí hráči si zároveň dokáží nějak s tou cenou poradit, ale odnáší to ti menší podnikatelé. Takže Andrej Babiš tady úspěšně pokračuje ve svém tažení proti malým a drobným podnikatelům, což je jeho obvyklá taktika. Koneckonců to zapadá do toho schématu jako nezvyklý vládnout, jako nezvyklý dělá byznys, jak on vidí, že má svět fungovat.
A když jsem tady na úvod svého slova mluvil o tom, že si připadám jako Alenka v říši divů, tak to vyjádření vládního zmocněnce Filipa Turka na adresu státních úředníků – a já to tady nebudu opakovat – mi přijde naprosto neobhajitelné, byť už jsem zaznamenal, že třeba pan ministr Macinka to také hájí slovy, že je to vlastně, že to je Hilsneriáda na Filipa Turka a že to je značně nedůstojné. Tím spíše, když se k ní připojí někteří lidé, kteří mluví jménem ctěné Židovské obce. Já myslím, že skutečně, pokud se tady zneužívají termíny, které míří ke genocidě, tak já už jsem to tady jednou taky na plénu k tomu mířil, když jsem mluvil o rudých motoristech. Nebudu to tady opakovat znovu, ale je tedy skutečně smutné se dívat, na jak velké dno politická kultura v dnešní době klesla. Děkuji za slovo.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Petr Bendl.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a vážení kolegové. Já jsem tady měl pár poznámek čistě k tomu zákonu, nicméně a dokonce jsem uvažoval, jestli vystoupím, protože spoustu věcí řekl můj ctěný kolega Karel Haas. Nicméně ten úvodní projev paní ministryně mě trochu nadzvedl za židle. Já sice tomu politicky rozumím, že nejlepší obranou je útok, ale za většinou za velkoústými slovy se většinou skrývá nejistota.
A podle mě je to nejistota v tom, že jestli vláda už dnes nepřekračuje zákonné mantinely, které má. Paní ministryně tady v tom svém projevu, kde akorát napadala, poplivala opozici, tak tady zároveň chválila ta stávající opatření, ale neřekla nám vůbec nic o tom, vůbec nic o tom, proč potřebujeme nový právní rámec pro ta stejná opatření. Dozvěděli jsme se akorát jednu větu, že vláda potřebuje silnější nástroj. Proč, když chce dělat stejná opatření? To jsme se rozhodně nedostali. Z mého pohledu jsme dostali na stůl zákon, dokonce v legislativní nouzi, který je nadbytečný, protože upravuje už to, co se řeší v jiných právních předpisech a vláda už to dokonce využívá.
Druhá otázka je, zda je takové využívání správné a účelné. A tento zákon, který vám předkládáte v legislativní nouzi honem honem, do dva měsíce po tom, co byl uzavřen Hormuzský průliv, tak je ušitý horkou jehlou a navíc dává vládě do ruky možnost zasahovat do tržního prostředí. A zároveň popírá tento návrh princip právního státu, to znamená princip jednoznačné možnosti soudního přezkumu opatření obecné povahy a zároveň kompenzací, pokud vláda svým rozhodnutím sama způsobují někomu nějaké škody.
Regulace cen může znít líbivě, ale je mnohokrát prokázáno, že dlouhodobě nefunguje. Je to logické. Když stát určí nějak cenu, nastanou v zásadě dvě možnosti. Buď si ji nastaví výš než za kolik by některé čerpací stanice prodávaly samy a ty si ji jednoduše zvednou k tomuto stropu, to jsme viděli u různých regionálních pump, nebo ji naopak nastaví níž, než to odpovídá reálným nákladům a situaci na trhu. A pak z dlouhodobého hlediska přichází nedostatek, protože nikdo nemůže dlouhodobě prodávat se ztrátou.
Centrální plánovaná ekonomika – je to historicky prokázáno – zkrátka nefunguje. Stát nikdy trh ani chování lidí nepřechytračí, neomluví, arogantně nevytlačí. Takové zásahy většinou obvykle přinesou víc škody než užitku. Nemusíme se dívat ani do Maďarska, které tady zmínila paní ministryně, ale můžeme se podívat i na ropné šoky v sedmdesátých letech. Vždycky každá regulace cen z dlouhodobého hlediska přinesla nedostatek.
Dokonce sám váš premiér Andrej Babiš 27. března tomu řekl, cituji: „Samozřejmě by bylo možné regulovat samotné ceny, ale je to nesmysl. Je pravda, že jsem to v minulosti navrhoval, ale následně jsme viděli zkušenosti z Maďarska i z Itálie a víme, jak to dopadlo.“ A co dělá vláda Andreje Babiše? Reguluje ceny. Vždyť vy večer popíráte to, co sami říkáte. A v této složité ekonomické situaci vše zhoršujete tím, že přispíváte k té nejistotě, která už je tady sama o sobě.
Samozřejmě je jedno opatření, které my jsme navrhovali a vláda se částečně k němu přiklonila, a to je snižovat daňovou zátěž, která tvoří skoro 50 procent konečné ceny benzínu a nafty. Vy jste snížili spotřební daň u nafty. A byl to náš návrh, který jste předtím dehonestovali, kritizovali, zesměšňovali a zlehčovali. A pak nám tady budete říkat, že my máme politiku malosti? Politiku trucu, paní ministryně? A co je politika trucu, když najednou, když jste na začátku dehonestovali náš návrh na snížení spotřební daně, zlehčovali jste ho, zesměšňovali, a pak jste vlastně k němu přistoupili beze studu? Aniž byste řekli, že jste se mýlili, když jste ho kritizovali. Beze špetky studu. ***
