Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
Poslanec Vojtěch Munzar: Na pana kolegu Horáka, vaším prostřednictvím, který se mnou nesouhlasil. Já jsem nekritizoval, jestli jste mě dobře poslouchal, ten zákon jako celek, jenom jsem varoval před tím, že pokud se ta regulace příliš přežene, může způsobit jiné problémy. Protože někteří ti lidé stejně budou si ty peníze shánět, ale právě půjdou za těmi lichváři, právě půjdou do té šedé zóny, právě půjdou do prostředí, kde žádná pravidla nefungují a bude to pro ně ještě horší.
Proto já jsem vůbec nezpochybňoval boj proti lichvě. Ano, máte pravdu, vede se s ní boj od středověku, ale vede se s ní boj ten neustálý a někdy většinou to nefunguje, protože lichvu tady máme už od toho středověku. Jenom prostě nesmíme chtít, aby lidé chodili za lichváři, právě kde by platili ty nehorázné peníze za úroky, ale musíme se starat o takové prostředí, aby měli možnost si půjčit legálně na trhu, kde existují nějaké podmínky, podmínky, kde se to dá skoro zkontrolovat, kde mají možnost nějakého dovolání. Jenom jsem tady varoval před tím, aby se ta regulace nepřehnala, abychom je někam nevyhnali do šedé zóny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času s další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Horák. Tak, prosím.
Poslanec Jiří Horák: Už velmi krátce. Já tu argumentaci chápu, jenomže vzhledem k tomu, že ty půjčky v dnešní době se dají naklikat velmi rychle na internetu, tak tady podle nezávislých průzkumů až třetina, třetina těch poskytovatelů je půjčuje za opravdu lichvářské úroky. Jak jsem říkal, například na 20 tisících to dělá 8000 měsíčně ta splátka, tak právě ta rychlost, která umožňuje na internetu si tyhle půjčky naklikat, to dělá nebezpečným. A že ti lidé půjdou do šedé zóny. Tohle už je šedá zóna. Tohle už je šedá zóna. Třetina těch poskytovatelů legálních na internetu je šedá zóna a lichva.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Vracíme se k obecné rozpravě. Jako další přihlášený je pan poslanec Libor Turek. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Libor Turek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se tedy krátce vyjádřil ke sněmovnímu tisku. 145 – spotřebitelský úvěr. Já při tom svém vyjádření budu vycházet, řekněme, z veřejně přístupných zdrojů, jak jsem se tak díval do různé literatury a tak dále, ale budu vycházet i z takové úvodní diskuse, tak, jak se tím zabýval podvýbor pro bankovnictví, který řekněme na svém úvodním setkání tento návrh zákona v takové úvodní fázi projednával.
Tak jak už tady bylo řečeno, mi jde v podstatě vlastně o transpozici práva EU a v této souvislosti byly diskutovány některé, řekněme, novinky. Je to například lhůta pro spotřebitele v délce tří dnů na porovnání nabídek pojištění, potom bylo diskutováno v této souvislosti i právo takzvané být zapomenut, což znamená, že po určité době od vyléčení pacienta se pohlíží na jeho onemocnění, jako by nebylo a bez tohoto práva by ve vztahu k pojišťovacím a bankovním produktům tito lidé byli již navždy řazeni do skupiny klientů s vysokým pojistným rizikem.
Tato novela obsahuje nebo se vztahuje i na bezúplatný úvěr, což je například nákup na splátky. Myslím, že to tady také bylo ze začátku zmíněno anebo ve včerejším úvodním slově paní ministryně. A v této souvislosti byla diskutována, byly diskutovány i takzvané úvěry pro OSVČ, ale nakonec se předkladatel si myslím správně rozhodl nezatěžovat tuto novelu tímto a vyřeší se to nějak následně a separátně
Teď bych se zaměřil na dvě oblasti, které vlastně mně na tom zákoně přišly zajímavé. Tak tou první je problematika odvolání se u finančního arbitra, kdy dochází ke svým způsobem paradoxnímu a z mého pohledu ve zvláštní míře úspěšnému napadání řádně doplacených úvěrů, starých i několik let, které byly často splaceny bez pochybení ze strany spotřebitele. Jinými slovy z důvodu údajného selhání odborného posouzení úvěryschopnosti, to znamená, že nebyla dostatečně prověřena jeho schopnost půjčky splácet, požaduje spotřebitel zneplatnění smluv. Úvěr přitom řádně doplatil a týká se to i úvěrů starých několik let. Jsou mu vráceny veškeré úroky a veškeré náklady spojené s úvěrem a vlastně zaplatí pouze nebo zaplatil pouze jistinu. To znamená, že vlastně získal úvěr bezúplatně. Tady bych ještě připomněl, že toto se týká posouzení úvěruschopnosti, což je něco jiného než posouzení rizika.
Poskytovatelé půjček, a to musím říci, že z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že samozřejmě se to netýká jenom poskytovatelů nebankovních úvěrů, ale i bank. Upozorňují, že počet takových případů roste. Jenom loni napadlo u finančního arbitra platnost úvěrových smluv z důvodu selhání odborného posouzení úvěruschopnosti více než 11 000 lidí. To vyplývá z dat Kanceláře finančního arbitra a meziročně se prostě jedná o relativně velký nárůst těchto případů. V drtivé většině případů jsou stěžovatelé úspěšní. Buď jim dá arbitr za pravdu, anebo ještě před rozhodnutím arbitra dojde k dohodě. A to se týká nejen poskytovatelů nebankovních úvěrů, ale i bank. A ty banky přitom mají systém prověřující dlužníky nastavený relativně velmi přísně. Nemusím říkat, že tyto ztráty se následně promítají do kalkulace budoucího rizika v podobě vyšších cen za půjčku. Rozhodnutí arbitra může samozřejmě přezkoumat soud a tak se i děje.
Čili to odborné posouzení úvěruschopnosti probíhá určitým standardním způsobem, Banky ho mají sofistikovanější, mají ho přísnější. Jiné subjekty ho mají třeba řekněme méně přísné. Ale jedná se o trend, jak získat v podstatě bezplatnou půjčku, a myslím si, že tato tématika bude ještě předmětem diskusí na výboru. Druhou problematikou je už tady také zmíněné to zastropování takzvaného RPSN, což je roční procentní sazba nákladů, což jsou samozřejmě úrok plus různé poplatky. Může se tam počítat pojištění zprostředkování výběr peněz například na místě u některých poskytovatelů úvěrů, časová hodnota peněz se tam počítá apod. A v návrhu zákona je to řešeno následujícím způsobem: pro úvěry do 20 000 korun a se splatností do jednoho roku, tak to je řešeno tím, kolik může spotřebitel maximálně přeplatit, a to je z toho důvodu, že RPSN, a to je uvedeno v důvodové zprávě, ztrácí údajně význam u úvěru s krátkou dobou splatnosti. Extrémně se totiž propisuje do takzvané časové hodnoty peněz.
Pro úvěry nad 20 000 korun a se splatností delší než jeden rok, tak tam je stanoven strop, který tady včera paní ministryně zmiňovala, a to je 48 procent. Ten algoritmus, jak se to všechno počítá, a odůvodnění těchto hodnot, to bych teď nechal stranou, protože to není úplně pro ten úvod důležité. Musím říct, že je asi pravdou, že v rámci EU, pokud komporujeme(?) se zeměmi EU, tak to stropování je poměrně běžné, jak jsem vyčetl, aplikuje ho snad více než 20 zemí a je dlužno říci, že návrh na zastropování v tom našem návrhu zákona nebo návrhu zákona vlády patří spíše k těm liberálnějším. Ale můj názor na to je ten, že – a proto jsem nechal stranou ty algoritmy, jak se zjistí, prostě, jak se došlo k té číslovce 48 procent, že RPSN sice vypadá elegantně a na první pohled zcela jasně, ale je to málo uchopitelné. A to nejen pro spotřebitele. A stálo by podle mého názoru možná za to, se nad tím ještě zamyslet. Teď nemluvím vůbec o té výši RPSN, ale mluvím o tom stropování u těch dvou typů úvěru, tak jak je to rozděleno. ***
