(pokračuje Jiří Barták)

111.
Návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot vládou a o změně zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 163/2/ – zkrácené jednání

Návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot vládou a o změně zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 163/2, který byl zamítnut Senátem. Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh, bylo doručeno jako sněmovní tisk 164/3.

Tak vidím vizuálně, vítám mezi námi senátora Tomáše Goláně a prosím vážené kolegyně a kolegy, kteří si potřebují vyřídit věci, ať jdou prosím mimo jednací sál, případně se ztišili tak, že budeme moci pokračovat. Tak a prosím aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto zákonu vyjádřila místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. A my zároveň měníme předsedajícího.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení občané. Dnes tu znovu stojím před Poslaneckou sněmovnou s návrhem zákona o regulaci cen pohonných hmot, který byl bohužel Senátem Parlamentu České republiky odmítnut. Řeknu to hned na začátku zcela...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní ministryně. Prosím skutečně, aby se hluk v sále snížil. Já si myslím, že projednáváme důležité právní normy. A kdo si potřebuje cokoliv vyřídit, ať jde prosím mimo jednací sál. Děkuji. Vracím vám slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Řeknu to hned na začátku zcela otevřeně. Mrzí mě, že opozice z věcného a potřebného opatření udělala politický boj. A mrzí mě to o to víc, protože v této věci by politika měla jít jednoznačně stranou. Tady nejde o vládu ani opozici, Tady jde o občany, o domácnosti, o firmy, o stabilitu naší ekonomiky. Jinými slovy jde o Českou republiku.

Řekněme si to zcela bez obalu. V situaci, kdy naše země a také další státy světa čelí důsledkům konfliktu na Blízkém východě, který se hlavně promítá do ceny ropy a pohonných hmot, bych očekávala elementární míru státnického přístupu. Místo toho ale slyšíme ideologické fráze, účelové strašení a snahu vládu blokovat i tam, kde jde o naprosto legitimní a potřebný krok. A to je přesně ten moment, kdy se člověk těžko brání pocitu, že části opozice už nejde o blaho země ani o blaho občanů, ale jen o politický boj. A to mě opravdu mrzí.

Mrzí mě to i proto, že když bylo hnutí ANO v opozici, umělo se v mimořádných situacích zachovat odpovědně. Ano, vedli jsme s vámi spory. Ano, měli jsme výhrady. Ano, kritizovali jsme. Ale když šlo o zásadní věci pro tuto zemi, když šlo o ochranu ekonomiky a občanů, dokázali jsme se chovat konstruktivně. Dokázali jsme rozlišovat mezi běžným politickým střetem a situací, kdy stát potřebuje jednat. Současná opozice tohle rozlišovat nechce. A to o ní vypovídá víc než všechna její vystoupení.

Je to o to pozoruhodnější, když uvážíme, že vláda nechce jít žádnou novou, nevyzkoušenou nebo snad extrémní cestou. Naopak. Postupujeme obdobně jak v minulém volebním období, tedy v roce 2022 postupovala vláda složená z ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů, tedy těch stran, které jsou dnes v opozici. Tehdy jsem od nikoho z vás neslyšela takové zpochybňování kroků tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely.

Tehdy jsem neslyšela, že by snad stát neměl v mimořádné situaci zasahovat. Tehdy jste mluvili o odpovědnosti, o nutnosti jednat, o mimořádné situaci. Dnes, když čelíme podobné realitě, najednou tatáž politická sestava tvrdí pravý opak. To není konzistence to je, nezlobte se na mě, čisté pokrytectví. Právě to je na celé debatě možná nejvíc zarážející, když stejný nebo velmi podobný nástroj použila minulá vláda bylo to odpovědné, když ho chce použít vláda Andreje Babiše, je to najednou obrovský problém. Takto se ale seriózní politika opravdu dělat nedá. Pokud má někdo jeden metr na sebe a druhý metr na politického soupeře, pak mu ve skutečnosti nejde o principy, ale o mocenskou hru.

My přitom předkládáme návrh, který má jediný cíl. Dát státu, respektive vládě, silnější, rychlejší a právně pevnější nástroj pro situace, kdy dochází k mimořádným otřesům na trhu s pohonnými hmotami. Dnes může Ministerstvo financí regulovat ceny prostřednictvím opatření obecné povahy. Tento nástroj jsme použili. Ale zároveň se ukazuje, že pro hlubší, déletrvající a krizové situace to nestačí. Proto chceme, aby cenovou regulaci mohla stanovit přímo vláda svým nařízením. Tedy orgán, který nese celkovou odpovědnost za řízení státu a který má zároveň možnost koordinovat postup napříč rezorty. To je přece naprosto racionální.

Když řešíme mimořádnou situaci u strategické komodity, nemůže stát postupovat roztříštěně, váhavě a polovičatě. Musí mít možnost jednat rychle, koordinovaně a předvídatelně. Přesně to tento návrh zajišťuje. A pokud někdo tvrdí opak, pak buď tomu nerozumí nebo jen účelově mlží. Pohonné hmoty nejsou běžné zboží. Jsou to strategické komodity, od jejíž ceny se odvíjí doprava, zásobování, zemědělství, výroba, služby i každodenní fungování domácností. Když prudce vzroste cena benzínu nebo nafty, neznamená to problém jen pro řidiče. Znamená to tlak na ceny napříč ekonomikou. Znamená to další inflační impulsy. Znamená to další zdražování. Znamená to další tlak na rodinné rozpočty. A stát, který by v takové chvíli jen bezmocně přihlížel a schovával se za ideologické fráze o čistém trhu, by nejednal odpovědně, jednal by zbaběle.

A že je situace vážná, to jasně potvrzují i data Eurostatu. Ceny nafty v České republice v březnu meziměsíčně vzrostly o 27,6 procenta, což byl jeden z nejvyšších nárůstů v celé Evropské unii. Ceny benzínu stouply o 14,6 procenta, tedy čtvrtým nejvyšším tempem v EU Je ale potřeba dodat i ten kontext, který opozice záměrně opomíjí a bere si jen to, co se jí takzvaně hodí do krámu. Fakta totiž mluví jasně. Ještě před eskalací konfliktu jsme totiž měli jedny z nejlevnějších pohonných hmot v Evropě, a proto na nás raketový nárůst cen na světových trzích dopadl logicky nejvíce. Právě to ukazuje, jak citlivý a zranitelný tento trh je.

Vláda na tuto situaci reagovala rychle. Už 2. dubna rozhodla o snížení spotřební daně u nafty a regulaci marží s účinností od 8. dubna. Jinými slovy, reagovali jsme rychle a cíleně. A výsledek? Růst cen se podařilo zastavit ne signály, ne gesty, ne sliby, ale díky konkrétním opatřením vlády. Tato naše opatření objektivně fungují, fungují konkrétně měřitelně a prokazatelně. České řidiče dnes vyjde plná nádrž zhruba o 400 korun levněji, než kdybychom k regulaci marží a snížení daní nepřistoupili. To je realita. To je výsledek, to je skutečná pomoc lidem.

A že naše opatření fungují a jdou správným směrem, neříká jen vláda. Potvrzují to i nezávislé autority. Kdo bdí nad inflací v České republice? Česká národní banka. Takže mám radost, že naše kroky například v tomto týdnu podpořila i viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová. Myslím, že právě tohle by si opozice měla velmi dobře zapamatovat. Nejde o politika hnutí ANO, nejde o vládu, která si sama tleská. Jde o vysokého představitele nezávislé centrální banky, který zcela jasně řekl, že argumenty proti zásahu vlády do cen benzínu a nafty jsou v současné době liché. Budu citovat: Argumenty, že vláda nemá zasahovat do tržního prostředí, mi v současné době připadají poněkud liché. Jestliže se cena ropy odvíjí od výroků jednoho člověka, myšleno amerického prezidenta Donalda Trumpa, nahoru a dolů jako na houpačce, pak to není tržní prostředí, to prostě není trh daný celkovou situací nabídky a poptávky. Konec citace viceguvernérky České národní banky, která dodala, že vládní zásahy jsou podle ní tak opodstatněné. Další citace: A jako centrální bankéř ještě musím dodat, že navíc pomáhají tlumit inflační očekávání, protože byly učiněny poměrně brzy. Konec citace. To řekla paní Eva Zamrazilová v podcastu Peníze a vliv na Českém rozhlase.

Podporu našim krokům vyjádřila také další nezávislá autorita, a to ze Svazu průmyslu a dopravy České republiky, konkrétně viceprezident svazu Radek Špicar na CNN Prima News, opět budu jeho slova citovat: My jsme se tak trochu obávali, aby nástup těch protikrizových opatření nebyl s prodlevou, jako jsme byli třeba někdy v minulosti zvyklí, ale to této vládě opravdu vyčítat nemůžeme. Ta jednání byla velmi rychlá a to je důležité, protože prostě v krizi jakákoliv vláda, která reaguje rychle, reaguje dvojnásob efektivně. Takže v tomto opravdu musím říct, že jsme byli velmi mile překvapeni. Konec citace.

Já to tedy pro opozici jednoduše shrnu. Vláda koná. Česká národní banka potvrzuje, že postup je opodstatněný. Průmysl říká, že je nezbytný a že je dobře, že jsme reagovali včas a na závěr občané vidí konkrétní úspory. Ceny pohonných hmot jsou dostupné. A opozice přesto pořád kritizuje, že to je špatně. Tak si někdo představuje odpovědnou politiku? Já tedy ne.

No a pak tu máme námitky, které opozice opakuje stále dokola, jako by snad opakováním měly získat na pravdivosti. Že prý omezujeme soudní přezkum budoucích vládních nařízení. Neomezujeme. Přezkum bude nadále možný, a to před Ústavním soudem. Je to stejný princip, jaký už existuje u regulace energií. Nebo že prý 12 měsíců je dlouho a možnost opakování vydání cenové regulace je příliš silný nástroj. Není, jde o maximální lhůtu, přičemž opatření musí být zrušeno, jakmile mimořádná situace pomine. Dále že prý pojem mimořádná tržní situace není dost přesný. Samozřejmě, že není vyčerpávající, protože žádný zákon nemůže vyjmenovat všechny budoucí krize. Právě proto jde o tento zavedený právní pojem, který je obsažen v zákoně o cenách dlouhodobě a má svou aplikační praxi i soudní oporu.

Pak tu máme nekonečné strašení Maďarskem. To je argument opozice, kterým jen straší veřejnost. Ne, náš model není maďarský. Náš model je nastaven jinak, má jinak konstruovanou maximální cenu, jinak pracuje s maržemi a jinak zohledňuje velkoobchodní ceny i strukturu trhu.

Je bližší polskému přístupu než tomu maďarskému. Strašit lidi nedostatkem pohonných hmot je možná zajímavý headline pro tiskovou konferenci, vážená opozice, ale s naším návrhem prostě nesedí.

A tady se dostávám k samotnému jádru problému. Opozice z toho všeho dělá ideologickou otázku. Místo aby se chovala ve prospěch našich občanů, ve prospěch státu, zaplňuje éter obecnými poučkami o tom, že stát se nesmí ničeho dotknout. Dokonce ani tehdy, když je zřejmé, že mimořádná situace mimořádné kroky prostě vyžaduje. Jenže vláda tu není od toho, aby v krizi přihlížela a vysílala signály. Vláda je tu od toho, aby nesla odpovědnost, aby uměla rozhodnout a uměla chránit svými kroky občany a firmy, když je to potřeba. Přesně to naše vláda dělá a dělat vždy bude, dámy a pánové.

Já opravdu nechápu, proč má část opozice takový problém s tím, aby stát měl stejný typ nástroje u pohonných hmot, jaký už má u jiných strategických komodit, jako je plyn a elektřina. Pokud někdo tvrdí, že to není potřeba, pak ve skutečnosti lidem neříká pravdu. A to není odpovědná politika, to je politika malosti, politika trucu.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes rozhodneme o tom, zda bude mít Česká republika v době krizí, ať už současných nebo těch budoucích, účinný nástroj k ochraně své ekonomiky a svých občanů. Rozhodneme o tom, zda budeme jednat včas nebo budeme jen čekat, až se problém rozlije do celé ekonomiky a účet zaplatí domácnosti a firmy.

Rozhodneme o tom, zda v této zemi ještě existuje odpovědná politika nebo už jen politika křiku, blokování a póz. Já vás proto žádám, abyste tento návrh podpořili a přehlasovali tak veto Senátu, abyste odložili stranou politickou nevraživost i opoziční reflex odmítnout všechno za každou cenu jenom proto, že to udělala naše vláda. Abyste hlasovali podle zájmu této země, podle zájmu našich občanů, podle zájmu české ekonomiky, protože přesně o to tady dnes jde. A historie si nakonec zapamatuje velmi jednoduše, kdo v době nejistoty hledal řešení a kdo jen netečně kritizoval. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní ministryně. Vystřídali jsme se v řízení, přeji vám krásné páteční odpoledne. V této chvíli poprosím, aby se slova ujal senátor Tomáš Goláň. Pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Tomáš Goláň: Já vám děkuji, pane předsedající. Paní ministryně, paní poslankyně, vážení poslanci, zazněla tady slova, která byla věnována opozici v Poslanecké sněmovně, ale my tady řešíme vratku ze Senátu. Chtěl bych vysvětlit, proč Senát neprojednal ve zrychleném jednání tento návrh zákona o regulci pohonných hmot a chtěl bych také vysvětlit, proč jej zamítl. Ale předtím bych chtěl opravdu okomentovat vystoupení paní ministryně.

Já považuju za pohrdání Senátem to, že rozhodnutí, demokratické rozhodnutí Senátu a demokratické hlasování považuje za politikaření. Tohle není politikaření, to je prostě rozhodnutí horní komory, které je součástí Parlamentu České republiky. A vidím, že máte tu stojedničku jistou, protože tady vlastně ani neposloucháte moje argumenty, doufám, že posloucháte aspoň v zákulisí. To je demokratické rozhodnutí, to není politikaření.

A než se dostanu k tomu, abych vysvětlil, co se v Senátu dělo, tak bych chtěl komentovat to, co tady zaznělo. Paní ministryně celou dobu mluvila o opatřeních obecné povahy, která teď fungují, která fungují a všechny pohonné hmoty, vážení občané, které máte za tu cenu – jak benzin, tak naftu – máte díky tomu, že Ministerstvo financí vydalo opatření obecné povahy s platností do 30. dubna. Všechna ta chvála paní Zamrazilové a dalších byla na ta opatření obecné povahy. Tato opatření obecné povahy zastavila celý nárůst cen pohonných hmot, ta regulují marži a dávají maximální ceny.

A všichni jsme slyšeli z toho projevu, že ta opatření fungují. A teď se dostaneme k tomu, na co jsem se třikrát ptal v Senátu. Proč když to funguje a když naši občané netrpí, proč potřebujeme zákon vyšší síly? Proč potřebujeme razantnější nástroj? Několikrát to tady zaznělo. Proč? U těch energií to bylo něco jiného, prudce regulovaný trh. To, že prostě to platil státní rozpočet formou kompenzací také hlídalo délku toho opatření a toho, co se dělo, nebo to nařízení vlády. Ale my dneska máme tady nástroj, který perfektně funguje. Ten nástroj funguje, když ten zákon dneska nepřehlasujete, pořád budete mít ten benzín a naftu, vážení občané, za stejnou cenu, za kterou jste ji měli doposud. Proč? Proč silnější nástroje? Nikdo mi na to neodpověděl, ptal jsem se na to třikrát v Senátu. Nikdo mi neodpověděl, k čemu je nutný silnější nástroj.

Já chci říct jednu věc. Vždycky jsme pro to, aby občané byli chráněni státem. Stát vznikl proto, protože občan se vzdal určité svojí svobody ve prospěch státu, aby za něj řešil to, co není ten občan schopen vyřešit sám. A tady je na místě snižování spotřební daně, zásahy státu podobného charakteru, ale ty zásahy tohohle charakteru nesmí být dlouhodobé.

Paní ministryně sama řekla, že se nebojí vydat další – v Senátu, cituji – klidně vydat a podepsat další opatření obecné povahy. Ano, nevíme nikdo, jak dlouho bude krize na Blízkém východě – nebo na Středním východě, jak se říká anglicky – pokračovat a jak bude eskalovat. Ale tenhle nástroj je naprosto dostačující. Ani tento nástroj nepřináší automatické kompenzace, ale přináší možnost bránit se proti opatřením obecné povahy formou správních žalob. A co napsala vláda do důvodové zprávy? Že to dělá proto, aby se nikdo nemohl domáhat spravedlnosti pomocí správních žalob u správních soudů.

Takže my se tady bavíme o politikaření, když nám někdo odepírá možnost soudní ochrany? My se tady bavíme o politikaření v okamžiku, kdy stav legislativní nouze fungoval tak, že v 10 hodin zasedal rozpočtový výbor a řekl, že ve 22 hodin to má být všechno, že to má být všechno schváleno. Bylo to schváleno v jednu hodinu v noci. Ale vezměte si, tohle je politikaření, vážení občané, tohle je politikaření, kdy vás někdo hodí před takhle šibeniční termín a chce po vás, abyste přijali takhle razantní opatření bez možné přímé soudní ochrany. Ta ochrana je možná až u Ústavního soudu, ale to musíte sehnat deset senátorů, pětadvacet poslanců nebo přesvědčit zastupitelstvo nějakého kraje. To jsou dva naprosto odlišné instrumenty. Tam se může bránit individuálně postižený občan, subjekt a tady se musí bránit až formou skupinového podání.

Jsme zpátky u toho, co tady zaznělo. My jsme v Senátu nezpochybňovali to, co dneska funguje, tu regulaci, v žádném případě. Já jsem ještě se snažil polemizovat, paní ministryně možná tehdy mě neposlouchala, protože potom se vyjádřila, že neví, co vlastně chci. Ještě jsem polemizoval o tom, že bychom mohli rozvést dále odbornou debatu o snižování spotřebních daní a podobně. Určitě vláda je tím orgánem, který má tohle řešit. Ale když se podíváte, že máme něco – já se opakuju – precizního a chceme něco silnějšího, když už něco funguje, tak co se děje? Kdo to potřebuje? Občané? No, mně to z toho vychází, z té důvodové zprávy, že to potřebuje vláda, ne občané, potřebuje to vláda, aby nebyla napadána u ústavních – a tedy u Ústavního soudu může být napadána – ale u správních soudů. A já jsem se díval vlastně, kdo je součástí koalice. A jak Motoristé, Trikolora, Svobodní, všichni říkali, my nechceme nadměrnou regulaci. Poslouchejte, tihle lidé pro to hlasovali a my nechceme nadměrnou regulaci. A co je nadměrná regulace? Je regulace, přeregulace.

My regulaci máme a chceme něco přeregulovat ještě něčím silnějším se stejným výsledkem. Tak to byly hlavní důvody, protože jsme nedostali odpověď na to, proč to chcete a k čemu vám to bude dobré. To byly hlavní důvody, proč Senát zamítl věcně tento zákon.

Protože on není potřebný, milí občané. To není o tom, že my vás nemáme rádi, on není potřebný, my přece fungujeme a vládu chválíme za ta opatření obecné povahy, a jak rychle je zavedla. To není o tom, že opozice chce občanům škodit. My bráníme demokracii. Senát je považován za pojistku demokracie a my tu demokracii bráníme, protože součástí demokracie je svobodný přístup k soudní ochraně, součástí demokracie je i projednávání řádným způsobem. A teď se dostanu k tomu, proč Senát neschválil zrychlené jednání. Musel jsem to otočit, protože samozřejmě zrychlené jednání předchází tomu vlastnímu, ale neschválil to proto, protože nebyly splněny důvody. Ty důvody pro zrychlené jednání i pro legislativní nouzi, já nebudu hodnotit legislativní nouzi, to je váš procesní nástroj. Ty důvody musí být splněny alespoň některé. To znamená obrana státu, obrana demokracie a svobod a musí tam hrozit případně závažná hospodářská újma.

A proto jsem tady tak dlouho mluvil o tom opatření obecné povahy, které funguje. Takže žádná závažná hospodářská újma nehrozí, protože ceny se regulují, hospodářství je stlačováno, tak, jak říkala paní Zamrazilová, je bráněno inflaci, paní ministryně popsala perfektně fungování těch opatření obecné povahy. To všechno dneska funguje a může fungovat nadále a může se vydávat opakovaně. Takže žádná hospodářská újma nehrozila. Takže pro nás v Senátu nebyly splněny podmínky pro takzvané zrychlené jednání. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Mám dotaz, jestli se chce k usnesení Senátu vyjádřit zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Patrik Pařil? (Z lavice poslanec Pařil gestikuluje, že nechce.) Nechce jako zpravodaj rozpočtového výboru se vyjádřit.

V tom případě otevírám rozpravu, do které mám přednostní práva, v této chvíli dvě. Nejprve Jan Jakob, poté Jan Sviták se stanoviskem poslaneckého klubu STAN a pak vystoupí ti, které vidíte na obrazovce.

Pane předsedo, moment, ještě než začnete, mám tady omluvy. Tomio Okamura od 11 do 12 – pracovní důvody, Martin Baxa od 13.45 – pracovní důvody a Jan Skopeček od 10.30 do 13.30 – pracovní důvody.

Tak v této chvíli máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, jak teď zaznělo, jak všichni víme, Senát Parlamentu České republiky tento návrh zamítl. To znamená, že zazněly závažné výhrady nejen k obsahu, ale i k proceduře. Místo toho, aby vláda v souladu s doprovodným usnesením Senátu přišla s novým, upraveným návrhem, dělá jediné, počítá tady hlasy. To je špatně. Parlament není hlasovací automat. Legislativní proces není soutěž o to, kdo má víc tlačítek. Když Senát upozorní na problém, má být snahou vlády problém odstranit, ne ho silou přehlasovat.

Vládní propaganda říká, pomůžeme řidičům, pomůžeme domácnostem, snížíme ceny. Zní to hezky, ale pravda to není. Tento zákon totiž není o pomoci lidem. Tento zákon primárně neřeší ceny. Tento zákon řeší pravomoci vlády. Přesouvá rozhodování více do rukou exekutivy, posiluje vládu a oslabuje kontrolu. To je podstata návrhu. Dnes existují mechanismy podle zákona o cenách. Tento návrh je mění. Klíčová změna je jednoduchá. Regulace má nově probíhat formou nařízení vlády, tedy přímo rozhodnutím kabinetu. Nejde o detail, jde o zásadní posun. Vláda získá širší prostor rozhodovat, kdy zasáhne, jak zasáhne a na jak dlouho zasáhne. A hlavně bez dostatečných brzd. Dalšími zásadními problémy je kontrola. Dnes je možné některé zásahy přezkoumávat standardní soudní cestou. To je správně. Ve státě práva musí existovat obrana proti zásahům státu.

Tento návrh ale vede k omezení běžného soudního přezkumu. Jinými slovy, více moci pro vládu, méně ochrany pro občany a podnikatele, to je velmi nebezpečná kombinace. Návrh pracuje s pojmy jako mimořádná situace a její důsledky, ale kdo určí co jsou důsledky? Kdo určí jak dlouho trvají? Opět vláda sama. Tak vzniká prostor pro libovůli. Dnes krize, zítra důsledky krize, pozítří nový standard. Takto se rozšiřuje státní moc krok za krokem.

Vážení kolegové z vládní koalice, ekonomická realita je jiná než prezentace na vaší tiskové konferenci. Vláda vytváří dojem, že administrativně sníží cenu a problém zmizí. Jenže cena není slogan, cena je informace, vyjadřuje střet nabídky s poptávkou, vyjadřuje náklady, vyjadřuje riziko, vyjadřuje nedostatek nebo přebytek. Když stát cenu uměle stlačí pod tržní úroveň, nastane vždy totéž. Roste poptávka, klesá nabídka, vzniká nerovnováha, náklady se přesunou jinam. To není jenom můj názor. To jsou základní zákony ekonomie. V praxi může dojít k několika věcem. Distributoři sníží objem zásobování, menší provozovatelé budou pod tlakem, část nákladů se přesune jinam, investice se odloží, konkurence zeslábne, trh bude méně funkční a dlouhodobě budou ceny vyšší. A to je přesný opak slibu vlády. Už minule a dnes také tady paní ministryně argumentovala rokem 2022 a energetickou krizí.

To srovnání ale nesedí. Trh s elektřinou a plynem je jiný než trh s pohonnými hmotami. Energetika je síťové odvětví, má jinou strukturu, jiné regulatorní prostředí, jinou míru systémového rizika. Čerpací stanice fungují v plně konkurenčním prostředí a navíc v tom roce 2022 byla v tom zákoně taky kompenzace, kompenzace pro podnikatele. Ta tam dneska chybí. Používat stejnou logiku je tedy jednoznačně chybné. V důvodové zprávě je napsáno, že návrh nemá přímé dopady na podnikatelské prostředí. To je neuvěřitelné tvrzení. Regulace cen je jeden z nejtvrdších zásahů do podnikání, jaký stát může udělat. Zasahuje marže, zasahuje cash flow, zasahuje investice a zasahuje plánování a především zasahuje konkurenci.

Tváří se, že návrh nemá dopady na podnikatelské prostředí – to je popírání reality. Samotná kritika samozřejmě nestačí. Řekněme si tedy, jaké by bylo správné řešení. Pokud chce stát pomoci, má pomáhat chytře, cíleně, adresně a dočasně, pomoci domácnostem, které to skutečně potřebují, pomoci odvětvím, která jsou objektivně zasažena, snižovat bariéry konkurence, zjednodušovat pravidla, podporovat stabilitu – ne deformovat ceny pro všechny. Dnes nebudeme hlasovat jen o tomto jednom zákoně, budeme hlasovat o tom, zda respektujeme pravidla, zda respektujeme roli Senátu, zda chráníme soudní kontrolu, zda věříme trhu více než improvizaci vlády, zda mimořádné režimy necháme pro mimořádné situace a zejména, zda respektujeme tržní prostředí a zda odmítáme socialistické experimenty.

Dámy a pánové, tento návrh je chybný obsahově, je chybný procedurálně, byl tlačen přes legislativní nouzi bez skutečného důvodu, byl odmítnut Senátem Parlamentu České republiky, bezdůvodně posiluje vládu, naopak oslabuje kontrolu, deformuje trh a nepřináší skutečné řešení. Proto vás žádám, abyste dnes Senát nepřehlasovali, abyste tento návrh odmítli, abychom třeba společně připravili řešení, které bude zákonné, promyšlené, ekonomicky rozumné a přinese skutečný pozitivní efekt pro občany a podnikatele.

Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku. Já jsem teď četl řadu rozhovorů s panem ministrem kultury, panem ministrem Klempířem – (Ministryně Schillerová hovoří mimo mikrofon.) a ano, nedělá moc rozhovorů, teď začal – a zaujala mě v souvislosti s tímto návrhem dnešním jedna jeho odpověď. Začnu citovat. Já jsem do Motoristů vkročil jako liberál. Já jsem tam poslal svoje poselství a oni do mě vložili to svoje. Podíváte se do propasti a propast se podívá do vás. – Tak tady nebudu polemizovat nad těmi jinotaji, evidentně panu ministrovi chybí jeho předchozí zaměstnání, kterému šlo evidentně lépe. Ale teď by chtěl odcitovat to zcela, zcela zásadní. Jde o to, že my, Motoristé, jsme pevní v pravicových postojích, tedy že má vládnout trh. Znovu opakuji: tedy, že má vládnout trh. To je priorita nad vším. (Otáčí se do vládních lavic.) Vážení kolegové Motoristé, pane nepřítomný ministře Klempíři, ostatní nepřítomní ministři za Motoristy, pane předsedo Macinko, já věřím, že někde posloucháte. – (Ministryně Schillerová z lavice zpravodajů: Já jsem tady.) Já teď mluvím k Motoristům, paní ministryně. – Pane předsedo rozpočtového výboru Pikoro, prostřednictvím předsedajícího, vy jste přece ekonom. A já myslím, že vy všichni, i vy všichni ostatní kolegové od Motoristů, já myslím, že byste se k těm slovům měli – pana ministra kultury – přihlásit. My, Motoristé jsme pevní v pravicových postojích. – Tedy, že má vládnout trh, to je priorita nadevším, na-de-vším. To jsou vaše slova. Dnes se ukáže, jestli v těch pravicových postojích opravdu jste pevní, tak jak tak říkáte, jestli vaše slova platí, jestli jste pravicovou stranou, nebo nikoliv. Dnes se to ukáže vašimi činy, tím, jak budete hlasovat. Buď budete hlasovat tak, že nepřehlasujete Senát, a díky vašim hlasům tady nebude potřebná stojednička, zachováte si tvář a budete hlasovat podle toho, k čemu se hlásíte, anebo nad tím je něco jiného, to, že můžete sedět na postech ve vládě, můžete mít pozice kdejakých zmocněnců vlády, a svého přesvědčení se definitivně vzdáte. Máte to ve svých ve rukách, jestli budete opravdu pravicoví, nebo se přihlásíte k socialistickému experimentu vaší vlády. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli vystoupí s přednostním právem... stanoviska poslaneckého klubu hnutí STAN Jan Sviták. Jenom připomínám, že už jsme v rozpravě, takže když by měl někdo zájem, tak se může přihlásit i faktickými. A po vás, pane poslanče, už vystoupí poslanci bez přednostního práva... a na prvním místě Karel Haas. V této chvíli máte slovo.

 

Poslanec Jan Sviták: Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych jménem poslaneckého klubu STAN vystoupil k návrhu zákona o regulaci cen pohonných hmot, který nám ve středu vrátil Senát.

Já bych chtěl hned na úvod říct, že dnes tady rozhodně nesvádíme spor o to, jestli máme pomáhat lidem. Dnes tady svádíme spor o něco jiného a podstatnějšího: o to, zda má vláda dostat roční, opakovatelnou a obtížněji přezkoumatelnou pravomoc regulovat ceny pohonných hmot, a to na základě zákona, který je napsán příliš široce, příliš vágně a který vznikal podle všeho příliš ve spěchu.

Řeknu to hned na začátku úplně jasně za klub STAN. My nehlasujeme proti občanům, a to nikoliv z trucu, jak tady uváděla paní ministryně. Hlasujeme proti tomu, aby se z mimořádného a časově omezeného zásahu stala pohodlná roční opakovatelná pravomoc vlády zasahovat do trhu bez dostatečných pojistek. Senát tenhle zákon zamítl. Zamítl ho po debatě, v níž zazněly právní i ekonomické výhrady. Zamítl ho poté, co oba senátní výbory doporučily zamítnutí. A zamítl ho proto, že mezi pomocí lidem a tímto zákonem není rovnítko. To není totéž. A my dnes máme povinnost neřídit se sloganem, ale řídit se obsahem. Pokud je obsah špatný, nelze jej schovat za větu, že kdo nesouhlasí, ten politikaří – tak jak zaznívalo v Senátu po zamítnutí zákona a jak zaznívá i zde dnes ve Sněmovně.

Začněme proto od faktů a ne od emocí. Stát už dnes ceny pohonných hmot reguluje. To je první a naprosto klíčová věc. Ministerstvo financí například aktualizovalo 22. dubna maximální ceny tak, že pro 23. dubna platí strop 41,12 koruny za litr benzinu a 41,16 koruny za litr nafty. Zároveň platí omezení maximální marže čerpacích stanic na 2,50 korun na litr neprémiového paliva. A nejde jen o nějakou teorii nebo příslib do budoucna, toto je realita dneška, to je platný stav, to jsou konkrétní ceny, které stát už dnes vyhlašuje. A právě proto je falešný argument, že pokud tenhle zákon neschválíme, necháme občany napospas trhu. Ne, my pouze neodsouhlasíme nový a silnější režim. Současná ochrana běží na základě stávajícího zákona o cenách a cenovém výměru ministerstva. Kdo říká opak, ten popírá vlastní kroky z posledních dnů a týdnů.

A tady se dostáváme k jádru věci. Když dnes někdo vznese výčitku, že kdo nehlasuje pro tento zákon, bere si občany jako rukojmí, odpověď musí být klidná a věcná: Ne, občané nejsou rukojmí opozice, občané by se stali rukojmími špatného zákona, který vládě umožní vládnout cenám déle, volněji a pod slabší kontrolou, než je nutné.

Co tedy ten zákon skutečně mění? Nemění to, zda stát umí zasáhnout – stát zasáhnout umí a zasahuje – zákon mění to, kdo bude rozhodovat, v jaké formě bude rozhodovat a jak dlouho bude moci rozhodovat.

V tomto tisku stojí, že vláda bude příslušná k regulaci cen pohonných hmot, nastane-li mimořádná tržní situace nebo vyžadují-li to důsledky této mimořádné tržní situace. Současně tam stojí i to, že tím není dotčena působnost Ministerstva financí. Dále tam stojí, že vláda může takové opatření vydat až na 12 měsíců a může jej vydat opakovaně. To znamená, že tento zákon není o tom, jestli má stát nástroj. Ten má. Tento zákon je o tom, že vláda chce silnější nástroj, déletrvající nástroj a méně svázaný nástroj.

Sama vláda to na webu ministerstva říká úplně otevřeně. Nový režim má přinést vyšší akceschopnost a ústavně i legislativně silnější nástroj, než dosavadní cenové výměry Ministerstva financí. Tento citát je za mě naprosto zásadní. Vláda sama přiznává, že jí nejde o to, zda regulovat, ale o to, aby regulovala silněji. My máme plné právo se ptát proč. Proč jí nestačí nástroj, který dnes používá? Proč jí nestačí režim, který už dnes stanovuje maximální ceny každý den? Proč potřebuje silnější instrument právě teď a právě takhle napsaný?

Odpověď podle nás spočívá v právní formě a kontrole. Dnes Ministerstvo financí vydává cenový výměr jako opatření obecné povahy. Navržený zákon ale přesouvá rozhodování na vládu a umožňuje cenový výměr ve formě nařízení vlády. To není jen technická změna formuláře. To je změna moci, to je změna kontroly, to je změna soudní obrany.

Senát i jeho výbory namítaly, že dnešní ministerský režim je možné napadat u správních soudů, zatímco vládní nařízení by takto přezkoumat nešlo a zůstala by jen mnohem vzdálenější a pro řadu subjektů méně použitelná cesta k Ústavnímu soudu. Nejde jen o politickou námitku. Soudní judikatura v jiných věcech dlouhodobě rozlišuje mezi opatřením obecné povahy a aktem vlády. Správní soudnictví váže právě na režim opatření obecné povahy.

Tady je pro mě jedna velmi jednoduchá otázka, na kterou vláda nikdy přesvědčivě neodpověděla. Pokud je dnešní regulace správná, proč je potřeba ji převést do jiné formy, která oslabí běžnou soudní kontrolu? Jaký je ten důvod? Pokud je to ve veřejném zájmu, proč zároveň zužovat obranu těch, kterých se zásah týká? My samozřejmě nejsme proti tomu, aby stát jednal. My jsme proti tomu, aby stát jednal tak, že si zároveň ztíží vlastní kontrolu. Kdo tohle přehlíží, ten nevede spor o cenu nafty. Ten vede spor o kvalitu právního státu.

Myslím, že je potřeba podívat i na ekonomická fakta, která jsou podle mého pro dnešní debatu úplně zásadní. Ministerstvo financí zveřejnilo výsledky monitoringů marží čerpacích stanic. Do šetření bylo zapojeno 2 530 čerpacích stanic od 558 provozovatelů. Co ministerstvo zjistilo? Že šetření nepotvrdilo, že by po vypuknutí konfliktu došlo ke zvýšení indikativních marží. U nafty marže po vypuknutí konfliktu klesly a po spuštění monitoringu klesaly dál. U benzínu zůstaly nejprve podobné a pak také klesaly.

Čili, vláda nás žádá o roční a opakovatelnou pravomoc k silnější regulaci trhu, ale současně sama říká, že monitoring nepotvrdil plošný nárůst marží. V tom vidím zásadní rozpor. Je jisté, že mohly existovat jednotlivé extrémy. Mohly existovat lokality na dálnicích, v příhraničních oblastech, kde ceny vyletěly a byly takříkajíc přestřelené, ale z toho nevyplývá, že je potřeba napsat zákon, který vládě dává bianco šek na 12 měsíců a to opakovaně.

Tady musí zaznít úplně prostá věta, že když data neprokazují plošné selhání trhů, stát nemá vytvářet plošný a dlouhodobý mimořádný režim. To považujeme za nepřiměřené. Je to nepřiměřené o to víc, že stejná vláda už dnes používá stávající nástroj a může jej v rámci zákona o cenách dál odůvodňovat a upravovat.

Další věc, o které se mluví podle mého málo, a přitom je pro trh rozhodující, je dopad na menší a nezávislé provozovatele. V dostupných materiálech je podklad, který upozorňuje na to, že velké firmy mají dohromady asi 1 200 až 1 400 čerpacích stanic, zatímco nezávislých pump je přibližně 1 800 až 2 000 a provozuje je více než 800 subjektů. To tedy rozhodně není okraj trhu. To je významná část trhu. Právě na ni dopadá dlouhá a administrativně tvrdá regulace nejvíce, protože tyto stanice nemají za sebou ani rafinérie ani stát.

Některé stanice byly postaveny před volbu, zda zavřít nebo kupovat drahé individuální dovozy ze zahraničí, kdy cena přesahovala 50 korun za litr. Teď si všichni představme, co se stane, když těmto hráčům dlouhodobě nastavíte režim, v němž se jim takový dovoz nevyplatí. Co udělají? Nebudou dovážet. Pokud nebudou dovážet, nebude to problém vysoké ceny, bude to problém dostupnosti. Není to jen námitka opozice, protože i sama paní ministryně řekla, že kdyby šla marže níže, Česko by se mohlo stát pro trh s ropou neatraktivní a mohlo by to ohrozit dodávky. Takže i vláda implicitně přiznává, že u těchto zásahů existuje určitá hranice, bod, za kterým se z politicky hezké a pro voliče zajímavé myšlenky záměru může stát zásobovací problém.

My tady dneska nehájíme nikoho, kdo by si chtěl bezdůvodně zvyšovat zisk. My hájíme to, aby zákon nevytvářel takové prostředí, v němž nejzranitelnější části trhu přestanou být schopné si zboží obstarat.

Teď úplně krátce k legislativní nouzi. Ústavní soud už před lety řekl, že podmínky pro stav legislativní nouze musí být vykládány velmi restriktivně. Ne proto, že by chtěl brzdit stát, ale proto, že legislativní nouze omezuje normální parlamentní proces a oslabuje prostor pro věcnou debatu, pozměňovací návrhy i kontrolu. Co se stalo tady u nás? Vláda týdny mluvila o cenách pohonných hmot, týdny se vedla veřejná debata, týdny běžel monitoring marží, týdny už fungovala regulace marží i denní určování maximálních cen. Přesto byl klíčový systémový zákon předložen na poslední chvíli a ve stavu legislativní nouze, i s požadavkem na zrychlené projednání.

Senát i jeho výbory přitom řekly, že vláda tuto zrychlenou proceduru řádně a přesvědčivě nezdůvodnila. Toto je i velmi důležitý moment do politické argumentace. Když vláda skutečně věří, že potřebuje rozšířit vlastní moc na rok dopředu, musí být schopna takový návrh obhájit v normálním legislativním procesu. Kdo má dobrý zákon, ten se nebojí debaty. Kdo má přesný zákon, ten se nebojí pozměňovacích návrhů. Kdo má přesvědčivé odůvodnění, ten neutíká k procedurálním zkratkám. Proto je správné říkat a opakovat. Nejsme proti rychlé pomoci, jsme proti tomu, aby se rychlost stala výmluvou pro nekvalitu. K tomu se váže i konstruktivní rovina celé debaty.

V Senátu zaznělo i z úst kolegy Ondřeje Lochmana, že zákon by šel opravit. Že by šlo přesněji vymezit podmínky mimořádné situace. Že by šlo zkrátit roční lhůtu na 90 dnů, a že by šlo podmínit další prodloužení souhlasem Poslanecké sněmovny nebo dokonce obou komor Parlamentu. Že by šlo ponechat nebo posílit soudní ochranu. Stejné připomínky má i Svaz průmyslu a dopravy. Tohle je pro mě hodně důležitý moment. Opozice totiž neříká, nic nedělejme. Opozice říká, dělejme to přesně, dočasně, pod kontrolou a tak, aby bylo jasné, kdy a proč stát vstupuje do trhu. To je úplně jiný postoj než vládní zkratka, dejte nám roční povolenku a pak nám věřte.

Kdyby před námi ležel text, který by měl přesný spouštěč, krátkou lhůtu, automatický konec účinnosti a jasnou parlamentní i soudní kontrolu, vedli bychom úplně jinou debatu. Ale ten text před námi neleží.

Leží před námi text, který spojuje vágní definici, dlouhé trvání, opakovatelnost a slabší kontrolu. A to je přesně kombinace, kterou zodpovědná Sněmovna nemá stvrzovat.

Tady podle mého musí v plénu zaznít věta, která je jednoduchá a férová. Neodmítáme myšlenku krizového nástroje, odmítáme špatně napsaný krizový nástroj.

Podívejme se ještě za hranice, protože tam je vidět, co s cenovými stropy a plošnými zásahy dělá reálný svět. OECD v dubnovém brífu připomíná, že většina energetických a palivových opatření by měla být dočasná a pokud možno cílená. Upozorňuje také, že méně než třetina opatření taková ve skutečnosti je. A zkušenost ukazuje, že se staré chyby vracejí.

Mezinárodní měnový fond je ještě přímočařejší. Ve svých dubnových textech a vystoupeních opakuje tři teze – opět: pomoc má být dočasná, cílená, má cílit na nejzranitelnější a pomoc má zachovávat cenové signály. Proč? Protože vysoká cena není jen problém. Je to zároveň informace o nedostatku. Pokud tenhle signál rozbijeme plošným zásahem, nevyřešíme nedostatek, jen ho zamaskujeme. A často si tím i zdražíme budoucnost.

To je přesně ten bod, na který upozorňuje i ekonomka Jana Matesová, když se v Evropě v minulé krizi rozdávaly široké dotace a široké úlevy. Ukázalo se, že obrovská část peněz nešla těm, kdo je skutečně potřebují. A teď se nás Mezinárodní měnový fond ptá, zda jsme se poučili, nebo zda budeme znovu draze opakovat totéž.

Za STAN – odpověď zní: ano, poučili jsme se. Proto nechceme dlouhou, necílenou a kontrolně oslabenou regulaci. Chceme krátkou, cílenou a přesně odůvodněnou pomoc tam, kde je to skutečně potřeba.

Chci také říci, co podle nás dává smysl místo přijetí tohoto zákona. Dává smysl držet v chodu to, co dnes už funguje: monitoring marží, každodenní zveřejňování maximálních cen, dočasná a jasně vymezená daňová a cenová opatření. Dává smysl cílená pomoc těm, které drahé palivo zasáhne nejvíc – například nízkopříjmové domácnosti v regionech se slabou dopravní obslužností, veřejnou dopravou, případně odvětví závislá na naftě, pokud bude prokázáno, že je zásah nutný a přiměřený. Dává smysl raději cílit než plošně přepisovat pravidla trhu.

Nedává smysl naopak to, aby se z nouzového zásahu stal trik pro pohodlnější vládnutí. Nedává smysl, aby vláda tvrdila, že brání lidi, a zároveň si pod touto záminkou vytvářela právně silnější a hůř přezkoumatelný mechanismus. Nedává smysl, aby vágní pojem mimořádná tržní situace bez bližšího zákonného testu otevíral dveře k zásahu, jehož délka se může blížit k trvalému stavu. A už vůbec nedává smysl, aby se každý, kdo na to upozorní, nálepkoval jako ten, kdo si bere lidi jako rukojmí. Ne, rukojmí nejsou ti, kdo chtějí pojistky. Rukojmími bychom se stali všichni, pokud bychom rezignovali na tyto pojistky úplně.

Dovolte mi pár slov na úplný závěr. Tato Sněmovna dnes nestojí před volbou mezi pomocí a bezcitností. Stojí před volbou mezi současnou ochranou spotřebitele, která už běží, a novým zákonem, který posouvá moc směrem k vládě. Prodlužuje ji na 12 měsíců, umožňuje ji opakovat a oslabuje její kontrolu.

My nechceme, aby se česká politika vrátila k logice, že když je problém, tak první reflex je, dejme vládě širší páky a méně kontroly. Naopak. Právě v mimořádných situacích musí být pravidla přesnější, kratší a přezkoumatelnější. Právě v mimořádných situacích se pozná, kdo bere vážně právní stát.

A proto říkám zcela jasně, až přijde rozumný, přesný, dočasný a kontrolovatelný návrh, budeme se jím zabývat věcně. Ale před námi dnes takový návrh neleží. Před námi leží návrh zbytečně široký, procedurálně špatně prosazený a věcně nepřesvědčivý.

Za klub STAN proto budeme hlasovat proti tomuto zákonu a proti setrvání na jeho původním sněmovním znění. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy nemám přednostní práva, takže začneme řádnými přihláškami. Vystoupí pan poslanec Karel Haas a připraví se pan poslanec Jan Bureš.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si myslel, že ve správné fázi dnešního jednacího dne uvedu věcné argumenty proti stavu legislativní nouze, ve správné fázi dnešního dne uvedu věcné argumenty k projednávanému sněmovnímu tisku. Ale po vystoupení paní ministryně musím to vystoupení okomentovat.

Paní ministryně, dnes jste zvolila taktiku, které já dokážu politicky porozumět, ale ve mně tedy vyvolala ohromné zklamání. Vy samozřejmě o tom hrůzostrašném sněmovním tisku mluvit nechcete, tak jste o něm nemluvila a předvedla jste taktiku: za prvé zlá opozice, malá opozice – to byla vaše dnešní slova – hází úspěšné vládě klacky pod nohy a brání realizovat opatření pro naše lidi, používá mediální zkratku. Tak to byla první linka, ta zlá opozice.

A druhá linka, ta mně možná připadala ještě nestoudnější. Když jste si lidi, které já taky respektuju – paní Evu Zamrazilovou, pana Radka Špicara – vzala do úst pro obhajobu, a dnes přece byste měla obhajovat sněmovní tisk 163, a vy jste si je vzala do úst na obhajobu dnes projednávaného tisku, ale vytrhla jste jejich slova z kontextu, když oni komentovali vaše stávající (nesrozumitelné – ES IZ?) opatření, nikoliv tenhleten hrůzostrašný tisk.

Takže omlouvám se, to bylo opravdu klasické vrtěti psem. Nechci mluvit o té hrůze, takže poplivu opozici, to za A a za B si vezmu do úst opravdu respektované osobnosti. Obě dvě, jak paní Zamrazilová, tak pan Špicar jsou úctyhodné osobnosti s ohromnými kompetencemi. A vy si je vezmete do úst na dnešní obhajobu. Ale oni mluvili k úplně čemu jinému. Tak to opravdu považujete za normální jako férový přístup k debatě?

A třetí poznámka. Ještě není steno přepsané. Já jsem celou dobu čekal, jestli už nebude steno přepsané. Naštěstí jsem si to poznamenal. Je to stejný princip jako u regulace cen energií. To jsme tady slyšeli před rokem. A prosím vás, tuhletu lež už nevyslovujte. (Reakce ministryně.) Vy to víte. Před týdnem jste to použila, omlouvám se za to přeřeknutí, rozumíme si. Není to stejné. A já jsem tady zdůvodňoval, já to za chviličku ocituju.

Vy to samozřejmě víte. Neopsali jste ten jeden klíčový paragraf s kompenzacemi pro podnikatele, kterým stát přikáže prodávat za podnákladové ceny. Takhle jednoduché to je. A na to vy vždycky zapomínáte. Takže to prostě není stejné. Já vím, že mě tady moc kolegyň a kolegů neposlouchá. Ten prázdný sál vidím. Ale tu lež je prostě potřeba nasvěcovat.

A druhá věc, ta je stejně bolavá a je stejně nepravdivá. Nesnižuje se úroveň právní ochrany. To jsou vaše slova v úvodním slovu. Nesnižuje se úroveň soudní ochrany. Já se k tomu dostanu detailně. Vy to dobře víte, že je rychlý, časově rychlý, pružný a hlavně individuální z pohledu toho konkrétního subjektu, který chce hájit svoje práva, způsob ochrany přes správní žaloby proti opatřením obecné povahy, které legitimně MF používá podle zákona o cenách, tak je přece úplně jiná úroveň – vy jste právnička, tak to víte – než to, co nabízíte sněmovním tiskem 163.

To znamená, vy v důvodové zprávě, já se k tomu pak dostanu, uvádíte dvě cesty, nechť si ten postižený podnikatel najde dostatečnou skupinu oprávněných legitimních navrhovatelů ústavní stížnosti – no tak to je tedy výborná individuální soudní ochrana. A druhá cesta, kterou nabízíte, ať si osvícený soudce na obecném soudu, kde ten chudák podnikatel zažaluje stát o náhradu újmy, kterou mu způsobí prodej paliv pod nákladovou cenou, tak ať ten chudák to zažaluje, a musí doufat, že osvícený soudce si řekne, aha, ta naše vláda má protiústavní nařízení vlády podle sněmovního tisku 163, tak já to sám jako soudce předložím Ústavnímu soudu k přezkumu. To jsou dva vaše návody, jak se mají podnikatelé bránit.

Opravdu tedy ten váš dnešní projev mě mrzí. Vy dokážete hovořit věcně, umíte to. A dneska jste prostě nechtěla. Chtěla jste v uvozovkách vrtěti psem.

A teď se dostávám k těm bodům, které jsem měl připraveny. Ty jsou snad už opravdu věcné, takže už i snižuju úroveň hlasu.

První poznámka, v tom se překrývám s kolegy, stát dneska funkční nástroje má. Má je jak obecné podle zákona o cenách, to jsou ona opatření obecné povahy k jednotlivým typům cenové regulace, má i sektorové, to je zákon přijatý k regulaci cen energií v minulém volebním období, raději zdůrazňuju s kompenzacemi pro podnikatele v oblasti energetiky, kterým stát přikáže energie distribuovat za podnákladové ceny. Čili my ty funkční nástroje máme.

Proč to zdůrazňuju, že ty funkční nástroje máme? Já jsem to zdůrazňoval v kontextu probírání stavu legislativní nouze. Teď ten plenární nález 30/23. Zdůrazním v oblasti podmínky, ústavní podmínky naléhavosti ještě jednou ad ocituji z bodu 88 odůvodnění tohoto plenárního nálezu: „Vedle některého ze zákonných důvodů musí být opět kumulativně naplněna podmínka naléhavosti v tom smyslu, že z důvodu časové tísně není možné negativní dopady,“ míněno nějaké mimořádné situace, „odvrátit již zmíněným existujícím standardním legislativním postupem.“ Jinými slovy, Ústavní soud říká: milý státe, máš-li dnes nějaký nástroj, kterým můžeš v pohodě odvrátit – se stejným výsledkem – můžeš odvrátit negativní důsledky té mimořádné situace, máš-li ten nástroj, tak nejsou naplněny podmínky stavu legislativní nouze. Proto zdůrazňuju tu první rovinu, stát funkční nástroje má.

Druhá rovina – srovnání se zákonnou úpravou cen energií. To je to, co jsem akcentoval před chviličkou, že prostě tuhletu vaši nepravdu je potřeba nasvěcovat. Já proto, abych na rozdíl od vás byl zcela věcný a neprováděl vrtěti psem, tak cituju jenom úvod paragrafu 19f ze zákona 287/2022 Sb., to je onen sněmovní tisk 302 přijatý v minulém volebním období. Nadpis § 19f – Úhrada prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku v mimořádné tržní situaci. Stačí odcitovat úplný začátek odst. 1): „Nepokrývá-li stanovená cena v mimořádné tržní situaci oprávněné náklady na zajištění dodávky elektřiny nebo plynu, má účastník trhu s elektřinou nebo plynem dodávající elektřinu nebo plyn právo na úhradu prokazatelné ztráty vzniklé z důvodu dodávky elektřiny nebo plynu za stanovenou cenu a přiměřeného zisku.“ Stačí odcitovat tento první odstavec, který jasně ukazuje, a ten vy jste tam neopsali. Takže to je ta vaše nepravda a srovnávání se zákonem přijatým v minulém volebním období.

Třetí rovina. Drastické omezení soudní ochrany jak co do složitosti, tak co do rychlosti. Právníci v tomto sále, vy k nim, patříte, ví, jak rychle rozhodují správní soudy, teď to opravdu myslím zcela vážně. V kontextu českého soudnictví jsou správní soudy při rozhodování o ochraně řeknu jednotlivců, typicky právě podnikatelů cestou správní žaloby proti případným nezákonným krokům státu, velmi rychlé. To je v zásadě nejrychlejší podmnožina českého soudnictví podle dlouhodobých statistik. Tak jak co do rychlosti tuto rychlou individuální ochranu vypínáte, viz tady mnohokrát zmíněno i ctěným kolegou senátorem Goláněm, vypínáte tuto rychlost obrany a vypínáte samozřejmě tu složitost. To je to, co jsem už tady říkal, že individuální ochrana toho konkrétního podnikatele, kterému prostě zasáhnete do jeho cen a vyrobíte mu ztrátu z důvodu prodeje pod nákladovými cenami, tak on opravdu v uvozovkách v dnešní době i v době AI nástrojů, když bude takto poškozen, tak zítra může podat správní žalobu a v řádu jednotek měsíců má v průměru v českém správním soudnictví v ruce rozsudek o tom, že jste porušili zákon, že jste porušili ústavu, že jste porušili jeho práva, a má v ruce exekuční titul k náhradě újmy proti státu.

Tohleto vy vypínáte, ať to tady zní takhle jednoznačně, a místo toho jdete na to, ať se chodí doprošovat sem do parlamentu buď senátorů, nebo poslanců, nebo na zastupitelstvo kraje k podání ústavní stížnosti. Tak vy dokážete na tyhlety dva úplně rozdílné přístupy soudní ochrany a fungování právního státu v ochraně jednotlivců, tak vy na to dokážete říct, že váš zákon poskytuje stejnou úroveň soudní ochrany? To já tomu normálně nemůžu uvěřit, tady té větě! Takže drastické omezení soudní ochrany.

Čtvrtá poznámka, kterou k tomu dodávám. Vy to dokonce přiznáváte na dvou místech důvodové zprávy, to vám budiž ke cti, hned na straně 3 důvodové zprávy: „Cenová regulace se vydává formu opatření obecné povahy, které podléhá soudnímu přezkumu před správními soudy. Návrh na jeho zrušení může podat každý, kdo tvrdí, že jím byl zkrácen ve svých právech.“ A tak dále. „V takovém řízení může krajský soud využít institutu předběžného opatření, což může mít zásadní dopady do řešení mimořádné situace bez ohledu na to, zda opatření obecné povahy ve správním přezkumu obstojí či nikoliv, což je v mimořádných situacích nežádoucí.“ Jinými slovy se přiznáváte, nám to vadí, že tadyta individuální soudní ochrana, dokonce rychlá, vy tam zmiňujete i možnost předběžka, takže vy v důvodové zprávě přiznáváte, že o této situaci víte. Úplně totožně na straně 5, už nebudu číst celý ten odstavec, v horní části strany 5 důvodové zprávy: Cenové výměry ve formě nařízení vlády nebude možné přezkoumávat ve správním soudnictví. A pak tedy ta nestoudná věta: I přesto však bude zachováno právo na soudní ochranu. No, formálně ano, prakticky bude minimalizováno téměř k nule.

Předposlední věcný bod – údajný systematický přístup. Já jsem tady o tom mluvil už před týdnem. Ten zákon jde na regulaci pouze cen pohonných hmot. Tak kdybyste uvažovali o systematickém přístupu a já jsem zastánce, to bude vyplývat i z toho posledního mého věcného bodu z ústavního posouzení oprávněnosti cenové regulace, že v naprosto výjimečných, mimořádných situacích i tržní stát, i tržně orientovaná ekonomika má mít v ruce systematické nástroje pro nějaké vypořádání se s tou danou mimořádnou situací. Ale systematický přístup by byl ten, že byste nezvolili takto sektorovou řeknu ochranu pouze na jednu partikulární komoditu, v tomto případě na pohonné hmoty. Já jsem to tady naznačoval už dopoledne. Co další komodity, řeknu dříve proudící přes to úzké hrdlo Hormuzského průlivu? Co hnojiva? Co LNG? Co další komodity, řeknu jejichž nedostatek se může potenciálně velmi rychle propsat i do české ekonomiky? Tak to o systematickém přístupu rozhodně nevypovídá.

A pak druhá poznámka, kterou k tomu často dodávám. My jsme se o to střetli v televizním duelu minulý týden po projednávání toho sněmovního tisku se zpravodajkou ctěnou kolegyní paní Murovou, tak jsme se o to střetli. Kdyby se chtěli systematický přístup, tak zrovna na trhu pohonných hmot se ptám, jak chcete řešit, když český trh pohonných hmot je oligopolní? To není nikoho urážka, to je prostě fakt. Řeknu, ten český trh ovládá několik velkých hráčů. Nedá se měřit tržní konkurence pouze přes počet pump, jak to občas od vás slýchávám. Prostě je oligopolní. Ti velcí hráči ÖMV, MOLka, SHELLka a tak dále, i k nim patřící Čepro, tak prostě ovládají naprostou většinu trhu a většina z nich jsou vertikální holdingy, to znamená mají i rafinérky. Ale těch se vůbec nijak váš zákon netýká. To znamená, řešení řeknu i těch vertikálně propojených oligopolů, tak to zase zcela chybí, a to tedy chybí i ve vašich dosavadních individuálních krocích, které děláte.

Poslední okruh, takže věřím, že opravdu nejsem nijak dlouhý, poslední okruh mých věcných výhrad, to je ústavní hranice cenové regulace. Já samozřejmě nevím, jak případně v té věci rozhodne Ústavní soud. Odhaduju, že ta debata, a já jsem mnohokrát říkal, že umím rozpoznat podstatné od nepodstatného, 30 až 35 jasných materiálních přílepků k doprovodnému zákonu o státních zaměstnancích si podle mého názoru naprosto ústavní stížnost nezaslouží. Dokážu, jsou to jednoznačné přílepky, jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu k přílepkům, ale je zbytečné na to plýtvat řeknu střelivem, municí, bazukou ústavní stížnosti. Ale toto je opravdu věc naprosto zásadní.

Tak o cenové regulaci. O cenové regulaci už český Ústavní soud rozhodoval. Rozhodoval o ní mnohokrát a přístup k té cenové regulaci musí být velmi restriktivní. Já si dovolím na závěr dvě citace ze dvou nálezů Ústavního soudu. Ona ta judikaturní linka se táhne zase už od přelomu tisíciletí, to znamená v zásadě čtvrt století.

První je citace z plenárního nálezu Ústavního soudu 24/99. Cenová regulace je proto opatřením výjimečným a akceptovatelným pouze za zcela omezených podmínek, jakkoliv ze základního práva obsaženého v čl. 26 odst. 1 listiny lze ve smyslu čl. 41 odst. 1 listiny domáhat pouze v mezích prováděcího zákona, pro zákonodárce, respektive normotvůrce platí i pro tento případ hranice stanovená čl. 4 odst. 4 listiny, dle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno podstaty a smyslu. Takže to je první plenární nález Ústavního soudu, který jsem tady chtěl ocitovat a který jasně ukazuje, že cenová regulace je možná v právním státě, sama o sobě není v rozporu s ústavou a s ústavními principy, ale pouze tehdy, je-li aplikována naprosto restriktivně a projde-li testem proporcionality. I z toho je snad vidět ta objektivnost, se kterou se snažím ty věcné argumenty tady dávat.

Pro objektivnost ten druhý plenární nález, který chci zdůraznit, plenární nález Ústavního soudu 40/02, v němž Ústavní soud uvedl: Cenová regulace samo o sobě nemůže být v demokratickém právním státě považována za neústavní. Tady přerušuju tu citaci. To jsou ta moje slova, že i já jako pravičák si dovedu představit naprosto mimořádné situace, kdy stát prostě zasáhnou do trhu nějakým způsobem musí. A pokračuju v citaci: Otázkou ke zvážení proto vždy je, ve kterých případech (druh zboží a služeb), vůči komu (výrobci, prodejci), proto jsem mimo jiné zdůrazňoval ty vertikální oligopoly, jakou formou (cenové rozhodnutí, podzákonný předpis, zákon) a v jakém rozsahu princip přiměřenosti ochrana podstaty a smyslu základního práva nebo svobody Je přípustné ji použít. Bude tedy protiústavní, míněno cenová regulace, jen tehdy, propadne-li testem racionality, tedy bude-li svévolným omezením základního práva, které nesleduje legitimní cíl nebo ho sleduje nerozumnými prostředky. Čehož jsme tady u sněmovního tisku 163 svědky.

Já vzhledem k tomu, že přede mnou lavice Motoristů jsou prázdné, ale je tady jeden z jejich ministrů, pan ministr Klempíř, na kterého můžu mluvit takto napřímo tak pane -Ježíš, omlouvám se tak vy jste dorazil možná v průběhu povídání, (Obrací se na ministra Macinku) tak to se omlouvám, úplně nestíhám a nemám oči na zádech. Tak pánové ministři oba dva, já jenom poprosím: Prosím, prosím, prosím, vzbuďte se! Prošel přes vás státní rozpočet. Prošel přes vás ten hrůzostrašný zákon o změně rozpočtu, mám na mysli zejména tu desetiprocentní možnost navýšení výdajů státního rozpočtu bez souhlasu parlamentu. A teď jestli do třetice přes vás projde tohleto, tak si říkám, heleďte, jednou, když se něco stane – já jsem v životě nasekal spoustu chyb – je to chyba, nebo náhoda. Podruhé už si říkáte sakrč, to už nemusí být chyba nebo náhoda. Ale potřetí už to chlapi náhoda nebude. Takže Motoristé, vzbuďte se! Děkuju mnohokrát.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak jedna faktická poznámka paní poslankyně Jana Murová, prosím vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Jana Murová: Dobrý den jelikož jsem byla zmíněna, ano minulý týden proběhla přestřelka při interview v televizi. Kolega sdělil, že trh s pohonnými hmotami je oligopol. Já jsem tvrdila, tvrdím a tvrdit budu, že je to dokonalá konkurence. A má slova později po tomto pořadu potvrdili i nezávislí přední ekonomové této republiky, že trh s pohonnými hmotami má charakter dokonalé konkurence.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní další v obecné rozpravě pan poslanec Jan Bureš. Prosím. A připraví se pan poslanec Jan Lipavský. Tak máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuju, pane předsedo. Já se přiznám, měl jsem připravený projev asi na deset stránek, kde jsem chtěl tuto materii rozebrat z politické úrovně, ekonomické úrovně a koneckonců i z té právní úrovně. Mám tady různé citáty předních českých ekonomů, ústavních právníků i teoretiků práva, jako je třeba pan profesor Karel Eliáš, ale nakonec jsem si řekl po tom, co tady před chviličkou mluvil můj kolega Karel Haas, který nedává pozor a neposlouchá mě tak, že si ten projev odpustím. Ano, já budu paní ministryně mít taky na vás ještě dotaz, tak proto jsem si dovolil vám takhle do toho hodit ty vidle, abyste mě aspoň jeden z vás dvou poslouchali.

Tak chtěl jsem, já počkám, Karle, chtěl jsem počkat, než bude prostřednictvím pana předsedajícího, Karle, takže ten projev si odpustím, nebudu vás tady tím zdržovat, protože většinu toho, co jsem tam měl připraveno, byť jinými slovy, ale ve stejném smyslu tady Karel Haas přede mnou rozebral, i to, jakým způsobem se k tomu postavil Senát. Co mě ale trošičku nadzvedlo, bylo úvodní vystoupení paní ministryně, která tady, já jsem si to napsal, dokonce mluvila o pokrytectví. Tak asi víc než pokrytectví nebylo možná dneska než to, co tady ona říkala těmi svými slovy v tom úvodním projevu. Protože, poslouchal jsem dobře, obhajovala tady, že musí být změna legislativy proto, že opatření obecné povahy nestačí. Ale nedozvěděli jsme se proč nestačí, v čem nestačí. To tady ani písmenko, natož slovo nebo dokonce věta, neřkuli souvětí v jejím projevu vůbec nezaznělo.

Takže já chci, proto kladu dotaz paní ministryni, proto kladu dotaz paní vicepremiérce, aby nám tady řekla v čem opatření obecné povahy, které je dosud pevně zakotveno v právním řádu, které už má i spoustu judikátů, které funguje, sama ho používá koneckonců jako Ministerstvo financí. Tak v čem nestačí? Konkrétně proč se musí tato materie změnit?

A druhá otázka, proč, možná vysvětlí, proč musí dojít k nařízení vlády? Ale já se ptám, proč tedy toto nařízení vlády, tak jak je teď navrženo v tom sněmovním tisku  163, se omezuje jen na pohonné hmoty. On to tady říkal Karel Has. Proč ta možnost té atomové bomby – to jsou slova paní ministryně – té atomové bomby nejsou aplikovatelná nebo nebudou moci býti aplikovatelná i na jiné důležité komodity, které v tuto chvíli třeba nejsme možná schopni definovat, protože víme, že ten život je barevný, ta budoucnost je nejistá a nevíme, co se bude dít za rok, za dva nebo za půl roku. Budeme mít nedostatek něčeho jiného, čipů nebo soli nebo hnojiv. Koneckonců to už tady Karel zmínil před chviličkou.

Takže to je moje druhá otázka na paní ministryni. Proč je toto opatření, které navrhuje, že by bylo vydáváno formou nařízením vlády, omezeno pouze na pohonné hmoty.

Tak desetistránkový projev trhám, (Trhá projev.) číst ho tady nebudu, byť jsem si s ním dal teda hodně práce. Doufám, že to všichni oceníte a stačí mi jenom odpovědi na tyhle dvě otázky. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Jan Lipavský a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, dámy a pánové, při projednávání tohoto materiálu, jak v tom předchozím jednání, než to šlo do Senátu, tak nyní, tak já si dovolím použít takový příměr, že si připadám trochu jako Alenka v říši divů. Je to tedy shoda jmen. Protože na jednu stranu my od vlády slyšíme, jak je situace vyřešená, jak na těch benzínových totemech nebo na čerpacích stanicích se cena zlepšila. To je objektivně pravda. Ale zároveň ve Sněmovně jsme ve stavu legislativní nouze. To je docela paradoxní situace.

A já bych to pochopil, kdyby skutečně hrozila ta závažná hospodářská škoda, a to už tady dneska zaznělo, ale ta se neodehrává, protože stát má ty nástroje, kterými může v tuhle chvíli tu situaci řešit.

Návrh, který by potenciálně přicházel v úvahu, a třeba i ve stavu legislativní nouze, a kde skutečně vláda konat nemůže, je návrh, který vychází z toho, co představila stínová vláda ODS, a to je ten návrh na snížení daně z příjmu, tedy snížení spotřební daně v případě pohonných hmot. Ale touto cestou se vláda nevydala, byť tedy je tam nějaké plošné odpuštění daní.

Ale samozřejmě rozumím tomu, že i státní úředník, tomu se ještě vrátím, k pojmu státní úředník, když jsem mluvil o té říši divů, tak tam rozumím tomu, že chce mít, aby jako to třeba odpouštění daní neprobíhalo dlouhodobě nebo systematicky, chce mít jasný zákon. Ale to je něco, o čem vláda nikdy neuvažovala, to je něco, s čím vláda nikdy vlastně ani neplánovala přijít.

My jsme s tím přišli, my jsme to plošné zastropování obecně kritizovali. My jsme přijali stínové usnesení vlády ODS 31. března 2026. Nebudu to tady celé předčítat. Budu ohleduplný i k ostatním řečníkům. Poslali jsme ho datovou schránkou do Strakovy akademie, protože jsme pochopili, že posílání věcí datovkou je novinka v rámci politické kultury, kterou nám tady zavádí Andrej Babiš.

A zároveň jsme tedy připravili ten krizový nárazník, sedm opatření pro firmy a ekonomiku, kde bod číslo 1 je zrušení a zastropování marží a snížení spotřební daně i na benzín, a pak třeba takové užitečné věci jako odklad plateb DPH a prodloužení odvodového období.

Řekněme, že některé ty návrhy míří k tomu, že celá řada analytiků hodnotí, že ta krize zdaleka není u konce, válka probíhá a nyní Hormuzský průplav neblokují jenom Íránci, ale i Spojené státy, paradoxně tak, aby znemožnily Íránu vybírat vlastně poplatky za volný průjezd Hormuzským průlivem. Takže ta řešení zde jsou, ale rozhodně to teda není ten návrh, který nám nyní předložila vláda.

A to je ten důvod, proč budu hlasovat proti. To je ten důvod, proč se domnívám, že by tento návrh neměl být přijat. Je to úplně zbytečná norma. Vláda si tím k ničemu nepomůže. Slyšeli jsme tedy, že maximálně si pomůže k tomu, že se nebudou muset bát asi nějakých žalob.

A samozřejmě, když se podíváme na to, co vlastně zaznívá z byznysu, tak já rozumím tomu, že velkým hráčům ta současná situace vyhovuje, protože velcí hráči zároveň mají ty rafinérie a velcí hráči si zároveň dokáží nějak s tou cenou poradit, ale odnáší to ti menší podnikatelé. Takže Andrej Babiš tady úspěšně pokračuje ve svém tažení proti malým a drobným podnikatelům, což je jeho obvyklá taktika. Koneckonců to zapadá do toho schématu jako nezvyklý vládnout, jako nezvyklý dělá byznys, jak on vidí, že má svět fungovat.

A když jsem tady na úvod svého slova mluvil o tom, že si připadám jako Alenka v říši divů, tak to vyjádření vládního zmocněnce Filipa Turka na adresu státních úředníků – a já to tady nebudu opakovat – mi přijde naprosto neobhajitelné, byť už jsem zaznamenal, že třeba pan ministr Macinka to také hájí slovy, že je to vlastně, že to je Hilsneriáda na Filipa Turka a že to je značně nedůstojné. Tím spíše, když se k ní připojí někteří lidé, kteří mluví jménem ctěné Židovské obce. Já myslím, že skutečně, pokud se tady zneužívají termíny, které míří ke genocidě, tak já už jsem to tady jednou taky na plénu k tomu mířil, když jsem mluvil o rudých motoristech. Nebudu to tady opakovat znovu, ale je tedy skutečně smutné se dívat, na jak velké dno politická kultura v dnešní době klesla. Děkuji za slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Petr Bendl.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a vážení kolegové. Já jsem tady měl pár poznámek čistě k tomu zákonu, nicméně a dokonce jsem uvažoval, jestli vystoupím, protože spoustu věcí řekl můj ctěný kolega Karel Haas. Nicméně ten úvodní projev paní ministryně mě trochu nadzvedl za židle. Já sice tomu politicky rozumím, že nejlepší obranou je útok, ale za většinou za velkoústými slovy se většinou skrývá nejistota.

A podle mě je to nejistota v tom, že jestli vláda už dnes nepřekračuje zákonné mantinely, které má. Paní ministryně tady v tom svém projevu, kde akorát napadala, poplivala opozici, tak tady zároveň chválila ta stávající opatření, ale neřekla nám vůbec nic o tom, vůbec nic o tom, proč potřebujeme nový právní rámec pro ta stejná opatření. Dozvěděli jsme se akorát jednu větu, že vláda potřebuje silnější nástroj. Proč, když chce dělat stejná opatření? To jsme se rozhodně nedostali. Z mého pohledu jsme dostali na stůl zákon, dokonce v legislativní nouzi, který je nadbytečný, protože upravuje už to, co se řeší v jiných právních předpisech a vláda už to dokonce využívá.

Druhá otázka je, zda je takové využívání správné a účelné. A tento zákon, který vám předkládáte v legislativní nouzi honem honem, do dva měsíce po tom, co byl uzavřen Hormuzský průliv, tak je ušitý horkou jehlou a navíc dává vládě do ruky možnost zasahovat do tržního prostředí. A zároveň popírá tento návrh princip právního státu, to znamená princip jednoznačné možnosti soudního přezkumu opatření obecné povahy a zároveň kompenzací, pokud vláda svým rozhodnutím sama způsobují někomu nějaké škody.

Regulace cen může znít líbivě, ale je mnohokrát prokázáno, že dlouhodobě nefunguje. Je to logické. Když stát určí nějak cenu, nastanou v zásadě dvě možnosti. Buď si ji nastaví výš než za kolik by některé čerpací stanice prodávaly samy a ty si ji jednoduše zvednou k tomuto stropu, to jsme viděli u různých regionálních pump, nebo ji naopak nastaví níž, než to odpovídá reálným nákladům a situaci na trhu. A pak z dlouhodobého hlediska přichází nedostatek, protože nikdo nemůže dlouhodobě prodávat se ztrátou.

Centrální plánovaná ekonomika – je to historicky prokázáno – zkrátka nefunguje. Stát nikdy trh ani chování lidí nepřechytračí, neomluví, arogantně nevytlačí. Takové zásahy většinou obvykle přinesou víc škody než užitku. Nemusíme se dívat ani do Maďarska, které tady zmínila paní ministryně, ale můžeme se podívat i na ropné šoky v sedmdesátých letech. Vždycky každá regulace cen z dlouhodobého hlediska přinesla nedostatek.

Dokonce sám váš premiér Andrej Babiš 27. března tomu řekl, cituji: „Samozřejmě by bylo možné regulovat samotné ceny, ale je to nesmysl. Je pravda, že jsem to v minulosti navrhoval, ale následně jsme viděli zkušenosti z Maďarska i z Itálie a víme, jak to dopadlo.“ A co dělá vláda Andreje Babiše? Reguluje ceny. Vždyť vy večer popíráte to, co sami říkáte. A v této složité ekonomické situaci vše zhoršujete tím, že přispíváte k té nejistotě, která už je tady sama o sobě.

Samozřejmě je jedno opatření, které my jsme navrhovali a vláda se částečně k němu přiklonila, a to je snižovat daňovou zátěž, která tvoří skoro 50 procent konečné ceny benzínu a nafty. Vy jste snížili spotřební daň u nafty. A byl to náš návrh, který jste předtím dehonestovali, kritizovali, zesměšňovali a zlehčovali. A pak nám tady budete říkat, že my máme politiku malosti? Politiku trucu, paní ministryně? A co je politika trucu, když najednou, když jste na začátku dehonestovali náš návrh na snížení spotřební daně, zlehčovali jste ho, zesměšňovali, a pak jste vlastně k němu přistoupili beze studu? Aniž byste řekli, že jste se mýlili, když jste ho kritizovali. Beze špetky studu.

O regulaci cen jste, paní ministryně říkala, že je to atomová bomba do trhu a vy jste měla v tomto pravdu a vy jste jí do toho trhu hodili. Ale co je vlastně podstatou toho zákona? Proč nám to předkládáte? Není to ani regulace cen. To už děláte opatřením obecné povahy. Podstatou zákona je totiž to, že nechcete platit kompenzace v případě, že způsobíte někomu škodu a prakticky vylučujete soudní přezkum. Přezkum, to je ten silnější nástroj, který jste tady tak obdivně prezentovala. Srovnáváte to s energetickým zákonem. V případě právní úpravy, kterou máme v energetickém zákoně, tak zákon povinně zavádí kompenzace, ke kterým dochází v případě, že dojde k regulaci ceny prostřednictvím nařízení vlády a zároveň regulovaná cena je nižší, než je cena tržní, za kterou obchodníci skutečně energii elektrickou a plyn nakupují. Práva těch podnikatelů na tom trhu jsou chráněna tím, že v případě, že jim vznikne hospodářská škoda, automaticky ze zákona musí být kompenzováni. To je základ právního státu. Nařízení vlády totiž není podnikatelským rizikem a podnikatelským rizikem nemá být, že vláda nařídí podnikateli něco prodávat pod cenou. To není podnikatelské riziko. A pokud tady naše vláda současná tvrdí, že to podnikatelské riziko je, pak jednoznačně poškozuje kompletně podnikatelské prostředí jako celek, protože říká každému podnikateli, že je rizikem, že si vláda usmyslí, vyspí se nějak a ráno mu nařídí prodávat pod cenou. A kdo bude příště? Pekaři, protože se zdraží mouka, cukráři, protože se zdraží máslo? Prodejci hnojiv, protože se zdraží síra? Vládní nařízení na prodej pod cenu bez kompenzace není podnikatelským rizikem. Je to státní zabavování cizího majetku za bílého dne. A já jsem překvapený, že strany, které se tváří a lidé, kteří se tady tváří jako pravicoví, jak Motoristé, tak třeba Svobodní, ani neřeknou ani ň, když tady se připravuje tento návrh. V právním státě je možné pouze toto udělat v případě kompenzací škod pro jednotlivé podnikatele. Sahat na cizí peníze, nastavit(?) centrálně plánovanou ekonomiku? No to jsem doufal, že se k tomu nedostaneme.

Ale podstatné je, že my jsme se opravdu dneska nedozvěděli, proč tento zákon tak potřebujete. Podle mě to je skutečně jenom popření principu právního státu, protože nechcete platit za svá rozhodnutí z peněz daňových poplatníků, podotýkám, ale chcete, aby za vaše rozhodnutí platil někdo jiný tím, že bude prodávat pod cenou. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Petr Bendl a připraví se paní poslankyně Lucie Sedmihradská. Prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, já napodobím pana kolegu. Měl jsem delší ten projev, přiznám se, ale chci brát ohled na ty z vás, kteří tady sedí od úterka každý den do noci a vím, že někteří využíváte veřejného hromadného prostředku, abyste se dostali domů ještě v pátek odpoledne, tak vás tady nechci zdržovat a když mě budete poslouchat, včetně paní ministryně, tak nebudu říkat celý ten projev, když mě budete poslouchat, a velmi ho zkrátím. Já myslím, že neumíte poslouchat několik lidí najednou, což je v pořádku. Rád bych, abyste mě slyšela nejenom vy, paní ministryně, ale i ostatní.

O naftě, regulaci, šanci v předvídatelnosti dělat nějaká obchodní rozhodnutí, zejména malých pumpařů, tady bylo řečeno mnohé, já to opakovat tudíž nebudu, byť jsem měl připraveny konkrétní příklady, co to s tou ekonomikou jednotlivých čerpacích stanic vlastně dělá. Ale myslím, že to tady velmi dobře popsal pan kolega Karel Haas. Takže tuhle oblast já komentovat nebudu. Pokusím se alespoň pár vět říct ke dvěma jiným oblastem.

Druhou oblastí je plyn. Evropská komise 9. dubna uvedla, že evropská infrastruktura je připravena doplnit zásobníky minimálně na 80 procent do 1. listopadu, ale výslovně dodala, že to závisí na dostupnosti LNG. Jinými slovy, bezprostřední kolaps nehrozí, ale riziko drahého a komplikovaného plnění zásobníků to bezesporu je. A proto se obracím na pana místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka a prosím, i když tady není dnes přítomen, byť projednáváme hospodářsky poměrně silné téma, vláda musí říct, jaký má český scénář pro léto, pokud budou ceny plynu dále zvýšené nebo pokud se tok LNG zhorší. U plynu se totiž chyba často neprojeví hned, ale až s odstupem několika měsíců. A předvídatelnost, alespoň z těch informací, které máme, je důležitá.

Třetí oblastí, kterou vláda podle nás stále podceňuje, jsou dusíkatá hnojiva. Evropská komise podle Reuters představí už 19. května zvláštní akční plán pro hnojiva, protože současná krize prudce zdražuje ureu a narušuje dodávky. Přes Hormuz prochází přibližně jedna třetina světového obchodu s hnojivy. A právě proto je zemědělství jedním z prvních sektorů, na které dopadá konflikt nepřímo, ale velmi tvrdě. U hnojiv nejde jen o dopravu, ale i o cenu plynu, protože dusíkatá hnojiva jsou na něm výrobně závislá.

A teď česká realita. Český statistický úřad uvádí, že v hospodářském roce 2024-2025 činila spotřeba živin v minerálních hnojivech zhruba 302 000 tun, přičemž samotná spotřeba dusíku dosáhla 233 000 tun, přibližně. Současně byly letos v březnu ceny zemědělských výrobců meziročně nižší o 10,3 procenta, v rostlinné výrobě o 14,1 procenta, u obilovin o 15,9 a u olejnin o 12,4 procenta. To je přesně ono nebezpečné sevření, kdy vstup v podobě dusíku zdražuje, ale výstupní ceny farmářům nepomáhají. Když se podíváme na ekonomiku běžného rostlinného podniku, je význam hnojiv ještě zřetelnější. Data z FADN(?) za rok 2023 ukazují, že u podniků zaměřených na polní výrobu dosahovaly celkové náklady 45 942 korun na hektar a samotná položka nakupovaného hnojiva zhruba 5 863 korun na hektar. Jinými slovy u čistě rostlinného podniku dělají hnojiva zhruba 13 procent všech nákladů. A to už není jenom okrajová položka, to je náklad, který rozhoduje o likviditě dávce dusíku na hektar a nakonec i o výnosu a kvalitě sklizně.

Proto se obracím touto formou i na nepřítomného ministra zemědělství Mrtina Šebestiána. Pane ministře, stát už má nástroj, který může použít. PGRLF od roku 2025 nabízí program Podpora provozního financování, jehož smyslem je snížit úrokové zatížení provozních úvěrů pro zemědělskou prvovýrubu a který má být otevírán a uzavírán rozhodnutím Ministerstva zemědělství podle aktuální situace. V situaci, kdy dusíkatá hnojiva zdražují a zemědělské realizační ceny jsou slabé, je přesně tohle ta chvíle, kdy má stát chránit likviditu, nikoliv jen komentovat trh.

Naše pozice je tedy jednoduchá. Vláda nemá přestat jen jednat, ale má začít lépe jednat. Má zveřejnit pravidla, podle kterých se řídí regulace paliv má vyhodnotit dopady na malé pumpy a nebagatelizovat případy, kdy jsou provozovatelé tlačeni do ztráty. Má předložit scénář pro plyn a na letošní léto a podzim a má okamžitě chránit likviditu zemědělských podniků, které budou nakupovat dražší dusíkatá hnojiva v době slabých cen obilí a olejnin.

Dovolte mi na závěr. Česká republika dnes nepotřebuje hysterii, nepotřebuje ani bianco šek pro vládu, nepotřebuje vlastně ani tento zákon. Dneska Senát nám návrh zákona vrátil s argumentem, že nástroje jsou dostatečné a že není třeba vymýšlet, jak vlastně neumožnit těm slabým na trhu, kteří museli nakupovat nuceně naftu za ceny, které jsou vyšší, než které si přeje vláda, aby je za ně prodávali.

Potřebujeme, je-li to možné a to možné je, to stávající řešení. Citovali jste tady řadu významných ekonomů, kteří říkají, že ta opatření, která se udělala, jsou správně předvídatelná a mohou pomoci v této dané situaci. Proto není třeba, abychom návrh zákona, se kterým vláda přišla, neschválili. A já zcela určitě budu hlasovat pro senátní rozhodnutí. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Zdeňka Crkvenjaš Němečková od 14 hodin bez udání důvodu. A nyní vystoupí paní poslankyně Lucie Sedmihradská a připraví se paní poslankyně Vendula Svobodová. Máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Děkuji. Přeji všem krásné odpoledne. Zpráva Jana Svitáka se stanoviskem klubu Starostů a nezávislých byla rozsáhlá a skutečně byly identifikovány veškeré problémy té předkládané legislativy. Já zde jenom připomenu, že zákon skutečně dává vládě významné pravomoci, a to bez jasného vymezení situace, kdy lze ta opatření použít a s možností prakticky neomezeného prodlužování významně zasahovat do tržního prostředí. Je to další silou protlačovaná norma, která omezuje demokratickou kontrolu a právní jistotu velkého množství subjektů. Tady chci připomenout, že skutečně naše rozhodnutí – a my rovněž normu nepodpoříme – je stejně jako rozhodnutí senátorů bez vlivu na ceny pohonných hmot dnes, zítra nebo za týden. Ty může vláda regulovat stejně jako to dělá doposud. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S přednostním právem se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane místopředsedo, za slovo. Já jsem k tomu materiálu vystupoval už během dnešního dopoledne i v minulých týdnech a myslím si, že za klub ODS můžu shrnout, že ten zákon nepodpoříme. Myslíme si, že není třeba. Myslíme si, že to je ústup od tržní ekonomiky k socialismu. Myslíme si, že ten vzorec, který vláda si vybrala, je špatný, protože nereaguje na aktuální situaci na trhu, ale vypočítává ten vzorec z ceny na burze, která neodpovídá ekonomickým podmínkám toho, co je aktuálně v ten den v České republice.

My jsme už 11. března navrhli – já se omlouvám, můžu dostat vodu? (Poslanec Haas mu podává láhev s vodou.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové, pan místopředseda Skopeček si nemůže sám říct o ztišení, protože se nachází v řečništi, nikoliv...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, už to snad bude lepší. Děkuju pěkně, snad mi bylo rozumět. Nicméně dovolím si shrnout jenom ty nejdůležitější argumenty. Jak už jsem říkal při předcházejících vystoupeních, ten návrh je skutečně brutálním zásahem do tržní ekonomiky. Jsem přesvědčen, že tržní ekonomika, trh, střet s nabídkou a poptávkou umí lépe než jakýkoliv státní úředník stanovovat ceny. Je to principem, na kterém stojí bohatství celého západního světa, včetně České republiky. Když se podíváme na ekonomiku před rokem 1989, tak to byla ekonomika, která byla brutálně zregulována právě zásahy do cenového mechanismu. Tehdy se ceny nevytvářely na trhu, vytvářeli je centrální plánovači, vytvářel je cenový úřad a cenová liberalizace po roce 1989 byla jedním předpokladem k tomu, abychom se k tržní ekonomice a k rozvoji ekonomiky a bohatství dostali. My dnes v roce 2000, v roce 2016 (2026?) se dostáváme do úplně opačného módu. Znovu nakračujeme k té socialistické ekonomice, která měla ambici a říkala si, že ví lépe než účastníci a než subjekty na trhu, jakým způsobem ceny v ekonomice mají vznikat. Je to tedy návrh socialistickému řízení cen a nic dobrého to přinést nemohlo. Ukázaly to koneckonců první dny, pane místopředsedo... (Otáčí se na předsedajícího kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové, prosím. V tomto případě tedy prosím pravou stranu z mého pohledu, jestli by se mohla hlasitostí přiblížit běžnému šumu ve Sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, klidně začnu od začátku, abychom si to znovu prošli. Ne, dělám si legraci. Jde skutečně o to, co paní ministryně říkala, že jde o atomovou bombu, kterou nechce na ten trh použít. My jsme se dnes ráno bavili o tom, proč nepatří nebo proč bychom to neměli hlasovat v legislativní nouzi. Dostali jsme se do paradoxní situace, kdy ve chvíli, kdy ceny benzinu na čerpacích stanicích začaly růst, tak jsme vyzývali vládu, ať s tím něco dělá. Přišli jsme s tím návrhem na snížení spotřební daně, aby nás paní ministryně počastovala větou, že nebude reagovat na jakýkoliv výkyv trhu a nebude reagovat na to, jak se trh vyspí, aby následně se dostala vláda, co se týče cen pohonných hmot, do úzkých a místo toho, aby říkala podobné věty, že nebude reagovat podle toho, jak se trh vyspí, tak přišla s legislativním procesem, který samozřejmě je velmi omezený, co se týče toho, aby ten zákon byl projednáván standardně, aby byl projednáván ve všech čteních, aby o něm mohlo být diskutováno ve výborech a aby se případně odladily některé nesrovnalosti nebo chyby, které jakýkoliv vznik zákonů provází.

Takže na jedné straně přicházíme s jedním z nejbrutálnějších zásahů do trhu, jednou z nejbrutálnějších regulací, která by o to více měla proběhnout standardním připomínkovým a standardním legislativním procesem, a na straně druhé tady po těch větách o tom, že není potřeba reagovat podle toho, jak se trh vyspí, tak tlačíme na velmi urychlené, uspěchané přijetí normy, která dramaticky zasahuje do trhu a která dramaticky snižuje právní ochranu podnikatelů, kterých se tato regulace dotýká.

Už to tady zaznělo několikrát. Velmi pregnantně to vysvětloval můj kolega Karel Haas, že zkrátka v dnešní době se mohou podnikatelé, a zejména se to týká těch nejmenších čerpacích stanic, obrátit prostřednictvím správního soudnictví, správních soudů se žalobou na stát proti tomuto opatření a mohou žádat o náhradu škody, což paní ministryně zatajuje. Tady dokonce podle mě lživě říká, že se nesníží právní ochrana podnikatelů. Je to samozřejmě nesmysl, po přijetí právě této normy se dramaticky sníží právní ochrana těch subjektů.

A já si dokonce myslím, že to je jeden z hlavních důvodů, proč vláda s tímto zákonem do Poslanecké sněmovny přišla. A je to také jeden z hlavních důvodů, proč vláda spěchá, protože tuší, že zejména ti malí čerpadláři v uvozovkách, kteří někteří zavřeli a přestali prodávat své zásoby, pohonné hmoty, které samozřejmě nakoupili za dražší náklady, než jim dneska stát povoluje, než za které jim stát povoluje prodávat, tak to jsou ti první, kteří by se na soudy obraceli.

A protože paní ministryně nechce připustit, aby musela platit kompenzace za ztráty těmto podnikatelům, tak přichází právě s velmi výrazným snížením právní ochrany podnikatelů, aby platit stát nemusel, aby se tito podnikatelé spravedlnosti a toho, že dostanou alespoň náklady, že se jim vyplatí alespoň náklady, za které pohonné hmoty nakupovali, takže se jim vrátí.

Ten návrh samozřejmě fungovat nemůže a už jsme si to vysvětlovali několikrát. Ukazuje se to dennodenně. V první fázi vláda ten strop přestřelovala, což znamenalo, že to nemělo žádný efekt krom toho, že ti levnější měli bianco šek k tomu zdražovat. Ve chvíli, kdy vláda začala být přísnější a vytvořila nebo nastavila ty cenové stropy na vyšší úrovni, tak čerpací stanice některé začaly zavírat, respektive neprodávat svou produkci.

I kdybych chtěl připustit, že je dobré tímto způsobem zasahovat do trhu, což já si nemyslím a nikdy bych ani pro jinou verzi tohoto zákona nehlasoval, tak je podle mého názoru velmi vadně, velmi hloupě, velmi iracionálně nastaven ten vzoreček, podle kterého se ty cenové stropy počítají. Protože ty cenové stropy vycházejí z toho, jak se prodává burza aktuálně na světových trzích, spotová cena, která samozřejmě neodpovídá v žádném případě tomu, za kolik nakupují pohonné hmoty jednotlivé čerpací stanice.

A jakýkoliv pohyb na burzách ropy se samozřejmě v těch produktech, jako je nafta a benzin, projeví s mnohem větším zpožděním než tak, jak vláda stanovuje podle vývoje na burzách a podle vývoje na trzích ropy ceny. (Předsedající zvoní zvoncem pro zjednání klidu.)

Něco mi říkáte, paní ministryně? (Ministryně Schillerová reaguje mimo mikrofon.) Jo, tak já jenom, že... ano, tak také zdravíme pana vicepremiéra. (Smích a pobavení.)

I ten mimo jiné s paní ministryní přichycení oba při zločinu nám tady v minulých týdnech tvrdili, jak tuto normu mají. Děkuju, že jste na něj, paní ministryně, upozornila na pana vicepremiéra. Oba nám tvrdili, že tato norma má podporu mezi podnikateli a mezi účastníky trhu. To jsme tady slyšeli ten minulý týden, ale když si otevřete webové stránky České asociace petrolejářského průmyslu, tak zjistíte a přečtete si tam velmi důrazné nesouhlasné stanovisko právě s podobou regulace cen pohonných hmot, tak, jak je uplatňuje stávající vláda. Můžete si od petrolejářů přečíst, že s tím nesouhlasí, že nesouhlasí s tím, že jsou vlastně tou rétorikou stávající vlády. Jsou z nich děláni ti, kteří zneužívají situace a nějakým způsobem uměle si zvyšují marže a zároveň upozorňují na to, že pokud tento způsob regulace cen pohonných hmot bude trvat delší dobu, takže to může znamenat velmi výraznou destabilizaci trhu s pohonnými hmotami a zároveň upozorňují, že už v této chvíli tato regulace výrazně dopadá zejména na ty nejmenší producenty, respektive prodejce pohonných hmot.

Ale abych se vrátil k tomu, co jsem říkal, že samotný ten vzoreček je nesmyslný. Zkrátka ti jednotliví hráči v České republice nekupují pohonné hmoty podle ceny, která se objevila dnes nebo včera na burze s ropou, ti nakupují ceny s mnohem větším zpožděním, co se týče toho, co se děje na trhu s pohonnými hmotami. Tudíž se stane to a stává se to, že jakkoliv může cena ropy na světových trzích v jednom okamžiku klesnout, vláda na základě toho sníží druhý den strop o nějaké halíře nebo koruny dolů, tak dostává do nezáviděníhodné situace právě ty čerpadláře, kteří nakoupili třeba týdenní nebo čtrnáctidenní zásoby za mnohem větší ceny, na které se samozřejmě z logiky věci nemohlo vůbec projevit jakékoliv snížení cen světové ropy na trzích, podle kterého vy následující den upravíte svůj cenový strop, takže dostáváte do nezáviděníhodné situace, do neřešitelné situace majitele čerpacích stanic, které mají delší zásoby, které nakupují prostě v nějakých intervalech a nenakupují samozřejmě podle toho, jakým způsobem se na té dennodenní bázi pohybuje cena ropy. Takže i kdyby chtěl připustit, že má stát, jakkoliv si to nemyslím, zasahovat (Předsedající opět zvoní zvoncem pro neklid.) do těch cen a určovat maximální ceny stropu, tak ten vzoreček, který jste zvolili je absolutně nesmyslný, nemá žádnou logiku. A neodpovídají ty vaše stropy ekonomické situaci, ekonomickým podmínkám české ekonomiky, českého trhu s pohonnými hmotami a situace na jednotlivých čerpacích stanicích. Ty vaše zásahy do trhu vedou k jednomu jedinému efektu, a sice, že se ceny na jednotlivých čerpacích stanicích přibližují k sobě samému, ke stejné úrovni. To znamená, že cena nafty a cena benzinu na čerpacích stanicích, ať už na dálnicích nebo na čerpacích stanicích venkovských, se stále více blíží k jedné úrovni. Já tedy nejsem přesvědčen, a neplatí to jenom o produktu nafty a benzinu, že bychom měli mít pevné ceny jakéhokoliv zboží bez ohledu na to, jestli jako spotřebitelé nakupujeme ve velkém městě, v malém místě, jestli je nakupujeme na nějakém exponovaném místě jako je dálnice nebo na nějakém místě, kde ta poptávka je slabší, jako je nějaká venkovská čerpací stanice a bezesporu to platí pro jakýkoliv produkt, platí to i pro benzin a naftu.

Já jsem přesvědčen, dámy a pánové, že vláda si nemyslí, že tímto způsobem může nějakým zázračným zázračným odhadováním správné ceny zajistit stabilitu na trhu. Nemyslím si, že si myslí, že může nějakým způsobem dramaticky pomoci k tomu, aby ceny pohonných hmot byly na nějaké přijatelné úrovni a neměly třeba ty proinflační efekty, které jsou samozřejmě z toho vývoje ty nejnebezpečnější. Já jsem přesvědčen, že zkrátka vláda zaspala tu situaci a po těch slovech o tom, že paní ministryně Schillerová nebude reagovat na každý výkyv trhu a nebude reagovat na to, jak se trh vyspí, se vylekali toho vývoje cen benzinu a nafty a nějakým způsobem spíše pro PR, spíše proto, aby to vypadalo, že vláda nějakým způsobem ceny pohonných hmot řeší, tak přišli s tímto paskvilem, který nemá jakoukoliv logiku.

Je to jako kdybyste prodávali rohlíky dneska a jejich cenu vám reguloval stát podle toho, jaká cena mouky bude třeba během zítřka na trhu se zemědělskými plodinami. Je úplně jedno, že vy máte mouku ve skladech nakoupenou před půl rokem, je úplně jedno, že nějakým způsobem ten rohlík pečete za aktuální ceny energie. Ne, vláda se podívá na zítřejší ceny nebo na dnešní ceny energie, na dnešní ceny vody, na dnešní ceny mouky a podle toho vám stanoví cenu bez ohledu na to, že vy jste ty náklady vydali v úplně jiné výši v minulém čase, protože zkrátka v tom minulém čase ty ceny byly jiné, než jaké je má vláda v tom svém zázračném vzorečku. Když bych měl uvést závěr, tak dámy a pánové, ta norma, kterou dneska budeme hlasovat, je šílená z ideového hlediska. Prostě nás vrací s tržní ekonomiky, s tržními principy, se svobodnou volbou cen a tvorbou cen nás vrací k socialistické ekonomice, kde ceny vytvářeli úředníci, kteří samozřejmě nemůžou v žádném případě odhadnout správnou velikost cen. Ale ten návrh není špatný jenom z toho ideového hlediska, je špatný i z hlediska ochrany podnikatelského prostředí, protože dramaticky snižuje pozici podnikatelů co se týče soudní ochrany a od doby, kdy bude tento zákon přijat, se nebudou moci postižení podnikatelé tou regulací bránit prostřednictvím soudu a žádat o náhradu škody škody.

A třetí rovina té kritiky je, že když už jste se k tomuto šílenému kroku rozhodli, to znamená zasahovat do svobodné tvorby cen, tak jste alespoň měli vymyslet chytřejší vzoreček, který nebude stanovovat ceny na základě aktuálního vývoje burzy, kdy všichni víme, že majitelé čerpacích stanic nakupují produkty za úplně jiné ceny, které vznikly týdny předtím, než vy stanovíte ten zázračný vzoreček.

Ten zákon je ze všech těchto důvodů špatně a proto si vážím rozhodnutí Senátu. Vážím si toho zdůvodnění, které zaznělo, které bylo pravdivé. Vážím si i těch sektorů podnikatelského prostředí České asociace petrolejářů, že se nebojí ozvat proti vládě, která tuto věc zmatlala a která si brala podnikatele jako štít, kdy nám tady říkala, že všichni s tím souhlasí, aby se ukázalo, že to není pravda. Tak toho si na těch podnikatelských svazích velmi vážím, protože ozvat se proti vládě, je samozřejmě pro ně, kteří jsou na z jisté části na tom, co vláda dělá, jak je reguluje, (Předsedající opět zvoní zvoncem pro hluk v sále.) závislí, tak díky za tu ochranu, ale skutečně podnikatelé s tímto návrhem stejně jako mi nesouhlasí.

Děkuji za pozornost, respektive je to asi příliš nadnesené slovo. Nicméně považuju to za natolik vážnou tématiku, že i přes ten hluk jsem považoval za potřebné ten svůj projev dokončit a ještě jednou se omlouvám za to, že mně na začátku bylo špatně rozumět a zaskočilo. Děkuju. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášená do obecné rozpravy paní poslankyně Vendula Svobodová. Máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem tady měla mnohem delší řeč připravenou, ale chápu, že čas se nachýlil, takže já vás tady nebudu držet už takovou dobu. My jsme se tomuto tématu navíc věnovali už minulý týden a ono se toho zas tak moc nezměnilo, ty naše stanoviska jsou stejná a to, co mně na tom ale přijde docela zajímavé, je, že tak, jak jsem poslouchala kolegyně a kolegy, především své nebo...svoje kolegy opoziční, tak my jsme se sjednotili v těch argumentech, proč tohle opravdu není dobrý nápad.

A zase když si vezmete, tak v opozici jsme politicky rozkročeni po celém spektru (Hluk v sále.), ale ta síla toho, že si o tomto zákoně myslíme, dá se říct, skoro všichni to samé – já nechci křičet.... (Zvuk zvonku.) – skoro všichni to samé, tak si myslím, že to právě ukazuje sílu toho argumentu, že tenhle zákon skutečně není potřeba – a už vůbec není potřeba ho projednávat v legislativní nouzi, ale k tomu se dostanu. Cílem politiky, jakou já bych tady chtěla dělat, je, aby veškeré změny a veškerá vychýlení jakýmkoliv směrem, jakékoliv krizové situace dopadaly co nejméně na ty malé, malé hráče, ať už jsou to malé rodiny nebo v tomto případě právě malé firmy, protože každá každé – i drobné – vychýlení, tak právě na ty nejmenší dopadá nejvíc, protože větší hráči mají mnohem větší kapacity s těmi výkyvy nějakým způsobem pracovat.

A co udělala v tomto případě ta malá firma, ta malá benzinka ve chvíli, kdy vypukla tato krize? No, pokusila se o sebe postarat, protože komunikace z vládních lavic byla nijaká. Měli jsme tady pětitýdenní ticho po pěšině, takže ty firmy se skutečně o sebe musely začít starat, nemohly se spoléhat, že přijde nějaká pomoc. Takže oni nakoupili tu dražší surovinu, protože samozřejmě očekávali její nedostatek. Takže to se promítlo i do té ceny. (Hluk v sále neustává.)

A jelikož samozřejmě nějakým způsobem se ta situace vyvíjela dál (Zvuk zvonku.), tak ony teďka ty firmy, ty benzinky, prodávají tu dražší surovinu za nižší ceny, protože došlo právě k tomu zastropování. A některé malé benzinky zavřely úplně, s tím, že věděly, že to nemůže trvat dlouho, protože tak jako tak o zisk přichází, takže nakonec otevřely. A teď, jestli se budou snažit svůj výpadek financí kompenzovat, třeba zdražením nějakého doplňkového sortimentu, takže stejně to zaplatí ale ti lidi. A vlastně se ta situace nijak neřeší. A to je především... celá tady ta vaše regulace je obrovské pokřivení trhu a bití těch malých, malých podnikatelů. Ale vlastně... vy víte, že ta podstata, že ta podstata leží úplně někde jinde. (Neustálý hluk v sále.) A protože Ministerstvo financí už dnes může cenovým výměrem vydávaným ve formě opatření obecné povahy o těch cenách rozhodovat – a rozhoduje tak, už teď tak rozhoduje, právě teď to dělá – takže my si můžeme klást otázku: Proč paní ministryně a vláda a vládní koalice chce, aby prošel tento zákon? A jediná správná odpověď v tuto chvíli je, aby se vyhnuli právní odpovědnosti za způsobené škody podnikatelskému sektoru, protože tady, pokud z vládních lavic slyšíme něco o škodách hospodářských, tak ty jsou skutečně neprokazatelné. Doteďka jsme neslyšeli žádné odůvodnění, že škody by vznikaly... vznikaly, a jediné škody, které by mohly vzniknout, tak jsou právě škody způsobené podnikatelskému sektoru. A já chápu, že paní ministryně nechce být ta, za kterou by tato odpovědnost šla, a právě proto tlačí na tento návrh. (Hluk v sále neustává.)

Já tady si dovolím ještě přečíst jeden právní názor, a to je ten, že pokud novela vstoupí v platnost, tak zanikne přímá soudní ochrana provozovatelů čerpacích stanic. Pokud by se... (Zvuk zvonku.) Pokud by se cenové regulaci chtěli bránit v rámci nové úpravy, museli by cenový výměr porušit, čelit správní sankci, napadnout ji v přestupkovém řízení a až následně podat správní žalobu. A správní soud by mohl výměr v konkrétní věci neaplikovat pro jeho rozpor se zákonem. Avšak jeho zrušení by přicházelo v úvahu až Ústavním soudem. A to těžiště soudní ochrany by se tak přesunulo z kontroly preventivní na kontrolu následnou, přičemž celý proces by byl pro dotčené subjekty výrazně zdlouhavější, nákladnější a rizikovější. A do to už každý jít nechce. Ale to právě potřebujete vy, milá vládo, paní ministryně, protože vám jde o vaši vlastní ochranu.

A celkem si můžeme říct, že tahle situace se nedá vyřešit lusknutím prstů, že skutečně jsme nezavinili žádnou krizi na Blízkém východě, ale na nás dopadá. A teď by bylo namístě se tady právě bavit o tom, jak budeme ty dopady řešit. A tomu určitě nepřispívá tady nějakým zrychleným způsobem projednávat zákon, se kterým tady polovina Sněmovny má velký problém. Ale ty dopady budou mnohem větší, to se ani nevyřeší tímhle jedním zákonem – a vy to víte. A proto by bylo namístě se bavit tedy o tom, co, co s tím, jaké přístupy využít, aby se pomohlo malým firmám, aby se pomohlo lidem, rodinám. A náš přístup by byl takový, že bychom využili právě nadvýběr DPH – a pak už cíleně pomoc směřovali tam, kde je potřeba. A k tomu máme zase existující nástroje – není to nic nového, nikdo tady nevymýšlí nic nového, jen je potřeba se nad tím zamyslet a cílit pomoc tam, kde je potřeba. Nemusíme u toho zasahovat do tržních mechanismů, ale můžeme se podívat, jestli třeba není namístě zvýšit cenu na poplatníka, zvýšit cenu na dítě. Pak bychom taky mohli klidně podpořit nízkopříjmové rodiny, které dojíždějí. A zcela zásadní by mohlo být taky snížení DPH na základní potraviny a hygienické potřeby, protože do toho se právě ta cena také promítne.

My dnes rozhodně nebudeme hlasovat pro tento zákon, to určitě ne, právě z těchto výše uvedených důvodů – a není to jenom o tom, co jsem tady říkala já, ale v drobných obměnách se to tady vyskytlo už u mých dalších opozičních kolegů. Takže já vám moc děkuji za pozornost a děkuji taky celé vládě, že si mě přišla poslechnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vidím, že v tuto chvíli nikdo není přihlášený do rozpravy, proto rozpravu končím a přistoupíme k hlasování podle § 97. (Gestikulace od stolku zpravodajů.) A pardon, ještě máme závěrečná slova. Tak jsem byl rychlejší, přeskočil jsem na špatné místo. Případná závěrečná slova, než se pustíme do hlasování... pan senátor Goláň, paní ministryně ne.

 

Senátor Tomáš Goláň: Děkuji pane místopředsedo, je vás tu mnohem více, než když jsem mluvil poprvé. Chtěl bych vás odkázat na své vyjádření, na sociální sítě, abych se tady neopakoval dalších dvacet minut. Avizoval jsem to, že ta debata tady byla trochu jiná, že vlastně celá ta argumentace byla opět stejná jako u vás. U nás tomu bylo jinak. My jsme položili zásadní otázku: K čemu tuhle regulaci potřebujeme? – protože existující regulace je dostatečná. Nikdo mi na ni neodpověděl – ani v rámci debaty, ani v rámci Senátu. (Hluk v sále neustává.) A jenom jsem chtěl Vás poprosit, abyste si uvědomili, co jste někteří měli ve volebních programech, že nepodporujete přeregulaci. A tady přeregulaci děláte. Jednu (regulaci?) máte a chcete hlasovat pro druhou. Já bych vás chtěl poprosit, abyste se zamysleli nad tím, proč to Senát vrátil, a abyste nepodpořili tu původní verzi. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Paní ministryně nechce (už?) závěrečné slovo. Přistoupíme tedy k hlasování podle § 7 (57?) odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. (Ťukání karet do lavic.) Já vás v tuhle chvíli všechny odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami.

Vidím, že počet přihlášených se ustálil.

 

Přednesu návrh usnesení: „Poslanecká sněmovna schvaluje Návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot vládou a o změně zákona číslo 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 163/2.“

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 193, přihlášeno 147 poslanců, pro 102 poslanci, proti 45. Návrh byl přijat.

 

(Poslanec Králíček se hlásí z pléna.) Hlásí se pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Velmi se omlouvám. Hlasoval jsem pro, na sjetině mám proti. Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Pan místopředseda Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Dneska hlasuji s náhradní kartou, nicméně nešlo se mi přihlásit, ale hlasoval bych proti. Nicméně, stejně je potřeba 102 hlasů. Nezpochybňuji hlasování, ale asi z mých projevů zaznělo, jakým způsobem se na ten zákon dívám. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tedy znovu, než zavřu. Návrh zákona byl přijat. Dámy a pánové, prosím neodcházejte. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, je třeba dát hlasovat o návrhu na vyřazení zbývajících neprojednaných bodů schváleného pořadu 14. schůze Poslanecké sněmovny. Budeme hlasovat v jednotlivých bodech? Ne? Pardon, paní poslankyně Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Pane předsedající, prosím, abychom hlasovali o vyřazení zbývajících neprojednaných bodů této schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak je to to, co jsem v podstatě deklaroval.,

 

Hlasujeme tedy o vyřazení zbývajících neprojednaných bodů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 194, přihlášeno 144 poslanců, pro hlasovalo 112, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Tímto jsme vyčerpali schválený pořád 14. schůze Poslanecké sněmovny a já tuto schůzi končím. Připomínám, že v úterý 5. května bude zahájena 16. schůze Poslanecké sněmovny. Přeji vám pěkný víkend a pěkný příští týden. Na shledanou.

Jenom prosím ještě pro záznam. Je tady poslední omluva. Od 14.25 hodin z pracovních důvodů se omluvil pan poslanec Vlastimil Válek. Děkuji.

 

(Schůze skončila ve 14.32 hodin.)

Aktualizováno 26. 4. 2026 v 10:06.