Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Máme tady před sebou tři faktické poznámky: nejprve Marie Pošarová, potom Marian Jurečka a Jan Berki. Ta časomíra tam jde teďka už správně. Počkejte, já to vynuluju, malý moment.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Já bych se jenom vyjádřila krátce. Ono tady nejde jenom o to vzdělání, o ty tituly. Ale tam bylo jasně řečeno, že ona má dvacetiletou odbornost právě v rámci té dozorčí rady do toho fondu, do kterého se hlásí. Takže když se podíváme, jací zástupci byli v dozorčích radách vlastně nebo ještě jsou, tak musím říct, že ona nejenom tu odbornost, ale i to vzdělání dokonale splňuje.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času s velkou rezervou. Poprosím Mariana Jurečku. Připraví se Jan Berki. Pane poslanče, máte 2 minuty.

Poslanec Marian Jurečka: Dobré skoro poledne. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem řádně přihlášen, mám k tomu delší projev, který tady chci říci, ale teď v té debatě chci tady zmínit jako dva takové postřehy za mě.

Mě překvapuje, že vlastně u tohoto návrhu zákona teď v té probíhající včerejší a dnešní debatě nevystupuje žádný člen vlády, který má už předchozí zkušenost. Kdyby tady přišel někdo z kolegů z hnutí ANO, kteří byli ve vládě Andreje Babiše mezi roky 2018 – 2021 a řekl, co mu tak na těch principech, které byly ustanoveny s podporou, velkou podporou hnutí ANO Andreje Babiše, Radka Vondráčka a dalších, co dneska vlastně je takovým problémem, že to chcete zrušit? Proč tady nepřijde žádný ministr, aby to konkrétně popsal na konkrétních principech, postupech, kde je ten problém, kde jsou ty velké náklady a podobně?

Je to zvláštní, že to nikdo z nich tady nejde obhajovat. Já bych se s nimi rád argumentačně střetl, protože podle mě tenhle princip má pozitivní výsledky na to, že každý ten ministr si daleko víc rozmyslí, koho k té nominační komisi k tomu posouzení pošle, zda nepošle úplného „nounejma“, zda nepošle úplného řeknu nominanta, který prostě nemá alespoň základní předpoklady a kompetence. A ty nejsou jenom v tom, co má napsané na diplomu a v dosaženém vzdělání.

A ta druhá poznámka – na pana kolegu Ševčíka. No, jestli nějaký ministr chce podepsat někoho do dozorčí rady, který neví, co to je princip péče řádného hospodáře, tak je to zoufalé. Na to nemusím být právník. Já jsem ten rostlinolékař. Ale od vstupu do politiky v roce 2012, když jsem začal jako krajský zastupitel, tak prostě princip péče řádného hospodáře je jeden ze základních předpokladů, který musí znát de facto každý starosta, každý komunální krajský zastupitel. Děkuju.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, pane poslanče. Děkuji.

Poprosím pana poslance Jana Berkiho.

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Jenom bych chtěl vaším prostřednictvím panu kolegovi Ševčíkovi znovu osvětlit, proti čemu já jsem protestoval. Vy jste říkal, že není fér tu napadat někoho, kdo se nemůže bránit. Já jsem jenom argumentoval tím, že to tedy nemáte dělat sám. A není v tom rozdíl, jestli jmenujete jednotlivé členy nebo komisi jako takovou. To je jedna věc.

Druhá věc – doporučil bych podívat se na složení té komise a potom se tedy tím pádem bavit o tom, jestli jsou nebo nejsou odborníci. A opět se vracíme k tomu, že tento zákon ten proces úplně ruší. Pokud se vám nelíbí, jak je komise skládána, pojďme se bavit o tom, jak má být skládána jinak. Ale ten váš argument vcelku mi přišel jako ne úplně patřičný.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka pro tuto chvíli. Poprosím pana poslance Bohuslava Niemiece. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já se taky přidávám k debatě, protože tady jde o meritum věci, o ten výbor, o to, jakým způsobem se schází, o to, že vydává nějaké stanovisko. Tady nejde o konkrétního kandidáta. A prosím nesuplujme roli toho výboru tady, kde prostě budeme posuzovat toho kandidáta. V minulosti neprošli nominanti naši. Neprošli nominanti vaši. A to je v pořádku.

Já opravdu nechci tady řešit a posuzovat jednotlivé kandidáty. Právě to má dělat ten výbor. A když zrušíme, když celý ten zákon zrušíme, tak už to tu padlo: prostě ten proces znepřehledníme. Ano, jsou tam věci, které se dají vylepšit. Pojďme pracovat na tom, že je vylepšíme. Ale nerušme ten zákon jako celek. Děkuji.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Faktické poznámky v této chvíli nejsou, přednostní právo také ne.

Poprosím a pozvu k řečnickému pultu Karla Dvořáka, který je řádně přihlášen, připraví se Michal Zuna a další, kteří jsou na obrazovce.

Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem se nehlásil s faktickou poznámkou a využiji tento prostor k tomu, abych vám sdělil dvě svoje krátké poznámky k otázkám formálního vzdělání. Je to určitě zajímavé téma a myslím si, když jsem tak poslouchal tu debatu, že to jde glosovat citátem Francise Bacona, a to že vědění je moc. A krásou češtiny je, že slovo moc má v tomto případě dva významy.

Druhou poznámkou bych snad ještě vás potěšil takovým malým komentářem k tomu, a to je to, že univerzita, formální vzdělání nám může poskytnout ledacos a často ze všeho nejvíc to své sebevědomí být vedle a tvrdit něco velice sebevědomě, i když to třeba nutně není úplně podloženo skutečností.

Každopádně nejsem tady od toho, abych komentoval otázky potřebnosti formálního vzdělání, ale abych se vyjádřil k nominačnímu zákonu. V debatě o zákoně o státních zaměstnancích, která proběhla v této Sněmovně minulý týden v rámci druhého čtení, opakovaně zaznělo, že záruky odbornosti a apolitičnosti musí být zakotveny v zákoně. Stejný argument dle mne platí i v tomto případě. I v případě státních společností a podniků jde o správu veřejného majetku a o důvěru veřejnosti v to, jak jsou obsazovány klíčové pozice. Právě proto je zarážející, že zatímco u státní správy na zákonných pravidlech trváme, u státních firem je chceme nahradit pouhými interními předpisy.

Když se bavíme o státních firmách, to je například o ČEZu, Českých drahách nebo České poště, bavíme se o stovkách miliard korun veřejného majetku a o lidech, kteří o něm rozhodují. Nejde tedy o technickou otázku, ale o to, zda výběr těchto lidí bude mít pevná a veřejně kontrolovatelná pravidla nebo bude záviset na vůli aktuální vlády. Předložený návrh nominační zákon ruší úplně bez jakékoliv náhrady. Ruší výbor pro personální nominace i zákonný rámec výběru a nahrazuje je interními pravidly vlády, která může vláda kdykoliv změnit nebo zrušit bez souhlasu parlamentu. To samozřejmě není v žádném případě posílení toho systému, to je jeho oslabení, chce se mi říci až likvidace.

Z důvodové zprávy přitom vyplývá jeden dle mého názoru zajímavý paradox. Na jedné straně se říká, že zákon nepřinese kvalitativní změnu a že jde jen o vnitřní proces výkonné moci, který lze upravit podzákonně. Na druhé straně se ale přiznává, že zákon vznikl kvůli kritice netransparentních a neodborných nominací a nízké míře veřejné kontroly. Jinými slovy, problém existoval, zákon na něj reagoval, ale dnes říkáme, že ho vlastně nepotřebujeme. Tento rozpor je zjevný – myslím, že každému bez ohledu na jeho formální vzdělání.

Ano, zákon má slabiny. Doporučení výboru nejsou závazná a jeho dopad je omezený. Ale z čeho vlastně vláda vychází, když právě kvůli tomu navrhuje zákon zrušit? Pokud se podíváme na dostupná data, a Vít Rakušan je tady před časem nebo před chvilkou citoval nebo na ně odkazoval, tak vidíme, že přibližně v 80 procentech případů ministerstva negativní stanovisko výboru respektovala. Jinými slovy ten systém fungoval, i když nebyl dokonalý. A pokud jsme tedy na dobré cestě, pak bychom měli jeho nedostatky odstraňovat a zákon dále rozvíjet, nikoliv ho rušit prakticky bez náhrady. O to víc, když tu existuje návrh, který zákon dále rozvíjí.

Leží tady ve Sněmovně jako sněmovní tisk číslo 138 – návrh, který předložil předseda hnutí STAN Vít Rakušan, jde přesně po jádru problému. Zachovává rozhodovací odpovědnost ministra, ale zároveň říká jednu zásadní věc: pokud výbor nominaci nedoporučí, ministerstvo takového kandidáta jmenovat nesmí. Jedna věta v zákoně, která z doporučení dělá skutečný filtr a dává celému procesu smysl. Bezesporu to není jediná možná cesta. Pojďme se bavit o alternativách. Ale tohle je cesta správným směrem. Na rozdíl od zrušení celého zákona preferuji společně zákon rozvíjet, ne ho rušit.

Ostatně připomínám, že nominační zákon byl přijat širokou většinou napříč politickým spektrem a vznikl jako reakce na reálné problémy s transparentností nominací. Předložen byl vládou hnutí ANO a podpořila jej i dnešní koaliční SPD. O to méně rozumím tomu, proč dnes tyto strany navrhují jeho zrušení prakticky bez náhrady. Jejich ambicí by přece mělo být systém zlepšovat. Nebo ne? O co jiného tedy potom jde? ***