Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Přečtu tedy ještě tři omluvy. Benda Marek od 20.15 se omlouvá do 22.30 z pracovních důvodů, Slovák Štěpán se omlouvá od 20.15 do 21.45 z pracovních důvodů a pan ministr Červený Igor se omlouvá od 20.30 z pracovních důvodů. (Silný hluk v sále.) Ještě jednou vás poprosím o klid. Prosím.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes tady stojím už potřetí. Bohužel ten chaos a socialistické experimenty vlády to vyžadují. První jsme se bavili o stavu legislativní nouze. Vy jste si ho odhlasovali, byť k tomu neexistuje žádný relevantní důvod. Pak jsem vystupoval k tomu, co teď předvádíte s tržním hospodářstvím, kam ty vaše socialistické experimenty vedou. Teď se musím vyjádřit k meritu toho vámi navrhovaného zákona o regulaci cen.
Jak jsem říkal, dlouhodobě hájím jednoduchý princip. Stát má nastavovat pravidla, nikoliv nahrazovat trh. Přesně tohle ten váš vládní návrh porušuje. Na první pohled to zní dobře. Dáme vládě nástroje, aby mohla snížit ceny pohonných hmot a pomoci lidem. To je politicky velmi atraktivní věta. Dobře se říká, dobře se prodává, ale problém je, že realita je úplně jiná. (Stále silný hluk v sále, poslanci hlasitě diskutují. Obrací se na předsedajícího.) Já se omlouvám, mě to trochu ruší.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, prosíme... Prosím.
Poslanec Jan Jakob: Realita je úplně jiná. Ten zákon totiž ve skutečnosti neřeší ceny. Ten zákon řeší politickou moc. Dává vládě pravomoc administrativně zasahovat do cen. (Diskuze se vede i v ministerských lavicích.) Poprosím i kolegy, členy vlády...
Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás chtěl poprosit o klid. Jinak bych musel vyhlásit krátkou pauzu, aby se situace uklidnila, což určitě nechceme. Prosím.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Takže ještě jednou. Ten zákon řeší politickou moc, dává vládě pravomoc administrativně zasahovat do cen, dává jí možnost rozhodovat, kdy je trh, v uvozovkách, mimořádný. Dokonce umožňuje regulovat ceny i tehdy, když už mimořádná situace pominula jen na základě jejího výkladu, takzvaných důsledků. To rozhodně není dobrá změna. To je zásadní posun ve fungování ekonomiky. Váš zákon říká: Vláda může regulovat ceny, pokud nastane mimořádná situace nebo pokud přetrvávají její důsledky. Ale co jsou ty důsledky? Kdo je určí? Kde je ta hranice? Odpověď je jednoduchá. Určí to sama vláda. To znamená následující. Dnes mimořádná situace, zítra důsledky a pozítří standardní nástroj. To je přesně mechanismus, kterému se říká plíživé rozšiřování státní moci.
Teď se podívejme na další zásadní věc. Dnes, když stát reguluje ceny, je možné se bránit u soudu, je zde kontrola. Tento návrh však říká: Nově bude regulace formou nařízení vlády a to nelze napadnout standardní soudní cestou. Jinými slovy, méně kontroly, méně transparentnosti, více moci v rukou exekutivy. Dámy a pánové, to není detail. Tohle je změna rovnováhy mezi státem a občanem.
Teď pojďme k jádru problému. Vláda si myslí, že když zastropuje cenu, tak ji sníží, ale ekonomie říká něco jiného. Zkusím to vysvětlit opravdu jednoduše. Cena není náhoda, cena je informace. Je to výsledek střetu mezi nabídkou a poptávkou. Když ji uměle snížíte pod tržní úroveň, stane se přesně toto. Roste poptávka, protože cena je nízká. Klesá nabídka, protože se to nevyplatí. Vzniká nerovnováha a výsledkem je nedostatek, skryté zdražení jinde nebo úplný rozpad trhu. To jsou prosím základy ekonomie.
Teď si řekněme, co ten zákon skutečně přinese, ne v teorii, v praxi. Distributoři omezí dodávky, některé čerpací stanice omezí provoz. To už se obojí děje dnes. Náklady se přesunou jinam. Investice do sektoru klesnou a dlouhodobě to znamená vyšší ceny, menší konkurenci, větší závislost na státu. To je přesně pravý opak toho, co vláda slibuje.
Ale možná největší problém je ještě jinde. Tímto zákonem se ceny pohonných hmot stávají politickým nástrojem. Vláda bude moci pomáhat před volbami stabilizovat při tlaku veřejnosti a rozhodovat o cenách administrativně. To znamená jediné. Konec předvídatelného prostředí a bez předvídatelnosti jako podnikatel neinvestujete, neplánujete a nakonec nefungujete.
V důvodové zprávě se mimochodem píše, že zákon nemá přímé dopady na podnikatelské prostředí. Dámy a pánové, tohle je věta, která by měla zaznít znovu a ještě víc nahlas. Regulace cen nemá dopad na podnikatelské prostředí? To je ale mimořádný ekonomický nesmysl. Jsem rád, že kolegové od Motoristů si to točí. (Poslanec Motoristů natáčí projev poslance Jakoba na mobilní telefon.) Měli by si to pak pouštět u nich na klubu, když se tváří pravicově a přitom tady páchají vládní socialistické experimenty. (Potlesk poslanců ODS.) Regulace cen nemá dopad na podnikatelské prostředí. To je opravdu mimořádný ekonomický nesmysl. Regulace cen je jeden z nejtvrdších zásahů do podnikání, který stát může vůbec udělat.
Abych nebyl jen kritický, pojďme si říct, co by měl stát dělat správně. Pokud chce pomoci, má pomoci cíleně, má pomoci adresně, má pomoci ale jen dočasně. To znamená, podpora sektorů, které jsou skutečně zasaženy, pomoc domácnostem, které to skutečně potřebují, stabilní a předvídatelné prostředí. Ne plošné zásahy do cen, ne deformace trhu, ne socialistické experimenty. Dámy a pánové, nazývejme věci pravými jmény. Toto není zákon o pomoci lidem. Tento zákon je o tom, že si vláda myslí, že umí cenové prostředí vytvářet lépe než trh. Je to návrat k socialistickému myšlení, který jsme už jednou opustili. Myšlení, že ceny lze řídit od stolu, centrálně je plánovat.
Jaký bude výsledek deformace trhu? Ztráta důvěry, dlouhodobé škody. Krátkodobá politická výhoda, ale dlouhodobá gigantická ekonomická chyba. ***
